M∞sto
Se SmrtonoÜi je to jako s cibulφ.
Majφ vrstvyàa Φφm se dostßvßte hloub∞ji,tφm vφc se Vßm z toho chce breΦet.
Shrek
Ralf sed∞l v jednΘ z temn²ch kobek podzemnφ Φßsti Istrenu a
mrzut∞ se p°ehraboval v r∙zn²ch lejstrech. P°esto₧e sem nedosßhl ani jedin²
sluneΦnφ paprsek, v∞d∞l, ₧e venku u₧ je den, a nebyl z toho nijak nadÜen.
Ralf byl toti₧ upφr. Zastßval nßzor, ₧e sluÜn² zßstupce jeho druhu by m∞l ve
dne spßt, aby pak byl dostateΦn∞ Φil² pro noΦnφ radovßnky. Pochßzel z velmi
starΘho a vß₧enΘho upφrskΘho rodu a nev∞d∞l, ₧e by tomu bylo u n∞jakΘho jeho
p°edka jinak. Jen on tady musφ sed∞t a d∞lat p°esΦasy, za n∞₧ mu
pravd∞podobn∞ nikdo nezaplatφ. A proΦ vlastn∞? Jeliko₧ stßl na pomyslnΘm
vrcholu, respektive velmi nφzko pod vrcholem. Jako jeden z vlßdc∙ m∞sta
Istren a kanclΘ° Kartelu
m∞l pom∞rn∞ rozsßhlou pravomoc, co₧ se sebou neslo i dost neurΦitou pracovnφ
dobu. Zam∞stnßval prakticky sßm sebe, lp∞la na n∞m odpov∞dnost. Vlastn∞
vykonßval jeÜt∞ jednu funkci, jeho postavenφ m∞lo vyva₧ovat moc knφ₧ete
Smrtihlava, aby ve m∞st∞ nep°erostla v nadvlßdu absolutnφ. Tvo°il spolu s Pßnem
krys n∞co jako opoziciàtedy politickou opozici a konstruktivnφ
samoz°ejm∞. Co₧ v praxi znamenalo, ₧e se s nφm v₧dy sna₧il n∞jak
sluÜn∞ dohodnout. Nebyl p°eci sebevrah, ne? Dokßzal si ve svΘm slo₧itΘm
postavenφ zachovat tvß° a respekt a p°esto prokßzat v∙Φi n∞mu urΦitou
loajalitu. A to byla prßv∞ vlastnost, kterΘ si Smrtihlav velmi cenil. Proto
v∙bec nechßpal, proΦ dostal na starost dozor nad tou protivnou ₧ßbou Yvonn.
Nem∞l pro ni ₧ßdnou slabost na rozdφl od n∞j nebo t°eba Pßna krys.
Ralf byl toti₧ krom jinΘho i homosexußl. Na upφra dost neobvyklΘ, i kdy₧ je
pravdou, ₧e jde o mnohem frivoln∞jÜφ druh ne₧ jsou lidΘ. V∞tÜina z nich nenφ
₧ßdn²m urΦit²m zp∙sobem sexußln∞ vyhran∞nß. Proto jim p°φliÜ nezßle₧φ na
tom, s k²m trßvφ noci, hlavn∞, kdy₧ se ve dne mohou vrßtit do svΘ rakve. Ne
tak Ralf, ten byl, pokud bychom jej posuzovali podle upφ°φch m∞°φtek a
v rßmci jeho orientace, docela cudn². Navφc nem∞l ₧eny p°φliÜ v lßsce,
spousta skuteΦn∞ skv∞l²ch mu₧∙ si jej toti₧ kv∙li nim ani nevÜimla, co₧ ho
hluboce zra≥ovalo. No a s Yvonn, jakkoli mu byla sama o sob∞ nesympatickß,
m∞l spojenou jeÜt∞ jednu velmi nep°φjemnou vzpomφnku.
Byl tehdy mnohem mladÜφ, impulzivn∞jÜφ a jako v∞tÜina mlad²ch
kyp∞l touhou zm∞nit sv∞t. TΘ₧ m∞l utkv∞lou p°edstavu, tak charakteristickou
pro tento v∞k, ₧e prßv∞ on a jeho generace to dokß₧φ. Ji₧ odmaliΦka
projevoval vyjφmeΦnΘ schopnosti a vynikal nad ostatnφmi svΘho druhu, jak
inteligencφ, tak pφlφ. V∞d∞l to o sob∞, a proto si krom jinΘho p°inesl
s sebou do Istrenu i svou jinoÜskou aroganci. Pobyl zde zhruba m∞sφc, kdy₧
mu doÜla trp∞livost a on se rozhodl, ₧e je nutno provΘst ve sprßv∞ tΘto
zatuchlΘ dφry radikßlnφ zm∞ny a bude pro vÜechny z·Φastn∞nΘ nejlepÜφ,
jestli₧e se tohoto ·kolu zhostφ onàjako nov² vlßdce m∞sta. Upφ°i rozhodn∞
pat°φ k t∞m nejmocn∞jÜφm bytostem, je₧ ob²vajφ tento sv∞t, a tak se jej
nikdo ani nepokouÜel zastavit. Ostatn∞ hnal se chodbami jako vich°ice û
hroziv² severßk, kter² smete vÜe, co mu stojφ v cest∞àtedy a₧ na trojhlavΘho
psa.
Ralf u₧ vid∞l ve svΘm ₧ivot∞ mnoho nestv∙rnostφ: od telete
majφcφho hlavy dv∞; p°es dva lidi sdφlejφcφ jednu spoleΦn∞ a₧ po jinΘ lidi,
kte°φ po pom∞rn∞ jednoduchΘm seΦnΘm zßkroku nem∞li palici ₧ßdnou. Nikdy se
vÜak nesetkal s mluvφcφm psem, kter² by je m∞l hned t°i a ka₧dou
s vlastnφm rozumem. Tedy jestli se dß nazvat rozumn²m n∞co,
co se neustßle jen hßdß1.
Ralf se maliΦko zarazil ve svΘm rozletu, hlasit∞ chrßpajφcφ pes
toti₧ zabφral valnou v∞tÜinu chodby. Mohl se sice prom∞nit v mlhu a v klidu
pokraΦovat dßl, ale necht∞l se do Hlavnφ kancelß°e krßst jako n∞jak²
zlod∞j.
äNe, pokud vstoupit, tak se vÜφ parßdou,ô pomyslel si a hlasit∞
si odkaÜlal. Jedno vφΦko levΘ hlavy se pomalu zvedlo a odhalilo hn∞dΘ,
neteΦnΘ oko. Takto zblφzka se zdßlo jeÜt∞ v∞tÜφ ne₧ ve skuteΦnosti bylo.
Ralfovi p°ipadalo skoro jako kopacφ mφΦ. TakΘ m∞l velkou chu¥ do n∞j
kopnout., naskytl se mu vÜak zajφmav² pohled. Zatφmco druhΘ dv∞ hlavy dßle
tvrd∞ spaly, ta t°etφ, kterΘ nßle₧elo ono mφΦovitΘ oko, se zvedla dlouze
zφvla a Üiroce se usmßla. SluÜnφ drakopsi a upφ°i obvykle ve spoleΦnosti
n∞koho jinΘho nikdy nezφvajφ ani se Üiroce neusmφvajφ. Ob∞ tyto procedury
toti₧ souvisejφ s odhalenφm zub∙, co₧, v∞°te mi, nenφ zrovna nejp°φjemn∞jÜφ
pohled. SamotnΘho Ralfa, aΦ by to ve svΘ mladickΘ p²Üe nep°iznal, rßzem
vÜechny nßpady spojenΘ s kopßnφm p°eÜly. Navφc dosp∞l k zajφmavΘ ·vaze na
tΘma, proΦ se t∞mto stvo°enφm °φkß drakopsi. Nikdy mu to nedßvalo
smysl, v∞d∞l toti₧, ₧e nemajφ s draky zhola nic spoleΦnΘho. NicmΘn∞ je
obecn∞ znßmo, ₧e draci jsou obzvlßÜt∞ nebezpeΦnφ sv²m pov∞stn²m dechem,
kter²m dokß₧φ zahubit vÜe, co se k nim dostane p°φliÜ blφzko. Toto stvo°enφ
zase vlßdlo ·stnφm aroma, kterΘ by s jistotou p°im∞lo v∞tÜinu p°iblφ₧ivÜφch
se tvor∙ omdlφt anebo p°inejmenÜφm hodit Üavli.
äP°ejete si?ô p°eruÜilo Ralfovy ·vahy psisko. Ne nadlouho, jeho
b∞lostn∞ zß°iv² ·sm∞v jej toti₧ inspiroval k myÜlenkßm ·pln∞ jinΘho typu.
Vedl k dohad∙m, kolik mß to zvφ°e z Φlov∞ka a kolik z jeho Φty°nohΘho
milßΦka. Ka₧dΘ malΘ dφt∞ p°ece vφ, ₧e kdy₧ se pes sm∞je, nenφ na tom
nic veselΘho. Ralf vÜak nebyl ₧ßdnΘ d∞cko, proto se nenechal zastraÜit a
odpov∞d∞l stejnou mincφ.
äSmrtihlava, pot°ebuji s nφm mluvit,ô °ekl co nejmraziv∞ji a
dal si zßle₧et, aby byly dob°e vid∞t ÜpiΦßky. Zßm∞rn∞ takΘ vynechal knφ₧ecφ
titul pßna m∞sta, aby zd∙raznil svΘ nezßvislΘ postavenφ. Na Φokla vÜak, zdß
se, ani jedno z toho nijak zvlßÜ¥ nezap∙sobilo.
äV jakΘ zßle₧itosti? ô sna₧il se tvor nasadit oficißlnφ t≤n.
Moc mu to neÜlo, na jeho obhajobu je vÜak nutno uvΘst fakt, ₧e kdy₧ jste
pes, kterΘmu se celkem Üpatn∞ mluvφ i za normßlnφch podmφnek, kdy₧ vßm
do toho dvojhlasn∞ nechrßpajφ vaÜe ostatnφ hlavy, tak si udr₧φte d∙stojnost
jen velice t∞₧ko.
