![]() |
|
|
|
Vzpomínka... 1.2.1999 vzpomeneme 1.výročí úmrtí našeho drahého syna Pavla Festy. Kdo jste jej znali, věnujte mu spolu s námi tichou vzpomínku. Rodiče a bratr s rodinou. Poděkování.... Děkujeme všem, kteří se dne 5.1.1999 zúčastnili posledního rozloučení s naší drahou maminkou, babičkou a prababičkou paní Marií Jahnovou ze Žamberka. Děkujeme za projevy soustrasti a květinové dary. Zároveň bychom chtěli vyjádřit poděkování lékařům, sestřičkám a celému personálu Geriatrického oddělení Albertina v Žamberku za obětavou péči, kterou věnovali naší mamince v posledních dnech jejího života. Marie Kumpoštová, Josef Jána a Zdena Jánová s rodinami
Děkujeme všem za upřímné vyjádření soustrasti nad úmrtím mého manžela a otce Jiřího Hájka ze Žamberka. Miloslava Hájková, manželka
Za Jiřím Štěpánkem Učitel hry na klarinet v ZUŠ Petra Ebena, Jiří Štěpánek, nikdy nenechal školu ani své kolegy na holičkách, nikdy je nezarmoutil. Od r.1975 působil ještě v žamberské pobočce LŠU Králíky, pak se stal aktivním pomocníkem a organizátorem při přestavbě školy a při vzniku samostatné ZUŠ v r.1979. Každým rokem rozšiřoval počet žáků, kterým předával svoje zkušenosti a dovednosti ve hře na klarinet, později i na saxofon. V letech 1988-90 se ujal osiřelé školní dechovky, snil o založení školního swingového orchestru. Jeho sen se splnil v r.1998, kdy vyučování v ZUŠ se mu stalo hlavním zaměstnáním. Za svého učitelského působení vychoval stovky klarinetistů, kteří dnes hrají v kapelách celého okresu, a někteří si zvolili hudbu jako své životní poslání. Poslední z nich byl přijat na konzervatoř právě minulý týden. Jiří byl vždycky aktivní a ochotný pomoci, fandil všem novinkám ve škole i ve výuce. Až ve čtvrtek 7.ledna 1999 nás poprvé a naposledy zarmoutil. Všechny, učitele i žáky, postavil nepřipravené před fakt svého odchodu, který zavinilo unavené a nemocné srdce. Děkujeme za vše, za co jsme nestihli poděkovat, a přejeme hodně dobré muziky tam nahoře... Učitelé a žáci ZUŠ Petra Ebena Žamberk
K sedmdesátinám profesora Petra Ebena Snad nejvýznamnějším žamberským rodákem tohoto století je hudební skladatel a varhaník světového významu, profesor Petr Eben, který se 22.ledna dožil 70 let. Světlo světa spatřil v bytě ve třetím poschodí růžového domu čp.671 v Nádražní ulici (naproti Pešanovým) a dostal do vínku zcela mimořádné hudební nadání. Jeho otec byl v r.1935 jako školní inspektor přeložen do Českého Krumlova, kde malý Petr zahájil své hudební vzdělávání a záhy také (jako devítiletý) své působení jako varhaník v krumlovském kostele. Studium na reálném gymnáziu přerušila válka, pak následovala práce v tiskárně, na stavbě, v kamenolomu a na konci války dokonce koncentrační tábor Buchenwald. Hudba, výtvarné umění, rodina a víra byly opěrné body, které pomohly toto těžké období překonat. Po válce odchází do Prahy a má konečně možnost hudbu opravdu studovat (klavír ve třídě prof.F.Raucha a kompozici u P.Bořkovce). Po absolvování P.Eben krátce působil v televizi jako hudební dramaturg a od r.1955 vyučoval na katedře hudební vědy FF UK v Praze. Teprve po revoluci v r.1989 mohl předávat své kompoziční mistrovství jako profesor skladby na AMU. Díky jazykovým znalostem, lidským vlastnostem a uměleckému kreditu však už v 60.letech začala narůstat jeho obliba a popularita v zahraničí, kde působil umělecky i pedagogicky a kde obdržel i mnohé čestné tituly a pocty. Jen doma nebyl tento skromný a citlivý skladatel nikdy zcela prorokem. Důvodem byla jistě jeho víra, inklinace k duchovní tvorbě, ryzí charakter a obliba a úspěchy za nesprávnými hranicemi. Na stejné problémy narážela před rokem 1989 i snaha pojmenovat naši školu jeho jménem. Až 13.března 1993 se tento sen uskutečnil a Petr Eben posvětil svou přítomností slavnostní pojmenování školy na ZUŠ Petra Ebena. Tentýž den mu byl na žamberské radnici udělen titul Čestný občan města Žamberka. Loni v říjnu pan profesor s manželkou a synem Markem školu i město znovu navštívil, ve škole vyslechl koncert ze svých skladeb pro děti a v kostele sv.Václava pak jako nejpovolanější osoba rozezněl nově rekonstruované varhany. Vždyť v tomto kostele byl právě před sedmdesáti lety pokřtěn! Přidáváme se k dlouhému zástupu gratulantů a přejeme panu profesorovi stálé zdraví a hudební inspiraci z jeho rodného města. Poznámka: V sobotu 23.ledna byla v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí sloužena slavností mše k jubileu profesora Ebena. V dlouhé řadě hostů nechyběli ani zástupci jeho rodného města. PHDr.Hana Chvátilová
