II/2 SOUKROMÉ PRÁVO

A. Obchodní zákoník (nekalá soutěž)

Pravidla čestné soutěže jsou mimo jiné obsažena v soutěžním právu; právo tzv. nekalé soutěže je jednou z jeho dvou základních částí. A protože soutěž mezi podnikateli se velmi často odehrává pomocí reklamních nástrojů, má právo nekalé soutěže v této studii své velevýznamné místo. Poznámky k jednotlivým ustanovením zákona vyjadřují názor autorů a nemusejí se shodovat s budoucími rozhodnutími soudů v konkrétních věcech. Právo nekalé soutěže je totiž svou povahou tzv. soudcovské, což znamená, že zákon ponechává soudu při rozhodování nekalosoutěžních sporů relativně značnou volnost. Bohužel, nekalosoutěžních sporů a příslušné judikatury, z které by bylo možné čerpat poučení o soudcovském pohledu, neexistuje z posledních let mnoho.

Zvyklosti a mrav soutěže se neustále vyvíjejí a Česká republika je v tomto ohledu díky rychlému vývoji trhu a konkurence studnicí příkladů. Jestliže například prvorepubliková i praxe i teorie shodně označovaly za nekalou soutěž umísťování soutěžních kupónů na obaly zboží, tedy podmiňování účasti v reklamní soutěži nákupem zboží, praxe posledních pěti let učinila z takové praktiky obvyklou, morální a tedy - podle názoru autorů - i legální metodu. Opačný příklad vývoje soutěžních praktik nalezneme v inzerátech nabízejících placené telefonické služby: nikdo a nic nepředepisuje uvádění ceny hovoru v inzerátu a dříve také vycházelo mnoho inzerátů bez tohoto údaje. Postupně se však zvyk uvádět cenu vytvořil, a dnes by již podle našeho názoru uvedení takových inzerátů bez ceny bylo zakázanou nekalosoutěžní praktikou.

Text zákona:

§ 44

Základní ustanovení

1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje.

2) Nekalou soutěží podle odst. 1 je zejména:

a) klamavá reklama,

b) klamavé označování zboží a služeb,

c) vyvolání nebezpečí záměny,

d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele,

e) podplácení,

f) zlehčování,

g) porušování obchodního tajemství,

h) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.

Poznámky:

Ustanovení obsažené v prvém uvedeném odstavci je pro celou právní úpravu nekalé soutěže bezpochyby nejdůležitější. Jako takzvaná generální klauzule totiž vymezuje, co je a co není nekalou soutěží. Je-li totiž nějakým jednáním naplněna tato generální klauzule, jde o zakázanou nekalou soutěž, aniž by bylo potřeba zkoumat, zda ono jednání lze podřadit pod některou ze speciálních skutkových podstat, uvedených v odstavci druhém. Tyto speciální skutkové podstaty mají vlastně povahu příkladů činů, které v běžné praxi podle zkušeností zákonodárce (či spíše podle zkušeností jeho předválečných předchůdců) nejčastěji porušují generální klauzuli.

Aby určité jednání mohlo být označeno za nekalosoutěžní, a tedy zakázané, musí být splněny současně tři podmínky:

1. Nekalosoutěžní jednání se musí uskutečňovat v rámci hospodářské soutěže. To znamená, že subjekty takového soutěžení musejí být konkurenty v určité oblasti a musejí si vůbec reálně konkurovat. Prodavač zeleniny v Praze není reálným konkurentem prodavače zeleniny v Brně, protože jejich trhy se vůbec nedotýkají, nesoutěží o stejného zákazníka, ačkoliv podnikají ve stejném oboru. Zato nakladatel encyklopedií tištěných a výrobce encyklopedií na digitálních nosičích jsou soutěžitelé, ačkoliv vlastně podnikají v různých oborech - soutěží však o stejného zákazníka.

