OblφbenΘ
p°φslovφ Xallivaria, prvnφ jej vÜak vy°kl èedoplßÜ¥, kter² jej vÜak aplikoval
v mφrn∞ upravenΘ form∞. Jeho platnost toti₧ rozÜφ°il tΘm∞° na vÜechny krom sebe.
Yvonn se skuteΦn∞ hned p°i prvnφ p°φle₧itosti
vytratila. Jejφ motivy vÜak byly ·pln∞ jinΘ, ne₧ si Narmer myslel. Byly dokonce
takovΘ, jakΘ by si jen st∞₧φ dokßzal p°edstavit. Dlouho se rozm²Ülela, velmi
dlouho. DneÜnφ veΦer byl p°ece tak nßdhern². Sed∞la te∩ v malΘ kom∙rce naprosto
stranou hluku linoucφho se od v²Φepu. V ka₧dΘm hostinci ve m∞st∞ m∞la vyhrazenou
podobnou mφstnost. Ka₧dß ₧ena se p°ece n∞kde pot°ebuje p°epudrovat, ujistit se,
₧e je stßle neodolatelnß, nebo¥ nejd∙le₧it∞jÜφ je, aby tomu v∞°ila ona sama.
BohatΘ ₧eny si pak mohou dop°ßt luxus soukromφ a Yvonn byla bohatß, platila
hotov∞ û bez smlouvßnφ. Zhlφ₧ela se prßv∞ ve velkΘm zrcadle a ujiÜ¥ovala se, ₧e
je stßle krßsnß. Tak krßsnß, jako tehdy, kdy₧ ji poprvΘ uvid∞l, ON. To je
zvlßÜtnφ, vzpomn∞la si na Narmera. JeÜt∞ s nik²m se necφtila tak dob°e. Ani
s N═M. Byl to velmi krßsn² veΦer, ale te∩ na to nem∙₧e myslet. N∞kdo na ni toti₧
Φekß, n∞kdo, kdo se ji₧ dlouho neukßzal. Zmoc≥ovalo se jφ vzruÜenφ, proudilo od
krku a₧ ke koneΦk∙m prst∙. U₧ to cφtφàano cφtφ tu moc. Byla jako zßblesk Φi
pohyb na okraji zornΘho pole. Zn∞la jako sotva slyÜiteln² hlas, takov², o kterΘm
si Φlov∞k nem∙₧e b²t jist², jestli se mu jen nezdßl. TichΘ volßnφ, je₧ pouze
lechtalo vÜechny smysly. Znala to volßnφ, rozum∞la mu. ╪φkalo pouze jedinΘ
slovo, jedno jmΘnoà
ä
YYYYYYYvvvvvvvvvvvvvooooooooooooonnnnnn!!!!!!!!!!!!!!!!!ô
ProΦ je tu najednou tak chladno? Mφstnost byla p°ece
vyh°ßtß. Vid∞la, jak se jejφ dech m∞nφ v pßru. Volßnφ bylo sotva slyÜet, o to
vφc vÜak bylo cφtit, o to bylo ·p∞nliv∞jÜφ. Yvonn Φekala. Rßda se nechßvala
prosit. Chlad ji hladil po vlasech a lechtal na krku. Zav°ela oΦi, stßle Φekala.
LedovΘ prsty se jφ rozbφhaly po celΘm t∞le, t°ßsla se, bylo to p°φjemnΘ. Tak
p°φjemnΘ. Slastn∞ otev°ela oΦi a °ekla to slovo na kterΘ se celou dobu Φekalo û
jedinΘ jmΘnoà
ä Smrtihlave,ô m∞la to rßda, straÜn∞ moc. P°φmo
ho milovala, ten pocit moci nad neuchopitelnou silou. V∞domφ, ₧e nem∙₧e
vstoupit, dokud nenφ pozvßn, dokud jej ONA nepozve: ä Poj∩ dßl!ô
Volßnφ se stßhlo stejn∞ jako chlad, neviditelnΘ
prsty zmizely. Sed∞la v napjatΘm oΦekßvßnφ toho, co se stane û stejn∞ jako
poprvΘ, p°esto₧e to za₧ila ji₧ tolikrßt. Ned∞lo se vÜak nic. Mφsto Üepot∙ a
pocit∙ tu bylo hluchΘ ticho, naprostΘ nic. A pakàF═══════════════════════às
neΦekanou prudkostφ, kterß jφ opravdu vyd∞sila, se do mφstnosti nahrnuly m∙ry.
