*1205, (?),V23.9.1253, Krßl∙v Dv∙r; Φesk² krßl
Roku 1207 byl tento druh² syn P°emysla Otakara I.
a Konstancie UherskΘ
zasnouben s Kunhutou,
dcerou °φmskΘho krßle Filipa èvßbskΘho, kterß se pozd∞ji
stala jeho man₧elkou. Roku 1216 byl Vßclav zvolen a roku 1228
korunovßn ,jeÜt∞ za vlßdy otcovy ,Φesk²m krßlem. Byl
naz²vßn ,,mladÜφm krßlem". Kdy₧ zaΦal vlßdnout
samostatn∞, v²razn∞ ho ovliv≥ovala jeho matka. Vßclav
ponechal nejd∙le₧it∞jÜφ otcovy ·°ednφky v jejich
hodnostech a Konstancie, aΦ krßlovna-vdova s vymezen²mi
majetky na Morav∞, z∙stßvala u krßlovskΘho dvora. Nemal²
vliv na panovnφka m∞la i jeho mladÜφ sestra Ane₧ka.
Vßclav si krßlovskΘm tr∙n∞ poΦφnal odliÜn∞
ne₧ jeho energick² otec. SpφÜe ne₧ panovnick²m povinnostem
se v∞noval lovu a jin²m radovßnkßm. P°i jednom loveckΘm
dobrodru₧stvφ p°iÜel o oko. Typick²m pro toto obdobφ byly
neustßlΘ zm∞ny v obou tßborech, rozptylovßnφ a novΘ
seskupovßnφ sil, stßle novΘ p°φsahy v∞rnosti, stßle novΘ
zrady. Roku 1236 pov∞°il °φmsk² cφsa° Fridrich II.
Vßclava vedenφm vßlky proti jeho rakouskΘmu sousedu. Zßhy
vÜak doÜlo ke zcela novΘ mocenskΘ konstelaci, kterß
slibovala, ₧e nejstarÜφ Vßclav∙v syn Vladislav se
o₧enφ s Gertrudou, jednou z d∞diΦek babenberskΘho
d∞dictvφ. To byl ovÜem v²razn² obrat v politice v∙Φi
cφsa°i. Roku 1240 doÜlo k Vßclavov∞ smφru se Ütaufskou
stranou v N∞mecku.
Nßsledujφcφho roku byly ΦeskΘ zem∞ ohro₧eny
legendßrnφm mongolsk²m vpßdem do Evropy, jeho₧ vÜak
z∙staly ,a₧ na Φßst Moravy ,uÜet°eny. V roce 1246 se stal
Vladislav rakousk²m vΘvodou, po n∞kolika m∞sφcφch, v lednu
1247, vÜak zem°el. Vßclav si v nßsledujφcφm obdobφ
nepoΦφnal p°φliÜ aktivn∞, aby si zajistil nadßle
dostateΦn² vliv na rakouskΘ d∞dictvφ. Vyvolalo to
nespokojenost domßcφ Ülechty a takΘ jeho druhorozenΘho syna P°emysla,
·stφcφ v odboj v letech 1248-1249. V n∞m si Vßclav vedl
docela ·sp∞Ün∞, v jednΘ peripetii zßpletek nechal P°emysla
uv∞znit na P°imd∞. Po smφru roku 1249 byl vymezen okruh
p∙sobnosti obou mu₧∙ tak, aby se spφÜe dopl≥ovali, ne₧
k°φ₧ili. Doklßdß to o₧iven² zßjem o Rakousy a jejich
koneΦnΘ zφskßnφ pro P°emysla roku 1251.
P°esto₧e nelze Vßclava I. srovnßvat s mohutnou
postavou jeho otce P°emysla Otakara I., nebyla jeho
Φtvrtstoletß vlßda tak ne·sp∞Ünß, jak mohou naznaΦovat
zßkruty mocenskΘ hry ve st°edoevropskΘm prostoru. Je nutnΘ
uznat, ₧e v rozhodujφcφch chvφlφch prokazoval Vßclav I.
dostateká hou₧evnatosti, chytrosti i lstivosti, bez nφ₧ se
sotva mohl obejφt st°edov∞k² vlada°. Doklßdß to pr∙b∞h
spor∙ o babenberskΘ d∞dictvφ. Ve Vßclavov∞ dob∞ p°iÜel
do ╚ech nov² um∞leck² sloh ,gotika, doÜlo k rozmachu v
zaklßdßnφ m∞st (SvatohavelskΘ m∞sto v Praze, Kou°im,
Slan²). Krßl Vßclav zem°el na svΘm dvo°e v PoΦßplφch
(nynφ Krßl∙v Dv∙r), jeho ostatky byly ulo₧eny v klßÜte°e
Na FrantiÜku, kter² si sßm zvolil, poblφ₧ svΘ sestry
Ane₧ky.
Z dlouholetΘho man₧elstvφ s Kunhutou ètaufskou
(*okolo 1200-V13.9.1248)
se narodily d∞ti: Vladislav
(*okolo 1227-V3.1.1247),
P°emysl,
pozd∞ji zvan² Otakar (*1232/33-V26.8.1278),
Bo₧ena (Beatrix) (*?-V25.5.1270/86),
Ane₧ka (*?-V10.10.
okolo 1268) a neznßmß dcera (*?-Vp°ed
1248).
á