<META NAME="description" CONTENT="╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor. Trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory. Mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek.">
<META NAME="keywords" CONTENT="MP3 download zdarma free ╚ern² Lord cerny Literßrnφ server fantasy sci-fi scifi horor trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek povidky povφdky">
<META NAME="author" CONTENT="╚ern² Lord (C) under ZOA licence">
<META HTTP-EQUIV="expires" content="15 Jun 2004 12:56:02"><TITLE>╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor.</TITLE>
Povφdku si m∙₧ete stßhnout takΘ v elektronickΘ podob∞ knihy <B>"Severnφ krßlovstvφ: Krvav² tr∙n a jinΘ povφdky"</B> <A HREF="0046.php">ZDE</A>!<BR>
<HR>
<P>
<h3>Trofej</h3>
<P>
<CENTER>
<IMG SRC="0007p.jpg" width=160>
</CENTER>
<P>
Mu₧ st°ednφho v∞ku nenßpadn∞ veÜel do honosnΘ krΦmy "U ╚ernΘho Ütφtu". RozhlΘdl se, a kdy₧ vid∞l, ₧e ho od stol∙ nikdo nepozoruje, zaÜel do kuchyn∞ za hostinsk²m. Ten se toΦil okolo ro₧n∞, kde pekl maso, a zßrove≥ povykoval na slu₧ebnΘ, aby s sebou hnuly, a¥ zßkaznφci neΦekajφ. Mu₧ hospodskΘmu n∞co poÜeptal, tomu zazß°ila oΦka a hned se nechal u ro₧n∞ vyst°φdat jednφm z uΦ≥∙. Pokynul p°φchozφmu, aby jej nßsledoval, a vykroΦil do schod∙ vedoucφch do hornφho patra.<BR>
Jakmile osam∞li, opadlo z hosta nenßpadnΘ chovßnφ a zaΦal hospodskΘho netrp∞liv∞ postrkovat k rychlejÜφ ch∙zi. K nenßpadnΘmu chovßnφ m∞l mu₧ d∙vod. Nep°iÜel si do hospody nacpat svΘ objemnΘ b°icho, ale p°iÜel strßvit bou°livou noc s n∞kterou z vyhlßÜen²ch "kn∞₧ek lßsky", kterΘ poskytovaly "U ╚ernΘho Ütφtu" za zla¥ßky svß t∞la vojßk∙m i stßrnoucφm vy₧φrk∙m. Kdyby ho tu n∞kdo poznal, jeho vß₧nost by utrp∞la. NßvÜt∞vnφk proÜel spolu s hospodsk²m celou chodbu s pokoji a jakmile zaplatil hospodskΘmu hrst zla¥ßk∙, nedoΦkav∞ vklouzl do jedn∞ch z mnoha dve°φ. <BR>
Mlsn∞ se rozvalil na posteli s medv∞dφ ko₧eÜinou a pozoroval sv∙dnΘ t∞lo "dßmy" Φekajφcφ v pokoji na toho, koho jφ hospodsk² p°ivede. PotΘ, co zatancovala b°iÜnφ tanec, ho dφvka vyzvala, a¥ chvilku poΦkß, ne₧ se ve vedlejÜφ kom∙rce vykoupe ve vod∞ s vonn²mi bylinami. Host se svlΘkl, zav°el oΦi a p°edstavoval si, jakΘ to bude, a₧ se dφvka p°ivine k jeho sudovitΘmu, potem pßchnoucφmu a chlupy porostlΘmu t∞lu. <BR>
Po chvφli vrzly dve°e, a mu₧ uslyÜel tichΘ kroky mφ°φcφ k n∞mu. V tu chvφli vycφtil, ₧e n∞co nenφ v po°ßdku. Mo₧nß mu p°iÜlo divnΘ, ₧e dφvka vφc funφ, mo₧nß se mu zdßly kroky hluΦn∞jÜφ. Otev°el oΦi, ale u₧ bylo pozd∞. Nad nφm nestßla dφvka, s nφ₧ hodlal strßvit p°φjemnou noc, ale postava v masce z praseΦφ hlavy, kterß dr₧ela v rukou kovß°skΘ kleÜt∞. Hned potΘ se patrem rozlehl mohutn² v²k°ik a zoufal² nß°ek. Dole v hostinci si nikdo niΦeho nevÜiml, jednak probφhala divokß pitka vojßk∙, kte°φ m∞li po slu₧b∞, a cel²m hostincem se rozlΘhal hlasit² zp∞v, a jednak pravidelnφ zßkaznφci krΦmy byli na nß°ek zvyklφ, jeliko₧ za kn∞₧kami lßsky chodili obΦas zvrhlφ nßvÜt∞vnφci, kte°φ se na pokojφch vy₧φvali v muΦenφ dφvek nebo naopak se rßdi nechßvali biΦovat. StΘnajφcφho mu₧e objevil sluha a₧ druh² den v poledne.
