Vzpomφnky
Nem∙₧eÜ ₧φt Ü¥astn∞, ani₧ bys byl moudr², Φestn² a spravedliv², ani moud°e,
Φestn∞ a spravedliv∞, kdy₧ nejsi Ü¥astn².
Epikuros
Yvonn se probrala. Vzpomφnky se rozutekly a ta zvlßÜtnφ nßlada,
jejφ₧ byla jeÜt∞ p°ed chvφlφ zajatkynφ, s nimi n∞kam odplula. ╪φzenΘ sn∞nφ,
to byla jedna z mnoha v∞cφ, kterΘ se od Smrtihlava nauΦila. Tahle tak°ka
mßgovskß metoda jφ mimo jinΘ umo₧≥ovala vrßtit se ve sv²ch vzpomφnkßch do
tΘm∞° libovolnΘho Φasu. T°eba tam, kde vznikl ten jejich neobvykl² vztah.
Nikdy nepoznala nikoho, kdo by byl tak trp∞liv², citliv², n∞₧n² aàaàtak
zvlßÜtnφ.
Objevoval se v mnoha podobßch, od nßdhernΘho vysokΘho elfa p°es
oblak m∙r a₧ po t∞₧ko post°ehnuteln² stφn. NejΦast∞ji vÜak vypadal jako onen
Ütφhl² a pobledl² mladφk, tedy tak, jak jej vid∞la poprvΘ. Postupem Φasu
doÜla k nßzoru, ₧e to je jeho skuteΦnß podoba, jeliko₧ ty ostatnφ na sebe
brßval jen na velmi omezenou dobu. V₧dycky jφ na toto tvrzenφ odpovφdal
s tajemn²m ·sm∞vem: äNe tak docelaô
Milovala ta jejich zvlßÜtnφ setkßnφ. Kdy₧ jen kv∙li nφ se
zm∞nil ve vysokΘho sv∞tlovlasΘho elfa, nejkrßsn∞jÜφho tvora mu₧skΘho
pohlavφ, jakΘho kdy vid∞la, a oni tanΦili ve st°φb°itΘm m∞sφΦnφm sv∞tle.
Byly to tance plnΘ kouzel, p°i kter²ch se jen zcela v²jimeΦn∞ dotkli nohama
zem∞. V₧dycky k°iΦela strachy a radostφ, kdy₧ jφ vyhazoval vysoko do vzduchu
a znovu chytal do nßruΦφ. Byl a₧ neuv∞°iteln∞ siln², ale jeho ruce i oΦi
p°ekypovaly n∞hou. Mnohokrßt se nechala unΘst sv²mi sny (ona byla toti₧
p°esn∞ ten typ) a p°ßla si, aby to tak z∙stalo napo°ßd nebo alespo≥ na
dlouho. V₧dy se jφ dostalo stejnΘ odpov∞di:
äPodstata mΘ moci to vyluΦuje.ô
Hlavnφ potφ₧ se Smrtihlavem spoΦφvala v tom, ₧e p°φliÜ Φasto
cestoval mimo Istren, a i kdy₧ byl zde, tak mu mnoho Φasu zabralo pln∞nφ
povinnostφ faktickΘho pßna m∞sta. V₧dy se vÜak vrßtil s n∞jak²m zajφmav²m
p°φb∞hem, co se mu stal nebo kter² slyÜel v dalek²ch krajφch. Um∞l velmi
poutav∞ vyprßv∞t, Φasto se p°i tom doprovßzel na n∞jak² nßstroj a obΦas i
bßsnil. Yvonn tuÜila, ₧e si toho v∞tÜinu vym²Ülφ, ale to jφ v∙bec nevadilo.
Rßda jej poslouchala, avÜak jeÜt∞ rad∞ji se od n∞j uΦila kouzl∙m. Po pravd∞
°eΦeno jφ prßv∞ tato zßliba p°inßÜela nejvφc trßpenφ. UΦila se (s jejφm
p°φstupem k v∞ci se prost∞ nedß mluvit o studiu) magii ji₧ n∞kolik let a
zatφm se jφ nepoda°ilo seslat JEDIN╔, by¥ t°eba to nejjednoduÜÜφ zaklφnadlo.
Smrtihlav ji vÜak ut∞Üoval, ₧e kouzlenφ je Φinnost nadmφru slo₧itß, proto
nem∙₧e oΦekßvat v²sledky ihned. Teorii, na ni₧ si ani jejφ mistr nijak
zvlßÜ¥ nepotrp∞l, d∙sledn∞ flßkala. Vlastn∞ spolu jen chodili po lese, on jφ
vyklßdal jakΘsi zmatenΘ teorie, kter²m stejn∞ nerozum∞la, a ukazoval kameny
nebo kv∞tiny a ptal se jφ, co cφtφ Φi co vidφ. Jen₧e ona vid∞la jen kytky a
Üutry a cφtila jen, ₧e mß hlad a je jφ zima. To jej velmi mrzelo a Yvonn
takΘ, necht∞la zklamat sebe ani jeho. Tolik tou₧ila b²t v²jimeΦnß.
