 Původně dílo nemělo být nijak tématicky zaměřeno, najdete zde básně z dřívější tvorby pár let stará, ale i básně z posledních měsíců. Chtěl jsem, aby se celým dílem neslo více nálad, které by vykreslily pocity člověka v různých situacích. Chci dbát na to, aby každá báse měla svůj osobitý duch pro každého čtenáře, aby si mohl každou báse zasadit do svého osobního života. |
|
|
Poslední hodiny zapomenutého boha
Dívej se v světlo
a pocítí mou nedohasínají touhu,
procházím tvými tepnami
jako večerní Slunce obzorem,
přežije,
ale žádné z pohledů to nespatří.
Předtím já upadnul v zapomnění,
ale nikdy mne to nezranilo jako tehdy,
neopou těj mne zde,
abych se plazil přes hříchy,
bude beze hříchu před trůnem mým.
Ústa se neodvažují vyslovit mé jméno,
vidí ,
vyvolal jsem nádherno a krásno,
bitva pro životy je tak jemnou,
chyť se mne
a prosím,
pojď se mnou.
Když jsem byl malý,
Slunce spálilo mou tvář,
když jsem ponechal jeho lásku
a vřelost plouchat kolem mne,
roztáté hlasy mnohých,
v tichu noci tajemné,
když eptající jazyky
může otrávit upřímný lhář.
Pojď a oblékni mne svým tělem,
zadej mi útěchy,
snil jsem o mrtvém dítěti
za mými víčky.
Musím ulehnout a prosím,
abys zůstala se mnou,
nádherná brána svatyně,
mohu být spasen?
pro otupělost,
ledovou bolest objímající v e,
celou zemi. |
