RYBLENY Vypadnout z barßku jen tak, s netajn²m plßnem do p°φrody k vod∞, se mi da°ilo celΘ letoÜnφ lΘto. Man₧elka hudrovala, ale zvykla si, proto₧e rybnφk se stßl²m zßkaznφk∙m Üt∞d°e odvd∞Φoval a zalepoval pusu nevd∞Φnicφm, prohlaÜujφcφch, ₧e trΦet doma jako ryba na suchu je ostudou ka₧dΘho milujφcφho rybß°e. Äena lhala, nebyla v∙bec na suchu, lednice svφtila plnostφ barevn²ch lahvφ, poΦmßran²ch plechovek a v koupeln∞ tekla i bublinkovß. T²dn∞ jsem nosil dom∙ kapitßlnφ ·lovky a zßvislost neÜlo p°eruÜit ani na jedin² den. Byl jsem rßd p°ipoutan² k vod∞, rybφ Üupiny se mi bl²skaly i na zßchod∞ doma, kdy₧ jsem tou₧ebn∞ p°ivφral oΦi. A pro trochu radosti jsem se ₧en∞ omlouval za absenci v rodinnΘm kruhu nebo vlastn∞ v jinΘm ·tvaru, proto₧e jak ze dvou lidφ utvo°φte kruh? äMßmo vidφÜ kap°φka? To bude dobrota. Nenφ ti snad tou nejlepÜφ odm∞nou?ô Poka₧d² n∞co za₧brblala, ale byla udob°enß, proto₧e mi vyrvala rybu z ruky a zaΦala jφ porcovat. Do zß°ijovΘho v²lovu Ülo vÜe hladce, denn∞ jsem vyΦkßval a Φasto se doΦkßval. Jednou t²dn∞ jsem si odΦinil velkou rybou mal² zßjem o jinΘ radovßnky ₧ivota a po rybφ veΦe°i, Üel do hospody s chlapama probφrat milovanΘ ·lovky. Letos se da°ilo ka₧d²mu krom∞ Oskara, on byl v∞Φn²m rybß°sk²m smola°em, proto₧e mu bylo sedmdesßt a nechytal jinak ne₧ na obyΦejn² vrbov² proutek, na kter²m m∞l vlasec, hßΦek a ₧φ₧alu. äVrby jsou na drby a na pomlßzky,ô popichovali jsme ho poka₧d², kdy se objevil, ale on jen p°isedl vypil jedno a tvrdil, ₧e rybßm se musφ nejd°φv porozum∞t, pak se nachytajφ na ledaccos a ₧e jemu u₧ p°estßvß bohu₧el slou₧it vÜechno. äAle Oskare, ne°φkej. ChytßÜ takhle v∞Φn∞. ChceÜ slo₧φme se ti k narozkßm na po°ßdnej zßzraΦnej prut,ô nabφzeli jsme se, proto₧e jsme ho m∞li rßdi a necht∞li, aby stßle trp∞l nedostatkem rybφch dotek∙. Necht∞l, ₧e pr² zvyky se nemaj m∞nit. Zaplatili jsme mu aspo≥ pivo, co si dal a p°emlouvali ho, aby chodil Φast∞ji, kdy₧ se cφtφ mizern∞, ale p°iÜel a₧ po v²lovu a jako ka₧dej byl d∞sn∞ naÜtvanej. V²lov byl krutou pravdou p∞ti kapr∙, jednoho tolstolobika zk°φ₧en²ch s bahnem a velk²m zniΦujφcφm niΦφm. U Φty°ech seÜoupnut²ch stol∙ sed∞lo dvacet chlap∙ a dφvali se na kßdiΦku uprost°ed. Tam do₧φvalo poslednφch Üest kousk∙ a b°iÜnφ k°eΦe od smφchu z∙staly pro letoÜek pod stolem. äMusφme koupit ryby, jinak mßme po ryba°enφ,ô navrhl jsem. äHele Jardo, nejsou prachy, muselo se opravovat spoustu v∞cφ. Mßte novou hasiΦßrnu, chodnφky, h°iÜt∞ a ₧ensk² klubovnu,ô oznßmil nßm LuboÜ, starosta obce. äJo ₧ensk² si za°φdili klubovnu a na ryby nezbylo. Mohli p°ece drbat pod lφpou na nßvsi jako dote∩ a ne se zavφrat a °φkat, ₧e d∞lajφ u₧iteΦn² v∞ci,ô rozΦiloval se Igor. äHele, nemoh sem nic d∞lat. Jardova Maruna je vedla, ₧e prej chlapi maj hasiΦßrnu, d∞ti h°it∞ a ony nic.