┌svit
╚emu lidΘ ze zvyku
°φkajφ osud, jsou v∞tÜinou jejich vlastnφ hloupΘ kousky.
Arthur
Schopenhauer
Nov² den p°ichßzel v Istrenu pomalu, jako by
podez°φval noc, ₧e jejφ ·stup je jen klamn², ₧e jej chce vlßkat do n∞jakΘ lΘΦky.
Postupoval obez°etn∞, od domu k domu. Prßv∞ se zrodil a nebyl si zrovna moc
jist² sßm sebou. ZalΘval stavby jednu po druhΘ sv²m sv∞tlem a rozpouÜt∞l stφny.
S rßnem v Istrenu nikdo nesp∞chal, nebylo jako ostatnφ m∞sta horeΦnat∞ se
probouzejφcφ s ka₧d²m nov²m ·svitem. VÜude byl cφtit klid, mφr a jakΘsi
uvoln∞nφ. Mφstnφ obyvatelΘ rozhodn∞ nepova₧ovali v²chod slunce za n∞jakou
samoz°ejmost, rßno zde bylo mal²m ob°adem, v₧dy¥ kdo jim mohl zaruΦit, ₧e se po
soumraku jeÜt∞ n∞kdy vrßtφ? Äe tma opustφ svΘ mφsto a bude jeÜt∞ n∞kdy sv∞tlo.
M∞sto zatφm jeÜt∞ pod°imovalo, ale zm∞na u₧ byla znßt. Panovala v n∞m mnohem
povznesen∞jÜφ nßlada. Pro ka₧dΘho, kdo v n∞m n∞jakou dobu ₧il byl ·svit mal²m
zßzrakem. Noc byla p°emo₧ena a musela ustoupit, i kdy₧ slφbila, ₧e se vrßtφ. Pro
jednou vÜak sv∞tlo zvφt∞zilo a s nφm vÜichni lidΘ. Bylo co oslavovat.
D∞ti se seskupily p°ed hospodou, aby mohly
poslouchat vyprßv∞nφ starΘho m∙₧e. Nebyly tu jen ony. Toto rßno si vyÜla p°ed
hospodu protßhnout se i Caitlin. Kdy₧ provßd∞la pravidelnΘ rannφ cviky nutnΘ
k tomu, aby udr₧ela svΘ t∞lo zocelenΘ bojov²m v²cvikem v optimßlnφ kondici,
zaposlouchala se do hovoru d∞tφ. Nebyl to ani tak hovor jako spφÜ vzßjemnΘ
p°ek°ikovßnφ neodmysliteln∞ spojenΘ s neustßl²m strkßnφm. Prost∞ Φil² ruch
obvykl² vÜude tam, kde se sejde skupinka usmrkanc∙. Star² mu₧ zatφm mlΦel.
äPoutnφku,ô zahuΦel jeden chlapec,
ävyprßv∞j nßm o Pßnu m∙r.ô
äNe, to jsou povφdaΦky dobr² tak na straÜenφ
holek,ô protestoval jin².
äTo teda nejsou. Tßta °φkal, ₧e chodφ v noci
ulicemi m∞sta!ô
äJo a vodnßÜφ mal² d∞ti, hehe!ô
äNechte toho, jß chci slyÜet n∞co hezkΘho!ô
piÜt∞la jakßsi copatß holΦiΦka.
äNßhodou jo a kdy₧ mu pohlΘdneÜ do tvß°e, spat°φÜ
tam smrt!ô
äNe û e!ô
äJo û o! Podle toho mß p°ece jmΘno!!ô
äNechte toho, jß chci slyÜet poutnφkßßßßßß!!!ô
CopatΘ holΦiΦky b²vajφ Φasto velmi neodbytnΘ. Navφc obvykle mφvajφ jednu docela
nep°φjemnou schopnost, um∞jφ Üφlen∞ jeΦet û opravdu hrozn∞.
D∞ti pon∞kud zklidn∞nΘ touto p°φrodnφ formou
po₧ßrnφ sirΘny tßzav∞ hled∞ly na poutnφka. Na n∞m bylo, aby je rozsoudil. Chvφli
je skoro zasn∞n∞ pozoroval a pak pravil:
äJemu by se lφbilo, jak o n∞m mluvφteàô pak
najednou, jako by se vzpamatoval. äTo ale rozhodn∞ nenφ p°φb∞h vhodn² pro dneÜnφ
rßnoàô
äAle Pßna m∙r
mß podle pov∞sti p°emoci Dφvka and∞l a ta musφ b²t n∞co
hezkΘho!ô Malφ p°emoud°elφ chlapeΦci b²vajφ Φasto takΘ velmi neodbytnφ. Navφc
b²vß docela dost obtφ₧nΘ se proti jejich neustßl²m otßzkßm konstruktivn∞ brßnit.
äZ tebe bude minimßln∞ prßvnφk nebo spisovatel,
blbeΦku!ô pomyslela si opodßl stojφcφ Caitlin.
äKdo je to Dφvka and∞l? Jß bych o nφ
cht∞la slyÜet, prosφφφm, pr≤≤≤sφφφφφm,ô p°idala se copatß holΦiΦka a jejφ hlas
byl znovu nebezpeΦn∞ blφzko kvφlenφ.
äNebudu vßm vyprßv∞t o n∞Φem, co se jeÜt∞
nestalo,ô °ekl Poutnφk mimo°ßdn∞ klidn²m a vyrovnan²m hlasem po chvilce mlΦenφ.
äAleà.AleàAle!ô oz²valy se ze vÜech stran
pisklavΘ hlßsky.
äNe, nebudu. Poslechn∞te si rad∞ji dalÜφ
dobrodru₧stvφ trpaslφka Korgana1,
ô sta°ec pronesl
tato slova klidn∞ leΦ rezolutn∞. D∞ti se kupodivu ihned uklidnily. Trpaslφk Korgan byl p°ece jednφm z jejich nejoblφben∞jÜφch hrdin∙, a to p°esto₧e m∞l ve
zvyku spolΦovat se s r∙zn²mi polomßgovsk²mi tartmany2.
S nap∞tφm Φekaly na jeho dalÜφ p°φhody, jen ten chlapec, co cht∞l tolik slyÜet o
Pßnu m∙r, mlΦel a vyz²vav∞ si
Poutnφka m∞°il pohledem. Sta°ec na n∞j se zaujetφm pohlΘdl. Bylo to krßsnΘ dφt∞,
vÜechno jak mß b²t, postaviΦka, tvß°iΦky, vlßsky , jen na oΦφch mu n∞co nehrßloà
byly v nich celΘ v∞ky. To nebyly oΦi dφt∞te.
