|
|
A. Tabákové výrobky
Omezování reklamy vždy začínalo a končilo u tabákových výrobků. Vždyť dnes je v Evropě ve všech členských zemích Evropské Unie reklama tabákových výrobků v nejúčinnějších médiích, v rozhlasu a televizi, zakázána. V polovině z nich je zakázána i na billboardech či v kinech a ve značné míře bývá omezena i v jiných médiích.
Stejně jako v jiných evropských zemích ani v České republice není vývoj právního omezování tabákové reklamy zdaleka ukončen. Pětiletá historie restrikcí tabákové reklamy v České republice je navíc výmluvným dokladem obtížnosti jakékoliv právní regulace reklamy. Tři zákony měly postupně omezit či dokonce zakázat tabákovou reklamu. U všech tří pokusů však dokázal reklamní a tabákový průmysl najít způsob, jak takové zákony nedodržovat.
Nejnovější platný zákon o regulaci reklamy byl přijímán na základě těchto principů: i) reklama tabákových výrobků nemůže být reálně zakázána, ale může být omezena, ii) omezení musejí být taková, aby jejich dodržování bylo možné efektivně kontrolovat. Zákon o regulaci reklamy stanoví:
(1) Reklama tabákových výrobků v televizním vysílání je zakázána a v rozhlasovém vysílání nesmí být zařazena mezi 6. a 22. hodinou.
(2) Reklama tabákových výrobků nesmí
a) být zaměřena na nezletilé osoby, zejména užitím prvků, prostředků či akcí, které jsou takovým osobám převážně určené, a nesmí v ní být využito nezletilé osoby,
b) nabádat ke kouření; o nabádání se nejedná tehdy, když se v reklamě použije pouze logo, obchodní jméno nebo ochranná známka výrobce tabákových výrobků.
(3) Reklama tabákových výrobků musí obsahovat zřetelný text velkým černým písmem na bílém podkladě variabilního znění: "Ministr zdravotnictví varuje: kouření způsobuje rakovinu, kouření způsobuje srdeční onemocnění, kouření způsobuje předčasnou úmrtnost, kouření v těhotenství ohrožuje zdraví plodu, nedobrovolné kouření ohrožuje zdraví" a to v rozsahu nejméně deset procent plochy reklamy.
Co je a co není reklama tabákových výrobků je otázka, která se stala již v nedávné minulosti hojně frekventovanou. Nejlépe na ní odpovídá přímo důvodová zpráva k zákonu o regulaci reklamy, která výslovně uvádí: "Nelze však směšovat reklamu tabákových výrobků, která je omezena nebo úplně zakázána (v televizním vysílání), od tzv. korporativní reklamy (reklama tabákových výrobců), která je zásadně možná." "Výrobek" totiž není "výrobce". A co je "tabákový výrobek" je taxativně dáno zákonem č. 303/1993 Sb.: cigarety, cigarilos, doutníky, lulkové, dýmkové, cigaretové, šňupavé a žvýkací tabáky.
Použil-li proto zákonodárce v zákoně slova "reklama tabákových výrobků", neučinil tak jistě náhodou. Teorie reklamy totiž jednoznačně rozlišuje reklamní působení s cílem podpořit prodej produktu na straně jedné a reklamní působení s cílem vytvořit či zlepšit "veřejný obraz" (image) nějaké osoby na straně druhé jako dva zcela specifické, samozřejmě nezaměnitelné a navíc i dosti vzdálené druhy reklamního působení. K vytváření takového vlastního "veřejného obrazu" zákonitě patří například užívání vlastního obchodního jména, vlastní ochranné známky (nikoliv ochranné známky tabákového výrobku) a užívání všech jiných metod public relations, včetně reklamy vedené s cílem podpory pověsti vlastní osoby.
Striktním výkladem ustanovení odstavce 2b bychom mohli dospět k závěru, že každá jiná reklama než užití "pouze loga, obchodního jména nebo ochranné známky výrobce" je nabádající ke kouření, a proto zakázaná. Sama systematika celého § 3 však takový výklad vylučuje: kdyby totiž takový striktní výklad byl správný, postrádala by ostatní ustanovení vůbec smysl. Proto považujeme za správné vykládat toto ustanovení logicky tak, že u reklamy, při níž je užito "pouze logo, obchodní jméno nebo ochranné známky výrobce", není ze zákona možné, aby taková reklama byla považována za nabádající ke kouření; obsahuje-li však reklama něco víc, může být otázka nabádání zkoumána.
