<I><img src="../g/portal/ditezijejinyzivotcolor.jpg" width="120" height="147" alt="" border="0" align=right>Do pedagogicko-psychologickΘ poradny za mnou p°ichßzejφ nejr∙zn∞jÜφ d∞ti. Snad a₧ na zanedbatelnΘ v²jimky je poklßdßm za zcela normßlnφ. ProΦ jsou tedy sv²mi rodiΦi p°ivßd∞ny?</I>
<P>
Musφm p°ipustit, ₧e vÜechy majφ problΘmy. D∞ti samotnΘ by vÜak byly v∞tÜinou docela spokojenΘ, nic moc jim neschßzφ, ₧ßdn² problΘm nepoci¥ujφ. Pokud jsou nespokojenΘ, tak proto, ₧e cφtφ, ₧e my, jejich d∙le₧itφ dosp∞lφ, si d∞lßme starosti, majφ pocit, ₧e nßs trßpφ, ₧e nenapl≥ujφ naÜe oΦekßvßnφ, ₧e by mohly p°ijφt o naÜi p°φze≥ a lßsku.<P>Podn∞t k nßvÜt∞v∞ poradny tedy vychßzφ od dosp∞l²ch a je vyvolßn tφm, ₧e jsme znepokojeni situacφ d∞tφ, nelφbφ se nßm, co d∞lajφ, jak se vyvφjejφ, strachujeme se, co bude dßl. My dosp∞lφ konstatujeme problΘm a odvßdφme dφt∞ do odbornΘho pracoviÜt∞ a oΦekßvßme, ₧e tam je vyÜet°φ a nßsledn∞ äspravφô. Sami p°itom sedφme v Φekßrn∞ a Φteme Φasopis û jsme tady p°ece kv∙li dφt∞ti.<P>Jen₧e jß musφm konstatovat, ₧e se dosp∞lφ v²razn∞ podφlejφ na vzniku t∞chto potφ₧φ. V °ad∞ p°φpad∙ je zp∙sobujφ, Φasto je dokonce vytvß°ejφ zcela. N∞kterΘ p°ipomφnajφ virtußlnφ realitu. Dφt∞ je smutn² hlavnφ hrdina jakΘsi hry, kterou nevymyslelo, nechßpe ji, nem∙₧e ji pln∞ ovlivnit, nem∙₧e dost ·Φinn∞ odmφtnout ·Φast na p°edstavenφ. MnohΘ takto vzniklΘ problΘmy poklßdßm za zcela banßlnφ z hlediska kontextu v²voje dφt∞te. Dosp∞lφ jim vÜak dodajφ pat°iΦnou zßva₧nost a v²znam.<P>Mo₧nß je to tφm, ₧e mnohdy nemßme v∙bec jasno, co poklßdßme za d∙le₧itΘ. V ·noru p°iÜla do poradny maminka se synem z prvnφ t°φdy, jeho₧ problΘm podle mΘho soudu tkv∞l v tom, ₧e nebyl schopen napsat jedinΘ diktovanΘ slovo sprßvn∞, v ka₧dΘm vynechal alespo≥ jedno pφsmeno a navφc °adu hßΦk∙ a Φßrek, takΘ m∞l problΘmy se Φtenφm. Tento zßsadnφ problΘm mu p°i postupujφcφch nßrocφch a vyÜÜφm tempu zcela znemo₧nφ vyu₧φvat komunikativnφ mo₧nosti psanΘho textu. OvÜem panφ uΦitelka a poslΘze i rodiΦe systematicky kritizovali sklon pφsma, ΦastΘ psanφ pφsmen pod a nad linku a nep°esnΘ dodr₧ovßnφ velikosti pφsma!<P>Jestli₧e vÜak mß ₧ßk zßkladnφ nedostatky, kterΘ nenφ schopen odstranit bez pomoci dosp∞l²ch, nem∞li bychom si vym²Ület kosmetickΘ problΘmy, proto₧e hrozφ nebezpeΦφ, ₧e neodbornφci (rodiΦe) soust°edφ svou pozornost a Φas prßv∞ na nepodstatn² detail, zatφmco zßva₧n² problΘm jim unikne mezi prsty.