2. Nekalosoutěžní jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže, které jsou oproti obecné morálce specifické. Jde v nich totiž o soutěž, tedy čestný boj, ve které není mravné to, co v morálce obecné. Těžko si představit konkurenty, z nichž jeden dává druhému v konkurenčním boji ze slušnosti sám přednost.

3. Nekalosoutěžní jednání musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Zde je nutné zdůraznit slovo "způsobilé": znamená totiž, že škoda ani nemusí vzniknout, ke vzniku odpovědnosti stačí, že jednání bylo "jen" způsobilé vznik škody přivodit.

Uvedené podmínky by byly splněny například těmito soutěžními praktikami:

 Porušení norem veřejného práva, které má za následek neodůvodněnou soutěžní výhodu. Výrobce léků "A" provádí reklamu léků zakázanou zákonem č. 40/1995 Sb., protože zjistil, že takovou reklamu příslušný státní orgán v praxi netrestá, zatímco výrobce "B" se zákazem dobrovolně řídí. "A" tak získá porušením veřejnoprávní normy neodůvodněnou soutěžní výhodu a "B" jej může žalovat z titulu nekalé soutěže.

 Přehnané obtěžování zákazníka (zasílání neobjednaného zboží, reklama po telefonu automaticky přehrávaná náhodně zvoleným účastníkům, reklama využívající motiv strachu).

 Skrytá reklama, která je častým a vážným prohřeškem, na němž je dokonce založena existence některých časopisů. Skrytá reklama je nebezpečná především z toho důvodu, že spotřebitel přikládá zcela odlišnou míru důvěryhodnosti redakčnímu materiálu a jinou reklamě, takže vinou záměny může být značně oklamán a "skrytý inzerent" získává neodůvodněnou soutěžní výhodu (srovnej též Etický kodex RPR).

 Využití nositelů společenské autority k reklamě (například politiků, učitelů, prezidenta stomatologické komory) je rovněž považováno za nekalosoutěžní, protože část autority takové osoby je přenášena na vychvalovaný produkt, aniž by s ním zpravidla měla co společného. To se však netýká všech známých či populárních lidí, ale jen nositelů určité vážné autority. Proto jsou herci, zpěváci či sportovci legálními postavami reklamních šotů.

§ 45

Klamavá reklama

1) Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů.

2) Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem.

3) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.

Poznámky:

Skutková podstata klamavé reklamy je naplněna, jsou-li současně splněny tyto tři podmínky:

1. Soutěžitel šíří, ať už sám či prostřednictvím jiného - údaje o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech. Reklama je přitom nejčastější formou takového "šíření údajů", ale lze si představit i nejrůznější jiné možnosti takového šíření, například osobní sdělení, různé formy neverbální komunikace včetně způsobu balení výrobku a podobně.

2. Šířené údaje musejí být způsobilé vyvolat klamnou představu, což v žádném případě neznamená, že šířené údaje by musely být pravdivé. Reklama totiž vždy musí pracovat s určitou nadsázkou; taková nadsázka však musí být na prvý pohled zřejmá. Asi by nikoho nenapadlo podezírat z klamavosti slogan: "Naše střešní tašky přežijí i konec světa". Avšak užijeme-li údaj, který se více blíží pravdě, třeba: "Naše střešní tašky vydrží tak dlouho, jako Váš dům", je již takové tvrzení na hranici vyvolání klamné představy. A pokud bychom inzerovali chladný údaj "Naše střešní tašky vydrží třicet let" a nebyla to pravda, podložená nejlépe odpovídající zárukou, vznikne z takového tvrzení zcela zákonitě klamná představa. Údaj, který se nejvíce blíží pravdě, je tedy nejklamavější.

