<I><img src="../g/portal/sprt_small.jpg" width="79" height="115" alt="" border="0" align=left>Jsou d∞ti, kterΘ v podstat∞ ned∞lajφ nic zlΘho, nejsou nijak zvlßÜ¥ nßpadnΘ, uΦφ se dob°e, a p°ece nejsou ve t°φd∞ nijak oblφbeny. Pat°φ k nim i Üprt, jemu₧ je v∞novßn prvnφ dφl naÜeho novΘho psychologickΘho serißlu.</I>
<P>
äèprtô je slovo jednak zvukomalebnΘ a jednak p°φhannΘ, Φili n∞co jako nadßvka. Podφvßme-li se do Slovnφku jazyka ΦeskΘho, najdeme tam, ₧e ve studentskΘm slangu se tak °φkß ä₧ßkovi, kter² se piln∞, ale Φasto jen mechanicky uΦφô. P°itom slovesa jako äÜprtatô nebo än∞co naÜprtatô neznamenajφ vφc, ne₧ n∞Φemu se usilovn∞ uΦit, Φili biflovat, co₧ konec konc∙ nenφ Φinnost nijak zavr₧enφhodnß. Nositel tohoto Üprtßnφ, Φili äÜprtô, je vÜak pon∞kud nelogicky stφhßn posm∞chem, ne-li pohrdßnφm.<P>Po tomto lingvistickΘm vstupu m∙₧eme u₧ pozvat na pomoc psychologii. Ta by nßm toti₧ m∞la °φct, proΦ a jak se takov² äÜprtô ve Ükole bere, a pon∞vad₧ mezi d∞tmi zrovna moc lehkou pozici nemß, m∞la by nßm aspo≥ zhruba naznaΦit, jak se mu dß pomoct.<P><P><b>Obrannß nßlepka</b><P>Je po pololetφ a dφvka z pßtΘho roΦnφku zßkladnφ Ükoly se ptß, jakΘ vysv∞dΦenφ m∞l jejφ bratranec, kter² je u₧ v prvnφ t°φd∞ gymnßzia. äSamΘ jedniΦky,ô °φkßm po pravd∞. äTo je Üprt!ô prohlßsφ dφvka bez nejmenÜφho zavßhßnφ. Sna₧φm se jφ vysv∞tlit, ₧e ₧ßdn² Üprt nenφ, ale ₧e uΦenφ mu jde tak dob°e, ₧e se ani Üprtat nemusφ. äJe to Üprt,ô opakuje dφvka jen s v∞tÜφ rozhodnostφ a je konec diskuse.<P>Vidφme tedy, ₧e v∞c nenφ tak jasnß a jednoduchß, jak by se zdßlo. P°edn∞, postoj onΘ dφvky je typicky äobrann²ô. Kdo se uΦφ na samΘ jedniΦky, je prost∞ Üprt û a hotovo! TakovΘ hanlivΘ oznaΦenφ pozvedß toti₧ spoleΦensk² status vÜech t∞ch, kte°φ se na samΘ jedniΦky neuΦφ. Nejsou tak nadanφ, nejsou tak pilnφ, nejsou tak cti₧ßdostivφ, a i kdy₧ t°eba Üprtajφ tu neÜ¥astnou Ükolnφ lßtku dvakrßt dΘle ne₧ jejich spolu₧ßk-jedniΦkß°, prost∞ na krßsnΘ vysv∞dΦenφ nemajφ.<P>A tak nastupuje znßm² psychologick² mechanismus, kter² mß chrßnit sebe-v∞domφ (Φili identitu) toho slabÜφho, kter² by jinak trp∞l pocity mΘn∞cennosti. Musφ toti₧ toho siln∞jÜφho a ·sp∞Ün∞jÜφho n∞jak oslabit, ponφ₧it, sesadit z nad°azenΘ pozice. A jak? Dß mu prost∞ n∞jakou znehodnocujφcφ nßlepku û v naÜem p°φpad∞ äÜprtô.