<P>Znamenß to, ₧e se nemßme nezßva₧n²m problΘmem v∙bec zab²vat? Nikoliv. Jde jen o to, ₧e v takovΘm p°φpad∞ musφme sd∞lit jasnΘ slovo. Sklon pφsma je takΘ problΘm, ale te∩ soust°edφme podstatnou Φßst energie na rozvoj fonematickΘho sluchu, fonemickΘho uv∞dom∞nφ, budeme zp°φjem≥ovat a trΘnovat Φtenφ.<P><P><b>PiÜ lΘpe!</b><P><img src="../g/portal/ditezijejinyzivot.jpg" width="200" height="306" alt="" border="0" align=left>Nebo nap°. äkrasopisô. Nesm∞jte se, prosφm. Kdo mß d∞ti Ükolou povinnΘ, vφ ₧e se nejednß o p°ipomφnku minulΘho stoletφ. Dost d∞tφ v prvnφch roΦnφcφch zßkladnφ Ükoly p°ichßzφ do poradny s tφm, ₧e oÜkliv∞ pφÜou a uΦitelΘ i rodiΦe se znepokojujφ, zda se nejednß o poruchu psanφ, tzv. dysgrafii. Doma jsou tyto d∞ti trßpeny psanφm naneΦisto, p°episovßnφm, opisovßnφm, v²tkami, jejich seÜity jsou od prvnφ t°φdy ävyzdobenyô v∞tami PiÜ lΘpe!, Sna₧ se!, P°epiÜ!, DrßpeÜ! apod. èkola si kdysi vytvo°ila jakßsi pravidla, kterß se t²kajφ ji₧ zmφn∞nΘho sklonu pφsma, tvaru a velikosti konkrΘtnφch pφsmen a nßsledn∞ nutφ d∞ti, aby tato pravidla dodr₧ovaly. V∞tÜina to bez problΘmu nebo alespo≥ jak₧ tak₧ zvlßdß, n∞kter²m to d∞lß znaΦnΘ problΘmy.<P>Mßme pak trvat za ka₧dou cenu na dodr₧ovßnφ t∞chto pravidel, kterß jsou zcela um∞lß a necφtφ se povinovßn dodr₧ovat je nikdo z dosp∞l²ch û snad s v²jimkou uΦitel∙ û a nemß s tφm v ₧ivot∞ ₧ßdnΘ problΘmy? Opravdu je nutnΘ, abychom d∞ti trßpili tφm, ₧e jim za horÜφ pφsmo Φervenφme seÜity, nechßvßme je p°episovat texty, vytrhßvßme listy, zapisujeme p∞tky, zlobφme se na n∞, odpφrßme jim za to svou p°φze≥...?<P>Mß snad na druhΘ stran∞ Ükola nechat b²t dφt∞, kterΘ oÜkliv∞ pφÜe, nedodr₧uje p°edepsan² sklon pφsma a tvß°it se, ₧e je to ·pln∞ jedno? K Φemu by pak byla pravidla?<P><P><b>Mφsto krasopisu komunikace</b><P>Nezb²vß mi ne₧ zopakovat, ₧e pravidla nezpochyb≥uji, jsou velmi d∙le₧itß proto, abychom spolu mohli ₧φt a vychßzet, nepodce≥uji ani krasopis. Brßnφm se vÜak tomu, aby nßm kv∙li striktnφmu dodr₧ovßnφ tohoto pravidla o krasopisu unikaly z hlediska rozvoje dφt∞te mnohem zßva₧n∞jÜφ dovednosti. Uvedu jedin² p°φklad. Mφsto krasopisu bych zavedl hodiny komunikace.