„ Nikdy bych si nepřál být znovu mladý, ani kdybych mohl
Po Žamberku ale toužím neustále, poněvadž to bylo
tak krásné, tak velice krásné, tam na Divoké Orlici.
Tam šumí buky, smrky, jedle, tak jako u mne - doma 
na Šumavě, ale všechno je něžnější, líbeznější...“

(1897, Karel Klostermann)