Za star∞ch zlat∞ch ƒasà jsme dopisnímu papíru sv╪²ovali i ty nejtajn╪jτí myτlenky s dàv╪rou, ºe se je, a nezkreslené, dozví pouze adresát - a kdyby se tak nestalo, ºe nepovolan∞ ƒtená² ƒi pad╪latel bude potrestán. Màºeme se ale takto spolehnout i na korespondenci po dneτní informaƒní dálnici?
Kdyº ƒte poτ£ák dopisy...
Konstatování, ºe technick∞ pokrok v naprosté v╪tτin╪ p²edbíhá právní úpravu, je natolik notorické, ºe by se mohlo stát p²íslovím. Nikoli snad proto, ºe by tvàrci práva byli hloup╪jτí nebo mén╪ informovaní. Dàvodem je fakt, ºe technika v nejτirτím slova smyslu je fenomén, kter∞ je zákonit╪ dynamiƒt╪jτí neº právo. Tomu pak nezb∞vá neº na ni reagovat se zpoºd╪ním: ve v╪tτin╪ p²ípadà postaƒí vy²eτit problémy právními normami v∞slovn╪ neupravené pomocí v∞kladu (nap². za pouºití analogie), n╪kdy je vτak pot²ebné p²ijmout novou úpravu.
Podívejme se optikou této skuteƒnosti na internet a konkrétn╪ na e-mail.
Na otázku, zda màºe b∞t kontrolován obsah dopisà zasílan∞ch poτtou nebo klasick∞ch telefonních hovorà, odpoví v╪tτina lidí, ºe nikoli. Jist╪ se nem∞lí - máme p²ece zákony! Platí zákon o poτt╪ ƒ. 222/1946 ve zn╪ní pozd╪jτích p²edpisà (⌡ 8 - Poτtovní tajemství) a zákon o telekomunikacích ƒ. 110/1964 ve zn╪ní pozd╪jτích p²edpisà (oddíl VIII - Telekomunikaƒní tajemství). Poruτování tajemství dopravovan∞ch zpráv je také sankcionováno trestním zákonem (ƒ. 140/1961 ve zn╪ní pozd╪jτích p²edpisà) v ust. ⌡ 239 - 240.
Co ²íká zákon
Podle ⌡ 239 odst. 1 posledn╪ zmín╪ného zákona "Kdo úmysln╪ poruτí tajemství a) uzav²eného listu nebo jiné písemnosti, zasílan∞ch poτtou nebo jin∞m dopravním za²ízením, nebo b) zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jin∞m takov∞m ve²ejn∞m za²ízením, bude potrestán odn╪tím svobody aº na τest m╪sícà." Podle názoru publikovaného nap². v [1] jde v p²ípad╪ e-mailu o ve²ejné za²ízení, nebo£ e-mail vyuºívá mezi místem odesílatele a p²íjemce dva ve²ejné subjekty (alespoσ ve²ejné pro p²edplatitele, resp. úƒastníky): server poskytovatele p²ipojení a jednotnou telefonní sí£, po které je p²enos mailu realizován. Lze proto soudit, ºe i p²enos zpráv elektronickou poτtou je prost²edím pro napln╪ní skutkové podstaty trestného ƒinu podle ⌡ 239.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení "Pracovník poτtovní nebo telekomunikaƒní sluºby, kter∞ a) spáchá ƒin uveden∞ v odstavci 1, b) jinému úmysln╪ umoºní spáchat takov∞ ƒin, nebo c) pozm╪ní nebo potlaƒí písemnost dopravovanou poτtou nebo jin∞m dopravním za²ízením anebo zprávu podanou telefonicky, telegraficky nebo jin∞m podobn∞m zpàsobem, bude potrestán odn╪tím svobody aº na jeden rok nebo zákazem ƒinnosti." Také v tomto p²ípad╪ je z²ejm╪ pracovník poskytovatele internetu pracovníkem "telekomunikaƒní sluºby", protoºe jde o sluºbu poskytovanou ve²ejnosti - p²edplatitelàm. Pon╪kud delikátn╪jτí otázkou je, zda je pracovníkem telekomunikaƒní sluºby také nap²íklad zam╪stnanec správce sít╪ podniku nebo vysoké τkoly. Podle [1] a [2] by z²ejm╪ i zde bylo moºno odpov╪d╪t kladn╪.
