|
|
Průvodním jevem svobodné hospodářské soutěže jsou již od jejího vzniku různé praktiky v konkurenčním boji, které překračují dobré soutěžní mravy a dotýkají se zájmů jiných konkurentů. Právní řády postupně reagovaly na výskyt takových praktik tím, že vytvářely a přijímaly zákony proti nekalé soutěži.
Na konci minulého století, v roce 1888, již geniální Ottův slovník naučný problematiku nekalé soutěže znal a dokázal ji popsat způsobem, který je i po sto letech dokonale živý. Přes tuto obdivuhodnou skutečnost současně slovník s určitou hořkostí uvádí, že zatímco ve Francii je právní ochrana před nekalou soutěží účinná a v Německu byl již vydán zvláštní zákon v roce 1896, v Rakousko-uherském mocnářství se případná ochrana před nekalou soutěží musí opírat o různá ustanovení.
Stojí za to Ottův slovník naučný citovat: "Pozornost zákonodárcův budí zejména též užívání nekalých, mravně zavržitelných prostředků, aby se jimi dosáhlo neoprávněných výhod naproti konkurentům (tak zv. nekalá soutěž, concurrence déloyale). Podvodná reklama, nepravdivé a klamné údaje v inserátech, plakátech, oběžnících o způsobu výroby, o jakosti, o původu výrobků (vydávání margarínu za pravé máslo, strojového vyšívání za ruční práci, obyčejného piva za plzeňské), o příčinách a účelu prodeje (výprodeje »pod výrobní cenou« pro »vzdání se závodu, přesídlení, úmrtí« aj.), o domněle udělených vyznamenáních, jimiž se má nabídka zboží jeviti ve světle zvláště příznivém, praktiky, jimiž se v odpor s údaji na obalu zmenšovala kvantita zboží uvnitř obsaženého, nepravdivá tvrzení, jimiž jednotlivec hledí zlehčiti a poškoditi ostatní konkurrenty, prozrazování výrobních a obchodních tajemství zřízenci jednoho závodu jinému podnikateli - jsou nešvary proti nimž obrací se zákonodárství v zájmu obecenstva i solidního podnikatelstva."
Potřeba zvláštního zákona o ochraně před nekalou soutěží pak v samostatné Republice Československé přinesla své plody v roce 1927, kdy byl 15. července schválen zvláštní zákon proti nekalé soutěži č. 111 Sb. z. a n.
Reklama je nástrojem konkurenčního boje, tedy boje mezi konkurenty. Ačkoli to tak na prvý pohled nevypadá, je spotřebitel ve skutečnosti jen objektem, skrze kterého se boj vede, není však jeho účastníkem. Proto je pochopitelné, že právo nekalé soutěže je především záležitostí vztahů podnikatelů. Dnešní česká právní úprava sice umožňuje i spotřebitelům přímo vstupovat do těchto vztahů, tedy žalovat z titulu nekalé soutěže, avšak stále v obecné poloze platí, že "...Zákon tento (rozuměj proti nekalé soutěži) byl vydán především na ochranu soutěžících, tedy podnikatelů proti podnikatelům; teprve z ochrany poctivého podnikatele má konsument prospěch; konsument má tedy z ochrany soutěžících prospěch nepřímý." (Praktický advokát, F. Strnadel a spol., asi 1930)
Platnému soutěžnímu právu je věnována rozsáhlá zvláštní kapitola. Máme-li se zde zabývat místem soukromého práva v systému právní úpravy reklamy, nesmíme navíc zůstat pouze u problematiky nekalé soutěže. I jiným osobám než podnikatelům dávají totiž různé předpisy možnost bránit se proti určitým reklamním praktikám nástroji práva soukromého.
Sem patří především ochrana soukromí a osobnosti, která dává napadené osobě právo bránit se proti užití své podobizny, svého projevu, psaných či jiných záznamů v reklamě. Rovněž právnické osoby mají obdobné právo ke svému obchodnímu jménu či svým ochranným známkám. Autorské právo pak chrání práva autorů jakýchkoliv autorských děl. V souvislosti s reklamou je rovněž nutné zmínit i předpisy, upravující vlastní právní vztah reklamou vyvolaný - například koupi a prodej a odpovědnost za vady. A konečně - v mnoha zemích je na soukromém právu založen rozsáhlý systém ochrany spotřebitele, zahrnující často i nároky z klamavé reklamy.