Caitlin chvφli poslouchala, ale dobrodru₧stvφ
rozvernΘho trpaslφka ji nijak nezaujala. Namφ°ila si to zpßtky do hospody, jejφ
kroky byly rßznΘ a sp∞ÜnΘ, celß se t°ßsla. Ten d∞tsk² rozhovor v nφ obnovil
vzpomφnku na vΦerejÜφ noΦnφ udßlost, na p°φhodu, na ni₧ cht∞la zapomenout. A¥ u₧
tam v temnotßch vid∞la cokoliv, byla si jistß, ₧e to nebylo nic dobrΘho.
äNejvyÜÜφ Φas z tohohle zatracen²ho m∞sta
vypadnout,ô procedila tiÜe mezi zuby.
äVynikajφcφ nßpad! Jenom prchej nemilovanß ₧eno,
mo₧nß unikneÜ a prodlou₧φÜ tak svou agonii,ô ozval se kdesi za nφ n∞jak²
v²sm∞Ün² hlas. Byl rozhodn∞ d∞tsk², ale nezvykle chladn², zn∞l jako cinkßnφ kovu
o kov. Zd∞Üen∞ se otoΦila, jeliko₧ si neuv∞domila, ₧e by ji n∞kdo mohl slyÜet a
pakàta slova jφ zasßhla a₧ v samΘ hloubi duÜe.
äMo₧nß, ₧e to nenφ ·pln∞ nejhorÜφ °eÜenφ,ô
pokraΦoval mal² chlapec a dφval se na ni p°itom tak, jak by se ₧ßdnΘ dφt∞ nikdy
dφvat nemohlo. äÄivot se p°ece sklßdß z drobn²ch radostφ. Vezmi ho a prchejte
odsud, dokud je jeÜt∞ Φas. Mo₧nß pochopφÜ v∞ci, kterΘ ti a₧ doposud unikaly a
mo₧nß pak i n∞co najdeÜ.ô
äKdo jsi,ô hlesla.
äTv∙j osud!ô zasmßl se chlapeΦek a
doslovaàDOSLOVAà zmizel. Caitlin stßla na tom mφst∞ jako p°imra₧enß, dokud ji
tak nenaÜel Edmund.
***
Narmer se probudil s mφrnou bolestφ hlavy. Dosud
slyÜel doznφvat sv∙j vlastnφ k°ik, kter² se jakoby ztrßcel v dßli v nitru jeho
lebky.
äU₧ se ti to zase zdßlo?ô ozval se pon∞kud
krßkav² hlas. Dotaz zazn∞l jakoby odnikud. Narmerovi se teprve te∩ zaΦal pomalu
vracet zrak, tedy vnφmßnφ barev a prostoru, jeho vnit°nφ oko vÜak bylo stßle
slepΘ. Mφstnost luxusnφho hostinskΘho pokoje pomalu nab²vala svΘ podoby
sestavovßnφm z mnoha miniaturnφch ΦtvereΦk∙ obrazu. Vypadalo to jako n∞jakß
obskurnφ sklßdanka. Narmer ji vÜak nedokßzal vnφmat dostateΦn∞ na to, aby se nad
jejφ zvlßÜtnostφ mohl podivovat. Byl duÜφ stßle jeÜt∞ n∞kde jinde.
ä Zima, zima, zimaà.,ôopakoval v neustßlΘm t°asu.
Objevovalo se to znovu a znovu. Pulsovalo mu to v mysli, i kdy₧ te∩ u₧ efekt
pomalu odeznφval. Stßle ji vÜak vid∞l, tu elfku i ten zßblesk a jejφ nßhl² pßd.
Po°ßd slyÜel k°ik novorozence mφsφcφ se s jejφm ·p∞nliv²m volßnφm, kterΘ pak tak
zßhy utichlo. Jemn∞ sebou trhla jako po bodnutφ od n∞jakΘho lΘtavΘho hmyzu a
vydechla jenom äAch.ô Z jejφ tvß°e zmizel jak²koliv v²raz a potΘ u₧ jen padala a
padalaàNedalo by se °φci, ₧e se prost∞ svalila na zem jako pytel brambor. Bylo
v tom cosi tragickΘho, jako by ji n∞co opouÜt∞lo. Vid∞l sßm sebe jako mal²
k°iΦφcφ uzlφΦek letφcφ n∞kam do neznßma. Potom jej zachytila ruka barvy
leÜt∞nΘho mramoru a zahalila ho temnota prosycenß nepopsateln²m chladem. K tomu
vÜemu slyÜel ten d∞siv² zvuk, hlas tisφc∙ zn∞jφcφch jako jeden, hlubok²,
v²sm∞Ün², hr∙zn².
ä Ten sam² sen?ô zeptal se znovu havran. Mluvit
na n∞j, to byl nejspolehliv∞jÜφ zp∙sob jak Narmera ·pln∞ probudit.
äAno,ô odpov∞d∞l hluÜe. Le₧el na posteli ve svΘm
dob°e znßmΘm pokoji a stßle jeÜt∞ zrychlen∞ d²chal cel² zalit² studen²m potem.
Tohle doznφvßnφ snu bylo jedno z nejhorÜφch. Sna₧il se nalΘzt n∞jakou Ü¥astnou
myÜlenku, kterß by to vÜe definitivn∞ zahnala. Bude myslet na Yvonn, ano na
Yvonn. SkrΦil se do tak°ka prenatßlnφ polohy a p°itßhl si p°ikr²vku t∞sn∞ji
k t∞lu. Jen kdyby Ülo n∞jak rozehnat ten chlad. Narmer byl odjak₧iva velmi
zimom°iv², mrazu se p°φmo d∞sil.
äJe to Φφm dßl horÜφ co?ô zeptal se
soucitn∞ havran. Povzbuzovanφ mu evidentn∞ moc neÜlo. Narmer jej vÜak nevnφmal.
Vid∞l p°ed sebou usm∞vavou Yvonn, kterß se ho ptß, na co myslφ. Cφtil, jak se
jeho blankyt proplΘtß s plachou zß°φ jejφch holubiΦφch oΦφ a v tom jedinΘm
dlouhΘm pohledu û objetφ se tiÜe a n∞₧n∞ mazlφ. V myÜlenkßch se vrßtil do
okam₧iku, kdy zjistil, ₧e je za urΦit²ch okolnostφ mo₧nΘ milovat se i bez
dotyk∙, stejn∞ jako je mo₧nΘ rozum∞t beze slov. Ne, ₧e by tφm cht∞l pln∞
nahradit star² dobr² fyzick² kontakt, ono by to asi ani dost dob°e neÜlo, ale
rozhodn∞ to m∞lo sv∙j p∙vab. Pak se v Üeru na tΘ chladnΘ ulici propletly
jejich
ruce3
jeho srdce naplnilo horko aà
äJestlipak ses nßm nezamiloval?ô zakrßkal
pobaven∞ Φern² ptßk.
Hostinsk² pokoj se nynφ u₧ nadobro vrßtil se
vÜemi v²hodami i nev²hodami, kterΘ mohla sm∞le poskytnout tato realita.