Po tom tichu to zn∞lo skoro jako ·der palicφ. Rojily se odevÜad, velikΘ m∙ry se
znamenφm smrti na zßdech. Zu°iv∞ se hnaly doprost°ed mφstnosti, kde vytvo°ily
sloup. Divoce se toΦφcφ sloup t∞l a k°φdel hem₧φcφ se lebkami. S hr∙znou
preciznostφ se pomalu zaΦaly tavit a m∞nit do tvaru postavy. èum∞nφ k°φdel
utichalo tφm vφce, Φφm vφce postava nab²vala tvaru. Nakonec vÜechny m∙ry zmizely
a na mφst∞ sloupu stßla osoba zcela zahalenß v ΦernΘ kßpi. Z temnoty jejφch
zßhyb∙ Yvonn sledovaly dv∞ pozornΘ a velmi smutnΘ oΦi. Nevid∞la je, spφÜe jen
tuÜila, zato velmi intenzφvn∞.
äDlouho ses neukßzal!ô
äDlouho?!àJak pro koho,ô zn∞la klidnß odpov∞∩.
Smrtihlav m∞l hlubok² melodick² hlas, dalo by se °φct, ₧e krßsn². Yvonn jeho
slova obΦas poslouchala jen tak, jak plynula, bez ohledu na obsah.
äPromi≥, zapomn∞la jsem, ₧e pro tebe Φas moc
neznamenß,ô °ekla, dφvajφc se stranou. N∞jak nemohla snΘst pohled t∞ch smutn²ch
oΦφ û ne dnes. Cφtila se podivn∞ provinile kv∙li Narmerovi. Bylo to zvlßÜtnφ, ze
sv²ch p°edchozφch romßnk∙ ₧ßdnΘ v²Φitky sv∞domφ nem∞la.
äNevadφàn∞co jsem ti p°inesl,ô p°istoupil k nφ û
jestli se dß °φct p°istoupil o n∞kom, kdo se p°i pohybu v∙bec nedot²kß zem∞ û a
vtiskl jφ do dlan∞ mal² studen² p°edm∞t. Byla to k°iÜ¥ßlovß bro₧ mistrn∞
vytvarovanß do podoby r∙₧e. P∙vodn∞ se v jejφch okv∞tnφch lφstcφch mφsila Φernß
s rudou a studila v ruce jako kus ledu, avÜak jakmile ji Yvonn na chvφli
podr₧ela v dlanφch, zpr∙svitn∞la, zah°ßla se a pak zaΦala hrßt n∞kolika r∙zn²mi
barvami. Byla p°ekrßsnß.
äM∞nφ barvu a tvar podle povahy a pocit∙
majitele. Je v tom urΦit² systΘm, ale nemusφÜ se bßt, jen velmi mßlo osob na
tomto sv∞t∞ jej umφ Φφst. I tob∞ bude dlouho trvat, ne₧ se to nauΦφÜ. Do tΘ doby
ji m∙₧eÜ vyu₧φt jako elegantnφ Üperk.ô
ä A pak?ôzeptala se Yvonn nemohouc odtrhnout oΦi
od ozdoby, jejφ₧ kv∞t d°φve jakoby povadl² se nynφ rozvinul v celΘ svΘ krßse.
ä To je p°ece jednoduchΘ. Je mnohem snazÜφ lhßt
sob∞ i komukoli jinΘmu, ne₧ r∙₧i. Nikdy t∞ nezradφ a v₧dy o tob∞ vypovφ pravdu,
co₧ je velmi u₧iteΦnΘ. Je to jeden z nejlepÜφch nßstroj∙ sebepoznßnφ a
zatajovßnφ.ô
ä Zatajovßnφ?ô °ekla pon∞kud p°ekvapen∞ Yvonn.
ä No jist∞, pokud se ti poda°φ obelstφt r∙₧i, tak
dokß₧eÜ zmßst tΘm∞° kohokoli. StaneÜ se pro svΘ okolφ zav°enou knihou se
zßhadn²m nßpisem, ze kterΘ si budou moci p°eΦφst jen to, co jim sama dovolφÜ,ô
zn∞la mφrn∞ pobavenß odpov∞∩.