<P>Tento mechanismus je ovÜem rozÜφ°en univerzßln∞, tak₧e se s nφm setkßme nejen ve Ükole, n²br₧ vÜude, kde se n∞jak pom∞°ujφ lidskΘ schopnosti, dovednosti, znalosti, morßlnφ zßsady atd.<P><P><b>Mimo p°ijatΘ normy</b><P><table width="150" border="0" cellpadding="2" bgcolor="#CEFFFF" align=right><tr><td><font face="Arial CE, Helvetivca CE" size=2 class=size2><b>Sebev∞domφ nenφ totΘ₧ co dom²Ülivost</b><br>V ka₧dΘ rozprav∞ o sebev∞domφ b²vß obΦas vznesena nßmitka, ₧e nesmφme v d∞tech p∞stovat dom²ÜlivΘ mφn∞nφ o nich samotn²ch, nebo¥ to bude jednou tvrd∞ rozbito. To je zajistΘ sprßvn² nßzor. Jß se vÜak nep°imlouvßm za to, aby uΦitelΘ jednali se sv²mi ₧ßky nepoctiv∞. Sebev∞domφ nesmφ b²t ztoto₧≥ovßno s dom²Ülivostφ. ZdravΘ sebev∞domφ nevypl²vß ze zveliΦenΘho mφn∞nφ o sob∞, n²br₧ z uv∞dom∞nφ toho, ₧e na Φlov∞ku zßle₧φ lidem, kterΘ miluje, kte°φ jsou za n∞j zodpov∞dni nebo s nimi₧ pracuje. Vypl²vß z v∞domφ, ₧e Φlov∞k si poΦφnß tak, jak to jen se sv²mi schopnostmi nejlΘpe dokß₧e, a ₧e ostatnφ lidΘ neΦφhajφ kriticky na ka₧d² jeho pohyb, aby se na n∞j vrhli, jakmile ho p°istihnou p°i chyb∞. A koneckonc∙ zdravΘ sebev∞domφ vypl²vß i z v∞domφ, ₧e pochopenφ a p°φze≥, kterΘ Φlov∞k poskytuje druh²m, by m∞l poskytnout takΘ sßm sob∞. N∞kte°φ lidΘ s nφzk²m sebev∞domφm nedokß₧ou snΘst pomyÜlenφ, ₧e to Φi ono byla jejich chyba, a ₧e je to tedy dalÜφ d∙kaz jejich neschopnosti. Mnozφ z nich snadno odpouÜt∞jφ druh²m, avÜak nikdy neodpouÜt∞jφ sob∞. Takov²m lidem û a je to snazÜφ v d∞tstvφ ne₧ pozd∞ji û je t°eba pomoci k sebep°ijetφ a k realistickΘmu hodnocenφ sebe a sv²ch souΦasn²ch i potencißlnφch schopnostφ.<br><i>David Fontana: Psychologie ve Ükolnφ praxi. Portßl, Praha 1997</i></font></td></tr></table>Za druhΘ, je tu otßzka, kdo Üprt nenφ a kdo Üprt je. Jak jsme vid∞li, Üprt a p∞knΘ vysv∞dΦenφ nemusφ b²t jedno a totΘ₧. Primus ve t°φd∞ si n∞kdy takov² titul zaslou₧φ, n∞kdy nikoliv û a d∞ti v jeho t°φd∞ to zpravidla rozliÜφ docela p°esn∞. (VÜak ona dφvka, kdyby chodila se sv²m bratrancem gymnazistou do tΘ₧e t°φdy, velmi pravd∞podobn∞ by ho takhle netitulovala, ale hledala by charakteristiku p°φpadn∞jÜφ.)