Na m∞sto Istren padal
soumrak. Nebylo to vÜak ₧ßdnΘ pomalΘ umφrßnφ dne. Noc
nep°ichßzela pokradmu, ale hlßsila se o svΘ prßvo rychle. ZdejÜφ
zßpad slunce byl velice krßtk², zlat² kotouΦ rychle klesal za
obzor. Stφny se prodlu₧ovaly, rozÜi°ovaly a jako n∞jakß obrovskß
ka≥ka ΦernΘho inkoustu protΘkaly ulicemi, zaplavovaly domy,
pohlcovaly st°echy a vÜechno p°ikr²valy Φern²m plßÜt∞m tmy.
Poslednφ v₧dy mizela v∞₧ starΘ hlßsky, nejzßpadn∞jÜφ budovy ve
m∞st∞. A₧ i ji celou zahalila tma, ohlßsil ponocn² zatroubenφm
konec dne.
I dnes se schylovalo
k takovΘmu neobyΦejnΘmu, a p°esto vÜednφmu soumraku, jakΘ se na
severu d∞jφ ka₧d² den. Ponocn² odlo₧il sv∙j roh k okraji stolu,
aby ho m∞l po ruce, a₧ bude muset hlßsit. SluÜnφ lidΘ se
uklßdali do postelφ, nebo u₧ dßvno spali. M∞stskΘ strß₧e konΦily
svou pravidelnou obhlφdku a ulice se postupn∞ vylidnily. Jen
blßzni a dobrodruzi setrvßvali venku po setm∞nφ a i ti druzφ jen
v poΦetn²ch skupinkßch a ozbrojeni. Istren bylo jednφm
z nejsevern∞ji le₧φcφch sφdliÜ¥, poslednφ v²spa civilizace p°ed
èed²mi horami a divoΦinou. Jako m∞sto ₧ijφcφ stejnou m∞rou
z legßlnφho i ΦernΘho obchodu bylo zßkonit∞ neustßle plnΘ
r∙zn²ch pochybn²ch existencφ, ale mφstnφ obyvatelΘ v∞d∞li, ₧e
v temn²ch stφnech noci mohou Φφhat mnohem nebezpeΦn∞jÜφ tvorovΘ
ne₧ zlod∞ji Φi vrahovΘ. Stejn∞ jako ka₧d² veΦer, tak i dnes si
lidΘ chystali svφce a lucerny, ale v₧dy zhasnutΘ. V dob∞
soumraku ve m∞st∞ nesvφtilo ani jedinΘ sv∞tΘlko. Nesm∞lo.
V dob∞, kdy se den lßmal v noc, udr₧ovali m∞Ü¥anΘ krßtkou
chvilku absolutnφ tmy a absolutnφho ticha. Byl to star² zvyk.
Tak star², ₧e u₧ si nikdo ani nepamatoval jeho ·Φel. Nepojila se
k n∞mu ₧ßdnß legenda, snad i ta u₧ byla zapomenuta. P°esto si ho
nikdo nedovolil poruÜit. Cizinci se mu obvykle vysmφvali, ale
pokud cht∞li b²t ve m∞st∞ tolerovßni, museli jej respektovat.
Theodorich sledoval, jak
plamφnek svφce divoce tanΦφ. V pokoji byl pr∙van. Otev°en²m
oknem sem pronikal chladn² v∞t°φk z ulice. Nemocn² na l∙₧ku se
nerv≤zn∞ p°evalil a p°er²van∞ vzdychl. Theodorich∙v pohled se na
chvφli stoΦil k n∞mu. Jak vypadal k°ehce a zraniteln∞, byl tak
pobledl², ₧e by v n∞m svΘho kdysi veselΘho p°φtele ani nepoznal.
Jen lebka pota₧enß k∙₧φ, propadlΘ tvß°e a oΦi v hr∙ze se
upφnajφcφ n∞kam do neznßma.
äJen klid, zase bude
dob°e!ô °ekl si pro sebe. Nemocn² se sice jeÜt∞ n∞kolikrßt
p°evalil, ale Theodorich tomu ji₧ nev∞noval pozornost. Pln∞ se
soust°edil na zßhadnΘ karty rozlo₧enΘ na stole do podivnΘho
obrazce. P°esunul n∞kolik poslednφch zb²vajφcφch tak, aby
vytvo°ily kruh, v jeho₧ st°edu stßla svφce a pod nφ spoΦφvala
jedna jedinß karta. Zßhadn²mi se karty mohly zdßt p°edevÜφm
proto, ₧e se p°esunovaly na danΘ mφsto samy, staΦilo ukßzat.
Theodorich se jich za celou dobu ani nedotkl. VÜechny byly
obrßceny aversem (p°ednφ strana) dol∙ a le₧ely jakoby v klidnΘm
oΦekßvßnφ v∞cφ p°φÜtφch. Nezasv∞cenΘmu se to t∞₧ko popisuje,
jeliko₧ äobyΦejnφô lidΘ nedisponujφ tolika smysly jako on nebo
jß a pravd∞podobn∞ ani nikdy neza₧ili nic podobnΘho, ale
Theodorich n∞jak cφtil, ₧e se karty t∞Üφ na chvφli, kdy budou
pou₧ity. Byla to vÜak klidnß radost pozb²vajφcφ jakΘkoli
netrp∞livosti. Naprostß vyrovnanost sφly, kterß v urΦit²ch
p°φpadech zjevovala minulost, p°φtomnost i budoucnost, ho
uklid≥ovala. Dßvala mu sφlu Φinit t∞₧kß rozhodnutφ. Takovß, jako
bylo nap°φklad totoà.