Klamná představa ovšem může vzniknout ve spotřebiteli i na základě rafinovaně formulovaného pravdivého údaje. Inzerát na obyčejnou televizní anténu je například doprovázen textem "s naší anténou nebudete platit žádné poplatky za příjem satelitních programů...", což je sice pravda, protože ve skutečnosti s ní žádné satelitní programy nelze přijímat, ale tento pravdivý údaj je způsobilý vyvolat klamnou představu, že anténa satelitní program přijímá. Stejně tak plnění tří porcí polévky do stejně velkého sáčku, jaký byl po dlouhá léta určen pro čtyři porce, může vyvolat klamnou představu. Zde by ovšem hrála svojí roli i doba, než se ve vědomí spotřebitelů zvyklosti v balení změní.

Měřítkem klamavosti určitého sdělení je představa, vzniklá na jeho základě v mysli běžného, povrchně vnímajícího spotřebitele. Sebechytřejší "klička", jakou je například doplnění hlavního klamavého sloganu hvězdičkou s odkazem na drobný text uvádějící věc na pravou míru, nemá žádný právní význam, pokud z takové reklamy vznikne ve spotřebiteli klamná představa. Přitom není rozhodující, že spotřebitel povrchně vnímané reklamě "špatně rozuměl" nebo že jí nevnímal celou.

3. Na základě vyvolání klamné představy musejí být tyto údaje způsobilé zjednat vlastnímu nebo cizímu podniku prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Zde opět zdůrazňujeme slovo "způsobilost", naznačující, že ke vzniku škodlivého následku nemusí fakticky dojít, ale postačí, je-li nekalosoutěžní jednání objektivně způsobilé jej vyvolat.

§ 46

Klamavé označení zboží a služeb

1) Klamavým označením zboží a služeb je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech aj. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Ustanovení § 45 odst. 3 platí obdobně.

2) Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy "druh", "typ", "způsob", a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboží či služeb mylnou domněnku.

3) Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označování druhu nebo jakosti zboží, ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, jako například "pravý", "původní" apod.

4) Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony.

Poznámky:

O pravdivosti a klamavosti zde platí samozřejmě vše, co bylo uvedeno výše. Ani zde není rozhodující, zda je určité označení samo o sobě pravdivé, ale i to, jak je spotřebitelé vnímají.

Zákon, veden obvyklou obchodní praxí, nezakazuje ovšem označování zboží názvem, který se již vžil k označení druhu či jakosti zboží. Například název "pařížský dort" se již vžil pro označení určitého typu zákusku a není pravděpodobné, že by v někom vznikla mylná domněnka, že dort je dovezen z Paříže. Naproti tomu název "finská vodka" se vžil pro označení vodky, skutečně vyráběné ve Finsku a označení českého výrobku tímto názvem by jistě vyvolávalo mylnou domněnku. Pro pařížský dort, který by byl ovšem skutečně dovezen z Paříže, pak zákon "rezervuje" slovo "pravý". Zákusek nazvaný "Pravý pařížský dort" pak musí být skutečně dovezen z Paříže. Pokud by ovšem označení bylo vžité nikoliv pro místo původu (Paříž), ale pro určitou recepturu (čokoláda s kakaem), musel by "Pravý pařížský dort" být vyroben přesně podle takové receptury.

§ 47

Vyvolání nebezpečí záměny

Vyvolání nebezpečí záměny je:

a) užití obchodního jména nebo zvláštního označení podniku užívaných již po právu jiným soutěžitelem;

b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů nebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů reklamních prostředků);

c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny s podnikem, obchodním jménem, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele.

§ 48

Parazitování na pověsti

Parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

Poznámky:

Zákazem napodobování a parazitování na pověsti chrání zákon ty, kdo svým přičiněním vytvořili určitou hodnotu. Pověst určitého podniku, ať už se nejsilněji pojí s jeho jménem, jeho ochrannou známkou, vzhledem výrobků či jinou skutečností, je často tím nejcennějším, co podnik má a co vytváří, do čeho investuje značné prostředky a úsilí. Často se jako příklad uvádí, že hodnota ochranné známky Coca Cola je vyšší než hodnota všech hmotných aktiv podniku. Napodobovat takové hodnoty či jiným způsobem na nich parazitovat je pak skutečně závažným zásahem do práv takového podniku.