<P>Jsou t°φdy, kde ₧ßdn² Üprt nenφ, a jsou t°φdy, kde jich je t°eba n∞kolik, p°iΦem₧ na samotnΘm vysv∞dΦenφ se to nemusφ ani projevit. Daleko spφÜe rozhoduje chovßnφ û a ovÜem i to, co je psychick²m podkladem onoho chovßnφ, tj. mentalita dφt∞te, jeho postoje, jeho vlastnosti, jeho nßvyky, Φi jak se vÜechny tyto motivickΘ zßkladny naÜich vn∞jÜφch projev∙ jmenujφ. A budi₧ °eΦeno, ₧e p°ibli₧n∞ od osmi Φi spφÜe devφti let v²Ü, tj. od vstupu do v²vojovΘ fßze tzv. st°ednφho Ükolnφho v∞ku, jsou d∞ti u₧ docela dobr²mi psychology a dovedou posoudit, co je v chovßnφ druhΘho dobrΘ a co ne, co je v mezφch spoleΦenskΘ normy a co je p°epjatΘ, co se hodφ a co nehodφ.<P>To je takΘ doba, kdy ony spoleΦenskΘ normy majφ svou zßvaznost, a to mnohdy v∞tÜφ, ne₧ je rodiΦ∙m a uΦitel∙m milΘ. D∞tsk² kolektiv je u₧ svΘbytn² spoleΦensk² organismus, kter² ₧ije sv²m osobit²m ₧ivotem. P°ßtelstvφ a kamarßdstvφ mß velkou hodnotu, d∞ti u₧ v∞dφ, co je zrada a ·skok a co je pomoc neziÜtnß a co ziÜtnß, co je äpodlΘzßnφô a co je fair play, i kdy₧ nejsou samy jeÜt∞ dost schopny vÜechny dobrΘ zßsady dodr₧ovat a Üpatn²ch se varovat. Ostatn∞ ani dosp∞lφ toho zhusta schopni nejsou!<P>Podle psychologickΘ zßkonitosti (kterß platφ rovn∞₧ i o nßs dosp∞l²ch) pak daleko pohotov∞ji a p°esn∞ji zaznamenajφ nejr∙zn∞jÜφ morßlnφ nesrovnalosti na t∞ch druh²ch ne₧li na sob∞. Znamenß to, ₧e Üprt je sv²m chovßnφm druh²m d∞tem nßpadn² a ₧e jeho chovßnφ je obecn∞ vnφmßno jako nevhodnΘ a nep°ijatelnΘ.<P>P°itom ÜprtskΘ chovßnφ nenφ samo o sob∞ n∞jak ÜpatnΘ nebo zr∙dnΘ û spφÜe naopak, v podstat∞ je vÜechno v po°ßdku, jenom₧e je to trochu p°epjatΘ, trochu nevhod a trochu vedle. Cti₧ßdost je zajistΘ zdravß a chvßlyhodnß vlastnost, ale tady jφ je a₧ moc. èprt nejen ₧e zßpasφ o dobr² Ükolnφ prosp∞ch, ale mß tendenci se vytßhnout û a to bez ohledu na ty ostatnφ. D∞ti neomyln∞ vycφtφ, ₧e je v pozadφ vφce sobectvφ, ne₧ je b∞₧n∞ p°φpustnΘ.<P><P><b>Strach v pozadφ</b><P>èprt se chce prosadit, chce svΘ v∞domosti a dovednosti uplatnit, i kdy₧ zrovna k tomu nenφ vhodnß doba a nikdo o to nestojφ. Upozor≥uje na sebe a stavφ se do sv∞tla co nejsv∞tlejÜφho. Chce se uΦitel∙m zavd∞Φit. Pracuje na efekt, uΦφ se na znßmku. A uΦφ se tak, jako by nic d∙le₧it∞jÜφho na sv∞t∞ nebylo. Sna₧φ se, d°e se û to mu nikdo up°φt nem∙₧e. Ale d∙le₧it² je osobnφ u₧itek, kter² z toho plyne. Nevede-li to k ·sp∞chu, hroutφ se. A druhΘ d∞ti dob°e vycφtφ, ₧e v pozadφ nenφ sφla, ale slabost.