äZatracenej havran!!! Mß b²t p°ece
odÜt∞pkem mΘ duÜe. To jsem opravdu takovej protivnej ko°en?!!ô pomyslel si
Narmer. AvÜak bylo mu podivn∞ lehko, teplo z jeho t∞la nezmizelo. Mßlokdy
pozitivnφ sn∞nφ tak rychle a dob°e zabralo. Yvonn byla ·Φinn∞jÜφ ne₧ vzpomφnka
na jeho prvnφ kouzlo. Zatφm si pln∞ neuv∞domoval, co to znamenß, v∞d∞l jen, ₧e
za nφ musφ zajφt. Vstal a seslal na sebe Lazebnφka,
jeliko₧ kouzelnφk se prost∞ nesni₧uje k tomu, aby se Φesal nebo si snad
upravoval pomaΦkanΘ Üaty. Pou₧itφ adekvßtnφho zaklφnadla bylo mnohem stylov∞jÜφ
a Narmer si na styl potrp∞l.
PohlΘdl zkusmo do zrcadla, aby zkontroloval
v²sledek svΘho magickΘho sna₧enφ. Nebylo to t°eba, v tomto ohledu se toti₧ mohl
na svΘ schopnosti zcela spolehnout, nicmΘn∞ to Narmer d∞lal rßd. Poskytovalo mu
to onu nadnßÜejφcφ radost pramenφcφ ze sebed∙v∞ry a pocitu uspokojenφ. Na druhou
stranu bylo pravdou, ₧e k tomu, aby se stal uznßvan²m Φarod∞jem, bylo t°eba
trochu vφc, ne₧ v²born∞ ovlßdat sebezkrßÜlujφcφ kouzla. U₧, u₧ cht∞l vyrazit,
kdy₧à
äAni nevφÜ, kde bydlφ,ô °ekl mφrn∞ pobaven∞
havran.
***
Yvonn sed∞la na posteli v jednom ze sv²ch
änßhradnφchô pokojφk∙, hlavu m∞la polo₧enou na kolenou a dφvala se na prot∞jÜφ
st∞nu. Malebn² mod°e zß°φcφ kv∞tinov² vzor, kter² tvo°il p°evß₧nou Φßst v²zdoby,
ji vÜak pramßlo zajφmal. Vlastn∞ jej ani nevnφmala. To bylo nezvyklΘ, velmi
Φasto a velmi rßda pozorovala ty n∞mΘ st∞ny a nechßvala se jakoby unßÜet tichou
°ekou plnou velk²ch modr²ch kv∞t∙, kterΘ ve tm∞ tak skromn∞ zß°ily. Byla to
doslova pastva pro oΦi. Dnes byl vÜak zvlßÜtnφ den, nemohla v∙bec dospat.
Samoz°ejm∞ i nynφ nechßvala svΘ oΦi pßst se na tΘ obdivuhodnΘ scenΘrii, ale
myÜlenky jφ neustßle utφkaly jinam. S pilnostφ vΦel se po°ßd vracely k udßlostem
vΦerejÜφho dne - Φi spφÜe noci. Dny v Istrenu obvykle nestßly za °eΦ, noci to
bylo n∞co jinΘho. Yvonn s podivem zjistila, ₧e se celß t°ese. V oΦφch jφ
jisk°ilo, ho°ely plamenem neutuchajφcφho nadÜenφ. Z°eteln∞ slyÜela vlastnφ
zrychlen² dech, ale nev∞novala tomu p°φliÜnou pozornost. Byla zcela v zajetφ
onoho velmi zvlßÜtnφho a takΘ velmi silnΘho pocitu tlaku v hrudi. TakovΘho,
kter² napovφdal, ₧e vaÜe srdce mß evidentn∞ v zßm∞ru s nov∞ nabyt²mi k°φdly
v brzkΘ dob∞ opustit svΘ mφsto, i kdy₧ dob°e vφte, ₧e vßm samoz°ejm∞ nic
podobnΘho nehrozφ. Pocity tohoto druhu obvykle Φasem odeznφ4, avÜak kdy₧ jste v jejich moci, nelze se
vymanit. K°iÜ¥ßlovß r∙₧e v jejφ ruce zb∞sile rudla a pak se zase rozzß°ila
vÜemi mo₧n²mi i nemo₧n²mi barvami. Bylo to neklamn²m dokladem toho, ₧e lidΘ
mφvajφ v∞tÜinou smφÜenΘ pocity. JeÜt∞ p°ed malou chvilkou Yvonn obdivovala jejφ
repertoßr barev h²°φcφ tolika r∙zn²mi druhy odstφn∙ a jemn²ch nßdech∙, ₧e to ani
slovy nelze °φci. R∙₧e byla skuteΦn∞ schopna vyjßd°it emotivnφ stav svΘho
dr₧itele do nejmenÜφch detail∙ i se vÜemi drobn²mi nuancemi, o kter²ch nem∞l
jejich nositel zpravidla ani tuÜenφ. Bohu₧el to byla paleta srozumitelnß pouze
pro zasv∞cenΘho Φtenß°e, ale Yvonn nepochybovala, ₧e se jφm d°φve Φi pozd∞ji
stane. Nynφ se vÜak vrßtila ke sv²m myÜlenkßm û vzpomφnkßm. Ostatn∞ bylo naΦ
vzpomφnat. VΦera veΦer jφ Narmer vyznal lßsku sv²m zcela neobyΦejn²m tak trochu
elfφm zp∙sobem5 a Smrtihlav jφ daroval
nejnßdhern∞jÜφ Üperk, jak² kdy vid∞la. Navφc ji pov∞°il ·kolem, Φφm₧ jφ
prakticky uznal za prßvoplatnΘho Φlena Kartelu. Milenky byly toti₧
v tomto nanejv²Ü zßhadnΘm spoleΦenstvu pova₧ovßny za n∞co pod°adnΘho, a to i
kdyby pat°ily k t∞m nejvyÜÜφm v∙dc∙m. ╪ßd ctil u₧iteΦnost. VÜeobecnß hr∙za ze
Smrtihlava Φlen∙m sice nedovolovala dßvat jφ to otev°en∞ najevo, ale p°esto to
cφtila. Nynφ se vÜak m∞lo vÜechno zm∞nit.
Ach, Smrtihlav. Nikdy k nikomu necφtila v∞tÜφ obdiv,
strach a namlouvala si, ₧e i lßsku. P°edstavoval moc v nejΦistÜφ podob∞, jakou
kdy vid∞la. Znala mnoho respektovan²ch mu₧∙. Kdyby se vÜichni shromß₧dili, pak
by pravd∞podobn∞ zcela zaplnili prostornou vstupnφ halu domu, ve kterΘm zrovna
p°espßvala. P°edstavila si ten dav. Bylo jich tak mnoho, ale ₧ßdn² se mu nemohl
rovnat, a to vΦetn∞ Narmera. Äßdn² z nich by se mu nemohl postavit. VÜechny by
p°emohl a mo₧nß, ₧e i najednou. Yvonn o tom byla p°esv∞dΦena. Znala tu moc a
vid∞la ji v akci. AΦ byl Narmer v²jimeΦn² mu₧ i kouzelnφk, p°ece jenom s magiφ
teprve zaΦφnal. Sna₧il se to sice obratn∞ skr²vat, ale Yvonn to velmi brzy
poznala. M∞la na podobnΘ v∞ci velmi dobr² zrak, cviΦen² vynikajφcφm uΦitelem.
