<META NAME="description" CONTENT="╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor. Trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory. Mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek.">
<META NAME="keywords" CONTENT="MP3 download zdarma free ╚ern² Lord cerny Literßrnφ server fantasy sci-fi scifi horor trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek povidky povφdky">
<META NAME="author" CONTENT="╚ern² Lord (C) under ZOA licence">
<META HTTP-EQUIV="expires" content="15 Jun 2004 12:56:14"><TITLE>╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor.</TITLE>
Nad m∞stem se vßlela tma a v hust²ch neproniknuteln²ch chuchvalcφch brßnila i tak slabΘmu m∞sφΦnφmu svitu proniknout do m∞sta.<br>
Pod nφ, v jednΘ uliΦce, spal mlad² mu₧. Byl p°ikryt² kusem kabßtu, kter² pamatoval lepÜφ Φasy a te∩ slou₧il jen jako p°ikr²vka. Spal velmi neklidn∞, p°evaloval se z boku na bok, tΘm∞° celou noc. <br>
S rannφm rozb°eskem, kdy₧ kohout zakokrhal a prvnφ sluneΦnφ paprsky se odrazily od helmic prochßzejφcφ hlφdky, se posadil. Pozorn² pozorovatel by si povÜiml slzav²ch stop ve tvß°i. V prachu, kter²m byla pokryta, si prorazily cestiΦku a ta te∩ znaΦila mφsta, kudy v noci odtΘkaly slzy bolesti. <br>
Mladφk se posadil, slo₧il svou hlavu do rukou a op∞t se rozplakal steskem po sv²ch rodiΦφch a bratrech, ale vÜichni byli ji₧ mrtvφ, skolila je Φernß hr∙za, kterß obchßzela v t∞chto dnech m∞sto a brala lidskΘ ₧ivoty po stovkßch, MOR. Nem∞l penφze, jφdlo, rodinu, p°ßtele, nic. Jedin² majetek, kter² skuteΦn∞ vlastnil, byl jeho ₧ivot a i o ten mohl kdykoliv p°ijφt.<br>
UliΦkou pronikly podivnΘ zvuky. Jako by n∞kdo t²ral nemocnou koΦku. Mladφk se jen temn∞ usmßl a pohladil si b°icho. PodivuhodnΘ zvuky vychßzely z jeho ₧aludku. Jsou to ji₧ Φty°i dni co nejedl a dnes by sn∞dl t°eba i krysu, kdyby um∞l n∞kterou z nich chytit. Ale neum∞l.<br>
Nad m∞stem se vytvo°ila atmosfΘra, tak typickß pro rannφ m∞sto obklopenΘ morem. Ulicemi se nesl zßpach ho°φcφch t∞l, k°ik nemocn²ch a zvonky voz∙ vezoucφch mrtvΘ. Nikdo nevychßzel pokud nemusel a tak ulice osi°ely. Z∙stali tam jenom ti kte°φ, nem∞li kam jφt.<br>
Mrtvφ a chudφ. Mladφk byl ten chud², zatφm.<br>
Pomalu vstal a vydal se sm∞rem k mφstu, kde b²val trh, v oΦφch se mu to bl²skalo nad∞jφ ₧e najde alespo≥ n∞co k jφdlu. N∞kolik obchodnφk∙ stßle prodßvalo a na nep°φznivΘ situaci vyd∞lßvali ohromnΘ sumy. <br>
Trh tvo°ilo malΘ nßm∞stφ nedaleko centru m∞sta a ·stφ otev°enΘ stoky. Pßchlo vφce, ne₧li ostatnφ Φßsti m∞sta, dß-li se n∞co takovΘho v∙bec °φct.<br>
Mladφk se blφ₧il k tr₧iÜti. Po cest∞ jej pozorovalo n∞kolik ubo₧ßk∙ stejn²ch jako on, kte°φ se smφ°ili se sv²m ₧ivotnφm ·d∞lem a te∩ u₧ jen Φekali, kdy si pro n∞ p°ijde Smrt. Lφn∞ doÜel a₧ k tr₧iÜti a tam jen pozoroval dva otylΘ obchodnφky, kte°φ nabφzeli chleba za 2 a dr∙be₧ za 5 zlat²ch. P°itom normßln∞ se ceny pohybovaly okolo n∞kolika m∞∩ßk∙.<br>
Mladφk se p°iblφ₧il a ochom²tal se kolem stßnk∙, z ·st mu tekly sliny. Jeden obchodnφk∙ se na n∞j otoΦil a spustil: "Vypadni, prevφte, prachy nemßÜ a z huby mu teΦe jak miminu, jestli nevypadneÜ nechßm t∞ odvΘst hlφdkou, tak co ty ..." svou v∞tu u₧ nedokonΦil, mladφk se pohnul rychlostnφ blesku, sebral jeden z chleb∙ a dal se na zb∞sil² ·prk.<br>
Obchodnφci se rozjeΦeli, jako by je na no₧e brali, "Chy¥te ho!!! Zlod∞j!!"<br>
Jako na povel se n∞kolik vojßk∙ rozb∞hlo za prchajφcφm mladφkem ale ten vyvinul jeÜt∞ vyÜÜφ rychlost a pomalinku se zaΦal vojßk∙m vzdalovat. Ale t∞m jako by to vlilo do ₧il novou energii, zdvojnßsobili svou rychlost. Po p∞ti stech metrech ÜφlenΘho sprintu, mladφk padl na zem a upadl do mdlob. Prvnφ z vojßk∙, kter² k n∞mu dob∞hl, jej nakopl svou okovanou botou p°φmo do ₧aludku. Mladφk zachropt∞l a vykaÜlal n∞kolik krvav²ch slin, kterΘ dopadly p°φmo na Üpinavou zem. <br>
Po chvilce, ve kterΘ vojßci do mladφka kopali a nadßvali mu, jej popadli a odnßÜeli do m∞stskΘ v∞znice.
<P>
<H3>V∞znice</H3>
Vald se probudil a nechßpav∞ hled∞l na zam°φ₧ovanΘ okΘnko, kter²m dovnit° pronikalo slabΘ sluneΦnφ sv∞tlo. Velmi matn∞ si vzpomφnal na dobu p°ed tφm ne₧ usnul, strß₧e jej prohledali a pak bez jedinΘho slova vhodili do tΘto studenΘ kobky. Vald p°istßl na kusu roztrhanΘho slamnφku, kter² zde zbyl po p°edchozφch majitelφch. Okam₧it∞ vyskoΦil na nohy a jako zu°iv² pobφhal celou a hledal zp∙sob jak²m se z nφ dostat. VyΦerpßn prohledßvßnφm cely usnul na slamnφku a znovu se probudil.<br>
T∞lo m∞l rozlßmanΘ a smysly otupenΘ neustßl²m nßporem zimy, kterß ·toΦila ze vÜech stran. Posadil se na slamnφku a stejn∞ jako desφtky lidφ p°ed nφm zaΦal Φekat na to co se mu zdßlo nevyhnutelnΘ. Trestem za krßde₧ bylo useknutφ ruky, ale v t∞chto dobßch se rovnou v∞Üelo. Bylo to jednoduÜφ a rychlejÜφ.<br>
Smrt nab²vala konkrΘtnφ podoby konopnΘho lana na jeho krku. P°φzrak Üibenice se zaΦφnal zhmot≥ovat v mφstnosti a Vald v∞d∞l, ₧e je reßln∞jÜφ ne₧-li cokoliv jinΘho.<br>
Dve°e do cely se s s rßmusem rozlet∞ly a dovnit° napochodovali vojßci. VÜichni byli obleΦeni v Φern²ch stejnokrojφch popravΦφ Φety. Jejich velitel s oprovr₧enφm pohlΘdl na Valda a pronesl: "Vstßvej, holomku, pokud se nebudeÜ brßnit a d∞lat hlouposti, slibuji, ₧e to bude rychl². Te∩ jdeme." Vald se na n∞j podφval a p°ik²vl.<br>
Pomalu vstal a nechal se vyvΘst na hlavnφ nßdvo°φ, kde stßlo na dva tucty Üibenic v jednΘ °ad∞. Pod ka₧dou z nich jeden odsouzenec. Mu₧i i ₧eny ve chvφli, kdy si vÜichni byli rovni. Vald byl odvleΦen k poslednφ prßzdnΘ Üibenici. Kdy₧ jej postavili na propadlo a p°ivßzali smyΦku kolem krku, nohy jej neunesly a on se zhroutil. <br>
Odsouzen² mu₧ na vedlejÜφ Üibenici, se zaÜklebil a zak°iΦel na n∞j: "ChlapΦe, neud∞lej jim tu radost, aby ses ob∞sil p°eΦasn∞. Sakra! Jsi snad chlap. Tak taky i um°i jako chlap!"<br>
Valdovi jako by jeho hlas dodal novou energii, kterß ho opustila s v∞domφm blφzkΘ smrti. Postavil se a dr₧el hlavu p∞kn∞ zp°φma. Op∞tovn∞ otev°el oΦi a sna₧il se hled∞t smrti do tvß°e. P°esto mu z koutk∙ oΦφ zaΦaly stΘkat slzy. Copak si asi °φkß mßma, pomyslel si, jejφ syn umφrß na Üibenici jako prot°el² kriminßlnφk. <br>
Strß₧e dokonΦily poslednφ p°φpravy k poprav∞ a jejich velitel p°istoupil k velkΘ pßce uprost°ed nßdvo°φ. Od nφ vedl mechanismus, kter² spustφ propadla u vÜech Üibenic, odsouzenci se propadnou a svou vlastnφ vahou si zlomφ vaz. Precizn∞ p°esnΘ. Pro p°φpad, ₧e by se n∞kterΘmu z odsouzenc∙ povedlo p°e₧φt svou vlastnφ smrt, m∞l velitel v ruce dekret, kter² jej omilost≥oval z h°φchu, kter² spßchal. Ale to se zatφm nestalo. Velitelovy ruce sev°ely pßku a prudce jφ trhly. Propadla se otev°ela, ale mφsto, aby se smyΦky zadrhly, prolet∞li odsouzenci voln²m pßdem na zem, kde se rozplßcli.<br>
Strß₧e p°isp∞chaly ke ka₧dΘmu z nich a okam₧it∞ jim svßzaly nohy, kterΘ byly do tΘto doby volnΘ, na rozdφl od rukou, kterΘ m∞l ka₧d² svßzßn za zßdy.<br>
Na nßdvo°φ vstoupil nov² aktΘr. Byl jφm postarÜφ proÜediv∞l² mu₧, jemu₧ se tßhla p°es tvß° velmi hlubokß jizva, jeho rysy p°ipomφnaly kßmen a oΦi byli ledov∞ ÜedΘ a tΘm∞° nehybnΘ. A p°esto se v jejich nehybnosti odrß₧ela moudrost a velmi vysokß inteligence. Na sob∞ m∞l tmavΘ obleΦenφ neurΦitΘ barvy s plßÜt∞m, kter² spl²val dol∙ z ramen. U pasu m∞l dlouh² meΦ a n∞co v jeho postoji naznaΦovalo, ₧e s nφm umφ velmi dob°e zachßzet.<br>
"Jmenuji se Belinus Thurgoner," pronesl autoritativnφm hlasem, kter² nesnesl opozice,"od tΘto chvφle a₧ do svΘ smrti mi vd∞Φφte za sv∙j ₧ivot. VßÜ ₧ivot je mi naprosto lhostejn², nemß pro m∞ ₧ßdnou cenu. Kdykoliv vßm jej m∙₧u vzφt. Mßte cenu jenom toho, co dokß₧ete a jak dob°e budete poslouchat rozkazy. Otßzky nep°ipouÜtφm, nic nevysv∞tluji." Pohledem p°ejel vÜechny odsouzence, u n∞kter²ch se chvφli zdr₧el jako by zkoumal jejich myÜlenky a pak se usmßl a s podivn²m zßbleskem oΦφ pronesl. "Mß n∞kdo n∞jakΘ otßzky?"<br>
Odsouzenec, kter² stßl vedle Valda se podφval p°φmo do oΦφ Belinusovi. "Si sakra piÜ, ₧e mßm otßzky, jak²m prßvem si myslφÜ ₧e m∞ budeÜ komandovat, ty nßfuko, m∞ starΘho Tonyho."<br>
Belinus mφsto odpov∞di vytßhl kuÜ, kterou m∞l do tΘ doby uschovanou pod plßÜt∞m a vyst°elil Üipku, kterß neomyln∞ p°istßla sta°φkovi v hrudi. Ten se na ni podφval a s n∞m²m v²k°ikem se zhroutil k zemi. Po tvß°i mu zaΦala stΘkat krvavß slina.<br>
"Na otßzky neodpovφdßm, nic nevysv∞tluji. Chce se jeÜt∞ n∞kdo na n∞co zeptat?" Kdy₧ se ale nikdo k tomu nem∞l, zastrΦil kuÜ zpßtky pod plßÜ¥. OtoΦil se a mßvl rukou sm∞rem k veliteli strß₧φ.<br>
"Ser₧ante, rozva₧te jim nohy, ale ruce nechte svßzanΘ za zßdy." Velitel jen pokynul vojßk∙m a ti zaΦali p°ekotn∞ plnit rozkaz. Nikdo z nich se necht∞l znelφbit Belinusi Thurgonerovi.<br>
VÜichni v∞zni, jakmile m∞li rozvßzanΘ nohy, rychle nßsledovali Belinuse ven z nßdvo°φ p°ed m∞stskou v∞znici. Venku stßl jen jedin² v∙z pro osm osob. Na kozlφku sed∞l koΦφ a pohrßval si s velkou kuÜφ, kterou m∞l polo₧enou na kolenou. Za v∞zni vyÜla i strß₧ a utvo°ila kolem koΦßru neproniknuteln² kruh. V∞zni byli nahnanφ dovnit° a stßle nechßpali, co se bude dφt.<br>
Valdovi zaΦalo pomalu svφtat. Vzhledem k tomu, ₧e se do koΦßru vejde jen osm osob, jich takΘ jen osm m∙₧ou vzφt, ale jich bylo tΘm∞° Φty°iadvacet. Jak²m zp∙sobem je asi vyberou. Vald pomalu ustupoval k vnit°nφ stran∞ kruhu dßle od koΦßru, jako by koΦßr sßm byl proklat². Pomalu mu zaΦφnalo b²t jasnΘ, jak²m zp∙sobem se bude vybφrat. Nejsiln∞jÜφ p°e₧ije. Ale nebyl jedin² kdo to pochopil, tφm kdo to jako jeden z prvnφch pochopil a uvedl v praxi, byl to ohromn² mu₧ s potetovanou tvß°φ a h°φvou mohutn²ch blon∩at²ch vlas∙. Vypadal jako barbar ze severnφch krajin. Kolem pasu m∞l pouze bedernφ pßsku a mohutnΘ pletence sval∙ mu hrßly po celΘm t∞le.<br>
Uchopil dva nejbli₧Üφ za krk, z hrdla se mu vydraly sk°eky, p°i kter²ch tuhla krev v ₧ilßch, a srazil je hlavami k sob∞. Okolφm zadun∞la rßna a oba odsouzenφ se sesunuli k zemi. Ne₧-li se ostatnφ vzpamatovali, barbar staΦil poslat k zemi dalÜφ dva mu₧e a chytil dalÜφho, kter²m mßchal kolem sebe jako kyjem.<br>
Vypuklo vra₧ednΘ Üφlenstvφ, vÜichni se vrhli na vÜechny. Vald ve svΘ sm∙le, co jφ dnes m∞l, Φelil malΘmu prckovi, kter² se jej pokusil n∞kolika kopy do b°icha zneÜkodnit, Vald se jen taktak vyhnul jeho ranßm. A zaΦal p°em²Ület jak vyhrßt bitvu proti tomuto zdatnΘmu protivnφkovi. <br>
Celß skupina v∞z≥∙ se rozpadla na malΘ hlouΦky po dvou a₧ t°ech bojujφcφch lidech.<br>
Vald se vyhnul jednΘ rßn∞ zprava a dalÜφ zleva mu zlomila ruku. Za°val bolestφ a zmocnilo se jej bersekovskΘ Üφlenstvφ, prudce vyrazil vp°ed a poda°ilo se mu prcka srazit jedin²m ·derem svΘ zdravΘ ruky do bezv∞domφ.<br>
S ulehΦenφm vydechl a rozhlΘdl se kolem sebe. Zbylo p°esn∞ 9 v∞z≥∙. Jedna krßsnß ₧ena, ohromn² barbar, dvojΦata, kterß si byla k nerozeznßnφ podobnß a Φty°i mu₧i, o kter²ch bylo jasnΘ, ₧e jejich b²valΘ povolßnφ je nelegßlnφ paÜerßctvφ a pirßtstvφ.<br>
Dev∞t osob, blesklo Valdovi hlavou o jednoho vφc, ne₧ je t°eba. A pro vÜechny byl snadnou ko°istφ. Vra₧ednΘ Üφlenstvφ opadlo a zb²vajφcφ Φekali kdo bude ten poslednφ, kter² vypadne. Nikdo necht∞l bezd∙vodn∞ za·toΦit na ty ostatnφ.<br>
Belinus prolez kruhem, kter² vytvo°ila strß₧, ka₧dΘho d∙kladn∞ prozkoumal pohledem a pak s jistou nudou v hlase °ekl: "Jeden z Vßs se vejde na kozlφk vedle koΦφho. A te∩ se rychle pohn∞te, dovnit°." <br>
V∞zni se narvali do koΦßru a proto₧e barbar by zabral p°φliÜ mnoho mφsta, usedl na kozlφk on. KoΦßr se rozjel a kodrcal se sm∞rem ven z m∞sta. OkΘnka byla zevnit° zaΦern∞nß, aby cestujφcφ netuÜili kam jedou a barbarovi na kozlφku pro jistotu zavßzali oΦi.<br>
Äena si sedla vedle Valda a zeptala se jej: "Pokud budeÜ chtφt mohu ti pomoci, d°φve ne₧ jsem se dostala do v∞zenφ byla jsem kn∞₧kou Lathandera a jistΘ schopnosti mi snad z∙staly."<br>
Vald ji₧ tΘm∞° omdlΘval bolestφ a tak s ·sm∞vem p°ik²vl. Kn∞₧ka uchopila jeho ruku, zav°ela oΦi a Vald cφtil jak se hojenφ urychluje, kost sr∙stß a bolest odeznφvß v oparu zapomn∞nφ. Kdy₧ otev°el oΦi, mohl s rukou normßln∞ pohybovat a po zran∞nφ nezbyla ani stopa.<br>
"D∞kuji ti. Jak se ti m∙₧u odvd∞Φit?"<br>
"M∞?" zasmßla se a lehk² zvoniv² smφch se nesl koΦßrem a uvolnil nap∞tφ po p°estßlΘ bitv∞.<br>
"Jß jsem pouze slu₧ebnφk svΘho boha, jemu adresuj svΘ dφky. Jak pak se jmenujeÜ?"<br>
"Vald Ashalson." ╪ekl Vald a lehce sklonil hlavu v ·ct∞ p°ed kn∞₧kou.<br>
"A ty mß panφ?"<br>
"Se┤Nedra."<br>
"A co vy ostatnφ, jakß jsou vaÜe jmΘna?" zeptala se Se┤Nedra, "nßÜ 'hostitel' mß s nßmi jistΘ zßm∞ry, asi se bychom se m∞li lΘpe poznat."<br>
Jako prvnφ promluvilo jedno z dvojΦat: "Jß se jmenuji Kail - a m∙j bratr je Joran." Doplnil jej jeho bratr. "Mßme takov² hloup² zvyk," °ekl Kail. "Dopl≥ovat za sebe v∞ty," do°ekl Joran. VÜichni v koΦß°e se rozesmßli. Vystoupenφ obou dvojΦat m∞lo blah² vliv na morßlku celΘ skupinky.<br>
"Za naÜφ malou skupinku," zaΦal rozvlßΦn∞ nejstarÜφ mu₧ z podivnΘ pirßtskΘ Φtve°ice, "asi budu mluvit jß. Alespo≥ na naÜφ lodi to tak bylo." RozhlΘdl se po ostatnφch, ti p°ik²vli a tak pokraΦoval, "jsem starÜφ lodnφk a mßm za sebou 15 let slu₧by na jednΘ lodi." Slovo "jednΘ" tak n∞jak zd∙raznil a usmßl se. V puse mu chyb∞lo n∞kolik zub∙ a vydßval nep°φjemn² pach.. "Vy byste asi °ekli, pirßtskΘ lodi, jß si myslφm, ₧e to je obchod jako ka₧d² jin². N∞kde je toho moc a my to vezli tam, kde toho bylo mßlo. Dφky tomu, ₧e jsme neplatili cla, jsme m∞li nejlepÜφ nabφdku na trhu a prodßvali. Lecos. Ko°enφ, lßtky, otroky prost∞ vÜechno. ObΦas jsme za zbo₧φ nezaplatili a vzali si ho nßsilφm z jin²ch lodφ. M∞ °φkajφ Divokej Jack, tohle je Arnulf, Barry a Arrutha." Rychle p°edstavil vÜechny mu₧e. "╪ekl bych, ₧e te∩ mßme n∞co spoleΦnΘho, jsme v pr∙seru."<br>
Se┤Nedra se na n∞j podφvala, jako by zkoumala kolik toho m∙₧e °φct nebo ne°φct. Ale nakonec jφ to nedalo a osm∞lila se. "╪ekn∞me, ₧e si myslφm, ₧e jedinß logickß v∞c, kterou m∙₧eme te∩ ud∞lat, je uzav°φt spojenectvφ. Je to jednoduchΘ, nep∙jdeme si po krku dokud z toho nebudeme bezpeΦn∞ venku. Ten Belinus m∞ d∞sφ a vßs by m∞l taky."<br>
Na koΦßr se sneslo ticho, kdy₧ vÜichni p°em²Üleli, do jakΘ mφry mohou t∞m ostatnφm v∞°it. Prvnφ prolomila bariΘru mlΦenφ dvojΦata. Joran pronesl vß₧n²m hlasem: "Slibujeme, - ano od tΘto chvφle vßm v∞°φme," dodal Kail.<br>
"Jß taky, vÜem kdo jsou zde, se zavazuji," °ekl Vald a p°ilo₧il pravou ruku na srdce, aby podpo°il svß slova. Se┤Nedra se na n∞ podφvala vd∞Φnß za takovou podporu. "Jß takΘ," celkem zbyteΦn∞ dodala.<br>
Pirßti se chviliΦku dohadovali a pak se divokej Jack podφval p°φtomn²m do tvß°e: "Nemßme na v²b∞r, naÜe krev za tu vaÜi a nikdy jinak," vy°kl pevn²m hlasem starou pirßtskou p°φsahu. <br>
Po zbytek cesty si vyprßv∞li svΘ ₧ivotnφ p°φb∞hy. Se┤Nedra pochßzela z rodiny chudΘho kupce a tak m∞la velkΘ Üt∞stφ, kdy₧ ji p°edstavenß Lathanderova chrßmu vybrala ke studiu za chrßmov²mi zdmi. Postupem Φasu se vypracovala na kn∞₧ku a pomßhala nemocn²m, kte°φ p°iÜli ₧ßdat o pomoc do chrßmu. Ve chvφli, kdy vypukl mor, pomohla jednomu Ülechtici k uzdravenφ a on, kdy₧ se navrßtil do svΘho palßce, vÜe vyprßv∞l vΘvodovi, kter² m∞l nemocnΘho syna. VΘvoda ji nechal zavolat, aby mu pomohla. Bohu₧el nestihla to vΦas. VΘvod∙v syn zem°el a vΘvod∙v hn∞v dopadl na jejφ hlavu. Usoudil, ₧e za svou neschopnost doplatφ svou hlavou a nechal ji odvΘst do v∞zenφ, aby rßno byla popravena.<br>
Kail a Joran se ubytovali v jednom z poslednφch hostinc∙, kter² nebyl zasa₧en morem a zaΦali hrßt karty. Ne ·pln∞ fΘr. Zmßtli hrßΦe a zaΦali vyhrßvat. Jen₧e nic netrvß v∞Φn∞, byli dopadeni a v dobßch, kdy se ulicemi m∞sta plφ₧il mor, byl jedin² trest. èibenice.<br>
Pirßty chytli, kdy₧ se domlouvali s n∞kolika obchodnφky na tom, ₧e je odvezou pryΦ z m∞sta. Shodou okolnostφ trestem za ·prk v dob∞ moru byla smrt. Pro n∞ i obchodnφky.