äNßdhern² dar,ô pomyslela si. Takov², kter²
p°edΦil veÜkerß oΦekßvßnφ. M∞la z n∞j obrovskou radost, cht∞la Smrtihlavovi
n∞jak vyjßd°it svou vd∞Φnost. V∞d∞la, ₧e by m∞la. Prudce se otoΦila a stßhla mu
kßpi z hlavy. Chystala se jej polφbit, ale pronikav² chlad, jen₧ vyza°oval, ji
zarazil. Pak ud∞lala druhou chybu, podφvala se mu do oΦφ. ZraΦil se v nich
nekoneΦn² mrßz a nekoneΦn² smutek û mraziv² smutek û poznßnφ, a nebylo v nich
ani stopy po v²Φitce.
Nic o tom, ₧e je s Narmerem vid∞l. Jen vÜφm
pronikajφcφ chlad, neznamenajφcφ vÜak odstup, spφÜ bolest a smrt.
Hlesla jenom: äDφky,ô posadila se a otoΦila zp∞t
k zrcadlu. P°ekvapilo ji, ₧e v n∞m nikoho nevidφ, p°esto₧e podle chladu si byla
jistß, ₧e Smrtihlav stßle stojφ za nφ. Ohledla se, po°ßd tam byl, v zrcadle vÜak
zahlΘdla pouze sebe a prßzdnou mφstnost. Prost∞ se neodrß₧el. Bylo to podivnΘ a
matoucφ, jeliko₧ jeÜt∞ p°ed chvφlφ sledovala jeho postupnΘ zhmot≥ovßnφ z m∙r
prßv∞ jen v zrcadle. OhlΘdla se znovu a s hr∙zou zjistila, ₧e za nφ nikdo
nestojφ. Kdy₧ se vÜak otoΦila zp∞t, Φekalo ji d∞sivΘ p°ekvapenφ. Smrtihlav ji
soust°ed∞n∞ pozoroval p°φmo ze zrcadla. Nebylo to zrovna moc p°φjemnΘ. Yvonn
neznala nikoho, kdo by vydr₧el jeho up°en² pohled.
äNedφvej se tak na m∞,ô °ekla nerv≤zn∞.
äDφvat se..,ô odpov∞d∞l odraz v zrcadle ä àa nic
nevid∞t,ô ozvalo se za nφ. Yvonn zφrala na lesklΘ sklo v ozdobnΘm rßmu a znovu
v n∞m vid∞la jen sebe a prßzdnou mφstnost. Byla vÜak pevn∞ odhodlßna se znovu
neohlΘdnout, necht∞la se po°ßd otßΦet jako n∞jak² v∞trnφk. Stejn∞ si myslela, ₧e
by to nepomohlo. TuÜila, co by pravd∞podobn∞ vid∞la.
äV∞°φÜ sv²m oΦφm?ô zazn∞la otßzka kdesi za jejφmi
zßdy. Nerv≤zn∞ sebou Ükubla, v∙bec nepochopila otßzku. Na svΘm krku ucφtila dv∞
ledovΘ ruce a ve vlasech mraziv² dech.
ä Jen z∙sta≥ tak, jak jsi,ô tich² hlubok² hlas jφ
vibroval hlavou a m∞la siln² pocit, ₧e se jφ na uchu tvo°φ jinovatka äV∞°φÜ jen
jim?ô
äAnoàehmàtoti₧ ne,ô vyhrkla dosti rozpaΦit∞.
äProΦ?ô
äNevφm,ô zn∞la jeÜt∞ zmaten∞jÜφ odpov∞∩.
äT°eba proto, ₧e ti tvΘ uÜi napov∞d∞ly, ₧e stojφm
za tebou? Proto₧e ti tv∙j hmat °φkß, ₧e se t∞ dot²kßm?ô Smrtihlav zabo°il tvß°
do jejφch vlas∙ a nasßl jejich v∙ni. Potom slastn∞ vydechl a Yvonn m∞la pocit,
₧e jφ hlavu zasßhla sprÜka ledovΘho sn∞hu. ä Proto₧e oΦi ne°φkajφ vÜechno?ô
äAno.ô
äA v∞°φÜ svΘmu rozumu? Jenom jemu?ô
äAno,ô odpov∞d∞la Yvonn. A₧ doposud to brala jako
naprostou samoz°ejmost. Nechßpala, proΦ by m∞la v∞°it n∞Φemu jinΘmu, te∩ u₧ si
vÜak nebyla tak jistß.