<P>
Vysoce postaven² Ülechtic Alberius prßv∞ veΦe°el. Sed∞l sßm u dlouhΘho stolu ve svΘm dom∞ a v jeho ₧aludku prßv∞ mizelo stehno peΦenΘ husy. Venku b∞snila bou°e a cel²m domem se rozlΘhalo Üum∞nφ deÜt∞ dopadajφcφho na st°echu v pravideln²ch intervalech v∞trn²ch poryv∙. Vich°ice cloumala se zav°en²mi okenicemi, ale ty nepovolily. Chvφli co chvφli zaburßcel hrom a Alberius si mezi sousty pobrukoval jakousi pφsniΦku. AΦkoli bylo pozd∞ veΦer a navφc venku zu°ila takovß bou°e, ozvalo se zabouchßnφ na dve°e. <BR>
"Nejsem hluch², ty Φerve", °ekl sluhovi tich²m syΦiv²m hlasem Alberius a probodl ho pohledem.<BR>
"Jak to, ₧e jeÜt∞ nenφ otev°eno, pse?" pokraΦoval Ülechtic a ukßzal sm∞rem ke dve°φm na nßdvo°φ. Sluha otev°el dve°e a do mφstnosti vstoupil statn² mu₧ v promoΦenΘm plßÜti, kter² hned odlo₧il na paro₧φ za dve°mi. Alberius na sob∞ nedal znßt p°ekvapenφ, aΦkoli Ülo o celkem neobvyklou nßvÜt∞vu. P°φchozφm byl toti₧ sßm krßl Imonth Velik².<BR>
"Zalez do komory, Üpφno, a mysli na to, ₧e t∞ d∙kladn∞ ztrestßm", prohodil Alberius ke sluhovi tak, aby to krßl neslyÜel a uvedl hosta do p°epychov∞ vybavenΘho pokoje. <BR>
"╚emu vd∞Φφm za vzßcnou nßvÜt∞vu?" tßzal se uctiv∞ Ülechtic a posadil se do pohodlnΘho k°esla pokrytΘho hu≥atou ko₧eÜinou z jakΘhosi zvφ°ete.<BR>
"Tak tentokrßt jsi to p°ehnal Alberie!" zah°m∞l krßl. "VφÜ, s k²m jsi m∞l vΦera co do Φin∞nφ? Sv²mi choutkami jsi zmrzaΦil Veredia, mΘho bratrance! Jednoho z nejmocn∞jÜφch mu₧∙ v naÜem krßlovstvφ!" pokraΦoval krßl a odmlΦel se.<BR>
"No, vΦera nevypadal zrovna mocn∞," podotkl Alberius, ale rad∞ji zase zmlkl.<BR>
"Tentokrßt ti to neprojde! Dlouho jsem t∞ kryl, ale u₧ mi doÜla trp∞livost. M∞l jsi z∙stat se sv²mi choutkami jen u Üpinav²ch tulßk∙ a rad∞ji nechat na pokoji m∞Ü¥any nebo dokonce Φleny krßlovskΘ rodiny! Tentokrßt nenechßm za tebe narazit na k∙l a upßlit n∞jakΘho ₧ebrßka jako loni kv∙li tomu mistru cechu st°φbrotepc∙. Tentokrßt si sv∙j pohßr vypijeÜ a₧ do dna. Ka₧d² tu vφ o tvΘ hnusnΘ zßlib∞," ukßzal krßl na st∞nu pobitou seschl²mi kousky k∙₧e, pochßzejφcφch z r∙zn²ch Φßstφ lidskΘho t∞la.<BR>
"Ale vΦera jsi zaÜel p°φliÜ daleko, abychom to jen tak splßchli tφm, ₧e za tebe z n∞koho vynutφme v muΦφrn∞ p°iznßnφ."<BR>
Alberius mlΦel a krßle rozΦilovalo, ₧e na n∞m nenφ absolutn∞ poznat, co si myslφ.<BR>
"P°em²Ülej o tom p°es noc a p°iprav se na krßlovsk² soud," ozval se naposledy Imonth Velik².<BR>