Trochu jiná je situace v ust. ⌡ 240 TrZ: "(1) Kdo v úmyslu zpàsobit jinému τkodu nebo opat²it sob╪ nebo jinému neoprávn╪n∞ prosp╪ch a) prozradí tajemství, o n╪mº se dozv╪d╪l z písemnosti, telegramu nebo telefonního hovoru, které nebyly urƒeny jemu, nebo b) takového tajemství vyuºije, bude potrestán odn╪tím svobody aº na jeden rok.
(2) Pracovník poτtovní nebo telekomunikaƒní sluºby, kter∞ a) spáchá ƒin uveden∞ v odstavci 1, nebo b) jinému úmysln╪ umoºní spáchat takov∞ ƒin, bude potrestán odn╪tím svobody aº na dv╪ léta nebo zákazem ƒinnosti."
Zde zákonodárce z neznám∞ch dàvodà nepouºil obecn╪jτí definici podobn╪ jako v ⌡ 239 "telegrafem nebo jin∞m takov∞m ve²ejn∞m za²ízením", ale v∞slovn╪ uvedl pojem "telefonní hovor". Nask∞tá se otázka, zda digitální p²enos lze povaºovat za hovor - mohou spolu hovo²it pouze dv╪ osoby nebo i dva poƒítaƒe, je jeτt╪ hovorem fax a uº není mail, ƒi jak tomu je? Tady vidíme znaƒn∞ rozpor - evidentn╪ se zapomn╪lo na oƒekávan∞ v∞voj technick∞ch prost²edkà. Krom╪ toho jsme jiº d²íve upozorσovali také na podmínku nejen informaci získat, ale tuto informaci prozradit nebo vyuºít [4].
Je ovτem t²eba dodat, ºe za okolností podle ⌡ 88 trestního ²ádu màºe b∞t na²ízen v trestním ²ízení odposlech a zá-
znam telekomunikaƒního provozu. Odposlouchávání a záznam telekomunikaƒního provozu umoºσuje také nap²íklad. ⌡ 33 (a následující) zák. ¼NR ƒ. 283/1991 o Policii ¼eské republiky ve zn╪ní pozd╪jτích p²edpisà nebo ⌡ 7 (a následující) zák. ƒ. 154/1994 o Bezpeƒnostní informaƒní sluºb╪ ve zn╪ní pozd╪jτích p²edpisà, ƒi ⌡ 37a (a následující) zák. ƒ. 13/1993 (celního zákona) ve zn╪ní pozd╪jτích p²edpisà. P²ísluτné státní orgány mají k zásahu do tajemství dopravovan∞ch zpráv, konkrétn╪ odposlouchávání telefonních hovorà a otevírání dopravovan∞ch zásilek, zákonnou licenci.
Kdyº naslouchá τéf...
Obƒas se vyskytnou zam╪stnavatelé, kte²í si nárokují právo kontrolovat, k jak∞m úƒelàm pouºívají jejich zam╪stnanci firemní telefony ƒi jiné komunikaƒní prost²edky, zejména pak e-mail. V této souvislosti b∞vá kladena otázka, zda takov∞ postup není v rozporu s ustanovením ⌡ 239 odst. 1 TrZ.
Pro její posouzení vyjd╪me z toho, ºe telekomunikaƒní sí£ tvo²í nejen hlavní telekomunikaƒní stanice, ale také manuální úst²edna a jednotlivé úƒastnické stanice v ú²ad╪, továrn╪ a byt╪ [5]. Jestliºe by tedy zam╪stnavatel odposlouchával obsah telefonních hovorà, spáchal by tak uveden∞ trestn∞ ƒin. Skutková podstata ⌡ 239 trestního zákona vτak není napln╪na v p²ípad╪, ºe by si pouze zaznamenával, obvykle pomocí technického za²ízení, ƒísla stanic, na která zam╪stnanci volají. Nelze vylouƒit, ºe by na tomto základ╪ p²ípadn╪ mohl ºádat, aby mu dotyƒn∞ uhradil ƒástku za soukromé hovory. (Dodejme, ºe takto vzniklá evidence nepochybn╪ nemá povahu informaƒního systému s osobními údaji, protoºe telefonní ƒíslo neumoºσuje samo o sob╪ identifikovat fyzickou osobu.)