<P>
<H3>Tßbor smrti</H3>
KoΦßr jel celou noc nep°etr₧it∞ a cestujφcφ brzy usnuli neklidn²m spßnkem. Kdy₧ slunce vystoupalo po obloze u₧ hodn∞ vysoko, koΦßr s trhnutφm zastavil. Dvφ°ka se otev°ela a dovnit° vniklo trochu dennφho sv∞tla. Zvenku se ozval vojensk² k°ik.<br>
"Kde se flßkßte!!?" celß skupinka se s p°ekotem vydrala ven z koΦßru. Ocitli se na nßdvo°φ, tvo°enΘm udusanou hlφnou. Uprost°ed nßdvo°φ stßl mu₧, cel² v modrΘm, kter² v ruce dr₧el d∙tky. Mohutn²mi kroky si to rßzoval ke skupince a ₧e to nebude p°φjemn² pohovor to u₧ bylo te∩ jasnΘ.<br>
Mu₧ doÜel a₧ k nim a z bezprost°ednφ blφzkosti na n∞ za°val: "Do °ady!" BezmyÜlenkovit∞ se za°adili do °ady p°ed koΦßrem. Barbar slezl z kozlφku a postavil se k nim.<br>
Mu₧ v modrΘm si vÜechny d∙kladn∞ prohlΘdl, nev∞°φcn∞ pok²val hlavou a Ülehl do vzduchu d∙tkami. "Tohle nenφ ₧ßdnej Ülechtickej d²chßnek! Jste mrtvφ! Zem°eli jste na Üibenici, tady jste jen proto, ₧e je to straÜnej omyl. A jß jsem tady abych ten omyl napravil. Tamtou brßnou odejdete jen dv∞ma zp∙soby. Bu∩ budete lepÜφ ne₧ jß nebo nohama nap°ed. Je tady n∞kdo kdo si myslφ, ₧e je lepÜφ ne₧ jß?"<br>
Arnulf vycenil zuby. Promnul si ruce a °ekl: "Jß." Mu₧ v modrΘm se otoΦil, mßchl rukou a rozbil Arnulfovi nos. Arnulf se p°edklonil a zaΦal dßvit krev. Mu₧ nelenil a nakopl Arnulfa do ₧eber. Ozvalo se k°upnutφ. Arnulf se jen nev∞°φcn∞ zhroutil. Mu₧ se k n∞mu sklonil a pootoΦil mu hlavou. Praskl vaz a Arnulf vydechl naposledy. Celß bitka trvala jen n∞kolik desetin vte°iny. Ne₧-li kdokoliv stihnul n∞co ud∞lat, mu₧ byl op∞t na nohou a p°ipraven Φelit novΘmu st°etu. <br>
"U Loviatar." Ujelo DivokΘmu Jackovi. Mu₧ beze slova vrazil Jackovi rßnu do b°icha a Jack spadl na zem.<br>
"Dob°e, tak tohle mßme jasnΘ. Zatφm nikdo lepÜφ nenφ. Druhß cesta je stßle otev°enß," mu₧ v modrΘm je beze slova p°ejel pohledem jestli n∞kdo nemß zßjem. <br>
"Stejn∞ vßs mß b²t jen osm. Te∩ vßs je jen osm. Zatφm. Jmenuji Velitel Roald. Nemßm vßs rßd, stejn∞ jako tuhle prßci, ale dokud jsem nejlepÜφ, budete d∞lat, co vßm °φkßm. N∞jakΘ otßzky?" zeptal se. Nikdo nehnul ani brvou.<br>
"V²born∞ v tomhle si rozumφme. Stejn∞ jako v tom, ₧e ten kdo se pokusφ o ·t∞k bude n∞jakou dobu umφrat. Hodn∞ dlouhou dobu."<br>
"Te∩ zmizte, najd∞te poruΦφka Gardana a hlaste se u n∞j." Velitel se otoΦil a odeÜel n∞kam k vnit°nφm budovßm tßbora. A₧ teprve te∩ m∞li Φas se trochu rozhlΘdnou kolem sebe. Stßli nedaleko masivnφ brßny, kterß by odolala n∞kolika m∞sφΦnφmu oblΘhßnφ, kolem obvodu tßbora stßla masivnφ ze∩ vysokß kolem t°φ a p∙l metru a po jejφm obvodu se prochßzelo n∞kolik vojßk∙ jako hlφdka. Celkov∞ p∙sobil tßbor znaΦn∞ rozlehl²m a p°φsn∞ vojensk²m dojmem.<br>
Vald s ·kosem pohlΘdl sm∞rem, kter²m zmizel Velitel, "Asi bychom si m∞li pospφÜit, nemyslφte?" Se┤Nedra k²vla hlavou. "Rychle nebo se vrßtφ." <br>
Pirßti jemn∞ nadzvedli t∞lo svΘho kamarßda a nßsledovali skupinku sm∞rem k budovßm. Po deseti minutßch vyptßvßnφ a marnΘho hledßnφ se jim povedlo najφt poruΦφka Gardana v jednΘ z nφzk²ch budov. <br>
Za nφzk²m vchodem byla jen matn∞ osv∞tlenß mφstnost s osmi postelemi a velk²m stolem uprost°ed. V Φele stolu sed∞l trpaslφk s mohutn²m vousem a metodicky mlßtil do stolu mohutn²m kladivem. "╚ekßm tady na vßs dΘle ne₧ p∞t minut. Okam₧it∞ padesßt klik∙!" za°val na n∞.<br>
Za t∞ch n∞kolik hodin co byla skupinka vystavena nov²m zkuÜenostem s Belinusov²mi d∙stojnφky se nauΦila zßkladnφ v∞c pro p°e₧itφ. Poslouchat. Padli na zem a zaΦali d∞lat kliky. Barbar, pirßti i dvojΦata to zvlßdli jen s lehkou nßmahou, ale Vald a Se┤Nedra m∞li skuteΦnΘ potφ₧e dokonΦit sv²ch padesßt.<br>
Gardan s opovr₧enφm shlΘdl jejich v²kony a kladivem ukßzal na Valda a Se┤Nedru. "Ty a ty znova a zkuste jich ud∞lat stovku."<br>
Se┤Nedra i s Valdem zaΦali klikovat ze vÜech sil ale brzy jim doÜel dech. Vald se po dalÜφ padesßtce zhroutil a stoΦil do klubφΦka, nßmaha mu rvala plφce z t∞la ven. N∞kolikadennφ strßdßnφ jej obralo i o poslednφ zbytky sφly. Se┤Nedra dokonΦila jφ ulo₧en²ch sto klik∙ a vrhla se k Valdovi. Jeho hlavu vzala do sv²ch rukou a zaΦala ₧ßdat pßna ·svitu Lathandera o posiln∞nφ tohoto mladφka.<br>
Vald ucφtil p°φliv novΘ sφly proudφcφ skrze Se┤Ned°iny ruce a skuteΦn∞ se mu povedlo dokonΦit zb²vajφcφch padesßt klik∙. Gardan jejich v²kony shlΘdl s opovr₧liv²m ·sm∞vem. "Lidi. Zatracenφ lidi." Zakroutil hlavou a p°ipjal kladivo zpßtky k mohutnΘmu ko₧enΘmu pßsku, kter² mu ovφjel t∞₧kou plßtovku.<br>
"Te∩ se posa∩te a bu∩te ticho." VÜichni beze slova zaujali mφsta kolem stolu. Trpaslφk s t∞₧k²m ₧uchnutφm dopadl na svou ₧idli v Φele stolu.<br>
"Tßk, ob∞d. Asi mßte hlad." Gardan zahvφzdal a jak²si vojßk ve stejnokroji p°inesl ohromn² hrnec nevzhlednΘ kaÜe, kterß von∞la i chutnala p°esn∞ tak jak vypadala. Hnusn∞. D°ev∞nΘ misky i s vydlabßvan²mi l₧φcemi m∞li u postelφ. Sebrali je a nabrali si plnΘ misky, vÜichni m∞li velk² hlad, ve v∞zenφ nic nedostali a b∞hem cesty obΦerstvenφ chyb∞lo taky. <br>
Gardan poΦkal a₧ vÜichni dojφ a okam₧it∞ se pustil do vysv∞tlovßnφ. <br>
"Za druh², jß jsem vßÜ velitel a prvnφ hned po bohu," zah°m∞l jeho hlas. "Za t°etφ vaÜe Üaty, dol∙. Hned. Smrdφte jak trpaslφci. Ha ha ha ha." Gardan se smßl a₧ se za b°icho popadal.<br>
Mu₧∙m netrvalo dlouho sundat vÜe co m∞li na sob∞, ale Se┤Nedra propichovala Gardana ostr²mi a vÜespalujφcφmi pohledy, ale poslechla. <br>
"èaty mßte v t∞ch sk°φnφch vedle postelφ. Jsou napuÜt∞ny v∙nφ, kterß neodolateln∞ p°itahuje psy. I kdy₧ si je sundßte ulpφ toho na vßs dost, aby vßs psi vystopovali b∞hem n∞kolika minut." Za n∞kolik minut byli vÜichni obleΦenφ ve voln²ch Üatech neuv∞°iteln∞ ostrΘ ΦervenΘ barvy. Jejich nechßpavΘ pohledy Gardan odbyl n∞kolika slovy: "LuΦiÜtnφci. Taky cht∞jφ mφt z toho n∞jakou srandu" A z pod vousu se usmφval. <br>
"To je vÜechno, co pot°ebujete v∞d∞t." Zamumlal Gardan a velitelsky vyÜel ven p°ed barßk. Skupina jej nßsledovala a bez reptßnφ se postavila do jednΘ °ady. <br>
"Tady vßs zocelφm a₧ k neuv∞°enφ. VycviΦφm Vßs v tom, v Φem budete dob°φ, abyste byli jeÜt∞ lepÜφ. A₧ s vßma za ten p∙l rok skonΦφm nepoznßvß Vßs ani vlastnφ matka. A te∩ zaΦneme s v²cvikem."
<P>
<I>O Üest m∞sφc∙ pozd∞ji.......</I> <P>
"Dφky Kasumi," °ekl Vald a vyhnul se v²padu, kter² provßd∞l mohutn² barbar d°ev∞n²m meΦem. Odrazil jej a kontroval v²padem na b°icho, Kasumi jeho meΦ srazil k zemi a namφ°il meΦ na jeho krk.<br>
Vald se usmßl, vymrÜtil pravici kterou srazil Kasumiho meΦ a nakopl barbara do holen∞. Sφla ·deru podrazila barbarovi nohy a on spadl na zem. Okam₧it∞ vyskoΦil a vrazil Valdovi p∞st do b°icha. Vald se bolestφ p°edklonil, a zßrove≥ provedl kotoul mezi nohy Kasumiho a nakopl jej zespodu do rozkroku.<br>
Kasumi zavyl bolestφ a dupl na mφsto, kde jeÜt∞ p°ed chvφli le₧el Vald. Ale ten se mezitφm postavil a v zßpasnickΘm postavenφ vyΦkßval dalÜφho ·toku. Kasumi se na n∞j p°ekvapen∞ podφval a pak se rozesmßl. <br>
"LepÜφÜ se Valde. Za chvφli budeÜ lepÜφ ne₧ jß." Vald pot°ßsl hlavou. P°φliÜ dob°e v∞d∞l, kdo je nejlepÜφ.<br>
"Ale no tak, Kasumi, Roalda stejn∞ nep°ekonßm, to oba vφme. Tak₧e ka₧dΘ zlepÜenφ je naprosto zbyteΦnΘ. Stejn∞ se odsud nedostanu. Tak dobr² nikdo z nßs nenφ."<br>
"Bohu₧el mßÜ pravdu, Valde. Roalda opravdu neporazφme, ale snad se brzo dozvφme proΦ tady jsme, nemyslφÜ? Zφtra to bude Üest m∞sφc∙, kdy nßs sem p°evezli...." Rozhovor ustal stejn∞ nßhle jako zaΦal. Vald i Kasumi se postavili do pozoru, proto₧e se k nim p°iblφ₧il poruΦφk Gardan.<br>
"Copak to tady vedete za °eΦi?" zeptal se s p°φsn²m v²razem v oΦφch.<br>
Vald okam₧it∞ odpov∞d∞l: "Kasumi m∞ pouΦoval o m²ch chybßch p°i p∞stnφm zßpase, pane!"<br>
"Opravdu Kasumi?" otoΦil se na Kasumiho. "Ano pane! Vald stßle neumφ vykr²t prav² hßk..." Gardan ho poslouchal s pozvednut²m oboΦφm a jakmile uslyÜel 'prav² hßk', vymrÜtil svou pravaΦku proti Valdov∞ tvß°i. <br>
Vald bez jedinΘho hnutφ ve tvß°i zareagoval, jeÜt∞ d°φve, ne₧-li mu doÜlo co se d∞je. Pozvedl levaΦku, zastavil rßnu a pravaΦkou zkroutil Gardanovu ruku a pak pouh²m p°enesenφm vßhy z nohy na nohu jej poslal k zemi.<br>
Gardan se pomalu zvedal ze zem∞, plival kolem sebe hlφnu a prach, kter² se mu uchytil ve vousech. "Kasumi! Cos to °φkal?"<br>
"Je vid∞t, ₧e se Vald stßle uΦφ, pane. OΦividn∞ m∞ poslouchal..."<br>
"Ticho! Kasumi m∞ z tebe t°eÜtφ hlava. Nem∙₧eÜ b²t chvφli ticho?" za°val Gardan na Kasumiho, kter² byl o tΘm∞° metr vyÜÜφ ne₧ on.<br>
"Ano, pane!" <br>
"Tak bu∩!" Gardan n∞co zamumlal pod vous, otoΦil se, pomalu odchßzel ke svΘ ubikaci a cestou neustßle rozhazoval rukama a n∞co vyk°ikoval na vÜechny strany.<br>
Vald i Kasumi stßli v pozoru dokud nezmizel za nejbli₧Üφm rohem a potom se rozesmßli.<br>
"To, to... bylo ....dobr²...," vyk°ikoval Kasumi a smφchy se cel² t°ßsl. Vald jen souhlasn∞ p°izvukoval, "pra....pra... pra... v² hßk!"<br>
Za chvφli oba p°ßtelΘ odeÜli sm∞rem ke svΘmu obydlφ. P°itom se stßle jeÜt∞ smßli. Byla to jedna z mßla chvil, kdy se mohli naplno zasmßt. Kdy₧ veÜli do jejich obydlφ, p°ivφtala je Se┤Nedra: "Kde jste se tak zdr₧eli?"<br>
Kasumi se okam₧it∞ jal velkolep²mi slovy lφΦit dobrodru₧stvφ, jak Vald povalil poruΦφka Gardana na zem a ani se u toho nezapotil. Se┤Nedra se jen usmßla, kdy₧ si to p°edstavila. A vzßp∞tφ se jφ nakrΦilo oboΦφ. "Valde? Nezlßmal jsi mu t°eba n∞jak² kosti, ₧e ne?"<br>
"Neboj Se┤Nedro, Gardan je z po°ßdn∞ tvrd² hmoty."<br>
"Kdyby se zranil, vÜichni bychom na to doplatili, to je ti doufßm jasn²."<br>
"J≤, asi je. Ale za tu srandu by to snad i stßlo."<br>
"Valde! Zapomn∞l jsi, jak dopadl Divokej Jack, kdy₧ napadl Gardana?"<br>
Vald lehce zbledl, kdy₧ se mu vybavila vzpomφnka na nelφtostn² osud DivokΘho Jacka. Divok² Jack zßke°n∞ napadl Gardana p°i v²cviku s no₧em a oÜkliv∞ jej poranil. Gardan n∞kolik hodin zßpasil se smrtφ a nebyl by jφ porazil, kdyby mu Se┤Nedra nep°isp∞chala na pomoc se sv²mi lΘΦitelsk²mi schopnostmi. <br>
Ale jakmile se cφtil dost siln² na to, aby vstal z postele, vyzval Jacka na souboj s no₧em. Ve fΘrovΘm souboji jej zabil, a jako trest pro ostatnφ, ₧e nezabrßnili napadenφ, jim ulo₧il dodateΦn² dvoudennφ v²cvik. Bez jφdla a chvilky odpoΦinku b∞hali na nßdvo°φ a ten kdo, na chvφli zpomalil, byl oÜkliv∞ zbiΦovßn.<br>
"Ne nezapomn∞l. Na tohle se jen t∞₧ko zapomφnß," pronesl s odporem Vald a lehce se ot°ßsl. JeÜt∞ dnes m∞l jizvy na zßdech po tom n∞kolikadennφm biΦovßnφ.<br>
"Gardan nezapomφnß. Mysli na to Valde."<br>
"Neboj budu," p°itakal Vald.<br>
"Kde jsou ostatnφ?" zeptal se Kasumi.<br>
"DvojΦata a Arrutha trΘnujφ jφzdu na koni. Barry Üel pro jφdlo," vypoΦφtßvala Se┤Nedra na prstech, "ale za chvφli by m∞li b²t zpßtky."<br>
Kasumi se usmßl: "Doufßm, ₧e p°inese n∞co po°ßdnΘho."<br>
"Kasumi," otoΦila se na n∞j Se┤Nedra, "dneska je st°eda." Kasumi se na ni podφval s vyt°eÜt∞n²m zrakem.<br>
"Ale to znamenß...," z∙stal stßt s otev°enou pusou. Se┤Nedra se k n∞mu p°itoΦila a rukou mu p°iklapla Φelisti k sob∞.<br>
"Jo. Jsme tady u₧ Üest m∞sφc∙. DneÜek je ten den, kdy nßs vlastnφ matka nepoznß."<br>
"KoneΦn∞," dodal Vald.<br>
Za n∞kolik minut po tomto rozhovoru dovnit° veÜel Arrutha a v patßch m∞l dvojΦata. N∞Φemu se smßli, ostatn∞ dvojΦata u₧ m∞la takov² vliv na lidi, nikdo se nedokßzal nezasmßt, kdy₧ spustila. Nikdo s v²jimkou Belinusov²ch d∙stojnφk∙. Ti se nesmßli nikdy.<br>
Kasumi s Valdem se s nimi p°ivφtali a s veselφm se pustili do p°φjemnΘho rozhovoru.<br>
Do rozhovoru jim brzo vpadl Barry i s ohromn²m pekßΦem pln²m grilovan²ch kotlet. PekßΦ polo₧il na st∙l a spoleΦn∞ s ostatnφmi se na n∞j vrhl. Kotlety mizely pod nßporem jejich hladov²ch ·st a kdy₧ zmizela i poslednφ, Kasumi se natßhl na svΘ ₧idli a po°ßdn²m °φhnutφm zakonΦil ob∞d.<br>
"Tak to by bylo," °ekl Barry a chystal se odnΘst pekßΦ zpßtky do kuchyn∞, kdy₧ dovnit° vstoupila osoba, kterou tady nikdo neΦekal. Belinus Thurgoner.<br>
Na sob∞ m∞l stejnΘ Üaty jako tehdy, kdy₧ jej uvid∞li poprvΘ. NeurΦitß tmavß barva. P°es zßda p°ehozen² plßÜ¥, kter² byl sepnut² sponou ve tvaru malΘ st°φbrnΘ d²ky. Belinus s naprostou samoz°ejmostφ p°eÜel do Φela stolu a sednul si na ₧idli, kde jindy sedßval poruΦφk Gardan.<br>
"Koukßm, ₧e kotlety na m∞ nezbyly." Usmßl se a ka₧dΘmu z p°φtomn²ch se zahled∞l do oΦφ, jako by p°em²Ülel nakolik je pobyt zde zm∞nil.<br>
"Snad nastal ten sprßvn² Φas vysv∞tlit vßm, proΦ jste tady." Belinus na chvφli pozastavil svoje vyprßv∞nφ a napil se ze d₧bßnku, kter² byl p°ed nφm.<br>
"Jsem agentem bratrstva st°φbrnΘ d²ky," °ekl Belinus a ÜpiΦkou prstu se dotkl spony v jeho plßÜti, "a vy jste Φleny mΘho t²mu. Jako agent mßm velmi mnoho povinnostφ v∙Φi korun∞ a tak pot°ebuji pravou ruku. Nßstroj, kter²m budete vy. Velitel Roald m∞ informoval o vaÜem v²cviku a o tom, kdo a jak postoupil. ╪ekl bych, ₧e to bude oboustrann∞ v²hodnΘ. Jß vßm nabφzφm vÜe co budete chtφt, zlato, vφno, luxus jak² jste dosud nepoznali. A po Φase dostanete i to nejcenn∞jÜφ. Svobodu." Belinus op∞t upil ze svΘho d₧bßnku. "Na oplßtku chci vaÜe slu₧by. Za hodinu vyrß₧φme," dodal Belinus a odeÜel z mφstnosti bez jedinΘho pohledu zp∞t. <br>
Kasumi popadl d₧bßnek, kter² zbyl po Belinusovi na stole, polohlasem zamumlal: "Takov² dobr² pivo. Sakra." A d₧bßnek vyzunkl na ex.<br>
"╪ekl bych, ₧e stejn∞ nemßme na v²b∞r, alespo≥ je to pro korunu," °ekl nahlas mφn∞nφ vÜech Arrutha.<br>
"Snad se z toho dostaneme se zdravou k∙₧φ," dodal Vald.<br>
Kasumi si odporn∞ krknul a k²vnul: "Jo, Ükyt. Doufßm. èkyt."<br>
Za hodinu byly veÜkerΘ osobnφ v∞ci zabalenΘ a nesourodß skupinka stßla na opuÜt∞nΘm nßdvo°φ.<br>
Belinus p°iÜel za malou chvφli. "Pojedu nap°ed, Φekßm vßs zφtra ve Suzailu v hospod∞ U zlatΘho goblina. Doufßm, ₧e to p∞Üky zvlßdnete."<br>
Barry se na n∞j podφval s ·₧asem ve tvß°i a vyprskl: "40 mil?"<br>
Belinus se shovφvav∞ usmßl: "Ber to jako vstupnφ test. A nenφ to 40 mil. Je to 42 mil." OtoΦil se a proÜel otev°enou branou. Tam nasedl do svΘho koΦßru, koΦφ prßskl biΦem a koΦßr vyjel na cestu.<br>
Se┤Nedra zlostn∞ dupla: "Co si sakra myslφ?"<br>
Kasumi se ji sna₧il uklidnit: "Nevφm, ale t°eba to bude opravdu vstupnφ zkouÜka. Tak p∙jdem, ne?" Sotva to do°ekl, na nßdvo°φ p°iÜel poruΦφk Gardan. <br>
"Co₧e? Vy tady jeÜt∞ jste?" za°val na n∞, "no vono je to vlastn∞ dob°e, n∞co pro vßs mßm. Poj∩te se mnou." OtoΦil se a celß skupinka jej nßsledovala ke stßjφm dob°e skryt²m pod hradbami. V nich byla ustßjena dvacφtka konφ, p°ipravenß k r∙zn²m vyjφ₧∩kßm, kterΘ musely strß₧e Φas od Φasu absolvovat.<br>
"Vyberte si," pronesl zdvo°ile Gardan, "ka₧d² jednoho, ₧e Kasumi." Dodal kdy₧ zahlΘdl zßblesk v Kasumiho Üed²ch oΦφch. DlouhΘ prsty Kasumiho byly v tßbo°e velmi dob°e znßmy. <br>
"Jo, jß vφm, ale kdy₧ voni jsou tak krßsn², t°eba se podφvejte na tohohle." ╪ekl Kasumi a ukßzal na jednoho z h°ebc∙. "V₧dy¥ tamhleta klisniΦka i s tφm h°φb∞tem k n∞mu neodmysliteln∞ pat°φ, jak bych je mohl odd∞lit. Na to prost∞ nemßm srdce." Dodal a se sklon∞nou hlavou oΦekßval Gardanovu jedovatou poznßmku. Ale ten mφsto, aby reagoval podrß₧d∞n∞, zasmßl se a °ekl: "Dob°e Kasumi, v₧dycky si m∞l velkou hubu. Uvidφme jak se s tφm vypo°ßdßÜ. VÜichni t°i jsou tvoje. Ale to ti °φkßm, starej se o n∞ po°ßdn∞. Nebo uvidφÜ." Kasumi p°ekvapen∞ zamrkal, ale na to, aby vzal svß slova zpßtky bylo ji₧ pozd∞. <br>
Rozb∞hl se ke sv²m konφm a zaΦal je zkoumat. H°ebec pat°il k tomu typu t∞₧k²ch vßleΦn²ch zvφ°at na kter²ch vyjφ₧d∞li do boje rytφ°i v plßtov²ch zbrojφch. Byl to statn² k∙≥ tmav∞ hn∞dΘ barvy s malou bφlou skvrnou na pravΘ pleci. Klisna byla spφÜe menÜφ, ale sv∙j menÜφ vzr∙st si kompenzovala mrÜtnostφ a rychlostφ. Jejφ t∞lo bylo jako napjatß pru₧ina, kterß Φekß jen na p°φkaz svΘho pßna, aby vyrazila kup°edu.<br>
Kasumi, kdy₧ skonΦil s prohlφdkou i mladΘho h°φb∞te, se otoΦil na Gardana a ze rt∙ mu splynulo jedinΘ slovo. "D∞kuji." A potΘ se poklonil. V∞d∞l, ₧e kon∞ majφ hodnotu n∞kolika stovek mo₧nß i tisφc zlat²ch a jejich darovßnφ nebylo snadnou zßle₧itostφ.<br>
Gardan nad tφm jen mßvnul rukou, "Zφtra budeme mφt novΘ."<br>
I ostatnφ si vybrali svΘ kon∞, na kter²ch snad dojedou a₧ do Suzailu. Ale ₧ßdn² nebyl tak skvostn² jak kon∞, kterΘ dostal Kasumi.<br>
Nedlouho potΘ co si kon∞ osedlali, zmizeli v prachu cesty z dohledu pevnosti. Na jejφm ochozu stßl velitel Roald se sv²m poruΦφkem Gardanem.<br>
"Pane?"<br>
"Ano Gardane."<br>
"Myslφte ₧e naÜe prßce mß n∞jak² v²znam?"<br>
"Slou₧φme korun∞, jestli myslφÜ tohle."<br>
"Ne to jsem nemyslel. UΦφme je jak p°e₧φt ve sv∞t∞ plnΘm nßstrah, ale p°e₧ijφ? Majφ n∞jakou Üanci?"<br>
"Jen takovou jakou si sami zvolφ, a jejich Üance jsme zv²Üili na maximum."<br>
"Jß nevφm, jak² v²znam mß zabφjet je p°i v²cviku, kdy₧ jedin² d∙vod kter² nßm k tomu dali byla krßtkß slabost.."<br>
"Uv∞domφ si blφzkost smrti, a to jim snad n∞kdy zachrßnφ ₧ivot ve skuteΦnΘ misi."<br>
"Snad mßte pravdu, ale nebyli tak Üpatnφ co myslφte..." °ekl Gardan a pohledem spoΦinul na veliteli.<br>
"MßÜ pravdu, nebyli. Oni p°e₧ijφ."