V∞d∞la, ₧e by nemohl vzdorovat tΘ staletΘ sφle ani jejφmu smutku. Cφtila se te∩
trochu provinile, kdy₧ si na Smrtihlava vzpomn∞la. Co by asi d∞lal, kdyby o
Narmerovi v∞d∞l, kdyby v∞d∞l, ₧e na n∞j po°ßd myslφ, zu°il by Φi jeÜt∞ vφc
posmutn∞l? Nebo by snad ji₧ koneΦn∞ navÜtφvil jejφ lo₧nici?
MyÜlenka Φi spφÜe vzpomφnka poletovala kolem jejφ
hlavy jako neodbytnß m∙ra buÜφcφ sv²mi jemn²mi k°φdly na okno se dob²vala
dovnit°. Chvφli p°emφtala oddalujφc rozhodnutφ, kterΘ ji₧ stejn∞ padlo, pak
pootev°ela dvφ°ka svΘho v∞domφ a vpustila ji tam. Zav°ela oΦi. Na jejφch
sametov²ch k°φdlech se vrßtila skrze pφsky Φasu do doby, kdy byla mnohem mladÜφ.
Musela se sama nad sebou pousmßt. Byla tehdy takov² nevyveden², zato velmi
svΘhlav² pulec. SpoleΦn∞ s n∞kolika sob∞ podobn²ch podnikala r∙znß zt°eÜt∞nß
dobrodru₧stvφ. Potulovaly se po m∞st∞ po setm∞nφ, tanΦily v lese p°i m∞sφΦku a
p°edstavovaly si jakΘpak jsou asi vφly. Byly zrovna dosp∞lΘ6, ctily pouze svobodu a ₧ßdnß pravidla. Byly
prost∞ na nejlepÜφ cest∞ do neÜt∞stφ, kterΘ na sebe samoz°ejm∞ nikdy nedßvß
dlouho Φekat. Bylo by to od n∞j p°ece nezdvo°ilΘ, nemyslφte?
Pobφhala tehdy se svou nejlepÜφ kamarßdkou
ulicemi m∞sta. TanΦily na liduprßzdn²ch nßm∞stφch a v²skaly z pouhΘ radosti ze
₧ivota. U₧φvaly si bezstarostnosti, jeliko₧ jen velmi z°φdka n∞koho potkaly. A
kdy₧ u₧ jim n∞jak² blßzniv² Φlov∞k nedbal² zßkona zk°φ₧il cestu, rychle se zase
stßhl, jeliko₧ si myslel, ₧e vid∞l NoΦnφ tvory.
Ano, tak p°irozen∞ se nocφ pohybovaly. Vypadaly skuteΦn∞ jako vφly, tak krßsnΘ,
roztanΦenΘ a nevÜφmavΘ. Jinak v potemn∞lΘm Istrenu nebylo mo₧no narazit na ₧ivou
duÜi. Ehmàtedy na ₧ivou rozhodn∞ ne, co se t²Φe t∞ch mrtv²ch, ti spφÜe narazili
na vßs.
Yvonn si jej vÜimla prvnφ. Vyno°il se ze stφnu
prot∞jÜφ budovy a krßΦel rovnou k nim. Ani v nejmenÜφm se nesna₧il n∞jak
maskovat nebo snad kr²t. èel p°φmo majestßtn∞, hrd∞ a zp°φma. M∞l vysokou a
nepochybn∞ i Ütφhlou postavu, by¥ byl cel² zahalen v lehk² Φern² plßÜ¥ s vysok²m
lφmcem. Bledß a pohublß tvß° zß°ila do tmy hroziv∞ vyrovnan²m klidem. TmavΘ
vlasy peΦliv∞ uhlazenΘ dozadu byly tak perfektn∞ uΦesßny, ₧e p∙sobily dojmem
obsidißnovΘ helmy. V oΦφch, je₧ pomalu leΦ jist∞ zaΦφnaly dostßvat purpurov²
nßdech, se zraΦil hlad7.
Zkrßtka upφr jako vymalovan². Jsem vÜak p°esv∞dΦen, ₧e na obrßzku byste jej
vid∞li rozhodn∞ rad∞ji. Musel b²t bu∩ hodn∞ star² nebo velmi konzervativnφ
(mo₧nß obojφ), jeliko₧ vyznßval onu dßvnou klasickou formu vampyrismu.
Jeho efektnφ nßstup m∞l na ob∞ dφvky paralyzujφcφ ·Φinek.
Stßly jako p°imra₧enΘ, neschopny sebemenÜφho pohybu. Hled∞ly na n∞j stejn∞
fascinovan∞ jako ob∞¥ na hada chystajφcφho se k ·toku. On vÜak nevypadal, ₧e by
n∞co podobnΘho v nejbli₧Üφch chvφlφch plßnoval. Pohyboval se pomalu a klidn∞ û
s jakousi grßciφ. Kdy₧ p°iÜel a₧ k nim, maliΦko se pousmßl a odhalil p°itom
zuby.
äDnes se nebude utφkat?ô zeptal se t≤nem n∞koho, kdo se
p°iÜel po rßnu (pro n∞j bylo technicky vzato po rßnu) prob∞hnout do m∞stskΘho
parku.
Na to stiskla Yvonn jejφ kamarßdka ruku a tiÜe °ekla: ä
Utφkej! O m∞ se neboj, oni ₧erou jenom panny. B∞₧!ô
Yvonn se ani nepohnula, zato upφr ano.
äÄerou?!ô trhl sebou a vypadal mφrn∞ Üokovan∞. Po tvß°i mu
p°eb∞hlo slabΘ zacukßnφ.
äMilß dßmo, mßte o nßs v∞ru zvlßÜtnφ p°edstavy. Nehled∞ na
to, ₧e si, bohovΘ v∞dφ proΦ, myslφte, ₧e Vßs onen prost² fakt, ₧e jste vΦera
skotaΦila ve stohu se Üevcovsk²m tovaryÜem, m∙₧e n∞jak ochrßnit. Hledat v tomto
m∞st∞ pannu! Znßte snad tvora, kter² by se takto dobrovoln∞ odsoudil k smrti
hladem?ô
Dφvka neodpov∞d∞la, vlastn∞ na to nem∞la ani Φas, nebo¥
ji₧ b∞hem upφrovy poslednφ v∞ty utφkala s Yvonn co mo₧nß nejrychleji pryΦ.