Krßl jeÜt∞ jednou pohlΘdl do Alberiov²ch oΦφ, otoΦil se, ch≥apl po svΘm plßÜti a zmizel z Alberiova domu. Tu noc byl Alberi∙v sluha biΦovßn obzvlßÜt∞ dlouho. <BR>
Hned rßno zaÜel Alberius za velitelem strß₧e a chvφli s nφm n∞co projednßval. Odchßzel od n∞j lehΦφ o po°ßdn² m∞Üec zla¥ßk∙. <BR>
Doma na Alberia u₧ Φekali krßlovÜtφ vojßci. Nasadili mu okovy na ruce, ale nechali ho jφt po sv²ch, proto₧e by nebylo d∙stojnΘ, aby ho vlßΦeli kon∞m za nohu a₧ do cely jako n∞jakΘho obyΦejnΘho v∞zn∞. Vojßci zatΦenΘho Ülechtice zavedli do nejho°ejÜφho sklepa krßlovskΘho v∞zenφ a dokonce odklidili hnijφcφ mrtvolu p°edchozφho v∞zn∞ a na podlahu dali Φerstvou slßmu. NicmΘn∞ zßpach hniloby a v²kal∙ pronikal ze sousednφch kobek a kazil Alberiovi chu¥ peΦen∞, kterou jako jeden z mßla v∞z≥∙ dostal. Alberius ukusoval maso a aby zahnal nudu, drß₧dil jφm hladovΘho v∞zn∞ z kobky na druhΘ stran∞ chodby, kter² se ₧ivil u₧ n∞kolik m∞sφc∙ jen Φervy roze₧φrajφcφmi mrtvolu jeho p°edch∙dce a obΦas i masem krysy, pokud se mu ji poda°ilo chytit. Alberius natahoval ruku s masem do ·zkΘ chodby a zarostl² v∞ze≥ chtiv∞ prostrkoval kostnatΘ ruce s povislou k∙₧φ k n∞mu, ale Ülechtic v₧dy zavΦas s masem ucukl a na tvß°i se mu vyloudil zlomysln² ·Üklebek. Kdy₧ to Alberia omrzelo, nechal zoufale stΘnajφcφho v∞zn∞ svΘmu osudu a rychle maso zhltl. Pak hrßbl rukou pro starou, Φasem vyb∞lenou lebku le₧φcφ v rohu, polo₧il jφ doprost°ed kobky a posadil se na nφ jako krßl na tr∙n. Prozp∞voval si, poslouchal obΦasnΘ v²k°iky a stΘnßnφ z r∙zn²ch Φßstφ sklepenφ a Φekal. <BR>
Nejho°ejÜφ Φßst sklep∙, ve kter²ch byl uv∞zn∞n, byla osv∞tlenß louΦemi, mohl tedy skrze zam°φ₧ovanΘ okΘnko ve dve°φch pozorovat okolnφ v∞zn∞. Jen n∞kolik jich bylo jeÜt∞ na₧ivu. VÜichni byli jen obyΦejnφ poddanφ, tak₧e jedin², komu strß₧e nosily jφdlo, byl Alberius. AΦkoli prvnφ den Alberius trßpil hladovΘho spoluv∞zn∞ z prot∞jÜφ kobky slintßnφm nad peΦen²m masem a gesty, ₧e se p°ejedl tak, ₧e zbylΘ maso musφ hodit krysßm, zaΦal jej postupem Φasu krmit zbytky jφdla. Nikdy se zarostl²m mu₧em ale nepromluvil ani slovo. Vypadalo to, ₧e aΦkoli Alberius o mu₧e nejevφ ₧ßdn² zßjem, chce, aby z∙stal na₧ivu. <BR>
Asi za m∞sφc Ülechtic p°i jφdle kousl do n∞Φeho tvrdΘho. Byl to mal² ₧elezn² klφΦ. Alberius klφΦ zastrΦil do rohu pod otep slßmy a jako obvykle dojedl maso. Tentokrßt ale spoluv∞zni ₧ßdn² zbytek nehodil a mu₧, kter² si mezitφm zvykl na vykrmovßnφ, hladov∞ sledoval Alberia, jak si utφrß mastnotu z rukou, a s otev°en²mi ·sty prostrkoval kostnatΘ pa₧e m°φ₧emi. Vyslou₧il si jen hrst v²kal∙, kterou mu Ülechtic hodil do obliΦeje. <BR>