ô Jo moje ₧enskß to p°ehßn∞la, za mlada vedla sokoly, pak pion²ry a v d∙chodu ostatnφ ₧ensk² ve vsi. ╚lov∞k nem∞l od nφ nikdy pokoj i ryby cht∞la mφt pod kontrolou, ale °ekl jsem jφ jasn∞ äRyby jsou moje!ô äRyby jsou naÜe, hasiΦi pat°ej vÜem. Slo₧φme si na ryby, do jara p°ece nast°ßdßme, je nßs dvacet a vßnoce holt musφme p°e₧φt ve vodßch okolnφch,ô navrhl jsem chlap∙m ·nikov² plßn z prohranΘ bitvy. A bylo odsouhlaseno. Ryby nenechßme vyhynout, jen se zatφm do jara musφme spokojit se sousednφmi rybnφky u Kova°ic a Ml²n∙, tam bylo v₧dycky p°erybn∞no a navφc jsme byli v₧dy p°ßtelsky zvßni. * äJedu na ryby,ô °ekl jsem ze zvyku za dva t²dny a Maruna odporovala. äKam? Äßdn² nejsou.ô äJedu do Ml²n∙ se Zdendou, vezme m∞ autem.ô Maruna se jen Ükodolib∞ pousmßla, ₧e musφm jezdit dßl ne₧ jsem zvykl², ale to m∞ netrßpilo. Cht∞l jsem si zachytat a vyzkouÜet si terΘn, aby vßnoΦnφ kap°φk plaval vΦas ve van∞. Ve Ml²nech jsme si sedli, nahodili a Φekali. Za dv∞ hodiny jel kolem starosta, mysleli jsme si, ₧e se chce jenom pozdravit, ale zprßva z jeho ·st nßs zamotala do vlasce. ä╚au chlapi, copak nevφte jak dopadnul nßÜ v²lov? Nic tu nenφ, stejn∞ jako u vßs a vedle v Kova°icφch a jinde v okolφ.ô äNekecej, si d∞lßÜ srandu?ô vyhrkli jsme oba souΦasn∞. äNe, tady i jinde, nikde nic, ryby zmizely. Mßme po chytßnφ.ô Chvφli jsme se zamyÜlen∞ pozorovali, dr₧eli jsme dv∞ minuty ticha za ryby a jednu za skv∞l² nßpad. äPo₧ßdßme vlßdu o finanΦnφ v²pomoc, jsou tam skoro samφ chlapi, pochop∞j nßs a schvßlej to jeÜt∞ p°ed vßnocema,ô povφdal jsem. Ale starosta Ml²n∙ zavrt∞l nesouhlasn∞ hlavou. äChlapi, jß penφze na ryby sehnal, ale horÜφ je, ₧e nikde ₧ßdn² velk² nejsou. Po cel² republice nenajdeÜ sladkovodnφ rybu, kterß by Üla na °φzky.ô Zdenda se rozbreΦel a vyl sm∞rem na rybß°sk² prut. M∞l slab² srdce. äChlapi, jß se zblßznφm, co °eknu ₧en∞? Äe jsem neschopnej sehnat vßnoΦnφ rybu? Takhle se mi pohih≥ßvß a m∞ se t°esou ruce, jak m∞ to znerv≤z≥uje.ô Poplßcal jsem Zdendu po rameni. äZmu₧ se, p°ece to musφ ka₧dej pochopit, i ₧enskß. Nejsou, byly a nebudou. Nenφ to tvoje vina.