äAno, te∩,ô °ekl si, kdy₧
m∞l pocit, ₧e slunce je nad obzorem v nejvhodn∞jÜφ poloze.
V jeho pokojφku bylo toti₧ okno na zßpad. Pomalu, avÜak jist∞
obrßtil prvnφ karty. ZaΦal v zßpadnφ Φtvrti kruhu a pomocφ obou
rukou rovnom∞rn∞ pokraΦoval ob∞ma sm∞ry. MagickΘ karty se
s jakousi p°irozenou d∙stojnostφ pomalu obracely, zjevujφce
poka₧dΘ jinΘ znamenφ. Kruh se zaΦal hem₧it barevnou zm∞tφ obraz∙
a symbol∙, kterΘ by ka₧dΘmu normßlnφmu Φlov∞ku p°ipadaly jako
naprost² galimatyßÜ, ne tak Theodorichovi. On byl toti₧
alchymista. Dokonale ovlßdal tajnß pravidla, podle kter²ch se
dal Φφst ka₧d² jednotliv² symbol v zßvislosti na svΘ poloze v
obrazci, barv∞ a po°adφ mezi ostatnφmi. Vypadal nynφ velmi
tajemn∞ a skoro a₧ hroziv∞, jak tam sed∞l ve slabΘm sv∞tle
svφΦky, mhou°il oΦi a neustßle si n∞co brumlal pod sv²m mohutn²m
plnovousem. To, co vid∞l, ho zneklid≥ovalo. Vyklßdal z karet
cel² sv∙j dlouh² ₧ivot, ale sestava, kterß mu prßv∞ vznikala pod
rukama, byla naprostoàvyjφmeΦnß! Abyste mi rozum∞li, ka₧dß
sestava je jedineΦnß, avÜak tohle bylo n∞co naprosto nevφdanΘho.
Nikdy se s n∞Φφm podobn²m nesetkal a ani o tom neslyÜel, co₧ ho
dost zneklid≥ovalo, jeliko₧ po tak dlouhΘ alchymickΘ praxi byl
zvykl² na to, ₧e ve svΘm oboru ji₧ minimßln∞ slyÜel snad o vÜem.
A karty byly jeho obor!!! U₧ zb²vß jen poslednφàta
nejd∙le₧it∞jÜφ. Le₧φ si pod svφcφ v samΘm st°edu kruhu tak
klidn∞ a samoz°ejm∞, jako by tam byla odjak₧iva àjako by vlastn∞
v∙bec o nic neÜlo. Musel se pousmßt. Theodorich velmi dob°e
v∞d∞l a tΘ₧ v²razn∞ cφtil, ₧e si je v∞doma svΘ d∙le₧itosti.
Provedl letmΘ gesto, kterΘ ji₧ p°ed tφm pou₧φval pro obracenφ
karet. Tedyà bylo to spφÜe znamenφ kartßm, ₧e se majφ obrßtit.
Nic. Zopakoval gesto, tentokrßt v²razn∞ji. Zase nic. Provedl
gesto znovu s veÜker²m d∙razem svΘ v∙le a umem, jen₧ zφskal
letitou praxφ. Äßdnß odezva. Jak to?!!!! Slunce zatφm na svΘ
melancholickΘ pouti doputovalo tΘm∞° ·pln∞ za obzor.
äMusφm to stihnout b∞hem
zßpadu slunce,ô problesklo mu hlavou. TuÜil, ₧e riskuje, ale
doposud si neuv∞domil, jak. Jen₧e stejn∞ dob°e v∞d∞l, ₧e bez
poslednφ karty je celß sestava zbyteΦnß.
äMuusφφφφφφφφφφφφφφφφφφφφφm!!!!!!!ô
vlo₧il celou sφlu vÜeho svΘho zoufalstvφ, nad∞je a odhodlßnφ do
jedinΘho gesta. Centrßlnφ karta se pohnula a pak se zaΦala
nezvykle pomalu a se zjevn²m odporem otßΦet. Na kratiΦkou chvφli
zahlΘdl znamenφ, je₧ nesla, ne₧ ono samo vyskoΦilo z obrßzku a
v podob∞ zmatenΘ m∙ry, n∞kolikrßt splaÜen∞ zamßvalo k°φdly a
nßsledn∞ se vrhlo do plamene svφce, kter² s hlasit²m vyprsknutφm
zhasl.
äMot²l? Nechßpu!ô vyk°ikl
Üokovan² Theodorich, jako by mu snad klidn∞ le₧φcφ karty mohly
n∞jak napov∞d∞t. Bylo to zbyteΦnΘ, bylo ji₧ po ob°adu.
ä┴aaaaaaaaaaaaaaaaaach,ô
nemocn² na l∙₧ku se vzepjal a dlouze a velmi bolestn∞ vzdychl.