Mocné diskuse po přijetí zákona o regulaci reklamy vzbudil pojem "nabádání" a objevilo se několik výkladů, snažících se s nejasností takového pojmu vyrovnat výkladem.
Za rozumný, avšak pro běžnou praxi poněkud komplikovaný, je možné považovat názor, podle kterého: a) reklama tabákových výrobků, která obsahuje jen logo (t.j. grafický symbol výrobce či výrobku), a/nebo obchodní jméno (t.j. název výrobce), a/nebo ochrannou známku, patřící výrobci (t.j. slovní, grafický či jiný symbol výrobce či výrobku), nemůže být vůbec podle zákona považována ze reklamu nabádající ke kouření. b) za reklamu, nabádající ke kouření, se považuje reklama, která obsahuje přímé nebo nepřímé výzvy ke kouření. c) přímou výzvou ke kouření bude například reklamní slogan "Ochutnejte XY!", "Vychutnejte si vaší XY!" a jakékoliv obdobné slogany či vzkazy. Za nepřímou výzvu ke kouření je třeba považovat účelové reklamní spojení tabákového výrobku s nesouvisející pozitivní hodnotou. Takovou nepřímou výzvou bude např. zobrazení krabičky cigaret spolu se sloganem "skvělý zážitek", nebo třeba spojení loga výrobku se vzkazem "báječně sladké dny". V extrémním případě může být za nepřímou výzvu ke kouření považováno i neverbální vyjádření takové pozitivní hodnoty, např. snímek neobvykle krásných šťastných mladých lidí s cigaretami. Nenabádající reklamou je tedy rovněž zobrazení krabičky cigaret a/nebo cigaret bez jakéhokoliv doprovodného sloganu anebo s neutrálním (nehodnotícím) sloganem typu "nové na trhu", "od května levnější" či třeba "k dostání též jako light."
Podle jiného výkladu zákon zakazuje nabádat ke kouření, nezakazuje však tabákové výrobky nabízet, tj. zejména prezentovat je v rámci reklamy názvem či zobrazením, a to jak v běžném spotřebitelském balení, tak i rozbalené. O zakázané nabádání ke kouření by se jednalo tam, kde by konzumace tabákových výrobků byla spotřebiteli různými druhy přesvědčovacího nátlaku vnucována anebo kde by se jednalo o přesvědčování o přednostech kouření jako takového.
Praxe však ukazuje, že oba uvedené výklady jsou příliš složité pro každodenní používání. Proto je nakonec vhodné řídit se jednoduchým pohledem - zpravidla uznávaným i živnostenskými úřady - podle kterého nesmí být v reklamě zobrazena hořící cigareta či tzv. "cigareta v akci" a reklama nesmí obsahovat zvlášť vyzývavý slogan.
Stejně jako v předchozím ustanovení nelze slovo zákona striktně uplatnit ani u odstavce třetího. Pak by totiž každá reklama musela být doprovázena celým textem: "Ministr zdravotnictví varuje: kouření způsobuje rakovinu, kouření způsobuje srdeční onemocnění, kouření způsobuje předčasnou úmrtnost, kouření v těhotenství ohrožuje zdraví plodu, nedobrovolné kouření ohrožuje zdraví" . Správný výklad pomíjí nešikovné umístění uvozovek a požaduje, aby pouze jeden z těchto doprovodných textů (podle rozhodnutí tvůrce) byl součástí reklamy: "Ministr zdravotnictví varuje: kouření způsobuje rakovinu", "Ministr zdravotnictví varuje: kouření způsobuje srdeční onemocnění", "Ministr zdravotnictví varuje: kouření způsobuje předčasnou úmrtnost", "Ministr zdravotnictví varuje: kouření v těhotenství ohrožuje zdraví plodu", "Ministr zdravotnictví varuje: nedobrovolné kouření ohrožuje zdraví".
"Plochou reklamy" má zákon nepochybně na mysli prostor např. na plakátech či billboardech. Otázka varování jako součásti reklamy běžící v čase (např. v kinech či v rozhlasovém vysílání) by pak mohla být vyřešena tím, že jedna z varovných vět bude uvedena prostě zřetelně.