<P>A tak bych se p°imlouval, pokud majφ d∞ti trvalejÜφ potφ₧e s velikostφ, tvary a sklonem pφsma, net²rejte je za to. Sna₧te se, aby m∞ly pφsmo lepÜφ, ale neka₧te jim kv∙li tomu radost ze vzd∞lßnφ a ze ₧ivota. Ne°φkejte jim v seÜitech, ₧e za nic nestojφ, nedßvejte jim p∞tky, netrhejte jim doma seÜity, nemraΦte se na n∞, kdy₧ snad z krasopisu dostanou horÜφ znßmku. Hledejte zp∙sob, jak jim pomoci, aby dokßzaly psßt, jak pot°ebujφ. Kdy₧ se nauΦφ psßt hezky, je to dob°e, kdy₧ se nenauΦφ, v∙bec nic se ned∞je.<P>ProblΘm se psanφm vytvß°φme zcela jednoznaΦn∞ my dosp∞lφ. Tak ho nep°enßÜejme na dφt∞. To mß sv²ch starostφ dost.<P>Mo₧nß namφtnete, ₧e rodiΦe by z krasopisu v∞du ned∞lali, ale panφ uΦitelka na n∞j klade znaΦn² d∙raz. Pak musφme jako ve°ejnost nalΘhat na vzd∞lßvacφ systΘm i na konkrΘtnφ uΦitele, aby vφc rozm²Üleli, kterΘ dovednosti jsou opravdu d∙le₧itΘ a pot°ebnΘ pro ₧ivot dφt∞te i pro ₧ivot dosp∞lΘho v 21. stoletφ. Garantuji vßm, ₧e krasopis se mezi nimi neobjevφ. A pokud si snad Ükola nedß °φct, musφme jako rodiΦe svΘ dφt∞ chrßnit.<P><P><b>P°et∞₧ovßnφ z nedostatku zm∞ny</b><P>A co t°eba d∞tskß ₧ivost, neklid, nesoust°ed∞nost? Umφte si p°edstavit, jakΘ to je sed∞t celou vyuΦovacφ hodinu a st°φdat chvφle, kdy se nic ned∞je, proto₧e prßv∞ Φte Pepφk a po n∞m Ivanka, pak se nic ned∞je, proto₧e Honzovi nepφÜe pero a panφ uΦitelka zjiÜ¥uje, proΦ Ivan strΦil do Karolφny... Nem∙₧e se povφdat, jen se musφ sed∞t. Pak p°ijde p°estßvka, d∞ti z∙stßvajφ sed∞t a zp∙sobn∞ po°ßdajφ svaΦinu, p°φpadn∞ o velkΘ p°estßvce musejφ ukßzn∞n∞ korzovat ve dvojicφch po chodb∞. Za nepovolenΘ hon∞nφ dostßvajφ poznßmky. ProΦ si nemohou hrßt, povykovat, lφtat, hrßt ping pong, hßzet mφΦ do koÜ∙, cviΦit na ribstolech, kterΘ jsou instalovanΘ na chodbßch celΘ Ükoly? Proto₧e by se mohly zranit! Jakkoli jde o vß₧n² argument a uΦitelΘ by v tomto sm∞ru zasluhovali naÜi v∞tÜφ podporu, z psychologickΘho hlediska je podobn² p°φstup zavr₧enφhodn². Neklid d∞tφ je um∞le vytvo°en Ükolou nebo alespo≥ v²razn∞ ovlivn∞n. Nezab²vejme se pak v poradn∞ dφt∞tem, ale podmφnkami, ve kter²ch ₧ije a vzd∞lßvß se. Je toti₧ znßmo, ₧e p°et∞₧ovßnφ z nedostatku zm∞ny, pat°φ k t∞m nejzßva₧n∞jÜφm. Podobn∞ jako Ükola se chovajφ i rodiΦe, kdy₧ se sami dob°e bavφ se znßm²mi a neΦinnΘ, nudφcφ se dφt∞ pouze zklid≥ujφ: Se∩ tiÜe!, MlΦ!, JeÜt∞ chvilku bu∩ zticha!, Jsi u₧ velk², tu chvilku to p°ece vydr₧φÜ! Sßm velice dob°e vidφm, jak nßroΦnΘ je pro °adu d∞tφ Φekßnφ v poradn∞ v dob∞, kdy mluvφm s rodiΦi. P°esto₧e jsou v hern∞, opakovan∞ p°ichßzejφ se smutn²ma oΦima, jestli u₧ to skonΦφ a jestli p∙jdou dom∙.