* * *
Prßzdnß ulice se
pomalu utßp∞la ve vÜeobjφmajφcφ tm∞. Ta se rozlΘvala vÜude jako
°eka. Jejφmu mohutnΘmu p°φvalu neÜlo odolat. Poslednφ zbytky
sv∞tla se v nφ utßp∞ly jako maliΦkΘ cßry bφlΘho papφru v mo°i
ΦernΘho inkoustu. Naposledy pableskovaly, ne₧ se ne·prosnß
hladina nad nimi definitivn∞ zav°ela. V nastßlΘ temnot∞ se pak
n∞co probudilo a pohnulo. V nicot∞ se objevilo n∞co. A to n∞co
₧ilo sv²m vlastnφm ₧ivotem. Nem∞lo to zatφm ₧ßdn² tvar, ale ji₧
to m∞lo v∙li. Zatφm to existovalo jen jako urΦitß Φßst tmy.
KonkrΘtnφ podobu to dostalo a₧ s p°φchodem sv∞tla, kterΘ m∞Ü¥anΘ
zaΦali roz₧φhat ve sv²ch domovech. Je nejv∞tÜφ slabinou temnoty,
₧e m∙₧e b²t definovßna pouze skrze sv∞tlo, stejn∞ jako sv∞tlo
m∙₧e b²t definovßno pouze skrze temnotu. Proto ani jedno ve svΘm
v∞ΦnΘm boji nikdy definitivn∞ nezvφt∞zφ. M∞sto Istren se vÜak
v naprostΘ lhostejnosti v∙Φi tΘto pravd∞ od∞lo bohat²m hßvem
tisφce zlat²ch perliΦek louΦφ, svφΦek a luceren. Na d°φve
prßzdnΘ ulici nynφ stßla postava v kßpi ΦernΘ jako noc. OtoΦila
se a dlouze..opravdu velmi dlouze hled∞la sm∞rem k zßpadnφ Φßsti
m∞sta.
* * *
Narmer s velkou ·levou
zaznamenal, ₧e u₧ je mo₧no rozsvφtit sv∞tlo a ledabyle
vypadajφcφm, avÜak ve skuteΦnosti peΦliv∞ nacviΦen²m a
soust°ed∞n²m pohybem ruky roz₧al svou svφci. Tyhle äΦernΘ
hodinkyô nem∞l rßd, ale mφstnφ obyvatelΘ bohu₧el byli v tomto
ohledu nekompromisnφ. Na sv∙j pom∞rn∞ mlad² v∞k procestoval u₧
mnoho zemφ a navÜtφvil hodn∞ m∞st, avÜak v ₧ßdnΘm z nich se
nesetkal s tak pevnou vφrou v tradice, a co vφc, s jejich tak
d∙sledn²m dodr₧ovßnφm. Istre≥anΘ si ned∞lali p°φliÜnΘ starosti
s p°ekraΦovßnφm zßkon∙, oni toti₧ m∞li svΘ vlastnφ, a poruÜit
je, to pro n∞ bylo cosi nemyslitelnΘho. P°itom Narmerovi
p°ipadala starß, dobrß, vÜeobecn∞ uznßvanß spoleΦenskß pravidla
mnohem logiΦt∞jÜφ. Jen tak pro srovnßnφ. Co je lepÜφ:
nepokradeÜ nebo nerozsvφtφÜ v dob∞ soumraku sv∞tlo?
Kter² z t∞chto dvou zßkon∙ mß v∞tÜφ opodstatn∞nφ? Beze sporu ten
prvnφ, avÜak vysv∞tlit n∞co takovΘho obyvatel∙m m∞sta Istren
bylo n∞co zhola nemo₧nΘho.
äNa n∞co myslφÜ nebo se jen
tak moud°e tvß°φÜ?ô vyruÜil jej jak²si velmi p°φjemn² hlas. Byla
to Yvonn, jeho nejnov∞jÜφ objev. Okam₧it∞ pustil m∞sto Istren a
jeho podivnΘ obyvatele z hlavy. Kdo by se takΘ zab²val pov∞rami
n∞jak²ch balφk∙, kdy₧ se m∙₧e bavit s dφvkou, jakou je Yvonn.
äCo bys °ekla?ô odpov∞d∞l
s ·sm∞vem a up°el na ni pohled sv²ch tmav∞ modr²ch, mandlov²ch
oΦφ. Tohle v₧dycky fungovalo. Nikdo z lidφ nem∞l tak krßsnΘ oΦi,
Narmer byl toti₧ elf.
äNevφm,ô zazn∞la odpov∞∩
spolu se zajisk°enφm v oku barvy horkΘ Φokolßdy.
äZkus si tipnout.ô
äDob°eànoà°ekla bych, ₧e
spφÜ to prvnφ, Φarod∞ji.ô
äTentokrßt mßÜ pravdu, ale
musφm t∞ zklamat. V∞tÜina Φarod∞j∙ d∞lß po v∞tÜinu svΘho ₧ivota
spφÜ to druhΘ.ô
äA copak to bylo?ô Tak
tahle otßzka zn∞la p°φmo laÜkovn∞.
äVφÜ, ₧e u₧ ani nevφm?ô
°ekl stejn²m t≤nem a zalil sv∙j ·sm∞v vφnem, ani₧ by s nφ vÜak
na vte°inku ztratil oΦnφ kontakt.