<P>
<H3>Suzail</H3>
U zlatΘho goblina to dnes v°elo. Do m∞sta p°ijela novß eskadra purpurov²ch drak∙ na zφt°ejÜφ p°ehlφdku a v∞tÜina z nich se ubytovala v tomto hostinci. AΦkoliv si hostinsk² mnul ruce nad zla¥ßky, kterΘ mu tak nßhle spadly do klφna. ètamgasti z toho byli oΦividn∞ nerv≤znφ. Ne ₧e by jejich obchody nebyli ΦestnΘ, ale byli radÜi kdy₧ na n∞ koruna nevid∞la. Stejn∞ jako v∞tÜina podan²ch Azouna IV. platili dan∞ a to by m∞lo korun∞ staΦit.<br>
Malß sedmiΦlennß skupinka proto unikla jakΘkoliv ne₧ßdoucφ pozornosti. Jako prvnφ vstoupil do zakou°enΘho a zapßchajφcφho prost°edφ Kasumi. T∞sn∞ za nφm veÜel Vald. Ostatnφ zatφm Φekali venku a₧ podomci p°ijdou pro jejich kon∞. Nikdo je necht∞l nechat bez dozoru. Na to byli p°φliÜ cennφ. <br>
Vald s Kasumim se prodrali skrze zapßchajφcφ vojßky a₧ k nßlevnφmu pultu, kde obsluhoval vysok² hostinsk² s pronikav²m zrakem. Chvφli si je ostra₧it∞ prohlφ₧el a pak opatrn∞ p°istoupil ke Kasumimu a do ucha mu poÜeptal: "Budete Φekat na Belinuse?" Kasumi od n∞j krok odstoupil a velmi pozorn∞ si hostinskΘho prohlΘdl. Byl to vysok² hn∞dovlas² mu₧, jemu₧ umaÜt∞nΘ vlasy padaly a₧ na ramena. Na sob∞ m∞l obyΦejnou tuniku p°epßsanou umaÜt∞nou zßst∞rou. Celkov∞ nevypadal n∞jak d∙v∞ryhodn∞.<br>
Kasumi potichu opov∞d∞l: "Co vy o tom vφte?" Hostinsk² se vÜev∞doucn∞ usmßl. <br>
"Koruna pot°ebuje informace, a kde jsou informace tam jsou i lidΘ Belinuse Thurgenera." Kasumi se na n∞j op∞t podφval. "Dobrß. Budeme na n∞j Φekat. Ubytujete nßs?"<br>
"Vemte si pokoj Φφslo t°i. Je dole ve sklep∞, nikdo vßs tam nebude ruÜit." Kasumi p°ik²vl. "Mßme venku kon∞, tak a¥ se jim nic nestane." A usmßl se takov²m zp∙sobem jak²m to um∞l jen on. Hostinsk² nasucho polknul. "ZajistΘ, budou v po°ßdku, pane." <br>
"Jß vφm, ₧e budou," odpov∞d∞l Kasumi a stßle se usmφval. A potΘ se bez dalÜφho slova vydal sm∞rem do jejich pokoje. Vald ho t∞sn∞ nßsledoval.<br>
B∞hem chvφle proÜli skrze temnou chodbu, kde byly uskladn∞ny zßsoby pro chod hospody a dorazili p°ed pevnΘ dubovΘ dve°e, na nich bylo neum∞l²m pφsmem namalovßno Φφslo t°i. Kasumi rozrazil dve°e a podφval se dovnit°. Mφstnost byla skuteΦn∞ velmi prostornß, uvnit° se nachßzelo na deset postelφ a n∞kolik byteln²ch sk°φnφ na zbran∞. Na st∞nßch ho°ely pochodn∞ a matn∞ osv∞tlovaly mφstnost.<br>
Vald veÜel jako prvnφ. "No tak Kasumi, trochu d∙v∞ry do toho hostinskΘho. Nenφ d∙vod, proΦ by nßs cht∞l pod°φznout," °ekl a lehnul si na nejbli₧Üφ postel.<br>
"Jß mu prost∞ nev∞°φm, tady ta mφstnost je jako past. Past na p°erostl² krysy. A jß nemßm ani blbou d²ku. Nic. Cφtφm se jako nahej." <br>
"Stejn∞ nemßme na v²b∞r, za chvφli p°ijdou ostatnφ a teprve pak m∙₧eme n∞co vymyslet," oponoval Vald. Kasumi jako by jej neslyÜel p°eÜel k nejbli₧Üφ sk°φni a otev°el ji. Slab² svit pochodnφ osv∞tlil n∞kolik pouzder na meΦe, d²ky a takΘ jeden toulec na Üφpy.<br>
"Skv∞l², obal bychom m∞li, te∩ jeÜt∞ n∞co do n∞j," °ekl Kasumi a ze sk°φn∞ vyndal pouzdro na meΦ. D∙kladn∞ jej prohlΘdl a pak vhodil zpßtky. <br>
"Copak?" zeptal se Vald. "Je to pobit² n∞jak²mi cvoΦky s kameny a vypadß to p°φliÜ cenn∞," odsekl Kasumi.<br>
"M∞ nevadφ bohatstvφ," vysv∞tloval Kasumi, "m∞ vadφ znßmky bohatstvφ, kter² p°itahujφ pozornost ÜpatnΘho typu lidφ." KoneΦn∞ Kasumi vytßhl pouzdro na meΦ, kterΘ mu vyhovovalo. Bylo uÜito z t∞₧kΘ k∙₧e a v citliv²ch mφstech vyztu₧eno ocelφ. <br>
"To je ono," °ekl Kasumi a p°ipjal si pouzdro k pasu, "te∩ jeÜt∞ n∞jak² obsah."<br>
Rychle otev°el dalÜφ sk°φ≥, ale v nφ se nachßzelo jen n∞kolik nap∙l rozedran²ch drßt∞n²ch koÜil. "Sakra," zamruΦel a prßsknul dve°mi. Pomalu a metodicky postupoval od sk°φn∞ ke sk°φni, ale nepovedlo se mu najφt ₧ßdnΘ znßmky kusu pevnΘ oceli, jak se vyjßd°il.<br>
Z chodby se ozval hlahol hlas∙ p°ichßzejφcφho zbytku skupinky a Kasumi otrßven∞ padnul do m∞kkΘ postele.<br>
Jako prvnφ veÜel Arrutha s Barrym a oΦividn∞ se neustßle dohadovali o jakΘsi holce, kterou zahlΘdli p°i pr∙chodu hospodou. Za nimi veÜla Se┤Nedra spoleΦn∞ s dvojΦaty. DvojΦata se rozhlΘdla a kdy₧ zahlΘdli Kasumiho a Valda, jak se vßlejφ v m∞kk²ch postelφch, nßsledovali jejich p°φkladu a ulehli. Se┤Nedra zakroutila hlavou nad tou mu₧skou lenostφ, ale neodolala svod∙m chvilkovΘho lenoÜenφ v pohodln²ch postelφch.<br>
Barry s Arruthou na n∞ pohlΘdli a pak se Arrutha zeptal: "╪ekl vßm hostinsk² o tom skv∞lΘm pr∙chodu za t°etφ sk°φnφ, kter² vede do tajnΘ zbrojnice?"<br>
Vald se usmßl, a mrknul na Kasumiho: "Past s v²chodem? No teda Kasumi, ten tv∙j instinkt je asi porouchan², ₧e." Ale Kasumi na jeho jφzlivou poznßmku tΘm∞° nereagoval a okam₧it∞ se rozb∞hl ke t°etφ sk°φni. Rozrazil jejφ dve°e a zaΦal prozkoumßvat zadnφ v²pl≥ sk°φn∞. <br>
V pravΘm hornφm rohu ucφtil malou prolßklinu a zatlaΦil na nφ. Regßly i se zadnφ st∞nou sk°φn∞ bezhluΦn∞ zajely dovnit° a za nimi se objevila krßtkß chodbiΦka. Kasumi se otoΦil na Barryho. <br>
"Barry, pohlφdej mi tady ty dve°e, jen nerad bych z∙stal vevnit° a₧ se zav°ou." Barry p°ik²vl a postavil se ke sk°φni, Kasumi u₧ nap∙l zmizel v tmavΘm pr∙chodu, kdy₧ Arrutha na n∞j zak°iΦel: "Kasumi, pochode≥. Bude tam tma." A sundal jednu z pochodnφ ze zdi a hodil ji Kasumimu. <br>
Ten ji zachytil a s planoucφm sv∞tlem se vydal do hloubi pr∙chodu. Po deseti metrech chodba zatoΦila a vydala svΘ tajemstvφ. P°ed Kasumim se objevil poklad, po kterΘm marn∞ tou₧φ ka₧dΘ srdce vojßka. Zbrojnice pro osobnφ pou₧itφ.<br>
U st∞n se matn∞ r²sovaly obrysy oÜt∞p∙, pφk a n∞kolika dalÜφch tyΦov²ch zbranφ. DalÜφ regßl obsahoval desφtku meΦ∙ vÜemo₧n²ch zbranφ od Üavlφ ze Sambie, tolik oblφbenΘ mezi korzßry, a₧ po gigantickΘ meΦe vßleΦn²ch rytφ°∙. A v poslednφm regßlu le₧elo na tucet posklßdan²ch krou₧kov²ch koÜil. Ale p°es to Kasumi nevid∞l vÜe, proto₧e svit pochodn∞ oza°oval jen n∞kolik nejbli₧Üφch metr∙. <br>
Kasumi se otoΦil a houknul do tmy, "Arrutho, Barry, Valde vÜichni sem." Za dv∞ minuty u₧ vÜichni prochßzeli rozsßhlou zbrojnicφ a hledali kusy v²zbroje, kterΘ by mohli pou₧φt pro svΘ ·Φely.<br>
Kdy₧ po p∙l hodin∞ vyÜli ven, vÜichni byli t∞₧ce ozbrojenφ. Kasumi m∞l na hrudi p°ipevn∞n mohutn² hrudnφ plßt s vyryt²m symbolem zlatΘho draka, nohy a l²tka m∞l krytΘ nov²mi pevn²mi ko₧en²mi kalhoty. U pasu mu visel bastard a na druhΘ stran∞ opasku m∞l pov∞Üenou bojovou d²ku.<br>
Kail si vybral lehΦφ krou₧kovou koÜili, kterß kryla vÜechny d∙le₧itΘ orgßny, k pasu si p°ipjal dv∞ d²ky a jeden z t∞ch hezΦφch zdoben∞jÜφch krßtk²ch meΦ∙. Na zßdech se mu houpal skuteΦn∞ ·ctyhodn² dlouh² luk spolu s toulcem pln²m loveck²ch a vßleΦn²ch Üφp∙. Jeho dvojΦe si zvolilo lehkou ko₧enou vestu a p°es nφ si zav∞silo pßs pln² vrhacφch d²k. K pasu si potom pov∞sil obyΦejn² meΦ a st°ednφ Ütφt zav∞sil p°es pravΘ rameno na zßda. <br>
Barry zvolil ko₧enou zbroj, ve kterΘ se mohl rychle pohybovat a na opasek si zav∞sil scimitar, kter² aΦkoliv le₧el pod notnou vrstvou prachu lesknul se a bl²skal modrav²mi zßblesky studenΘ oceli.<br>
Arrutha si naÜel krou₧kovku, vhodnou tak akorßt pro n∞j. Na ramenu se mu houpala kuÜ a vßΦek na Üipky si nechal na opasku na kterΘm visel scimitar.<br>
Vald nezvolil ₧ßdnou zbroj a ve zbrojnici si vybral pouze jeden ze specißlnφch postroj∙ pro lezenφ po zdech a n∞kolik vrhacφch d²k. SvΘ starΘ Ükrpßly vym∞nil za loveckΘ boty z nejjemn∞jÜφ k∙₧e. P°ipadali mu velmi pohodlnΘ. <br>
Se┤Nedra vÜem vysv∞tlila, ₧e jejφ sφla nespoΦφvß v jakΘmkoliv mßchßnφ jakkoliv t∞₧k²m p°edm∞tem, ale vφ°e ve svΘho boha. Nikdo se jφ nesna₧il vysv∞tlit, ₧e ne₧ se b∙h odhodlß zasßhnout, mohla by ·toΦnφka alespo≥ praÜtit kyjem. Bylo by to marnΘ.<br>
P°evlΘkßnφ do vÜechny velmi unavilo a tak se rozhodli p°ed finßlnφ sch∙zkou s Belinusem po°ßdn∞ prospat. Por∙znu ulehli do postelφ a usnuli sladk²m spßnkem.
<P>
<H3>V nebezpeΦφ ₧ivota</H3>
Rannφ slunce proniklo sv²mi paprsky do malΘho sklepnφho pokoje skrze miniaturnφ okΘnko ve zdi a Üimralo Barryho pod nosem. Ten n∞kolikrßt odfrknul, jako by se cht∞l zbavit nep°φjemnΘho pocitu a potΘ otev°el oΦi. SluneΦnφ svit jej ude°il plnou silou do oΦφ, aby mu p°ipomn∞l, ₧e nov² den prßv∞ zaΦal. Barry zachrapt∞l a odkaÜlal si. <br>
"Vstßvejte!" zak°iΦel a rozhlΘdl se po mφstnosti. VÜichni se zaΦali pomalu probouzet a p°ipouÜt∞t si, ₧e se vyspali nejlΘpe za poslednφch Üest m∞sφc∙, kdy₧ spali na tvrd²ch pryΦnßch ve v²cvikovΘm tßbo°e. Se┤Nedra se na n∞j naÜtvan∞ podφvala a velmi rozhn∞van²m hlasem odpov∞d∞la: "Si stßvej, kdy₧ vo to tak stojφÜ, ty bastarde." Barryho naprosto zaskoΦil Se┤Ned°in p°φzvuk, jejφ hlas lad∞n do nejemn∞jÜφch odstφnu ₧enskΘho altu, byl po rßnu rozmrzel² a sakra nespisovn². "Ale copak?" zeptal se jφ. Se┤Nedra mφsto odpov∞di hodila polÜtß°. Ten prolet∞l vzduchem s neomylnou p°esnostφ zasßhl Barryho do obliΦeje. Prudkß rßna Barryho srazila k zemi, kam s hlasit²m ₧uchnutφm takΘ dopadl. Celou p∙tku sledovali vÜichni s velk²m zaujetφm, nebo¥ bylo jasnΘ, ₧e s tohohle se jeÜt∞ n∞co vyvine.<br>
Arrutha moud°e pok²val hlavou, a pak spadl zpßtky do postele. "Asi t∞ chßpu Se┤Nedro a navrhuji abychom mu rozbili cifernφk."<br>
Druh² polÜtß° skonΦil na obliΦeji jemu. Se┤Nedra se na n∞j obo°ila: "Nikomu tady nejsem pro srandu!"<br>
Kasumi se jφ pokusil uklidnit: "Nebu∩ hysterickß, Se┤Ned..." zbytek v∞ty u₧ nedokonΦil nebo¥ jej p°eruÜil Se┤Ned°in v²stup: "HYSTERICK┴?" potΘ mßvla rukou a Kasumimu u postele p°istßl blesk. S hlasit²m bouchnutφm explodoval a o₧ehl Kasumiho oboΦφ. "Jß nejsem hysterickß!" °vala Se┤Nedra, "jednou za Üest m∞sφc∙ se chci, vy hulvßti, vyspat a vy m∞ musφte probudit." Pak pokraΦovala: "VÜichni vypadn∞te!", za°vala na n∞. "Hned!" dodala, kdy₧ nikdo nereagoval.<br>
Jako na povel se vÜichni zvedli a vyb∞hli z mφstnosti na chodbu. Kasumi se uliΦnicky usmφval: "Tak to bych cht∞l v∞d∞t, jak vypadß, kdy₧ je hysterickß." Vald za nimi zabouchl dve°e a odpov∞d∞l: "Jß ani ne. Nerad bych abych p°i tom p°iÜel k ·razu."<br>
Kasumi jej plßcl po zßdech. "To si nesmφÜ tak brßt, hochu, je to jenom kn∞₧ka. Ty byly v₧dycky trochu Üoufl. To jß si vzpomφnßm, doma u mΘho kmene na severu, jsme m∞li Üamana, voni toti₧ jsou si dost podobn² Üamani a kn∞₧φ, a ten si vybral za svou nßstupkyni dceru nßΦelnφka. Vona byla moc krßsnß a ka₧d² mu₧ z vesnice po nφ tou₧il. Ale Üaman, prohlßsil ₧e je to p°ßnφ boh∙ a ₧e musφ jφt s nφm." Kasumi si odkaÜlal a Üouravou ch∙zφ se vydal chodbou k hospod∞. VÜichni jej nßsledovali. "M∞ bylo ·pln∞ jasn², vo co tady jde a tak jsem mu dal p°es dr₧ku. A von nevydr₧el. Hele Valde, jenom takovßhle malß rßna," Ü¥ouchl Valda do ₧eber, "a on se zhroutil. A veΦer na to um°el. Chudßk jeden chlφpnej. No a tak jsem navrhl nßΦelnφkov∞ dce°i, ₧e kdy₧ jsem ji jako zachrßnil, ₧e by si m∞ vzala..." Kasumi spoleΦn∞ s ostatnφmi vstoupil do zaplivanΘho lokßlu a ne₧-li se staΦili rozkoukat, p°isp∞chal k nim Belinus ve svΘm plßÜti a rychle na n∞ spustil: "Kde je Se┤Nedra?!"<br>
Kasumi nechßpav∞ zavrtil hlavou: "DalÜφ jeden?" odpov∞dφ byl smφch celΘ skupiny. Belinus p°eÜel do vra₧ednΘho Üepotu: "Tohle nenφ sranda." Mraziv² Üepot pronikl vÜem a₧ do morku kostφ. Arrutha zakoktal: "JeÜt∞ le₧φ vzadu." Belinus si mezi nimi prorazil cestu a b∞₧el k zadnφmu traktu chodby. Prudce rozrazil dve°e a rozb∞hl se k Se┤Ned°e. Kdy₧ k nφ p°iÜel, zavrt∞l hlavou.<br>
"Co se stalo?" zeptal se Barry.<br>
"Je mrtvß." Odv∞til Belinus s lφtostφ v hlase.<br>
"To nenφ mo₧nΘ." Vyk°ikl Arrutha a rozb∞hl se k Se┤Ned°e, ale ne₧ k nφ dob∞hl, Belinus ho zadr₧el. "M∞ je to takΘ lφto, ale te∩ se s tφm musφÜ smφ°it. RadÜi k nφ necho∩te moc blφzko. JeÜt∞ by tady n∞kde mohl b²t."<br>
"Kdo" zeptal se Kasumi a vytasil meΦ.<br>
"Nejjedovat∞jÜφ pavouk v t∞chto konΦinßch. Zelen² grolh," vysv∞tlil Belinus a o krok odstoupil od Se┤Nedry. Podez°φvav∞ si jφ prohlφ₧el, jako by jejφ mrtvß schrßnka byla ·toΦiÜt∞m pro zelenΘho grolha. Pak odepnul od pasu mal² vßΦek a vy≥al z n∞j Üpetku tajemnΘho prßÜku. Lehce poprßÜil Se┤Ned°ino t∞lo. Ne mφst∞ t∞sn∞ nad hrudφ se fialov∞ zablesklo a Belinus Üßhl do t∞chto mφst, kdy₧ znovu ruku otev°el dr₧el v nφ svraÜt∞lΘ t∞lo malΘho pavouΦka. Jeho slabΘ zelenΘ konΦetiny byly v ostrΘm nepom∞ru k ohromn²m jedov²m zub∙m.<br>
Belinus prudce sev°el dla≥ a rozdrtil pavouka na jemn² prßÜek. Pak ruku znovu otev°el a foukl do n∞j. To co zbylo z neskuteΦn∞ nebezpeΦnΘho pavouka se rozlet∞lo po celΘ mφstnostφ, jako jemn² prßÜek.<br>
Klekl si k Se┤Ned°e a d∙kladn∞ prohlφ₧el jejφ t∞lo a hledal stopy po kousnutφ. "Dnes rßno mi jeden z m²ch Üpi≤n∙ infiltrovan²ch do SambijskΘ tajnΘ v²zv∞dnΘ slu₧by p°inesl zprßvu, ₧e se jak²msi zp∙sobem dozv∞d∞li o vaÜem p°φjezdu a b∞hem rßna se vßs pokusφ zavra₧dit, jako varovßnφ. Tady..." zamumlal a prohlφdl si mφsto na pa₧i, kudy pavouk vpustil svΘ jedovΘ sliny. "P°φliÜ pozd∞. N∞kdy je mo₧nΘ ob∞¥ znovu p°ivΘst k ₧ivotu v chrßmu, ale v tomto p°φpad∞ ne. Jed byl posφlen magiφ. Zatracen∞!" zavrΦel, kdy₧ se necht∞n∞ ot°el o mφsto kousnutφ.<br>
"Vodu," nalΘhav∞ pronesl. Arrutha s Barrym se otoΦili a z v∞dra na umytφ, kterΘ stßlo na chodb∞ p°inesli v d₧bßnku trochu vody.<br>
Belinus op∞t vyndal sv∙j vßΦek a nasypal trochu tajemnΘho prßÜku do vody. Ta zm∞nila barvu na prudce Φervenou. Belinus si n∞kolika kapkami p°et°el mφsto, kde se dotkl smrtelnΘho vpichu a zbytek rychle vypil.<br>
Zavrt∞l hlavou a dodal: "Snad nenφ p°φliÜ pozd∞. Protijed by m∞l zabrat, ale jed ·Φinkuje b∞hem n∞kolika vte°in. I pouh² kontakt s nφm je smrteln². Obßvßm se, ₧e se te∩ na n∞kolik hodin zhroutφm." Belinus t∞₧ce oddychoval a zaΦal si rozepφnat svou koÜili "Nßsledky protijedu, jsou velmi podobnΘ jako jedu. Nikam necho∩te a nikoho sem nepouÜt∞jte," jen s velkou nßmahou se mu povedlo usednout na holou podlahu. "╚ekejte ·tok od ...." Belinusova poslednφ slova zanikla v chrΦenφ, kterΘ provßzelo upadnutφ do mdlob. Vald se k n∞mu rozb∞hl a p°ilo₧il ucho k jeho ·st∙m v blßznivΘ snaze, ₧e zaslechne n∞kolik dalÜφch slabik popisujφcφ nep°φtele.<br>
Kasumi p°ehlΘdl mφstnost, kterß se kdykoliv mohla zm∞nit v bitevnφ pole. <br>
"Arrutho! Barry!" vyk°ikl velitelsk²m hlasem "barikßdu na chodbu z postelφ a hlφdat. Kaile, Jorane." OtoΦil se na dvojΦata. Ta se postavila a Φekala na kasumiho rozkazy. "Vy je budete kr²t Üφpy. JasnΘ?" Oba dva k²vli hlavou a rozb∞hli se do hlavnφ chodby kr²t Arruthu a Barryho.<br>
"Valde?"<br>
"Ano, Kasumi?" <br>
"My dva opevnφme tajnΘ dve°e od zbrojnice a pak budeÜ hlφdat Belinuse. JasnΘ?" Vald se mφsto odpov∞di rozb∞hl ke sk°φni, kterß skr²vala tajnΘ dve°e vedoucφ do zbrojnice. P°itßhl jednu z velk²ch postelφ a zaΦal vrÜit barikßdu.<br>
Arrutha s Barrym si poΦφnali velmi podobn∞, natahali postele a sk°φn∞ do hlavnφ chodby a p°ipravili si obranu z tΘto provizornφ barikßdy. Joran i se sv²m dlouh²m lukem vylezl na jednu z ₧idlφ, kterou mu p°inesli a zaΦal vyhlφ₧et do hlavnφ chodby nep°φtele.<br>
Kdy₧ Vald dovrÜil svou barikßdu p°ed sk°φni a tak zablokoval potencißlnφ p°φstup pro nep°φtele, p°istoupil k Belinusovi a p°enesl ho na jednu z poslednφch postelφ, kterß zde z∙stala.<br>