<P>Ani se mi nechce p°ipomφnat, jak citliv∞ dφt∞ reaguje na vztahy mezi dosp∞l²mi. Vnφmavφ rodiΦe dokß₧ou velice dob°e popsat souvislost mezi problΘmy v rodin∞, zm∞nami ve vztahu k panφ uΦitelce a p°φpadn∞ spolu₧ßk∙m a problΘmy s dφt∞tem. Dφt∞ reaguje ·pln∞ stejn∞ jako dosp∞lφ. V noci se budφ, rßno je bolφ b°icho, h∙° se soust°e∩uje, uΦenφ mu neleze do hlavy, je utlumenΘ nebo naopak hrozn∞ zlobφ, d∞lß vylomeniny a psφ kusy, upozor≥uje na sebe.<P><P><b>Netolerance v∙Φi odchylkßm</b><P>U dalÜφ skupiny klient∙ vznikajφ problΘmy jako nßsledek obecn∞jÜφ netolerance dosp∞lΘ spoleΦnosti v∙Φi odchylkßm, odliÜnostem, v∙Φi jin²m ₧ivotnφm cestßm. V∙bec nemßm na mysli zaΦlen∞nφ d∞tφ s posti₧enφm nebo s jinou barvou pleti. Mßm na mysli netoleranci v∙Φi jedineΦn²m charakteristikßm ka₧dΘho dφt∞te, tedy v∙Φi charakteristikßm, kter²mi se jedinec liÜφ od ostatnφch a od p°edstav, kterΘ my dosp∞lφ o d∞tech mßme. Kolik u₧ jsem vid∞l poznßmek, ₧e se dφt∞ nehlßsφ, ₧e je pasivnφ, rodiΦe si st∞₧ujφ, ₧e jejich dφt∞ nemß ₧ßdnou cti₧ßdost. Na druhΘ stran∞ se nßm dosp∞l²m nelφbφ, ₧e je dφt∞ cti₧ßdostivΘ, aktivnφ, nßpadnΘ. Hodnocenφ stejnΘ vlastnosti se m∞nφ v pr∙b∞hu doby. Kdy₧ je kluk aktivnφ v pr∙b∞hu Ükolnφ dochßzky, patrn∞ bude nosit poznßmky, proto₧e svou aktivitu obΦas p°e₧ene a bude hyperaktivnφ. B∞hem doby se nßm poda°φ srovnat ho podle Ükolnφ normy a v dosp∞lΘm ₧ivot∞ ho pro zm∞nu zaΦneme kritizovat za to, ₧e je mßlo aktivnφ, drav², pr∙bojn². Dφvky naopak zpravidla povzbuzujeme k v∞tÜφ aktivit∞ a kdy₧ jsou poslΘze aktivnφ, tak bychom si zase p°ßli, aby äpanenky sed∞ly v kout∞ô. Starosti d∞lß dφt∞, kterΘ se uΦφ Φφst pomalu, ale i to, kterΘ jde do prvnφ t°φdy a u₧ umφ Φφst!<P>P°itom v dosp∞lΘm ₧ivot∞ najde dobrΘ uplatn∞nφ ka₧dß vlastnost. Existuje nep°ebernΘ mno₧stvφ ₧ivotnφch rolφ, pracovnφch p°φle₧itostφ a ka₧dß vy₧aduje pon∞kud jinΘ charakteristiky. Co s pojiÜ¥ovacφm agentem, kter² je nemluvn², co s netrp∞liv²m archivß°em, kter² nevydr₧φ sed∞t na jednom mφst∞? K Φemu by byl v poradn∞ upovφdan² psycholog, kter² nepustφ klienta ke slovu? Kdy₧ nalezneme vhodnΘ uplatn∞nφ a pak nenφ nejmenÜφ problΘm ani s diametrßln∞ odliÜn²mi vlastnostmi.