äZrakàlidΘ ho velmi p°ece≥ujφ. ╚asto nenßvidφ od
pohledu a hledajφ lßsku na prvnφ pohled, p°iΦem₧ zapomφnajφ na to, ₧e majφ Φty°i
dalÜφ smysly. Smysly pro to, co se mu vymykß.ô
äAle rozumàô cht∞la namφtnout Yvonn.
äAch, anoàten lidΘ takΘ p°ece≥ujφ,ô uzav°el
diskusi Smrtihlav a sledoval dßl sv²ma smutn²ma oΦima dφvku, kterß zjevn∞ nic
nepochopila.
ä╪ekni mi, co vidφÜ,ô zavrΦel a sev°el jejφ tvß°e
sv²ma ledov²ma rukama tak, ₧e se nemohla v∙bec pohnout, ä tedy, kdy₧ pominu tu
mφstnost,ô dodal ji₧ mφrn∞ji.
äSebe,ô vyjekla vyd∞Üen∞ Yvonn.
äA dßl?!ô
äNic, jen sebe.ô
Smrtihlav se dφval na dφvku, jejφ₧ hlavu dr₧el ve
sv²ch dlanφch. Nevypadala, ₧e by n∞co chßpala. Nevypadala, ₧e by m∞la n∞co
pochopit. Byla jen zmatenß a vystraÜenß. To by mohlo pro dneÜek staΦit. T°eba se
jφ vyjasnφ pozd∞ji, a₧ si vÜe nechß projφt hlavou.
äNemuΦ m∞ prosφm,ô zastΘnala a on si uv∞domil, ₧e
ji stßle jeÜt∞ dr₧φ ve svΘm ledovΘm sev°enφ.
äDob°e,ô °ekl hluÜe, ustoupil o n∞kolik krok∙ a
stßhl se do svΘho plßÜt∞.
äProΦ jsi vlastn∞ p°iÜel?ô
äNe°ekl jsem to? Bude sn∞m, je to v²bornß
p°φle₧itost. Vezmu t∞ s sebou, cht∞la jsi p°ece vid∞t ostatnφ?ô
ä A jak m∞ uvidφ oni?ô zeptala se temn∞ Yvonn.
äCo je to za otßzku?!ô
äJako tvoji d∞vku?ô pokraΦovala bolestn∞.
äSama dob°e vφÜ, ₧e nic takovΘho nejsi,ô
odpov∞d∞l dotΦen∞.
äJß vφm, nejsem ani to,ô °ekla ho°ce s palΦiv²m
v∞domφm toho, ₧e se jφ nikdy jako ₧eny nedotkl.
äNep°iÜla jeÜt∞ ta pravß chvφle, naΦasovßnφ je
d∙le₧itΘ,ô mφrn∞ se naklonil, jako by jφ sd∞loval n∞jakΘ tajemstvφ. äKrom
toho,ôpokraΦoval ji₧ normßln∞ ä jsem si jist, ₧e se na tebe nikdo nebude dφvat
skrz prsty, obzvlßÜt∞, kdy₧ tam p∙jdeÜ se mnou.ô
äNechci b²t niΦφ p°φv∞Üek!ô
äAch, ta jejφ cti₧ßdost,ô pomyslel si. Pak si
zaΦal v duchu s n∞k²m povφdat, s n∞k²m, kdo zde nebylàji₧ hodn∞ dlouho: äJe
krßsnß jako ty i stejn∞ prudkß, dokonce mß tvou cti₧ßdost, avÜak nejsi to ty. Je
to zvlßÜtnφ, dφvßm se na tebe, mluvφm s tebou, ale ty tu nejsi. Je t∞₧kΘ tomu
v∞°itàtak t∞₧kΘ.ô Jak tak mlΦenliv∞ pozoroval Yvonn, poznal pramen jejφho smutku
a v∞d∞l, ₧e mßm moc jej rozehnat. Byla tak mladß, nedosp∞lß, rozhßranß duÜe
chv∞jφcφ se potlaΦovan²m hn∞vem. PyÜnß û zpupn∞ m∞°φcφ okolnφ sv∞t sv²m
nedorostl²m rozumem, nedoΦkavß aà.a ₧ivß. Pocφtil touhu dßt jφ dalÜφ dar,
takov², kter² jφ ud∞lß v∞tÜφ radost ne₧ ta r∙₧e. Zamyslel se nad tφm, zaΦal
kombinovat. Slo₧itΘ nitky fakt∙, okolnostφ a pravd∞podobnostφ se pomalu
rozplΘtaly, a₧ n∞kterΘ konce splynuly. Vznikla ·pln∞ novß nit û nßpad, plßn.
