Iv

Konečně jsem ji nalezl. Ani neví, jak moc pro mě znamená. Její temná krása mě pohlcuje, svírá mě svou dokonalostí. Odhodil jsem strach ze zatracení, zůstal daleko za mnou. Proč jsem ji nepotkal dřív? Havraní čerň se mi vpíjí do očí, chaos vnitřního světa se noří do uklidňující nicoty. Mé ledové srdce se jí plně odevzdává. Každý dotek je naplněným očekáváním, každý polibek splněným přáním. Vlasy jí voní jako vzduch před bouří, je divoká a nespoutaná. Ví, co chci. S živelnou energií dráždí mé smysly, bortí všechny hranice, vtahuje mě do svého světa! Nutí mě zapomenout. Poslouchám ji, vše minulé je ztraceno, není nic, jen teď. Začínám šílet, neovládám se. Je jako vichřice, tak neuchopitelná, tak mocná… Trhá mé srdce na kusy, nemůžu se bránit.

Procitám. Žaludek v sevření, v hrudi nesnesitelná bolest. Je pryč a s ní i část mého já. Jen její tvář je navždy vyryta do mé paměti. Nikdy na ni nezapomenu.

autor - Petr Kadlec