|
|
P°edevÜφm bude d∙le₧itß otßzka, co je vlastn∞ "autorsk²m" dφlem. Definice, obsa₧enß v º 2 autorskΘho zßkona (Φ. 35/1965 Sb. ve zn∞nφ p°edpis∙ pozd∞jÜφch), °φkß: "P°edm∞tem autorskΘho zßkona jsou dφla literßrnφ, v∞deckß a um∞leckß, kterß jsou v²sledkem tv∙rΦφ Φinnosti autora, zejmΘna dφla slovesnß, divadelnφ, hudebnφ, v²tvarnß vΦetn∞ d∞l um∞nφ architektonickΘho a d∞l um∞nφ u₧itΘho, dφla filmovß, fotografickß a kartografickß. Za p°edm∞t ochrany se pova₧ujφ i programy poΦφtaΦ∙, pokud spl≥ujφ pojmovΘ znaky d∞l podle tohoto zßkona."
Z tΘto definice lze (zjednoduÜen∞) vyvodit, ₧e k autorskoprßvnφ ochran∞ je nutnΘ, aby dφlo bylo v²sledkem tv∙rΦφ Φinnosti autora (nejsou to nap°. fakta) a aby bylo zachyceno ve vnφmatelnΘ podob∞ (dφlem nenφ neprojevenß myÜlenka). "Kvantitativnφ" hledisko v autorskΘm zßkon∞ neexistuje, a proto je stejn∞ chrßn∞n²m dφlem reklamnφ scΘnß° o p∞ti slovech jako encyklopedie. P°ekvapiv∞ znaΦnß Φßst d∞l vznikajφcφch p°i Φinnosti reklamnφch agentur je tedy autorsk²mi dφly, na kterß se vztahuje autorskoprßvnφ ochrana.
Stejn∞ d∙le₧itΘ jako definice dφla je i objasn∞nφ toho, co vlastn∞ m∙₧e b²t p°edm∞tem dispozice v autorskΘm prßvu. Oprßvn∞nφ autora, vypl²vajφcφ z faktu, ₧e je autorem dφla, jsou zßsadn∞ dvojφ:
1. oprßvn∞nφ nep°evoditelnß, to jest prßvo na ochranu autorstvφ, zejmΘna na nedotknutelnost dφla,
2. oprßvn∞nφ p°evoditelnß, to jest zejmΘna prßvo s dφlem naklßdat.
Nejvß₧n∞jÜφm problΘmem dneÜnφho reklamnφho pr∙myslu je mimo°ßdn∞ nepru₧nß ·prava autorskΘho zßkona, pochßzejφcφho z roku 1965, t²kajφcφ se omezenφ smluvnφ svobody p°i naklßdßnφ s autorsk²mi dφly. V²klad p°φsluÜn²ch ustanovenφ, podep°en² absolutnφ v∞tÜinou teoretik∙ a soudnφ praxφ, toti₧ dovozuje, ₧e nelze platn∞ sjednat neomezen² p°evod u₧φvacφch prßv k urΦitΘmu dφlu, by¥ by to bylo p°ßnφm jak budoucφho u₧ivatele, tak autora. Jsou ovÜem dφla, kde jin² ne₧ "·pln²" p°evod autorsk²ch prßv nenφ prost∞ mo₧n²: kdo by investoval do ochrannΘ znßmky, kdy₧ by si nebyl jist, kolik bude jejφmu autorovi v budoucnu za jejφ u₧φvßnφ platit a zda v∙bec u₧φvacφ prßva "na pokraΦovßnφ" dostane. Jinde je zase takovß situace krajn∞ nep°φjemnß: v modernφm zßbavnφm Φi reklamnφm pr∙myslu, kde se denn∞ "spot°ebujφ" stovky jednoduch²ch autorsk²ch d∞l si nelze prost∞ p°edstavit, ₧e by n∞kdo poΦφtal billboardy Φi TV reklamy s urΦit²m sloganem a neustßle se vyrovnßval s cel²m t²mem spoluautor∙.
A to se nezmi≥ujeme o tom, ₧e autorskΘ smlouvy majφ povinn² p°edepsan² obsah, kter² z nich Φinφ t∞₧kopßdnΘ a sm∞ÜnΘ stohy papφru odtr₧enΘ od praktickΘho ₧ivota. V₧dy¥ co dnes nap°φklad m∙₧e znamenat povinn² "...zßvazek organizace, ₧e Üφ°enφ dφla provede na sv∙j ·Φet"? Srovnßme-li tuto smluvnφ nesvobodu nap°φklad s obdobnou ·pravou smlouvy o dφlo v obchodnφm zßkonφku, s p°ekvapenφm konstatujeme, ₧e modernφ obchodnφ zßkonφk neobsahuje v p°φsluÜnΘ Φßsti jedinΘ kogentnφ ustanovenφ, ale cel² obsah smlouvy je dßn jen a jen v∙lφ stran!
DneÜnφ stav autorskΘho prßva v reklamnφm pr∙myslu je velmi tristnφ: v∞tÜina uzav°en²ch a pln∞n²ch smluv je pravd∞podobn∞ neplatnß pro rozpor se zastaral²m autorsk²m zßkonem. To je stav alarmujφcφho prßvnφho rozporu mezi prßvnφ ·pravou a praxφ, kter² musφ b²t co nejd°φve vy°eÜen novelou autorskΘho zßkona.
Modernφ praxe naklßdßnφ s drobn²mi autorsk²mi dφly se neobejde bez urΦitΘho zjednoduÜenφ uvedenΘho prßvnφho vztahu ve smyslu urΦitΘ "pauÜalizace" vzßjemn²ch pln∞nφ: ze strany autora v∙lφ dφlo "prodat" k jakΘmukoliv u₧φvßnφ, ze strany u₧ivatele v∙lφ zaplatit v∞tÜφ "pauÜßlnφ" odm∞nu autorovi, pokr²vajφcφ budoucφ neurΦit², avÜak neomezen² zp∙sob u₧itφ dφla.
Proto by p°φpadnß novelizace autorskΘho zßkona m∞la vnΘst i do autorskoprßvnφ oblasti to, co v jin²ch oblastech ji₧ bylo provedeno: toti₧ rozÜφ°it smluvnφ svobodu ·Φastnφk∙ smluvnφch vztah∙, neklßst smluvnφm stranßm p°ekß₧ky p°ehnanou kogentnostφ v∞tÜiny ustanovenφ zßkona, ale naopak posφlit v zßkon∞ prvky dispozitivnosti, jak to odpovφdß po₧adavk∙m modernφ tr₧nφ ekonomiky.