Nov∞ rozm╪r do t╪chto vztahà mezi zam╪stnancem a zam╪stnavatelem vnesl internet. Trestní zákon s jeho existencí v∞slovn╪ nepoƒítá, nicmén╪ jej jist╪ lze pod²adit pojmu "jiné ve²ejné za²ízení, kter∞m jsou podávány zprávy" uº proto, ºe pouºívá jednotnou telefonní sí£ [1]. Zam╪stnavatelé si ƒasto nárokují právo kontrolovat komunikování sv∞ch zam╪stnancà nejen uvnit² podniku ƒi ú²adu, ale také ve vn╪jτích vztazích. Tento postup odàvodσují tím, ºe se musejí chránit jak proti neºádoucím vlivàm zvenƒí, tak i vàƒi zneuºívání e-mailu. Jde o postoj jist╪ pochopiteln∞, protoºe, pokud nebereme v úvahu toliko finanƒní stránku v╪ci, musejí chránit skuteƒnosti, které jsou utajovány (nap². obchodní tajemství), pov╪st ú²adu, dobré jméno firmy atd. [6]. Obdobn╪ postupují vysoké τkoly vàƒi studentàm.
Zam╪stnavatelé, vysoké τkoly a jiné instituce dále vydávají ràzné interní provozní ²ády pro pouºívání internetu, v nichº stanoví zákaz jeho pouºívání pro komerƒní úƒely, propagaci urƒit∞ch ideologií, zakazují pouºívání vulgárních v∞razà apod. a hrozí sankcemi za jejich poruτení.
Pokud by zam╪stnavatel pouze zjiτ£oval e-mailovou adresu, na niº byla n╪jaká zpráva zaslána, bude to v podstat╪ totéº jako kontrola telefonních ƒísel volan∞ch z urƒitého aparátu; takov∞m jednáním by se tedy z²ejm╪ nedopouτt╪l poruτení tajemství dopravovan∞ch zpráv. Màºe také blokovat odesílání poτty na urƒité adresy nebo moºnost p²ipojení na urƒité domény v internetu, podobn╪ jako modern╪jτí telefonní úst²edny umoºσují zablokovat volání urƒit∞ch ƒísel ƒi skupin ƒísel.
Problém vτak tkví v technické povaze internetu, resp. e-mailu: na jedné stran╪ je pomocí poƒítaƒe a speciálního programu pro elektronickou poτtu napsána zpráva, která je prost²ednictvím internetu a jeho protokolu TPC/IP odeslána, a na druhé stran╪ je p²ijata op╪t prost²ednictvím poƒítaƒe adresáta. Text je p²itom v poƒítaƒi odesílatele, p²íjemce a ƒasto i v uzlech na své cest╪ zachováván, a jako takov∞ màºe b∞t jeho obsah p²edm╪tem kontroly.
Otázkou je, jak urƒit, zda se na zprávu zaslanou prost²ednictvím internetu vztahuje telekomunikaƒní tajemství. Z²ejm╪ tomu tak nebude v okamºiku, kdy byla napsána a lze ji vytisknout ƒi p²eƒíst na obrazovce poƒítaƒe. Tento stav lze p²irovnat k situaci, kdy je dopis po²izovan∞ v klasické form╪ jen na papí²e a není vhozen do schránky. O "podání zásilky" internetem je moºno hovo²it aº v okamºiku, kdy je na základ╪ p²ísluτného povelu (tj. stiskem tlaƒítka Send, Reply, Odeslat, Odpov╪d╪t apod.) text zprávy zaslán adresátovi. Taková zpráva podléhá b╪hem cesty od odesílatele k adresátovi ochran╪ podle ⌡ 239, resp. ⌡ 240 trestního zákona.
Majiteli (provozovateli) sít╪ ƒi serveru, resp. jeho zástupci lze p²iznat právo, aby zkontroloval text p²ed odesláním zprávy. V této fázi màºe zjiτ£ovat, zda nejde o soukromou záleºitost odesílatele, neodporuje-li text právním p²edpisàm ƒi zda není v rozporu s pravidly, která vydal. (Tento záv╪r má ovτem spíτe jen teoretick∞ v∞znam vzhledem k tomu, ºe kontrolovat veτkeré odesílané zprávy prost²ednictvím internetu je v praxi sotva moºné; nelze ovτem vylouƒit nahodilou kontrolu.)