äAch to mlßdφ k°ehouΦkΘàneposlouchß,ô°ekl naoko shovφvav∞
upφr, kter² ji₧ Φφm dßl h∙°e maskoval, jak se chv∞je ₧φznφ. PotΘ se zm∞nil
v obrovskΘho netop²ra a bez obtφ₧φ ob∞ dφvky dohnal.
Yvonn n∞co narazilo do zad. P°epadla dop°edu a na tvrdΘ
zemi ud∞lala n∞kolik kotrmelc∙. P°es tupou bolest rozlΘvajφcφ se jφ po celΘm
t∞le se znovu pokusila vstßt. Nßhle ucφtila jakoby ji n∞co nehmotnΘho pohladilo
po ramennou a tamtΘ₧ to zaΦalo do nφ vnikat. V podob∞ silnΘho mravenΦenφ se jφ
to rozlilo do ka₧diΦkΘho svalu (vyjma srdce) v celΘm t∞le a ty okam₧it∞
paralyzovalo. Nemohla se v∙bec pohnout. Hlavu m∞la otoΦenou stranou, p°esto
v∞d∞la, ₧e se nad nφ sklßnφ upφr.
äèèè maliΦkß,
nebude to bolet.
Jen to tak pφchneàjako vΦeliΦka
a pro duÜi nastane Φas na odlet.
Jß humßnn∞ zabφjφm,
proto nemusφÜ se bßt.
O krev Tvou T∞ bezbolestn∞ p°ipravφm,
nejsem ₧ßdn² sadistick² vrah.
Bude to p∞knß Φistß rßna,
jsem tak°ka °emesln² kat.
Smrt je jen stφnem ve tvß°i mΘho pßna,
jak u₧ jsem °ekl, nemusφÜ se bßt,ô
Üeptal jφ tiÜe a slastn∞ do ucha, kdy₧ jφ hladil po
vlasech. Pak je odrhnul, aby se jφ ji₧ koneΦn∞ mohl zakousnout do krku a nßhle
strnulàasi spat°il jejφ rodinnΘ tetovßnφ. Okam₧it∞ ji pustil, za jin²ch
okolnostφ by si Yvonn myslela, ₧e polekan∞. Po malΘ chvilce zjistila, ₧e se m∙₧e
op∞t voln∞ h²bat. Pomalu vstßvala a p°itom slyÜela nebo m∞la alespo≥ pocit, ₧e
slyÜela, jak upφr neustßle opakuje jedinΘ slovo û koblihy. Nejist∞ se
otoΦila. Upφr tam stßle byl. Strojen∞ se na ni usmßl, tentokrßt se stisknut²mi
rty. Dlouh²mi prsty jφ na n∞kolika mφstech oklepal Üpφnu z Üat∙ a dokonce se
sna₧il lßtku, je₧ rozhodn∞ nebyla urΦena k vßlenφ po zemi, porovnat. Moc mu to
neÜlo, neum∞l toti₧ adekvßtnφ kouzla. D∞lal nerv≤znφ trhanΘ pohyby a v∙bec
p∙sobil dojmem n∞koho, kdo se jen st∞₧φ p°emßhß. Yvonn si v jeho oΦφch vÜimla
strachuàne vypadalo to spφÜ jako d∞s. Bylo to velmi zvlßÜtnφ. Celou dobu se
bßla n∞jak v²razn∞ji pohnout, p°esto₧e podv∞dom∞ cφtila, ₧e u₧ jφ nic nehrozφ.
S vynalo₧enφm veÜker²ch sv²ch vnit°nφch sil se upφr znovu
usmßl a rßdoby nonÜalantn∞ °ekl: ä Tak jsme se pobavili, dßmy, a vzhledem
k tomu, ₧e se vlastn∞ nikomu nic nestalo bychom mohli na celou tuto pon∞kud
trapnou epizodku zapomenout, ₧e?ô V jeho hlase zn∞l t∞₧ko post°ehnuteln² leΦ
p°esto znateln² nßznak nad∞je.
ä No a kdy₧ u₧ jsme u toho, nemusely byste se o tom NIKDE
p°φliÜ zmi≥ovat,ô dodal. ä M∞la byste u m∞ slu₧biΦku. Ostatn∞ stejn∞ bylo VaÜφ
povinnostφ upozornit na VßÜà universßlnφ statut, mß panφ,ô °ekl Yvonn,
kdy₧ jφ jemn∞ vytahoval slßmu z vlas∙. Naposled se k°eΦovit∞ usmßl a pak je pro
sebe tak typick²m, i kdy₧ nynφ pon∞kud zrychlen²m krokem opustil. Yvonn jeÜt∞
dlouho hled∞la sm∞rem, kam odeÜel. PokouÜela se n∞co rozeznat v tom
vÜeobjφmajφcφm Üeru, ale nepoda°ilo se jφ to. Temnota nedßvala ₧ßdnΘ odpov∞di.
Zat°ßsla kamarßdkou, kterß byla a₧ do tΘto chvφle v jakΘmsi zvlßÜtnφm transu Φi
bezv∞domφ a spoleΦn∞ prchaly dom∙.
Jestli si myslφte, ₧e po tΘto udßlosti p°eÜla
Yvonn chu¥ na hlouposti, tak se Üeredn∞ m²lφte. V∞tÜina alespo≥ trochu
normßlnφch lidφ by se po podobnΘm zß₧itku patrn∞ ji₧ nikdy neodvß₧ila vystrΦit
v noci nos z domu a neusnula by jinak ne₧ ov∞Üena Φesnekem a svat²mi symboly,
tak jak to nadosmrti d∞lßvala jejφ kamarßdka. Ne tak Yvonn. V tΘ jen tato ämalß
epizodkaô utvrdila pocit vlastnφ nedotknutelnosti. M∞la p°ece universßlnφ
statut? Ani v nejmenÜφm netuÜila, co to znamenß, avÜak zn∞lo jφ to nßdhern∞.
Nebyla ₧ßdnΘ obyΦejnΘ d∞vΦe, ale Yvonn s universßlnφm statutem. Navφc jφ
ten upφr oslovil ämß panφô. Byla vÜak takΘ produktem p°emrÜt∞n∞ hrdΘ v²chovy svΘ
matky, kterß jφ odmaliΦka vÜt∞povala, ₧e je n∞co v²jimeΦnΘho a naprosto
jedineΦnΘho. Kdy₧ se pak sama zaΦala p°esv∞dΦovat spφÜe o opaku, poci¥ovala
silnou pot°ebu si tuto domn∞lou skuteΦnost dokßzat. Vynikala sice mezi ostatnφmi
svou krßsou, co₧ z nφ vÜak ve svΘm d∙sledku Φinilo jen obyΦejnou krßsku.