Rozhodl se. Shodil kßpi na zem aà
ä Mßm pro tebe ·kol, Yvonn,ô °ekl ·pln∞
jin²m hlasem. Byl velmi hlubok², dokonce tolik, ₧e by tak nemohl mluvit ₧ßdn²
Φlov∞k. Nepodobal se ani sk°ek∙m divokΘ zv∞°e. P∙sobil spφÜe jako tisφc lidsk²ch
hlas∙ zvlßÜtn∞ rozost°en²ch a snφ₧en²ch o n∞kolik oktßv. Tisφc hlas∙ zn∞jφcφch
jako jeden. Smrtihlav jej pou₧φval jen vyjφmeΦn∞, aΦkoliv byl tento Hlas
pro n∞j mnohem p°irozen∞jÜφ ne₧ jeho älidskßô varianta, kterou mluvil p°ed
chvφlφ. Dalo by se °φci, ₧e to byl jeho skuteΦn² hlas.
äTen ·kol je velice delikßtnφ a sp∞chß. Kdy₧
jej splnφÜ, vyslou₧φÜ si vd∞Φnost samotnΘho èedoplßÜ¥∞,ô pokraΦoval. Vypadal
te∩ ·pln∞ jinak, mnohem p∙sobiv∞ji. Sv∞tlo svφΦek se odrß₧elo na jeho leskle
ΦernΘm draΦφm krun²°i a tonulo v bledosti jeho mramorovΘ pleti. Vlasy mφrn∞
zcuchanΘ padaly v temn²ch pramenech na ramena a byly sepnuty tou nejpodivn∞jÜφ
Φelenkou, jakou kdy Yvonn vid∞la.
OtoΦila se, poklekla a hlasem pln²m vzruÜenφ
hlesla: ä Ano, m∙j pane.ô
äJeden m∙j protivnφk se skr²vß ve m∞st∞, je
nynφ nemocn² a velice slab²,ômluvil dßl jakoby nebyl v∙bec p°eruÜen. äNajdeÜ
jeho d∙m, vplφ₧φÜ se do n∞j a tento kßmen,ôvlo₧il jφ do ruky n∞co malΘho a
velmi studenΘho, ä ukryjeÜ n∞kde v blφzkosti nemocnΘho. Musφ le₧et pokud
mo₧no co nejblφ₧e k n∞mu, ale zßrove≥ by m∞l b²t dob°e schovan², aby nebyl
nalezen. BudeÜ ten d∙m navÜt∞vovat, kontrolovat pozici kamene a stav nemocnΘho.
Ka₧dou zm∞nu peΦliv∞ zaznamenßÜ a budeÜ m∞ pravideln∞ informovat.ô
äAno, m∙j pane. Smφm se ale zeptat, kdo je tak
d∙le₧it²?ô
äVelmistr Remius, mezi Φarod∞ji znßm²
jako T°icφtka. Starß se o n∞j jist² alchymista Theodorich.ô
äNezklamu d∙v∞ru ve mn∞ vlo₧enou,ô °ekla peΦliv∞
vyslovujφc ka₧dΘ slovo jako by to bylo n∞jakΘ zaklφnadlo.
äTo doufßm,ô zn∞la velmi chladnß
odpov∞∩. PotΘ se otoΦil, znovu se zahalil do svΘ kßp∞ a zmizel zanechßvaje ji
jejφm myÜlenkßm. Chlad se ztratil stejn∞ rychle jako se objevil. Mφstnost byla
najednou podivn∞ prßzdnß, plnß pustΘho vzduchu zbavenΘho nßdechu n∞Φφ
p°φtomnosti. Yvonn jeÜt∞ dlouho kleΦela a dφvala se do prßzdna. P°ehrßvala si
cel² rozhovor v hlav∞, nechßvala jednotlivß slova ve vzpomφnkßch plynout, aby
mohla poslouchat to, jak zn∞jφ. KleΦela dlouho ne₧ Üla spßt, napjatß vzruÜenß û
Ü¥astnß.
-strana 3-