Členové Rady pro reklamu se navíc zavázali dobrovolně dodržovat i vlastní omezení pro reklamu tabákových výrobků. Tato omezení se ovšem netýkají jiných subjektů než členů rady pro Reklamu. Etický kodex stanoví totiž i pro reklamu tabákových výrobků určitá omezení, která uvádíme v plném znění v kapitole věnované etické regulaci. Rada pro reklamu dokonce uzavřela s hlavními inzerenty tabákových výrobků dohodu, podle které bude před zahájením určité kampaně úplatně posuzovat její soulad se zákonem. Přesto, že taková osvědčení budou v praxi asi respektována i státními orgány, je třeba připomenout, že nemají skutečný právní význam a nelze se na ně v řádném právním řízení (například před soudem) odvolávat.
Zvláštní zmínku zasluhují také obaly tabákových výrobků. Zákon č. 587/1992 Sb. o spotřebních daních stanoví, že "Všechny cigarety musí být zároveň značeny vytištěným nápisem v českém jazyce "Varování ministra zdravotnictví ČR: Kouření způsobuje rakovinu" a údaji o obsahu nikotinu a dehtu v mg na jednu cigaretu.". K tomuto ustanovení měl přibýt nově schválený předpis, který měl stanovit povinnost, aby takové varování zabíralo nejméně 20% plochy přední strany krabičky s cigaretami. Příslušný zákon byl schválen parlamentem, ale nepodepsal jej prezident republiky, a tak nakonec nenabyl účinnosti.
I z posledně uvedeného příkladu je vidět, že svár mezi zastánci a odpůrci tabákové reklamy zdaleka neskončil a že bouřlivá změna společenského pohledu na kouření ještě způsobí reklamním profesionálům mnohé starosti.
B. Alkoholické nápoje
Alkoholické nápoje jsou výrobkem, jehož reklama je vedle tabáku nejčastěji různými metodami regulována. Častěji než o úplné zákazy se ovšem jedná o omezení obsahu takové reklamy či různá omezení dobrovolné povahy. Z členských zemí Evropské unie striktně zakázaly reklamu alkoholických nápojů v televizním vysílání pouze Francie, Itálie a Irsko; jinde spíše hledají cesty, jak takovou reklamu omezit. Obvyklá jsou pak omezení časová, kdy je například povoleno vysílání takových reklam jen v nočních hodinách. Často také existuje jiná regulace pro tvrdý alkohol a jiná pro pivo a víno.
Český zákon o regulaci reklamy stanoví:
Reklama alkoholických nápojů nesmí
a) být zaměřena na nezletilé osoby, zejména užitím prvků, prostředků či akcí, které jsou takovým osobám převážně určené a nesmí v ní být využity nezletilé osoby,
b) nabádat k nemírnému či jinak škodlivému užívání alkoholických nápojů. K takto obecně formulovanému ustanovení je zbytečné cokoliv dodávat. Snad jen, že podle zákona č. 37/1989 Sb. je alkoholickým nápojem jakákoliv látka, obsahující více než 0,75 objemového procenta alkoholu.
Za škodlivé užívání alkoholických nápojů je podle zákona jednak považováno užívání nemírné, jednak užívání jinak škodlivé (například pití při řízení, pití v těhotenství či obdobné odpovědné činnosti).
Přesto, že je reklama alkoholických výrobků povolena se dvěma uvedenými omezeními v jakémkoliv médiu, je třeba zdůraznit, že taková reklama nesmí podle zákona ani tak přestoupit hranice dobrých mravů a rovněž - je-li vysílána v rozhlasovém a televizním vysílání před 22. hodinou - nesmí ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí (§ 20, odst. 4 písm. b. zák.č. 468/1991 Sb.).
Členové Rady pro reklamu se navíc zavázali dobrovolně dodržovat i vlastní omezení pro reklamu alkoholických nápojů. Tato omezení se ovšem netýkají jiných subjektů než členů Rady pro reklamu. Etický kodex stanoví totiž i pro reklamu alkoholických nápojů určitá omezení, která uvádíme v plném znění v kapitole věnované etické regulaci.
