Kdo by si pomyslel jeste pred peti lety, ze prvotridni operacni system muze vzniknout jakoby kouzlem z dobrovolne prace nekolika tisic programatoru roztrousenych po celem svete propojenych pouze chapadly Internetu.

Ja urcite ne. Pocatkem roku 1993, kdy se Linux poprve objevil na me radarove obrazovce, jsem se jiz 10 let zabyval Unixem a otevrenym vyvojem . V polovine osmdesatych letl jsem patril k prvym prispevatelum GNU, pres Internet jsem zpristupnil radu otevreneho software, vyvinul jsem nebo se podilel na vyvoji nekolika programu (nethack, VC a GUD mody Emacsu, xlife, atd.), ktere se dodnes pouzivaji. Domnival jsem se, ze vim jak na to.

Linux postavil na hlavu mnohe z toho, co jsem znal. Leta jsem siril Unixovou viru v drobne nastroje, rychle psani prototypu a evolucni programovani. Take jsem ale veril v existenci kriticke meze slozitosti, po jejimz prekroceni je jiz vyzadovan vice centralizovany pristup. Veril jsem, ze nejdulezitejsi software (operacni systemy a opravdu velke nastroje jako Emacs) musi byt staveny stejne jako katedraly, peclive opracovavany jednotlivymi carodeji nebo malymi skupinami kouzelniku pracujicich v prijemnem osameni a publikujicimi prve vysledky sve prace az ve vhodny cas.

Vyvoj ve stylu Linuse Torvalda - publikuj brzy a casto, prenes na ostatni vse co muzes, bud otevreny az temer k bodu promiskuity, to bylo velke prekvapeni.. Linuxove spolecenstvi vice pripomina velke hlucne trziste ruznych metod a postupu nez tichou, oddanou praci na stavbe katedraly. Linuxove archivy, ktere prijimaji prispevky od kohokoliv, jsou toho dukazem. Zdalo by se, ze z neceho takoveho se muze koherentni a stabilni system vynorit pouze serii zazraku.

Fakt, ze tento styl trziste fungoval a fungoval dobre, to bylo velke prekvapeni. Kdyz jsem se naucil v tomto svete orientovat, pracoval jsem usilovne nejen na jednotlivych projektech, ale take jsem se pokousel porozumet, jak je mozne, ze se svet Linuxu nejen ze nerozleti na kusy v naprostem zmatku, ale naopak neustale sili rychlosti, kterou si umi stavitele katedral stezi predstavit.

V polovine roku 1996 se mi zdalo, ze jsem systemu porozumel. Nahoda mi prihrala do cesty vyborny zpusob, jak sve teorie otestovat formou otevreneho projektu, ktery jsem mohl cilene rozbehnout ve stylu trziste. Vyuzil jsem sance a projekt skoncil velkym uspechem.

Ve zbytku clanku vam budu vypravet pribeh tohoto projektu a na jeho zaklade navrhnu nekolik algoritmu pro efektivni praci v otevrenem projektu. Ne vse jsem se naucil az ve svete Linuxu, ale uvidime, jak Linuxovy svet klade na nektere veci obzvlastni duraz. Pokud se nemylim, pomuze vam presne pochopit, co cini z Linuxoveho spolecenstvi takovou studnici dobreho software a pomuze i vam zvysit produktivitu.