Dokßzala sice neobyΦejn∞ Üikovn∞ jednat s mu₧i, co₧ z nφ vÜak pro zm∞nu Φinilo
zase jen obyΦejnou koketu. Nem∞la ani urozenou krev, nem∞la vlastn∞ nic krom
svΘho rodinnΘho znamenφ. Jen₧e v∞tÜina d∞vΦat z hrd²ch kupeck²ch rodin mocn∞
tou₧φcφch po vzneÜen²ch titulech m∞la t°eba d∞diΦnou pihu nebo
tak n∞co8.
Tak₧e to vlastn∞ nebyla a₧ takovß v²hra. NicmΘn∞ ₧ßdnß z nich urΦit∞ nem∞laàeeeà
jak se to jmenujeàano, universßlnφ statut.
Posφlena slovy, kter²m vlastn∞
v∙bec nerozum∞la9,
se vydala na Thallameyn, nejmagiΦt∞jÜφ noc v celΘm roce, a ₧e v IstrenskΘm
kalendß°i bylo zvlßÜtnφch nocφ opravdu mnoho( Istre≥anΘ toti₧ m∞°ili Φas na noci
ne na dny jako jinφ lidΘ). Tato vÜak mezi nimi m∞la zcela mimo°ßdnΘ postavenφ.
Byla to noc zalo₧enφ m∞sta i velkΘ tragΘdie, kdy bylo mßlem
celΘ zniΦeno. Jestli se n∞kdo opovß₧il producφrovat se n∞kdy venku po setm∞nφ,
tak o svßtku
Stφn∙ si to zaruΦen∞ rozmyslel. Jak u₧ jsem
vÜak napsal, Yvonn nebyla jen tak n∞kdo, tedy n∞kdo asi ano (po°ßd lepÜφ
ne₧ n∞co, ₧e), ale s velk²m N. Alespo≥ si to o sob∞ myslela. Proto jφ
neΦinilo obzvlßÜtnφ potφ₧e na rozdφl od v∞tÜiny normßlnφch (pro n∞koho jako ona
to znamenß spφÜ pr∙m∞rn²ch) obyvatel Istrenu vyrazit se na tajemstvφ Thallameynu
podφvat.
VyÜla z domu krßtce po setm∞nφ a zamφ°ila p°φmo k les∙m.
Nic jφ v tom nebrßnilo. AΦkoliv bylo m∞sto Istren obehnßno pom∞rn∞ vysok²mi a
solidnφmi hradbami, jeho brßny obvykle z∙stßvaly v noci otev°enΘ. Nehlφdala tam
dokonce ani strß₧. Nebylo ostatn∞ ani proΦ, kdy₧ v tΘto oblasti jej mohli
napadnout tak ämaximßln∞ô netvo°i, kte°φ by se vÜak s n∞Φφm podobn²m v∙bec
nenamßhali, obzvlßÜt∞ kdy₧ m∞li otev°eno. Chodili si sem jako dom∙. Oni zde
vlastn∞ byli doma, sv²m zp∙sobem samoz°ejm∞. M∞sto Istren toti₧ ve skuteΦnosti
₧ilo spφÜe ze svΘho noΦnφho osazenstva, je₧ bylo mo₧nß jeÜt∞ poΦetn∞jÜφ ne₧ jeho
ä°ßdnφô obyvatelΘ, ale kterΘ se takΘ v∞tÜinou skr²valo ve stφnech a v∙bec se
chovalo mnohem tiÜeji ne₧ lidΘ. Proto jich mohla Yvonn tolik nev∞domky minout,
kdy₧ b∞₧ela ulicemi. Dozv∞d∞la se o nich a₧ mnohem pozd∞ji. To vÜak nynφ nenφ
v∙bec d∙le₧itΘ, rozhodn∞ ne tolik jako ₧ivΘ vzpomφnky. Yvonn prßv∞ opustila
m∞stskou brßnu otevφrajφc svΘ srdce chladnΘ noci, ani₧ by si uv∞domovala, jak
m∙₧e b²t n∞co takovΘho nebezpeΦnΘ. Na druhou stranu, co krßsnΘho nenφ
nebezpeΦnΘ? Ka₧dß r∙₧e mß p°ece trny. Byla velmi jasnß noc a ona nastavovala
tvß°e m∞sφΦnφmu svitu. Pot∞Üila se pohledem na hv∞zdy, ale ani ty ji nemohly
p°φliÜ zdr₧et na jejφ plßnovanΘ cest∞ sm∞rem k lesu. Kdy₧ k n∞mu koneΦn∞
dorazila, zastavila se a chvφli se jen kochala tou ·₧asnou scenΘriφ. VÜechno
bylo tak podivn∞ zvlßÜtnφàstejn∞ znßmΘ a p°esto tolik jinΘàzßhadnΘ. Pamatovala
si vÜechna ta mφsta. Ano, sem chodila s kamarßdkami na bor∙vky, tady naÜla ten
nejv∞tÜφ h°ib svΘho ₧ivota a pod tamtφm stromem dostala sv∙j prvnφ polibek. Ale
te∩ to bylo jinΘ, jako by vÜechny jejφ vzpomφnky na tato mφsta pat°ily do jinΘho
sv∞ta. Rozdφl nespoΦφval v detailech û v₧dy¥ po chvilce pßtrßnφ naÜla i ten
pah²l v∞tve, co se pod nφ zlomila, kdy₧ si jednou hrßla na schovßvanou û ale
spφÜe v duÜi tohoto mφstaàv tom jak se stromy zvlßÜtn∞ naklßn∞ly, jako by
d²chaly, a v tom, jak ji v₧dycky ovanul chlad, kdy₧ p°iÜlo n∞co jako v²dechàv
tom, jak se sv∞tlo podivn∞ lßmalo mezi kmeny strom∙, paprsky nelΘtaly rovn∞ a
rychle jako Üφpy, ale spφÜe se po lese pomalu plazily jako n∞jacφ mdlφ hadi.
Yvonn si byla jistß, ₧e zahlΘdla strom, kter² byl v nepravideln²ch spirßlßch
obtoΦen paprskem sv∞tla, jen₧ vypadal, jako by se sna₧il vyÜplhat nahoru. Pomalu
krßΦela lesem, lapena tou zßhadn∞ lßkavou atmosfΘrou, kterß sv²m specifick²m
zp∙sobem m∞nila snad i vzduch. Zhluboka se nadechla. Bylo v n∞m n∞co na pomezφ
mezi chutφ a v∙nφ, kterou nedokßzala nijak blφ₧e popsat ani k niΦemu p°irovnat,
jeliko₧ nic podobnΘho nikdy necφtila. Tolik se tento sv∞t liÜil od toho jejφho,
d∙v∞rn∞ znßmΘho. Ovlßdnuta zv∞davostφ Üla pomalu dßl do nitra lesa. P°eskakovala
podivn∞ uzlovitΘ spletence ko°en∙ a uh²bala beztvar²m stφn∙m a stφn∙m stφn∙,
kterΘ se po nφ natahovaly.