Doposud byla jen Yvonn, malß holka z malΘho m∞sta. To se nynφ ale m∞lo
zm∞nit. UrΦit∞! N∞₧n∞ pohladila Φernou sk°φ≥ku, kam dala kßmen.Ve
skuteΦnosti to byla krabiΦka od pamlsk∙1,
kterou jeÜt∞ b∞hem noci nat°ela na Φerno. Bylo to tak mnohem stylov∞jÜφ.
N∞jak jφ nep°ipadalo sprßvnΘ, aby byl takov² zvlßÜtnφ kßmen ulo₧en v bφlΘ
sk°φ≥ce pomalovanΘ r∙₧ov²mi srdφΦky. I kdy₧ jemu by asi bylo jedno, i to
kdyby n∞kdo na st∞nu tΘto krabiΦky nakreslil kosoΦtverec. ╪φkalo se mu
Po₧φraΦ duÜφ
a jedinΘ, co mu nebylo na okolnφm sv∞t∞ jedno, byly duÜe.
* * *
Mnozφ na slovo vzatφ odbornφci se domnφvajφ, ₧e netvo°i nemohou
mφt sny, jeliko₧ nemajφ duÜi. Nenφ to pravda. Jsou toti₧ netvo°i a netvo°i a
tΘ₧ odbornφci a odbornφci, samoz°ejm∞, ₧e vÜichni na slovo vzatφ. Tento
netvor n∞co jako sny m∞l, i kdy₧ to, co zrovna zakouÜel, by se nedalo nazvat
spßnkem. P°evaloval se ve svΘm studenΘm sarkofßgu ze strany na stranu,
ale se sv²m t∞lem ve skuteΦnosti nebyl. Potuloval se po on∞ch zvlßÜtnφch
krajinßch, kterΘ nejsou fantaziφ ani snem. Cestoval n∞Φφm, co by nejspφÜ
modernφ alchymistΘ nazvali astrßlnφ sfΘrou. Vstoupil tam, kde se d∞jφ
p°φb∞hy, ty co se staly, ty co se prßv∞ stßvajφ i ty, kterΘ se teprve stanou
nebo n∞jakΘ ·pln∞ jinΘ û neskuteΦnΘ2.
Nebe bylo blankytn∞ modrΘ, nehyzdil je ani jedin² mrßΦek.
Slunce se ze svΘ nebeskΘ drßhy p°φjemn∞ usmφvalo a za jin²ch okolnostφ by se
°eklo, ₧e bude velmi p∞kn² den. Jen₧e to, jestli je den p∞kn² urΦujφ hlavn∞
okolnosti, kterΘ dnes nebyly v∞ru p°φznivΘ. Tedy jak pro koho. DobyvatelΘ
zaΦali den pom∞rn∞ dob°e. Hned rßno zφskali vn∞jÜφ brßnu, kterou ji₧
vyhladov∞lφ obrßnci nebyli schopni adekvßtn∞ hßjit. Krßtce p°ed polednem pak
poprvΘ vtrhli do m∞sta, a to za celkem zanedbateln²ch ztrßt. èpatn∞
organizovanΘ a nep°φliÜ efektivnφ oddφly domobrany se zhroutily. Nastal
zmatek.
äPßnovΘ, m∞sto je vaÜe,ô °ekl ob°adn∞ vojev∙dce a vrßtil se
zp∞t do stanu. N∞kdy je t°eba p°iv°φt oΦi a n∞kdy zas je ·pln∞ zav°φt.
Ostatn∞ jeho vojßci byli takΘ hladovφ a u₧ pom∞rn∞ dlouho nedostali ₧old.
Neb²t p°φslib∙ tuΦn²ch prΘmiφ, nikdo by jejich ji₧ tak podlomenou morßlku
neudr₧el. Jemn² v∞t°φk hladil d∙stojnφky po tvß°φch, jejich prΘmie se
rozklßdaly v ·dolφ pod nimi. Na n∞kolika mφstech z nich ji₧ dokonce stoupal
d²m. N∞kte°φ nenechavci, zdß se, ani nevyΦkali oficißlnφho povolenφ.
äCo₧ se jim nevyplatφ, n∞kte°φ obrßnci pravd∞podobn∞ stßle
jeÜt∞ urputn∞ bojujφ. Hlavnφ nßpor je vÜak stejn∞ smete,ô pomyslel si
d∙stojnφk, kter² organizoval ·tok. Tedy jestli se takovΘ °ezniΦin∞ dß °φkat
·tok.