V noci, jakmile sklepenφm zazn∞l gong ohlaÜujφcφ v²m∞nu strß₧φ p°ed vchodem do podzemφ, Alberius o₧il. Hrßbl do slßmy pro klφΦek a protßhl ruku m°φ₧emi. St∞₧φ dosßhl k zßmku, ale po chvφli se mu poda°ilo zasunout klφΦ a odemknout. Ke vchodu neÜel. Dob°e v∞d∞l, ₧e hradnφmi chodbami pln²mi strß₧φ by nepozorovßn neproklouzl ani nßhodou. Mφsto toho potichu odemkl kobku naproti, kde pob²val Üpinav² pobuda, kterΘho "vykrmoval" ohlodan²mi zbytky. èpatnΘ sv∞tlo pochodnφ ho°φcφch v chodb∞ staΦilo akorßt na to, aby rozeznal vyhublΘ t∞lo spoluv∞zn∞. Zarostl² mu₧ chrßpal s otev°en²mi ·sty, ze kter²ch mu koukal jazyk, a ve spanφ slintal. V tu chvφli ho Alberius kopl do Φelisti tak, ₧e si spφcφ v∞ze≥ jazyk ukousl. Chodbou se rozlehl nß°ek a nesrozumitelnΘ mumlßnφ. èlechtic nevßhal a strΦil spoluv∞zni zarostl² obliΦej do ΦerstvΘ hromady v²kal∙. K°ik p°estal a tichΘ stΘnßnφ a mumlßnφ bylo slyÜet nanejv²Ü v sousednφch kobkßch. Alberius popadl mu₧e za zbytky pytloviny, ve kterΘ byl obleΦen a odtßhl ho k sob∞ do kobky. Strhl ze skuhrajφcφho v∞zn∞ jeho cßry a oblΘkl se do nich. SvΘ obleΦenφ pohodil vedle nahΘho, krvφ pot°φsn∞nΘho mu₧e a zamkl ho tam. Pak si vlezl do kobky po mu₧i odnaproti a zamkl za sebou. <BR>
Rßno Alberia probudilo chrast∞nφ °et∞z∙ a hlahol vojßk∙.<BR>
"Vstßvat, vy zvφ°ata! NadeÜel Φas vaÜeho rozsudku!" rozlΘhal se sklepenφm siln² hlas velitele strß₧e.<BR>
Vojßci rozrß₧eli postupn∞ dve°e kobek a vytahovali z nich v∞zn∞, kte°φ p°e₧ili. TakΘ Alberia i mu₧e, s nφm₧ si vym∞nil celu, vytßhli neÜetrn∞ ven a ka₧dΘho p°ed jeho kobkou dr₧eli t°i statnφ chlapi.<BR>
"Dnes tu mßme jednu lah∙dku!" zvolal velitel strß₧e a Φetl z pergamenu prvnφ krßlovsk² rozsudek.<BR>
"èlechtic Alberius se za spiknutφ proti krßlovskΘ rodin∞ odsuzuje k nara₧enφ na k∙l a upßlenφ za₧iva. VeÜker² jeho majetek p°ipadne krßlovskΘmu v²b∞rΦφmu danφ Veneovi a jeho popel bude pro v²strahu rozmetßn na tr₧iÜti."<BR>
VÜichni v∞zni i n∞kte°φ vojßci vzhlΘdli p°ekvapenφm. Takov² rozsudek vskutku nebyl vynesen ka₧d² den a jen mßlokdo v∞d∞l, kdo tu mezi zatΦen²mi ₧ebrßky a ostatnφ holotou pob²val. Velitel strß₧e pokynul a svalnatφ strß₧ci popadli mu₧e naproti Alberiovi, nasadili mu na hlavu pytel a tßhli ho ven z kobek. Mu₧ se rozjeΦel a zaΦal s sebou hßzet. Ale jedinΘ, co dokßzal, bylo nesrozumitelnΘ mumlßnφ a stΘnßnφ. Jeden ze strß₧c∙ mu₧e n∞kolikrßt p°etßhl biΦem p°es zßda a za°val, aby dr₧el hubu, a dalÜφ ho vyvlekli ven. èφlen² °ev prozradil, ₧e krßlovskΘ rozsudky jsou jako obvykle vykonßvßny ihned. <BR>