äTo t∞ nemusφ zajφmat.ô
äPrßv∞ ₧e jo. Jak jinak byste se asi se°adili v ╚ekßrn∞?ô
äV Φekßrn∞?ô
äNoàsi myslφte, ₧e jste tady dneska sßm? Ba ne, ve vÜem musφ
bejt po°ßdekàordnung û nebo tak n∞co. Vezmete si p∞kn∞ lφstek aàô
äLφstek?ô vyhrkl v rozporu se svou v²chovou zaskoΦen² upφr.
P°ipadlo mu to sice pon∞kud nezdvo°ilΘ, avÜak stejn∞ si nebyl jist, zdali
etiketa znß proh°eÜek p°eruÜenφ psa uprost°ed v∞ty.
äPardon,ô odv∞til hafan a stiskl mohutnou tlapou jednu
dla₧dici, ta se pon∞kud propadla a st∞na napravo od n∞j se rozplynula.
Odhalila tak nevelk² v²klenek, kter² byl z velkΘ Φßsti pokryt mal²mi skobami
na nich₧ visely r∙znΘ papφrovΘ ceduliΦky. Krom nich tam stßly jeÜt∞ velkΘ
zdobenΘ p°es²pacφ hodiny. VÜechen pφsek ji₧ byl v jejich dolnφ Φßsti, Φas,
kter² m∞ly odm∞°it, u₧ asi dßvno vyprÜel. Kdy₧ to momentßln∞ bdφcφ hlava
zjistila, n∞co zavrΦela, dloubnutφm svΘho dlouhΘho Φenichu probudila druhou
a sama se ulo₧ila ke spßnku. Ralf tomu nev∞noval p°φliÜ velkou pozornost.
Mnohem vφce jej zaujaly jednotlivΘ ceduliΦky, stßlo na nich nap°φklad
Ä┴DOST O ZV▌èEN═ PLATU nebo
P╪EDLOÄEN═ HL┴èEN═ Φi Ä┴DOST O UVOLN╠N═ ZE SLUÄBY a spousta jin²ch.
äUUUUaaaaa,ô zazn∞lo zφvnutφ, äp°ejete si?ô
äM∙₧ete mi laskav∞ °φct, kde je knφ₧e Smrtihlav?ô
äM∙₧ete mi,VY, °φct, jak² je smysl ₧ivota?ô
äJak to mßm, k sakru, v∞d∞t?! Mimochodem, oΦekßvßm odpov∞∩ na
svou otßzku!ô °ekl upφr tak autoritativn∞, jak jen mohl.
äDal jste si ji sßm!ô zn∞la Üt∞kavß odpov∞∩.
Zatφmco se Ralf rozm²Ülel, jestli to mß brßt jako urß₧ku Φi ne,
p°φpadn∞ jak by mohl toho nanejv²Ü drzΘho Φokla potrestat, pes v klidu
pokraΦoval:
äVidφm, ₧e se nem∙₧ete rozhodnout. Mohu Vßm poskytnout malou
radu? àNe ned∞kujte, od toho tu ostatn∞ jsem. Vßs odhaduju, tak na
ST═ÄNOST, avÜak na druhou stranu zase mßte evidentn∞ nasp∞ch, a proto by
bylo lepÜφ doporuΦit OZBROJEN▌ PU╚. Byl byste toti₧ prvnφ na °ad∞.ô
äJß ale neplßnuji ₧ßdn² p°evrat,ô lhal zaskoΦen² Ralf, kter²
zaΦφnal mφt pocit, ₧e se mu situace pomalu vymykß z rukou.
äTo v∙bec nevadφ. Umo₧nφ vßm to p°edb∞hnout ostatnφ, pak si
d∞lejte co chcete,
jemu je to v celku jedno. Stejn∞ by vßs asi musel d°φve Φi pozd∞ji
p°ijmout,ô °ekla hlava a liÜßcky na n∞j mrkla.
Ralf st∞₧φ udr₧el vß₧nou tvß°, co₧ pochopφ
ka₧d², kdo n∞kdy vid∞l psa liÜßcky mrkat2.
äDob°eà,ô cht∞l projevit dobrou v∙li upφr.
äHA!!ô vyÜt∞kla hlava tak nßhle a₧ sebou Ralf p°ekvapenφm trhl.
äTa pitomß krßva, co mß mφ≥ rozumu ne₧ koΦka, to zase pod∞lala! Te∩ nemßm
Üichtu jß!ô zlov∞stn∞ zavrΦela s pohledem up°en²m na hodiny. PotΘ dloubnutφm
svΘho dlouhΘho Φenichu probudila tu t°etφ a ulo₧ila se ke spßnku ne₧ mohl
upφr n∞jak zaprotestovat.
äUUUUaaaaà,ôzφvla poslednφ hlava, äP°ejete si?ô
äM∙₧e mi n∞kdo z vßs byrokrat∙ °φct, kde najdu toho vyÜinutΘho
despotickΘho magora?!!!ô rozΦφlil se Ralf.
äVy asi myslφte Smrtihlava, ₧e?ô ozvalo se za nφm. Stßla tam
nep°φliÜ vysokß postava celß zahalenß v ΦernΘ kßpi. Upφ°i neb²vajφ p°φliÜ
vnφmavφ na drobnΘ zm∞ny teplot obzvlßÜt∞ na ty, co vedou spφÜe k ochlazenφ,
proto si jφ Ralf hned nevÜiml.
äProsφm? Aàano, jak jste to poznal?ô
äP°ece vφm, co jsem zaΦ, ne?ô odpov∞d∞l tßzan² sv²m hlubok²m
melodick²m hlasem tak p°φjemn∞, ₧e v∞ta vyzn∞la zcela opaΦn∞. Tedy jeho
slova byla sladkß jako sklenice medu obsahujφcφ vÜak bezpoΦet mal²ch
kovov²ch ostn∙, kterΘ by se nedaly popsat jinak ne₧ jako ostrΘ a p°ipravenΘ
drßsat. Ralf z n∞j jeÜt∞ cφtil vÜechny ty nep°φjemnΘ v∞ci, co by se staly
tomu, kdo by se na onu prvotnφ sladkost chytil.
äM∙₧ete mne nßsledovat do mΘ pracovny?ô
äZajistΘàehm àale co ti v Φekßrn∞? Chci °φct,ànebude to
nespravedlivΘ?ô zeptal se pon∞kud zara₧en∞ upφr. Nikdy by to samoz°ejm∞
nep°iznal, ale najednou se mu p°ijφt prvnφ na °adu nijak zvlßÜ¥ necht∞lo.
Vlastn∞ si pohrßval s myÜlenkou, ₧e by p°iÜel zφtra, pokud budou ·°adovat.
äPrßv∞ naopak, cht∞l jste p°ece OZBROJEN▌ PU╚,ô
odpov∞d∞l Smrtihlav podßvaje mu v bledΘ ruce ceduliΦku. Ralf prßv∞ uva₧oval
nad tφm, jak by mu co nejlΘpe vysv∞tlil, ₧e mezi chtφt a vybrat si
je jeden zßsadnφ rozdφl, kdy₧ tok jeho myÜlenek p°eruÜilo zjiÜt∞nφ pro n∞j
jeÜt∞ zßsadn∞jÜφho charakteru. Na ceduliΦce byly mφsty rudΘ skvrny.
äJe od krve,ô pronesl t∞₧ce Ralf. Jako upφr to samoz°ejm∞
poznal û hned po prvnφm dotyku.
äMusφm se vßm omluvit, ₧e jsme vßs uvedli tak trochu v omyl,ô
°ekl Smrtihlav a Ralf cφtil, jak se n∞kde z temn²ch hlubin kßp∞ na n∞j
up°ely dv∞ ΦernΘ oΦi. Jejich pohled jako by nebyl z tohoto sv∞ta. äNebyl
jste dnes ·pln∞ prvnφ na °ad∞.ô
Upφr cht∞l n∞co pßdnΘho odpov∞d∞t, ale prßv∞ vstoupili do
╚ekßrny. Ralf nikdy nem∞l potφ₧e s vyjad°ovßnφm, spousta mßg∙, upφr∙ a
jin²ch bytostφ chvßlila jeho ostr² jazyk. Nynφ se mu vÜak nedostßvalo slov.
Tato mφstnost byla sv²m zp∙sobem odzbrojujφcφ. M∞la architektonickou
koncepci dlouhΘ chodby p∙sobφcφ dojmem nekoneΦnosti. Celou ji pokr²val
dokonale hladk² Φern² obsidißn. Nikde nebylo vid∞t ₧ßdnΘ spßry Φi
prasklinky. Vypadalo to jako by celou mφstnost zalili horkou Φokolßdou a pak
poΦkali a₧ ztvrdne. Po obou stranßch stßly st°φdav∞ dlouhΘ lavice nebo se
krΦily v²klenky nejr∙zn∞jÜφch velikostφ. Ty byly z v∞tÜφ Φßsti zapln∞ny
bytostmi vÜech druh∙ a podob. V rukou a jin²ch ·chopov²ch orgßnech, o
kter²ch se tady rad∞ji ani nebudu podrobn∞ji rozepisovat, dr₧ely vÜechny
prßv∞ ty ceduliΦky, s nimi₧ se Ralf ji₧ d°φve setkal u drakopsa. U stropu se
neustßle p°evalovala mraΦna m∙r a celou mφstnost napl≥oval vÜeobjφmajφcφ
zvuk hodin, kterΘ vÜak nebyly nikde vid∞t. Nedalo se jistotou urΦit, odkud
se vlastn∞ line, p°ichßzel sv²m zcela osobit²m zp∙sobem odnikud i odevÜad.
Rozd∞loval cel² existujφcφ vesmφr Φekßrny na jednotvßrnΘ cik a
cvak, cikàcvakàcikàcvakàcikàcvakàcikà
╚ekajφcφ tvorovΘ mu napjat∞ naslouchali. Ralf se sna₧il n∞kterΘ
z nich pozdravit, kdy₧ kolem nich se Smrtihlavem prochßzeli, jeliko₧ je v
Istrenu obΦas potkßval, - bez odezvy. Pokud si jej v∙bec vÜimli, tak to
nedßvali najevo. Nereagovali dokonce ani na p°φtomnost Pßna m∞sta. V∞novali
se jen a pouze onomu zvuku. I Ralf se do n∞j na chvφli zaposlouchal, proto₧e
byl p°irozen∞ zv∞dav² a ch∙ze Φekßrnou mu p°ipadala nekoneΦnß.
