S historií města Žamberka je spojeno jméno významného rodáka MUDr. Eduarda Alberta, profesora chirurgie na vídeňské univerzitě. Tento vynikající vědec dal lékařské vědě tehdy velmi potřebné učebnice a vychoval mnoho významných chirurgů, z nichž nejvíce vynikl prof. K. Maydl. K rodnému městu měl hřejivý vztah a upřímnou lásku. Proto si zvolil Žamberk za sídlo svého letního pobytu a postavil si zde vilu, obklopenou parkem, kam  se každoročně uchyloval, aby si odpočinul v kruhu přátel po vyčerpávající práci. Jeho vila hostila nejvýznamnější muže té doby, jen příkladem jmenujeme dr. Riegra, dr. Kramáře, dr. Rezka, básníka Jaroslava Vrchlického, Machara, profesory Gebauera, Šemberu, Černého, prof. T. G. Masaryka.
Městu zachoval v „Pamětech žamberských“ soupis historických pramenů, které dnes snad by již ani nebylo možno opatřit. V bádání o Českých bratřích a o Prokopu Divišovi jsou jeho práce dostatečně známé. Na půdě nám nepřátelské se vždy hrdě hlásil k svému národu a také svého vlivu neúnavně a úsoěšně užíval k prospěchu národa. Jeho přáním bylo ukázati cizině vyspělost naší básnické generace. A tak sám (Erbenovu Kytici) i za součinnosti jiných překládal díla našich básníků, která pak vydal svým nákladem v pěti objemných svazcích a rozšiřoval je v cizině, pomáhaje tak seznamovati cizinu s naší literaturou. I vědecká literatura v dílech prof. Gebauera našla v něm štědrého podporovatele, neboť jen jeho pomocí byla vydána Mluvnice česká a Slovník staročeský. Nebylo za dobu jeho života jediného národního a kulturního podniku, jehož by Albert nebyl býval účasten. Mnoho památek na jeho osobu má žamberské museum. Okrašlovací spolek na jeho rodném domku dal zasaditit pamětní desku z bílého mramoru