Má právo rovn╪º urƒit, ºe vτechny zprávy odcházející z instituce (serveru) musí procházet jedním centrem, kde budou evidovány (a p²ípadn╪ také archivovány) adresy p²íjemcà. (Vzhledem k povaze e-mailov∞ch adres tím nevznikne informaƒní systém s osobními údaji, a na jeho provozování se tedy nebude vztahovat zák. ƒ. 256/1992 o ochran╪ osobních údajà v informaƒních systémech [7]. Takov∞ seznam je totiº moºno p²irovnat k protokolu odesílané poτty, kter∞ je b╪ºn╪ veden v písemné form╪ snad kaºdou institucí.)
V této souvislosti je t²eba se zamyslet také nad tím, zda màºe majitel sít╪ kontrolovat obsah odeslan∞ch zpráv, které zàstaly uloºeny v poƒítaƒi (na stanici nebo na serveru). Zprávy nacházející se v poƒítaƒi odesílatele z²ejm╪ nepoºívají ochrany jakoºto odeslané zprávy (podobn╪ jako kopie dopisà v τupleti odesílatele). Diskutabilní je ale postavení zpráv, které byly odeslány ze stanice a jejichº kopie se p²ípadn╪ nacházejí n╪kde na cest╪ k adresátovi - nap². na serveru provozovatele podnikové ƒi τkolní sít╪: lze p²ijmout v∞klad, ºe jde o odeslanou zprávu, a tudíº se na ni telekomunikaƒní tajemství vztahuje.
Majitel sít╪ (správce serveru apod.) má podle naτeho názoru právo obsah t╪chto zpráv kontrolovat p²ed jejich odesláním - avτak pouze z uveden∞ch hledisek, tedy zda nejde o soukromou korespondenci, zda neobsahují závadné texty atd. P²itom ovτem musí τet²it soukromí a dalτí osobnostní práva t╪ch, kdo je vytvo²ili [8]. Zásadn╪ je tedy nep²ípustné, aby jejich obsah vyuºíval ve svàj prosp╪ch ƒi zneuºíval proti tomu, kdo zprávu napsal - nap². obsah korespondence zve²ejσoval. Na druhé stran╪ by vτak byl oprávn╪n poºadovat náhradu vznikl∞ch nákladà za neoprávn╪né pouºití své v∞poƒetní techniky, p²ípadn╪ internetu a komunikací (a za urƒité situace dát "pachateli" v∞pov╪╘ za poruτení pracovní kázn╪, p²ípadn╪ s ním pracovní pom╪r okamºit╪ zruτit). Zakáºe-
-li nap². vysoká τkola ve sv∞ch vnit²ních p²edpisech urƒité zpàsoby ƒi formy vyuºívání poƒítaƒà a internetu, je oprávn╪na uplatnit vàƒi studentovi, kter∞ tento zákaz poruτil, i disciplinární opat²ení podle ⌡ 64 a následujících zákona ƒ. 111/1998 o vysok∞ch τkolách.
Pozor na sm╪rnice!
Pokud je vτak v pravidlech pro provoz sít╪ vysoké τkoly napsáno "Administrátor domény je oprávn╪n monitorovat ƒinnost uºivatelà spravované domény v mezích, které neohroºují ve²ejná, osobní ƒi vlastnická práva jednotliv∞ch uºivatelà. Informace, se kter∞mi v rámci této ƒinnosti p²ichází do styku, je povinen udrºovat v naprosté tajnosti a s obsahem soukrom∞ch adresá²à jednotliv∞ch uºivatelà není oprávn╪n seznamovat dalτí osoby. V p²ípad╪ zjiτt╪ného poruτení pravidel provozu sít╪ je povinen s touto skuteƒností seznámit odpov╪dného akademického funkcioná²e (d╪kana fakulty nebo rektora univerzity)...", vàbec bychom si nebyli jisti, zda se monitorováním myslí také ƒtení obsahu odeslan∞ch zpráv; dikce "s obsahem soukrom∞ch adresá²à jednotliv∞ch uºivatelà" i uºití pojmu "monitorování" napovídají, ºe by mohlo jít o monitorování provozu (adres, jmen domén, délky spojení...) a o kontrolu obsahu diskà na poƒítaƒích τkoly, nikoliv o kontrolu obsahu korespondence. Navíc podle t╪chºe sm╪rnic je "odposlouchávání provozu a vytvá²ení kopií zpráv procházejících jednotliv∞mi uzly sít╪" zakázáno.