"Kupec Anatun se za okrßdßnφ zßkaznφk∙ odsuzuje ke dv∞ma st∙m ranßm biΦem a k zabavenφ veÜkerΘho majetku."<BR>
Vojßci vytßhli na sv∞tlo dalÜφho v∞zn∞ a velitel pokraΦoval:<BR>
"Äoldßk Xavien se odsuzuje za vyvolßnφ rvaΦky v opilosti ke t°em st∙m ranßm biΦem a k vyhoÜt∞nφ z krßlovstvφ. Jakmile bude od zφt°ka p°isti₧en na ·zemφ krßle Imontha VelikΘho, bude ihned ob∞Üen."<BR>
Po vynesenφ tohoto rozsudku popadli Alberia a vlekli ho na nßdvo°φ.<BR>
"Zlod∞j Kurhus se odsuzuje za krßde₧ v krßlovskΘ klenotnici k p∞ti st∙m ranßm biΦem a useknutφ pravΘ ruky," pokraΦoval velitel strß₧e a Alberia u₧ p°ikovßvali k lavici, kde se provßd∞lo biΦovßnφ.<BR>
Zvrhl² Ülechtic byl na biΦovßnφ zvykl². ╚asto nutil svΘho sluhu, aby ho biΦoval a potΘ se pokraΦovalo biΦovßnφm sluhy, kterΘmu se ovÜem tyto "hrßtky" ani trochu nelφbily. Po dokonΦenφ rozsudku hodili Alberia do kaÜny s vodou, mrskli mu p°es krvavß zßda roztrhan² oblek z pytloviny a dotßhli ho p°ed brßnu nßdvo°φ, kde ho pohodili do hromady odpadk∙. Tam ztratil v∞domφ. <BR>
Procitl naveΦer, kdy₧ zaΦalo b²t chladno. Byl zeslßbl², ale sebral se a zmizel ve vedlejÜφ uliΦce. NeÜel vÜak rovnou k m∞stskΘ brßn∞, jak mu na°izoval krßlovsk² rozsudek. Mφsto toho vklouzl do kanßlu a doÜel tajnou chodbou do sklepa svΘho domu. Veneus, to vy₧ranΘ pßchnoucφ prase, co si nechßvalo pro sebe znaΦnou Φßst vybran²ch danφ, se rozvaloval p°φmo na Alberiov∞ posteli, vedle n∞j le₧ela jakßsi vyslou₧ilß d∞vka a oba chrßpali jak dva medv∞di. Alberius kolem nich potichu proÜel a protßhl se do svΘ b²valΘ komnaty. Oddychl si. Jeho p°φÜernß sbφrka byla zatφm na svΘm mφst∞. Alberius strhal vÜechny svΘ trofeje ze zdi a nastrkal je do ko₧enΘho vaku. PotΘ se vrßtil do lo₧nice, kde se vyvaloval Veneus, a nebohΘmu mu₧i chrstl do obliΦeje rozpßlen² olej, kter² se va°il v kuchyni. Ozval se Üφlen² v²k°ik a Alberius mezitφm zmizel ve sklep∞. Ne₧ Veneova Üt∞tka n∞koho p°ivolß, bude u₧ dßvno pryΦ.<BR>
Alberius se zahalil do hadru, ve kterΘm ho vyhodili vojßci z nßdvo°φ, v kovßrn∞ ukradl krßtk² meΦ, jφm₧ se mu bojovalo nejlΘpe, a osedlal si nejlepÜφho kon∞, kterΘho m∞l kovß° ji₧ p°ipravenΘho pro zßkaznφka. Te∩ Ülo do tuhΘho, jeliko₧ kdyby Alberia chytili, usekli by mu ruku. Jestli se mu poda°φ ujet, p°ijde o ruku kovß°. Kdy₧ projφ₧d∞l vraty kovßrny, sebral ze zdi dlouh² biΦ a zkusmo s nφm pobφdl kon∞. Ten zar₧ßl a vyrazil kup°edu. Maskovan² Ülechtic projel prßzdn²mi ulicemi a kus p°ed m∞stskou branou p°ibrzdil, aby nebudil zbyteΦn∞ pozornost.<BR>
