╚EK┴N═ NA Z┴ZRAK DneÜnφ veΦer nebyl promarn∞n². A s nφm vlastn∞ ani uplynul²ch deset let mΘho ₧ivota, kterΘ se staly omlet²m stereotypem st°φdajφcφch se dn∙ a nocφ. Dny jsem m∞l rozd∞lenΘ na hodiny v zam∞stnßnφ, m∞stskΘ doprav∞, hodiny na WC a koupeln∞, u televize, u Φtenφ novin a odpoΦφvßnφ. Vφkendy se moc neliÜily od pracovnφch dnφ, mφsto hodin v prßci jsem d∞lal na zahrad∞ nebo uklφzel v dom∞ a tak se vlekl t²den za t²dnem a jß si mohl jen p°ßt skuteΦn² zßzrak. O pozdnφch veΦerech jsem sedßval na laviΦce v zahrad∞ mezi stromy, pokud jsem nemohl usnout, dφval se do nebe a p°ßl si ty Φty°iadvacetihodinovΘ kousky trochu zpest°it. Za deset let se nic podstatnΘho nezm∞nilo, dny plynuly jako by podle plßnu a jß v Φase, kdy jsem sed∞l na laviΦce, poΦφtal do noci zß°φcφ hv∞zdy, kterΘ jsem u₧ sΦφtal nesΦetn∞krßt, ale souΦty se alespo≥ liÜily. S hlavou zdvi₧enou k obloze jsem snad n∞koho tiÜe prosil: äSta≥ se, prosφm t∞, sta≥ se. Sta≥ se zßzraku a zbav m∞ tΘ znechucujφcφ vÜednφ reality. Zbav m∞ opakujφcφch se ·kon∙ od slunka do slunka. Prosφm, p°ines mi do ₧ivota n∞co zvlßÜtnφho, zßzraΦnΘho. StaΦφ jen mal² tΘm∞° neznateln² zßzrak a pak budu zase dßl d∞lat to, co d∞lßm pravideln∞ deset let od smrti mΘ man₧elky. A dnes se mΘ Φekßnφ vyplatilo. Dnes n∞kdo naho°e, kolem m∞ Φi pod zemφ, vyslyÜel mΘ prosby a poslal mi k m²m oΦφm mal² zßzrak. P°esn∞ o desßtΘ hodin∞ veΦer desßtΘho Φervence teplΘho letnφho veΦera, byl tady u m∞ a nem∞l ₧ßdnΘ no₧iΦky, ruce ani k°φdla. Nem∞l pusu, oΦi ani nos. Nemluvil a nebyl v∙bec odstraÜujφcφ. Nebyl ₧ßdnou podivnou v∞cφ. A nakonec nebyl v∙bec neznßm². Znal jsem ho moc dob°e a p°esto p°ese vÜechno byl jin². Jin² a zßzraΦn². M∞l kulat² tvar a byl oran₧ov². Ano, p°ede mnou se objevil obyΦejn² pomeranΦ. Vlastn∞ obyΦejn∞ neobyΦejn². Snesl se ke mn∞ z koÜatΘho stromu nade mnou, ale ne z pomeranΦovnφku, z mΘ padesßt let starΘ lφpy. PomeranΦ se zastavil p°ed m²m obliΦejem a toΦil p°ede mnou svΘ syt∞ oran₧ovΘ barvy. RozpraÜoval mi u nosu nejÜ¥avnat∞jÜφ v∙ni sladkΘho pomeranΦe. Sbφhaly se mi sliny p°i vzpomφnce na jednu letnφ dovolenou s mojφ ₧enou Mariφ. Proslun∞nou dovolenou na rozpßlen²ch plß₧φch Üpan∞lskΘ Costa Bravy. Na jednu malou restauraci u mo°e, kde podßvali Φerstv∞ vymaΦkanou Ü¥ßvu z pomeranΦe. Byla