Malé ohlédnutí (Vzpomínka na Josefa Knopa) Začátkem 80.let jsem se pro potřebu turistiky zajímal o historii odboje za druhé světové války na Žambersku. Díky panu Jiřímu Mergancovi jsem se dozvěděl i o Josefu Knopovi. Bohužel, tehdy se o něm nesmělo psát. Ke změně došlo po listopadu 1989. Vzpomínám na vzrušené schůze Občanského fóra na přelomu let 1989 - 1990. Vášnivě se také mimo jiné diskutovalo o návrhu pojmenovat jménem Josefa Knopa Bublovo náměstí. Jsem rád, že se celou záležitost podařilo neuspěchat. Tehdy ještě městský národní výbor v Žamberku ustavil rehabilitační komisi. Členy byli JUDr.Jaroslav Cimprik, JUDr. Zdeněk Jaška, Osvald Skalský a Pavel Svědiroh. Již v lednu 1990 jsme odeslali dopisy různým státním úřadům s žádostí o rehabilitaci. Následovalo shánění písemností a pamětníků, studium soudních spisů a vojenských archiválií. Pročetl jsem všechny dostupné knížky gen.Svobody. Ani on se nesměl ani slůvkem nikdy zmínit o nejúspěšnějším českém veliteli praporu v bojích na Dukle. Přiznám se, že mi běhal mráz po zádech při čtení rozsudku Nejvyššího soudu ČSSR z roku 1971, kterým zrušil rehabilitace osob odsouzených s Josefem Knopem. Měl jsem obavy o úspěšnost našeho úsilí. Vše se však změnilo po přijetí rehabilitačního zákona. S povděkem musím konstatovat, že jsem se setkal s nevšední ochotou u Krajského soudu, u Vyššího vojenského soudu, ve Vojenském historickém archivu a v neposlední řadě osobně u předsedy Centrální rehabilitační komise FMO gen.Frýberta. Josef Knop byl rehabilitován soudně, a poté mimosoudně - byla mu navrácena hodnost plukovníka in memoriam. Koncem října 1991 vyšla nákladem tehdejšího odboru turistiky TJ Sokol Žamberk životopisná publikace "Josef Knop - důstojník, na něhož jsme měli zapomenout". Prezident republiky udělil Josefu Knopovi 8.května 1991 Řád M.R.Štefánika III.st. a dnem 10.prosince 1991 jej jmenoval do hodnosti generálmajora in memoriam. V květnu 1992 bylo Bublovo nám. přejmenováno na Náměstí Gen.Knopa. Řada let již uplynula od těchto událostí. Všichni máme úplně jiné problémy a starosti. V každodenním shonu je však žádoucí na chvíli se občas zastavit a ohlédnout. To dnešní ohlédnutí věnujeme památce Josefa Knopa. 30.ledna 1999 uplynulo 90 let od jeho narození. Pavel Svědiroh
Co je ekumenické snažení? Protože se ve skříňkách občas objeví slovo EKUMENA a protože v širší veřejnosti není vždy povědomí o tom, co to znamená, pokusíme se v tomto článku objasnit význam tohoto důležitého slova. Mnozí se domnívají, že jde o přednášku o EKONOMII, ekonomie však je vědní disciplina o vedení hospodářství, zatímco EKUMENA, i když je také z řečtiny, znamená "lidmi obývaný svět" a nebo lépe "celosvětový". Ekumenická shromáždění se proto konají v kostelích, motlitebnách a sborech. Jde totiž o důležitou záležitost církví. I letos se konalo dne 11.ledna toto ekumenické shromáždění ve sboru CČSH v Žamberku za účasti čtyř kněží ze tří církví. Veřejnost si tak měla uvědomit, co je v jejich nezastupitelném díle podstatné a jednotící, co je spojuje a co pomáhá lidské společnosti. Je třeba si přát, aby zájem o tato shromáždění v našem městě byl ještě větší než dosud, neboť svět kolem nás již ekumenicky dávno žije. -nB-
O etické kultuře Člověk s vyspělou kulturou jednání nemá potřebu vlichocovat se do přízně druhých, jedná bez nenávisti a špinavosti, ve sporu nezraňuje důstojnost protivníka, je-li poražen, netouží po odvetě, jako nadřízený neponižuje druhé a neznásilňuje jejich vůli, setkání s ním jsou příjemná, ve vztazích k lidem usiluje o upřímnost, přímost, trpělivost a toleranci. Takový člověk ve svém jednání respektuje oprávněné zájmy druhých, ví, že hranice jeho svobody jsou tam, kde začíná omezovat svobodu druhých. Proto stále zkoumá, co svým jednáním způsobuje druhým a jaké pocity v nich vyvolává. Je si také vědom, že jakákoliv jeho výpověď o druhém člověku je především výpovědí o něm samém. -MM- |