Caitlin ty dva sledovala se
z°ejmou nevolφ. Jak mßlo Φasu staΦilo tΘ d∞vce, aby si ho ·pln∞
omotala kolem prstu. Copak Narmer nevφ, ₧e do tΘhle dφry jela
hlavn∞ kv∙li n∞mu? Nemohla si pomoci, ale m∞la pocit, ₧e to vφ
àa je mu to jedno. äMu₧i jsou parchanti!ô
Edmund galantn∞ dolil jejφ
pohßr a mlΦky ho posunul sm∞rem k nφ. Bylo to jednoduchΘ gesto,
ale skr²valo v sob∞ mnoho ·t∞chy.
Zlat², neoceniteln² kavalφr
Edmund! Edmund, kter² vÜechno pravd∞podobn∞ v∞d∞l, a p°esto
tvrdnul v tΘto dφ°e hlavn∞ kv∙li nφ. Edmund, kter² se cht∞l stßt
rytφ°em a netuÜil, ₧e u₧ jφm v srdci dßvno je. Edmund, kter² ji
prßv∞ te∩ vyzval k tanci. Edmund, kter² v∞d∞l, ₧e to vφ, a
p°esto, nebo mo₧nß prßv∞ proto se na ni chßpav∞ usmφval. A jφ je
to jedno. Nejenom mu₧i jsou parchanti.
Jeden z nßmezdnφch
zbrojnoÜ∙ od vedlejÜφho stolu nßhle uchopil d∞vΦe roznßÜejφcφ
pivo a zatoΦil se s nφm v kole tak prudce, a₧ se p∞niv² mok
rozst°φkl na vÜechny strany. Co₧ by ani tak nevadilo, kdyby pivo
nedolΘtlo a₧ k Narmerov∞ stolu a po°ßdn∞ jej nepolilo. ╚arod∞j
si oklepßval polit² rukßv a p°em²Ülel, kter²m kouzlem toho
neobratnΘho chlapa asi obÜ¥astnφ. M∞l na v²b∞r hned n∞kolik
mo₧nostφ. Mohl mu nap°φklad p°iΦarovat oslφ uÜi, praseΦφ rypßk
nebo n∞co podobnΘho. To jsou vÜak finty starΘ jako magie sama,
triky, o kter²ch si vyprßv∞jφ u₧ i malΘ d∞ti. Narmer cht∞l toho
idiota zesm∞Ünit n∞jak²m ·pln∞ nov²m originßlnφm zp∙sobem.
Zatφmco se vÜak rozm²Ülel, p°edeÜla jej Yvonn . Kriticky si
prohlΘdla vlastnφ polit² rukßv, n∞₧n∞ pohladila lßtku sv²ch
bohat∞ zdoben²ch Üat∙ a potΘ zpra₧ila v²tr₧nφka velmi p°φsn²m
pohledem. Jejφ oΦi tak siln∞ p°ipomφnajφcφ svou barvou a
v°elostφ horkou Φokolßdu najednou ztvrdly jako suky v k∙°e
n∞jakΘho velmi starΘho stromu. Kdy₧ je pak maliΦko p°iv°ela,
p∙sobily dojmem, ₧e se protßhly a p°iost°ily jako trny
legendßrnφ IstrenskΘ r∙₧e. Ten pohled vypovφdal, ₧e umφ b²t i
p∞kn∞ zlß, kdy₧ chce. Naprosto neΦekanß vÜak byla reakce okolφ.
V podstat∞ nebyl d∙vod se zlobit. Takovß v∞c se v hospod∞ stßvß
pom∞rn∞ Φasto, a proto by jφ logicky nikdo nem∞l v∞novat
p°φliÜnou pozornost. Ne tak v tomto p°φpad∞. CelΘ poΦetnΘ
osazenstvo knajpy ztichloàrßz narßzà jakoby hovor n∞kdo p°e¥al
d²kou. Nemotora pustil d∞vΦe, kterΘ se zakviknutφm pro sv∙j v∞k
tak charakteristick²m uteklo, a stihl jeÜt∞ zakopnout o ₧idli,
ne₧ se mu poda°ilo posadit. V nastalΘ tφsnivΘ atmosfΘ°e se n∞co
usadilo ve vzduchu, n∞co, co zabra≥ovalo voln∞ d²chat û bylo to
ticho. Narmer si nikdy p°edtφm tak siln∞ neuv∞domil, jak m∙₧e
b²t ticho, tedy vlastn∞ nic, t∞₧kΘ. Nebo to byl strach, kter² se
do po p°edchozφm rozhovoru osi°elΘho prostoru vylil? Ano, po
₧ivΘ zßbav∞ tu te∩ p°ejal vlßdu mrtv² strach a mrtvΘ ticho.
Marn∞ se hostinskß sna₧ila prolomit jeho hradbu poklonkovßnφm a
omluvami, kdy₧ sp∞Ün∞ utφrala polit² st∙l. V objetφ
vÜudyp°φtomnΘho strachu zn∞l jejφ hlas zlov∞stn∞ stφsn∞n∞. Yvonn
nechala onen pocit vibrovat dlouhΘ vte°iny v prostoru jako
jak²si n∞m² v²k°ik, aby jej pak ukonΦila jedin²m elegantnφm
gestem.