C. Léky
Léky tradičně doplňují trojlístek výrobků tabák - alkohol - léky, jejichž reklama je nejčastěji regulována právními i dobrovolnými prostředky. Reklama léků, byť volně prodejných, je v televizním vysílání zakázána například v Belgii, Dánsku, Řecku, Švédsku a Norsku. Ve všech ostatních evropských zemích je různě omezena, s vyjímkou Kypru, kde je povolena bez jakýchkoliv omezení.
Český zákon o regulaci reklamy stanoví:
(1) Předmětem reklamy nesmějí být, není-li dále stanoveno jinak:
a) léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které nejsou v České republice registrovány nebo schváleny,
b) léčivé přípravky a vybrané prostředky zdravotnické techniky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis,
c) léčivé přípravky obsahující omamné, psychotropní a ostatní návykové látky,
d) léčivé přípravky, z jejichž nabídky lze odvodit hromadný výskyt závažných přenosných onemocnění,
e) ceny léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky.
(2) Reklama nesmí obsahovat údaje vedoucí k mylnému hodnocení vlastního zdravotního stavu nebo dojmu, že pouhým užíváním léčivého přípravku nebo prostředku zdravotnické techniky lze ovlivnit svůj zdravotní stav, nebo údaje o neškodnosti léčivého přípravku, protože je přírodního původu.
(3) Reklama musí obsahovat:
a) název léčiva nebo prostředku zdravotnické techniky,
b) informaci nezbytnou pro jeho správné užívání,
c) výzvu k přečtení příbalové informace a instrukce na obalech léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky,
d) upozornění, že používání léčivého přípravku nebo prostředku zdravotnické techniky může být spojeno s nežádoucími účinky, které je možné konzultovat s lékařem nebo lékárníkem.
(4) Reklama se provádí pouze prostřednictvím
a) hromadných informačních prostředků,
b) reklamních materiálů vydaných výrobci.
(6) Zákaz reklamy uvedený v odst. 1 písm. b), c) a d) se nevztahuje na reklamu uvedenou v odborných audiovizuálních pořadech, odborném periodickém tisku a v odborných neperiodických publikacích, určených pro zdravotnické pracovníky a veterinární lékaře. Tuto reklamu mohou výhradně rozšiřovat výrobci a distributoři léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky a jejich zástupci.
Lékem (a tedy i léčivým přípravkem) je výrobek uvedený ve vyhl. MZ č. 284/1990 Sb. kterou byl vydán čs. lékopis nebo v oborové normě 86 2000 "Hromadně vyráběné léčivé přípravky" či výrobek tak označený v prodejním povolení. U výrobků, určených zdravým lidem jako prevence, či u výrobků, který neodstraňují nebo nezmírňují nějakou nemoc (např. vitamínové a různé posilovací a omlazovací preparáty, zázraky ze zelené lékárny apod.) je možné pochybovat o tom, zda se jedná o lék či hromadně vyráběný léčivý přípravek. U takových výrobků pak bude rozhodující označení v dokumentu, kterým je výrobek schválen do prodeje.
Zákaz reklamy léků, které jsou vydávány pouze na lékařský předpis, se vztahuje na výrobky, jež není možné volně koupit. Je-li určitý preparát k dostání jak na předpis, tak ve volném prodeji, není jeho reklama tímto ustanovením dotčena. Které léčivé přípravky obsahují omamné, psychotropní a ostatní návykové látky, je možné zjistit ve zvláštním seznamu, který byl v podobě obecně závazné normy publikován ve Sbírce zákonů. Je ovšem poněkud zvláštní představa, jak reklamní expert zjišťuje ve vztahu k propagovanému produktu složité chemické údaje.
Poněkud nešťastná formulace třetího odstavce vyvolává dojem, že každá reklama má obsahovat jednak veškeré informace o užívání léku (často v rozsahu mnoha stran), k tomu instrukci k přečtení příbalové informace a k tomu ještě upozornění na možné nežádoucí účinky. Prvé zkušenosti z praxe po přijetí zákona ukazují, že taková rozsáhlá "informační povinnost" je docela dobře splněna odkazem například tohoto typu:
Užívání léčivého přípravku může být spojeno s nežádoucími účinky, které je možné konzultovat s lékařem nebo lékárníkem. Informaci o správném užívání přípravku vyhledejte v příbalové informaci.