Jsou-li prost²ednictvím v∞poƒetní techniky a internetu vytvá²eny a odesílány zprávy, màºe zam╪stnavatel nepochybn╪ zakázat vytvá²ení jejich kopií a ukládání na jednotlivé poƒítaƒe (bu╘ vτech, nebo jen t╪ch, které urƒí). Tento záv╪r vypl∞vá z faktu, ºe se tu jedná o sluºební záleºitosti, s nimiº má zam╪stnavatel právo disponovat. Souƒasn╪ bude jist╪ oprávn╪n i kontrolovat, zda je tento zákaz dodrºován.
Pokud ale ²ád uºivatele internetu nebo poƒítaƒové uƒebny p²ipouτtí, ºe elektronickou poτtu mohou studenti pouºívat i pro svoji soukromou pot²ebu, nesmí b∞t jiº odeslané zprávy kontrolovány z hlediska závadnosti jejich obsahu (a z n╪j proti autoràm vyvozovány jakékoliv dàsledky), p²ípadn╪ obsah zpráv zve²ejσován. Vydávat provozní ²ády zakotvující správci sít╪ (nebo akademickému sboru) tato oprávn╪ní je podle naτeho názoru zbyteƒné. Takové právo nelze p²iznat vysok∞m τkolám, pokud poskytnou sv∞m studentàm moºnost pomocí internetu komunikovat, opat²ovat si informace, úƒastnit se sout╪ºí apod. µkola jim tím totiº umoºnila, aby ve stanoveném rámci vyuºívali internet ke sv∞m pot²ebám, a tedy i disponovali se zprávami ƒi získan∞mi informacemi.
Nutno ovτem ²íci, ºe v praxi jsou pravidla formulována ƒasto vágn╪ a nejednoznaƒn╪, nap².: "Uºivatel smí pouºívat sí£ v souladu s akademick∞m, vzd╪lávacím a v∞zkumn∞m posláním sít╪. Sí£ je rovn╪º urƒena pro administrativní a provozní úƒely fakulty. Za poruτení pravidel se povaºuje pouºití sít╪ pro komerƒní ƒinnost nesouvisející s ƒinností fakulty, politickou, náboºenskou nebo rasovou agitaci." B∞t "v souladu" je samoz²ejm╪ n╪co jiného neº "pouºívat pouze pro", takºe p²i uvedené definici lze p²edpokládat, ºe v souladu s posláním je aktivní pouºívání e-mailu (bez omezení adresátà), úƒast na elektronick∞ch konferencích a jin∞ch zpàsobech komunikace (chat, ICQ, news apod.), a nelze studenty pronásledovat, pokud se nedopustí pouºití sít╪ pro komerƒní ƒinnost nesouvisející s ƒinností fakulty, politickou, náboºenskou nebo rasovou agitaci.
Podobn╪ jiné sm╪rnice uvád╪jí, ºe "Uºivatelé vyuºívají poƒítaƒové prost²edky univerzity ve shod╪ se sv∞mi pracovními a studijními úkoly." I zde jde o τiroce pojatou definici, která zcela z²ejm╪ p²edpokládá úplnou volnost p²i vyuºívání prost²edkà, pokud je toto konáno nekomerƒn╪ a nedochází k poruτování obecn╪ závazn∞ch právních norem.
Pravidla pouºívání internetu, resp. elektronické poτty by m╪li provozovatelé sítí a serverà upravit v interních p²edpisech tak, aby bylo oprávn╪n∞m uºivatelàm zcela z²ejmé, jak∞m zpàsobem mohou, nebo naopak nesm╪jí postupovat. Nezbytnost sm╪rnic je dána i tím, ºe bez nich by v mnoha p²ípadech bylo moºno odpov╪dnost za zneuºívání internetu ƒi elektronické poτty sotva uplatσovat - v právních p²edpisech v tomto ohledu úprava chybí a poƒítá se práv╪ s tím, ºe práva a povinnosti budou stanoveny v t╪chto p²edpisech. Samoz²ejm╪ si vτak interní sm╪rnice nemohou osobovat poruτování práv, která jsou chrán╪na zákonem.
