Ve sv╪t╪ moderních technologií dochází k v∞raznému trendu - ke konvergenci informaƒních a telekomunikaƒních technologií. Naτe státní správa se ale ubírá spíτe opaƒn∞m sm╪rem. Koncepci rozvoje p²ipravila pro kaºdou oblast samostatn╪ (v dokumentech Národní telekomunikaƒní politika a Státní informaƒní politika), a navíc zpàsobem, kter∞ o n╪jaké konvergenci nemá ani potuchy.
Konvergence, nebo naopak divergence?
Spl∞vání informaƒních a telekomunikaƒních technologií je skuteƒn╪ velmi v∞razn∞m trendem, kter∞ se stále markantn╪ji prosazuje jak v samotné oblasti technologií, tak i v oblastech navazujících - nap²íklad v povaze sluºeb, které jsou nabízeny uºivatelàm, a v charakteru subjektà, které tyto sluºby nabízejí. Ustálilo se dokonce i oznaƒení pro takto "splynulé" technologie - ICT (Information and Communication Technologies).
Pokud jde o ƒist╪ technologickou oblast, zde je asi nejmarkantn╪jτím projevem konvergence spl∞vání dosud odd╪len∞ch sítí pro p²enos hlasu (tedy sítí telefonních) a sítí pro p²enos dat (nap²íklad internetu). V∞sledkem bude jediná sí£, umoºσující oba druhy p²enosà souƒasn╪. Dále jde o konvergenci sluºeb (nap²íklad celá oblast poƒítaƒem podporované a ²ízené telefonie) a v neposlední ²ad╪ i o spl∞vání tradiƒních telekomunikaƒních operátorà se subjekty, které poskytují datové a on-line sluºby.
Celá oblast informaƒních a komunikaƒních technologií (ICT), vznikající postupn∞m spl∞váním obou d²íve odd╪len∞ch sv╪tà, p²itom nemàºe existovat zcela nezávisle na státu a jeho institucích a pravidlech (zákonech). Nejde samoz²ejm╪ o to, aby celá konvergence byla státem ²ízena. Role státu a jeho aparátu by m╪la b∞t analogická roli rozhodƒího - stanovit pravidla hry, p²ipravit h²iτt╪, a pak na n╪m nechat "hrát" jednotlivé privátní subjekty (a pouze kontrolovat dodrºování stanoven∞ch pravidel hry, podobn╪ jako skuteƒn∞ rozhodƒí).
K úsp╪τnému napln╪ní takovéto role pot²ebuje stát urƒitou základní koncepci - musí si nejprve ujasnit, ƒeho a jak chce dosáhnout (coº lze p²irovnat k ujasn╪ní cílà hry), jak rychle, jak∞mi prost²edky a zpàsoby atd. Konkrétní podobou by m╪la b∞t koncepce, kterou stát vypracuje a v optimálním p²ípad╪ nechá projít ve²ejnou oponenturou, aby se k ní mohla vyjád²it celá odborná ve²ejnost. Samoz²ejmostí by m╪lo b∞t také to, ºe koncepce státu bude brát v úvahu reálnou situaci v oblasti technologií a trendy, které zde pàsobí, tedy vƒetn╪ trendu ke konvergenci informaƒních a telekomunikaƒních technologií. Ideální by asi byla jediná, "jiº zkonvergovaná" koncepce, která by k ob╪ma pàvodn╪ samostatn∞m oblastem p²istupovala uº s v╪domím a uváºením procesu jejich spl∞vání.
V ¼R v nedávné dob╪ také vznikla koncepce státu v oblasti informaƒních a telekomunikaƒních technologií - ale bohuºel, jak uº jsme se zmínili, odd╪len╪, ve form╪ dvou samostatn∞ch dokumentà. Jedním z nich je "Národní telekomunikaƒní politika", ten vypracovalo Peltrámovo Ministerstvo dopravy a spojà ¼R, a druh∞ dokument s názvem "Státní informaƒní politika" p²ipravila Rada vlády pro státní informaƒní politiku (resp. kolektiv autorà pod vedením dr. Kofránka). Forma dvou samostatn∞ch dokumentà by nemusela b∞t zas tak na závadu, pokud by se jednalo o dv╪ specificky formulované verze jedné a téºe koncepce, nebo alespoσ o dv╪ koncepce, které jsou ale velmi t╪sn╪ provázány mezi sebou a úzce koordinovány. Velmi se ale obávám, ºe u nás tomu tak není - ºe jde o dv╪ naprosto samostatné koncepce, z nichº kaºdá si "hraje na svém vlastním píseƒku" a jejichº obsah jako by s existencí druhé oblasti snad ani nepoƒítal.
Soudím tak podle toho, ºe dokument Státní informaƒní politika (alespoσ podle mého názoru) nejen ºe nepoƒítá se spl∞váním obou oblastí, ale dokonce ani nereflektuje to, jak∞ podstatn∞ vliv mají ob╪ oblasti na sebe navzájem. Jde zejména o to, ºe vysoké telekomunikaƒní tarify na jedné stran╪ generují zajímavé v∞nosy, ale na druhé stran╪ siln╪ dusí rozvoj informaƒních technologií, ƒímº zpàsobují nejen citelné zaostávání celého informaƒního sektoru, ale také brání vytvá²ení jin∞ch hodnot, které by nejspíτe bohat╪ p²ev∞τily v∞nosy z poskytování telekomunikaƒních sluºeb.
Stát se ve zmiσovaném dokumentu vàbec nevyslovuje k tomu, ºe by cht╪l n╪jak podpo²it rozvoj on-line sluºeb pro své obƒany ovlivσováním jejich ceny - zejména tím, ºe by v dob╪ existence monopolu, kdy práv╪ on urƒuje tarify dosud neliberalizovan∞ch telekomunikaƒních sluºeb, cht╪l hledat jejich optimální cenovou hladinu. Ovτem optimální nikoli z hlediska maximalizace v∞nosà za telekomunikaƒní sluºby (coº nutn╪ vede ke stagnaci informaƒních sluºeb), ale optimální z hlediska souƒtu p²ínosà, které mu vzniknou v obou oblastech (a také v dalτích oblastech, jako je t²eba zam╪stnanost, rozvoj podnikání, vzd╪lanost národa atd.), a to t²eba i za cenu urƒité ztrátovosti telekomunikaƒních sluºeb. K n╪ƒemu takovému by ale byl nutn∞ komplexní pohled lidí, kte²í za stát zmín╪né koncepce p²ipravují a rozhodují o nich. Tedy urƒitá konvergence v myτlení, respektujícím fakt, ºe se jednotlivé oblasti chovají jako spojené nádoby a ºe kdyº se n╪kde n╪co p²itáhne, n╪co jiného bude zkomírat, ƒi dokonce odum²e.