Okam₧it∞ se mu v mysli objevila p°edstava velkΘho kyvadla,
kterΘ sice nevid∞l, ale jeho₧ stφn mu pravideln∞ p°ejφ₧d∞l po tvß°i. Jeliko₧
byl specializovan² na psychickou magii a tΘ₧ velmi vnφmav², vycφtil, ₧e
v∞tÜina Φekajφcφch se pomocφ n∞j dozvφdß, kdy a kde p°ijde na °adu.
Smrtihlavova kancelß° logicky nebyla jedin²m orgßnem Centrßly.
Kyvadlo tΘ₧ samo °eÜilo jednoduÜÜφ zßle₧itosti.
KoneΦn∞ p°eÜli celou mφstnost. Smrtihlav se zastavil a dlouze
hled∞l na st∞nu p°ed sebou. Ralf tam zpoza n∞j nakukoval, ale vid∞l jen
dalÜφ ze∩, byla ·pln∞ Φernß, absolutn∞ bez lesku a naprosto hladkß û jako
vÜechny ostatnφ, nic vyjφmeΦnΘho.
äZpφvß,ô °ekl a zn∞lo to smutn∞ zasn∞n∞.
äKdo?ô zeptal se Ralf, kter² nic neslyÜel. Smrtihlav jej vÜak
ignoroval.
äZpφvß hv∞zdßm,ô pokraΦoval spφÜe sßm k sob∞ ä Je to tak
p°irozen∞ krßsnΘ. Prvnφ dny jsem v∞°il, ₧e nevyjdou, kdy₧ jim nezazpφvßàa
ony jsou stßle tu,ô dodal tiÜe.
äPromi≥te, ale nikdo tu nezpφvß,ô °ekl opatrn∞ Ralf.
äJß
vφm,ô odpov∞d∞l. Upφr nikdy
neslyÜel znφt v t∞ch dvou prost²ch slovech tolik trpkosti a n∞Φeho, co by se
z nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ dalo urΦit jako odhodlßnφ. T∞₧ko vÜak °φct,
smrtonoÜi
cφtφ jinak ne₧ lidΘ, elfovΘ, upφ°i Φi jinΘ rasy. Proto na n∞ mo₧nß vÜichni
ostatnφ hledφ se sm∞sicφ strachu a odporu.
Tok jeho myÜlenek p°eruÜila otßzka: äCo vidφte?ô
äNic zvlßÜtnφho û jen st∞nu,ô odpov∞d∞l bez meÜkßnφ.
äJen st∞nu?ô na chvφli mu p°ipadalo, ₧e se Smrtihlav hloubi svΘ
kßp∞ pousmßl. äTo chcete °φct, ₧e Φekßte pouze na m∞?àNa nic vφc?ô
Tφm si te∩ upφr nebyl zrovna jist² p°esto rßdoby nenucen∞
odpov∞d∞l: ä V tuto chvφli ano.ô
äTak to bych vßs nem∞l zdr₧ovat,ô °ekl Smrtihlav a rukou
provedl jakΘsi gesto, äVÜechno °eÜφte tak prvoplßnovit∞?ô pokraΦoval.
äSamoz°ejm∞, ₧e ne. Jen situace, kterΘ si toho zasluhujφ,ô
ohradil se Ralf nadÜen² z toho, ₧e se mu znovu vrßtila v²°eΦnost.
äTo je skv∞lΘ,ô °ekl Smrtihlav a proÜel st∞nou. Upφrovi se na
chvφli zazdßlo, ₧e v t∞ch slovech zn∞lo nemßlo ironie. P°esto jej tΘm∞° bez
vßhßnφ nßsledoval.
To, co se stalo potom, nav₧dy zm∞nilo jeho
₧ivot
3.
Po p°edchozφch divech by Ralf Φekal vÜechno mo₧nΘ, jen ne
obyΦejnou pracovnu. Jen₧e ona byla docela obyΦejnßàpßr obraz∙, velk²
pracovnφ st∙l, n∞jakΘ rudΘ zßv∞sy û vÜechno zaÜlΘ a zanesenΘ prachem
dßvajφcφm neklamn∞ najevo, ₧e a¥ u₧ byl pßnem tΘto pracovny kdokoli, p°φliÜ
zde nepracoval. Aha, jeÜt∞ p°ehlΘdl atraktivnφ sekretß°ku. To se mu stßvalo
s ₧ensk²ma pom∞rn∞ Φasto a ony p°esto, k jeho nelibosti, neustßle
vyhledßvaly jeho p°φtomnost. Jako by se jejich omezenΘ mozeΦky nedokßzaly
vyrovnat s faktem, ₧e jej v∙bec nezajφmajφ. Ba co vφc, byly mu vysloven∞
odpornΘ se vÜemi sv²mi Üminkami, hloup²mi nßpady a obecn∞ nevyzpytatelnou
povahou. Tato jej odst°elovala v²znamn²mi pohledy, zatφmco podßvala
Smrtihlavovi mφsu koblih. Sna₧ila se tak nejspφÜ vnΘst trochu oduÜevn∞losti
do svΘ role reprezentativnφho dr₧ßku na obΦerstvenφ. Zßhy potΘ, co
p°edvedla, ₧e umφ i mrkat, koneΦn∞ opustila mφstnost. Smrtihlav si mezitφm
odlo₧il plßÜ¥ na v∞Üßkàno, ten tam spφÜ pomal²m tempem doplulàa posadil se.
äCo mßte na srdci?ô zeptal se a zn∞lo to tak sladce jako poleva
na legendßrnφm dortu Poslednφ
pokuÜenφ4,
kter² byl natolik jedovat², ₧e otrßvil celkem sedmadvacet lidφ a jednoho
draka.
Upφr spustil a stavidla jeho stφ₧nostφ se naopak zvedla, aby
naplnila prostor mφstnosti kaln²mi vodami pozm∞≥ovacφch nßvrh∙. B∞hem svΘho
pom∞rn∞ dlouhΘho monologu zaΦal postupn∞ p°ichßzet o prvotnφ mohutn² dojem.
P°estßval v∞°it, ₧e ten chlßpek p°ed nφm je ten, kdo celΘ tohle mφsto
vymyslel a vybudoval. On toti₧ v∙bec na nic podobnΘho nevypadal. Jen sed∞l,
jednou rukou se cpal koblihami a druhou pozorn∞ zapisoval vÜe, co Ralf °ekl.
äBude to asi n∞jak² ·°ednick² ÜaÜo,ô pomyslel si upφr a ·m∞rn∞
s tφmto poznßnφm se jeho projev stßval Φφm dßl ost°ejÜφm. Nevyh²bal se
dokonce ani invektivßm, kterΘ si Smrtihlav kupodivu zapisoval takΘ. Byl
kritice velice otev°en². Tedy a₧ do tΘ doby, kdy dostal Ralf podez°enφ, ₧e
mu Φßst t∞chto myÜlenek n∞kdo podsouvß, aby ukolΘbal jeho pozornost. Tehdy
na n∞j Smrtihlav neΦekan∞ skoΦil a doÜlo k velmi krßtkΘmu boji, na jeho₧
konci byl pro zm∞nu
otev°en² zase p°ekvapen² upφr. Smrtihlav jej rozpßral a zaΦal do n∞j cpßt
celou jeho formßlnφ stφ₧nost, kterou jako urΦit²m nezam∞niteln²m zp∙sobem
literßrn∞ nadan² jedinec opat°il spoustou vtipn²ch p°irovnßnφ, citov∞
zabarven²ch popis∙ a jin²ch slovnφch kudrlinek, tak₧e Ülo o opravdu velk²
kus papφru. Musel kv∙li n∞mu Ralfovi dokonce vyjmout n∞kolik p°ebyteΦn²ch
orgßn∙àsamoz°ejm∞ bez umrtvenφ. JedinΘ co by mohlo nebohΘmu upφrovi
poslou₧it k podobnΘmu ·Φelu byl pohled do ledov²ch oΦφ jeho muΦitele. Byly
plnΘ nesmφrnΘ bolesti a zßrove≥ se v nich zraΦila krutost n∞koho, kdo ji
hodlß svΘmu okolφ z velkΘ Φßsti p°edat.
äChceÜ
tomu tady velet? DoΦkßÜ se, trp∞livost p°inßÜφ r∙₧eàô
äJsem tu na popud lorda Skeldana, kterΘmu seàô
äJsi
tu, proto₧e jsem si T∞ vybral,ô
zn∞la drsnß odpov∞∩. KoneΦn∞ jej Smrtihlav propustil. P°es °ezavou bolest se
Ralf dohnan² a₧ na sam² okraj regeneraΦnφch schopnostφ svΘho vamp²°φho
organismu p°inutil vstßt. Hlavou pulsovala jedinß myÜlenka: PRY╚ PRY╚ PRY╚
ODTUD!!!! Podlomila se mu kolena, nap∙l v bezv∞domφ se instinktivn∞ plazil
ke st∞n∞, kterou sem veÜel.
äJeÜt∞
n∞coàohlφdej si nedotknutelnΘ osoby, majφ urΦitΘ znamenφ. Bylo by velice
trapnΘ, kdybys je poznal a₧ t∞sn∞ p°ed kousnutφm. A pokud u₧ musφÜ honit
lidi v noci po ulicφch, tak u toho aspo≥ neverÜujàznφ to nemo₧n∞.ô
Ralf v²znamu jeho slov nerozum∞l, ale p°esto si
je zapamatoval. Pochopil je a₧ o mnoho let pozd∞ji, kdy na jednom zapadlΘm
nßm∞stφΦku potkal p°i m∞sφΦku Yvonn. Od tΘ doby si
Pßna m∙r
nesmφrn∞ vß₧il. Kdyby m∞l on vid∞t do budoucnosti, tak by mu z toho p°ece
jenom asi taky hrßblo.
äA
°ekni, prosφm, venku, ₧e cel² dneÜek hodlßm v∞novat vy°izovßnφ stφ₧nostφàna
ka₧dΘho se dostane,ô
prohlßsil Smrtihlav s ·sm∞vem n∞koho, kdo D╠SN╠ rßd ·°aduje.