M∞sto ho°elo. Dalo by se °φci, ₧e se lidΘ chovali jako zvφ°ata,
ale bylo by to krajn∞ zavßd∞jφcφ. Zvφ°ata stejnΘho druhu se obvykle
nezabφjejφ navzßjem a u₧ v∙bec k tomu nepou₧φvajφ ohe≥. SpφÜe ztratili svou
lidskost a jeliko₧ to byli jenom lidΘ, mnoho jim toho nezbylo. V tΘ vÜφ
hr∙ze a zmatku utφkala vyd∞Üenß dφvka. Pronßsledovali ji dva ₧oldnΘ°i vedenφ
heslem: Zφtra hlady um°u nebo zmrznu, dnes si ale vrznu3.
Ka₧dopßdn∞ toto d∞vΦe nesdφlelo nadÜenφ obou ₧oldnΘ°∙ pro jejich ₧ivotnφ
filosofii. Zoufale se sna₧ilo utΘci, i kdy₧ m∞lo jen malou nad∞ji. I kdyby
se jφ poda°ilo sv²m nyn∞jÜφm pronßsledovatel∙m uniknout, tak by stejn∞
s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ vpadla do rßny n∞komu jinΘmu. M∞sto se skv∞l²mi
fortifikacemi a jen velmi omezen²m poΦtem v²chod∙ se m∙₧e stßt dle okolnostφ
dv∞ma v∞cmi: svatynφ bezpeΦφ Φi tΘm∞° dokonalou pastφ. Jak u₧ jsem napsal,
ka₧dß mince mß dv∞ strany. Ta pravß legrace(?!) zaΦφnß teprve tehdy, kdy₧ se
zaΦφnß otßΦet, tedy za p°edpokladu, ₧e si o tom pouze Φtete. Vra¥me se vÜak
k dφvce. Vypadala skuteΦn∞ jako n∞jakΘ vyplaÜenΘ zvφ°ßtko, byla naprosto
zmatenß a zoufalß. U₧ nemohla b∞₧et. Zahnula za roh a p°itiskla se ke st∞n∞.
Ovanul jφ nepopsateln² chlad a ona se zd∞Üenφm zjistila, ₧e to nebyla st∞na.
T∞lem jφ pulsoval mrßz, kter² jako by nep°ichßzel zvenΦφ ale zevnit°. Na
malou chvφli ji absolutn∞ ochromil. Byl by to ud∞lal strach, ale ten se
jaksi nestaΦil rozhodnout jestli to bude kv∙li tomu straÜnΘmu chladu nebo
proto, ₧e do uliΦky prßv∞ vb∞hli ₧oldnΘ°i. Z ·₧asem zjistila, ₧e ji nevidφ.
Stßli na dosah ruky od nφ a jen se zmaten∞ rozhlφ₧eli. Ten menÜφ jednou
dokonce up°el pohled p°φmo na ni, ale dφval se tak n∞jak skrz. VÜimla si, ₧e
je n∞Φφm zahalena. N∞Φφm, co nemohla vid∞t, ale za to mohla vnφmat. Kdy₧
natßhla ruku, mohla se toho tΘm∞° dokonale pr∙hlednΘho povlaku dotknout. Byl
hebk² jako samet. Uvolnila se, p°ipadala si bezpeΦn∞. N∞jak²m sv²m Üest²m
smyslem toti₧ cφtila, ₧e jφ nic nehrozφ. V₧dy v∞°ila sv²m instinkt∙m, na
rozdφl od lidφ ji nikdy nezklamaly. ╚ßsteΦn∞ podle intenzity chladu ale
hlavn∞ dφky svΘ v²teΦnΘ intuici poznala, ₧e t∞sn∞ za nφ n∞kdo stojφ. Opatrn∞
se otoΦila. Byl to mladφk, tedy mladφk jen na prvnφ pohled. Z jeho bledΘ
bezv∞kΘ tvß°e se dalo jen st∞₧φ usuzovat, kolik je mu let. Prßv∞ ta tvß° na
n∞m byla nejzvlßÜtn∞jÜφ. Tolik se toho v nφ zraΦilo a tuÜila, ₧e jeÜt∞ vφce
skr²vß. P°ipadala jφ jako tvß° smrtiàehmàtedy smrti, kterß by se m∞la
alespo≥ jednou za Φas uΦesat a kdy₧ u₧ bude v tom tak mo₧nß i po°ßdn∞
oholit. Upravila mu lφmeΦek4
vypadal, ₧e jej to velmi p°ekvapilo. Cht∞la na n∞j promluvit, ale jeÜt∞ ne₧
staΦila otev°φt ·sta, p°ejel jφ prsty po rtech. V tom gestu bylo cosi
n∞₧n∞ odmφtavΘho. N∞co obsahujφcφho ·p∞nlivou prosbu i hrozbu. Obojφ
zßrove≥. M∞l zvlßÜtnφ ruce, m∞ly barvu, hladkost i tvrdost mramoru a p°esto
byly ₧ivΘ, Üφ°ily v nφ pocit vzruÜivΘho mravenΦenφ kdekoli se jφ dotkly. Pak
jφ slo₧il prsty na Φele v n∞jakΘm zvlßÜtnφm znamenφ. D∞lila svou pozornost
mezi n∞ a jeho oΦi. Ty se na ni maliΦko usmßly û ₧ivoucφ oΦi v mrtvΘ tvß°i.