äHudba!ô zvolala
blahosklonn∞ a zßrove≥ hodila zlatku sm∞rem k muzikant∙m. JeÜt∞
ne₧ dukßt dopadl na zem, zaΦali hrßt. Byla to n∞jakß bezv²znamnß
odrhovaΦka, avÜak k celkovΘmu zlepÜenφ atmosfΘry velmi p°isp∞la.
Banda zbrojnoÜ∙ od sousednφho stolu v Φele s provinilcem
urychlen∞ vyklidila pole a poΦetnΘ osazenstvo hostince se zaΦalo
znovu bavit mezi sebou. Lßtka p°etr₧enΘho hovoru byla znovu
scelena, avÜak z∙stala v nφ jizva postrannφch pohled∙ a
zast°enΘho Üepotu.
äNep∙jdeme na chvilku ven?ô
zeptala se ho Yvonn a podpo°ila sv∙j nßvrh neobyΦejn∞ mil²m
·sm∞vem. Narmer okam₧it∞ pochopil, ₧e si od toho slibuje ·plnΘ
uklidn∞nφ situace.
äV²born² nßpad,ô nezb²valo
mu ne₧ souhlasit. Stejn∞ ji₧ delÜφ dobu tou₧il po tom, b²t s nφ
n∞kde venku v Üeru sßm. Ona je prost∞ skv∞lß. B∞hem svΘho
doposud krßtkΘho ₧ivota poznal spousty holek, v₧dycky se na n∞j
lepily kv∙li jeho v²raznΘ krßse a exotickΘmu elfφmu p∙vodu, ale
₧ßdnß se jφ nemohla ani v nejmenÜφm rovnat. Byla toti₧ nejen
neobyΦejn∞ p∙vabnß, ale m∞la tΘ₧ styl. Dokonale vyjad°ovala
v²znam slova Ümrnc, aspo≥ pro Narmera. Nap°φklad to, jak
vy°eÜila onu trapnou situaci v hospod∞. M∞la chovßnφ vΘvodkyn∞.
UrΦit∞ takΘ byla urozenΘho p∙vodu. Jejφ vyjad°ovßnφ, finanΦnφ
zßzemφ a v²jimeΦnΘ postavenφ ve m∞st∞ naprosto vyluΦovalo
mo₧nost, ₧e by byla äjen obyΦejn²mô Φlov∞kem. Narmer o tom
nepochyboval, i kdy₧ o jejφm rod∞ nev∞d∞l prakticky nic. Ta
tajemnost jej znerv≤z≥ovala i p°itahovala zßrove≥. P°φjemn∞
drß₧dila jeho zv∞davost a p°edstavivost, dv∞ vlastnosti, kterΘ
m∞l nejrad∞ji û jak u sebe, tak u jin²ch. Ale hlavnφ d∙vod, proΦ
s nφ cht∞l tolik b²t, spoΦφval v onom prostΘm faktu, ₧e z toho
m∞l radost. Ve svΘm krßtkΘm ₧ivot∞ tou₧il s mnoha ₧enami spßt,
avÜak s ₧ßdnou potom snφdat, nem∞li by si o Φem povφdat. Jen₧e
s Yvonn mohl klidn∞ klßbosit o niΦem, co₧ byl p°φpad tohoto
veΦera, nebo jen tak mlΦet. Donedßvna netuÜil, jak krßsnΘ m∙₧e
b²t s n∞k²m prost∞ mlΦet. Prßv∞ proto s nφ te∩ vyrazil do
chladnΘ tmy a zcela mimo°ßdn∞ mu bylo celkem jedno, zdali se
budou lφbat, povφdat si, mlΦet, anebo se s nφ pomiluje. Cht∞l
b²t prost∞ s nφ. Uv∞domoval si, ₧e je to hloupΘ, ale bylo to
tak.
Caitlin byla Φφm dßl
rozmrzelejÜφ. Äßrlivost je straÜnß v∞c. Neb²t tΘ trapnΘ epizody,
Üla by nejspφÜ s Edmundem tanΦit, ale bez hudby to jaksi nejde.
äVidφÜ tu mrchu? Ona si to
u₧φvß! Je snad n∞jakß vlßdkyn∞ Φi co?ô Üeptla b∞hem onoho
dusivΘho ticha äTo nenφ normßlnφ,ô zhodnotila reakci lidφ.
äTo opravdu nenφ,ô
p°ipustil Edmund. äNepat°φ k Sφti?ô
äJo, na to vem jed,ô °ekla
·seΦn∞. äJdu za nima.ô
äNemyslφm, ₧e je to dobr²
nßpad. Narmer se o sebe umφà,ô Edmund m∞l vtφrav² pocit, ₧e
mluvφ do zdi. Nebo spφÜ, ₧e se bavφ se vzduchem, nebo¥ Caitlin
se u₧ zatφm vrhla do sledovßnφ do sebe zahled∞nΘ dvojice. äP∙jdu
s tebou,ô °ekl si spφÜe pro sebe, mßvl na obsluhu a nechal na
stole n∞kolik leskl²ch mincφ.
Nebylo p°φliÜ slo₧itΘ je
sledovat. VÜichni m∞li oΦi jen pro n∞ a oni zase jen pro sebe.