Belinus lehce oddychoval a zdßlo se, ₧e jinak je v po°ßdku. A tak se Vald otoΦil k Se┤Ned°e, kterß mu mnohdy v t∞₧k²ch dnech byla velmi dobrou oporou. Svou vφrou ve svΘho boha lΘΦila jeho t∞lo a vφrou v lepÜφ lidi vylΘΦila nejen jeho duÜi. Jejφ p°φtomnost vyhledßvali vÜichni, nebo¥ instinktivn∞ v∞d∞li, ₧e ona bude znßt °eÜenφ na vÜechny jejich problΘmy. A te∩ si ji jak²si bezejmenn² agent dovolil zabφt jen proto, ₧e poslouchala rozkazy Belinuse. <br>
Valda se na chvφli zmocnil pocit naprostΘ marnosti a uchopil svou d²ku za jφlec. Pomalu se mu vyno°ovala p°edstava d²ky no°φcφ se do Belinusov²ch plic a ukonΦujφcφ jeho ₧ivot. Pot°esenφm hlavy tuto p°edstavu vyhnal z hlavy a zaΦal st°φzliv∞ uva₧ovat. Belinus jim dal nov² i kdy₧ trochu krut² ₧ivot, bez n∞j by zem°eli p°ed Üesti m∞sφci na Üibenicφch. A te∩ Se┤Nedra dokonΦila nevyhnutelnΘ co p°ed Üesti m∞sφci zaΦala. Zem°ela. Ale i te∩ ve stφnu smrti se jejφ zav°enΘ oΦi jakoby usmφvaly a klidn² ·sm∞v, kter² m∞la za svΘho ₧ivota ji na tvß°i z∙stal i ve smrti. Alespo≥ netrp∞la pomyslel si Vald. PotΘ vzal jednu z dek, kterß le₧ela na zemi a zakryl t∞lo Se┤Nedry.<br>
Z chodby uslyÜel jak²si °ev, uchopil krßtk² meΦ, kter² n∞kdo nechal vßlet opodßl a n∞kolika skoky p°ekonal vzdßlenost, kterß jej d∞lila od temnΘho ·stφ chodby. Tam se v tratoliÜti krve vßlel Kail a jeho bratr stßl vedle n∞j a bezmocn∞ zatφnal p∞sti. Vald se podφval odkud se krev valφ a Kailovi p°φmo v hrudi v∞zel Üφp se zlat²m ope°enφm na konci. Äivot mu prchal z tvß°e a Φφm dßl tφm vφc bledl. Joran se n∞kolikrßt nad²chnul a vzal svΘho bratra do nßruΦe. Dr₧el jej jako malΘ a bezmocnΘ mimino, aΦkoliv prßv∞ Kail byl tφm odpov∞dn∞jÜφm z obou dvojΦat.<br>
"NΘΘΘΘΘΘΘΘΘ!" zak°iΦel Joran a vyb∞hl na barikßdu, odkud se vrhl na zem a vyb∞hl do chodby p°ed nφm. P°φmo p°ed nφm se zjevila ∩ßbelskß silueta vßleΦnφka v plnΘ plßtovΘ zbroji, jak tasφ sv∙j ohromn² meΦ a ten se jako and∞l smrti snßÜφ na Joranovu hlavu. Joran se ·deru bez problΘmu vyhnul a vrazil sv∙j vlastnφ meΦ p°φmo do vßleΦnφkova b°icha. Ale meΦ jen bezhluΦn∞ projel skrz a ze stφn∙ na konci chodby se ozvalo pobavenΘ odfrknutφ. Ale ve chvφli, kdy se Joran otoΦil a byl p°ipraven Φelit protivnφkovi, ten vyst°elil dalÜφ Üφp. <br>
Joran s naprost²m ·₧asem sledoval Üφp, kter² sm∞°oval na jeho hlavu. Rovina vid∞nφ byla p°φmo v jednΘ rovin∞ s letφcφm Üφpem. Od zlatΘho ope°enφ se odrß₧el lesk pochodnφ a st°φb°itß ÜpiΦka krßjela vzduch s lehk²m hvizdem. Jako omßmen² pozoroval cel² let Üφpu, ten se blφ₧il vφc a vφc. Nynφ ji₧ Joran v∞d∞l, ₧e je jeho osudem v tento okam₧ik zem°φt po boku svΘho bratra, kterΘho neopustil po cel² ₧ivot. A te∩ ve smrti nebude d∞lat vyjφmku.<br>
Joran padl na studenou chodbu i se Üφpem, kter² m∞l zabodnut² v levΘm oku. V ten sam² okam₧ik, zßblesk studenΘho sv∞tla odrß₧ejφcφho se od mohutnΘho prsnφho pancφ°e seskoΦivÜφ postavy z barikßdy naruÜil dokonalΘ ticho, kterΘ se p°i Joranov∞ smrti rozhostilo.<br>
Kasumi, kter² dorazil jen t∞sn∞ po Kailov∞ skonu, nestihl sebevra₧ednΘ akci Jorana ji₧ zabrßnit. S neuv∞°iteln²m hn∞vem se hnal na postavu ve stφnech, kterß odhodila sv∙j tmav² plßÜ¥ pod kter²m se skr²vala. V oΦφch se mu mihl zßblesk p°ekvapenφ, kdy₧ zahlΘdl svΘho protivnφka, ale hn∞v byl siln∞jÜφ ne₧-li cokoliv jinΘho.<br>
Pod Φernφ plßÜt∞ se skr²vala hadφ postava v zeleno zelenΘm hßvu, na ramenou m∞la toulec Üφp∙ a nynφ dr₧ela ve velmi krßtk²ch rukou meΦ, se kter²m za·toΦila na Kasumiho. Barry a Arrutha seskakovali z barikßdy a vydali se na pomoc Kasumimu.<br>
Kasumi se vyhnul prvnφmu seku vedenΘm s daleko v∞tÜφ silou ne₧-li bylo t°eba. Vyu₧il krßtkΘ ztrßty rovnovßhy svΘho protivnφka k jeho usmrcenφ. Sv²m bastardem jej roz¥al vejp∙l. Hadφ mu₧ se rozpadl na dv∞ Φßsti a lepkav² sliz vytΘkajφcφ z jeho t∞la bublal a leptal zem, na kterou se dostal.<br>
Chodbou se rozÜφ°il zßpach sφry, Kasumi jen ot°el meΦ a vlo₧il jej zp∞t do pochvy. OtoΦil se a doÜel a₧ k Joranovu nehybnΘmu t∞lu, jemn∞ ho uchopil a p°enesl p°es barikßdu. Vald mezitφm t∞lo Kaila ulo₧il na studenou zem vedle postele na kterΘ spoΦinula Se┤Nedra. Kasumi slo₧il Joranovo t∞lo hned vedle.<br>
"Tohle se nem∞lo stßt, t°i z nßs zem°eli jeÜt∞ d°φv, ne₧-li stihli vykonat hrdinskΘ Φiny. To je moc Üpatnß v∞Ütba," °ekl Kasumi a tiÜe i s ostatnφmi stßl nad mrtvolami sv²ch p°ßtel.<br>
"Pomstφme je, Kasumi, zjistφme kdo a proΦ. P°φsahßm, ₧e tohle nenechßm nepotrestanΘ," slavnostn∞ pronesl Arrutha.<br>
"DalÜφ mrtvφ Arrutho?" zeptal se Vald tiÜe, "to opravdu chceÜ dalÜφ mrtvΘ."<br>
"Ne, ale pokud to bude nutnΘ, aby se jejich smrt pomstila, rßd polo₧φm ₧ivot za kterΘhokoliv z nich."<br>
"Vald mß pravdu," °ekl Barry, "jsme jenom hraΦkou v rukou tohohle zparchant∞lΘho zloducha." A ukßzal na nehybnΘ t∞lo Belinuse Thurgenera.<br>
"VφÜ stejn∞ dob°e jako jß, ₧e neb²t jeho, jsme mrtvφ. Pokud sis toho nevÜiml m∞li jsme zem°φt p°ed Üesti m∞sφci. A jen dφky n∞mu mßme zatφm sv∙j ₧ivot," obhajoval Arrutha Belinuse.<br>
"Dost!" rßzn∞ je p°eruÜil Kasumi. "U nßs na severu, kdy₧ zem°e p°φtel rukou vraha, je naÜφ svatou povinnostφ vraha vypßtrat a zniΦit. To te∩ ud∞lßme, a Belinus je jedin², kdo n∞co o n∞m vφ." Kdy₧ Kasumi skonΦil s plamennou °eΦφ, otoΦil se a vydal se do chodby, kde se odehrßla krßtkß bitva s tak Üpatn²m koncem.<br>
"Budu hlφdat," pronesl znechucen²m hlasem, "a pokud se nehodlßte zamordovat hned te∩, tak byste mi mohli pomoct."<br>
Vald se Üouravou ch∙zi vydal k n∞mu a p°itiskl do stφn∙ chodby, kterß nynφ byla nasycenß pachem smrti a krve.<br>
Minuty se pomalu m∞nily v hodiny a slunce ne·prosn∞ pokraΦovalo ve stejnΘ drßze jako miliony let p°ed tφm. Nic se nezm∞nilo a Φas dßle b∞₧el ne·prosn∞ vp°ed.<br>
P∞t hodin po p°epadu se Belinus s velmi unaven²m v²razem posadil a rozhlΘdl kolem sebe.<br>
"Co se sakra stalo?" zeptal se p°i pohledu na mrtvß t∞la dvojΦat. Vald mu to v krßtkosti vysv∞tlil, jak byli p°epadeni a co se stalo.<br>
"Musφme rychle odsud, Φφm d°φv tφm lφp." Belinus se na posteli posadil, jako by nabyl svΘho ztracenΘho elßnu a rychle svolal zb²vajφcφ Φleny skupinky.<br>
"Te∩ se musφme ka₧d² zvlßÜ¥ dostat odsud pryΦ, je to tady p°φliÜ nebezpeΦnΘ," rychle vysv∞tloval. "Za hodinu se sejdeme v hlavnφ budov∞ Bratrstva. A posp∞Üte si." Kdy₧ vid∞l jejich nechßpavΘ v²razy dodal: "Tam vßm vÜe vysv∞tlφm." OdmlΦel. "Prosφm, musφte mi v∞°it, oni nezem°eli zbyteΦn∞. A te∩ rychle, musφme se vydat na cestu."
<P>
<H3>Prvnφ mise</H3>
Za n∞kolik minut po Belinusov∞ rozhodnutφ byla mφstnost, kde zem°ela Se┤Nedra spolu s dvojΦaty prßzdnß. Jejich t∞la zde z∙stala jako p°ipomφnka, neblah²ch udßlostφ a skutk∙ neznßm²ch vrah∙.<br>
Belinus je vyvedl na povrch zadnφm v²chodem a cestou jim vysv∞tlil kudy se dostanu do hlavnφ budovy bratrstva st°φbrnΘ d²ky. VÜichni se nenßpadn∞ vmφsili do davu a kdy₧ se ujistili, ₧e je nikdo nesleduje m∞li p°ijφt do hlavnφ budovy. <br>
Za p∞taΦty°icet minut co se nenßpadn∞ prochßzeli m∞stem, ka₧d² z nich p°em²Ülel o svΘm osudu a jeho zm∞n∞ p°ijetφm do bratrstva. Kdy₧ se na konci sv²ch ·vah seÜli v nenßpadnΘm a oÜunt∞lΘm skladiÜti v docφch, Belinus u₧ sed∞l na jednΘ z beden a pomalu kou°il d²mku nap∞chovanou vonn²m tabßkem. P°em²Ülel.<br>
Kasumi s Arruthou p°iÜli ze vÜech nejd°φv, potichu se posadili a nechali Belinuse jeho ·vahßm. Kdy₧ se koneΦn∞ vÜichni shromß₧dili, Belinus pomalu vstal, narovnal zßda a usmßl se na malou skupinku kterß p°ed nφm stßla.<br>
"Situace je vß₧n∞jÜφ ne₧ se zdß. Hadφ mu₧, kterΘho jste napadli pochßzφ z rodu, kter² naz²vßme Yan-ti, u naÜich hranic se Sambiφ majφ velkΘ ba₧iny, kterΘ odedßvna pat°φ jen jim a jejich p°edk∙m. Ale nßÜ krßl Azoun IV.," vyprßv∞l Belinus a odplivl si, "se naprosto ne°φdφ rozumem. ZaΦal je vysuÜovat. A prostor pro ₧itφ se jim tak razantn∞ zaΦal zmenÜovat. Tohle mß b²t jejich pokus o vzpouru, proti tomuto naÜemu konßnφ. U₧ dva dny mi p°ichßzejφ rozporuplnΘ zprßvy o jejich ·tocφch v Sambii, kterΘ nesou peΦe¥ bratrstva. NaÜeho bratrstva!" dodal Belinus rozhn∞van∞ a zaΦal p°echßzet po mφstnosti. "Mezi nßmi a Sambijci nikdy nebylo daleko k n∞jakΘ p∙tce, ale pokud si budou myslet, ₧e chceme zavra₧dit jejich nejv²znamn∞jÜφ obchodnφky, vypukne otev°enß vßlka. Vßlka, kterou nikdo nevyhraje. Jen Yan-ti. Krßl bude mφt jinΘ starosti a p°estane s vysouÜenφm jejich ba₧in. A navφc pokud poskytnou korun∞ svΘ bojovnφky, krßlova vd∞Φnost nebude znßt mezφ. Podle poslednφch zprßv majφ na 600 mu₧∙ v plnΘ zbroji. Na pora₧enφ armßdy mßlo, ale na zniΦenφ rovnovßhy mezi naÜimi a Sambijsk²mi vojsky to naprosto staΦφ. Zrovna te∩ jsou naÜe sφly vyrovnanΘ a nikdo to nechce zniΦit. Prospφvß to obchodu. Vφce obchodu, v∞tÜφ dan∞ a vφce slßvy pro Azouna IV. A ten osel to nechce pochopit." RozΦiloval se jindy tak klidn² Belinus.<br>
"A proΦ mu to nevysv∞tlφte?" zeptal se Barry.<br>
"To u₧ jsem ud∞lal a vφte co mi °ekl," odsekl Belinus a ·pln∞ zfialov∞l v obliΦeji, "₧e ti hadi nejsou takovΘho plßnu schopni a pokud snad ano, tak a¥ zlikviduji jejich agenty." Belinuse jeho v²stup unavil a tak se posadil zpßtky na bednu.<br>
"A po nßs chcete, abychom je zlikvidovali, ₧e?" Zeptal se naprosto klidn²m hlasem Kasumi.<br>
"Ne, nic tak nßroΦnΘho nenφ v naÜich silßch. Ale platφ jedno heslo: Odsekni hadovi hlavu a zhyne. Tak to zkusφme," vysv∞tlil Belinus.<br>
"A co kdy₧ tenhle had mß vφc ne₧ jen jednu hlavu?" zeptal se Vald.<br>
"To nech na m∞. Vy se musφte postarat o Yan-ti, kter² na°φdil vaÜi smrt. Nebudete jedinφ, kdo bude likvidovat jejich agenty. Yan-ti o kterΘm mluvφme mß sv∙j ·kryt ve stokßch dole pod m∞stem. Ale tam je velmi dob°e chrßn∞n a obehnßn mnoha pastmi. My ho zlikvidujeme jinak. Tady jsem vyznaΦil mφsta kam je zapot°ebφ polo₧it tyto v²buÜnΘ nßdoby plnΘ zvlßÜtnφ tekutiny, kterou p°ipravil nßÜ alchymista," vysv∞tloval Belinus a mezi °eΦφ rozlo₧il velk² plßn m∞stsk²ch stok na druhou bednu.<br>
"Tady, tady a tady. Jsou to hlavnφ vchody do jeho hnφzda. M∞l bych spφÜ °φkat jejφ, je to toti₧ samice. A mimo°ßdn∞ prohnanß. Jenom zjistit, kde p°esn∞ je si vy₧ßdalo ₧ivoty vφce ne₧ deseti dobr²ch agent∙. V tomto m∞st∞ zaΦφnß b²t dobr² agent nedostatkovΘ zbo₧φ," povzdychl si Belinus. <br>
"Nßdoby jsou pod tlakem a vy je aktivujete tak, ₧e zapßlφte doutnßk. A₧ doho°φ nßdoby explodujφ. Abychom m∞li jistotu, ₧e vybuchnou souΦasn∞, zapßlφme je na povrchu a vy je odnesete ho°φcφ dol∙. Polo₧φte a rychle uteΦete. Pokud to nezvlßdneme, je mo₧nΘ ₧e dalÜφ cφl m∙₧e b²t, kter²koliv z naÜich generßl∙, p°i zφt°ejÜφ p°ehlφdce. Krßl by nemohl ignorovat takov² pokus o smrt jednoho z nich a zvlßÜt∞, kdyby pou₧ili SembijskΘ metody a z°ejm∞ by napadl Sembii, d°φv ne₧ ona napadne nßs. V poslednφ dob∞ je naprosto hluch² k m²m zprßvßm, ₧e veÜkerß aktivita pochßzφ z ba₧in. Nev∞°φ mi. Spolu s vßmi za·toΦφ na stovky agent∙ proti tajn²m dom∙m Yan-ti v celΘm Cormyru. Doufßm, ₧e to zvlßdnete. A tenhle teror ustane."<br>
"Jednu v∞c jsem nepochopil,"zaΦal Vald, "my je zniΦφme tady v Cormyru, ale co ti v Sembii? Co kdy₧ oni vyprovokujφ jejich armßdu."<br>
Belinus se usmßl: "Ale, ale chlapΦe snad nechceÜ moje mφsto?" trochu se uchichtl a zaΦal vysv∞tlovat: "NßΦelnφk sembijskΘ v²zv∞dnΘ slu₧by je m²m odv∞k²m nep°φtelem, ale v tomhle si rozumφme. Oni ud∞lajφ n∞co podobnΘho v jejich °φÜi. Tohle je nßÜ pφseΦek a oni nemajφ ten sprßvnej kyblφΦek, aby si s nßma mohli na n∞m hrßt." OΦi se mu bl²skly a ztvrdly. "Nemyslete si, ₧e jsem vym∞knul a tohle vysv∞tlenφ vßm tady poskytuju jen tak pro nic za nic. A₧ tahle operace skonΦφ, budu pot°ebovat dalÜφ agenty pro svΘ operace a vaÜe schopnosti, jak je popsali vaÜi instrukto°i, jsou velmi dobrΘ a hodφ se mi. Stßle platφ zßsada, Kdo moc vφ, ne₧ije tak dlouho, aby to mohl °φct. A te∩ do prßce."<br>
Belinus vstal z bedny na kterΘ sed∞l a odd∞lal d°ev∞nΘ vφko. Ze slßmy vyndal t°i stejnΘ t∞₧kΘ koule z velmi tmavΘho skla. Z ka₧dΘ z nich Φouhal metr dlouh² doutnßk. Belinus je rozdal Kasumimu, Arruthovi a Barrymu. <br>
"Valde, ty tady z∙staneÜ, dostaneÜ zvlßÜtnφ ·kol. Zatφm se posa∩." Vald s odevzdan²m v²razem se posadil a obklopil bariΘrou mlΦenφ. <br>
"Dob°e, vy t°i," °ekl Belinus a ukßzal na n∞, "rychle dovnit° a jeÜt∞ rychleji ven. Poklop do kanßl∙ najdete za skladiÜt∞m. JeÜt∞ jednou si prohlΘdn∞te mapu a pak m∙₧ete jφt. A a₧ budete p°ipraveni zapßlφm doutnßk, bude ho°et t°icet minut a to i pod vodu, to vßm musφ staΦit. Kdo se nevrßtφ, bude pova₧ovßn za mrtvΘho. JasnΘ?"<br>
VÜichni t°i p°ik²vli, chvφli stßli nad mapou a pak Kasumi povφdß: "èΘfe, jß myslφm, ₧e to mßme." Belinus k nim p°istoupil, podr₧el konce doutnßk∙ u sebe a o roz₧havenou hlaviΦku d²mky je zapßlil. Vzplßly ostr²m modr²m plamenem a ten zaΦal stravovat dlouhΘ konce doutnßk∙, jako by cht∞l zajistit, ₧e tak dlouhΘ nez∙stanou.<br>
"B∞₧te, budu vßs tady Φekat." K²vli na souhlas a rozb∞hli se za skladiÜt∞, ozval se zvuk poklopu odsouvanΘho nad kanßlem a potΘ u₧ jen monot≤nnφ ticho, kterΘ naruÜovalo jen vytrvalΘ bafßnφ z Belinusovy d²mky.<br>
"VφÜ, proΦ jsem t∞ tady nechal?" zeptal se Belinus a s klidem se op°el o bednu za nφm.<br>
"NetuÜφm," s klidem odpov∞d∞l Vald.<br>
"Salmissira," nahodil Belinus.<br>
"Kdo?" zeptal se Vald.<br>
"Salmissira," vysv∞tloval Belinus, "je krßlovna Yan-ti a jφ podlΘhß celΘ krßlovstvφ. Bez jejφho v∞domφ se tam nehne ani stΘblo. Ona musela na°φdit veÜkerΘ operace vΦetn∞ zabitφ Se┤Nedry, Jorana a Kaila. Pokud chceme skuteΦn∞ zastavit tu jejich Üφlenou intifßdu, musφme ji zabφt. A to Valde bude tv∙j ·kol. Ode m∞ dostaneÜ velmi rychl² jed, jedinΘ co musφÜ ud∞lat je vmφchat jφ to do jφdla. Jed je naprosto bez chuti a bez zßpachu, ·Φinkuje dv∞ hodiny po podßnφ se smrtφcφ jistotou. Ale to u₧ bys m∞l b²t pryΦ."<br>
"A jak se tam dostanu? Nemyslφm si, ₧e krßlovna bude zrovna naklon∞nß m∞ zam∞stnat jako svΘho kuchtφka," vyzvφdal Vald.<br>
"O to jsme se u₧ postarali. Za dv∞ hodiny odjφ₧dφ ze Suzailu jist² kucha°, kterΘho pozvala sama Salmissira na sv∙j dv∙r. O tob∞ vφ, ₧e se k n∞mu p°idßÜ, myslφ si, ₧e jsi syn jednoho z naÜich Ülechtic∙, kter² ti chce usnadnit cestu na scΘnu diplomacie. Bohat∞ jsme mu za to zaplatili, tak by tomu m∞l v∞°it."<br>
"Tak₧e mßm vsypat jed do jφdla a okam₧it∞ odjet pryΦ?"<br>
"P°esn∞ tak, chlapΦe. Shrnul jsi to dokonale," °ekl Belinus a z opasku si odvßzal mal² m∞Üec, kter² se b∞₧n∞ pou₧φval na mince.<br>
"Tady," °ekl a podal m∞Üec Valdovi. "MßÜ v n∞m dostateΦnΘ mno₧stvφ zla¥ßk∙ na tv∙j Ülechtick² p∙vod a na dn∞ je tajnß kapsa, v nφ je kousku papφru zabalen jed. èaty a ostatnφ p°evleΦenφ mßÜ u₧ p°ipravenΘ v hospod∞ u ZlatΘ r∙₧e. Za dv∞ hodiny vyrß₧ejφ na cestu, tak se tam b∞₧ ukßzat a jeÜt∞ n∞co - kdyby se vyskytli jakΘkoliv problΘmy v tΘm∞° ka₧dΘm m∞st∞ mßm n∞koho, kdo ti pom∙₧e. Heslem pro tuto operaci je Had. NapiÜ to k°φdou na dve°e hospody v jakΘmkoliv m∞st∞ a pak se schovej. Oni si t∞ najdou." Belinus poposedl a op∞t si vlo₧il do ·st svou vy°ezßvanou d²mku a mohutn∞ zabafal. Rukou naznaΦil Valdovi, aby odeÜel, ₧e u₧ k tomu nemß co dodat.<br>
Ale Vald se jeÜt∞ nechystal k odchodu, v zßsob∞ m∞l jeÜt∞ jednu otßzku.<br>
"Jak² jed je v tom sßΦku?"<br>
Belinus se usmßl, jako by mu doÜly urΦitΘ souvislosti, kterΘ p°ed tφm nevid∞l a odpov∞d∞l: "Jed zelenΘho grolha."