Pavel Mates, Vladimír Smejkal
Odkazy:
[1] Podrobnosti viz Vladimír Smejkal: Internet@⌡⌡⌡, Grada Publishing, Praha 1999, str. 90.
[2] Viz zákon ƒ. 110/1964 o telekomunikacích, Oddíl VIII - Telekomunikaƒní tajemství, ⌡ 20: "(1) Právnické a fyzické osoby obstarávající telekomunikaƒní v∞kony a jejich pracovníci i jiné osoby pov╪²ené úkoly p²i t╪chto v∞konech nesm╪jí úmysln╪ pro jiné neº pracovní úƒely získávat informace o obsahu zpráv p²enáτen∞ch telekomunikaƒními za²ízeními a sít╪mi, jakoº i o jménech a adresách komunikujících stran a o ƒíslech komunikujících stanic. Jsou povinny zachovávat tajemství, nesm╪jí sd╪lovat jakékoli údaje t∞kající se dopravovan∞ch nebo zprost²edkovan∞ch zpráv. (2) Θdaje o dopravovan∞ch nebo zprost²edkovan∞ch zprávách mohou b∞t sd╪leny jen odesílateli a adresátu nebo jejich oprávn╪n∞m zástupcàm (právním nástupcàm). Soudàm, orgánàm prokuratury a orgánàm státní správy je umoºn╪no získat informace o obsahu dopravovan∞ch nebo p²enáτen∞ch zpráv; t╪mto orgánàm mohou b∞t sd╪leny údaje o zprávách, pop²ípad╪ mohou b∞t obeznámeny s provozními doklady, nezve²ejn╪n∞mi ƒísly úƒastnick∞ch stanic nebo mohou vyuºívat pro dan∞ úƒel telekomunikaƒní za²ízení v p²ípadech stanoven∞ch zákonem. (3) Θdaje p²edchozích odstavcà platí i pro dalτí provozovatele telekomunikaƒních za²ízení a sítí a jejich pracovníky, jakoº i pro uºivatele telekomunikaƒních za²ízení a sítí, kte²í se by£ i náhodou p²i svém telekomunikaƒním styku seznámí s obsahem informací p²enáτen∞ch telekomunikaƒními za²ízeními a sít╪mi."
[3] Tamtéº, ⌡ 1 písm. d): "Telekomunikaƒní sluºby jsou sluºby, jejichº poskytování spoƒívá zcela nebo p²eváºn╪ v p²eprav╪ informací pomocí telekomunikaƒních za²ízení," a písm. a): "telekomunikaƒní za²ízení jsou za²ízení pro vysílání, p²enos a p²íjem informací jakéhokoliv druhu po vedení, rádiov∞mi, optick∞mi a jin∞mi prost²edky vyuºívajícími elektromagnetick∞ch vln."
[4] Viz také judikát Nejvyττího soudu ¼SR - Kr II 172/22 (z roku 1922), kter∞ ²íká: "Protiprávním otev²ením dopisu není mín╪no pouhé mechanické otev²ení dopisu, n∞brº i dalτí protiprávní pouºití jej od okamºiku, kdy osoba ƒtoucí dopis nabyla v╪domosti, ºe dopis jí nenáleºí. Jen vrácením dopisu adresátu nebo odesílateli bez jakéhokoliv vlastního pouºití jeho obsahu lze se uvarovati trestu. Delikt sám se skládá z protiprávního otev²ení dopisu a z úmyslného poruτení listovního tajemství, kteráºto posledn╪jτí náleºitost ƒasov╪ následovati musí prv╪jτí, a kterouºto jedin╪ zákon chce míti chrán╪nou."
[5] P. µámal, J. Rizman: Trestní zákon. Komentá², Praha 1994, str. 852.
[6] P²íkladà zneuºívání internetu je znaƒné mnoºství. Je nap². známo, ºe zam╪stnanci pouºívají sluºební e-maily ke sv∞m podnikatelsk∞m aktivitám (nap². student jedné praºské vysoké τkoly rozeslal na 12 000 adres nabídku sluºeb urƒitého hotelu).
[7] P. Mates, V. Smejkal: Jsou poτtovní a elektronické adresy osobními údaji?, Connect!, 12/1997.
[8] Podrobnosti viz zejména K. Knap, J. µvestka, O. Jehliƒka, P. Pavlík, V. Plecit∞: Ochrana osobnosti podle obƒanského práva, Praha 1996, str. 107 a 274.