osv∞₧ujφcφ, vyvolßvala v nßs nej·₧asn∞jÜφ fantazie lahodnΘho sv∞ta. A dnes.... op∞t byla na dosah, krßsnß chvφle napln∞nß bezchybnostφ. Ano, urΦit∞ m∞l tenhle lΘtajφcφ zßzrak tu samou chu¥, anebo i lepÜφ. Ot°el jsem si rukou sliny, kterΘ mi vytΘkaly koutky ·st. MΘ oΦi hypnotizovaly ve vzduchu tancujφcφ pomeranΦ a zaΦaly ho loupat z k∙ry. Ne, dΘle u₧ jsem to nemohl vydr₧et, mΘ ruce se zvedly z laviΦky a natahovaly se po n∞m. Cht∞l jsem ho chytit. Pevn∞ ho chytit do dlanφ, zhluboka si p°ivon∞t k∙ry, stisknout ho v dlani. Oloupat si ho hezky dφlek po dφlku.... Ale sotva se mΘ ruce odtrhly od laviΦky, m∙j prvnφ zßzrak ₧ivota, lΘtajφcφ pomeranΦ oΦekßvanΘ nezapomenutelnΘ chuti, se zaΦal sßm svlΘkat z k∙₧e. Jeden kousek, druh², t°etφ....kousky samo se olupujφcφ k∙ry nepadaly na zem vedle laviΦky, ale vznßÜely se ve tm∞. Vytvo°ily kruh a tanΦily dokola, jen tak ve vzduchu. Bylo to jako bych se dφval na televizi. OΦi se nemohly ani na minutu odtrhnout od zßzraku. Za chvφli se kousky lΘtajφcφ k∙ry rozmφstily nepravideln∞ a ka₧d² kousek se toΦil zcela sßm. äNßdhera!ô povdechl jsem si nahlas. Opravdovß nßdhera p°ede mnou tanΦila. Kousky k∙ry mi p°ipomφnaly oran₧ovΘ kv∞ty m∞sφΦku. Tma byla poseta oran₧ov²mi kv∞ty, kterΘ svφtily p°φmo na m∞. U pusy mi ji₧ von∞l oloupan² pomeranΦ, op∞t jsem m∞l touhu a cht∞l po n∞m sßhnout. Rozp∙lit si ho. Strou₧ek po strou₧ku si ho vychutnßvat na jazyku a pak teprve polknout. Nebylo t°eba, aby mΘ ruce n∞co d∞laly. Snad mΘ myÜlenky se pustily samy do rozp∙lenφ a dßvaly mi dφlek po dφlku do pusy. Ano, nespletl jsem se, byl to ten nejÜ¥avnat∞jÜφ a nejchutn∞jÜφ pomeranΦ na sv∞t∞. Dokonalß chu¥ Ü¥ßvy m∞ zcela prostupovala. Nejd°φve mi krou₧ila na jazyku a dßl Üla cestou do mΘho ₧aludku. Ne, nejenom tam. Cφtil jsem, jak se mi Ü¥ßva rozlΘvß po t∞le. ZatΘkala do ₧il a tepen. Mφsila se s mou krvφ. M∙j zßzrak m∞l b²t u konce, jakmile jsem dojedl poslednφ kousek. Povzdechl jsem si, ₧e nenφ vφc zßzraku. Ale on jeÜt∞ neskonΦil, jeÜt∞ tu byla k∙ra svφtφcφ do tmy a toΦφcφ se p°ede mnou. M∞sφΦkovΘ kytiΦky utvo°ily korunu. Krßlovskou korunu, kterß se posadila na mou hlavu. Zapadla mezi moje kudrnatΘ vlasy a jß...Pche! Nebyl jsem v∙bec obyΦejn²m Φlov∞kem pro₧φvajφcφ sv∙j stereotypnφ ₧ivot. Cφtil jsem se krßlem. PomeranΦov²m