<P>
<H3>ZaΦßtek cesty</H3>
Vald proÜel celou cestu z p°φstavnφ Φtvrti svi₧nou ch∙zφ a lehce si prozp∞voval. Pomstφ Se┤Nedru i dvojΦata. P°i ch∙zi zatφnal p∞sti v tichΘm hn∞vu a soust°edil se jen na sv∙j ·kol. Najφt hospodu U zlatΘ r∙₧e nebyl problΘm, pat°ila k nejvyhlßÜen∞jÜφm krΦmßm, kterΘ byly v Suzailu, k vid∞nφ. Jen pro ty nejbohatÜφ a nejmocn∞jÜφ z celΘ °φÜe hlßsala v²v∞snφ tabule nad dve°mi, kter²mi Vald vstoupil dovnit°.<br>
Uvnit° pobφhalo n∞kolik p°ekrßsn²ch ₧en, jejich₧ jedin²m ·kolem bylo rozptylovat pozornost host∙ a roznßÜet pivo. Velmi v²nosn² byznys, pomyslel si Vald a usmßl, proto₧e jedna z t∞ch krßsn²ch ₧en proÜla kolem n∞j a usmßla se.<br>
"Co si budeÜ p°ßt mlßdenΦe?" zeptala se medov²m hlasem.<br>
"Mßm tady pokoj," odpov∞d∞l Vald, duchem naprosto nep°φtomen a konsternovßn faktem, ₧e s nφm ta krßsnß ₧ena mluvφ.<br>
"Jo, to je skv∞l², ale n∞jak² p°ßnφ budeÜ snad mφt?" provokativn∞ zamrkala oΦima.<br>
"Ano, budu," urychlen∞ odpov∞d∞l Vald, "hledßm svΘho mistra, "koktal p°ekotn∞.<br>
"Mistra?" skoΦila mu do °eΦi servφrka.<br>
"Ano, kucha°e, kter² cestuje ke krßlovn∞ Salmissi°e," sna₧iv∞ nahazoval Vald.<br>
"Ach ano mistra kucha°e, Pale Moonlighta."<br>
"Ano to bude on," p°ikyvoval Vald.<br>
"Tak ten sedφ tßmhle u toho stolu," vysv∞tlila servφrka a odeÜla pro dalÜφ vßrku piva. Vald se otoΦil sm∞rem, kter² mu naznaΦila a uvid∞l pom∞rn∞ pestrou spoleΦnost, kterß se bavila na ·Φet dlouhßna, kter² sed∞l uprost°ed stolu. N∞co ostatnφm vysv∞tloval a oni mu oplßceli bou°liv²m smφchem.<br>
Vald se k p°iblφ₧il ke stolu zrovna ve chvφli, kdy se dlouhßn rozΦiloval nad neschopnostφ malΘho tlouÜtφka pochopit jak²si zßhadn² recept z citr≤n∙, kob°φho jedu a n∞kolika dalÜφch p°φsad.<br>
"╪φkßm p°ece naprosto jasn∞, ₧e ten kob°φ jed je pro ₧aludek naprosto neÜkodn², jen tomu dodß ten sprßvnej Ümrnc," vysv∞tloval ohniv∞ dlouhßn a ude°il p∞stφ do stolu.<br>
"A jß ti °φkßm," po°vßval tlouÜtφk, "₧e to pφt nebudu."<br>
"A jß ti °φkßm, ₧e nic lepÜφho si nikdy nepil."<br>
"Ne, ne, a nΘΘ!" zaΦal °vßt tlouÜtφk. OΦividn∞ mu doÜly argumenty. V tu chvφli dlouhßnovi povolily nervy. Popadl mal² kalφÜek, pln² olejovΘ tekutiny a nalil to do tlouÜtφkovy otev°enΘ pusy. Ten se zakuckal a polkl. OΦi se mu rozÜφ°ily p°ekvapenφm a radostφ. Lehce pot°ßsl hlavou.<br>
"Wow!" vydechl, "to bylo opravdu dobrΘ Pale. NejlepÜφ ko°alka, kterou jsem kdy pil."<br>
"A jß mu to °φkal. VÜichni jste to slyÜeli, ne?" zeptal se Pale celΘ spoleΦnosti. Ta vypukla v ohromn² smφch, kter² jasn∞ naznaΦoval na Φφ stran∞ stojφ.<br>
Pale se i s tlouÜtφkem posadili a teprve potΘ si Pale povÜiml chlapce, kter² stßl p°ed nφm. <br>
"Hej ty!" zak°iΦel na Valda, "co na m∞ tak zφrßÜ?"<br>
Vald se jenom uÜklφbl. "Na Vßs? A kdo by nezφral na velkΘho Paleho Moonlighta, kdy₧ mß s nφm jet a₧ k samotnΘ Salmissi°e."<br>
"J≤, tak ty jsi ten slavnej Ülechtickej potomek?"<br>
Vald pohodil hlavou a p°ik²vl.<br>
"No dobrß," °ekl Pale, "v∞ci ti p°inesli do pokoje dvanßct, nebo tak, je to hned vedle m∞. P°evleΦ se do cestovnφho a za dv∞ hodiny vyrß₧φme. A mladej, jednu v∞c si ujasnφme, neple¥ se mi v kuchyni. JasnΘ?"<br>
"No j≤," °ekl Vald a odeÜel do svΘho pokoje p°ipravit si v∞ci na cestu. Pokoj Φφslo dvanßct, kam ho Pale poslal, byl velmi vkusn∞ a luxusn∞ za°φzen. Masivnφ nßbytek z t∞₧kΘho d°eva, vypolstrovanΘho velmi jemn²m hedvßbφm. U nohou postele le₧ela velkß p°epravnφ truhla, kterΘ se obvykle pou₧φvaly pro dlouh² transport.<br>
Vald nadzvedl vφko truhly, aby se podφval na jejφ obsah a odkudsi zdßli zazn∞lo velkΘ zah°m∞nφ. Vφko nßrazem zvukov²ch vibracφ spadlo. Vald se usmßl, Kasumi s ostatnφmi byl ·sp∞Ün².<br>
Te∩ je °ada na n∞m. Op∞t otev°el truhlu a pohlΘdl na dno. Belinus byl neobvykle Üt∞dr², na dn∞ le₧elo n∞kolik kompletnφch od∞v∙ z nejlepÜφho hedvßbφ a malß Üperkovnice vybavenß vÜemi d∙le₧it²mi Üperky, kterΘ nßle₧φ k postavenφ Ülechtice.<br>
PeΦetnφ prsten, mohutn² medailon s erbem jeho rodiny a n∞kolik dalÜφch velmi cenn²ch cetek. Prsten si Vald dal na ruku a d∙kladn∞ si jej prohlΘdl. Na rubu prstenu byl vyznaΦen rodov² erb rodiny Cormeril∙. Jest°ßb se st°φbrn²m Üφpem v zobßku. V oku jest°ßba se bl²skal velik² rubφn a st°φbrn² Üφp byl vylo₧en bφl²m zlatem. Celkov∞ to byla dokonalß ruΦnφ prßce.<br>
Vald si povzdech a vlo₧il prsten zpßtky do truhly, v t∞chto dobßch nebylo jednoduchΘ ochrßnit si svΘ bohatstvφ. Truhla bude nejlepÜφ.<br>
Vyndal n∞kolik kousk∙ obleΦenφ hn∞dΘ barvy a p°φjemnΘho luxusnφho st°ihu, dokonale mu padly. <br>
K pasu si p°ipjal masivnφ opasek a na n∞m krßtk² meΦ vyklßdan² zlatem.<br>
ProhlΘdl si sßm sebe a naprosto spokojen vyÜel na chodbu. Zamφ°il p°φmo do v²Φepu, kde Φepovala ta nßdhernß dφvka se kterou zaΦal tak Üpatn∞. Vykasal si rukßvy a pohledem pßtral po onΘ dφvce v nßdhernΘ halence, kterß tak mnoho nechßvala domyslet.<br>
Pomalu postupoval v²Φepem, kdy₧ jej n∞kdo uchopil za ruku. <br>
"Hele mladej, Φas balit, budeÜ muset pomoci, chtφc nechtφc," pomalu pronßÜel velik² ork opßsan² sadou n∞kolika meΦ∙ a tßhl Valda za ruku sm∞rem ven z hospody.<br>
"J≤ jß chßpu, mßm jφt za tebou," °ekl Vald a vyÜkubnul se mu. S odhodlan²m v²razem nßsledoval orka do vnit°nφho dvoru hospody.<br>
"My jet na koni, v∞ci v∙z," drmolil ork a ukazoval na velik² v∙z, kter² stßl uprost°ed dvora a dvacφtku p°ivßzan²ch konφ.<br>
Vald p°ik²vl a metodicky zaΦal naklßdat v∞ci na v∙z. VelkΘ bedny nalo₧ili jako prvnφ a ty menÜφ ulo₧ili nahoru, kde byla menÜφ pravd∞podobnost jejich poÜkozenφ. Nebyla to jednoduchß prßce a Valdovy svaly se napφnaly pod tφ₧φ beden, ale nepovolil. Za dvacet minut stßl p°ed nimi nalo₧en² a zajiÜt∞n² v∙z, dokonale p°ipraven² na cestu.<br>
Vald si jej s ulehΦenφm prohlΘdl a podφval se na orka.<br>
"Tak to by bylo. JeÜt∞ n∞co?"<br>
"Ne," usmßl se od ucha k uchu ork a podßval Valdovi svou mohutnou pravici. "Jß Kern," °ekl ork a pot°ßsal ohromnou silou Valdovi rukou.<br>
"Jo, jß Vald. Hodn², ne zabφt. A te∩ u₧ pus¥ mou ruku!" za°val Vald.<br>
"Jß nechtφt ublφ₧it. Jß p°φtel. P°φtel Paleho Moonlighta," rychle pokyvoval hlavou Kern. "Ty se zlobit?" zeptal se Kern s nevinn²m v²razem ve tvß°i.<br>
"NΘ, jen mßÜ straÜnou sφlu. A mßlem jsi mi rozdrtil ruku. Poj∩ dovnit°, dßme si pivko po prßci," vysv∞tlil Vald.<br>
"Kern rßd pivko po prßci. Velk²," dodal a pospφchal za Valdem, kter² sm∞°oval zpßtky do v²Φepu. Sednul si p°φmo naproti stolu Paleho Moonlighta a s klidem ve tvß°i sledoval svΘho budoucφho zam∞stnavatele.<br>
Pale byl vysok² mu₧, s dlouhou h°φvou vlas∙ v nßdhern∞ ΦernΘ barv∞, zelen²ch oΦφ a pletφ osmahlou pobytem na ji₧nφm slunci. Jeho ruce neustßle poletovaly vzduchem, jak n∞co ohniv∞ vysv∞tloval a jazyk m∞l ost°ejÜφ a rychlejÜφ ne₧ v∞tÜina lidφ, kterΘ Vald znal.<br>
Kern si p°isedl vedle Valda a u servφrky objednal velkΘ pivko pro orka. P°inesla mu po°ßdn² tuplßk, za kter² by se nemusel styd∞t ani krßl vÜech o₧ral∙. Kern vypil polovinu narßz a kdy₧ pomalu dopφjel zbytek, malß praseΦφ oΦka rejdila pod sukn∞ vÜech p°φtomn²ch dam. AΦkoliv intelektem by je nejspφÜ neoslnil, spφÜe naopak, svou postavou p°edΦil veÜkerΘ sny. M∞°il n∞co p°es dva a p∙l metru, mohutnΘ svaly vynikaly pod jeho starou, ale Φistou halenou, dva meΦe k°φ₧em na zßdech mu dodßvaly jak²si divn² v²raz v celkovΘm vzez°enφ, ale korunu tomu vÜemu nasadil svou t°etφ zbranφ, mohutn² kyjem, kter² m∞l pov∞Üen² na opasku. Starß kmenovß zbra≥ budila hr∙zu od pohledu. <br>
P°esto Vald vedle n∞j spokojen∞ upφjel svou dßvku piva a tvß°il se nadmφru spokojen∞. Po vykonanΘ prßci, sprßvnß odm∞na, v₧dy °φkala jeho matka a asi m∞la pravdu. PiveΦko chutnalo jako mßloco jinΘho.<br>
Pale se nßhle zvedl a mßvl na Valda a Kerna, aby p°iÜli za nφm. Oba dva vyskoΦili, nechali pivo pivem a p°isp∞chali za nφm. Pale na n∞ podφval a kdy₧ vid∞l, ₧e jdou za nφm, vyÜel a₧ do svΘho pokoje, kde na n∞ poΦkal.<br>
"Valde zav°i dve°e," °ekl kdy₧ Vald s Kernem veÜel dovnit°. Vald se otoΦil, aby ud∞lal, co mu bylo °eΦeno, kdy₧ v tu chvφli na n∞j skoΦil Kern a celou vahou svΘho mohutnΘho t∞la jej p°iÜpendlil na dve°e. Odebral mu meΦ, d²ku a hodil je Palemu, sedφcφmu u masivnφho stolu, kter² vΘvodil v mφstnosti. Vypadal jako starobyl² soudce, v∞dom si svΘ morßlnφ p°evahy nad svou ubohou ko°istφ.<br>
"Valde, te∩ nel₧i, Kern to z tebe i tak vymlßtφ. ZaΦni rovnou pravdou. Jak se jmenujeÜ?"<br>
"Vald Cormeril!" vyk°ikl Vald, sna₧φcφ se o hranφ svΘ role. Pale nev∞°φcn∞ pok²val hlavou: "Kerne!" °ekl a pokynul mohutnΘmu orkovi. Ten lehce zatlaΦil na Valdovu pravou ruku a jedin²m trhnutφm mu ji vykloubil. Valdovi se podlomila kolena a za°val bolestφ.<br>
"JakΘ je tvΘ skuteΦnΘ jmΘno?" zeptal se monot≤nnφm hlasem Pale.<br>
"Vald Cormeril!" °val nep°φΦetn∞ Vald. Pale op∞t pokynul Kernovi. Kern uchopil Valdovu hlavu a ude°il s nφ o nejbli₧Üφ st∞nu. Vald nynφ i krvßcel z rozbitΘho nosu a n∞kolik zub∙ skonΦilo venku.<br>
"JakΘ je tvΘ skuteΦnΘ jmΘno?" zeptal se Pale a vyndanou d²ku si zaΦal vybφrat Üpφnu za nehty.<br>
"Vald Cormeril," odpov∞d∞l Üeptem Vald. "Vald Cormeril," opakoval tiÜe.<br>
Kern se podφval na Paleho v tichΘm oΦekßvßnφ dalÜφho p°φkazu, ale ten jen zavrt∞l hlavou. "Dobrß usnadnφm ti to. Rod Cormeril∙ mß mnoho a mnoho Φlen∙, v∞tÜina z nich je naprosto neznßmß a stejn∞ se k n∞mu hlßsφ, proto₧e majφ blφzko krßlovskΘ linii, ale ty jsi jin². Ty nepat°φÜ mezi Ülechtice, tvΘ t∞lo je zocelenΘ tvrdou pracφ nebo trΘninkem a mßÜ tu tichou ch∙zi zabijßka, co nechce b²t vid∞n. Rozhodn∞ nekomunikujeÜ se ₧enami jako Ülechtic, ty se jich bojφÜ. Oni si berou slu₧ky bez problΘm∙ a ty mßÜ problΘmy jenom s nφ promluvit. U naklßdßnφ, kterΘ bylo dost pracnΘ i pro Kerna, jsi se ani nezapotil a posunoval jsi stejnΘ bedny jako Kern. A on mß nadlidskou sφlu. To nenφ normßlnφ, chci v∞d∞t, kdo jsi ve skuteΦnosti a proΦ jedeÜ se mnou. A mßme na to jeÜt∞ hodinu." Poslednφ v∞tu Pale vyslovil s velk²m d∙razem na poslednφ slovo a usmßl se.<br>
Vald vykaÜlal krev a zaÜeptal: "Jsem Vald Cormeril a m∙j otec se o tom dozvφ." <br>
"LepÜφ, ale ne dost. NemluvφÜ jako Ülechtic, nejsi Ülechtic, tak si p°esta≥ hrßt." Pokynul Kernovi.<br>
Ten jako by chvφli p°em²Ülel, Valda na okam₧ik pustil a volnou rukou ho ude°il do ledvin. Vald se bezhlesn∞ zhroutil k zemi. Na dve°φch z∙stala krvavß skvrna a ta skapßvala pomalu dol∙, p°φmo na bezvlßdnΘ Valdovo t∞lo.<br>
"Kerne, ty m∞ ÜtveÜ!" vyk°ikl Pale dopßlen∞, "°φkal jsem ti, ₧e to musφ bolet a nΘ, ₧e ho mßÜ zabφt."<br>
"Jß necht∞l," odpov∞d∞l Kern a provinile se zadφval do zem∞.<br>
"Panebo₧e, kdo mi t∞ postavil do cesty," povzdychl si Pale, "co te∩?" pronesl °eΦnickou otßzku a pozoroval Valdovo t∞lo, kterΘ le₧elo pode dve°mi.<br>
Pak jako by ho napadla spßsnß myÜlenka. Pokynul Kernovi, aby si p°ehodil Valda p°es rameno a nesl ho za nφm.<br>
VyÜel ze svΘho pokoje a Kern ho nßsledoval s odstupem n∞kolika metr∙. ZaÜli do pokoje, kter² m∞l na sv²ch dve°φch jednoduchΘ oznaΦenφ Helma, boha ·svitu. Uvnit° sed∞la kn∞₧ka v dokonale sn∞hov∞ bφlΘm hßvu a p°es oΦi m∞la Φernou pßsku, kterß kazila dojem dokonalosti. <br>
"Mß panφ, cht∞l bych tvΘmu chrßmu zde uvnit° tohoto domu v∞novat mal² dar. Sto zlat²ch. Doufßm, ₧e tv∙j pßn bude pot∞Üen mou Üt∞drostφ."<br>
Kn∞₧ka mu b∞hem hovoru skoΦila do °eΦi: "Polo₧te toho chudßka, na st∙l p°ede mnou. Penφze dej tßmhle na tu poliΦku po tvΘ pravici a p°esta≥ se mi tady vykrucovat. Nejsi prvnφ, kdo mß podobn² problΘm a bohu₧el ani poslednφ." TiÜe povzdechla a ze Üuplφku vyndala mast v malΘm hlin∞nΘm kalφÜku. Mφstnostφ se nesla silnß v∙n∞ °eb°φΦkovΘ masti s n∞kolika jen velmi Üpatn∞ identifikovateln²mi p°φsadami. <br>
"MusφÜ m∞ k n∞mu dovΘst, jsem slepß," poprosila kn∞₧ka Paleho. Ten jenom p°ekvapenφm vyvalil oΦi: "Ale jak jsi mohla vid∞t to vÜe..."<br>
"To co mi b∙h vzal mi vrßtil, vidφm, ale jinak ne₧ ty nebo ten ork. Jß to prost∞ vφm." Povstala a podep°enß o Paleho se p°iÜourala k Valdovi. Rukou n∞kolikrßt p°ejela nad jeho t∞lem a otoΦila hlavou do mφst, kde stßl Pale.<br>
"Je velmi vß₧n∞ ran∞n. Pokud mu okam₧it∞ nepomohu, zem°e. A jß mßm tak mßlo lΘΦiv²ch mastφ," povzdechla si, "p∙jde to jenom velmi t∞₧ko."<br>
Pale k²vnul hlavou: "BohovΘ svΘ vyvolenΘ obda°ujφ i smyslem pro obchod, to jsem netuÜil," dodal ironicky "dobrß, 150 zlat²ch."<br>
Ale v tu chvφli kn∞₧ka ji₧ roztφrala mast po bezvlßdnΘm Valdov∞ t∞le. Mφstnostφ von∞l °eb°φΦek a vznßÜel se jako tichß upomφnka na nßsilφ spßchanΘ p°ed n∞kolika minutami. Kdy₧ kn∞₧ka rozet°ela veÜkerou mast, kterou m∞la, natßhla svΘ ruce sm∞rem k nebes∙m. N∞kolik mal²ch modr²ch sv∞t²lek se vyrojilo v jejich okolφ a jak je pomalu dßvala nφ₧ a nφ₧, mno₧stvφ sv∞t²lek stßle rostlo, za chvφli ji₧ m∞la cel² roj kolem sv²ch prst∙. Vφ°il a p°elΘval se z jednΘ strany na druhou.<br>
Ruce se p°iblφ₧ily k Valdovi a sv∞t²lka jedno po druhΘm vnikala do n∞j a uzdravovala jej. Jeho tep se zklidnil a barva k∙₧e, bφlß ztrßtou krve, zφskala svou r∙₧ovou barvu. Zuby, kterΘ ztratil p°i ·deru do dve°φ, dor∙staly samy od sebe a Vald se za chvφli naprosto uzdravil.<br>
"Za hodinu se probudφ a potom bude op∞t v po°ßdku," °ekla kn∞₧ka a pak natoΦila svou hlavu do mφst, kde stßl Pale, "a zkuste mu u₧ neublφ₧it. P°φÜt∞ bych nemusela b²t poblφ₧."<br>
"Rozumφm," p°ik²vl Pale, "ud∞lßm pro to vÜe."<br>
Kern jemn∞ p°ehodil Valdovo spφcφ t∞lo p°es rameno a odnesl jej zp∞t do pokoje. Tam jej ulo₧il do postele.<br>
"Tak fajn, Kerne, co te∩?"<br>
"Kern nev∞d∞t."<br>
"P°esta≥ si hrßt Kerne na debila nebo ti to z∙stane."<br>
"Dobrß ÜΘfe, jß nevφm. Ani jak dßl a ani proΦ mu nev∞°φte. Ale je mi jasnΘ, ₧e m∙₧e ohrozit naÜi misi. Bylo to divnΘ, jak ₧ßdali jeho p°ijetφ, kv∙li tomu, aby poznal mravy jinΘ zem∞. V∙bec mi to k n∞mu nesedφ."<br>
"MßÜ pravdu. Nebude to Ülechtic. VÜechny Üperky mu poslali se zavazadlem, ani jedinou cennost nem∞l u sebe. Nelφbφ se mi. M∙₧e nßs ohrozit."<br>
Kern naznaΦil n∙₧ na krku, ₧e ho snadno pod°φzne.<br>
"Pane, p∙jde jako ku°e."<br>
"Je v tom moc velkΘ riziko, n∞kdo ho m∙₧e oΦekßvat. Jsme na nep°ßtelskΘm ·zemφ, nezapome≥."<br>
"Na to se nedß zapomenout, u₧ abychom byli doma, v Sambii," °ekl Kern a podφval se na Paleho.<br>
Ten n∞co nesrozumiteln∞ zachrΦel. Za nφm se z ΦirΘho vzduchu zhmotnil Vald a dr₧el mu na krku d²ku, kterou nechali le₧et na noΦnφm stolku. OΦima probodl Kerna a p°itlaΦil na d²ku, ta pronikla tenkou vrstvou k∙₧e, a na krku Paleho se objevila malß strou₧ka krve.<br>
"Ani se nehni a ruce na st∙l," poruΦil Vald orkovi. Ten se podφval na Paleho a kdy₧ nepatrn∞ p°ik²vl, polo₧il je na st∙l.<br>
"Ty taky mist°e kucha°i." Pale bez reptßnφ uposlechl a polo₧il ruce p°ed sebe tak, aby na n∞ Vald vid∞l.<br>
"Te∩ se budu ptßt jß. Co chcete Salmissi°e a kdo vßs posφlß?" ptal se Vald dokonale klidn²m hlasem.<br>
Pale se podφval na Kerna a odpov∞d∞l: "Dobrß konec hry. Kerne zbran∞ na zem. Ty pane drsn², m∞ pus¥ a m∙₧eme si promluvit naprosto vyrovnan∞. Ty si nechßÜ d²ku a my budeme mφt poΦetnφ p°evahu. SouhlasφÜ?"<br>
"Dobrß, Kerne slyÜel jsi?" Kern otrßven∞ p°ik²vl a odlo₧il veÜkerΘ svΘ zbran∞, kterΘ m∞l u sebe, bylo jich dost pro malou jednotku. Vald pustil Paleho a ustoupil o krok dozadu a d²ku m∞l p°ipravenou na odra₧enφ jakΘhokoliv myslitelnΘho ·toku.<br>
"Kerne, ne!" vyk°ikl Pale, kdy₧ vid∞l orka, jak se p°ipravuje ke skoku na Valda. Zarazil a s mumlßnφm se posadil. Pale vstal obeÜel st∙l a postavil se ke zdi, tak aby vid∞l na Valda a zßrove≥ m∞l krytß zßda. <br>
"Kolik jsi toho slyÜel?" zeptal se Pale a up°en∞ se zadφval na Valda.<br>
"Pravidlo prvnφ, jednu otßzku jß, jednu ty," odpov∞d∞l Vald a vrßtil pohled Palemu. <br>
Ten p°ik²vl. <br>
"Dost na to, abych si ud∞lal p°edstavu, kdo jste. Jste pravd∞podobn∞ agenti Sambie, ale nevφm co chcete."<br>
"Jsem agentem bratrstva St°φbrnΘ d²ky, a ·kol mßm tetnt²₧," °ekl Vald a lehce uvolnil postoj. <br>
Pale se usmßl: "Dobrß, m∙₧eme se urΦit∞ n∞jak domluvit. My ji mßme zlikvidovat v noci, dostat se p°es strß₧e a v noci ji pod°φznout."<br>
"Jed. Zelen² grolh. ZaΦne ·Φinkovat dv∞ hodiny po podßnφ."<br>
"Sklßnφm se p°ed tv²m mistrem, jeho nßpad je lepÜφ ne₧ nßÜ. Jako mistr kucha°, to budu mφt jednoduchΘ. A mßm jeÜt∞ otßzku, hodlßÜ s nßmi spolupracovat? Pou₧ijeme tv∙j plßn a a₧, kdy₧ to nevyjde, zkusφme to po naÜem."<br>
"Vyjde, my ned∞lßme chyby," oponoval Vald a zastrΦil d²ku za opasek. "Budeme spolupracovat," °ekl potom, podal pravici Palemu a spoleΦn∞ si pot°ßsli jako rovnocennφ partne°i.<br>
"Kdy vyrazφme?" zeptal se Vald.<br>
"B∞hem Φtvrt hodiny se mßme vÜichni sejφt ve dvo°e a p°ipravit na cestu," odpov∞d∞l Pale a chystal se vyjφt na chodbu, ale Vald jej zadr₧el jeÜt∞ jednou otßzkou.<br>
"Kolik lidφ z naÜeho doprovodu je Φlenem vaÜφ slu₧by?"<br>
"Nikdo. Jen jß a Kern, zbytek jsem najal zde, jako pomocn² personßl do kuchyn∞."<br>
Vald se na chvilku zamyslel a potΘ souhlasn∞ pot°ßsl hlavou.<br>
"Souhlasφm, Φφm mΘn∞ lidφ n∞co vφ, tφm to je bezpeΦn∞jÜφ." PotΘ nßsledoval Paleho a Kerna do vnit°nφho dvoru hospody.