Probouzel v nφ samoz°ejm∞ strach, ale takΘ jeÜt∞ n∞co mnohem
siln∞jÜφhoàzv∞davost. Potom jφ vzal za ruku a vedl jφ pryΦ. S ·divem
zjistila, ₧e i kdy₧ u₧ jφ nezahaluje jeho Φern² plßÜ¥, je stßle pro svΘ
okolφ neviditelnß. Vedl jφ ven z m∞sta. Sv²m neoceniteln²m Üest²m smyslem
n∞jak vytuÜila, ₧e nesmφ vydat ani hlßsku jinak vÜe pokazφ. Rad∞ji nemyslela
na to, co by se pak mohlo stßt. Vedl ji ven z m∞sta, kterΘ bylo prßv∞
plen∞no, ven z pekla a skrz peklo5.
Vid∞la jak jsou vÜude kolem nφ lidΘ vra₧d∞ni a znßsil≥ovßni jen takànaprosto
zbyteΦn∞ a nesmysln∞. N∞kterΘ z nich znala a b∞₧n∞ potkßvala na ulici.
Nemohla ani vzdechnout, p°esto₧e vÜechno v nφ cht∞lo k°iΦet. Nemohla ani
zav°φt oΦi, jeliko₧ pak by mohla zakopnout a p°eruÜit tak jejich letmΘ
spojenφ dlanφ, kterΘ bylo zajistΘ tΘ₧ velmi d∙le₧itΘ.
Tak proÜla m∞stem hr∙zy a n∞co z nφ v n∞m z∙staloàn∞co, co by
dejme tomu mohlo vypadat jako ona ve v∞ku deseti let a mßvalo by jφ to na
cestuàn∞co, co u₧ nemohlo ₧φt v tomto sv∞t∞, kter² prßv∞ poznala, a proto
z∙stalo ve sv∞t∞ vzpomφnek, o kterΘm si myslela, ₧e jej znß. Znßt je
vÜak relativnφ pojem.
Nev∞d∞la, jak se dostali na lesnφ m²tinu, oΦi m∞la toti₧ zalitΘ
slzami. Nev∞d∞la ani jak p°esn∞ opustili m∞sto, ani proΦ do nich nikdo
cestou nevrazil, kdy₧ mφjeli tolik lidφ. Nebylo to nynφ v∙bec d∙le₧itΘ. Jejφ
srdce p°etΘkalo pocity, je₧ nemohlo unΘstàvid∞la tolik divokΘ zu°ivosti,
bezmocnΘho vzteku a TOLIK utrpenφ û zbyteΦnΘho. Najednou jφ prolΘtla hlavou
myÜlenka jako blesk, spalujφcφm ₧ßrem znovu probudila mozek a se silou
tisφce poplaÜn²ch zvoneΦk∙ se jφ rozlila po t∞le, kde zasßhla ka₧d² sval.
ä Moji rodiΦe àm∙jà!!!ô
äNe.ô
äMusφme zpßtkyàô
äNe!ô
äJsou tam và!àJsouà?ô v²k°ik se zm∞nil v p∙li v otßzku a₧
bojßcn∞ tichou.
äAno.ô
äI m∙jà?ô
äAno.ô
Po celou dobu toho zvlßÜtnφho rozhovoru a jeÜt∞ dlouho potom
nezazn∞lo to
slovo. Dokonce ani v myÜlenkßch. Kdyby toti₧ bylo jakkoli vy°Φeno, museli
byste si jej p°ipustit, co₧ zatφm jeÜt∞ nebylo mo₧nΘ.
Plakala, plakala straÜn∞ a dlouho. Byl trochu v rozpacφch,
v∞d∞l, ₧e by jφ m∞l ut∞Üit, ale potφ₧ byla v tom, ₧e nev∞d∞l jak. V jeho
sv∞t∞ neexistovala ·t∞cha stejn∞ jako tam nebylo mnoho v∞cφ. Zato tam m∞ly
svΘ mφsto v∞ci jinΘ, kterΘ sk²taly nevφdanΘ mo₧nosti, jako nap°φklad
vyvedenφ dφvky z prßv∞ vypalovanΘho m∞sta. Stßle jeÜt∞ ji m∞l ΦßsteΦn∞ ve
svΘ moci. Soust°edil se a vyslal k nφ urΦitou energiφ, pomocφ nφ₧ pak
pozm∞nil harmonii jist²ch proud∙ energiφ v jejφm t∞le a ona upadla do
hlubokΘho spßnku. Spßnek lΘΦφ.