Caitlin si sama s trpkostφ musela p°iznat, ₧e jsou nßdhern² pßr.
Jak bßjeΦn∞ se k sob∞ hodili. TΘm∞° dokonal² pßr û a₧ na to, ₧e
on je elf a ona Φlov∞k. RasovΘ zßkony vÜak nynφ ty dva pramßlo
zajφmaly. Prßv∞ se lφbali a n∞₧n∞ objφmali. Mileneck² Üepot se
mφsil se zvuky nedalekΘ hospody. Nenamßhali se ani odejφt dost
daleko! Nemohla se na to u₧ dφvat. P°ipadala si jako Üpicl. Co
tφm chce vlastn∞ dokßzat?! Najednou jejφ oΦi cviΦenΘ cechem
zlod∞j∙ odhalily dalÜφ postavu. Ten mu₧ m∞l nepochybn∞ stejn²
nßpad. Stßl ve stφnu na prot∞jÜφ stran∞ ulice a velmi zaujat∞
mladou dvojici sledoval. Byl pom∞rn∞ vysok² a obleΦen² v plßÜti
tak dokonale ΦernΘ barvy, ₧e vypadal, jako by byl zahalen²
v temnot∞. Vid∞la z n∞j vlastn∞ jen obliΦej û velmi bled²,
rßmovan² temn²mi prameny vlas∙ a ost°e kontrastujφcφ s Φern²m
knφrkem a bradkou. M∞l velmi zvlßÜtnφ v²raz ve tvß°i, takov²
Caitlin jeÜt∞ nikdy v ₧ivot∞ nevid∞la. Vtßhla se vφce do stφnu,
aby ji nespat°il. P°esto na ni pohlΘdl û naprosto klidn∞, jako
by ji₧ dlouho v∞d∞l, ₧e tam stojφ. Caitlin zjistila, ₧e
nejpodivn∞jÜφ jsou na n∞m jeho oΦi. Dv∞ hlubokΘ temnΘ t∙n∞,
v nich₧ se zrcadlil nekoneΦn² smutek a zahlΘdla tam jeÜt∞
n∞coàsmrtà ano smrtàSVOJI SMRT!!! Instinktivn∞ ustoupila jeÜt∞ o
krok a narazila zßdy na nemilosrdn∞ ne·stupnou ze∩. Namlouvala
si, ₧e ji nem∙₧e vid∞t. Stojφ p°ece ve tm∞. Namlouvala si to tφm
urputn∞ji, Φφm mΘn∞ tomu v∞°ila. Cht∞la utΘct, straÜn∞ moc to
cht∞la, ale nemohla se v∙bec pohnout. Ty oΦi jako by se do nφ
vpalovaly a se sv²m charakteristick²m smutkem jφ sd∞lovaly tu
krutou pravdu. Smrt, smrt, smrt, smrt, smrt!!!!!!! Neustßle se
zv∞tÜovaly, a₧ u₧ vid∞la jen je. Äivoucφ oΦi v mrtvΘm obliΦeji.
A smrt byla vÜude. Poletovala kolem nφ a tiskla se na ni, jako
by tφm cht∞la °φct: VÜak jsem tvoje,tvoje S M RT.
Vyk°ikla. N∞kdo ji chytil za rameno. K°iΦela jeÜt∞ vφc. Byl to
Edmund. ┌leva!!! VyΦerpan∞ se mu zhroutila do nßruΦφ.
* * *
Byli zp∞t v hospod∞.
Caitlin se jeÜt∞ ze svΘho hr∙znΘho zß₧itku ·pln∞ nevzpamatovala.
Te∩ pila horkΘ vφno op°enß o Edmunda, kter² skuteΦn∞ dokßzal dßt
Φlov∞ku pocit bezpeΦφ. Zlat², neoceniteln² Edmund, dr₧el ji za
ruku a ut∞Üoval beze slov. Byla rßda, ₧e za nφ Üel.
äTi ₧oldnΘ°i byli po zuby
ozbrojenφ a m∞li ji₧ hodn∞ vypito. Vypadali nebezpeΦn∞, tak jsme
Üli rad∞ji za vßmi. Co kdyby je napadla n∞jakß hloupost,ô
vysv∞tloval klidn∞ Edmund. Ani nev∞d∞l, z Φeho mß menÜφ radost.
Jestli z toho, ₧e tak bezostyÜn∞ l₧e, Φi z toho, ₧e mu to tak
jde. Narmer∙v pohled sklouzl zp∞t na Caitlin.
äTakto jsem ji naÜel.
Rozd∞lili jsme se. Musela za₧φt n∞co straÜnΘho,ô °ekl Edmund
starostliv∞.
ä Stφn. Stφn mu₧e
v ΦernΘmàve tvß°i m∞l smrt,ô °ekla tup∞ zφrajφc p°ed sebe.
PoprvΘ od tΘ udßlosti promluvila. Jejφ vlastnφ hlas jφ zn∞l
straÜn∞ cize. AvÜak vφno ji₧ zaΦalo pomalu p∙sobit. ZalΘvalo ji
vlnami tepla, kterΘ pronikly a₧ do koneΦk∙ prst∙ a zahßn∞ly
chlad. Pomalu a postupn∞ si znovu uv∞domovala sama sebe, vracela
se sob∞.