äTady m∞la b²t p°ece cesta, krucinßl!ô pomyslela si, ale
cesty n∞kam zmizely. Prßv∞ se kousek od jejφ hlavy proplazil tenk² paprsek
sv∞tla v podob∞ st°φbrnΘho hada. AΦkoli nezahlΘdla jeho konec ani zaΦßtek, m∞la
siln² pocit, jako by odn∞kud prchal. A tßmhle jsou dalÜφ a dalÜφàvÜechny, jak se
zdßlo, opouÜt∞ly jednu urΦitou Φßst hvozdu. Te∩ ji₧ si byla jistß tφm, co d°φve
pova₧ovala pouze za smyslov² klam. Sv∞tlo Ülo z lesa ven a ne z venku do lesa,
jak tomu bylo za normßlnφch okolnostφ.
äTo je ale bezva dobrodru₧stvφ,ô pomyslela si, ä Ükoda, ₧e
se nemßm s k²m o tyhle zß₧itky pod∞lit.ô
Bez sebemenÜφho zavßhßnφ vyrazila sm∞rem, odkud, jak se
domnφvala, p°ichßzely paprsky. RozlΘvala se tam tma jako horkß Φokolßda, je₧
p°etekla z Üßlku. Byla to prazvlßÜtnφ tma, ·pln∞ p°evßlcovala tu obyΦejnou a
takΘ zß°φcφ hady, kte°φ nestaΦili utΘct. RozpouÜt∞li se v nφ jako mlΘko v kßv∞.
Odrß₧ela sv∞tlo, a proto byl jejφ povrch leskl². Yvonn se jφ lehounce dotkla û
byla ho°kß. Rad∞ji p°ed nφ ustoupila. Nev∞d∞la, co dßl, kdy₧ tu najednou si
vÜimla jednΘ zvlßÜtnosti na zdejÜφch stromech. Na prvnφ pohled to nebylo patrnΘ,
ale te∩ se o tom ji₧ nedalo pochybovat. VÜechny se naklßn∞ly jednφm sm∞rem.
äOny plßΦou!ô pochopila po chvφli.
Dotkla se k∙ry jednoho z nich. ChudßΦek, vypadal, jako by
se m∞l ka₧d²m okam₧ikem zlomit. Takovß na n∞m spoΦφvala tφha. P°esto se sna₧il
stßt co nejvφce vzp°φmen∞, jak mohl. Byla v tom jakßsi hrdost. Strom se
naklßn∞l, d°evo se namßhalo a vydßvalo dlouh² melodick² sten. Kdy₧ se do n∞j
zaposlouchala, rozeznala v n∞m jak²si vzdßlen∞ zn∞jφcφ Üepot v∞tvovφ, ve kterΘm
se jako by ztrßcel n∞jak² hlas, dß û li se to v∙bec hlasem nazvat.
ànech¥ truchlφ cel² krajà
Vφc nezaslechla û jen nez°etelnΘ ·tr₧ky,
z nich₧ porozum∞la pouze jednomu. S pocitem vzruÜenΘho zmatku se pustila k∙ry
stromu a Üepot v jejφ hlav∞ utichl. Pak zaΦala vnφmat tu zvlßÜtnφ melodii.
SpoΦφvala tak°ka na hranici lidskΘho slyÜenφ a jen lehce ji obΦas neobyΦejn∞
drß₧div²m zp∙sobem p°ekroΦila. Byla jako vlna, kterß se s pravidelnou
nepravidelnostφ p°evaluje p°es okraj. Yvonn vyrazila sm∞rem, odkud se domnφvala,
₧e p°ichßzφ. Velmi dob°e si uv∞domovala, ₧e si jeho sprßvnostφ nem∙₧e b²t nijak
jistß, ale zßrove≥ n∞jak²m nevysv∞tliteln²m zp∙sobem v∞d∞la, ₧e tam le₧φ zdroj
tΘ podivn∞ krßsnΘ hudby. Ostatn∞ tak to tady bylo se vÜφm. B∞₧ela podΘl
roztahujφcφ se ΦokolßdovΘ tmy, ani₧ by se musela bßt, ₧e jφ bude pohlcena.
èφ°ila se pro ni p°φliÜ pomalu. VÜechno tu v∙bec bylo n∞jakΘ zpomalenΘ û od
sv∞tla p°es vφtr a₧ po tmu. P°esto si dßvala pozor, onφm specifick²m zp∙sobem
toti₧ tuÜila, ₧e n∞Φemu zde m∙₧e d∙v∞°ovat a n∞Φemu zase ne. Postupovala velmi
rychle, les jφ nekladl sebemenÜφ p°ekß₧ky, i kdy₧ m∞la neodbytn² pocit, ₧e by
cht∞l. Nynφ ji₧ s urΦitostφ v∞d∞la, ₧e se p°ibli₧uje, nebo¥ melodie se neustßle
zesilovala. Sklßdala se z dlouh²ch hlubok²ch t≤n∙ pφÜ¥aly, ve kter²ch bylo tolik
bolesti, lßsky a ₧alu, a₧ Yvonn vhrkly slzy do oΦφ. Chvφli jen tak stßla a
poslouchala. PotΘ, kdy₧ zjistila, ₧e ji temnota ji₧ mßlem obklopila, rychle
vyrazila. Chvφli potom dob∞hla na malou m²tinku. Stromy se zde ji₧ nenaklßn∞ly,
pouze se navzßjem svφraly v korunßch. Uprost°ed palouΦku stßla Φernß postava
hrajφcφ na pφÜ¥alu. Byla celß zahalenß do dlouhΘ kßp∞, kterß na zßdech plynule
p°echßzela v bublajφcφ potoky temnoty ze vÜeho nejvφce p°ipomφnajφcφ horkou
Φokolßdu, je₧ se rozlΘvala do vÜech sm∞r∙. Yvonn naÜla zdroj temnoty i hudby.
VÜimla si, ₧e se postava pohybuje, velmi pomalu krßΦela lesem a hrßla si svou
smutnou pφse≥. Byla tak sugestivnφ, plnß p°φb∞h∙, osud∙, nad∞jφ a idejφ. V dφvce
chvφli zßpasil plßΦ s neodbytnou zv∞davostφ, s₧φravou touhou v∞d∞t, kdo nebo co
se skr²vß v tΘ kßpi a proΦ a co a jak a tisφce jin²ch v∞cφ. Obsah pφsn∞, kterß
nem∞la a nemusela mφt slova, se jφ zaΦal objevovat p°ed oΦima. Byl to jeden a
zßrove≥ tisφce obraz∙ najednou, r∙zn∞ se jφ chrlily do oΦφ z okraj∙ i st°edu
zornΘho pole a vzßjemn∞ se p°ekr²valy. Nebyly to vÜak jen pouhΘ obrazy ale
obsahovaly dokonce i sluchovΘ, hmatovΘ,ΦichovΘ a emocionßlnφ vjemy. To vÜechno
najednou a jaksi naprosto nesystΘmov∞ splßcanΘ dohromady. P°esto byla ke svΘmu
·divu schopna tu podivnou sm∞sku vnφmat a urΦit²m zp∙sobem se v nφ i orientovat.