Značnou a dosud neukončenou diskusi vyvolal čtvrtý odstavec, ve kterém se stanoví "Reklama se provádí pouze prostřednictvím hromadných informačních prostředků..." Pojem hromadné informační prostředky, definovaný v zákoně č. 81/1966 Sb., přitom nezahrnuje rozhlasové a televizní reklamní vysílání. Z této situace tedy vyplynul nechtěný a nežádoucí zákaz reklamy léků v rozhlasovém a televizním vysílání. Někteří odborníci se pokusili překonat tento omyl výkladem, avšak právní nejistota zde i tak zůstala a celá věc jistě nebude ještě dlouho uzavřena.
Osobami, uvedenými v odstavci pátém, se mají na mysli všichni, kdož mají z lékařského hlediska u spotřebitelů jinou - vyšší - autoritu než např. běžný herec. Z formulace není zřejmé, zda tzv. funkce vystupujících osob musí být pravdivá anebo se zákaz vztahuje i na velmi obvyklé herce v rolích lékařů, zubařů apod. Podle všech obecných výkladových pravidel máme za to, že ustanovení musí být vykládáno tak, že zakazuje účinkování pouze skutečných lékařů, lékárníků, stomatologů a podobných odborníků. I tak by ovšem bylo protizákonné, kdyby herec, účinkující v reklamě v roli lékaře, byl nepravdivě označen třeba titulem MUDr. Takové uvedení by totiž nejen mohlo být v rozporu se zákonem o regulaci reklamy, ale mohlo by naplnit i skutkovou podstatu nekalé soutěže.
Členové Rady pro reklamu se navíc zavázali dobrovolně dodržovat i vlastní omezení pro reklamu léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky. Tato omezení se ovšem netýkají jiných subjektů než členů rady pro Reklamu. Etický kodex stanoví totiž i pro reklamu těchto výrobků určitá omezení, která uvádíme v plném znění v kapitole věnované etické regulaci.
K tématu léků jistě patří i zajímavá otázka užívání symbolů červeného kříže. Zákon č.126/1992 Sb. totiž stanoví (zjednodušeno): "Znaku červený kříž na bílém poli a slov "Červený kříž" (...) smí v době míru užívat pouze: vojenská zdravotnická služba, Československý červený kříž, jeho ústavy a zařízení, mezinárodní organizace Červeného kříže a provozovatelé vozidel určených jako ambulance". Sankce za neoprávněné užití znaku nebo názvu červeného kříže může podle zákona činit až 10.000,-Kč.
Reklamní soutěže
Ačkoliv právní úprava pořádání reklamních soutěží jako taková nemá vlastně vliv na obsah reklamního sdělení, praxe reklamního průmyslu se velmi často s právními otázkami pořadatelství takových soutěží musí vyrovnávat. Proto zde uvádíme i základy právní úpravy pořádání reklamních soutěží.
Právní podmínky vyhlašování a pořádání reklamních soutěží stanoví v právním řádu České republiky zejména občanský zákoník v §§ 845 a následujících a zákon č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách.
Zákon č. 202/1990 Sb. je velmi důležitý v tom, že stanoví hranici mezi
loteriemi a jinými podobnými hrami na jedné straně, a
anketami a jinými akcemi o ceny na straně druhé. Základním rozlišovacím kritériem je podle zákona skutečnost, zda pořadatel žádá od účastníka plnění mající peněžitou hodnotu či nikoliv. Toto rozlišení je velmi důležité, jak vyplývá z následujících odstavců. U mnoha reklamních soutěží ovšem vyvstane otázka, zda "plněním majícím peněžitou hodnotu" je např. slosovatelnost kupónu, který je k mání jen vystřižením z obalu zakoupeného výrobku. Podle názoru autorů je nutné pojem "peněžní hodnota" vykládat podle toho, zda je "zdarma navíc" k hodnotě výrobku anebo má samostatně vyjádřenou peněžní hodnotu nezávislou, přidanou k hodnotě výrobku. Podle tohoto výkladu pak výše slosovací kupón tištěný na obalu výrobku není "plněním majícím peněžní hodnotu", zatímco povinnost zatelefonovat odpověď na soutěžní otázku na telefon za sazbu, z které má pořadatel prospěch, už takovým plněním je.