Přímo školní příklad parazitování na pověsti byl uváděn Prof. JUDr. Petrem Hajnem, DrSc., nejvýznamnějším odborníkem českého soutěžního práva, v rámci přednášek na téma právo a reklama. Jistý výrobce panenek o své panence jménem Petra tvrdil, že jeho panenka je dobrou kamarádkou proslulé panenky Barbie a půjčují si navzájem šaty a hračky.

Proti parazitnímu jednání nebude zpravidla nutná ochrana pouze prostřednictvím nástrojů práva soutěžního. Právní řád má k dispozici některé další nástroje, zejména ustanovení o ochraně obchodního jména podle obchodního zákoníku a veškeré nástroje pojící se k institutu ochranných známek.

Parazitování na hodnotách vytvořených jinými může v praxi nabýt nepředvídaných forem. Jistý slovenský výrobce například vtipně reagoval na velkolepou reklamní kampaň světového výrobce pracího prášku, v níž je výrobek srovnáván s "tradičním pracím prostředkem" a uvedl na trh výrobek balený shodně jako onen "tradiční prací prostředek". Právní hodnocení takové situace může být různé. Podle právního názoru některých autorů je to slovenský výrobce, který parazituje na pověsti a nechtěné reklamě "tradičního pracího prostředku", vytvořené světovým výrobcem; jiní usuzují, že neexistující výrobek nemůže mít dobrou pověst a nelze proto na něm parazitovat.

Jiný zajímavý případ řešil americký soud: Společnost Anheuser-Busch propagovala své pivo Bud obrovskou reklamní kampaní s použitím reklamního sloganu "Where there's a life... there's Bud" ("Kde je život... tam je Bud"). Na této reklamě parazitoval výrobce leštidla na parkety s dezinsekčními účinky, když ve své reklamní kampani operoval sloganem "Where there's a life... there's bugs" ("Kde je život... tam jsou štěnice"). Prarazitující reklama byla zakázána. (Anderson, Fox & Twomey: Business Law, South Western Publishing Co. 1987). Tento případ rovněž zajímavě dokumentuje stav, kdy se nekalosoutěžní instrumenty uplatňují i ve sporu mezi soutěžiteli, kteří nejsou konkurenty. Prarazitování zde spočívá na "krádeži nápadu či prospěchu" a v českém právním prostředí by jej bylo nejspíše možné podřadit pod generální klauzuli.

§ 49

Podplácení

Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž:

a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele, nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoli prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo

b) osoba uvedená v písm. a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.

Poznámky:

Skutková podstata podplácení podle předpisů o nekalé soutěži se - zjednodušeně řečeno - netýká těch, kdo si vyměňují úplatky, ale těch, kdo za jejich jednáním ekonomicky stojí. Tak například reklamní agentura, ve snaze získat rozsáhlou zakázku, uplatí zaměstnance zadavatele, který o zakázce rozhoduje. Dozví-li se pak o tom ostatní - v soutěži o zakázku neúspěšné - agentury, mohou se vůči uplácející agentuře domáhat různých náhrad z titulu nekalé soutěže.

Od uvedeného podplácení je třeba odlišit poskytování provizí, které jsou poskytovány v obchodním styku běžně. Taková provize jednak není utajována, jednak bývá poskytována třetí osobě, zprostředkovateli, nikoliv však zaměstnanci podniku, který může o udělení zakázky rozhodnout jménem a na účet svého zaměstnavatele. Uvedeným podplácením rovněž není poskytování malých dárků či pozorností, které nejsou s to ovlivnit svobodu rozhodování. Přesto však není bez zajímavosti, že řada velkých společností žádá od svých zaměstnanců hlášení každého, byť sebemenšího dárku.