ô Odjeli jsme zniΦenφ dom∙. Cel² °φjen a listopad nepadlo o rybßch ani slovo. Ka₧dej p°emejÜlel, jak je to mo₧n², ₧e se ·pln∞ zdejchly. Krom∞ n∞kolika kousk∙ vyta₧enejch p°i v²lovu, neuvß₧en∞ zabitejch jeÜt∞ p°ed obeznßmenφm se s celorepublikovou horrorovou situacφ, se po rybßch slehla zem. Nikde neplavaly ₧ßdn² chcφplotiny, nikde u b°ehu nebyla znßmka po sn∞denφ divou zv∞°φ. Padly nßzory, ₧e jsou n∞kde schovan², ₧e se mo₧nß nauΦily ₧φt na suchu a budeme je muset st°φlet brokovnicφ nebo, ₧e zaΦaly lφtat a odlet∞ly do tepl²ch krajin. äNa ja°e p°itßhnou,ô °ekl starosta s nad∞jφ äjin² vysv∞tlenφ prozatφm nenφ. Ryby u₧ nejsou rybami!ô Smutn∞ jsme vzdychali a ani pivo nßm nechutnalo. Vyprßv∞l jsem to Marun∞, ale s nφ se o tom mluvit nedalo. äM∞ tvoje ryby nezajφmajφ!ô äJak moje? To je stßtnφ neodkladnß zßle₧itost. RozumφÜ? TragΘdie. N∞co jako po₧ßry, zem∞t°esenφ a povodn∞. M∞lo by t∞ to zajφmat.ô äVφÜ, ₧e se na zprßvy nedφvßm. ╚lov∞ka akorßt rozΦφlej a opravdovej ₧ivot se vymykß z rukou.ô No jo, ₧ensk². Nic d∙le₧it²ho je nezajφmalo, ani to, ₧e na vßnoce nebude kapr. äUd∞lßm ku°ecφ °φzky na vßnoΦnφ st∙l,ô °ekla mi, abych si ned∞lal hlavu kv∙li kaprovi. äNo jo...dob°e ud∞lej,ô mßvnul jsme rukou, na vßnoce bude ku°e, obyΦejn² ku°e, kter² se nechytß na udici jako ryba. ╚lov∞k s nφm nemß ₧ßdn² kontakt, neplave si ve van∞ dva dny p°ed èt∞dr²m dnem. Bylo to vÜechno smutn² a chlapi byli tak mimo, ₧e ani nev∞d∞li, co se d∞je kolem. A vßnoΦnφ Φas se blφ₧il a kßd∞ zely prßzdnotou. * äSakra chlapi, jß se asi ukou°φm k smrti, jak jsem zniΦenej z t∞ch ryb,ô vzdychal Igor a zapaloval jednu za druhou v hospod∞. MiloÜ °ekl, ₧e si aspo≥ na èt∞dr² den mφsto pohßdky pustφ video se sv²mi ·lovky z let minul²ch. MiloÜovi se to pouÜt∞lo, nem∞l ₧enu, ₧il s odrostl²m synem, kterej se na video rßd podφvß s nφm, proto₧e je genetickej rybß°. * Dvacßt²ho prvnφho prosince mi to nedalo. èel jsem k rybnφku, vytßhl pruty, nahodil si a doufal, ₧e t°eba n∞co zatoulan²ho p°iplave. Tradice byla tradice. Uplynuly t°i hodiny, cht∞l jsem balit, zaΦφnalo d∞sn∞ mrznout a v tom se slyÜφm: äBerou berou,ô k°iΦel jsem nahlas Üt∞stφm, sßhnul po podb∞rßku a vytßhl ko°ist. NadÜenφm jsem vydechl. äKrßsnß, jsi moc krßsnß!ô dal jsem ryb∞ obrovskou pusu, proto₧e mi p°ipravila p°edvßnoΦnφ dßrek ätebe snad ani nezabiju.ô Nem∞°il jsem ji, ale odhadoval dobr²ch osmdesßt cen¥ßk∙. B∞₧el jsem, kam jinam, ne₧ do hospody, rozlet∞ly se dve°e a jß °val: äVrßtily se! Chlapi, ryby jsou zase v rybnφku.