U soutěže, kde pořadatel žádá po účastnících nějaké plnění mající peněžitou hodnotu, jedná se o loterii nebo jinou podobnou hru podle zákona č. 202/1990 Sb. K uspořádání takové hry je zapotřebí splnění mnoha náležitostí včetně povolení státních orgánů. Naproti tomu k uspořádání "...soutěží, anket a jiných akcí o ceny, při nichž se pořadatel zavazuje vyplatit účastníkům určeným slosováním nebo splněním podmínky ceny v hotovosti nebo v jiných hodnotách, aniž by přitom na účastnících požadoval plnění mající peněžitou hodnotu..." není zapotřebí žádného zvláštního povolení vůbec a režimu zákona č. 202/1990 Sb. takové soutěže nepodléhají. Většina reklamních soutěží leží tedy mimo dosah zákonné regulace a jejich pořádání bez větších formalit je právně bezvadné.
Důležitou součástí každé soutěže jsou její pravidla, která by měla být srozumitelná a jasná a kde by mělo existovat byť nepřímé potvrzení o souhlasu účastníka s těmito pravidly. Proto bývá podpis účastníka umístěn pod pravidly a proto se pravidla tisknou na každý leták a zejména na účastnickou "přihlášku" do soutěže.
Zajímavým problémem je otázka soudní vymahatelnosti výher. Obecně platí, že výhry ze sázek a her nelze soudně vymáhat (§ 845 odst. 1 občanského zákoníku). Tato zásada ovšem neplatí u podniků, provozovaných státem anebo u podniku, který byl úředně povolen, kde lze výhru běžně soudně vymáhat. Reklamní soutěž, uspořádaná bez úředního povolení prostě proto, že k jejímu uspořádání není takové povolení potřeba, je při striktní aplikaci zákona skutečně podnikem, který nebyl úředně povolen, a výhra z takové soutěže je proto soudně nevymahatelná ! Jinou otázkou je samozřejmě poškození pověsti toho, kdo by soutěž vyhlásil a výhry by potom nevydal. Proto s ohledem na reklamní zaměření akcí je vhodné věnovat pozornost přesnému určení podmínek soutěže, aby se pořadatel dokázal předem vyhnout v maximální míře možným sporům.
E. Dobrovolná reklamní omezení stavovských sdružení
Dobrovolná i povinná sdružení podnikatelů, nazývaná zejména cechy, komory, asociace a obdobně, mají takovou pravomoc, jakou jim svěří členové (jsou-li založeny "zdola") anebo jakou jim svěřuje zákon (jsou-li založeny zákonem). Je zvykem a skutečností, že některá sdružení omezují svým členům možnost inzerovat své služby či jiné výkony. Sem například patří lékaři, lékárníci, stomatologové, advokáti, komerční právníci, členové české asociace pojišťoven či třeba sdružení zásilkového obchodu. Tyto "cechovní" zákazy se rychle vyvíjejí; často také existují pouze na papíře bez reálného vlivu na reklamu zavázaných členů. Proto je není možné vyčerpávajícím způsobem zachytit.
Zákaz či omezení reklamy, založené rozhodnutím určitého sdružení, zavazuje pouze člena daného sdružení ! Kdokoliv jiný - ať už třeba reklamní agentura či médium - není podle práva povinen takový zákaz znát a nenese za jeho dodržování samozřejmě žádnou odpovědnost.
Zvláštním a nejvýznamnějším druhem dobrovolného omezení v reklamě je závazek členů Rady pro reklamu dodržovat etický kodex reklamy. Tomu je však věnována samostatná kapitola. Zde si na několika příkladech ozřejmíme typické reklamní restrikce různých stavovských sdružení.
1. Advokáti:
Česká advokátní komora, která sdružuje všechny české advokáty, upravila způsob inzerce advokátních služeb svých členů. Předpisem, který reklamu směřující ke získávání klientů (akvizici) upravuje, je usnesení předsednictva České advokátní komory č. 15 ze dne 21. ledna 1992 o některých pravidlech soutěže.