krßlem. Ach, zßzraku, stal ses mi! Poznßval jsem pocit dosud nepoznan². Za₧φval jsem nejkrßsn∞jÜφ chvφli poslednφch let. ZaΦal jsem se vznßÜet pomalu nad stromy, nad telegrafnφ sloupy, nad domy. Vid∞l jsem, jak se mi klanφ ptßci, stromy i domy....lidΘ, kte°φ sed∞li na laviΦkßch a ₧idlφch p°ed sv²mi domy a snad takΘ vyhlφ₧eli a prosili, aby k nim p°iÜel zßzrak. Listy mi Üustily znßmou melodii: äHappy birthday to you, happy birthday...ô Ano bylo to jako slavit narozeniny. VÜichni mi tleskali, zpφvali mi, p°ßli. Byl jsem stßle prostoupen² Ü¥ßvou, ale dostal jsem obrovskou ₧φze≥. Äφze≥ na litry tekutiny s kousφΦky du₧iny. Zvednul jsem ruku k nosu a p°iΦichl si k nφ. Von∞l jsem, p°esn∞ jako on. Jako nejÜ¥avnat∞Üφ zßzrak mΘho ₧ivota ûlΘtajφcφ pomeranΦ. Ne. Neovlßdl jsem se a zakousnul se do ruky. Pil jsem Ü¥ßvu. Sßl jsem a vycucßval sßm sebe. Nenasytn∞.Hltav∞. S nepopsatelnou chutφ jsem pil pomeranΦovou Ü¥ßvu rozlitou v mΘm t∞le. TΘm∞° jsem se vypil, kdyby m∞ nezastavil podivn² stφn p°ed m²ma oΦima. Byla to slupka pomeranΦe. Obestoupily m∞ kousky k∙ry a zaΦaly m∞ obalovat. Ano, vypil jsem se tak, ₧e jsem byl mal². Mal² jako sn∞den² oran₧ov² plod. K∙ra se kolem mne zaΦala spojovat a jß z∙stal uzav°en² ve zbytku zßzraku. Moje oΦi p°estßvaly vid∞t. Mrkal jsem a kdy₧ jsem je otev°el vid∞l jsem jen oran₧ovo. Vid∞l jsem Ü¥ßvu, du₧inu, k∙₧iΦku....a t∞lo, moje lidskΘ t∞lo dokonΦovalo neznßmou prom∞nu. Z pravΘ ruky se stal jeden strou₧ek pomeranΦe, z levΘ druh², z jednΘ nohy t°etφ strou₧ek.... U₧ jsem nebyl Φlov∞kem. Stal jsem se zßzrakem. Byl jsem Ü¥avnat², neodolateln² a let∞l jsem zp∞t k zemi. P°ilet∞l jsem p°ed oΦi ₧eny sedφcφ na trßvnφku u domu. SlyÜel jsem jejφ, do noci Üeptajφcφ hlas: äProsφm, sta≥ se mi. Sta≥ se mi...ô ZaΦal jsem se jφ toΦit p°ed oΦima. Usmßla se a hypnotizovala m∞ sv²ma oΦima. ZaΦal jsem se p°ed nφ svlΘkat u k∙₧e a ona otevφrala pusu. è¥ßva jφ vytΘkala koutky ·st, jak hltala mΘ pomeranΦovΘ ruce, nohy.... A jß v∞d∞l, ₧e zßzraky se d∞jφ, ₧e ka₧d² z nßs je zßzrakem. V∞d∞l jsem, ₧e se snφme navzßjem, ale ₧e se snφme sladce, chutn∞ a zßzraΦn∞!   <<< Moskytovna   Rybleny>>>   -strana 7-

« Autor seÜitu » Shaylen     DalÜφ dφla autora: Shaylen pφÜe (a publikuje na naÜich strßnkßch) krom∞ krßtk²ch pr≤z takΘ bßsn∞.