<P>
<H3>Cesta k Salmissi°e</H3>
Kdy₧ skupinka dvaceti jezdc∙ nßsledovan²ch velk²m nßkladnφm vozem vyjela z bran Suzailu, slunce bylo vysoko na obloze a p°ehouplo se p°es polovinu svΘ drßhy. Stφny byly z celΘho dne nejkratÜφ a vytvß°ely abstraktnφ obrazce. V Φele skupiny jel Pale s Kernem, ostra₧it∞ si prohlφ₧ejφc cestu p°ed nimi. Vald uzavφral kolonu a dr₧el se vedle vozu. AΦkoliv slunce pßlilo a ne·prosn∞ spalovalo zem p°ed nimi, byl Vald zachumlßn v t∞₧kΘm plßÜti a tvß°il se nanejv²Ü nevyzpytateln∞. <br>
Jeli p∞t nebo mo₧nß i Üest hodin, ne₧li Pale dal pokyn k zastavenφ. B∞hem tΘ doby proud obchodnφk∙ a jin²ch pocestn²ch Φφm dφl tφm vφc °φdnul, a₧ b∞hem poslednφ hodiny nepotkali ani jednoho pocestnΘho.<br>
Utßbo°ili na otev°enΘ plßni, kde, jak doufali, by noΦnφ hlφdky zpozorovali jakΘhokoliv vet°elce. Postavili dva velkΘ stany, do kter²ch natahali zavazadla, kterß by nem∞la zmoknout. Sami z∙stali tßbo°it pod Üirßkem.<br>
N∞kolik mu₧∙ se ujalo rozd∞lßvßnφ ohn∞ a za nedlouho se opΘkaly velkΘ kusy masa. V∙n∞ peΦφnky se vznßÜela nad cel²m tßborem a vplφ₧ila se do vÜech kout∙. <br>
Vald spokojen∞ ukusoval sv∙j kus masa a spokojen∞ si pomlaskßval, kdy₧ k n∞mu p°istoupil Kern a zaΦal vyprßv∞t bez jakΘhokoliv ·vodu.<br>
"V m²ch konΦinßch ₧ije kmen, jeho₧ jedin²m smyslem je zabφjet a zabφjet. Kohokoliv. Kdykoliv, pokud se jim naskytne Üance, a jak²mkoliv zp∙sobem. Jsem jednφm z nich, Valde. Dφky Palemu jsem odtamtud odeÜel ale obΦas se mi stane, ₧e n∞kterΘ starΘ pudy p°evlßdnou. Tehdy, kdy₧ se t∞ Pale vyptßval, se mi to stalo. PraÜtil jsem t∞ p°φliÜ velkou silou, ani₧ bych na cokoliv myslel a ty jsi mßlem kv∙li tomu zem°el. P°φÜt∞ se ji₧ budu ovlßdat. Slibuji." DokonΦil Kern sv∙j proslov.<br>
"Jsem rßd, ₧e jsi m∞ nezabil, Kerne. A dφky za tu omluvu a tak." Vald a podal Kernovi ruku. Ten ji s vßhßnφm p°ijal a pot°ßsl si Valdem jako se star²m p°φtelem.<br>
"Tak to zapijem, ne?" vyk°ikl Kern a odskoΦil pro mohutn² d₧bßnek piva. Lok po loku z n∞j upφjeli a kdy₧ v n∞m u₧ vφce nebylo, Vald se s mohutn²m °φhnutφm zhroutil na zem. èkytal a vßlel se po zemi jako starΘ prase. Kern nad tφm jen pot°ßsl hlavou a potΘ vzal Valda na ramena a odnesl jej k nedalekΘmu mφstu pro spanφ, kterΘ zatφm stihli postavit z n∞kolika kmen∙ mlad²ch strom∙. Hodil ho na zem, a₧ do zadun∞lo a pak odkrßΦel porazit dalÜφ z mnoha d₧bßnk∙.<br>
Rßno bylo kruÜnΘ, Vald m∞l pocit jako by n∞kdo zabalil zlatou cihlu do plßtku citr≤nu a mlßtil ho do hlavy. Hlava t°eÜtila, a pulzovala bolestφ. Vald tiÜe zavyl, ₧aludek m∞l na vod∞ a chu¥ k jφdlu nulovou. <br>
Kern se k n∞mu p°ihnal jako vφtr. "Tady ti nesu trochu ovesnΘ kaÜe, nejlepÜφ snφdan∞ co znßm." <br>
Vald se na ni podφval a potΘ vÜe vyrazilo ven. Smφchalo se to s ovesnou kaÜφ a zφskalo jeÜt∞ odpudiv∞jÜφ vzhled. Kern se zazubil a vylil kaÜi nedaleko do trßvy. Pak se vrßtil se sklenkou hustΘ olejovitΘ tekutiny, kterß nevßbn∞ von∞la.<br>
"Vypij to?"<br>
"Prosφm? Tohle no to si snad d∞lßÜ srandu?" vyvalil oΦi Vald.<br>
"V∞° mi. Pom∙₧e ti to," odpov∞d∞l Kern.<br>
Vald s odporem uchopil sklenku a sna₧il se ji nevylφt, olejovitß tekutina se p°elΘvala ze strany na stranu. Vald ji up°en∞ pozoroval a nßhle ji jedin²m pohybem obrßtil do sebe. <br>
"┴aaa, co to mß b²t!" °val a klepal se hnusem.<br>
Kern se lehce usmßl, "MaminΦin recept, fakt dobrej."<br>
"Dobreeej?" zeptal se Vald a sna₧il se aby mu Φelist p°φliÜ nedrkotala.<br>
"Jo," odpov∞d∞l Kern a odeÜel zpßtky pomoci p°i naklßdßnφ vozu.<br>
Vald se jeÜt∞ chvφli klepal, potom pohßrek odhodil do trßvy a odeÜel si sbalit v∞ci na cestu. <br>
Slunce vystoupalo nad lesy a oza°ovalo v²pravu, kterß se jako ostr² n∙₧ bo°ila do travnat²ch stepφ, kterΘ se zdßnliv∞ nekoneΦn∞ rozpφnaly od obzoru k obzoru. Dva dny putovali touto p°ehlednou krajinou, potΘ se trßva zaΦala vytrßcet a ud∞lala mφsto mal²m mok°inßm, ty se postupn∞ zv∞tÜovaly a t°etφ den byla vid∞t mraΦna komßr∙, kterß se vznßÜela nad gigantick²m mok°adem.<br>
Bahnit² zßpach stoupal kolem a vÜichni cφtili jak jimi prostupuje nenßvist v∙Φi tomuto mφstu. Hniloba se vznßÜela nad moΦßlem, jako p°φslib brzkΘ smrti.<br>
Kolona se no°ila hloub∞ji a hloub∞ji do mok°ad∙. Pale m∞l nßkres chodnφΦku, po kterΘm se dalo projφt a₧ k Salmissi°in∞ sφdlu, ukrytΘm hluboko v srdci mok°adu.<br>
Hv∞zdy se rozsvφtily a spoleΦn∞ s m∞sφcem oza°ovaly postupujφcφ kolonu, kterß musela k Salmissi°e dorazit do svφtßnφ, jinak hrozilo, ₧e je komß°i se₧erou za₧iva.<br>
Pale se n∞kolikrßt nadechl a potΘ zkontroloval mapku, u₧ to nebylo daleko. <br>
"Valde?!" zak°iΦel na konec v²pravy a jeho hlas se nesl nad ztichl²m moΦßlem jako burßcenφ hromu, vyplaÜil hejno mal²ch hus, kterΘ plavaly nedaleko. Vald se odpoutal od konce v²pravy a p°ijel a₧ k Palemu.<br>
"Co se d∞je?" Pale mφsto vysv∞tlovßnφ ukßzal p°ed sebe, v ml₧nΘm oparu se r²sovaly obrysy mohutnΘho hradiÜt∞, opevn∞nΘho mocnou hradbou k∙l∙.<br>
"To je ono. Salmissi°ino sφdlo. Za p∙l hodiny tam dorazφme."<br>
"To je dob°e, ₧e jsou alespo≥ n∞jakΘ p°φjemnΘ zprßvy," °ekl Vald a ohnal se po jednom z mili≤n∙ dot∞rn²ch komßr∙. Naprosto zbyteΦn∞. Na jeho mφsto ihned dosedla desφtka dalÜφch.<br>
Karavana postupn∞ zdolßvala metr za metrem, brodila se bahnem, a₧ stanula p°ed d°ev∞n²m mostem,kter² vedl p°φmo k hlavnφmu vchodu celΘho komplexu. Kdy₧ jej p°echßzeli, jejich kroky hlasit∞ dun∞ly po d°ev∞, kterΘ bylo ΦßsteΦn∞ ztrouchniv∞lΘ v∞kem a ΦßsteΦn∞ podmφnkami, kterΘ zde panovaly.<br>
Dve°e se otev°ely s hlasit²m sk°φpotem a zvenku zavanul odporn² pach. Celß skupina se jako jeden mu₧ zastavila a Φekala na dalÜφ povely.<br>
Pale se na n∞ otoΦil a velitelsky mßvnul rukou. Pomalu vyrazili vp°ed. Sotva poslednφ mu₧ veÜel dovnit°, vrata se zabouchla.<br>
V komnat∞, do kterΘ po pr∙chudu branou vstoupili, panovalo hrozivΘ p°φtmφ, kterΘ snφ₧ilo nßladu vÜech p°φtomn²ch pod bod mrazu.<br>
Na vzdßlenΘm konci chodby se ze stφn∙ vyloupla osoba, kterou zde nikdo neΦekal.<br>
Belinus Thurgoner.<br>
Vstoupil do sv∞tla, kterΘ dopadalo z jednoho okna a tajupln∞ vytvo°ilo auru sv∞tla kolem jeho osobnosti.<br>
"Vφtejte," pronesl nad dokonale ztichlou spoleΦnostφ.<br>
"Co, co tady d∞lßte?" zeptal se Vald.<br>
"TotΘ₧ co ty. ╚ekßm. Ale na rozdφl od tebe vφm na co."<br>
Pale se pomalu vzpamatovßval z toho, ₧e zde potkal svΘho protivnφka. A otßzal se: "Na co, zde ΦekßÜ Belinusi?" <br>
Belinusovi se na tvß°i objevil tajupln² ·sm∞v. "Na vßs. Na tebe, Valda i Kerna. Na Vßs vÜechny." A z jednΘ kapsy vy≥al dlouh² ob∞tnφ n∙₧, jeho₧ Φepel byla poskvrn∞nß krvφ. A zaΦal si s nφm pohrßvat.<br>
"ProΦ na nßs ΦekßÜ?" zeptal se Vald.<br>
"Dostali jste se p°φliÜ blφzko, a mohli by jste vÜe zkazit."<br>
"Tak₧e to vÜe, abychom odklidili Salmissiru a vÜechny jejφ agenty byla jen hra na odlßkßnφ pozornosti?"<br>
"Jsi skuteΦn∞ pozorn² ₧ßk, Ükoda jen, ₧e jsme se nepotkali za lepÜφch okolnostφ. Ano, p°ed hodinou zavra₧dili krßle, a zanedlouho bude celΘ krßlovstvφ v panice. A do tohoto zmatku vstoupφ jeho zarmoucen² bratr a p°evezme vlßdu a vyvede lid z tΘto neblahΘ situace," vysv∞tloval Belinus a po rtech mu p°ejφ₧d∞l ∩ßbelsk² ·sm∞v.<br>
"Vrahu!" zak°iΦel Pale a vrhl jeden ze sv²ch no₧∙ p°φmo na Belinusovo srdce. N∙₧ rotoval sm∞rem k v∙dci Bratrstva st°φbrnΘ d²ky, ale n∞kolik centimetr∙ od Belinusova t∞la se zastavil ve vzduchu. Belinus jej uchopil a mrÜtil jφm nazp∞t k Palemu. N∙₧ se s neobyΦejnou lehkostφ zabodl do jeho srdce a Pale s lehk²ch zachropt∞nφm a udiven²m pohledem padl mrtev k zemi.<br>
"A¥ t∞ to ani nenapadne," pronesl Belinus k mohutnΘmu Kernovi, kter² se chystal vyrazit na Belinuse, "mßm i jinΘ hraΦky."<br>
Kernovy svaly se uvolnily, ale v²raz v jeho tvß°i napovφdal mnohΘ o vnit°nφm boji, kter² probφhal hluboko v jeho nitru.<br>
"Sφly vÜech tajn²ch slu₧eb byly zam∞°eny na nebezpeΦφ z venku, ale vÜichni zapomn∞li na nebezpeΦφ vnit°nφ. To se jim i vßm stane osudn²m. Dnes nezem°ete, ale stokrßt si budete p°ßt, aby jste mohli zem°φt. Salmissira toti₧ pot°ebuje stßl² p°φsun otrok∙."<br>
Kdy₧ Belinus dokonΦil svoji °eΦ, rozesmßl se a z v²klenk∙ v sßle dovnit° vstoupila padesßtka jeÜt∞°φch lidφ. Namφ°ili svΘ dlouhΘ harpuny na skupinku a odvßd∞li ji do hloubi Salmissisi°ina palßce. Belinus je sledoval s pohledem up°en²m do dßli a kdy₧ odezn∞ly zvuky krok∙, otoΦil se a pronesl krßtkou magickou formuli. Jeho t∞lo zpr∙svitn∞lo a potΘ zmizelo pryΦ.<br>
P°evrat prßv∞ zaΦal.
<P>
<H3>V dolech</H3>
K tomu, aby Φlov∞k zem°el, staΦφ mßlo. Jeden ·der lopatou je stejn∞ vra₧edn² jako d²ka v zßdech. KrumpßΦ v rukou silnΘho dokß₧e b²t stejn∞ nebezpeΦn² jako jed v rukou vraha. Vald o tom mnohokrßt p°em²Ülel. Jeho spoluv∞zni smrd∞li pachem smrti, ka₧d² den n∞kdo z nich zem°el rukou sv²ch brat°φ, jφdla bylo ₧alostn∞ mßlo a prßce v dolech na st°φbro mnoho. Za t∞ch 5 m∞sφc∙, kdy nevid∞l dennφ sv∞tlo a Φas jim odm∞°ovalo st°φdßnφ sm∞n v dole, zem°eli vÜichni, kte°φ s nφm upadli do zajetφ. A Vald∙v Φas se takΘ blφ₧il, usilovnß prßce zv∞tÜila jeho svaly a nebezpeΦnΘ prost°edφ zost°ilo jeho smysly. Dokßzal vycφtit nebezpeΦφ a Φelit mu. V temnot∞ jeskyn∞, ve kterΘ je dr₧eli Yuan-ti, se jej n∞kolik mu₧∙ pokusilo zabφt, nepovedlo se jim to a zbytek v∞z≥∙ zaΦal uznßvat jeho autoritu. Autoritu pochßzejφcφ z moci siln∞jÜφho nad slabÜφm.<br>
"Valde, p°ivedli novΘ v∞zn∞," poÜeptal mu Jodar.<br>
"Budou problΘmy Jodare," dodal celkem zbyteΦn∞ Vald.<br>
"Vφm Valde, ale nic, co bychom nezvlßdali," Jodar svß slova podpo°il mocn²m zapnutφm sval∙ a na hrudi mu vystoupili mohutnΘ pletence sval∙.<br>
"Po sm∞n∞ to vy°eÜφme," odpov∞d∞l Vald.