<P>Ka₧d² jen trochu vnφmav² dosp∞l² musφ takΘ vid∞t, ₧e k jednomu cφli vede mnohem vφce cest ne₧ ta jedinß, kterou my poklßdßme za sprßvnou a kterou pochopiteln∞ dφt∞ti vnucujeme. Dosp∞lφ majφ svoji p°edstavu, jak se mß dφt∞ sprßvn∞ rozvφjet, co mß d∞lat, jak se mß chovat. Kdy₧ t∞mto p°edstavßm nevyhovuje, poklßdßme toto odch²lenφ od naÜich p°edstav za problΘm nebo a₧ za poruchu. P°itom nepochybn∞ jasn∞ kolem sebe vidφme, ₧e dobrΘ ₧ivotnφ uplatn∞nφ m∙₧e najφt ka₧d² Φlov∞k.<P>Jß jsem nap°φklad p°esv∞dΦen², ₧e pro dφt∞ je nejv²hodn∞jÜφ absolvovat veÜkerΘ stupn∞ vzd∞lßnφ jednφm rßzem. Uv∞domuji si ·skalφ, kterß p°inßÜφ zam∞stnßnφ, rodina, zkuÜenost s pravideln²mi p°φjmy... Proto to takΘ rozmlouvßm t∞m, kte°φ °φkajφ, ₧e te∩ necht∞jφ studovat, a₧ n∞kdy pozd∞ji. OvÜem na druhΘ stran∞ cφtφm, ₧e i drobnΘ posuny ve zralosti Φlov∞ka p°ispφvajφ ke zkvalitn∞nφ p°φstupu ke vzd∞lßnφ. N∞kdy si dokonce °φkßm, jestli by na n∞kterΘ obory vysokoÜkolskΘho studia nem∞la b²t povinnostφ alespo≥ jednoroΦnφ pauza po maturit∞, kterou by dotyΦn² jedinec naplnil zam∞stnßnφm. Cesty ke vzd∞lßnφ jsou k°ivolakΘ a je velmi obtφ₧nΘ p°edpov∞d∞t u konkrΘtnφho Φlov∞ka, kterß cesta je prßv∞ pro n∞j nejvhodn∞jÜφ.<P>Je pravda, ₧e tato niΦφm neod∙vodn∞nß netolerance se net²kß jen naÜeho vztahu k d∞tem. Poklßdßme za podivφna i Φlov∞ka, kter² cel² rok jφ chleba s mßslem, aby naÜet°il na dalÜφ zahraniΦnφ cestu. Stejn∞ divn∞ pohlφ₧φme na rodiny, kde nemajφ televizi, i na lidi, kte°φ do ·moru pracujφ, aby byli bohatÜφ. Zatφm jsme se jen velmi mßlo nauΦili p°ijφmat odliÜnosti.<P>Kolik problΘm∙ vznikß jen proto, ₧e rodiΦe majφ p°edstavu, ₧e druhΘ dφt∞ bude ·pln∞ stejnΘ jako prvnφ. P°itom ka₧d² rodiΦ, kterΘmu se narodφ druhΘ dφt∞, by m∞l b²t p°ipraven² na to, ₧e m∙₧e b²t zcela jinΘ ne₧ prvnφ. P°esto ₧e mß stejnou maminku a tatφnka a vyr∙stß ve stejnΘm prost°edφ. Je mi lφto d∞tφ, kterΘ rodiΦe n∞kolik let vychovßvali stejn∞ jako starÜφho sourozence, ne₧ si povÜimli, ₧e mladÜφ je v²razn∞ jinΘ.<P>K menÜφ toleranci v∙Φi odliÜnostem p°ispφvajφ i odbornφci, kte°φ s neobyΦejnou lehkostφ ji₧ lΘta oznaΦujφ jinost, jinakost, odliÜnost, nestejnost za poruchu, nemoc, ·chylku. Kdy₧ n∞kdo nejφ maso, va°enou mrkev, nepije rum Φi horkΘ mlΘko, nepohlφ₧φme na n∞ho jako na Φlov∞ka trpφcφho poruchou. Kdy₧ dφt∞ti nejde bruslenφ, sna₧φ se rodiΦe nauΦit je to, nebo toho nechajφ. NevÜiml jsem si, ₧e by chodili k lΘka°i nebo k psychologovi. S n∞kter²mi osobnostnφmi charakteristikami a zejmΘna s konkrΘtnφmi Ükolnφmi