<P>A tady jsme se dotkli psychologickΘho jßdra problΘmu. Ano, je to urΦitß slabost. Mnohdy opravdu a₧ p°epjatß obava z ne·sp∞chu, kterß Φlov∞ka vede k tomu, aby si onen ·sp∞ch co nejvφce zajistil a pojistil. Ka₧dΘmu z nßs je dßn urΦit² stupe≥ ·zkostnosti, tak₧e se vφce nebo mΘn∞ cφtφme na tomto sv∞t∞ ohro₧eni. Tato vlastnost je v lidskΘ populaci rozlo₧ena podle Gaussovy k°ivky a ka₧d² z nßs n∞kde na tΘto k°ivce jsme, a¥ se nßm to lφbφ nebo ne.<P>èkola se sv²mi nßroky, ·koly, zkouÜenφm, znßmkami atd. nutn∞ vytvß°φ situaci ohro₧enφ. N∞kdo ji snßÜφ lΘpe, n∞kdo h∙°e, p°iΦem₧ proti ·zkosti se v₧dycky n∞jak brßnφme. Jak? Mezi jin²m tφm, ₧e se Üprtßme, ₧e se uΦφme tak, abychom se nedostali do ·zk²ch. Abychom neza₧ili ne·sp∞ch a ponφ₧enφ. Tato v podstat∞ zdravß zajiÜ¥ovacφ tendence je velmi pravd∞podobn∞ i v pozadφ chovßnφ naÜeho Üprta, jenom₧e v jeho p°φpad∞ pon∞kud vyboΦuje z b∞₧n²ch norem a svΘho nositele spoleΦensky nepovznßÜφ, n²br₧ degraduje.<br><P><div align="center"><img src="../g/portal/sprt.jpg" width="200" height="219" alt="" border="0"></div><P><br><P><b>Od tabule na h°iÜt∞</b><P>Vzali jsme tedy Üprta spravedliv∞ takΘ trochu v ochranu. VÜak ruku na srdce, vß₧enφ! Nemyslφte, ₧e mu nahrßvß ta neÜ¥astnß Ükolskß man²ra, kterß se v naÜich Ükolßch hou₧evnat∞ dr₧φ od dob Marie Terezie? V₧dy¥ ona si ho p∞stuje! Po₧aduje se vφce formßlnφho uΦenφ a mΘn∞ p°em²Ülenφ, od°φkßvajφ se pouΦky a princip unikß, diskuse a tvo°ivost pokulhßvß kdovφkde, zatφmco hromada v∞domostφ se cenφ vysoce. A neb²vß tomu tak (samoz°ejm∞ ne v₧dycky, ale p°ece jen dost Φasto), ₧e Üprt ₧ßk se stane Üprtem uΦitelem, kterΘmu novß generace ₧ßk∙ Üprt∙ lahodφ, a¥ u₧ v∞dom∞ nebo podv∞dom∞?<P>N∞kte°φ uΦitelΘ majφ tedy Üprta rßdi, proto₧e jim d∞lß pomyÜlenφ, n∞kte°φ ho rßdi nemajφ a tzv. ho stφrajφ. Jenom₧e negativnφ pomocnΘ a nßpravnΘ prost°edky (stφrat ho, uzemnit, shazovat, posmφvat se atd.) moc v²znamu nemajφ, nemßme-li po ruce n∞jakΘ prost°edky pozitivnφ. èprt p°ece ned∞lß nic ÜpatnΘho û jde jen o to, aby opravil a upravil svΘ postoje, ze kter²ch pramenφ jeho Üpatnß spoleΦenskß taktika.<P>╪ekli jsme, ₧e v pozadφ je zpravidla p°ekonßvßnφ ·zkosti a strachu z ne·sp∞chu. Mnohdy je ho dokonce vφc na stran∞ rodiΦ∙ naÜeho Üprta ne₧ u n∞ho samotnΘho. Znamenß to tedy dodat mu vφce jistoty a posφlit jeho vlastnφ sebed∙v∞ru. Paradoxn∞ se navenek zdß, ₧e jφ mß a₧ dost, jenom₧e je to zpravidla sebed∙v∞ra nepravß, nepevnß a jen zdßnlivß.