äM∙₧eÜ
se odplazitô
Na to Ralf opustil mφstnost vnit°n∞ hluboce nespokojen, jeliko₧
si Φßst sv²ch vnit°nostφ odnßÜel na talφ°ku od koblih.
Uzdravovßnφ trvalo velmi dlouho, ale nakonec
se dal Ralf s pomocφ svΘ rakve, vamp²°φ magie a velkΘho mno₧stvφ krve
dohromady. Nutno dodat, ₧e prßv∞ tu poslednφ polo₧ku zajistil knφ₧e
Smrtihlav. Z n∞jakΘho blφ₧e neznßmΘho d∙vodu mu velice zßle₧elo na tom, aby
se Ralf v rßmci mo₧nostφ rychle zotavil, co₧ byl jeden z d∙vod∙, proΦ
se upφr necφtil p°es svΘ viditelnΘ zdravφ dob°e. Tφm druh²m bylo, ₧e musel
sdφlet stejnΘ m∞sto se Smrtihlavem. Jak vÜak velmi brzy poznal, nachßzela se
v podobnΘm duÜevnφm rozpolo₧enφ v∞tÜina t∞ch obyvatel Istrenu, kte°φ byli
natolik d∙le₧itφ, aby o jeho existenci v∞d∞li. V∞tÜina z nich rychle
pochopila, ₧e nejlepÜφm zp∙sobem, jak se pozornosti vlßdce m∞sta vyhnout, je
d∞lat po°ßdn∞ svou prßci a rad∞j si
jej
p°φliÜ nevÜφmat. Kdy₧ si vedli dob°e, odm∞≥oval je Smrtihlav Üt∞dr²mi
dßvkami svΘ nep°φtomnosti, kterß byla ve sv∞tle nov²ch skuteΦnosti vskutku
nßßßßßßßßßßßdhernß.
Proto kdy₧ upφr po jednom probuzenφ nalezl u svΘ rakve
pozvßnku od knφ₧ete na veΦe°i, sp∞Ün∞ odepsal zkrouÜenou odpov∞∩, v nφ₧
barvit∞ vypsal, jak jej mrzφ, ₧e nem∙₧e nabφdku p°ijmout, ale je tu jeden
problΘm, kter² p°φmo volß po rychlΘm vy°eÜenφ. Je vÜak hluboce dojat a mß
tΘ₧ pocit, ₧e si tu Φest nezaslou₧φ, proto za sebe ponφ₧en∞ posφlß svΘho
asistenta, velmi nad∞jnΘho ·°ednφka. Mlßdφ vp°ed!
Pak se peΦliv∞ zamyslel nad tφm, koho ze sv²ch pod°φzen²ch mß
nejmΘn∞ rßd, p°edal mu dopis a v duchu ji₧ chlapce odepsal. Potom vyrazil na
opaΦn² konec m∞sta obhlΘdnout krysφ hnφzda kv∙li kontrole stavu populace.
Prßce s krysami sice zela velmi hluboko na jeho ₧eb°φΦku oblφbenosti a m∞la
stßle klesajφcφ tendenci. NicmΘn∞ p°esto jeÜt∞ stßla mnoho p°φΦek nad
trßvenφm Φasu ve spoleΦnosti knφ₧ete Smrtihlavaàstejn∞ jako asi vÜechno û
vΦetn∞ nßsilnΘ smrti. Jak tak nad tφm p°em²Ülel, nezdßla se mu prßce
s krysami zase tolik Üpatnß. DneÜnφ noci mu jφ vÜak nem∞lo b²t dop°ßno.
N∞co jej toti₧ na jeho malΘ prochßzce prßzdn²mi ulicemi do
temnΘ noci pono°enΘho m∞sta z v²Üky st°ech sledovalo. Zde by asi bylo vhodnΘ
napsat, ₧e
to sed∞lo chvφli na jednΘ a pak p°eskoΦilo na druhou st°echu
v souladu s rychlostφ Ralfovy ch∙ze. TakovΘ tvrzenφ by vÜak bylo znaΦn∞
zavßd∞jφcφ, jeliko₧ to n∞co se toti₧ neustßle pohybovalo tak
centimetr ve vzduchu nad taÜkami, ani₧ by se jich by¥ jen jedinkrßt dotklo.
Ralf se najednou zastavilànecφtil sice chlad, ale rozpoznal
zm∞nu okolnφ atmosfΘry û v tom byl velice dobr².
äCo jsem komu ud∞lal?!ô rozhodil bezmocn∞ rukama.
äChceÜ
seznam?ô zeptal se Smrtihlav
hlasem podobajφcφm se zvuku otvφranΘ hrobky, kdy₧ za nφm
neslyÜn∞ doskoΦil na zem û respektive asi centimetr nad zem5.
äNikdy jsem neprovßd∞l nic, co by se nesluΦovalo s m²m
sv∞domφm,ô ohradil se upφr.
äJist∞,
to u₧ jsem slyÜel mnohokrßt,ô
docela zvlßÜtnφ na tom v²roku bylo, ₧e vyzn∞l, tak n∞jak neutrßln∞.
Neobsahoval ₧ßdnΘ hodnocenφ û pouze prostΘ konstatovßnφ faktu.
Smrtihlav se mu nynφ dφval ze vzdßlenosti sotva deseti
centimetr∙ zblφzka do tvß°e sv²m charakteristick²m up°en²m pohledem. Ralf
provedl opat°enφ proti hypn≤ze a pokusil se mu to oplatit. M∞l u₧ takovou
povahu.
V temn²ch hlubinßch oΦφ IstrenskΘho knφ₧ete tanΦily dva modrΘ
plamφnky, co₧ jim p°idßvalo na pronikavosti a dodßvalo to jeho pohledu
urΦitΘ ostrosti. Kdy₧ je tak pozoroval, dokßzal si upφr docela dob°e
p°edstavit, jak se n∞Φφm propalujφ.
Najednou mu hlavou prolΘtla myÜlenka û zßblesk osvφcenφ.
äU₧ vφm, co jsi zaΦ,ô pomyslel si. SkuteΦnost se te∩ p°ed nφm
prostφrala tak jasn∞ jako sluneΦn² den
6.
Ralf byl velmi vyjφmeΦn² upφr. Na rozdφl od v∞tÜiny zßstupc∙
svΘho druhu se zajφmal o lidi a jinΘ rasy vφce ne₧ pr∙m∞rn² o₧rala o soudek
piva, tedy nejen vychlastat a zahodit. On s nimi promlouval a dokßzal jim
naslouchat. Nepova₧oval jejich ₧ivoty za p°φzemnφ a s nimi spojenΘ
ka₧dodennφ starosti za malichernΘ, ale naopak mu p°ipadaly fascinujφcφ. Kdy₧
byl jeÜt∞ o n∞co mladÜφ, tak se Φasto toulßval po zemi a poznßval r∙znΘ
lidi. ObzvlßÜ¥ rßd navÜt∞voval jednoho starΘho sedlßka, avÜak nynφ si na n∞j
vzpomn∞l spφÜe kv∙li jeho psu. Byl to krysa°φk, zvφ°ßtko, kterΘ vypadß jako
krysa, chovß se jako krysa, ale ve skuteΦnosti s nimi mß spoleΦnΘ jen to, ₧e
je lovφ
7.
Je to takov² velmi zvlßÜtnφ tvor, nesnese se
z ₧ßdn²m jin²m psemàvlastn∞ s niΦφm ₧iv²m, jeliko₧ vyjede po vÜem, co se
pohne. Jednou dokonce Ralf vid∞l, jak ho jeho pßn cht∞l pohladit po hlav∞ a
on jej kousl do ruky jeÜt∞ d°φve, ne₧ ses nφ staΦil p°iblφ₧it. P°esto na n∞j
sedlßk nedal dopustit. StaΦilo mu toti₧ jednou za den donΘst do stodoly,
kterou ten Φokl snad za cel² ₧ivot neopustil, ₧rßdlo a p°epoΦφtat mrtvΘ
krysy.
Te∩, kdy₧ hled∞l na Smrtihlava, pochopil, ₧e
on je takov² Krysa°φk a tohle je jeho stodola. Najednou mu ji₧ nezazlφval
to, ₧e jej napadl. Byl to stejn∞ jako u toho psa jen projev jeho
p°irozenosti. Pochopil tΘ₧, proΦ proti n∞mu
vlßdci
(nap°φklad lord Skeldan) doposud nezakroΦili a nikdy je to pravd∞podobn∞ ani
nenapadlo ud∞lat. Mohli se od n∞j sice distancovat Φi vznßÜet moralistickΘ
nßmitky, co₧ takΘ zhusta d∞lali, ale nic vφc, jeliko₧ problΘmy se stejn∞
jako krysy velice rychle mno₧φ. A v Pevnosti
zatφm sedal prach na stφ₧nosti na
jeho zpupnost, brutalitu a obchßzenφ vÜech mo₧n²ch zßkon∙ a
vyhlßÜek, kterΘ se obejφt daly
8.
Velmi vyjφmeΦn∞ se sice zvedla ävlna
morßlnφho odporuô obzvlßÜt∞ od mlad²ch perspektivnφch cti₧ßdostivc∙ majφcφch
sklony tlaΦit se na n∞Φφ mφsto, ale v₧dy se zase naÜel n∞kdo, kdo û obrazn∞
°eΦeno û p°epoΦφtal mrtvΘ krysy a zjistil, jak moc se vyplatφ zachovat
status quo.
NicmΘn∞ bylo jen otßzkou Φasu, kdy se n∞jakß krysa ukß₧e jako
p°φliÜ velkß Φi nßÜ lovec ud∞lß chybu nebo se prost∞ najde n∞kdo lepÜφ ne₧
on. Ralf si nßhle uv∞domil, jak to musφ b²t trpk² a osam∞l² ₧ivot. Nedokßzal
Smrtihlava litovat, ale nemohl jej ani nenßvid∞tàbylo mu z toho smutno.
P°edstava bytφ(v t∞chto souvislostech by se asi nedalo pou₧φt sl∙vko
₧ivot) plnΘho bolesti a s perspektivou pouze na bolest dalÜφ byla znaΦn∞
depresivnφ. Jako ka₧d² upφr byl Ralf sice docela dost citov∞ otrl², ale
celkov² efekt tohoto poznßnφ umoc≥oval jeÜt∞ fakt, ₧e Smrtihlav tohle
vÜechno pravd∞podobn∞ v∞d∞l mnohem lΘpe ne₧ on.