Václav Prokop Diviš

    Pravděpodobně nikdo by se nenadal, že když se dne 26.března 1698 narodil v poddanské chalupě malozemědělské usedlosti nadaný hoch, jak závratná životní dráha jej čeká! Narodil se na půdě jedné z chalup dřívějších Helvíkovic, po roce 1547 náležejících k Žamberku.
Za jeho experimenty se mu dostalo poct nejvyšších - pozvání na císařský dvůr do Vídně. Zde před zraky císaře Františka Štěpána Lotrinského, znalce a milovníka přírodozpytu, a císařovny Marie Terezie několikráte předváděl své pokusy a byl veličenstvy za svou experimentátorskou práci odměněn zlatými medailemi s jejich podobenkami.
Zápis z gymnaziální jezuitské koleje ve Znojmě z roku 1716 potvrzuje, že mezi studenty byl přijat i Weneslaus Divisch Böemus Senftenbergensis, Praem - Václav Diviš, Čech ze Žamberka, Premonstrát. Marně byl v matrikách hledán mezi Diviši, ne však mezi Divíšky!
Diář opata Wallnera z premonstrátského kláštera v Louce u Znojma uvádí jméno nadaného novice s řeholním jménem Prokopius - Prokop a pozměněné příjmení Diviš. V letech 1721 - 24 studoval v Louce bohosloví a filozofii. Roku 1726 byl vysvěcen na kněze, roku 1729 jmenován profesorem filozofie a po roce profesorem teologie. Během své pedagogické práce rozpracovává svou dizertační práci z oboru teologie a v r.1733 ji v Salzburgu úspěšně obhajuje a stává se doktorem teologie. Po promoci v Salzburgu byl jmenován podpřevorem v Louce, v té době se stále usilovněji věnoval studiu přírodních věd. R.1736 přijímá návrh opata Nolbeka, aby se ujal řízení farnosti v Příměticích u Znojma, kde strávil s výjimkou období 1741 - 42 téměř 29 let svého života. Tady v ústraní mu byl přán klid ke studiu i experimentování.
Na počátku 50.let sám zhotovil tzv."elektrum", tak nazýval svoji třecí elektriku a vlastní "leydenské lahve", v r.1744 zbudoval výkonné vodní čerpadlo, které tlačilo vodu do výše 30 sáhů.
V době svého předchozího působení v louckém klášteře byl převor svědkem silné bouře s krupobitím, která 18.srpna 1741 zničila všechna okna západní strany klášterní budovy, a snad právě tehdy ho ještě intenzivněji zaměstnávala myšlenka - zničit sílu a škodlivé účinky bouří. Od této události pátral po prostředku, kterým by tohoto cíle dosáhl. V r.1750 byl pozván do Vídně na císařský dvůr, aby demonstroval pokus s přenosem statické elektřiny, na pokusu pak vysvětluje, že velmi podobným způsobem lze "ubrat na ničivé síle elektrických nábojů bouřkových mraků".
Diviš nezůstal ve svém experimentování nijak izolován, dopisoval si s matematikem a přírodovědcem, členem Akademie věd v Berlíně Leonhardem Eulerem, s Akademií věd v Petrohradě, o svých pokusech informoval profesora Antonína Acrinciho z Prahy.
Dne 15.června 1754 se rozhodl svůj dávný sen uskutečnit! Na zahradě fary v Příměticích postavil svůj první zeměný hromosvod, jím nazvaný "Machina meteorologika", a ještě téhož dne mohl činit svá pozorování za nastalé bouřky. Jakmile se Diviš přesvědčil, že bleskosvod je vskutku účinný, rozhodl se nabídnout ho císaři Františku, aby bylo více takových hromosvodů sestrojeno a krajina i města ochráněna před bouří. Dvorští vídenští matematici však užitečnost a funkci tohoto přístroje nedokázali pochopit, a tak císaře od objednávky zrazovali.
Divišovi nastaly nelehké chvíle i v Příměticích. Byl obviněn za neúrodu v r.1759, za příčinu neúrody byl pokládán Divišův hromosvod, který prý rozhání mraky, a velké sucho je pak příčinou neúrody. Na jaře r.1760 pak bylo zařízení rozlícenými sedláky zničeno.
Pravděpodobně ve stejném údobí jako bleskosvod konstruuje také strunný hudební nástroj s klaviaturou a pedálem, jehož zvuk měl dokázat zastoupit celý orchestr. Měl celkem 790 kovových strun a 14 zdvojených rejstříků, nástroj pojmenoval "Denis d°or" - Zlatý Denis" a už sama volba názvu měla naznačovat, že jde skutečně o něco velkolepého.
Diviš se rovněž zabýval pokusy s urychlováním růstu rostlin umístěných do nádob, kterými nechal procházet elektrický proud.
Diviš patřil k prvním experimentátorům s terapeutickým využitím účinků statické elektřiny. Diviš sledoval při léčení elektrickou energií i názory tehdejších autorit, profesora na pražské universitě Jana Antonína Scrinciho a významného zoologa Jana Křtitele Boháče.
Nemusím jistě připomínat, jaké problémy mu, jako knězi, nadělalo léčení elektrickou energií mezi farníky, lékaři a lékárníky! Pacienty přijímal přímo na faře v Příměticích a úspěšně léčil zejména choroby pohybové, revmatismus, následky po zlomeninách končetin, choroby ušní, nosní a oční. Dokázal napravovat i těžké stavy po ochrnutí!
O podstatě a působení elektřiny napsal mnoho děl, mezi nejvýznamnější patřil traktát: "Magia naturalis", který se bohužel, díky církevní cenzuře, nedočkal v Rakousku svého vydání. O tisk německého překladu se zasloužil Divišův obdivovatel, evangelický duchovní Christoph Oetinger z Würtenberku, stalo se tak v Tübingen v r.1765. Prvé vydání jeho nejvýznamnějšího spisu vyšlo v r.1765, v témž roce, kdy Prokop Diviš dne 21.prosince 1765 v klášteře v Louce u Znojma umírá.
V závěru bych ráda připomněla, že Diviš nevynikl pouze jako vynálezce hromosvodu, byl nesmírně všestranným badatelem a filozofem, jehož životní dráha byla bohatá navzdory tomu, že byl jako badatel spoutáván církevními dogmaty a cenzurou. Jeho současníku, s kterým bývají jeho výzkumy často srovnávány, bylo přáno pracovat svobodně. V tom je veliký rozdíl! Přesto Divišovy výzkumy byly realizovány podstatně dříve nežli podobné záměry Franclinovy. Svým výzkumem a dílem tak V.P.Diviš představuje významný článek v počátcích nauky o elektřině.

Prokop Diviš  

Mezi slavné rodáky města patří i vynikající akademický sochař František Rous, který pochází ze staré řezbářské rodiny. Je tvůrcem mnoha figurálních výzdob na předních pražských budovách, zúčastnil se celé řady významných uměleckých soutěží.

K žamberským rodákům je nutno uvést i doktora Augustina Seydlera, profesora fyziky, matematiky a astronomie na pražské univerzitě, člena Královské české společnosti nauk, dále Františka Šemberu, profesora filosofie, tvůrce středověkých dějin a spoluautora Ottova slovníku.

31. března 1858 se v Žamberku narodila oblíbená spisovatelka četných povídek Tereza Svatová. sestra MUDr. E. Alberta.