Strß₧ mu otev°ela, ven je puÜt∞n ka₧d², dovnit° by to bylo te∩ v noci horÜφ. Za Alberiem se u₧ zavφrala brßna, kdy₧ tu se ozval v²k°ik: "St∙j, to je m∙j k∙≥!"<BR>
Alberius na nic neΦekal a p°etßhl kon∞ biΦem. Urazil skoro celou cestu k lesu, kdy₧ za sebou zaslechl dusßnφ kopyt. OhlΘdl se a ulevilo se mu. Ten hlupßk jej vyjel pronßsledovat sßm. Alberius zahnul v lese na starou cestu a jel tryskem vp°ed. Znal to tu dob°e a navφc mu cestu osv∞tloval m∞sφc. O strß₧nΘm se to ale °φci nedalo. S bφdou dokonΦil v²cvik, v lese byl zatφm jen v²jimeΦn∞ a te∩ se proklφnal, ₧e se za zlod∞jem pustil. ZastΘnal poka₧dΘ, kdy₧ ho Üvihla v∞tev stromu do obliΦeje. Ale m∞lo b²t h∙°. Alberius po chvφli cvalu zastavil a zahnul nenßpadn∞ za skßlu. Pronßsledovatel pßdφcφ za nφm vjel p°φmo do ba₧iny, ve kterΘ konΦila cesta. K∙≥ upadl a mu₧ byl vymrÜt∞n ze sedla. H°ebec zafun∞l, zvedl se a zmizel do lesa. Jezdec dopadl zßdy na kßmen a nemohl pohnout nohama. Le₧el v bahn∞ a bezmocn∞ pozoroval Alberiovy obrysy proti m∞sφci. Zoufale zavyl, kdy₧ jej Alberius zaΦal stahovat z k∙₧e, ale nikdo jej neslyÜel. Byli p°φliÜ daleko od m∞sta a mu₧∙v °ev se ztrßcel mezi vytφm vlk∙. Pokud stahovßnφ k∙₧e p°e₧ije, pocφtφ jejich tesßky. Alberius nasoukal Φerstv∞ sta₧enou k∙₧i do vaku a oklikou se vrßtil na hlavnφ cestu z m∞sta. <BR>
Projel n∞kolika vesnicemi, ani₧ by jej kdokoli pronßsledoval a po n∞kolika t²dnech dorazil na hranice se sousednφm barbarsk²m krßlovstvφm. Cesta konΦila u opuÜt∞nΘho strß₧nφho srubu a na ob∞ strany byly vid∞t a₧ k obzoru hraniΦnφ k∙ly, na jejich₧ koncφch byly lidskΘ lebky. Byly to hlavy krßlovsk²ch vojßk∙, kterΘ na k∙ly narazili barba°i jako varovßnφ, co se stane ka₧dΘmu, kdo p°ekroΦφ hranici. Uprchlφk se rozhlΘdl a vyrazil p°es hranici na sever. V∞d∞l, ₧e pokud p°ejede barbarskΘ ·zemφ, dostane se op∞t do civilizovan∞jÜφ Φßsti sv∞ta. S bohatstvφm a p°epychov²m majetkem se ale bude muset rozlouΦit. Zem∞ na severu jsou drsnΘ a jedin²m zdrojem ob₧ivy tamnφch obyvatel je lov a p∞stovßnφ brambor. Alberius se jeÜt∞ jednou ohlΘdl sm∞rem k zemi, ze kterΘ prchal, a pobφdl kon∞.<BR>
JeÜt∞ o n∞m v krßlovstvφ Imontha VelikΘho jednou uslyÜφ.
<P>
<HR>
Povφdku si m∙₧ete stßhnout takΘ v elektronickΘ podob∞ knihy <B>"Severnφ krßlovstvφ: Krvav² tr∙n a jinΘ povφdky"</B> <A HREF="0046.php">ZDE</A>!<BR>