<P>Je pot°eba p°evΘst ho z v²hradnφho zam∞°enφ na Ükolnφ uΦenφ k jin²m Φinnostem, kterΘ jsou v d∞tskΘ spoleΦnosti vysoce cen∞ny a ve kter²ch se m∙₧e tzv. vytßhnout û je to sport a t∞locvik, jsou to nejr∙zn∞jÜφ ruΦnφ dovednosti od modelß°stvφ a₧ po keramiku, je to technika, jsou to dnes i poΦφtaΦe, samoz°ejm∞ hudba, p°φroda se sv²m nep°ebern²m mno₧stvφm podn∞t∙, je to i dramatickß Φinnost, jejφmu₧ v²chovnΘmu a äozdravnΘmuô ·Φinku se poh°φchu v naÜich Ükolßch v∞nuje nynφ moc mßlo pozornosti.<P><P><b>Vφce Üplhat, ale po tyΦi</b><P>Tohle propagujeme zpravidla u ₧ßk∙, kter²m uΦenφ nejde a kter²m mß b²t umo₧n∞no aspo≥ v n∞Φem vyniknout. V naÜem p°φpad∞ se toto doporuΦenφ vÜak t²kß ₧ßk∙ v∞tÜinou v²born²ch a mnozφ rodiΦe a uΦitelΘ se nad nφm budou zajistΘ pozastavovat s nelibostφ. Nedejme se vÜak m²lit, tady nejde o Ükolu (Φi lΘpe, ne jenom o Ükolu), n²br₧ o ₧ivot a postoj k n∞mu, o p°ekonßnφ ·zkosti, a to ·Φeln∞ a zdrav∞ a natrvalo.<P>S tφm souvisφ i dalÜφ doporuΦenφ. Oslabovat u t∞chto d∞tφ zam∞°enφ na sebe a vlastnφ prosp∞ch, co₧ znamenß posilovat pozitivnφ vztahy k druh²m d∞tem, Φili povzbuzovat p°ßtelstvφ. Je °ada strategiφ, jak uΦit d∞ti n∞co s druh²mi sdφlet, jak se rozd∞lit a pod∞lit o v∞ci, o zß₧itky, o radost i o smutek.<P>KoneΦn∞ je tu t°etφ pomocnΘ opat°enφ, toti₧ zv²Üit sebeovlßdßnφ dφt∞te. Vybudovat si zßbrany a pojistky tam, kde se Φlov∞ku chce n∞co d∞lat, ale rozum a zkuÜenost °φkß, ₧e to nenφ dobrΘ a ₧ßdoucφ. V²klady, kßzßnφ a p°esv∞dΦovßnφ moc nepomßhß û daleko ·Φinn∞jÜφ je, kdy₧ dφt∞ n∞co se sebou d∞lß, a to tak, aby ka₧dΘ takovΘto sebe-ovlßdßnφ vskutku fyzicky poci¥ovalo, aby m∞lo bezprost°ednφ zß₧itek ze svΘho rekordu a vφt∞zstvφ nad sebou.<P>U chlapc∙ se k tomu nabφzφ cviΦenφ sφly û ävytßhnout seô silou sv²ch pa₧φ, ävzep°φt seô v kliku, ud∞lat vßhu na rukou atd. Dokßzat Üplhat na tyΦi nebo na lan∞ nahrazuje, p°evyÜuje a do reßlnΘho sv∞ta uvßdφ v tomto p°φpad∞ ono symbolickΘ Üplhßnφ po zßdech druh²ch k n∞jak²m pomysln²m metßm Ükolnφ ·sp∞Ünosti.<P>Zßv∞rem podot²kßm, ₧e postava Ükolnφho Üprta, kterou dnes zahajujeme jak²si miniserißl charakteristik naÜich ₧ßk∙, nebyla vybrßna samo·Φeln∞. Je toti₧ docela dobr²m reprezentantem problematiky jemnΘ, skrytΘ, nenßpadnΘ, nicmΘn∞ zßva₧nΘ, vyskytujφcφ se v mnoha individußlnφch variantßch. MnohΘ z toho, co tu dnes o tΘto problematice obecn∞ °φkßme, platφ vφcemΘn∞ jako p°edznamenßnφ toho, o Φem chceme hovo°it v p°φsp∞vcφch nßsledujφcφch.<br>