äNad
Φφm tak usilovn∞ uva₧ujeÜ?ô
p°eruÜil proud jeho myÜlenek knφ₧e.
äHledßm d∙vod, proΦ se VaÜe milost rozhodla trßvit veΦer
zrovna se mnou,ô odpov∞d∞l diplomaticky Ralf.
äTo
ti mohu objasnit, kdy₧ mi zodpovφÜ mou otßzku,ô
°ekl a vykroΦil sm∞rem ke KaÜtanovΘ t°φd∞. Upφr jej cht∞ necht∞ nßsledoval.
äCo si o mn∞
vlastn∞ myslφÜ?ô pokraΦoval
Smrtihlav.
Tahle otßzka Ralfa opravdu zaskoΦila. V∙bec nev∞d∞l, co by
m∞l °φct. Samoz°ejm∞, ₧e v sob∞ nezap°el profesionßla, a tak se zaΦal umn∞
vykrucovat a pou₧φvat osv∞dΦenΘ diplomatickΘ frßze. Jen₧e Smrtihlav jej
nenechal manΘvrovat a spφÜe ho sv²mi otßzkami neustßle tlaΦil ke zdi. Upφr
se zaΦal potit, v∞d∞l, ₧e se pohybuje na proklat∞ tenkΘm led∞.
äVφÜàkoluje
o mn∞ spousta l₧φ,ô °ekl
najednou knφ₧e istrensk², zatφmco velice zaujat∞ pozoroval chßtrajφcφ komφn
na prot∞jÜφ st°eÜe, äNejsem
takov² kru¥as, jak se povφdß,ô
pokraΦoval, äAle
jedna v∞c mne opravdu vytßΦφàneup°φmnost!ô
V tΘ chvφli se otoΦil a vmetl to poslednφ slovo Ralfovi z velmi malΘ
vzdßlenosti p°φmo do obliΦeje. Upφr m∞l pocit, ₧e v jeho oΦφch zahlΘdl
pohupujφcφ se ledovΘ kry na nekoneΦnΘm mo°i ΦirΘ krutosti. OΦi jsou okna do
duÜe, a z toho, co vid∞l, mohl usuzovat, ₧e Smrtihlavova duÜe nenφ zrovna
krajinou, kde byste cht∞li trßvit prßzdniny.
äByl
bych nerad, kdyby se povφdalo,₧e jsem zase n∞koho vykuchal,ô
dokonΦil svou °eΦ znovu pozoruje komφn tak, jako by jej na tomto sv∞t∞ nic
jinΘho nezajφmalo. Pohyboval se nesmφrn∞ rychle.
Ralf, kter² si uv∞domil, ₧e nenφ jinΘ cesty, se nadechl a
spustil. P°evyprßv∞l mu vlastn∞ svou vzpomφnku na krysa°φka a dojem s nφ
spojen². Tu p°φb∞h trochu vyspravil û p°ece jenom ani v takovΘto situaci by
nebylo moudrΘ °φkat vÜechno û onde zase °eΦ pon∞kud vyÜperkoval, a kdy₧
domluvil, tak s urΦit²mi obavami hled∞l na svΘho posluchaΦe.
Smrtihlavovi p°eb∞hl po tvß°i mφrn∞ pot∞Üen²
·sm∞v : äBudu si
na Tebe muset dßvat pozor, ale svou odpov∞∩ sis zaslou₧il.ô
Rozp°ßhl ruce jako by jimi cht∞l obejmout celΘ m∞sto a °ekl: äOdpov∞dnost.ô
äTo je vÜe?ô podivil se nechßpav∞ Ralf.
äNestaΦφ?
Jß myslφm, ₧e je toho a₧ a₧. Nikdy jsi nem∞l psa? KoΦku?ô
Upφr mlΦky zavrt∞l hlavou.
äKrysu?ô
äNesnßÜφm krysy!ô
äAha,ô
spφÜ vydechl zatφmco si uhlazoval bradku. P°φliÜ mu to nepomohlo. Jeho vousy
byly natolik kreativnφ, ₧e nikdy nevydr₧ely dlouho v po₧adovanΘm tvaru.
Naopak vykazovaly zarputilou tendenci neustßle tvo°it n∞co novΘho û v∞tÜinou
expresionistickΘho.
äS
lidmi b²vß pon∞kud vφce starostφ ne₧ s krysami, nemluv∞ o elfech a
trpaslφcφch, ale p°esto se domnφvßm, ₧e si je oblφbφÜ,ô
pronesl klidn∞, avÜak rezolutn∞. PotΘ mu pokynul, aby jej nßsledoval.
Prochßzeli zdßnliv∞ spφcφm m∞stem, proplΘtali se k°ivolak²mi uliΦkami,
mφjeli honosnΘ t°φdy a dßvali najevo okßzalou nevÜφmavost v∙Φi t∞m noΦnφm
tvor∙m, kte°φ jim nßhodou zk°φ₧ili cestu a te∩ se to zoufale sna₧ili
napravit. Smysly vÜak m∞li zbyst°enΘ û nemohli si dovolit nepozornost.
PosluÜni prastarΘ zßsady schopn²ch vlada°∙ a tyran∙: ä V₧dy a vÜude Φekej
zraduô Üli sv²m mal²m krßlovstvφm. Ralf si ud∞lal n∞kolik poznßmek o
poruÜenφ povinnostφ, kter²ch si cestou vÜiml, dob°e si p°itom uv∞domiv fakt,
₧e neb²t knφ₧ete Smrtihlava, byl by na pomyslnΘm ₧eb°φΦku neoblφbenosti
prvnφ asi on. To vÜak nem∞nilo nic na tom, ₧e pßr slu₧ebnφk∙ zanedbalo svΘ
povinnosti a zaslou₧ilo si trest. Ralf byl pedant a bohu₧el pro n∞ pedant
s fenomenßlnφ pam∞tφ.
Nynφ jej ale n∞co znerv≤z≥ovalo. Dokßzal myslet do d∙sledk∙,
um∞l si p°edstavit jednotlivΘ problΘmy v jejich pr∙b∞hu a nßsledcφch, proto
p°irozen∞ tφhl k p°edvφdatelnΘmu, je₧ v₧dy dßvalo za pravdu jeho rozumu.
P°inßÜelo mu to tolik pot°ebnΘ pocity radosti a zadostiuΦin∞nφ. Se
Smrtihlavem si jich vÜak mnoho neu₧il. Bylo v n∞m p°φliÜ magie û faktoru
iracionality. P°ipadalo mu, ₧e tato noΦnφ prochßzka trvß podez°ele dlouho.
Bu∩ nebyla orientace Smrtihlavovou silnou strßnkou nebo si to tak
naplßnoval. Mo₧nß obojφ û od ka₧dΘho trochu. Jak tak mφjeli n∞kterΘ domy,
knφ₧e se u nich zastavil a vyprßv∞l mu jejich p°φb∞h Φi osudy jeho obyvatel.
Ralfa v₧dy podobnΘ v∞ci zajφmaly, a tak trp∞liv∞ naslouchal a nasßval ₧ivoty
jednotliv²ch lidφàjejich sny, myÜlenky, trßpenφ, touhyàjejich aroma û
esenci. Zaslechl takΘ jak si jeho pßn sv²m charakteristick²m hlasem
p°elΘvajφcφm se do podivnΘho vÜudyp°φtomnΘho Üepotu pro sebe recituje n∞jakΘ
verÜe. Mohly klidn∞ pat°it n∞jakΘmu slo₧itΘmu zaklφnadlu nebo b²t souΦßstφ
nevinnΘ lyrickΘ bßsn∞. I kdy₧ ve spojenφ se Smrtihlavem to sl∙vko
p∙sobilo spφÜe komicky. Ralf si Φßst zapamatoval:
M∞sto do noci zß°φ
a stφny, je₧ slezly
z tvß°φ,
se potichu v kout∞ pß°φ
d°φve ne₧ stihne je
stß°φ.
A mosty, smutnφ
bakalß°i,
je₧ klenou se nad
oltß°i,
se s hladinou zu°iv∞
svß°φ,
zdali jsou svatφ Φi
lhß°i.
Jeho
slova nevychßzela z jednoho mφsta,
ale znenadßnφ vystupovala z okolnφch dom∙, narß₧ela do st∞n a jako opilΘ
m∙ry tanΦila v zu°ivΘm vφru, jeho₧ st°edem byl jako n∞jak² prastar² Φern²
menhir
on.
Prßv∞ stßli p°ed domem kovß°e, ÜikovnΘho
°emeslnφka a hodnΘho Φlov∞ka. CelΘ dny trßvil pracφ, v∞noval jφ vÜechen
voln² Φas a₧ se postupn∞ stßval lepÜφm a lepÜφm. Brzy ji₧ bude p°ijφmat
knφ₧ecφ zakßzky, jen₧e on to jeÜt∞ nevφ. Byl toti₧ velice tich² a skromn².
Cel² ₧ivot se sna₧il dostat z t∞snΘ klece podkrovnφho bytu co nejdßl od
podruΦφ svΘ autoritativnφ matky, jen aby tuto cestu zakonΦil v prostornΘm
dom∞ v sev°enφ ₧eleznΘ v∙le svΘ ₧eny. M∞l dv∞ naprosto p°φÜernΘ d∞ti a jen
velmi mßlo p°ßtel, p°itom cel² ₧ivot tou₧il po ·ct∞ a lßsce. VÜe obrßtil do
svΘ prßce, byl n∞co na zp∙sob um∞lce Φi Φarod∞je. Jeho ocel p°φmo rezonovala
tou nenapln∞nou touhou û bolestφàdlouh²mi roky beznad∞je, osam∞losti,
ho°kosti a vßÜn∞àvßÜn∞ k dφlu. Momentßln∞ le₧el, poslouchal ·seΦnΘ vyprßv∞nφ
svΘ ₧eny a p°em²Ülel o kovech. Dßvno rezignoval na jak²koliv odpor i nato,
co si b∞₧n² Φlov∞k p°edstavφ pod pojmem
₧ivot. Dalo by se °φci, ₧e
byl Ü¥astn², ale n∞co podobnΘho by asi °ekl pouze Üφlenec jako on nebo jß.