ô Nadzvedßval jsem ·lovek nad hlavu a chlapi jßsali: äHospodskej p°ines metr. Zm∞°φme si naÜi Ü¥astnou nßvratku do skuteΦn²ho ₧ivota.ô A m∞la osmdesßtt°i centimetr∙ a byla celß moje! äTo je sφla Jardo,ô gratulace se jen hrnuly a nedoΦkavci narychlo dopφjeli, aby si Üli zaryba°it. * P°iÜel jsem dom∙ s ·lovkem a cht∞l se pochlubit. äMßmo, kde jsi? P°inesl jsem kapra, kusana,ô nakukoval sem do ob²vßku, kuchyn∞, ale Mß≥u nikde nevid∞l. Napustil tedy do vany v koupeln∞ vodu a p°endal tam kap°φka. äTy jsi feÜßk, kap°φku,ô °ekl jsem mu a Üel si dßt kavΦo ne₧ se ₧ena vrßtφ. Zapnul si k tomu televizi a Φekal a Φekal, ale Maruna neÜla. Bylo to divn². Zavolal jsem do klubovny, ale nikdo to nebral. äSakra, kde se zas courß, Φlov∞k se nem∙₧e ani pochlubit.ô èel jsem se uklidnit pohledem na kapra a strnul hr∙zou. äCo tu d∞lßÜ? Myslel jsem, ₧e jsi n∞kde venku.ô ôCht∞la jsem ti ud∞lat radost, kdy₧ budou ty vßnoce,ô koukala na m∞ Mß≥a, sed∞la ve vod∞, m∞la na sob∞ dlouhovlasou paruku, do pasu byla nahß a od pasu dol∙ obleΦenß do zelen²ho Üupinat²ho pytle. äCo d∞lßÜ ve van∞? ProΦ jsi nahß?ô ptal jsem se znovu äkde je kapr? Kams ho dala? Vsta≥ udusφÜ ho, vß₧φÜ osmdesßt kilo a on daleko mφ≥.ô äOsmdesßtt°i,ô °ekla. Osmdesßtt°i! S tφmhle Φφslem jsem se u₧ dneska setkal, vß₧ila stejn∞ jako m∞°il kapr. äSakra vstßvej, zabijeÜ ho.ô äNic se mu nestalo, jß jsem ten kapr,ô °ekla mi, jakoby se fakt nic nestalo. äTy?ô chvφli jsem zap°em²Ülel o pravdivosti a nepravdivosti v²roku, ale vΦas se vzpamatoval. äKecßÜ blbosti.ô OdeÜel jsem do hospody, ₧enskß necht∞la vylφzt z vany, ale vid∞l jsem, ₧e kapr se zdejchnul beze stopy. Podezφral jsem jφ, ₧e mu n∞co provedla. Mohla ud∞lat i n∞co ostatnφm rybßm, proto₧e je nenßvid∞la dφky m² nadm∞rn² lßsce k nim. * V hodpod∞ bylo ruÜno. äJardo, JarouÜi, taky se ti to stalo?ô äCo?ô äNo s tou rybou, zm∞nila se mi na ₧enu,ô k°iΦel Mφla a t°ßsl se mu hlas. äJß chytnul dv∞ ryby. Sousedovic XΘnii a mojφ Irenu. Byly spolu ve van∞. Fuj, to byl pohled,ô chytal se za Φelo BΘ∩a. Ale nejhorÜφ zß₧itek m∞l Igor. äChlapi mßlem jsem zavra₧dil Pavlovi AniΦku. Chlapi...t°esu se jak r∙₧ovej pudink. To byla hr∙za. P°inesl jsem si dom∙ rybu, cht∞l ji praÜtit paliΦkou a p°em∞nila se mi pod rukama. Smßla se a °φkala: äAle ale Igorku, cos to cht∞l ud∞lat?ô Spadla mi paliΦka na nohu a ztuhnul jsem jak sn∞hulßk. SeskoΦila z linky. Zpφvala si velrybß°skou v²pravu, co se nezda°ila a odeÜla dve°ma.