§ 50

Zlehčování

1) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech podniku jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu.

2) Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).

Poznámky:

Ke vzniku odpovědnosti za tuto skutkovou podstatu je nutné, aby v hospodářské soutěži byly jedním ze soutěžitelů o jiném uvedeny či rozšířeny pravdivé i nepravdivé údaje, způsobilé přivodit druhému soutěžiteli újmu. Nepravdivé údaje se musejí týkat poměrů, výrobků či výkonů; například i údaje o osobním životě soutěžitele, způsobilé přivodit mu újmu v hospodářské činnosti, lze zahrnout pod pojem "poměry" a jejich uvádění či šíření pod skutkovou podstatu zlehčování. Již citovaný "Praktický advokát" z třicátých let výslovně uváděl: "Patří sem i (...) údaj o osobních poměrech (český a křesťanský závod, ač majitel je jiného náboženství i národnosti)"

Nejčastějším případem, kdy bude na místě zkoumat případné naplnění skutkové podstaty zlehčování, bude srovnávací reklama. Reklamní srovnávání je zásadně podle českého práva možné, nesmí být však provedeno tak, aby jím došlo ke zlehčení jakéhokoliv soutěžitele. Otázkou pak zůstává, je-li vůbec možné srovnávat dva výkony bez zlehčení toho, kdo ze srovnání vyjde jako "poražený".

Rozhodnutí Krajského obchodního soudu ve sporu České televize vůči TV NOVA se týkalo reklamy, ve které TV NOVA užila věty "Jsme česká televize. Ne Česká televize." V předběžném opatření v této věci soud striktně konstatoval, že taková věta je srovnávací reklamou, která je zakázána. Byť je předčasné dělat z jednoho předběžného opatření obecné závěry, je zřejmé, že česká rozhodovací praxe bude v obdobných sporech spíše přísnější.

Jak již bylo uvedeno, v právu nekalé soutěže hrají mimořádný vývoj zvyklosti, vytvářející - ať chceme či nechceme - takzvané dobré mravy soutěže. V souvislosti s častou reklamní metodou, kdy propagovaný výrobek je srovnáván s "tradičním" či "běžným" výrobkem, nebylo podáno mnoho žalob z titulu nekalé soutěže, které by jistě měly šanci uspět. Ať už tomu tak bylo proto, že konkurence se takovou reklamou necítila dotčena či prostě proto, že měla momentálně jiné starosti. Výsledkem je dnešní stav, kdy srovnávací reklama s "běžným" výrobkem je natolik běžná a akceptovaná, že se postupně stává součástí dobrých soutěžních mravů, samozřejmě za předpokladu, že srovnávaný "běžný" produkt není konkrétně identifikovatelný. I tato skutečnost je názorným příkladem, jak rychle se soutěžní mrav vyvíjí a jak jeho pěstění je jen a jen záležitostí soutěžitelů samotných.

V USA je srovnávací reklama, pokud užívá pravdivých údajů, povolena. Z evropských zemí se k právní přípustnosti srovnávací reklamy hlásí Dánsko, Irsko, Španělsko, Velká Británie, Rakousko, Finsko, Švédsko, Švýcarsko a Kypr. Za omezení, avšak nikoliv zákaz, považují svou úpravu srovnávací reklamy ve Francii, Holandsku, Portugalsku, Norsku a Turecku. A úplný zákaz srovnávací reklamy hlásí Belgie, Německo, Řecko, Itálie, Lucembursko.

Od reklamního srovnávání je třeba odlišit srovnávání vědecké či spotřebitelské, které je často námětem různých spotřebitelských časopisů. Takové jednání, nesleduje-li soutěžní cíle, nepodléhá regulaci právem nekalé soutěže. Neupravené a pravdivé výsledky takových testů spolu s uvedením pramene a srovnávaného hlediska mohou být podle názoru autorů užity i v reklamě; vždy však je třeba mít na zřeteli, že takové užití je na hranici zákonnosti a bude záležet především na konkurenci, zda se jím bude cítit dotčena.