Smrtihlav zkontroloval znamenφ na dve°φch a
pokraΦoval dßle. Byla to jakßsi runa siln∞ p°ipomφnajφcφ
mu°φ no₧ku9.
vymalovanß v₧dy Φernou barvou a to s evidentn∞ ·zkostlivou peΦlivostφ. Jeden
d∙m vÜak tuto znaΦku nem∞l. Bydlel v n∞m jak²si p°ist∞hoval² lΘkßrnφk, kter²
se o₧enil s Istre≥ankou. To nebylo p°φliÜ obvyklΘ. ObzvlßÜt∞ kdy₧ tenhle
p°icestoval do m∞sta p°irozenou cestouàs v²pravou kupc∙. NejhorÜφ, co
v ₧ivot∞ za₧il, bylo trhßnφ zub∙. Smysly upφra Φi SmrtonoÜe b²vajφ
velice ostrΘ a o t∞ch dvou, kte°φ stßli p°ed jeho domem, to platilo
dvojnßsob. Prßv∞ proto mohli bez v∞tÜφch obtφ₧φ vyslechnout rodinnou hßdku.
LΘkßrnφk se prßv∞ zu°iv∞ p°el se svou ₧enou, je₧ se jej s plßΦem sna₧ila
p°esv∞dΦit, ₧e malovßnφ toho podivnΘho znamenφ na dve°e je nezbytn∞ nutnΘ
kv∙li Pßnu m∙r.
äAle, milßΦku, to je p°ece jen takovß pov∞ra! U nßs doma jsme
n∞co podobnΘho takΘ m∞li. ╪φkß se tomu myslφmàhmmàfolkl≤r!ô argumentoval
k°iΦφcφ medik. Jeho ₧ena na n∞j up°ela nechßpavΘ uslzenΘ oΦi. Musel jφ to
n∞kolikrßt zopakovat.
Smrtihlav se usmßl, kdy₧ v jeho p°φpad∞ Ülo
spφÜ o uÜklφbnutφ. Ralf u n∞j nikdy nevid∞l ₧ßdn²
p°irozen²
·sm∞v. Od n∞koho jako on se ani dost dob°e nedalo n∞co podobnΘho oΦekßvat,
alespo≥ se tφm te∩ upφr v skrytu duÜe ut∞Üoval. A Smrtihlav jej pro jednou
nezklamal. P°istoupil sv²m charakteristick²m plavn²m zp∙sobem ke zdi
lΘkßrnφkova domu, z temn²ch hlubin kßp∞ se vyno°ila ruka zakonΦenß dlouh²mi
drßpy, kterΘ se v p°φÜtφ chvφli doslova zatly do st∞ny. Ozvalo se uÜi rvoucφ
sk°φp∞nφ. Smrtihlav provedl prost² pohyb sm∞rem shora dol∙, avÜak dostateΦn∞
pomalu na to, aby si ka₧d² potencißlnφ posluchaΦ mohl ten zvuk po°ßdn∞
vychutnat. Od drßp∙ se linula namodralß zß°e a odletovaly jiskry. AΦkoliv je
v∞decky dokßzßno, ₧e hßdajφcφ se man₧elΘ obvykle nejsou schopni slyÜet
cokoliv vΦetn∞ argument∙ svΘho partnera, p°esto v dom∞ zavlßdlo ticho.
Tento zvuk m∞l prost∞ schopnost probφt se vßm do v∞domφ
s taktem a razancφ vßleΦnΘho kladiva, kterΘ na vßs n∞kdo hodil z nejvyÜÜφho
patra radniΦnφ v∞₧e. Pak bylo slyÜet zu°iv² Üepot naΦe₧ se ozval rozt°esen²
hlas lΘkßrnφka:
äKdo tam?ô
äFolkl≤r,ô
odpov∞d∞l sarkasticky Smrtihlav a stßhl se do stφn∙.
Chvφli se ned∞lo nic, pak se vÜak domovnφ dve°e s muΦiv²m
zask°φp∞nφm otev°ely a velice neochotn∞ se v nich objevil
lΘkßrnφk. Vypadal, jako kdy₧ je n∞k²m postrkovßn
10
Pro jistotu t°φmal h°eby pobit² hr∙zu nahßn∞jφcφ obuÜek. Za
jin²ch okolnostφ by to bylo velice praktickΘ. T°eba kdyby se v blφzkΘ tm∞
neskr²vali dva tvorovΘ, z nich₧ ka₧d² sßm by mu byl schopen jej sebrat a
nacpat do zadku d°φv, ne₧ by si staΦil uv∞domit, ₧e to bude boletàa hodn∞.
N∞co takovΘho vÜak lΘkßrnφka ani nenapadlo. Hled∞l toti₧ naprosto
konsternovßn na r²hy v solidnφm kameni.
äJsou tak hlubokΘ,ô vydechl.
Jeho ₧ena opatrn∞ vykoukla a p°ejela ze∩ kritick²m pohledem.
äTy sis sem p°ivezl svΘ domovskΘ p°φzraky?ô Jak vidno rodilou
Istre≥anku hned tak n∞co nezaskoΦφ.
äCo?ô
äFolkl≤r p°ece!ô
äAle ten neà,ô blekotal lΘkßrnφk.
äPodrßpal nßm ze∩!ôdonutila jej postavit se tvß°φ tvß°
oΦividnΘ skuteΦnosti. Ralf,kter² se te∩ v²born∞ bavil, ve tm∞ n∞kde vedle
sebe prßv∞ zaslechl podivnΘ plesknutφ zn∞jφcφ skoro jako by n∞kdo slo₧il
hlavu do dlanφ.
äPodφvej, milßΦku, folkl≤r jeàô sbφral medik poslednφ zbytky
soudnosti. V tΘ chvφli to ale ji₧ Smrtihlav
nevydr₧el a zjevil
11
se jim. Z hlediska dvou mlad²ch lidφ vypadala situace asi takto: Na pozadφ
stφn∙ noci se objevila mnohem temn∞jÜφ postava celß zahalenß v kßpi. Mo₧nß
vßs to p°ekvapφ, ale i Φernß mß svΘ odstφny a tento byl zcela specifick².
Dßval tuÜit, ₧e je p°eci jenom n∞co vφc ne₧ jen pouhß barva. M∞l svou
hloubku, a to docela d∞sivou. Kdy₧ jste se na n∞j (spφÜ do n∞j) pozorn∞
zadφvali, m∞li jste pocit, ₧e se potßpφte Φi p°φmo tonete. Vnφmav∞jÜφ
jedinci mohli dokonce zaslechnout n∞co, co by se pro nedostatek lepÜφch
v²raz∙ dalo nazvat jako suchΘ vlnobitφ. Kdy₧ jste se tak no°ili hloub a
hloub, brzy jste v n∞m rozpoznali jak²si dech û hroziv∞ pravideln² a
vÜeobjφmajφcφ. Nesmφme ani zapomφnat na ten nezemsk² chlad, kter² vßm sev°e
srdce jako svalnatß ruka malΘ vyd∞ÜenΘ ptßΦe a pak jφm projede s n∞₧nostφ
pßsovΘ pily. V takovΘ chvφli ji₧ v∞tÜina tvor∙ s alespo≥ malou Üpetkou
soudnosti odvracela zrak. Co je jeÜt∞ hloub se asi nikdy nedovφme, jeliko₧
ti, kte°φ se dφvali dßl, nßm to u₧ nepovφ. Prost∞ a jasn∞ m∞l Smrtihlav
plßÜ¥ utkan² z ΦirΘ temnoty. Provozoval a znamenal zkrßtka to, na co si
v∞tÜina Φernokn∞₧nφk∙ po cel² ₧ivot jen hraje. V urΦitΘm ohledu byl jednφm
z mßla skuteΦn²ch temn²ch mßg∙ na sv∞t∞ i v historii. Kdy₧
k celkovΘmu efektu p°iΦteme jeÜt∞ jeho nezam∞niteln² hlas, tak se v∙bec
nem∙₧eme divit, ₧e neboh² lΘkßrnφk zakonΦil svou v∞tu zajeΦenφm: äàp°φφφφzrßßßßßßßßßk!!!ô
a jednφm v pravd∞ impozantnφm skokem skonΦil ve svΘm dom∞ o desetinu vte°iny
po svΘ ₧en∞ a o dobrou setinku p°edtφm ne₧ se masivnφ vchodovΘ dve°e
zabouchly. Rodilφ Istre≥anΘ m∞li ryze sportovnφho ducha. Kdyby to man₧el
nestihl, byl by z∙stal venku.
Smrtihlav zatφm dlouze vydechl a
vypustil oblak mrazivΘho vzduchu
12,
Φφm₧ okolnφ prost°edφ v²razn∞ ochladil a sßm trochu splaskl. Vypadal te∩
skoro jako zmoklß slepice, i kdy₧ to byl po°ßd ten druh slepic, je₧ vßs na
prvnφ pohled p°esv∞dΦφ, ₧e vyh²bat se Üirok²m obloukem kurnφku je vynikajφcφ
nßpad. Dlouze pozoroval d∙m.
äMyslφÜ, ₧e se to m∙₧e rozÜφ°it?ô
äNe°ekl bych,ô odpov∞d∞l upφr, kter² jen s vyp∞tφm vÜech sil
zadr₧oval smφch. Ne kv∙li Smrtihlavov∞ d∙stojnosti, spφÜ pro jeho
pov∞stnΘ
sebeovlßdßnφ. Kdyby v∞d∞l n∞co o chemii, tak by mohl °φci, ₧e nßlada knφ₧ete
je stabilnφ asi jako lahviΦka s nitrßkem (myÜlen nitroglycerin), se kterou
prßv∞ n∞kdo zat°epal. Jeliko₧ ale v∞d∞l, ₧e myÜlenky jsou jeÜt∞
nebezpeΦn∞jÜφ ne₧ slova, tak usilovn∞ p°em²Ülel o ·skalφch udr₧ovßnφ
rovnom∞rnΘ krysφ populace v Istrenu a mimo°ßdn∞ intenzivnφm pohlavnφm ₧ivot∞
hlodavc∙ v∙bec. Byla to toti₧ jedinß v∞c jejφmu₧ bli₧Üφmu zkoumßnφ se
vyh²bal dokonce i Smrtihlav.