Nechal jφ v klidu pochrupovat a zam∞°il se na bou°φ zmφtanΘ
m∞sto. Jednalo se o velmi zvlßÜtnφ bou°i û bou°i emocφ. ╚lov∞k je Φasto
podce≥uje a potlaΦuje, p°iΦem₧ netuÜφ, jakß se v nich skr²vß sφla. Mohou se
nßs zmocnit a zbavit nßs v∙le nebo naopak nßm ji neobyΦejn∞ posφlit. Tohle
vφ kdekdo, ale jen velmi malΘ mno₧stvφ osob u₧ si uv∞domuje z toho plynoucφ
d∙sledky. Slab² mu₧ v sob∞ ve vzteku Φi v zoufalstvφ m∙₧e nalΘzt ohromujφcφ
energiφ, se kterou srazφ mnohem siln∞jÜφho soupe°e. Mozek, kterΘmu hrozφ
bezprost°ednφ nebezpeΦφ, uva₧uje p°inejmenÜφm dvakrßt rychleji6.
Emoce jsou tΘm∞° nevyΦerpatelnΘ studnice sφly vyr∙stajφcφ a₧ odkudsi ze
zrßdn²ch hlubin naÜeho bytφ a u₧ pouhou svou existencφ mohutn∞ ovliv≥ujφcφ
nßs i naÜe okolφ. Ve sv∞t∞ prosßklΘm magiφ to platφ dvojnßsob. ╪φkß se, ₧e
je talent vynφmeΦn². Nenφ to tak docela pravda, tato vlastnost toti₧ spoΦφvß
spφÜe v jeho intenzit∞. TΘm∞° ka₧d² umφ Φφst a porozum∞t knihßm, ale jen
mßlokdo (tedy nepom∞rn∞ menÜφ skupina lidφ) je umφ psßt a vym²Ület. Stejn∞
tak jen opravdu mßlokdo dokß₧e seslat kouzlo, avÜak skoro ka₧d² se m∙₧e stßt
takovΘmu seslßnφ prost°ednφkem. Z Φist∞ magickΘho hlediska je ka₧d² z nßs
vodiΦ, co₧ znamenß, ₧e obΦas vede a jindy je zas veden.
Proudy emocφ ve m∞st∞ byly opravdu mohutnΘ. Dalo se zde nalΘzt
vÜe û strach, nenßvist, vztek, zßvist, b∞s, vynφmeΦn∞ i lßska àprost∞ vÜe.
Tvo°ily je tisφce mozk∙ a srdcφ beznad∞jn∞ uzav°en²ch ve hr∙znΘ atmosfΘ°e
kritickΘ situace. LidΘ p°ejφmali obvyklΘ role ·toΦnφk∙ a ob∞tφ, jeliko₧ kdy₧
sel₧e rozum, nastupuje na jeho mφsto dril.7
A nad tφm vÜφm se jako lφnΘ velryby p°evalovaly ony pro b∞₧nΘ oko
nepost°ehnutelnΘ proudy. Smrtihlav jejich konce stßhl k sob∞ na m²tinu, kde
je zaΦal soust°ed∞n∞ pohlcovat. V podob∞ tmav²ch mrak∙ se stßvaly souΦßstφ
nekoneΦnΘ temnoty jeho plßÜt∞.
Kouzelnφci se v₧dy bßli pou₧φvßnφ magie emocφ. Byla
nespoutatelnß, proto se jφ tΘ₧ °φkalo divokß. Jen mßlo chytr²ch
odvß₧livc∙ Φi blßzn∙ se vydalo po tΘto cest∞. Nikdo to vÜak jeÜt∞ nezkouÜel
v takovΘm m∞°φtku. Pravd∞podobn∞ je n∞co podobnΘho ani ve snu
nenapadlo, m∞li toti₧ obvykle dost starostφ sami se sebou. Ostatn∞
emotivnφ sφla obyΦejnΘho jedince byla nicotnß, avÜak tatß₧ energie tisφc∙
znßsobenß kritickou situacφ a sama sebou byla STRAèLIV┴àstejn∞ jako cena,
kterou se za ni muselo zaplatit.
Zatφm n∞kde v blφzkΘm m∞st∞ ho°el d∙m. Kdy₧ ho°φ ohe≥, tak se
obvykle n∞co va°φ nebo peΦe. V tomto p°φpad∞ se v dom∞ pekli dva
lidΘ. Uho°et za₧iva je pr² straÜnß smrt, ale u nich dvou to, zdß se, bylo
jinΘ. Tulili se k sob∞ v tichΘm uspokojenφ û jejich dcera byla v bezpeΦφ.
Necφtili ₧ßdnou bolest, jejich zoufalstvφ, strach i hn∞v n∞kam odeÜly.
Pro₧ili si dlouh² a pln² ₧ivot. Poci¥ovali pouze smφ°enφ.