ô äStarosto, co d∞laj v t² klubovn∞? Zkontroloval to tam n∞kdo?ô zeptal jsem se, proto₧e to bylo jasn². Bylo moc d∙kaz∙. Mß≥a si nevymejÜlela, byla kaprem, co se zm∞nil v potoΦnφ babu. äNakouknul jsem tam minulej m∞sφc, nechaly si tam dßt mφsto stol∙ ty kßd∞, co u₧ nepot°ebujeme, tam jsou dob°e uskladn∞n². Myslel jsem, ₧e myslφ na to, aby se nßm nezniΦily.ô äNa to urΦit∞ nemyslely. N∞co tam kucht∞j, niΦej chudinky prav² ryby a p°edhazujou nßm samy sebe. Chlapi musφme n∞co vymyslet, p°ekazit jim plßny ne₧ nßs zamo°ej.ô * Hostinskej zav°el brzo hospodu. èli jsme dom∙ zjistit vÜe, co se dß a probrat d∙kazy d°φv ne₧ bude pozd∞. ZaÜel jsem se mrknout do rybnφka, hv∞zdy svφtily a u b°ehu se cßkali kap°i. P°iv°el jsem zlostn∞ oΦi. ╚lov∞k, aby se bßl chodit na ryby, aby nßhodou nevytßhnul vlastnφ man₧elku nebo jeÜt∞ h∙° cizφ. M∞l bych t°eba dobrej den, chytil p∞t ryb a Üup, doma by se mi p°em∞nily na ₧ensk². ╪valy by, ₧e jsem si je chytil, tak se o n∞ mßm starat. P∞t ₧enskejch v barßku, to bych se odst∞hoval na samotu nebo se nechal zav°φt do kostela a d∞lal svφΦkonosiΦe. Zrudnul jsem, kdy₧ jsem si p°edstavil, jak jsem v²st°ednφ ·lovek lφbal a Üeptal slova, co u₧ dßvno ₧en∞ ne°φkßm. Musφm si dßvat pozor na pusu i na chytaΦce. Bo₧e jeden mizernej, jestli existujeÜ, nesmφÜ to takhle nechat, probu∩ se a za°i∩ to, jo? * èel jsem smutn∞ dom∙ , ₧ena na m∞ Φekala, u₧ normßln∞ nastrojenß a smßla se mi. Ne, vysmφvala! äTak, co v hospod∞?ô ptala se. Kouknul jsem na jejφ v²sm∞ch, krev se mi va°ila a sliny tryskaly z pusy. äCo se sm∞jeÜ? ╪ehtßÜ se jak k∙≥. Ryba mlΦφ, jen otvφrß pusu naprßzdno. Äßdn² zvuky z nφ nevychßzej. Takhle,ô ukßzal jsme jφ pßr sklapovaΦek pusou a ona se jen vφc rozesmßla. Mßvnul jsem rukou a Üel si lehnout, ale jen se obracel z boku na bok a Φekal na rßno, jestli chlapi n∞co nevyzv∞d∞li, kdy₧ jß se vzdal. * 22. prosince jsem se v hospod∞ nedozv∞d∞l nic nov²ho. äJen se blb∞ sm∞jou, nic ne°φkaj a kdo by se s nima bavil, kdy₧ se chovaj takhle?ô Byli jsme na tom vÜichni stejn∞. Starosta sebral z d∙vodu pr∙zkumu z moci ·°ednφ klφΦ od klubovny a Üli jsme pßtrat, ale nic jin²ho krom∞ paruk, kßdφ se zelenou smradlavou vodou a metry zelenΘ ÜupinatΘ lßtky tam nic nebylo. * 23. prosince rßno jsme byli u₧ od desφti v hospod∞ a p°ib∞hl Oskar. Oskar byl Üpatn² rybß°, ale v hojnosti ₧ensk²ch ryb, p°iÜel cel² Üt∞stφm a Üupinami omrßΦen². äChlapi, sakra, proΦ nechytßte? Podφvejte jsou! T°i velk² kap°i, plßcali se jen tak u b°ehu.