Ten zatφm pomalu p°istoupil k lΘkßrnφkovu domu a pohladil
jeho dve°e stejn∞ n∞₧n∞ jako ₧enu. Na mφst∞, kde se dotkl d°eva se objevilo
slab∞ zß°φcφ znamenφ, kterΘ Ralf pozd∞ji z ΦirΘ zlomyslnosti kouzlem zm∞nil
na F .
Najednou se Smrtihlav s nevypoΦitatelnostφ
sob∞ vlastnφ otoΦil a vyrazil dßl do ulice. Upφr se pustil za nφm, jeliko₧
byl dost chytr² na to, aby v∞d∞l, ₧e ztrßcet se nemß cenu. KoneΦn∞ doÜli ke
svΘmu cφli, jφm₧ byl pom∞rn∞ nev²razn² d∙m, ze kterΘho se linuly zvuky
decentnφ oslavy. Ralf nem∞l podobnΘ zßle₧itosti rßd. Nikdy nepochopil, proΦ
skupinka urΦit²ch lidφ zaplatφ celΘ jm∞nφ za obΦerstvenφ, a pak se chovß
jako by bylo jφdlo otrßvenΘ
13.
Smrtihlav uchopil mosaznΘ klepadlo ohmatanΘ natolik, ₧e by se
dalo popsat pouze jako blφ₧e neurΦenΘho tvaru, ale ani jedinkrßt s nφm
neude°il. P°esto jim vÜak za malou chvilku otev°ela postarÜφ d∞siv∞
p°epudrovanß ₧ena a pozvala je dßl. Odvedla je krßtkou chodbou do
prostornΘho sßlu, kde jinß s trochou fantazie ₧ena sv∙j °eΦnick² projev
slovy:
äU₧ p°φliÜ dlouho jsme ta slabß stvo°enφ jmΘnem mu₧i
podpφraly a nic jsme za to necht∞ly. Te∩ p°iÜel Φas znovu zaujmout ve
spoleΦnosti naÜe prßvoplatnΘ mφsto. Zpßtky k matriarchßtu!ô
Byla odm∞n∞na zu°iv²m potleskem, n∞kterΘ mladÜφ fanatiΦky
jeÜt∞ p°idßvaly v²k°iky jako äNikdy se nevdßm!ô nebo äMφsto chlapa radÜi
psa!ô äKoΦku!ô Halekala jedna radikßln∞jÜφ.
äNa cibulce,ô dodal Smrtihlav, p°iΦem₧ se vÜechny hlavy
otoΦily k nim. Sotva se neboh² Ralf vzpamatoval z Üoku, ₧e se ocitl na
setkßnφ feministek, u₧ jej Φekal dalÜφ. Ty ₧enÜtiny mφsto toho, aby zaΦaly
zp∙sobn∞ pobφhat po mφstnosti, hystericky jeΦet, p°evracet stoly a v∙bec
d∞lat vÜechny ty v∞ci, kterΘ se sluÜφ a pat°φ, kdy₧ k nim vrazφ upφr a n∞co
jeÜt∞ mnohem horÜφho; se s nimi zaΦaly horeΦn∞ vφtat jako s kdovφjak
vzßcn²mi hosty. Pokusil se n∞kolikrßt p°edvΘst zuby, ale zßhy toho nechal,
jeliko₧ to m∞lo k jeho nekoneΦnΘmu ·divu zcela opaΦn² ·Φinek ne₧ bylo
obvyklΘ.
ä╙ m∙j pane, Φemu vd∞Φφme za VaÜi nßvÜt∞vu?ô
Zeptala se jedna s trochou fantazieà₧ena nebo to alespo≥ bylo Stvo°itelov²m
prvotnφm zßm∞rem, ne₧ se rozhodl ud∞lat z nφ jeÜt∞rku. DalÜφ v∞cφ, kterß na
nφ Ralfa zaujala byl fakt, ₧e ve skuteΦnosti nebyla v∙bec oÜklivß, co₧ musel
po chvilce pozorovßnφ uznat. VeÜkerou neÜt∞rkovitost m∞la obsa₧enu
v pohledu. Upφr ji₧ za sv∙j ₧ivot vid∞l n∞kolik baziliÜk∙
14,
ale tahle ₧enÜtina jim celkem sluÜn∞ Ülapala na paty. Dovedl si docela dob°e
p°edstavit, ₧e by p°i pohledu na ni n∞jak² chlap zkamen∞l hr∙zou. ObzvlßÜt∞
kdyby ji uvid∞l po zvednutφ svatebnφho zßvoje. Proud Ralfov²ch myÜlenek
p°etrhla dalÜφ z t∞ch bytostφ bodr²m pok°ikovßnφm:
äKdo si dß koblφ₧ky?ô
Smrtihlav ji sluÜn∞ leΦ rezolutn∞ vzal cel² tßc z rukou, Φφm₧
evidentn∞ zodpov∞d∞l ob∞ otßzky.
äVaÜe milost je zde v₧dy vφtßna.ô
äP°ivedl
jsem p°φtele,ô °ekl
konverzaΦnφm t≤nem Smrtihlav naprosto ignoruje upφr∙v mφrn∞ Üokovan² pohled,
äDoufßm, ₧e Vßm
to nevadφ.ô
äAni v nejmenÜφm. VaÜi p°ßtelΘ jsou i naÜimi p°ßteli, m∙j
pane.ô
äHroznß p°edstava,ô pomyslel si Ralf.
äMilΘ
dßmy, tento feÜßk je Ralf, mß pravß ruka zde v Istrenu a jeden z m²ch
nejlepÜφch p°ßtel,ô pronesl
blahosklonn∞ knφ₧e. Upφr se spoleΦensky uklonil a °ekl co nejÜarmantn∞ji,
jak to v danΘ chvφli dokßzal: äNeobyΦejn∞ mne t∞Üφ.ô
Co₧ byl tΘm∞° heroick² v²kon, jeliko₧ ji₧ v∞d∞l, ₧e se nebude
moci vyhnout jeÜt∞rΦin∞ objetφ.
äM∙₧ete polφbit nev∞stu,ô zazn∞l mu v hlav∞
Smrtihlav∙v mφrn∞ pobaven² hlas.
Ralf nemohl pochopit proΦ tyto ₧eny evidentn∞ nenavßd∞jφcφ
mu₧e tak obletujφ jeho a knφ₧ete. Na druhou stranu nebyl Smrtihlav mu₧ ale
technicky vzato netvor a on vlastn∞ takΘ. Zßhy se dozv∞d∞l, ₧e upφrky jsou
zt∞lesn∞nφm feminismuàrad∞ji se ani neptal proΦ.
Kdy₧ koneΦn∞ zßjem o n∞ pon∞kud opadl a oni mohli mφt malinko
soukromφ se telepaticky zeptal:
äCo tady vlastn∞ d∞lßme?ô
äBavφme
se.ô
äProsφm?! Mßte n∞jakΘ zvlßÜtnφ p°edstavy o zßbav∞, m∙j pane.ô
äToho
pßna si nech od cesty, p°ece jenom se ji₧ trochu znßme, ne?ô
Smrtihlav zd∙raznil svou odpov∞∩ poklepßnφm na upφrovo b°icho zhruba
v mφstech, kde m∞l jizvu. Ralf neodpovφdal.
äTyhle
₧enskΘ asi nemßÜ moc rßd, co?ô
äRßd?! Jß je nenßvidφm!ô
äPak
jsme tu dob°e.ô
äCo₧e?!ô
äTy
toho o nenßvisti asi moc nevφÜ. Myslφm tu skuteΦnou nenßvist, kterß Φekß
v kout∞ na p°φle₧itost t°eba celΘ rokyàstaletφ.ô
äAbyste seàehmàaby ses nem²lil.ô
äAni
v nejmenÜφm. To, co cφtφÜ je vztek, ten vyprchß. Kdy₧ skuteΦn∞ nenßvidφÜ
nestaΦφ na to ani tisφc let. LidΘ neum∞jφ opravdov∞ nenßvid∞t ani milovatàa
upφ°i jsou v tomto jako oni.ô
äA to jsme museli jφt a₧ sem, abys mi tohle °ekl?!ô
äAno.ô
äNechßpu.ô
äTo
mne nep°ekvapuje, musφÜ se toho jeÜt∞ hodn∞ nauΦit a mnoho toho nauΦit i m∞.ô
Ralf jen pozvedl oboΦφ. Tlak v jeho mysli vÜak rapidn∞
stoupl, Smrtihlav se evidentn∞ hn∞val.
äPovinnostφ
ka₧dΘho vlßdce je urΦit dostateΦn∞ brzy svΘho nßstupce. Jß jsem ji₧
prakticky odepsan²àje to jen otßzka Φasu. Nechci ho vÜak ztratit v p∙tkßch o
posty. Proto jsem si vybral Tebe. P°edßm Ti celΘ m∞sto i s jeho tajemstvφmi
ale a₧ v tu sprßvnou chvφli a Ty si poΦkßÜ, jeliko₧ to tak bude mnohem
v²hodn∞jÜφàbez boje, bez rizika. Co je na tom slo₧itΘho?!ô
äNic, jen m∞ tak napadß, proΦ zrovna jß?ô
äProto₧e
jsem p°esv∞dΦen, ₧e budeÜ lepÜφm knφ₧etem.ô
äOtßzka je, jestli tomu mohu v∞°itàjestli to nenφ lest.ô
äTo
u₧ je riziko podnikßnφ, avÜak Ty dob°e vφÜ, ₧e jsem v∞rn² v∞rnosti a zrßdn²
v∙Φi zrad∞. Sßm mßm p°ece mimo°ßdn² zßjem na naÜem malΘm spojenectvφ, tak₧e
pokud dostojφÜ sv²m zßvazk∙m, neporuÜφm jej ani jß.ô
Ralf zvedl z mφsy jednu koblihu a mlΦky jφ otßΦel v ruce.