Tento předpis mimo jiné stanoví:
"Advokát při akviziční činnosti postupuje způsoby, které nesnižují důstojnost povolání a neohrožují důvěru klientů. Zejména je nepřípustné, aby advokát sám, či prostřednictvím třetí osoby:
(a) zveřejňoval firmu nebo údaje o ní obrazovým či zvukovým záznamem či prostřednictvím rozhlasu a televize,
(b) zveřejňoval firmu nebo údaje o ní na poutačích a směrových ukazatelích nad rámec stanovený v §7 (směrovky v budově a okolí),
(c) přenechal jinému informačně-propagační materiál nebo plné moci pro předem neurčené potencionální klienty nebo požádal jiného o akvizici dalšími způsoby, vyjma případů, kdy advokát takto postupuje v zemích kde je to přípustné a obvyklé, anebo přenechá informačně-propagační materiál a plné moci jinému advokátovi,
(d) přislíbil nebo poskytl plnění za získání klientů,
(e) dal souhlas k vytištění svého jména nebo firmy na hlavičky či reklamní materiály klienta nebo jiné fyzické či právnické osoby,
(f) opatřil poslední vůli či jiný dokument ustanovením o tom, že obstaráním věci má být pověřen v budoucnu určitý advokát,
(g) zveřejňoval nevhodným způsobem firmu či údaje o ní tiskovinou, za takovéto zveřejnění se však nepovažuje zejména
aa) uvedení firmy a údajů o ní v přiměřeně informačně-propagačním materiálu, nebo
bb) uvedení základních údajů o firmě v rozsahu ustanovení §2 (firma advokáta, doplňkové údaje, sídlo) v souvislosti se jménem autora u odborného článku nebo odborné stati , nebo
cc) uvedení základních údajů o firmě v rozsahu ustanovení §2 (firma advokáta, doplňkové údaje, sídlo) v profesionálních, telefonních, místních a podobných seznamech, nebo
dd) uvedení základních údajů o firmě v rozsahu ustanovení §2 (firma advokáta, doplňkové údaje, sídlo) v přiměřených tiskových oznámeních o vzniku, změně nebo zániku skutečností významných pro výkon povolání.
Advokát je oprávněn vyvěsit v domě, v němž má kancelář, svoji firmu na tabuli přiměřené velikosti, a je-li to pro snazší orientaci klienta nezbytné, umístit v něm případně i v nejbližším okolí mimo něj směrové tabulky.
Z uvedené citace usnesení České advokátní komory vyplývá, že advokátům je zakázána jakákoliv reklama ("zveřejňování firmy") v tisku a sdělovacích prostředcích a jakákoliv reklama na poutačích a směrových ukazatelích s výjimkou umístění tabule přiměřené velikosti na budově v níž je sídlo advokáta a nutných směrových ukazatelů v této budově a jejím okolí. Na druhou stranu je jim výslovně povolena reklama prostřednictvím informačně - propagačního materiálu, doplňků odborných článků (ty ovšem často naplňují skutkovou podstatu nekalou soutěž!), telefonních seznamů a při oznámení o změně vzniku či zániku důležitých skutečností (např. změna sídla, sloučení firem apod.). V každém případě by i povolená reklama provedená tiskovinou měla být vhodná, což znamená přiměřeně vážná a spíše vedena tónem střídmě oznamovacím.
Veškerá uvedená omezení se vztahují výlučně na členy české advokátní komory. Z právní povahy omezení rovněž vyplývá, že se v žádném případě nevztahují na ty subjekty, které nejsou členy české advokátní komory a přesto působí ve zdánlivě příbuzných oborech (např. tzv. organizační poradci působící na základě živnostenského zákona, zahraniční poradenské a konzultační firmy apod.), které mohou užívat reklamy bez omezení.
2. Komerční právníci:
Institut komerčních právníků byl nově zaveden do československého právního řádu zákonem č. 209/1990 Sb. o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované. Komora komerčních právníků byla zřízena stejným zákonem a sdružuje všechny komerční právníky České republiky. Na základě zmocnění Sněmem se představenstvo komory usneslo s účinností od 15. června 1991 na pravidlech soutěže (reklamy) bezmála slovo od slova stejných jako jsou advokátní pravidla výše uvedená.
3. Zdravotnické profese (stomatologové, lékaři a lékárníci)
Česká stomatologická komora, Česká lékařská komora i Česká lékárnická komora, které povinně sdružují lékaře v těchto profesích, zakazují svým členům nedůstojně inzerovat své služby. Česká lékařská komora vydala stavovský předpis č. 10 "Etický kodex České lékařské komory", ve kterém mj. stanoví: Čl. 17: "Lékař se volně účastní na prezentaci a diskutování medicínských témat na veřejnosti, v tisku, rozhlase i v televizi. Musí se však vzdát jakýchkoliv individuálně cílených lékařských rad a doporučení." Čl. 18: "Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob."
