Od minulého vydání se stala řada věcí, kterých je nutno si všimnout. Ta první se přímo dotýká Clicku. Odešel od nás jeden ze skalních redaktorů – MCZ. Rozhodl se hledat řád v chaosu tohoto světa a jako poutník Caine z „Kung - Fu: Legenda pokračuje“ pomáhá potřebným. Mě nezbývá nic jiného, než popřát mnoho úspěchů a říci mu: „Díky, Davide. Bez tebe bych v Clicku nebyl.“
Za povšimnutí také stojí vlna výtržností, která se rozpoutala na předměstích Paříže. Na první pohled by se vše mohlo jevit jako romantická idylka každého trampa: Nasáváte vůni podzimní noci, po tváři vás hladí světlo táboráku… Pak ale zjistíte, že nejste tramp, podzim nemáte vůbec v lásce, bydlíte na jihopařížském předměstí Grigny a v plamenech nehoří větve smrku, ale čalounění sedaček vašeho auta. To už není tak hezká představa, co? Doufejme tedy, že francouzská policie nepokoje brzy zvládne a Paříž bude opět pouze městem módy a cílem svatebních cest a ne rájem anarchistů a vandalů.
Další událostí, kterou zde zmíním, je dvanáctý ročník veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus. Ten se konal ve dnech od 1.11 až 4.11 v Brněnském výstavišti. U této akce musím vyzdvihnout skvělou organizaci a úroveň prezentací jednotlivých škol. Soudě podle obrovské účasti mladých lidí, padla snaha organizátorů na úrodnou půdu. Mimo jiné z toho vyplývá jedna dobrá zpráva: Z českého národa se nutně nemusí stát dělnická třída Evropské unie. A to je jedině dobře. Přeji vám příjemné počtení.

1. Nástup na zimní čas...

2. Zklamání? Nevzpomínám si… zklamání zažívám poměrně často, ale nic z toho bych asi neoznačoval jako zklamání měsíce. Zkrátka nevím.

1. Včerejší (nejsem si jist) bitva nervů s Nory...

2. Žádné zklamání jsem tento měscí nezaregistroval. Jsem všeobecně oblíbený, milovaný, zábavný a velmi skromný. Celý měsíc se mi nepřetržitě dařilo, ať v žiovtě osobním tak v životě profesním. A ještě navíc se blíží svátky Vánoční, talkže mnou začíná cloumat Vánoční klid a pohoda...

1. Jo, tak měl jsem hned dva hodně silné zážitky/prožitky a ani o jeden se s vámi nepodělím...

2. Tak to úzce souvisí s první otázkou - bez komentáře.

1. Největším zážitkem pro mě bylo, když jsem v pardubickém kraji našel benzínovou pumpu, kde mají Natural 95 pod třicet korun. Ještě teď tomu nemůžu uvěřit.

2. Hodně mě zklamal film Osamělý mstitel. Od Diesela jsem čekal něco víc, než jen dvouhodinový kýbl nudy.

1. Představení Tramvaje do stanice Touha v Brněnském HaDivadle.

2. Nedostatek času.

1. Asi moje recenzentské peripetie. Někdo už to možná ani nevnímá, ale pro mě je všechno nové, a tak hrozně prožívám. A pak také, že odešel MCZ. Myslím, že pro Click je to hrozná škoda. Nevím, ale zdálo se mi, že k němu už tak nějak patří.

2. Asi poznání, jak jsou někteří lidé omezení, zlí a krutí. Je to všechno hrozně zvláštní. Otevřete se internetu, lidem a světu, usilovně se snažíte dělat něco jen tak pro radost a pak se objeví někdo, kdo si na vás vyleje všechnu svojí nenávist, hořkost a zlost. Tohle asi nikdy nepochopím. Já vím, já vím, měla jsem to čekat. Vlastně kvůli takovým se snažím zůstat co nejvíc v anonymitě. Ale stejně mě to vždycky dostane. Já jsem nechtěla nikoho urazit ani naštvat. Jenom jsem prostě psala. Chvilku jsem přemýšlela, že s tím skončím, ale pak mě to přešlo. V takové chvíli je hodně důležité mít dobré přátele, kteří dokážou podržet. Jsem jim za to moc vděčná. Díky nim to můžu brát s nadhledem. Ale stejně mě mrazí z toho, kolik je v některých lidech zloby...

1. Zážitek měsíce pro mne bude asi laser game, na kterou se chystám s bývalými spolužáky.

2. Největší zklamání bylo to, že když jsem přišla do knihovny a police v sekci fantasy zely prázdnotou!