<P>
Yuan-ti zahnali pracujφcφ mu₧e zp∞t do jejich pßchnoucφ jeskyn∞ a neÜet°ili p°i tom ranami biΦem. Kdy₧ zajatci p°iÜli do absolutnφ temnoty svΘ jeskyn∞, zarachotily mohutnΘ dve°e za nimi. <br>
"Sv∞tlo!" zak°iΦel Vald a poΦkal ne₧ jeden z mu₧∙ rozsvφtil pochode≥, kterou odcizil ve vnit°nφ chodb∞. RudΘ sv∞tlo pochodn∞ ΦßsteΦn∞ ozß°ilo mohutn² prostor. PoΦet mu₧∙ stφsn∞n²ch uvnit° p°evyÜoval stovku. Nov∞ p°φchozφ stßli u severnφ st∞ny v hlouΦku a sna₧ili se tvß°it odhodlan∞, ale odvaha jim z tvß°φ mizela vzdßlenostφ, kterou Vald ukrajoval sv²mi mohutn²mi kroky.<br>
Zastavil se Φty°i kroky p°ed mu₧em, kter² vystoupil z hlouΦku a byl p°ipraven vyjednßvat za celou skupinu asi dvaceti mu₧∙ obleΦen²ch do Üpinav²ch koÜil a stokrßt sepran²ch kalhot. P°esto₧e jejich vzhled p∙sobil p°φmo ·d∞sn∞, pod nßnosem Üpφny se daly vyΦφst svaly zφskanΘ jedin∞ dlouholet²m v²cvikem se zbranφ a rozhodn∞ zde byli nßznaky vojenskΘho chovßnφ. Mu₧ kter² stßl p°ed nimi se tvß°il jako jejich kapitßn, stßl Üiroce rozkroΦen a ruce slo₧enΘ k°φ₧em na hrudi. <br>
Vald se spolu s kapitßnem chvφli up°en∞ pozorovali. A potΘ Vald promluvil jako prvnφ.<br>
"Jmenuji se Vald Ashalson a jsem tφm, Φemu by se dalo °φkat kapitßn zdejÜφch v∞z≥∙." <br>
"T∞Üφ m∞, jß jsem urozen² pßn Fallyd. A toto jsou mφ dru₧inφci, byli jsme poslßni do dol∙ za trest za vzpouru proti Ildoolovi, pßnu Cormyru." Kdy₧ °φkal tuto v∞tu jeho obliΦej se zahalil opovr₧enφm, kterΘ by dokßzalo i zabφjet.<br>
"Krßl padl?" vydechla stovka hrdel najednou.<br>
"Ano p°ßtelΘ, a aΦkoliv se jeho t∞lo nenaÜlo, o jeho smrti nejsou ₧ßdnΘ pochyby, opevnil se ve svΘm palßci a spolu s palßcovou gardou vzdorovali t°i dny tΘm∞° desetinßsobnΘ p°esile, desφtka proti stovkßm Ildoolov²m v∞rn²m. Byl to velk² boj a jeho Φiny jsou nav∞ky zapsßny v naÜich srdcφch. Kdy₧ bylo jasnΘ ₧e ·toΦnφci prolomφ vÜechny ochrany, oblΘkli se do nejskvostn∞jÜφch brn∞nφ, kterß m∞li, tou dobou ₧ili u₧ jen t°i. Glond, Azoun a Zaknafein. A vyÜli na krßlovsk² dv∙r, a tam svedli zßv∞reΦnou bitvu. Padlo mnoho nep°ßtel, ale po Φase je p°esila zaΦala udolßvat a v tu dobu krßl zmizel spolu s bojovnφky." Fallyd si oddychl a trochu se pousmßl, pochode≥ zaΦala pohasφnat, nebo¥ ji₧ ve chvφli, kdy ji ukradli, byla u₧ tΘm∞° spßlenß.<br>
"Ildool, ta Marsamberskß svin∞, ho prohlßsil za mrtvΘho, ale my vφme ₧e se vrßtφ a vÜechno mu oplatφ." Pochode≥ zhasla.<br>
"Urozen² pane Fallyde, nepozastavuj se nad ztrßtou sv∞tla v t∞chto temn²ch dobßch informace, kterΘ nßm p°inßÜφÜ, jsou jedin²m zßbleskem poznßnφ o tom, co se d∞je naho°e."<br>
"Ano, budu pokraΦovat. Ildool mß k ruce jakΘhosi agenta, kter² zbyl z Bratrstva st°φbrnΘ d²ky. Jen nemnoho Φlen∙ tohoto spolku p°e₧ilo prvnφ dny panovßnφ Ildoola. Ti, kte°φ m∞li to Üt∞stφ, se schovßvajφ po celΘm sv∞t∞. O tom agentovi se °φkß, ₧e je rychlejÜφ ne₧ sokol a vra₧edn∞jÜφ ne₧ Φerven² drak. A mstφ se zp∙soby, o kter²ch je lepÜφ nemluvit. On vy°φdil krßlovy bratrance v pevnosti na v²chod∞ a severu zem∞, veleli tΘm∞° polovin∞ vÜech Purpurov²ch drak∙. Zmatek, pßnovΘ, jak² nastal, dosud naÜe zem∞ neza₧ila. Ildool p°evzal zemi jako zralΘ jablko, naÜi spojenci nejen₧e nezasßhli, oni z toho t∞₧φ. Dokud se naÜe °φÜe zmφtß v krizi, vyd∞lßvajφ ohromnΘ penφze. Ildool vlßdne ₧eleznou rukou a drtφ jakoukoliv opozici. Kdo se mu postavφ, druh² den zem°e."<br>
"A jak to ₧e ty ₧ijeÜ?" p°eruÜil jej Vald.<br>
"ProΦ? Z milosti a rozmaru, na poslednφ chvφli byl m∙j rozkaz k poprav∞ odvolßn a vÜichni mu₧i se mnou poslßni do vyhnanstvφ sem do st°φbrn²ch dol∙ krßlovny Salmissiry."<br>
"Vyprßv∞l jsi dob°e, m∙j pane. Vφtej mezi nßmi a bu∩ naÜφm hostem, mφsta je zde dost."<br>
"D∞kuji ti Valde Ashalsone."<br>
"M∞ ned∞kuj, za vÜechno vd∞Φφme krßlovn∞ Salmissi°e," s ho°k²m t≤nem dodal Vald.<br>
Po chvφli jim vyΦlenili dostatek mφsta, aby si Fallydovi mu₧i mohli ud∞lat pohodlφ a p°estßt chvφle, kdy se nepracovalo. Hovor mezi nov∞ p°φchozφmi a star²mi v∞zni brzy utichl a mφstnostφ se neslo jen neklidnΘ chrßpßnφ. <br>
P°esto Vald nemohl usnout, stßle poΦφtal poΦty krßlovnin²ch mu₧∙ a jejich sφlu. Na ostrahu v∞z≥∙ byl vyΦlen∞n jeden ozbrojen² Yuan-ti na ka₧d²ch deset pracujφcφch v∞z≥∙. Najednou pracovalo v₧dy 70 a₧ 80 mu₧∙ JedinΘ, co zb²valo bylo p°emoci 8 Yuan-ti a potΘ uprchnout, plßn dßvali dohromady s Jodarem cel²ch Φtrnßct dnφ, ne₧ si byli naprosto jisti, ₧e vyjde.<br>
Ve chvφli, kdy je odvedou na pracoviÜt∞ a rozdajφ jim krumpßΦe a lopaty, m∙₧ou za·toΦit na svΘ strß₧ce s obrovskou p°esilou. Pokud je zabijφ dostateΦn∞ rychle, ani₧ by varovali kohokoliv jinΘho, osvobodφ ostatnφ a spoleΦn∞ se probijφ p°es ba₧iny do Cormyru, ne do Cormyru ne, Φφm vφce o tom Vald uva₧oval, tφm vφce se mu jeho plßn zdßl zalo₧en² jen na pouhΘ intuici a nßhod∞. Ne rozhodn∞ tam nep°idß dalÜφ nßhodn² faktor, musφ utΘct sm∞rem k Sambii. Tam naleznou pomoc jist∞ji ne₧ v Cormyru, zmφtanΘm obΦanskou vßlkou. Zb²vß poslednφ v∞c, kdy zaΦφt?<br>
Zφtra bude dozajista ten nejlepÜφ den, mu₧i dneÜnφ noc nepracovali, budou odpoΦinutφ a navφc dostali nenadßlΘ posily vßleΦnφk∙ barona Fallada. Tak₧e zφtra....
<P>
<H3>┌t∞k</H3>
"Jodare, °ekni naÜim mu₧∙m, aby se p°ipravili, dnes to zaΦne," poÜeptal Vald Jodarovi t∞sn∞ po svΘm probuzenφ. Ten p°ik²vnul a poslal dßl jasnΘ instrukce, aby se vÜichni p°ipravili. <br>
Za hodinu se otev°ely hlavnφ dve°e a do temnΘ komnaty proniklo sv∞tlo z louΦφ nesen²ch Yuan-ti. Vyhnali obvykl² poΦet v∞z≥∙ ven do chodby a zaΦali jim rozdßvat krumpßΦe. Netrvalo dlouho a takΘ poslednφ mu₧ dostal do ruky sv∙j krumpßΦ, s dokonale tich²m klidem jej pot∞₧kal a vrazil Yuan-ti p°φmo do oka. JeÜt∞r za°val a zhroutil se k zemi. Ostatnφ takΘ nelenili a srazili ostatnφ Yuan-ti na zem, tam je utloukli k smrti a vzali jejich velkΘ meΦe do sv²ch rukou. <br>
Otev°eli mohutnΘ dve°e, kterΘ brßnili v∞z≥∙m v ·t∞ku. Rychle rozdali zb²vajφcφ zbran∞ mezi mu₧e, kte°φ jeÜt∞ ₧ßdnΘ nem∞li. Vald si stoupnul na jeden z nejvyÜÜφch schod∙ a mu₧i utichli ve sv²ch Φinnostech. <br>
"Zabili jsme naÜe strß₧ce, pokud nßs chytφ ₧ivΘ, zabijφ nßs takΘ. Musφme se probφt ven a dßle do Sambie, co nejdßl od tΘto ba₧iny. Je nßs mnoho a vÜichni dohromady budeme p°φliÜ nßpadnφ, proto se, a₧ si probijeme cestu ven, rozd∞lφme do skupin po deseti a ka₧dß z nich a¥ si probije svou cestu do Sambie nebo do Cormyru. A te∩ vp°ed na povrch!" za°val Vald a celß masa t∞l se dala do pohybu, vyk°ikovala sv∙j vßleΦn² pok°ik, kter² p°ehluÜil vÜe ostatnφ. V∞zni se valili jako ohromnß p°φvalovß vlna a nedali se zastavit, t∞ch n∞kolik Yuan-ti, kte°φ se jim postavili, zem°elo d°φve, ne₧-li se zmohlo na jakoukoliv obranu. Byl to naprost² masakr. Nikdo ze strß₧c∙ nep°e₧il.<br>
Slunce stßlo vysoko na obloze, kdy₧ se celß masa vyvalila na slunce, chvφli stßli jako u bo₧φho zjevenφ a byli oslepenφ Üφlen²m ₧ßrem a jasem, kterΘ vyza°ovalo. Mrkali a sna₧ili se pochopit, ₧e po mnoha m∞sφcφch utrpenφ ₧ijφ a jsou na svobod∞. Masa se rozd∞lila na skupinky mu₧∙, kte°φ se ·prkem rozbφhali do vÜech sm∞r∙ a prchali pryΦ od tohoto dolu, kde jich mnoho zem°elo. PryΦ od vzpomφnek na svΘ kamarßdy, kte°φ m∞li mΘn∞ Üt∞stφ, ne₧ oni.<br>
Vald vyÜel ven jako jeden z poslednφch a udiven∞ se rozhlΘdl, mu₧i kterΘ jeÜt∞ nedßvno vedl, se rozprchli jako stßdo ovcφ. TiÜe zaklel. Copak ti hlupßci netuÜφ, ₧e jejich nad∞jφ je utφkat v mal²ch skupinkßch a ne ka₧d² sßm? Sakra! Takhle je velice rychle pochytajφ a vrßtφ do dolu, nebo ....<br>
Ani na to necht∞l pomyslet. Bude nejlepÜφ se spolehnout sßm na sebe. Vald se zaΦal prodφrat ba₧inou vÜude okolo a dbal, aby na n∞j po celou dobu jeho putovßnφ svφtilo slunce z pravΘ strany, jen tak se dostane do Sambie b∞hem n∞kolika dnφ.<br>
Den co den Üel spßt hladov² a vyΦerpan², bßl se pφt vodu, proto₧e nev∞d∞l zda nenφ zka₧enß. K jφdlu nic nenaÜel, ale tyto nesnßze v n∞m jen posilovaly v∞domφ, ₧e musφ dosßhnout svΘho cφle - Sambie.<br>
P∞t dnφ ho su₧ovali komß°i, p∞t dnφ m∞l ₧φze≥ a neskuteΦn² hlad. Po p∞t dnφ bloudil ba₧inou jako smyslu zbaven², udr₧ovan² na₧ivu jen sv²mi instinkty.<br>
Kdy₧ dorazil na okraji ba₧in, byl podobn² spφÜe zvφ°eti ne₧ Φlov∞ku, kter² vyÜel z dolu.<br>
Blouznil v horeΦce, kterou chytil z n∞kterΘho komß°φho Ütφpnutφ, jich₧ m∞l po svΘm t∞le nepoΦφtan∞. Ve svΘm blouznivΘm pomatenφ doÜel a₧ na zaΦßtek jednΘ z mnoha vesnic, kterΘ byly rozpt²leny v pohraniΦφ mezi Sambiφ a Cormyrem. <br>
Kdy₧ mφstnφ lidΘ vid∞li, jak se sotva vleΦe, p°ivedli jej ke svΘmu kn∞zi. Ten mu poskytl nezbytnΘ oÜet°enφ a podal mu tiÜφcφ lΘky, kterΘ zahnaly bahennφ horeΦku v samΘm zßrodku. <P>
"Kde to jsem?" zeptal se Vald, jakmile procitl a rozhlΘdl se. PostarÜφ kn∞z, kter² mu byl nablφzku, okam₧it∞ p°isp∞chal. Vzal jej za ruku a zkontroloval puls. Mezitφm, co mu dvakrßt za sebou m∞°il puls, odpov∞d∞l na jeho otßzku:<br>
"Momentßln∞ jsi v naÜφ vesnici, Ranli, pokud ti to n∞co °φkß. VesniΦanΘ t∞ naÜli na zaΦßtku vesnice a ud∞lali to nejrozumn∞jÜφ co je napadlo, p°inesli t∞ ke mn∞ do chrßmu Chauntey, mΘ bohyn∞. M∞l jsi velmi vß₧nou horeΦku a takΘ jsi byl ve velmi ÜpatnΘm stavu, jako by jsi po dlouhou dobu d²chal mnoho prachu." Kn∞z se tßzav∞ Valda podφval, a nevy°Φenß otßzka z∙stala viset ve vzduchu.<br>
"D∞kuji otΦe," odpov∞d∞l Vald a upadl do p°edstφranΘho spßnku, jeÜt∞ si musel rozmyslet kolik toho °ekne tomuto mu₧i, kterΘho ani neznal.<br>
"Jen spi, spßnek posilnφ t∞lo i mysl," zaÜeptal kn∞z a p°ikryl jej lehkou p°ikr²vkou.
<P>
<H3>Lovec lidφ</H3>
"Nesu ti snφdani," zazn∞l bodr² hlas kn∞ze Dyngana. Dyngan byl mal² a podsadit² chlapφk s rozje₧en²mi vousy a velikou chutφ k jφdlu i dφlu. Pochßzel z tΘto malΘ vesnice, ale jeliko₧ jeho otec p°iÜel o vÜechny svΘ polnosti, prodali jej a jeho d∞ti ve ve°ejnΘ dra₧b∞. Dyngan m∞l to Üt∞stφ, ₧e jej koupil mφstnφ °ßd bohyn∞ Chauntey a vycviΦil na svΘho kn∞ze. Kde skonΦila jeho rodina, to netuÜil.<br>
"D∞kuji," odpov∞d∞l sluÜn∞ Vald, ji₧ zde byl pßt² den a s tφmto mal²m chlapφkem se ji₧ velmi dob°e sp°ßtelil, jen opravdu velmi nevlφdn² Φlov∞k mohl odmφtnou spoleΦnost Dyngana. <br>
"Dnes jsem ti p°inesl opravdovou lah∙dku, peΦenou slaninu s n∞kolika volsk²mi voky a takΘ, tohle," Dyngan vyndal z malΘho vaku, kter² stßle nosil p°ehozen² p°es svΘ pravΘ rameno, karafu elfφho vφna. Jemn∞ zdobenß karafa byla oznaΦena nezam∞nitelnou peΦetφ s vyryt²m zlat²m dubem. <br>
"To p°eci nem∙₧eme, Otec Clawg nßs zabije. Je to p°ece jedinß karafa v celΘm chrßmu!" vyk°ikl zd∞Üen∞ Vald.<br>
"ProΦ ne? Copak ty nemßÜ rßd elfφ vφno?" ptal s liÜßck²m v²razem v oΦφch Dyngan.<br>
"Mßm, ale Otec Clawg byl na m∞ tak mil², ₧e mu to nedokß₧i ud∞lat. Vypφt jeho nejoblφben∞jÜφ vφno," vysv∞tloval Vald.<br>
"Valde s tebou nenφ ₧ßdnß zßbava," °ekl znechucen∞ Dyngan odzßtkoval karafu a vyzunkl mohutn²m lokem tΘm∞° polovinu lahodnΘho moku. <br>
"Vynikajφcφ. Opravdu nechceÜ?" potm∞Üile se usmßl Dyngan.<br>
"Ne opravdu. Otec Clawg by m∞ asi vyhodil," zasmßl se Vald. Otec Clawg byl jeden z nejp°φsn∞jÜφch mu₧∙, kterΘho znal, ale zßrove≥ asi nejvφce myslel na svΘho bli₧nφho.<br>
"Dobrß, kdy₧ nechceÜ, tak alespo≥ sn∞z tu snφdani, pak za tebou p°ijde starej." Kdy₧ Dyngan odchßzel trochu se motal a nahlas si pobrukoval jakousi starou melodii "Jß jsem mal² mysliveΦek".<br>
Vald se s chutφ pustil do vydatnΘ snφdan∞ a doufal, ₧e rozhovor, kter² bude nßsledovat, bude alespo≥ trochu p°φjemn².<br>
Netrvalo dlouho a do dve°φ vstoupila postava Otce Clawga.<br>
"Chutnalo Valde?" zeptal se Clawg.<br>
"Velice otΦe," °ekl Vald a trochu se uklonil, aby vyjßd°il sv∙j vd∞k.<br>
"To jsem rßd," °ekl Clawg a p°itßhl si ₧idli k Valdov∞ posteli.<br>
"VφÜ Valde, le₧φÜ zde n∞kolik dnφ a za tu dobu jsem o tob∞ leccos zjistil. Nejsi nßhodn² kolemjdoucφ, kter² chytnul horeΦku a doplazil se do naÜφ vesnice. Rßd bych znal tv∙j p°φb∞h a d∙vod proΦ jsi tady. Neptßm se bezd∙vodn∞, potom ti to vysv∞tlφm."<br>
"Nenφ to jednoduchΘ otΦe," °ekl Vald a posadil se na posteli, "zaΦalo to tΘm∞° p°ed rokem. Mor v mΘm m∞st∞ byl straÜn² a zabil mi celou rodinu." Vald zatnul p∞sti, kdy₧ na to pomyslel. "A jß jsem to jako zßzrakem p°e₧il. M∞l jsem hlad a tak jsem ukradl bochnφk chleba, jist∞ vφte otΦe, ₧e v pokud je m∞sto obklopeno morem je za to jen jedin² trest. Smrt. DruhΘho dne jsem byl vyveden pod Üibenici a tam mi p°ivßzali provaz na krk. Vφte konopφ straÜn∞ Ükrßbe, kolem toho provazu jsou takovΘ drobnΘ uzlφky a ty Üφlen∞ d°ely m∙j krk. Bylo to velmi nep°φjemnΘ."<br>
"Ale jak jsi unikl?" zeptal se Clawg.<br>
"Belinus Thurgoner, pokud vßm toto jmΘno nic ne°φkß, ani se nedivφm, pat°φ mezi nejlΘpe utajenΘ osoby v celΘm Cormyru. Je jednφm z v∙dc∙ Bratrstva st°φbrnΘ d²ky."<br>
"Ano Bratrstvo, jedna z nejprohnan∞jÜφch organizacφ v celΘm Cormyru, vyprßv∞jφ se o nφ p°φmo legendy. NaÜe tajnß slu₧ba z nφ mß p°φmo ·d∞sn² strach." <br>
Vald se uÜklφbnul. "Ani se nedivφm, jß takΘ. Belinus prost∞ p°iÜel a °ekl, ₧e osm z nßs, kte°φ budou schopni jet se mnou, odvezu pryΦ. A jß jsem z∙stal mezi t∞mi, kte°φ z∙stali stßt na nohou. èt∞stφ stßlo p°i mn∞, tentokrßt. Odvezli nßs do p°φsn∞ tajnΘho tßbora, kde nßs cviΦili ve vÜem, co jsme mohli pot°ebovat. Od jφzdy na koni, a₧ po lezenφ po zdech. Museli jsme absolvovat vÜe, co si jen umφte p°edstavit. V²cvik trval 6 m∞sφc∙, pßr p°ßtel mi tam z∙stalo. Pak to Ülo rychle, p°ijel Belinus dal nßm jasn∞ na srozum∞nou, ₧e nßs Φekß druh² den v Suzailu v jednΘ hospod∞, u₧ asi ani nepomatuji, jak se jmenovala. P°epadli nßs tam Yaun-ti, zem°eli dalÜφ p°ßtelΘ. Belinus p°iÜel a vyvedl nßs ven, seÜli jsme se ve skladiÜti. Tam nßm nakukal jakΘsi nesmysly o nep°ßtelstvφ mezi krßlovnou Salmissirou a Cormyrem. Le₧, jen nßs pohnul k Φin∙m, kterΘ n∞kdo musel vykonat. Bylo to ÜφlenΘ, ztratil jsem dalÜφ p°ßtele. Jß jsem se m∞l vmφsit do v²pravy agenta z vaÜφ zem∞, Paleho Moonlighta. ╪ekl mi, ₧e je to kucha°, kter² jede k Salmissi°e va°it a jß ₧e mßm p°imφsit jed do jφdla pro nφ. JednoduchΘ jako facka, ani ve snu by m∞ nenapadlo, kolik zrady se m∙₧e skr²vat v lidskΘm chovßnφ." Vald si trochu odkaÜlal, a zahled∞l se do dßli, jako by vzpomφnal na nedßvnΘ udßlosti.<br>
"Pale nebyl ₧ßdn² zelenßΦ a ihned odhadl, ₧e se mnou nenφ n∞co v po°ßdku. Ale o tom nechci mluvit, vyrazili jsme na cestu a za pßr dnφ jsme dojeli a₧ k sφdlu samotnΘ Salmissiry. Rozhodn∞ netrpφ megalomansk²m komplexem. Je to takovß smradlavß dφra, ten jejφ krßlovsk² dv∙r. Tam nßs p°ekvapil Belinus, dal nßm jasn∞ na srozum∞nou, ₧e je rßd, jak snadno zlikvidoval Paleho. Kdy₧ o tom tak p°em²Ülφm, asi ho cht∞l zabφt u₧ moc dßvno, m∞l z n∞ho strach. A nßs ostatnφ poslal do dol∙, krßlovny d∞vky. P╠T M╠S═CU!" vyrazil ze sebe Vald, "vÜichni, kdo tam p°iÜli se mnou, pochcφpali jako krysy. Nezabili je jejich v∞znitelΘ, ale jejich spoluv∞zni, kv∙li hloupΘ porci jφdla. NejhorÜφ smrt, desφtka rukou je rozsßpala. A pochovat jsme je takΘ nemohli, strß₧e jejich t∞la odnesly a n∞kde pohodily. A potom jsme uprchli a jß jsem se dostal a₧ sem. K vßm otΦe. Zbytek znßte."<br>
Clawg p°ik²vnul, jen si dom²Ülel, kolik dalÜφho mu Vald zamlΦel. Tak₧e tento chlapec mß cosi spoleΦnΘho s t∞mi udßlostmi v Cormyru. Bude muset uv∞domit, Tajnou slu₧bu. Ten chlapec je p°φmo dokonal² pramen informacφ.<br>
"Jsem rßd, ₧e jsi zde, Valde, v bezpeΦφ. Cht∞l bys nßm pomoci v boji proti zrßdci tr∙nu Belinusovi?"<br>
"A co asi ud∞lßte?" zavrΦel Vald, "vtrhnete tam s t∞mi sv²mi kupci a vÜechny koupφte, nebo jim °eknete, nechte toho?"<br>
"NetuÜφm, Valde, ale bezpochyby to nez∙stane bez odezvy. Vφm, ₧e vy Cormy°anΘ si o nßs myslφte, ₧e jsme jen nßrod obchodnφk∙ a tlust²ch d∞dk∙. Na zmatku ve VaÜφ zemi se dß vyd∞lßvat, ale jen krßtce, pokud bude ten zmatek trvat p°φliÜ dlouho, naÜe zisky poklesnou. My zasßhneme, jak jen budeme moci, abychom nastolil po°ßdek."<br>
"Ale nebude vßm zrovna zßle₧et na tom, kdo vlßdne, ₧e?"<br>
"Nenφ d∙le₧itß osoba, ale jejφ Φiny."<br>
"Ildool a Belinus jsou dva v°edy na tvß°i CormyrskΘho lidu. A vy je budete ₧ivit, ale oni se nezastavφ na vaÜich hranicφch, budou chtφt r∙st dßl. Nakonec skonΦφte vlastnφ rukou."<br>
"Tak daleko to nedojde," ohradil se Clawg.<br>
"Kdy₧ myslφte otΦe," zabruΦel Vald.<br>
"Bylo mi radostφ si s tebou promluvit, Valde."<br>
"Pro m∞ to bylo takΘ radostφ, otΦe."<br>
"Zφtra se zastavφm, musφme se dohodnout, jak zaplatφÜ chrßmu naÜe slu₧by. Nejsme charita Valde."<br>
"VÜiml jsem si, otΦe," °ekl Vald, kdy₧ Clawg byl na odchodu, ten jej pokrΦil rameny a zmizel v chrßmovΘm komplexu. Jak doznφvaly jeho kroky po mramorovΘ podlaze, Valdovy myÜlenky vφ°ily jako tornßdo. Zφtra se dozvφ, jak on, on kter² nemß jedin² m∞∩ßk, bude platit. Usmßl se nad ironiφ osudu. SkonΦil stejn∞ jako zaΦal, bez vindry v kapse a v mφst∞ odkud se nedß utΘci.