§ 51

Porušení obchodního tajemství

Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17), které může být využito v soutěži a o němž se dozvěděl:

a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (například z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán,

b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

Poznámky:

Definici obchodního tajemství obsahuje § 17 obchodního zákoníku, který m.j. stanoví: "obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel jejich utajení zajišťuje."

Stejně jako u podplácení, je zákonná úprava porušení obchodního tajemství namířena nikoliv proti těm, kdo si za svitu baterky kopírují cizí plány, ale především proti těm, kdo za nimi ekonomicky stojí. Tak například vydavatel novin "A" vyšle svého zaměstnance k vydavateli "B", aby zjistil, do kterého regionu hodlá "B" v budoucnu expandovat. "A" potom v takovém regionu skoupí všechny deníky, aby "B" zabránil v jeho plánech. Když takové jednání vyjde na povrch, dává zákon poškozenému "B" právo domáhat se přímo vůči vydavateli "A" různých nároků z titulu nekalé soutěže. Pokud by se ovšem "A" dozvěděl o utajovaných plánech z televizní reportáže, o nekalou soutěž se samozřejmě jednat nebude.

§ 52

Ohrožování zdraví a životního prostředí

Ohrožování zdraví a životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví nebo životního prostředí chráněné právem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.

Poznámky:

Jak jsme uvedli v poznámkách k generální klauzuli, může být porušení různých norem veřejného práva kvalifikováno rovněž jako nekalá soutěž, pokud je provedeno v hospodářské soutěži, je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu. Zařazení takového ustanovení do normy práva soukromého může přinést blahodárný efekt v tom, že podnikatelé sami navzájem na sebe dohlížejí, jak veřejnoprávní normy - třeba v oblasti ochrany životního prostředí - dodržují.

Jako příklad můžeme situaci, kdy by výrobce laminátových kanoí vypouštěl toxické odpadní vody bez čištění, což by odporovalo předpisům o ochraně vod. Kanoe od tohoto výrobce by však byly výrazně levnější, protože by do jejich ceny nemusely být kalkulovány náklady na drahé čištění jedovatých vod. Na uvedeného výrobce by se vztahovaly sankce založené normami práva veřejného. Avšak vedle toho též konkurence by mohla uvedeného výrobce žalovat a požadovat různé náhrady podle ustanovení soutěžního práva.

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

§ 53

Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

Poznámky:

Rozsah - resp. výběr z možností daných zákonem - stanoví žalující, tedy ten, kdo se ochrany proti nekalé soutěži domáhá. Zvláště u takzvaného "přiměřeného zadostiučinění" není ještě k dispozici dostatek soudních rozhodnutí, z kterých by bylo možné určité principy pro určování jeho výše odvodit.

§ 54

1) Právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 48 - 51 uplatnit kromě soutěžitele též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů.

2) Jakmile bylo zahájeno řízení ve sporu o zdržení se jednání nebo o odstranění závadného stavu anebo bylo pravomocně skončeno, nejsou žaloby dalších oprávněných osob pro tytéž nároky z téhož jednání přípustny; to není na újmu práva těchto dalších osob připojit se k zahájenému sporu podle obecných ustanovení jako vedlejší účastníci. Pravomocné rozsudky vydané o těchto nárocích k žalobě i jen jednoho oprávněného jsou účinné i pro další oprávněné.

Poznámky:

Žalobcem ve věcech podle práva nekalé soutěže může být soutěžitel (konkurent) a podle charakteru příslušné skutkové podstaty i spotřebitel. Právnická osoba, založená na ochranu spotřebitelů či soutěžitelů, může být také žalobcem mimo případy uvedené v §§ 48 až 51; nemůže však požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.