To vÜe samoz°ejm∞ za pou₧itφ smysl∙, o nich₧ ani nev∞d∞la, ₧e je mß, a kterΘ ani
pravd∞podobn∞ nem∞ly v jejφm dob°e znßmΘm sv∞t∞ ₧ßdnΘ jmΘno. Rozeznßvala jak²si
dominantnφ motiv. Byl tam n∞jak² hrad, ohe≥, boj a k°ik.
VÜechno to vÜak bylo p°φliÜ namßhavΘ. Dφvka ji₧ dnes byla
p°esycena neobvykl²ch vjem∙. Nakonec v jejφm malΘm vnit°nφm souboji zvφt∞zila
zv∞davost. N∞jak podv∞dom∞ cφtila, ₧e zjiÜt∞nφ Φehokoliv o osob∞ v kßpi bude
mnohem jednoduÜÜφ ne₧ rozluÜt∞nφ celΘho toho tajemnΘho obrazu, kter² ji navφc
tolik d∞sil. Prudk²m pot°esenφm hlavou a n∞koliker²m zamrkßnφm se zbavila
p°edstav a vyb∞hla k ΦernΘ postav∞. èel z nφ divn² chlad, kdy₧ ji uchopila za
rukßv kßp∞, bylo jφ, jako by strΦila ruku do z lΘta do zimy. P°esto ten chlad
nep∙sobil tak ·pln∞ fyzicky.
Postava se zastavila, p°estala hrßt a otoΦila k nφ hlavu.
V hlubinßch kapuce se objevila zvlßÜtnφ tvß°, je₧ by se dala nejlΘpe popsat jako
obliΦej smrteln∞ bledΘho mladφka s velmi tmav²mi vlasy, v²razn²m oboΦφm, jemn²m
knφrem a bradkou.
äTak
jsi mne naÜla, Yvonn,ô °ekl hlasem tisφc∙
zn∞jφcφm vÜak jako jeden.
Poznßmky autora
1.
Je p°φmo
podivuhodnΘ, jak majφ n∞kte°φ auto°i se zjevn²m nedostatkem invence v oblasti
jmen ve zvyku pojmenovßvat svΘ trpasliΦφ postavy Korgan. û pozn. autora
s nedostatkem invence v oblasti jmen.
---zp∞t do
textu---
2.
Pokud nevφte, na co narß₧φm, tak si p°eΦt∞te Matovu povφdku
Poutnφk smrtφ. Co₧ ve v²sledku znamenß, ₧e abyste si pln∞ vychutnali jednu
blbost, musφte vlastn∞ p°eΦφst dv∞. Jo, jo, tak u₧ to chodφ, kdy₧ si jdou
pisßlci vzßjemn∞ na ruku.
---zp∞t do
textu---
3. A popletly zadky, jeliko₧
a¥ u₧ jste Φlov∞k nebo elf, dr₧φte se za normßlnφch okolnostφ jen a pouze za ten
vlastnφ.
---zp∞t do
textu---
4. Pokud nejde o zßstavu.
V takovΘm p°φpad∞ sice odeznφ takΘ, ale bohu₧el i s vßmi.
---zp∞t do
textu---
5. Ryze elfφm! Navφc ani ne p°φliÜ
originßlnφm. Tento rßdoby kouzelnφΦek toti₧ v ran∞jÜφm v∞ku p°eΦetl mnoho
romantick²ch balad p°ednφch elfφch bard∙. Kdy₧ proto vylΘval srdφΦko Yvonn, bylo
to jako byste recitovali nap°. Shakespearovy sonety n∞komu, kdo je v∙bec neznß.
Velmi efektivnφ. NicmΘn∞ u takzvan²ch ämodernφchô holek, bych tento zp∙sob
nedoporuΦoval. Na tomto kolbiÜti usp∞jete spφÜe s kruhem v nose a dready,
nikoli s poeziφ.
---zp∞t do
textu---
6. ZajφmavΘ je,₧e tato pom∞rn∞
zßbavnß p°edstava mß sklony napadat Φlov∞ka v prakticky jakΘmkoli v∞ku. Vlastn∞
ji₧ od svΘho probuzenφ k v∞domφ b²vß dφt∞ obvykle p°esv∞dΦeno, ₧e prßv∞ te∩
nabylo dokonalΘho rozumu, kter² je schopen vÜe posoudit a Φasto takΘ odsoudit.
Kdy₧ je pak d°φve Φi pozd∞ji rozum zklame, straÜn∞ se vyd∞sφ a uteΦe se schovat
za mßminu sukni û ve starÜφm v∞ku pak za v∞deck² nebo nßbo₧ensk² dogmatismus.
Jak vidno, n∞kdo z d∞tsk²ch dupaΦek nikdy nevyroste. To vÜak nenφ d∙vod se mu
smßt, spφÜ skoro zßvid∞t. ZajistΘ si toti₧ pamatujete, jak nßdhern∞ prost²
byl ₧ivot za mßminou suknφ.---zp∞t
do textu---
7. Technicky vzato ₧φze≥, ale
vzhledem k faktu, ₧e hlad je pouze p°evleΦenß ₧φze≥, co₧ by pro upφry m∞lo
platit dvojnßsob, jsem dosp∞l k nßzoru, ₧e je to vlastn∞ jedno.
---zp∞t do
textu---
8. Nap°φklad kßvovou skvrnu velikosti mexickΘho dolaru
---zp∞t do
textu---
9. Slova majφ vskutku ·₧asnou sφlu a kdy₧ se nad nimi zamyslφme,
tak nßm zajistΘ nebude dlouho trvat, ne₧ p°ijdeme na to, ₧e nejv∞tÜφ sφlu majφ
prßv∞ ta slova, kter²m lidΘ v∙bec nerozum∞jφ.. Mohou si za n∞ toti₧ dosadit to,
co jim vyhovuje,. Hlavn∞ kdy₧ je jim mφrn∞ naznaΦeno, co tak zhruba majφ
dosazovat. Zß°n²m p°φkladem je kouzelnΘ sl∙vko ä transparentnφô û oblφben² to
v²raz mnoha politik∙. Zaslechl jsem politick² projev, ve kterΘm zazn∞lo asi
stokrßt, a kdy₧ jsem se pak ptal mnoha lidφ, je₧ hodnotili tento erudovan²
proslov veskrze kladn∞, ukßzalo se, ₧e nemajφ ani pßru o tom, co znamenß
erudovan² nato₧ pak transparentnφ. Kdy₧ jsem jim potΘ v²znamy obou slov
vysv∞tlil, byli docela zklamßni, jeliko₧ v tomto novΘm sv∞tle nep∙sobila zdaleka
tak vzneÜen∞. Vlastn∞ jsme se shodli na tom, ₧e ta °eΦ byla o niΦem.
---zp∞t do
textu---
-strana 4-
