KAREL

*5.9.1771, Florencie, V30.4.1847, Vφde≥; syn cφsa°e a krßle Leopolda II. a Marie Ludviky (Luisy) èpan∞lskΘ

Vyr∙stal na dvo°e ve Florencii, vzhledem k t∞lesnΘ slabosti a churavosti (trp∞l epilepsiφ) mu zpoΦßtku vybrali cφrkevnφ kariΘru. PotΘ, co projevil velkΘ zanφcenφ pro vojenskΘ zßle₧itosti, dostalo se mu pat°iΦnΘ v²chovy. Karla adoptovala jeho teta Marie Krist²na s man₧elem, t∞Üφnsk²m vΘvodou Albertem Sask²m. Od roku 1792 bojoval proti francouzskΘ armßd∞, roku 1793 se stal generßlmajorem a mφstodr₧itelem RakouskΘho Nizozemφ (do roku 1794). B∞hem vßlek s revoluΦnφ Franciφ projevil jako jedin² Φlen acidomu vojenskΘ nadßnφ a politickou cti₧ßdost. V roce 1797 jmenovßn Φesk²m guvernΘrem. Na jeho ·sp∞chy a ambice se panujφcφ bratr FrantiÜek II. (I.) dφval s despektem a ned∙v∞rou. V letech 1801-1804 stßl ve funkci velmistra v Φele °ßdu n∞meck²ch rytφ°∙. Po t∞₧k²ch porß₧kßch arcivΘvody Jana jmenovali Karla v roce 1801 polnφm marÜßlem a prezidentem dvorskΘ vßleΦnΘ rady. S velkou vervou se pustil do vojenskΘ reformy. V roce 1805 velel na italskΘ front∞ a po porß₧ce u Slavkova byl jmenovßn generalissimem. Karel se postaral o vylepÜenφ v²cviku, psal teoretickΘ prßce o strategii a vojenskΘm um∞nφ, zalo₧il vojensk² odborn² Φasopis. Roku 1809 nemohl zabrßnit vypuknutφ dalÜφ vßlky, nicmΘn∞ p°evzal plnou odpov∞dnost za ta₧enφ. Dosßhl skv∞lΘho vφt∞zstvφ nad Napoleonem I. v bitv∞ u Aspernu, ale byl pora₧en u Wagramu. Po tΘto vßlce jeho vojenskß kariΘra skonΦila. Nadßle p∙sobil jako vojensk² teoretik, dosßhl na tomto poli znaΦn²ch ·sp∞ch∙ a je °azen na rove≥ Clausewitzovi. Po smrti adoptivnφho otce v roce 1823 se stal t∞Üφnsk²m vΘvodou a zd∞dil rozsßhlß panstvφ ve Slezsku, ╚echßch a Uhrßch. O₧enil se s protestantskou princeznou Henriettou Nassavsko-Weilburskou (*1797-V1829) a zalo₧il vedlejÜφ v∞tev karlovskou Φi t∞Üφnskou. Byl poh°ben v kapucφnskΘ krypt∞ ve Vφdni. Karl∙v syn Albrecht (*1817-V1895) zd∞dil otcovo vojenskΘ nadßnφ a proslavil se roku 1866 jako vφt∞z u Custozzy.
á