V jiném stavovském předpisu České lékařské komory č. 4 "Disciplinární řád České lékařské komory" se zase stanoví: Čl. 2: "Za ... provinění se zejména považuje:
1) nedůstojné a vtíravé nabízení lékařské pomoci nedůstojnými inzeráty, letáky a jinými nevhodnými prostředky..."
Z těchto citovaných předpisů jasně vyplývá, že lékař je oprávněn zadat a provádět reklamu svého podnikání, ovšem se zvláštním důrazem na důstojnost a nevtíravost takové reklamy. Za příklad vtíravosti se přitom označují letáky, což poněkud paradoxně předvídá vadnost obsahu již z použité formy.
4. Pojišťovny
Také Česká asociace pojišťoven přijala dobrovolný Kodex etiky v pojišťovnictví, z něhož zde citujeme část, dotýkající se konkurenčních vztahů pojišťoven a jejich reklamy:
"Pojišťovny se ve vztazích mezi sebou řídí následujícími zásadami:
soutěž mezi pojišťovnami a jejich zprostředkovateli smí být vedena jedině pomocí čestných a poctivých prostředků
pojišťovny se v soutěži vyvarují všeho , co by mohlo porušit důvěru klientů a zejména vyvolat zkreslený dojem o jejich službách
pojišťovny respektují pravidla hospodářské soutěže a obchodních zvyklostí, vyvarují se zejména nepravdivých, pomlouvačných a opovržlivých výroků o jiných pojišťovnách, jejích zaměstnancích a zprostředkovatelích
veškerá reklama je vedena pravdivě, v souladu s čestnou soutěží a především bez prvků klamavé reklamy
v personálních záležitostech pojišťovny postupují obezřetně. V případech, kdy zaměstnanci a zprostředkovatelé přecházejí od jedné pojišťovny ke druhé, pojišťovna při jejich přijímaní přihlíží k tomu, zda u svého předchozího pracovního vztahu neporušili právní závazky a etické zásady chování."
5. Zásilkové obchody
Stejně jako asociace pojišťoven, také Sdružení zásilkového obchodu ČR přijalo vlastní Etický kodex, který reklamě věnuje následující ustanovení:
Reklama, nábor
Reklama (nábor) musí být v souladu s mezinárodním kodexem pravidel etiky v reklamě (vydané mezinárodní obchodní komorou v Paříži) a s dokumentem Rady pro reklamu - Zásady etické reklamní praxe platné v České republice. Podnikatelé se zavazují podniknout veškerá dostupná opatření k tomu, aby nebyl zasílání náborový a reklamní materiál osobám, které oznámí, že si to nepřejí. K tomuto účelu členové Sdružení založí a budou udržovat tzv. seznam (databázi) "Robinsonů". Každý člen se zavazuje pravidelně, zpravidla 2 až 10 x za rok dohodnutým způsobem přispívat k aktualizaci seznamu, uplatňovat seznam při své činnosti a jen k vymezenému účelu.
Pobídky na podporu prodeje
Podnikatelé, kteří do své náborové nabídky zahrnou pobídky na podporu prodeje (soutěže, slosování atd.) se zavazují, že budou respektovat zákonné předpisy platné pro takovouto činnost. Podnikatelé musí jasným a precizním způsobem prezentovat veškeré podmínky týkající se takovýchto akcí.
Výherní akce
Podnikatelé se zavazují, že se zdrží využívání výherních akcí typu "každý vyhrává" (tzv. "everybody wins"). Pod tímto označením se rozumí veškeré bezúplatné výherní akce nebo slosování, při kterých se sděluje spotřebiteli, že údajně s pomocí náhody získává nějakou výhru. Výklad: Musí rozhodovat náhoda. V případě, že záměrem pořadatele (podnikatele) je poskytnout všem adresátům nebo jejich většině jednu nebo výběr prémií apod. nesmějí být tyto předměty označeny formulacemi jako "výhra" nebo "vyhráli jste", "možná jste vyhráli", "podívejte se, jestli jste nevyhráli", nebo obdobnými formulacemi. V těchto a podobných případech se jedná o "dárek pro každého" a ne o nějakou výhru.