dovednostmi je to jinak. Kdy₧ se dφt∞ Φast∞ji rozplßΦe, kdy₧ je vßzanΘ na maminku, kdy₧ je ₧iv∞jÜφ, stydliv∞jÜφ, nechodφme daleko pro nßlepku poruchy. Podobn∞, kdy₧ se obtφ₧n∞ji uΦφ Φφst, kdy₧ pφÜe oÜkliv∞jÜφ pφsmenka, kdy₧ nechßpe pojem Φφsla. ZnaΦkovßnφ m∙₧e mφt pro dφt∞ zßva₧nΘ negativnφ nßsledky. Navφc v °ad∞ p°φpad∙ jde pouze o diagn≤zu, schßzφ sebemenÜφ snaha dφt∞ti jakkoli pomoci s problΘmem.<P><P><b>Jin² nerovnß se poruÜen²</b><P>Stßle vφc m∞ v poslednφ dob∞ trßpφ problΘm tzv. specifick²ch poruch uΦenφ. Kolik je d∞tφ, kterΘ majφ v∞tÜφ Φi menÜφ obtφ₧e p°i osvojovßnφ Φtenφ a psanφ. Nepamatujφ si n∞kterΘ pφsmenko, zapomφnajφ hßΦky a Φßrky, zam∞≥ujφ a-o, m-n, obtφ₧n∞ sklßdajφ slabiky do slov... Myslφm, ₧e je zcela normßlnφ, ₧e kdy₧ se n∞co novΘho uΦφme, Φas od Φasu narazφme na p°ekß₧ky, jejich₧ p°ekonßnφ nßs stojφ hodn∞ Φasu a energie. Jen₧e my v poslednφ dob∞ bez velk²ch rozpak∙ oznaΦujeme tyto p°ekß₧ky za poruchu Φtenφ û dyslexii, poruchu psanφ û dysortografii nebo dysgrafii. Stßle jeÜt∞ nevφme, ₧e se jednß o poruchu nervovΘho systΘmu, naproti tomu u₧ vφme, ₧e nervov² systΘm je jin² a jinak funguje. Jen₧e b²t jin² neznamenß b²t poruÜen². Mo₧nß odliÜnost zp∙sobuje komplikace ve Φtenφ a p°inßÜφ jinΘ v²hody. Proto se takΘ m∙₧eme setkat s nßzory, ₧e t°eba dyslexie je dar, ₧e sice dφt∞ti cosi ubφrß, ale na druhΘ stran∞ mß mo₧nß zase vynikajφcφ schopnosti v jinΘ oblasti. ╚ßst patrn∞ nemusφme popφrat, n∞co je dßno odliÜn²m trΘninkem t∞chto d∞tφ a n∞co je m²tus. Uvßdφ se nap°φklad, ₧e mezi dyslektiky jsou Φast∞ji v²bornφ architekti. Je to mo₧nΘ, pravda je ovÜem takovß, ₧e i mezi nedyslektiky jsou v²bornφ architekti. Nezdß se, ₧e mezi dyslektiky by jich bylo v²razn∞ vφc.<P>Ne vÜechny d∞tskΘ problΘmy zp∙sobφ dosp∞lφ. Je jistΘ, ₧e d∞ti majφ zßva₧nΘ problΘmy, kterΘ jsou jen jejich, vznikajφ na zßklad∞ osobnostnφch charakteristik, zd∞d∞n²ch dispozic. Kdyby se nßm poda°ilo alespo≥ nepatrn∞ zmenÜit poΦet t∞ch, kterΘ jim zp∙sobujeme my, znamenalo by to znaΦn² p°φnos ke zlepÜenφ duÜevnφho zdravφ mladΘ generace.<P>Nemyslφm si rovn∞₧, ₧e je ·pln∞ vÜechno jedno a ₧e bychom m∞li nechat voln² pr∙b∞h ·pln∞ vÜemu, co si dφt∞ zamane. OvÜem dφt∞ ne₧ije nßÜ ₧ivot, ale sv∙j. My bychom m∞li vyvinout snahu porozum∞t jeho mo₧nΘ ₧ivotnφ cest∞ a maximßln∞ mu na nφ pomoci. Domov ani Ükola nesm∞jφ b²t mφsta, kterß svazujφ jeho rozvoj.<br>
