*5.9.1771, Florencie, V30.4.1847, Vφde≥; syn cφsa°e a krßle Leopolda II. a Marie Ludviky (Luisy) èpan∞lskΘ
Vyr∙stal na dvo°e ve Florencii, vzhledem k t∞lesnΘ
slabosti a churavosti (trp∞l epilepsiφ) mu zpoΦßtku vybrali
cφrkevnφ kariΘru. PotΘ, co projevil velkΘ zanφcenφ pro
vojenskΘ zßle₧itosti, dostalo se mu pat°iΦnΘ v²chovy.
Karla adoptovala jeho teta Marie
Krist²na s man₧elem, t∞Üφnsk²m vΘvodou
Albertem Sask²m. Od roku 1792 bojoval proti francouzskΘ
armßd∞, roku 1793 se stal generßlmajorem a mφstodr₧itelem
RakouskΘho Nizozemφ (do roku 1794). B∞hem vßlek s revoluΦnφ
Franciφ projevil jako jedin² Φlen acidomu vojenskΘ nadßnφ a
politickou cti₧ßdost. V roce 1797 jmenovßn Φesk²m
guvernΘrem. Na jeho ·sp∞chy a ambice se panujφcφ bratr FrantiÜek II. (I.)
dφval s despektem a ned∙v∞rou. V letech 1801-1804 stßl ve
funkci velmistra v Φele °ßdu n∞meck²ch rytφ°∙. Po
t∞₧k²ch porß₧kßch arcivΘvody Jana
jmenovali Karla v roce 1801 polnφm marÜßlem a prezidentem
dvorskΘ vßleΦnΘ rady. S velkou vervou se pustil do vojenskΘ
reformy. V roce 1805 velel na italskΘ front∞ a po porß₧ce u
Slavkova byl jmenovßn generalissimem. Karel se postaral o
vylepÜenφ v²cviku, psal teoretickΘ prßce o strategii a
vojenskΘm um∞nφ, zalo₧il vojensk² odborn² Φasopis. Roku
1809 nemohl zabrßnit vypuknutφ dalÜφ vßlky, nicmΘn∞
p°evzal plnou odpov∞dnost za ta₧enφ. Dosßhl skv∞lΘho
vφt∞zstvφ nad Napoleonem I. v bitv∞ u Aspernu, ale byl
pora₧en u Wagramu. Po tΘto vßlce jeho vojenskß kariΘra
skonΦila. Nadßle p∙sobil jako vojensk² teoretik, dosßhl na
tomto poli znaΦn²ch ·sp∞ch∙ a je °azen na rove≥
Clausewitzovi. Po smrti adoptivnφho otce v roce 1823 se stal
t∞Üφnsk²m vΘvodou a zd∞dil rozsßhlß panstvφ ve Slezsku,
╚echßch a Uhrßch. O₧enil se s protestantskou princeznou
Henriettou Nassavsko-Weilburskou (*1797-V1829) a zalo₧il
vedlejÜφ v∞tev karlovskou Φi t∞Üφnskou. Byl poh°ben v
kapucφnskΘ krypt∞ ve Vφdni. Karl∙v syn Albrecht (*1817-V1895) zd∞dil
otcovo vojenskΘ nadßnφ a proslavil se roku 1866 jako vφt∞z u
Custozzy.
á