ô äTo byla urΦit∞ ta moje, bojφ se hloubky,ô ozval se Mirek. äNaÜe bßby taky, t°i star² Ükatule drbajφ u b°ehu. Honem je pus¥ nebo mßÜ na krku vra₧dy,ô radil èt∞pßn. äJak² vra₧dy? Ryby to jsou. Prav² ryby!ô kroutil hlavou nev∞°φcn∞ Oskar. äJo prav² ryby s faleÜnejma Üupinama,ô p°idal se Mirek a Ü¥ouchl do nich. äTo je tφm, ₧e chodφÜ do hospody jen kdy₧ n∞co chytφÜ a na narozky. Nic nevφÜ,ô povφdßm mu. äPro₧φvßme nejv∞tÜφ tragΘdie v ₧ivot∞, Oskare. Äensk² se nßm prom∞≥ujou na ryby, tedy vlastn∞ obrßcen∞,ô povφdal mu èt∞pßn äposa∩ se u nßs, ale nejd°φv dej ty kapry ven, nem∙₧eme je ani vid∞t. Oskar nevßhal, v∞°il i na mimozemÜ¥any a lochneskou p°φÜeru, tohle bral jako p°irozenost. NeÜel ke dve°φm, jen vyhodil ryby oknem na snφh a p°isedl do kruhu. äHele, musφ to b²t v t² zelen² vod∞,ô povφdal Igor äkdy₧ jsme jezdil za Helou do kade°nick²ho sal≤nu, d∞lala trval² a ten ustßlovaΦ d∞sn∞ smrd∞l, stejn∞ jako zelenß voda. Ustßlujou si tam Üupiny nebo, co jß vφm...ô äJasn∞ jdeme tam a vezmeme si zp∞t naÜe kßd∞. Na to mßme prßvo starosto. Hlavn∞, kdy₧ si tam skladujou smradlavou vodu, ta nßm je zniΦφ,ô povφdßm jß. äJasn∞, j≤, jdem,ô souhlasili ostatnφ a ani jsme nedopili a Üli op∞t na mφsto Φinu. V klubovn∞ nßs p°ekvapila p°φtomnost mojφ Maruny, Milanovy Bo₧ky a èt∞pßnovy Karly. äJdeme si jen pro naÜe kßd∞, najdeme jim d∙stojn∞jÜφ mφsto,ô °ekl jsem za vÜechny. äJo jen si je vemte, my u₧ je nepot°ebujeme,ô °ekla Mß≥a a my si odnßÜeli prßzdn² vyΦiÜt∞n² kßd∞. Musely tuÜit nebezpeΦφ a zbavily se d∙kaz∙ d°φv ne₧ je usv∞dΦφme z Φarod∞jnictvφ na uboh²ch rybiΦkßch. Co k tomu zb²vß dodat? Letos budou velmi smutn² vßnoce, p°iÜli jsme o jedinou smysluplnou zßbavu ₧ivota dφky vynalΘzavosti ₧en. Bude °φzek z ku°ete mφsto kapra. Ale stejn∞ se nevzdßme, poslednφ naÜφ nad∞jφ je, ₧e se naÜe drahΘ Rybleny rovzpomenou, co vskutku vßnoce znamenajφ a nad∞lφ nßm pod stromeΦek krom∞ ka₧doroΦnφch p°φd∞l∙ pono₧ek, trenek a koÜil opravdovou radost û nßvod, jak dostat nefaleÜnΘ ryby zp∞t do sladk²ch vod a skonΦit s tφm vytahovßnφm ₧ensk²ch bez povolenky. Ano, mo₧nß jen cht∞ly mφt letos originßlnφ dßrek, ale co kdy₧ °eknou, ₧e jsme u₧ na vßnoΦnφ dßrky velcφ?   <<< ╚ekßnφ na zßzrak   Chudßk Majk>>> -strana 8-

« Autor seÜitu » Shaylen     DalÜφ dφla autora: Shaylen pφÜe (a publikuje na naÜich strßnkßch) krom∞ krßtk²ch pr≤z takΘ bßsn∞.