Na jinΘm mφst∞ tohoto m∞sta byl jeden mladφk prßv∞ p°iÜpendlen
kopφmi ke zdi. Bylo mu necel²ch dvacet let, co₧ je ten nejp°φhodn∞jÜφ v∞k
pro lßsku a hrdinstvφ. V∞d∞l, ₧e je jeho milß v bezpeΦφ a navφc necφtil
₧ßdnou bolest. Umφral s ·sm∞vem na rtech.
A tak by se dalo pokraΦovat dßl a dßl. Byly to sice jen st°φpky
beznad∞jn∞ utopenΘ ve velkΘ mozaice tragΘdie celΘho m∞sta, ale byly vφc ne₧
nicàmnohem vφc. Kdy₧ nem∙₧ete zastavit lavinu, tak alespo≥ zachra≥ujte
drobnosti a zkuste z toho i n∞co zφskat. TakovΘ bylo myÜlenφ tvora, jen₧
nynφ jen s vyp∞tφm vÜech sil udr₧el vzp°φmen² postoj. Jeho t∞lo toti₧
su₧oval plamen. Nebylo na n∞m znßt ₧ßdnΘ fyzickΘ poÜkozenφ, co₧ vÜak nic
nem∞nilo na faktu, ₧e byl prßv∞ za₧iva upßlen, p°ipφchnut pomocφ n∞kolika
kopφ ke zdi a jeÜt∞ mnoho dalÜφch nep°φjemn²ch v∞cφ.
Dφvka se probrala. Na malou chvilku si mohla vychutnat zvlßÜtnφ
klid a smφr, jen₧ jφ obklopoval. èφ°il se od n∞j stejn∞ jako chlad.
Takov² mraziv² klid, kter² zabijφ cosi ve vaÜφ duÜi. Äe by soucit?àNynφ vÜak
byly siln∞jÜφ vzpomφnky.
äMojiàm∙jàJakàpro co te∩ budu ₧φt?ô zaÜtkala.
PohlΘdl na ni ·kosem a zamraΦil se. Stßl stßle na tom samΘm
mφst∞, jeho plßÜ¥ nynφ p∙sobil podivn∞ t∞₧k²m a₧ skoro pln²m
dojmem, aΦ si mohla b²t jista, ₧e sv∙j objem urΦit∞ nezm∞nil.
äNosφÜ v sob∞ dceru. Bude zdravß a velmiàkrßsnß,ô °ekl temn∞.
äCo₧e?ô
äTady.ô P°istoupil k nφ a polo₧il jφ ruku na b°icho. Bylo to
jako by jφ ovanula ledovß vich°ice, ale zßrove≥ s tφm se jφ po celΘm t∞le
rozb∞hly drobnΘ impulsy p°φjemn∞ drß₧divΘho vzruÜenφ. PohlΘdla mu do oΦφ.
Byla v nich nekoneΦnß temnota, ona ji₧ se vÜak nebßla. Jako ka₧d² Φlov∞k
krßtce po
probuzenφ byla i ona jeÜt∞ plnß dojm∙ ze svΘho spßnku. Stßle
jφ pat°ily8.
Po°ßd si vzpomφnala na to, jak cφtila umφrat svΘ rodiΦe a jehoàv mφru a bez
bolesti. Byla to smrt, jako by si mnoho lidφ urΦit∞ p°ßlo. Takovß smrt je
luxus û vlastn∞ Üt∞stφànepoci¥ovala z toho smutek a v∙bec jφ to nep°ipadlo
zvlßÜtnφ. Ona je ale stßle tady a musφà, i kdy₧ to bude t∞₧kΘ. Ne proto, aby
na nφ mohli b²t pyÜnφ, nev∞°ila tomu, ₧e ji te∩ odn∞kud pozorujφ. Musela,
proto₧e byla jejich dcera, co₧ nemohla ani necht∞la pop°φt a oni se prost∞
nevzdßvaliànikdy. Byla silnß, dφvka z∙stala v tom zkrvavenΘm m∞st∞, z nφ se
stala ₧ena.
OsuÜila si slzy a vÜimla si tΘ₧, ₧e se na nφ stßle dφvßàtak
zvlßÜtn∞ a up°en∞, bylo t∞₧kΘ ten pohled vydr₧et.
äJsem asi sm∞Ünß,co?ô
äNe, spφÜ obdivuhodnß,ô °ekl klidn∞ ani₧ by jφ jen na chvilinku
p°estal probodßvat pohledem.
äProΦàproΦ se na mn∞ tak dφvßte?ô
äJen se n∞komu podobßÜ, n∞komu û koho jsem znal,ô odpov∞d∞l
velmi pomalu, avÜak bez sebemenÜφho zßchv∞vu v hlase.