äNejsem blßzen!ô ohradila
se ost°e, kdy₧ zachytila starostlivΘ pohledy ostatnφch. Sed∞li
te∩ v jednom z placen²ch sal≤nk∙, stranou hospodskΘho hluku, kde
mohli mφt soukromφ.
ä Jenom jsi vid∞la ducha,ô
shrnul celou v∞c Narmer. Zn∞lo to spφÜ jako diagn≤za. Nevypadal,
₧e by jφ p°φliÜ v∞°il.
äMnoho zdejÜφch lidφ ho
vid∞lo,ô °ekl unaven²m hlasem jak²si sta°φk. Pohledy vÜech se
up°ely k n∞mu. Nesl plnou nßruΦ d°eva, kterΘ se prßv∞ chystal
p°ilo₧it do krbu. VÜichni jej znali. Prakticky po°ßd se motal
v hospod∞, pova₧ovali jej za blφzkΘho p°φbuznΘho hostinskΘ,
kter²m s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ i byl. Nikdo jej nenutil
pracovat, avÜak on to stejn∞ d∞lal. Vypomßhal tolik, kolik mu
jeho staroba dovolila, ale nejvφc Φasu trßvil s lidmi v Üenku.
Poslouchal, co si povφdajφ, nebo jim vyprßv∞l vlastnφ p°φb∞hy.
Prakticky pat°il k hospod∞, byl vÜeobecn∞ oblφben jako osobitß
figurka zdejÜφho kraje a obzvlßÜt∞ d∞ti jej m∞ly rßdy. Te∩
pomalu a rozvß₧n∞ p°iklßdal do krbu. PodivnΘ bylo, ₧e ho nikdo
neslyÜel p°ichßzet.
äCo to znamenß?ô zeptal se
se zßjmem Narmer znal² starobylΘ kouzelnickΘ tradice (nebo snad
pov∞ry?) p°iklßdajφcφ zahlΘdnutφ ducha mystick², a₧ osudov²
v²znam. Byl velmi zv∞dav² na to, jak si tuto vÜeobecn∞
rozÜφ°enou vφru p°izp∙sobili Istre≥anΘ k obrazu svΘmu.
äTo, ₧e se nemßte v noci
promenßdovat po m∞st∞,ô °ekl velmi vß₧n∞ sta°ec. Promnul si
bolavΘ koleno a s nesrozumiteln²m bruΦenφm se Üoural pryΦ. Bylo
vφce ne₧ jasnΘ, ₧e na p°φpadnΘ jejich dalÜφ otßzky nebude
odpovφdat.
äTohle °φkajφ na vÜechno.
Necho∩te v noci ven,ô pronesl p°ezφrav∞ Narmer, kdy₧ sta°φk
odeÜel äzajφmalo by m∞,ô pokraΦoval, ä proΦ je to tak d∙le₧itΘ.ô
ä Omluvte m∞,ô hlesla
zamyÜlen∞ Yvonn a odb∞hla.
ä P∙jdu spßt,ô °ekla dut∞
Caitlin. DneÜnφ den toho na ni bylo trochu moc.
ä Doprovodφm t∞,ô nabφdl
galantn∞ Edmund. Neodmφtla, nedokßzala se jeÜt∞ vzdßt pocitu
bezpeΦφ, kter² jφ dodßval. A tak odeÜli oba. Spolu. Kdy₧ byli
v jejφm pokoji, Edmund z∙stal. N∞jak to p°irozen∞ vyplynulo.
Milovali se. To takΘ n∞jak p°irozen∞ vyplynulo. Ona ji₧ dlouho
pot°ebovala teplou nßruΦ a on prost∞ neodolal. Rßno se oba
probudili s pocitem viny. Ona, proto₧e jej, respektive jeho
nßruΦ vyu₧ila a nedokßzala p°estat myslet na Narmera, co₧ bylo
v∙Φi n∞mu sprostΘ vzhledem k tomu, co vÜechno pro ni ud∞lal. A
on si vyΦφtal, ₧e neodolal.
Narmer pro₧il pom∞rn∞
prßzdn² veΦer. Kdy₧ odeÜli Edmund s Caitlin, byl docela rßd.
T∞Üil se, ₧e budou s Yvonn pokraΦovat tam, kde p°estali, a₧ se
vrßtφ. Jen₧e ona nep°iÜla. ProΦ, to mohl jen hßdat. Mo₧nß ji
Caitlin vyd∞sila. Mo₧nßàmo₧nß se jφ to s nφm tam venku lφbilo
mnohem mΘn∞ ne₧ jemu a pak jen vyu₧ila p°φle₧itosti, jak se
nenßpadn∞ ztratit. Ka₧dopßdn∞ jej zde zanechala velmi
roztou₧enΘho, co₧ by se nem∞lo d∞lat ₧ßdnΘmu chlapovi. Napadla
jej nep∞knß myÜlenka, ₧e to provedla schvßln∞, ₧e si s nφm jen
tak hraje. I to je mo₧nΘ. T∞₧ko °φct. Ona je tak tajemnß.
Najednou uslyÜel tich² Üum
spojen² s mßvßnφm k°φdel. Ani ne tak slyÜel, jako spφÜ cφtil.
