Jsem strom. Přesněji řečeno bříza. Možná se ptáte, jak se taková věc přihodí. Povím vám tedy můj kratičký příběh tak, jak se stal, pokud tedy někdo bude mít chuť mi naslouchat...

V okamžiku, kdy se vám před očima zhroutí celý svět, každý jeho kousíček začne odpadávat do obrovské temné jímky nazvané Nicota, kdy vám přestane záležet úplně na všem, co vám čtyři světové strany mohou nabídnout, kdy se už už loučíte se životem, protože všichni, které jste měli rádi, které jste milovali, se kterými jste se smáli a plakali v čele s člověkem, v jehož očích se odrážela vaše budoucnost, vás zradili a nechali na pospas hrůzné představivosti. V okamžiku, kdy čekáte, že vaši přátelé vám vyndají ze srdce dýku, kterou vám do něj zabodl ten, jež vám stál nejblíže, si můžete zvolit svůj život, můžete začít znovu, jinak, jinde a jako někdo jiný, jen vzpomínky vám zůstanou jako noční můry budící dospělého sirotka. Já jsem si zvolila žít jako strom.

V korunách stromů si hrají děti. V jejich stínu sedávají jejich rodiče. A za hvězdnatých nocí si pod nimi dávají dostaveníčko mladí milenci. Neexistuje mírumilovnější, krásnější a užitečnější život než ten, který prožije listnáč pečlivě zasazený a pokácený na kolíbku nebo rakev. Toužila jsem být kolébkou.

V mých větvích se uhnízdila rodinka ptáků a já je nadšeně přijala. Vystavěli si hnízdo a brzy vylétli za potravou pro svoje malé. Dělalo mi radost sledovat, jak maličcí pomalu získávají na síle i na opeření. Věděla jsem, že můj sen se splnil.

Stejně jako kdysi. A stejně jako tehdy to bylo na dobu jen velice krátkou. Místo další dívky tentokrát přišel vítr a bouře. Proklínala jsem, že jsem si nevybrala být dubem, jehož větve by nápor živlů přestály s lehounkým zachvěním. Jenomže chudák bříza je stavěna jinak, její ruce i nohy se ve větru ohýbají jako ocas papírového draka. Napínala jsem všechny svoje síly, ale domek ptáčků mi vyklouzl z obětí a já jej nebyla schopna zachránit před pádem na umírající podzimní trávu.

A tak se z kolébky znovu stala rakev. Živá rakev žijících tvorů. Mohla jsem k Bohům volat co mi síly stačily, ale nikdo mne nevyslyšel. Nikdo v životě nedostane dvě možnosti volby. Proto volte život. Už poprvé.

autor - Tok ra