äMßlem bych vßm zapomn∞la pod∞kovat.ô
äNevadφ, mn∞ nikdo ned∞kuje. Ono ostatn∞ ani nenφ zaΦ,ô °ekl
posm∞Ün∞.
äAle je! Zachrßnil jste mne a pomohl jsteàa jß ani nevφm, jak
se vßm odvd∞Φit.ô
OtoΦil se a mßvl rukou: äNa tom p°ece nesejde.ô
äAle ano! NaÜe rodina nikdy nez∙stala nikomu nic dlu₧na.
Mßmà,p°em²Ülela nahlas äàjedinΘ, co mßm je mß dcera,ô °ekla nakonec pevn∞.
Ve zlomku vte°iny se otoΦil a vrhl na ni p°ekvapen² pohled.
ä Dßm vßm svou dceru.ô
äTy bys ji dala mn∞?! Mn∞?!
VφÜ v∙bec, kdo jß jsem?!!!ô
Ta poslednφ otßzka plnß podez°enφ byla natolik hrozivß, ₧e
podv∞dom∞ o dva kroky ustoupila.
äNe, ale vφm, ₧e nejste zl²àô
äM∙₧eÜ
mi tedy °φct, jak² vlastn∞ jsem?!!ô
s podez°enφm se ji₧ mφsila i z°etelnß ironie. Stßle ustupovala.
äJste jenom hrozn∞ neÜ¥astn². Byl byste jin², kdyby vßs m∞l
n∞kdo rßdàô
äMlΦ!ô
äàvychovßm ji dob°e, bude laskavßàv₧dycky jsem cht∞la dceru
jmΘnem Yvonn.ô
Zarazil se, to jmΘno jej zasßhlo jako blesk. ,Nev∞°φm na osud,
ale jestli n∞jak² je, tak mne prßv∞ vyz²vß û a jß ho p°ece nemohu zklamat,
ne? Hmmàje to jen otßzka v∙le┤
äYvonn.ô
OtoΦil se a zaΦal p°em²Ület. DrobnΘ nitky fakt∙ a
pravd∞podobnostφ se zaΦaly spojovat, postupn∞ do sebe zapadaly, a₧ vznikla
·pln∞ novß nit û plßn. Ten byl velmi opatrn∞ a₧ delikßtn∞ vpleten do dalÜφ
slo₧itΘ konstrukce, vystav∞nΘ, jak u₧ to tak b²vß, na docela jednoduchΘm
zßklad∞. Vznikla tak sφ¥, do nφ₧ se mohl kdokoli zaplΘst û i on sßm.
äDob°eàstani₧
se. P∙jdeÜ tφmto sm∞rem. NarazφÜ na tßbor dalÜφch p°e₧ivÜφch uprchlφk∙.
PovedeÜ je dßl na sever, najdete m∞sto jmΘnem Istren a tam se usφdlφte. Za
dvacet let p°ijdu, ale budu vßs neustßle pozorovatàô
Pak znovu polo₧il ruku na jejφ b°icho a n∞co zaÜeptal. Cφtila
jako by jφ ho probodlo ledovΘ kopφ. Äivot n∞kde tam uvnit° se pohnul. Potom
jφ n∞co zastudilo v ruce. Byl to zvlßÜtnφ velice podivn∞ zdoben² zvoneΦek.
Vypadal velmi zaÜle, ale v ruce se jφ chv∞l, nebo se jφ snad chv∞la ruka
z tΘ mrazivΘ sφly proudφcφ p°φmo z jeho srdce?! V∞d∞la, ₧e zvony majφ srdce
a toto bylo bezesporu velmiàspecifickΘ.
äKdybys
pot°ebovala pomoc Φi se ocitla v ohro₧enφ, tak zazvo≥. U₧φvej jej vÜak
s rozmyslem. Nenφ to ₧ßdnß hraΦka. Te∩ jdi! Chci b²t sßm.ô
Dφvka zmaten∞ odb∞hla, v∙bec netuÜila, jak mß vΘst lidi. Nebyla
vÜak tak hloupß, aby se jej te∩ na n∞co ptala. P°esto ale nemohla nalΘzt ani
jedin² d∙vod, proΦ by ji m∞li poslouchat. Byla p°eci jen obyΦejnß holka.
äU₧ nikdy vφc, jsi oznaΦenß,ôozval se krßkav² hlas. Na
Smrtihlavov∞ rameni p°istßl velk² Φern² havran prohlφ₧eje si ji zkoumav²m
pohledem.
A tak dφvka odb∞hla. LidΘ ji zpoΦßtku opravdu nebrali vß₧n∞,
tedy dokud nepoznali, ₧e je zvlßÜtnφ. Normßlnφmu d∞vΦeti p°ece galantn∞ na
zazvon∞nφ nep°ib∞hne nabφdnout svΘ slu₧by vlkodlak. A ₧ßdnß obyΦejnß holka
by jej zcela urΦit∞ nevyu₧ila ke zjednßnφ si autority. DuÜe n∞kterΘho
Φlov∞ka m∙₧e skr²vat skoro nestv∙rnou tvrdost, stejn∞ jako v n∞kterΘm
z netvor∙ lze nalΘzt a₧ podivn∞ lidskou podlΘzavost.