Zßhy potΘ mu p°istßl na rameni velk² Φern² ptßk. Byl to jeho
havran. Kouzelnφci m∞li velmi Φasto podobnΘ pomocnφky a p°ßtele,
vlastn∞ jedinΘ p°ßtele. N∞kte°φ, jako nap°φklad jeho mistr,
zaÜli dokonce mnohem dßl tvrzenφm, ₧e b²t skuteΦn²m Φarod∞jem
znamenß b²t sßm.
äKdepak ses toulal?ô zeptal
se ho kßrav∞, nebo¥ jeho ·dajn∞ pravß a jedinß opora se cel²
veΦer n∞kde toulala a byla k nedosa₧enφ.
äSledoval jsem jinΘho
havranaàô odpov∞d∞l ptßk pon∞kud sk°φpav²m hlasem.
äNo teda,ô odfrkl Narmer ä
nemßm t∞ jeÜt∞ ani tejden a u₧ se ti zapalujou lejtka.ô Je n∞co
podobnΘho u magick²ch havran∙ v∙bec mo₧nΘ? Nebyl si jist. Bude
se na to muset zeptat svΘho mistra, a₧ jej znovu uvidφ.
äM²lφÜ se, byl to
kouzelnick² havran, n∞Φφ p°φtel,ô hßjil se klidn∞ ptßk.
äNo a?ô
äByl stejnΘho pohlavφ,
jestli ti jde o tohle. D∙vod proΦ jsem ho sledoval byl, ₧e mi
p°ipadal pon∞kud zvlßÜtnφ,ô zn∞la u₧ docela rozho°Φenß odpov∞∩.
äZvlßÜtnφ?! Tohle je Istren,
tady je vÜechno zvlßÜtnφ!ô Narmera ji₧ pomalu opouÜt∞la
trp∞livost. Vφno mu zaΦφnalo stoupat do hlavy a dneÜnφ zka₧en²
veΦer mu k dobrΘ nßlad∞ takΘ nijak nep°isp∞l.
äM∞l velmi silnou auru,
siln∞jÜφ ne₧ jß àsiln∞jÜφ ne₧ TY.ô
äBlbost,ô uzav°el Narmer
diskusi bouchnutφm ΦφÜφ o st∙l. O kouzelnφkov²ch p°ßtelφch je
p°ece znßmo, ₧e vlastnφ jen zlomek moci, kterou vlßdne jejich
pßn. Nedokßzal si p°edstavit sφlu, jakou by musel mφt kouzelnφk,
jemu₧ ten ·dajn² havran pat°φ. Byla by straÜlivß. T∞₧ko °φct, co
ten idiot vlastn∞ vid∞l. Asi m∞l vlΦφ mlhu a on bude mφt zφtra
kocovinu. Nevadφ. DneÜnφ den byl hrozn². Yvonn mu zdrhla,
Caitlin dostala hysterick² zßchvat a nakonec mu ten vypelichanec,
co se vydßvß za jeho p°φtele, oznßmφ, ₧e vid∞l havrana, kter² je
lepÜφm kouzelnφkem ne₧ on. No, to se musφ zapφt, jinak by to asi
nerozchodil. Rad∞ji ho poslal podφvat se za Caitlin, jestli je
v po°ßdku. Bylo to celkem zbyteΦnΘ, je u nφ p°ece Edmund. Jen₧e
Narmer pot°eboval jenom n∞jakou zßminku k tomu, aby mohl p°ijφt.
Necht∞l b²t sßm, ne dneÜnφ veΦer. Padala na n∞j ·zkost. Ale
navrßtivÜφ havran mu diskrΘtn∞ sd∞lil, ₧e by ty dva rozhodn∞
nem∞l ruÜit. Narmer pochopil. Tak Caitlin a Edmund. No, to se
musφ zapφt. Vzal lßhev a odpotßcel se k v²Φepu. ZdejÜφ zßbava
jej vÜak nijak nep°itahovala. N∞jak² statn² tovaryÜ, t∞₧ko °φci
k jakΘmu pat°il cechu, odsud prßv∞ odnßÜel jeΦφcφ a nep°φliÜ se
brßnφcφ d∞vΦe. Narmer ji poznal. Byla to ta dφvka, kterou
p°edtφm roztßΦel onen nemotorn² zbrojnoÜ. JeΦela ·pln∞ stejn∞,
stejn∞ nep°φjemn∞. Nepochybn∞ mφ°ili na slamnφk. Dnes veΦer bude
asi jedin², kdo si nevrzne. No, to se musφ zapφt. N∞₧n∞ k sob∞
p°ivinul poloprßzdnou lßhev a pomalu se potßcel po schodech
nahoru ke svΘmu pokoji.
äJde mi to dob°e na to, ₧e
jsem na mol,ô pochvßlil se, äno, to se musφ zapφt!ô
Boj se zßmkem na dve°φch
p°edem vzdal a rad∞ji pou₧il p°emis¥ovacφ kouzlo. Svalil se na
postel, naprosto p°ekvapen, ₧e mu vyÜlo a on se nezhmotnil n∞kde
na st°eÜe. No, to se musφ zapφt. Ani si nezul boty. No, to se
musφ zapφt. PotΘ usnul jako d°evo pod starostlivou pΘΦφ svΘho
havrana.
-strana 2-