Opadßval z nφ mouΦkov² cukr. P°ipadala mu v tΘto chvφli jako budoucnostàtak
nejistß, musφ se dr₧et pevn∞ v ruce, jinak by mu mohla vypadnout a n∞kam se
odkutßletàtak k°ehkß, jak snadnΘ by jφ bylo zniΦit, staΦil by jeden p°φliÜ
siln² stiskàtak sladkß, jak vßbφ n∞₧n²m sn∞₧enφm mouΦkovΘho cukruàtak
zßludnß, nikdy nem∙₧eÜ p°esn∞ v∞d∞t, co obsahuje, dokud si nekousneÜ a pak
u₧ je samoz°ejm∞ pozd∞. M∙₧eÜ se dom²Ület, ale nakonec je to v₧dycky risk.
äVyvstßvß vÜak jeden hypotetick² problΘm,ô °ekl ledabyle ani₧
by si p°estal pohrßvat s koblihou, äco kdybych byl vypoΦφtav² zbab∞lec,
kter² by se rozhodl rad∞ji poΦkat a₧ tvoje vlßda skonΦφ a prozatφm si p°φliÜ
nezaΦφnat s ₧ßdnou stranou?ô Nastavil koblihu proti sv∞tlu a sßm pro sebe se
po upφrskΘm zp∙sobu se stisknut²mi rty usmßl.
äTo
by se ten zbab∞lec p∞kn∞ p°epoΦφtal. Hranφ takovΘto hry vy₧aduje velkou
osobnφ stateΦnost. Navφc i kdy₧ p∙jdu ke dnu, a¥ ji₧ je tam cokoliv
podsv∞tφ, peklo, nicota; to je fakt, tak si stßle jeÜt∞ mohu vybrat, koho
tam stßhnu s sebouàto je takΘ fakt.ô
Ralfovi ·sm∞v okam₧it∞ zmizel ze rt∙. Nez∙stal ani tak
dlouho, aby staΦil zmrznout. NejhorÜφ jsou ti, co nemajφ co ztratit. Nßhle
jej kobliha p°estala zajφmat, podal ji Smrtihlavovi.
äJeÜt∞ ₧e jde pouze o hypotetick² problΘm.ô
äP°esn∞
tak. Byl bych velice nerad, kdyby ses cφtil b²t do n∞Φeho vmanipulovßn,ô
äJak ohleduplnΘ. A tady v tom marasmu,ô vyslal myÜlenku a
teatrßln∞ rozp°ßhl ruce, ä se mßm, p°edpoklßdßm, nauΦit sebezap°enφ a
trp∞livosti?ô Dodal ironicky.
Smrtihlav byl otßzkou pon∞kud zaskoΦen.
äàTaky, kdy₧ ji₧ budeÜ
v tom, ale cht∞l jsem Ti tuto malou u₧iteΦnou organizaci sv∞°it do sprßvy.ô
äU₧iteΦnou?!ô
äVytßhne
urΦitΘ ne₧ßdoucφ elementy ze spoleΦnosti, soust°edφ je na jedno mφsto, kde
se mohou snadn∞ji kontrolovat a ovlßdat. TakΘ jsem si myslel, ₧e by T∞
bavilo chodit na jejich d²chßnky, povφdat si s nimi a tak.ô
V²raz v upφrov∞ tvß°i se prakticky v∙bec nezm∞nil, museli
p∙sobit docela sm∞Ün∞, jak tam strnule sed∞li s kamenn²mi v²razy ve tvß°i a
neprohodili s nik²m ani mezi sebou jedinΘho slova. NicmΘn∞ to nic nem∞nilo
na faktu, ₧e Ralf svßd∞l ve svΘm nitru lφt² boj. Jeho rozum mu radil dr₧et
se co nejvφce zpßtky a pokud mo₧no co nejd°φv vycouvat, ale cosi uvnit°
v n∞m se tomu s nesmφrnou silou vzpφralo. Cφtil s m∞stem jakΘsi vnit°nφ
sep∞tφ, jako by bylo souΦßstφ jeho duÜe. NaÜel v n∞m n∞co, co po lΘta
postrßdal ani₧ si to uv∞domoval, ale co mu vÜak zßhy naplnilo jeho jinak
prßzdn² a zdßnliv∞ bezcφln² ₧ivot. Bylo to skoro jako lßskaàta opravdovß,
kterou nikdy nepoznal a asi u₧ nepoznß û nebyl prost∞ ten typ. Nemohl
opustit Smrtihlava, proto₧e by tφm opustil i Istren. Tou₧il poznat jeho
tajemstvφ, je₧ se mu nynφ p°φmo nabφzelo, ale v∞d∞l, ₧e za vÜechno, co dßvß,
si bere zp∞t a bude to cena vysokßàvelmi vysokßàpokud se nechß zlßkat.
äBavilo, obßvßm se, nenφ ten sprßvn² v²raz.ô
äPocviΦil
by ses v metodßch politickΘho boje,ô
pokraΦoval Smrtihlav okßzale p°echßzeje jeho poznßmku.
äTφm, ₧e budu posluhovat nep°φteli?ô
äOrganizace se nejlΘpe likvidujφ zevnit°. Navφc na to,
abys mohl n∞komu vrazit n∙₧ do zad, se za n∞j musφÜ nejprve postavit.ô
äZajφmavΘàopravdu velice zajφmavΘ, p°esto si myslφm, ₧e tady
tφm hranφm ztrßcφme Φas. Mßme p°ece mnohem zßva₧n∞jÜφ problΘmy nap°φklad
nekromanty.ô
äTi
majφ nynφ sv²ch starostφ dost, avÜak i tak jsem se je rozhodl navÜtφvit aàô
äàochotn∞ se za n∞ postavit.ô
Smrtihlav se na n∞j ost°e zadφval a pak se mu po tvß°i rozlil
·sm∞v v²mluvn∞jÜφ ne₧ jak²koliv komentß°.
äJasnosti, nezlobte se, ale p°ipadßte mi n∞jak²
strnul²àehmàje prßv∞ ten sprßvn² Φas. Dßte si s nßmi Φaj?ô Zeptala se jeda
z t∞ch pochybn²ch ₧enÜtin, je₧ je ji₧ hodnou chvφli zv∞dav∞ pozorovala.
äAno,
a nßle₧it∞ si to vychutnßm,ô
odpov∞d∞l stßle se dφvaje na Ralfa.
Poznßmky autora
1. Byl si jist², ₧e by se ty jinak vzd∞lanΘ a inteligentnφ hlavy
nedokßzaly shodnout ani na tom, jakou barvu mß pomeranΦ, kdyby ovÜem v∞d∞ly,
co to je. Smrtihlav na psu obΦas vysv∞tloval principy demokracie. Upφr jej v
skrytu podez°φval, ₧e je to jedin² d∙vod, proΦ si tu obludu dr₧φ, jeliko₧
jako hlφdaΦ byla naprosto nemo₧nß.
--zp∞t do textu--
2. Obvykle
se vßm to nepoda°φ pokud vaÜemu Φty°nohΘmu milßΦkovi prßv∞ nespadlo n∞co do
oka
--zp∞t do textu--
3. SpφÜe
ne₧ivot. Nebudeme si tu vÜak zbyteΦn∞ hrßt se slovy, ne? Äivot ? Smrt? U
nemrtv²ch to b²vß v₧dy pon∞kud problΘm urΦit. Na vφc to v∙Φi nim nenφ ani
trochu sluÜnΘ
--zp∞t do textu--
4.
TΘm∞°
nikdo neodolal tomu jej neochutnat.
--zp∞t do textu--
5. Pak
aby to nebylo neslyÜnΘ, ₧e?
--zp∞t do textu--
6.V
jeho p°φpad∞ spφÜ bezm∞sφΦnß noc.
--zp∞t do textu--
7.Co jß mßm dneska
s t∞ma krysama?
--zp∞t do textu--
8. UrΦitß
na°φzenφ prost∞ nikdo neporuÜφ a to ani onφm star²m dobr²m zßkonn²m
zp∙sobem, jφm₧ prßvnφ kliΦky bezesporu jsou; jeliko₧ je to prost∞
nemyslitelnΘ. Nebo jste snad n∞kdy vid∞li ·°ednφka, kter² se pokusφ vyhnout
napln∞nφ v²nosu o zv²Üenφ svΘho vlastnφho platu?Pokud ano, o Φem₧ velmi
pochybuji, tak si to, prosφm, nechejte pro sebe, jinak byste mohli dßt
vzniknout velice nebezpeΦnΘmu precedentu. Prßvo toti₧ pot°ebuje alespo≥
n∞jak² zßklad, o n∞j₧ by se mohlo opφrat. Moc mu toho nezbylo: o rovnost
p°ed zßkonem p°iÜlo v souvislosti s imunitou ·stavnφch Φinitel∙, o presumpci
neviny zase dφky ävesel²mô zßkon∙m o sexußlnφm obt∞₧ovßnφ a rovnost obecn∞ û
tu zadupali do zem∞ v∞Φn∞ ädiskriminovanφô zßstupci urΦitΘ nechvaln∞ znßmΘ
menÜiny.--zp∞t
do textu--
9.Zde
milΘho Φtenß°e po₧ßdßm, aby si p°edstavil n∞co jako obrßcenΘ ypsilon
s p°ehlßskou, a pak bude opravdu velice blφzko
--zp∞t do textu--
10
.Nenφ zvlßÜtnφ, ₧e ka₧dß man₧elka zaΦne d°φve Φi
pozd∞ji postrkovat? Ne, nenφ! Je to smutnΘ, i kdy₧ v n∞kter²ch p°φpadech
nutnΘ. (Pochopil n∞kdo, co tφm ten blbec myslel? û
pozn.
svobodnΘho korektora
--zp∞t do textu--
11.Od podstatnΘho jmΘna äzjevô
--zp∞t do textu--
12.Podot²kßm ₧e ·sty, pokud n∞koho nßhodou napadlo n∞co
jinΘho
--zp∞t do textu--
13.Ono
to nenφ ani zdaleka tak nebezpeΦnΘ, jak se povφdß. OvÜem kdy₧ vφte, jak na
to, ₧e?
--zp∞t do textu--
14.Proto₧e
jedy jsou historicky nejpou₧φvan∞jÜφm dochucovadlemàobzvlßÜt∞ mezi decentn∞
upjat²mi lidmi.
--zp∞t do textu--
Vzpomφnky
<<<
-strana
6-