Poznßmky autora
1. TakovΘ se prodßvaly na trhu a nesly nßzev P°ekvapenφ. Vtip spoΦφval v tom,
₧e jste v ka₧dΘ z krabiΦek mohli najφt jinou kombinaci sladkostφ a nebo takΘ
nic. Tak₧e jste mohli b²t tΘm∞° v₧dy p°ekvapeni.Poslednφ sada dokonce
obsahovala lφsteΦky s vtipy a r∙zn²mi pozitivn∞ reklamnφmi hesly.KonkrΘtn∞
v tΘhle byl jeden zmaΦkan², co hrd∞ nesl nßsledujφcφ text: Osvobo∩ se od
chmur. Ham! Kdyby Yvonn tuÜila, co vlastn∞ do tΘ krabiΦky dala, a m∞la ten
sprßvn∞ zvrhl² smysl pro humor, v∞d∞la by, ₧e nemohla najφt lepÜφ ·lo₧iÜt∞.He,
he.
---zp∞t do
textu---
2.
Kdy₧ se to vÜak vezme kolem a kolem, co je to vlastn∞ skuteΦnost? Umφte na
tuto otßzku spolehliv∞ odpov∞d∞t?
---zp∞t do
textu---
3. Tomu se °φkß teorie krajnφho optimismu. A¥ u₧ si myslφte o Ükarohlφdstvφ co
chcete, tak v∞°te, ₧e nic podobnΘho by krajnφ pesimista nikdy neud∞lal.
Vychßzel by pravd∞podobn∞ z p°edstavy, ₧e z tΘ hezkΘ dφvΦiny, kterou
pronßsleduje, se p°i jeho sm∙le urΦit∞ vyklube oÜklivej chlap, proto nemß
cenu se honit. Jak vidno, ka₧dß mince mß dv∞ strany.
---zp∞t do
textu---
4.
Ano, existujφ
osoby, zejmΘna mezi ₧enami, kterΘ jsou i v takovΘ situaci schopnΘ n∞komu
upravovat lφmeΦek. Lidskß mysl je toti₧ neomezenß - i ve svΘ omezenosti
samoz°ejm∞. Nevidφm v tom vÜak nic ÜpatnΘho. Kdy₧ u₧ nezßle₧φ na niΦem, tak
proΦ by nemohlo zßle₧et t°eba na takovΘm lφmeΦku? Zem°φt s Φist²m lφmcem
sice nenφ totΘ₧ jako s Φist²m Ütφtem, ale po°ßd lepÜφ ne₧ nic, ne?
---zp∞t do
textu---
5.Ono
to ani jinak nejde. Z nejhorÜφho se musφme v₧dy dostat p°es to nejhorÜφ. Znφ
to sice beznad∞jn∞, ale je to po°ßd lepÜφ ne₧ z∙stat a za₧φt to ·pln∞
nejhorÜφ.
---zp∞t do
textu---
6.
Hlavnφ otßzka efektivity spoΦφvß v tom, Φφm se vlastn∞ zab²vß. Jestli je
pln∞ zam∞stnßn nebezpeΦφm samotn²m Φi mo₧nostmi, jak z n∞j ven. To u₧ je
vÜak spφÜe zßle₧itostφ chladnokrevnosti.
---zp∞t do
textu---
7.
èkoda, ₧e to nefunguje i obrßcen∞. NicmΘn∞ se nenφ Φeho bßt. SpoleΦnost nßm
poskytuje pomocφ û Ükoly, pohßdek, v²chovn²ch rad starÜφch Φlen∙ rodiny,
nemΘn∞ v²chovn²ch po°ad∙ v televizi a b∙hvφ Φeho jeÜt∞ û nep°ebernΘ mno₧stvφ
scΘnß°∙ a vzor∙ chovßnφ, kterΘ by nßs m∞ly v ka₧dodennφm ₧ivot∞ spolehliv∞
uchrßnit p°ed problΘmy spojen²mi s riskantnφm pou₧φvßnφm vlastnφ hlavy.
---zp∞t do
textu---
8.
Jen blßzni se zbavujφ vlastnφch sn∙. Na druhou stranu to d∞lß ka₧d²àka₧dΘ
rßno. Tak proΦ ne jß Φi vy? Nebo se snad chcete p°idat k tomu straÜliv∞
fßdnφmu stßdu, je₧ jde v₧dy proti proudu? Je toti₧ hrozn∞ neoriginßlnφ
sna₧it b²t stßle originßlnφ.
---zp∞t do
textu---
┌svit
<<<
>>>
M∞sto
-strana 5-