<P>
"P°eji ti dobrΘ rßno, Valde," pozdravil ho rßno Dyngan o poznßnφ skleslejÜφ ne₧ vΦera.<br>
"Co se ti stalo?" zeptal se soustrastn∞ Vald.<br>
"VφÜ jak jsem ti nabφzel to vφno?"<br>
"Jist∞ ..." Dyngan mu skoΦil do °eΦi: "Tak nßsledky se u₧ dostavily. Clawg byl docela rozzu°en² a jist∞ to necht∞l ud∞lat."<br>
"Co necht∞l ud∞lat?" zeptal se Vald, zatφmco si sednul k snφdanφ, n∞kolika kousk∙m chleba a peΦenΘho masa.<br>
"Uvrhnout tu kletbu," zarmoucen∞ odpov∞d∞l Dyngan.<br>
"Kletbu?" otßzal se zv∞dav∞ Vald, zatφmco drtil mezi zuby kousek ztvrdlΘho chleba.<br>
"No p°ece tu kletbu, kterΘ se bojφ, ka₧d² mu₧. Tu kletbu co trvß cel² rok a vφÜ co..." Dyngan to psychicky nevydr₧el a do oΦφ mu vyhrkly slzy.<br>
"ChceÜ °φci, ₧e budeÜ cel² rok impotentnφ?" zeptal se Vald, zd∞Üen vß₧nostφ tvrzenφ, kterΘ slyÜel.<br>
"Jo," Üpitnul Dyngan.<br>
"Ale vy kn∞₧φ stejn∞ nem∙₧ete ne?"<br>
"My, kn∞₧φ Chauntey, m∙₧eme, ale jen z opravdu velkΘ lßsky a to za ·Φelem plozenφ d∞tφ, koneckonc∙ Chauntey je bohyn∞ plodnosti, ·rody a tak..."<br>
"A ty nem∙₧eÜ?" zeptal se ho soustrastn∞ Vald.<br>
"Ne, budu moci a₧ ve chvφli, kdy p°ivezou novΘ vφno, pak to zase zruÜφ," zabruΦel Dyngan naÜtvan∞.<br>
"To je teda velice originßlnφ trest," neudr₧el se Vald.<br>
"Tss," odseknul Dyngan a sebral Valdovi podnos a jeÜt∞ s nedojedenou snφdanφ odeÜel pryΦ.<br>
Jakmile zaÜel za roh, Vald se neubrßnil smφchu. Velmi ho to pobavilo, zdßlo se ₧e i otec Clawg m∞l urΦit² smysl pro humor. Jin² p°edstaven² chrßmu by nechal Dyngana zbiΦovat, ale otec Clawg ne.<br>
"NeruÜφm Valde?" zeptal se Clawg, kdy₧ veÜel do dve°φ a vid∞l tam sm∞jφcφho se Valda. <br>
"Nikoliv otΦe, jsem velmi pot∞Üen tvou nßvÜt∞vou."<br>
"Jß nikoliv, Valde, daleko radÜi bych Üel za°izovat jinΘ okolnosti, ale bohu₧el to nenφ mo₧nΘ. Musφme to vy°φdit spolu."<br>
Vald pozvedl oΦi a podφval se na otce Clawga. Stßl tam zarmoucen² a cφtil se velice trapn∞, jako by se chystal k n∞Φemu co bylo naprosto nutnΘ, ale pro n∞j velmi nep°φjemnΘ.<br>
"Podφvej se, Valde, nenφ mi to p°φjemnΘ. Ale tvΘ lΘΦenφ nßs stßlo mnoho pen∞z a nßmahy, naÜe ·Φetnφ knihy musφ b²t naprosto v po°ßdku, a₧ za Φtrnßct dnφ dorazφ nejvyÜÜφ kontrolor. Dlu₧φÜ nßm 120 zlat²ch."<br>
Valdovi °eΦnß Φßstka p°ipadala dokonale absurdnφ. "OtΦe, tolik pen∞z nemßm a v ₧ivot∞ jsem ani tolik nem∞l a velice pochybuji, ₧e si tolik vyd∞lßm."<br>
"Ano, vφm to," pok²vl hlavou Clawg. "Vymyslel jsem jednu mo₧nost, kterß bude oboustrann∞ v²hodnß." Jakmile do°ekl tato slova, vyndal z opasku pergamen a podal jej Valdovi. Ten jej opatrn∞ rozbalil.<br>
Z pergamenu na n∞j zφral mu₧ okolo Φty°icφtky, s pßskou p°es levΘ oko. Pod nφm bylo napsßno: Odm∞na 150 zlat²ch. Mrtv² Φi ₧iv².
<P>
"Ale otΦe, vy myslφte ₧e ho chytnu?" zeptal se Vald.<br>
"Ano jsem o tom p°esv∞dΦen, ₧e vyu₧ijeÜ svΘ schopnosti zφskanΘ v onom tßbo°e a chytφÜ ho. Mßm jeÜt∞ jeden d∙vod domnφvat se, ₧e to zvlßdneÜ."<br>
"SkuteΦn∞, no tak povφdejte otΦe." Clawg ud∞lal dramatickou pauzu a pak prost∞ °ekl: "My vφme, kde je."<br>
"Tak to mi dßvß jistou v²hodu, ale sßm beze zbran∞, proti tomu, jak se jen jmenuje.. Oldirovi nemßm ₧ßdnou Üanci."<br>
"Ano, mßÜ pravdu, ale jsem domluven s velitelem mφstnφ posßdky, n∞co ti poskytne."<br>
"OtΦe, proΦ po n∞m nejdou oni?" zeptal se udiven∞ Vald.<br>
"Majφ z n∞ho strach," tiÜe odpov∞d∞l Clawg a hled∞l Valdovi zp°φma do oΦφ. Vald tiÜe polknul.<br>
"ProΦ ho vlastn∞ hledajφ za tak vysokou odm∞nu?" zeptal se Vald.<br>
"Je to tam napsanΘ," odv∞til Clawg. Vald se znovu podφval do svitku a Φetl dßle. Po v²Üce odm∞ny nßsledoval jen struΦn² popis zloΦin∙, kterΘ spßchal.
<P>
1) Vra₧da p°i hospodskΘ rvaΦce.<br>
2) Zabitφ d∙stojnφka m∞stskΘ hlφdky. <br>
3) NiΦenφ m∞stskΘho majetku.<br>
4) P°epadßnφ pocestn²ch.<br>
5) Ukradenφ v²nos∙ z danφ.
<P>
Vald se usmßl, jako v₧dy odm∞na se znßsobila a₧ se zloΦiny proti stßtu. Hlavn∞ proti jeho financφm. <br>
"Jß to beru, kde se nachßzφ?" zeptal se Vald.<br>
Otec Clawg vyndal dalÜφ svitek, na kterΘm byla zakresleno nejbli₧Üφ okolφ m∞steΦka a vyznaΦeno neurΦitΘ mφsto v lese na severu od chrßmu. Vald mapu d∙kladn∞ prozkoumal, n∞kolikrßt si n∞co poznamenal na okraj mapy, a pak se znova podφval na otce Clawga, kter² se mezitφm usadil na druhΘ ₧idli.<br>
"Tak jo, kde je strß₧nice, budu pot°ebovat pßr v∞cφ."<br>
"JdeÜ na to rychle. Strß₧nice je kousek od nßs, jdi cestou k trhu a je to ta budova oznaΦenß meΦem a Ütφtem. Ser₧ant se jmenuje Brolund a je o vÜem informovßn." <br>
Vald se podφval na Otce Clawga, p°ik²vl: "D∞kuji, snad to zvlßdnu."
<P>
Za deset minut u₧ vychßzel z chrßmu, obleΦen do sv²ch Üat∙, kterΘ m∞l jeÜt∞ z dol∙ nasßklΘ pachem krve. Nedalo se to vyprat, a¥ se pomocnice v chrßmu sna₧ily sebevφc. Vesele krßΦel dol∙ po ulici a hledal budovu, kterou mu popsal Clawg.<br>
NaÜel ji asi 800 metr∙ od chrßmu nedaleko tr₧iÜt∞. Byla to velikß d°ev∞nß budova s ohromn²m v²v∞snφm Ütφtem, na kterΘm byla nakreslen znak mφstnφch strß₧nφk∙. MeΦ a Ütφt. Vald otev°el velkΘ dvouk°φdlΘ dve°e a veÜel dovnit°. Ve vstupnφ mφstnosti sed∞l mu₧, kter² byl u₧ trochu p°i t∞le, a zrovna se n∞Φφm cpal.<br>
"CosibudeÜp°ßt?" vychrlil na Valda s plnou pusou.<br>
"Omlouvßm se, ale v∙bec vßm nerozumφm," °ekl udiven∞ Vald.<br>
"╪φkßm: Co si budeÜ p°ßt?" odseknul strß₧nφk.<br>
"Aha, rßd bych mluvil se ser₧antem Brolundem. Jestli je tady."<br>
"Ser₧ant je vedle v kancelß°φ, ale pokud s nφm chceÜ mluvit, musφÜ mi vyplnit tento formulß°." A podßval Valdovi, svitek na kterΘm bylo napsßno, d∙vod vaÜφ sch∙zky s p°edstaven²m m∞stskΘ hlφdky a n∞kolik dalÜφch naprosto evidentn∞ zbyteΦn²ch ·daj∙.<br>
"Ve kterΘ kancelß°i, ₧e je." Zeptal se Vald a prohlφ₧el si svitek, kter² dostal.<br>
"TamhletΘ." ╪ekl strß₧nφk a ukßzal na jedny z mnoha dve°φ.<br>
"Dφky a s tφmhle radÜi otravuj n∞koho jinΘho," °ekl Vald a hodil strß₧nφkovi, dokument zp∞t na st∙l, rychl²m krokem p°eÜel tu krßtkou vzdßlenost ke dve°φm ser₧anta Brolunda. Zaklepal a kdy₧ se zevnit° ozvalo otrßvenΘ dßle, veÜel.<br>
"Co tady chceÜ?" vyjel Brolund na Valda.<br>
"Chci dostat Oldira," °ekl Vald a posadil se p°φmo p°ed ser₧ant∙v st∙l, na ₧idli, kterß byla vyhrazena pro lepÜφ nßvÜt∞vy.<br>
"Aha, ten chlapec z chrßmu. Dobrß, jestli si troufßÜ, tak klidn∞ m∙₧eme jφt do zbrojnice, mßm tam pro tebe pßr v∞cφ."<br>
Vald pokrΦil rameny a p°ik²vl: "╚φm d°φv, tφm lφp."<br>
Zvedli se a ser₧ant dovedl Valda do zbrojnice, byla hned vedle jeho kancelß°e.<br>
èpinavß a zaprßÜenß v²zbroj le₧ela vÜude mo₧n∞ po regßlech a v∙bec nebylo jistΘ, co s z toho se dß jeÜt∞ pou₧φt a co je nadobro odepsanΘ.<br>
"Tady, tady a tady to," ukazoval Brolund Φßsti v²zbroje nasklßdanΘ na stolku hned u dve°φ. <br>
"Prosφm?" zeptal se Vald udiven∞, "v₧dy¥ to jsou kusy starΘ alespo≥ deset let. Je na tom rez a ten meΦ mß jφlec obtoΦen² kusem hadru."<br>
Ser₧ant Brolund se zamraΦil: "Podφvej se, dßvßm ti to zadarmo. Nic za to nechci, tak nevφm co ΦekßÜ. Mithril Φi co?"<br>
"Ach jo, mßte pravdu. Ale snad ten meΦ bych mohl dostat lepÜφ, s tφmhle se nedß bojovat."<br>
"Dobrß ud∞lßm to, ale jen kv∙li znßmosti s Clawgem. PoΦkej tady, n∞co ti p°inesu."<br>
Ser₧ant odeÜel a Vald si d∙kladn∞ prohlΘdl v²zbroj le₧φcφ p°ed nφm. Potrhanß ko₧enß zbroj neposkytovala o mnoho vφce ochrany ne₧ obyΦejnΘ obleΦenφ. Na ko₧enΘm pßsku se houpala solidnφ d²ka a samoz°ejm∞ boty. VysokΘ ko₧enΘ boty, kterΘ chrßnily nohy, byly seÜlapanΘ, ale p°esto vÜechno nositelnΘ. <br>
"Tak jsem tady," ozvalo se p°φmo za Valdov²mi zßdy. Vald se otoΦil a p°φmo za nφm stßl ser₧ant Brolund a nesl v kousku hadru zabalen² krßtk² meΦ. Rozbalil jej a na sv∞tle se zaskv∞l meΦ, kter² na sob∞ nem∞l ani stopiΦku rzi a ost°φm by bylo mo₧nΘ p°etnout vlas. <br>
"P°inesl jsem ti sv∙j star² meΦ, se kter²m jsem zaΦφnal v mφstnφ hlφdce, mnohokrßt mi pomohl a doufßm, ₧e pom∙₧e i tob∞." S t∞mito slovy podal Valdovi sv∙j meΦ. Vald jej uctiv∞ p°evzal a zkusil n∞kolik Üermφ°sk²ch gryf∙. MeΦ byl dokonale vyvß₧en² a dokonale poslouchal ka₧d² povel.<br>
"Bude vyhovovat," °ekl Vald a zastrΦil jej za opasek.<br>
"To doufßm, ₧e bude vyhovovat," houknul ser₧ant na Valda, "nic jinΘho nedostaneÜ a te∩ se mi kli∩ z oΦφ a a¥ t∞ tady nevidφm, d°φv ne₧ dostaneÜ toho zatracen²ho parchanta."<br>
"Jist∞ u₧ odchßzφm." Vald si posbφral v²stroj na stole, meΦ vrazil do pochvy na opasku a odeÜel ze strß₧nice.
<P>
Kdy₧ Vald odchßzel z m∞sta, kde mu vrßtili ₧ivot, p°em²Ülel zda by nebylo jednoduÜφ utΘci. Na dluhy by se za Φas zapom∞lo, a on by ₧il svobodn∞ n∞kde jinde. Pak tyto myÜlenky set°ßsl a vydal se dle svΘ mapy do hloubi lesa, ve kterΘm se skr²val Oldir.
<P>
"Vφtej Valde," pozdravil otec Clawg mu₧e, kter² prßv∞ veÜel do chrßmu. "Jak se ti da°ilo?"<br>
Vald pohodil hlavou: "Nebylo to ÜpatnΘ. Oldir je zpßtky ve v∞zenφ, a ser₧ant si dß jist∞ pozor, aby mu neutekl. Odm∞nu mi vyplatil na mφst∞. Zde je otΦe vaÜich 120 zlat²ch," °ekl Vald a vysypal obsah m∞Üce na st∙l, p°ed udivenΘho Clawga. Na st∙l dopadaly zlatΘ mince a jejich vodopßdu stßle nebyl konec.<br>
"To je vÜe, otΦe." Dodal Vald, kdy₧ poslednφ mince dopadla na st∙l.<br>
"VφÜ," °ekl otec Clawg a pohodln∞ji se usadil v k°esle, "neΦekal jsem, ₧e se vrßtφÜ."<br>
"Jß takΘ ne, otΦe," p°ik²vl Vald, "vlastn∞ ani nevφm, proΦ jsem se vrßtil, proΦ jsem se ho v∙bec pokusil chytit. ProΦ jsem ho honil po celΘm lese a nechßval po sob∞ st°φlet tou jeho zatracenou kuÜφ. N∞kolikrßt to mohlo dopadnou velmi Üpatn∞, ale ..."<br>
"Ale nedopadlo," zakonΦil jeho proslov otec Clawg, "jsme ti velmi vd∞Φnφ, t∞ch zb²vajφcφch 30 zlat²ch, co s nimi ud∞lßÜ?"<br>
"NetuÜφm, asi to budu pova₧ovat za sv∙j kapitßl, najdu si n∞kde prßci a budu z toho ₧φt, a jednou si t°eba koupφm velk² d∙m, n∞kde v Sambii."<br>
"V Sambii? Tebe to netßhne zp∞t do Cormyru?"<br>
"Tßhne, ale ve chvφli, kdy p°ekroΦφm hranice, p∙jdou po m∞ Ildoolovi mu₧i. Nemßm Üanci na p°e₧itφ, rozhodn∞ ne v Cormyru."<br>
"Asi mßÜ pravdu Valde, bylo mi ctφ, ₧e jsem se s tebou potkat."<br>
"M∞ takΘ otΦe. Jenom mi prosφm prozra∩te, jak to vlastn∞ je s tφm Dynganem."<br>
Otci Clawgovi zaho°ely v oΦφch malΘ plamΘnky: "Aha, tak on ti o tom vyprßv∞l. Nu Dyngan mi vypil mΘ elfφ vφno, je nesmφrn∞ drahΘ, ale stojφ to za to. JednoduÜe jsem ho posypal n∞kolika zrnφΦky ΦervenΘho b²lφ, a pronesl prvnφ zaklφnadlo, kterΘ m∞ napadlo. Samoz°ejm∞ jsem ho neproklel opravdu, ale Dyngan je velice pov∞rΦiv², a to bohat∞ staΦφ, abych ho vytrestal."<br>
"D∞kuji otΦe za vysv∞tlenφ, myslφm, ₧e je Φas odejφt."<br>
"Kam p∙jdeÜ?" zv∞dav∞ se zeptal Clawg.<br>
"Nevφm, chytßnφ lidφ za odm∞nu mi p°ijde jako docela dobrej obchod, tak asi tam, kde zaplatφ nejvφc," °ekl Vald, vstal z k°esla ve kterΘm sed∞l, pot°ßsl si s otcem Clawgem rukou a potΘ odeÜel z tΘto malΘ vesnice, kterß le₧ela nebezpeΦn∞ blφzko hranic s Cormyrem. Cormyrem do kterΘho se nemohl a ani necht∞l vrßtit.
No jasn∞, jsem fakt starej sklerotik:-) Jak Planinu ledovΘho v∞tru, tak i Moonshae i Mazticu jsem Φetl, tak₧e to asi muselo b²t. <br />
Jinak ale piÜ, t∞Üφm se, fantasy je tu ₧alostn∞ mßlo...<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.25-18:37.16 <B>od</B> Veritas.Derman@seznam.cz<P>
Chauntea je bohyn∞ plodnosti a zem∞d∞lstvφ pro sv∞t ADaD Forgotten Realms, nap°φklad z n∞j psal R.A.Salvatore a mnoho dalÜφch. V∞nuje se mu server www.czechdnd.cz <br />
<br />
Ta povφdka bude fantasy a ze stejnΘho sv∞ta, zatφm nemßm dost Φasu, ale rozhodn∞ se zbavuji sv²ch chyb. Ale zatφm nenφ dost Φasu, poΦkejte do prßzdnin.<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.25-00:50.01 <B>od</B> And∞l<P>
Jsem sklerotik! Cht∞l jsem se t∞ zeptat, pokud nepochßzφ z tvΘ fantasie, odkud je ta Chauntea? Mßm dojem, ₧e to jmΘno jsem n∞kde Φetl, ale m∙₧u se m²lit...<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.25-00:40.54 <B>od</B> And∞l<P>
NemßÜ se za co omlouvat, stßvajφ se i horÜφ v∞ci:-) Jen poΦkej, a₧ poÜlu svoji povφdku, budeÜ mi to moct vrßtit:-) <br />
Jak jsem psal, t∞Üφm se na pokraΦovßnφ(nebo na povφdku ·pln∞ jinou?), proto₧e a₧ na mnou uvedenΘ v²tky se mi tvß povφdka Φetla dob°e, neb²t toho zlomu na konci cca druhΘ t°etiny... ale to u₧ bych se opakoval. <br />
Rozhodn∞ Adminovi dalÜφ povφdku poÜli(bude-li fantasy, bude super, je jich tu mßlo, bude-li dlouhß, jeÜt∞ lφp - jß osobn∞ preferuji delÜφ povφdky - samoz°ejm∞ s v²jimkou pracφ ZF:-):-))<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.24-21:01.50 <B>od</B> autor<P>
Nu, mßte pravdu. Ve vÜem, povφdku jsem psal po Φßstech a trvalo mi to asi p∙l roku ne₧ jsem jφ dokonΦil. Jeliko₧ jsem zaΦal n∞co jinΘho, tak jsem to sna₧il ukonΦit. A proto je konec takov² odflßknut².<br />
<br />
Je to moje prvotina, proto ta neschopnost psßt stylisticky sprßvn∞. CviΦφm se, p°φÜtφ v∞c bude lepÜφ.<br />
<br />
Za ty chyby se omlouvßm....<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.20-21:03.26 <B>od</B> Admin<P>
...Uz se stydim :-) Ja spise narazel na "ztratu casu" :-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.20-21:03.10 <B>od</B> Admin<P>
...Uz se stydim :-) Ja spise narazel na "ztratu casu" :-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.20-18:03.41 <B>od</B> And∞l<P>
Ale to jsem nemyslel, ₧e stojφ ·pln∞ za hovno! <br />
Na zßv∞r jsem p°eci uvedl, ₧e bych uvφtal pokraΦovßnφ a ₧e se mi to(a₧ na mnou uvedenΘ v²tky) Φetlo dob°e!<br />
Tytyty, ty jeden Administrßtore!:-):-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.20-11:07.14 <B>od</B> Admin<P>
And∞l∙v komentß° p∙sobφ dojmem, ₧e povφdka stojφ za hovno, nicmΘn∞ zas tak zlΘ to nebude, p°idßvßm Gerzon∙v komentß°, a¥ je zde nßzor vφce lidφ:<br />
<br />
1. Dob°e a zajφmav∞ napsanß povφdka, mß "Ümrnc", pointu a lze na ni snadno navßzat pokraΦovßnφm.<br />
<br />
2. Mφsty neobratnß stylistickß ·prava, co₧ je tak trochu v kontrastu s jin²mi mφsty, kterß jsou stylisticky vysp∞lß. P°ipadß mi to, ₧e prvnφ zn∞nφ napsal autor p°ed Φasem, pak se k povφdce po Φase vrßtil a ΦßsteΦn∞ ji p°epracoval nebo ₧e ji psal postupn∞, p°iΦem₧ n∞kter²m Φßstem se v∞noval mΘn∞ (sp∞ch?) ne₧ jin²m.<br />
<br />
3. Autor mß dv∞ zajφmavΘ "·chylky" p°i prßci se slovesy. Jednak vytrvale pou₧φvß tvary upadnul/poskytnul/popadnul mφsto sprßvn²ch upadl/poskytl/popadl. Dßle dost Φasto pou₧φvß nedokonav²ch tvar∙ sloves (nap°. odpovφdal) namφsto nedokonav²ch (nap°. odpov∞d∞l).<br />
<br />
4. Pom∞rn∞ dost Φasto chybuje autor v uvozovßnφ p°φmΘ °eΦi, p°itom ji umφ zapsat sprßvn∞, jak o tom sv∞dΦφ jinΘ pasß₧e povφdky. Hodn∞ chyb je i v diakritice, zajφmavΘ je, ₧e Φßrky n∞kde chybφ, jinde zase p°eb²vajφ.<br />
Chyby zmφn∞nΘ v soukromΘm vzkazu jsem opravil, Vald s mal²m pφsmenem byl na vφce mφstech :-)<br />
<br />
Co se t²kß jin²ch chyb, tak zde pro pouΦenφ vÜech autor∙ napφÜu pßr Gerzonov²ch komentß°∙, ponechßvßm ale povφdku v p∙vodnφm stavu:<br />
<br />
"a zvenku zavanulodporn² pach hadφch Üupin" - ujiÜ¥uji t∞, ₧e hadi nesmrdφ<br />
<br />
"usilovnß prßce zv∞tÜila jeho svaly" - tady i dßle p°i popisu Jodara si odporujeÜ. Jestli₧e byl nedostatek potravin, z Φeho jim narostly mohutnΘ svaly? Ani dlouhodobß t∞₧kß prßce nevede k nßr∙stu svalovΘ hmoty, nemajφ-li svaly z Φeho nar∙st, naopak, je postupn∞ stravovßna i svalovß hmota - viz lidi v koncentrßcφch.<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.19-23:03.39 <B>od</B> And∞l<P>
JeÜt∞ n∞co, zapomn∞l jsem se zmφnit o jmΘnech a reßliφch - autor mß asi v oblib∞ R.E.Feista:-) a jmΘno Chauntea jsem u₧ takΘ kdysi kdesi Φetl:-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.19-21:20.56 <B>od</B> And∞l<P>
Hm, hm... cel² mi to p°ijde takov² nedota₧en², ba, mo₧nß bych i volil slovo odflßknut². Jako by autor napsal kus, pak ho a/p°estalo bavit nebo b/nev∞d∞l jak dßl a narouboval na p∙vodnφ osu n∞co ·pln∞ mimo mφsu. <br />
To je asi nejv∞tÜφ v²tka, proto₧e po p°eΦtenφ jsem m∞l dojem ztrßty Φasu. <br />
Snad pokud by autor napsal pokraΦovßnφ(co₧ by bylo fajn, a₧ na v²Üe uvedenΘ se mi velß povφdka Φetla docela dob°e)<br />
<br />
JeÜt∞ toKopromaster:Nepsal jsi to nßhodou ty, ale pod jin²m jmΘnem? Narß₧φm na zmφnky o biΦovßnφ...:-):-)<P>
