Chip 1998 March/Chip_1998-03_cd.bin/ctenari/Trejbal/scifi/STONE.TXT

Text File | 1997-12-25 | 308KB | 4,511 lines

  MARK  STONE  V  ZAJETï  SOLANU  -  SCI-FI  PRO  OTRLÉ  ZNALCE  ÆÅNRU


                volnê ¿i⌐itelné na CD ROM  a po internetu



  Jiæ více neæ pêtset let provádí Zemská Unie ( federace zahrnující 85 planet
  ) intenzívní  vÿzkum celé  galaxie. Postupem  çasu si  v¿ak vlády  zaçínají
  uvêdomovat, æe sbliæování s p⌐íli¿ primitivními civilizacemi vyvolává mnoho
  zbyteçnÿch potíæí  a nep⌐iná¿í  æádné vÿraznê  pozitivní vÿsledky.  Vêt¿ina
  domorodcû se  po prvních  kontaktech s  vyspêlou technikou  federace stává
  pasivními æebráky,  kte⌐í nijak neusilují o svûj dal¿í samostatnÿ vÿvoj. Je
  to pochopitelné.  Kulturní a  civilizaçní ¿ok  p⌐iná¿í têmto  jednodu¿e
  uvaæujícím bytostem  têæké deprese  a postupem çasu i znechucení nad nízkou
  úrovní vlastních  vÿtvorû. Chybí jim jakákoliv snaha vytvo⌐it nêco nového a
  to má  za následek tragickÿ konec celÿch  civilizací.   Proto vznikl  zákon
  o nevmê¿ování  se. Jakmile  vesmírná loâ  objevila planetu  s humanoidy,
  zaregistrovala ji,  ale posádka nikdy nevstupovala do kontaktu, dokud nebyl
  proveden peçlivÿ prûzkum civilizaçní úrovnê obyvatel.
     Jestliæe  dosáhli urçitého  prahu technického  rozvoje, pak  s nimi
  Ministerstvo pro  záleæitosti Galaxie  navázalo diplomatické  styky. Jinak
  byly dokumentaçní  materiály p⌐edány  Sluæbê pro  dohled nad  primitivními
  planetami, která prûbêænê vypracovávala zprávy o rozvoji  domorodcû.
     K  tomu slouæily kontrolní mise, které se pro danou civilizaci opakovaly
  asi dvakrát  za sto  let. Na  primitivní planetu  byly vysílány  skupiny,
  sloæené z  agenta çinné  sluæby a  androida, kte⌐í  se zcela  diskrétnê
  zamíchali do místní populace. Jedním z têchto agentû byl také Mark Stone.

                                                               1.


   Na  vÿchodním pob⌐eæí právê vycházelo slunce. Zlatavá zá⌐e postupnê zalila
  vr¿ky st⌐ech  a po  chvíli pronikla  i na  betonovÿ plácek  p⌐ímo v  centru
  luxusního soukromého  komplexu Elsy  Svensonové, majitelky  akcií vêt¿iny
  vÿvojovÿch laborato⌐í  pozemské unie  a pravdêpodobnê  nejbohat¿í æeny
  galaxie. Její  bohatství si  vynutilo krutou  dañ ve formê dlouhÿch nudnÿch
  porad a  zbyteçnê promarnêného  çasu na  zasedáních p⌐edstavenstev  rûznÿch
  spoleçností. Proto  byla tato  mladá dáma  velice spokojena,  æe si koneçnê
  mûæe udêlat tÿden dovolené ve svém novém letním sídle.
     Elsa se zaçala pod neçekanÿm tlakem sluneçních paprskû pomalu probouzet.
  Obrátila se  na levÿ  bok a  zat⌐ásla pe⌐inou  vedle sebe :"Marku, ..no tak
  Marku, vstávej,  je ráno  !"   Náhle se otev⌐ely dve⌐e a v nich se objevila
  svalnatá postava  kapitána Sluæby pro dohled nad primitivními civilizacemi.
  I p⌐es  jeho ve¿kerou  snahu o  normální vystupování se dalo vysledovat, æe
  Mark je  nêco víc neæ jen dob⌐e stavênÿ usmêvavÿ ¿estat⌐icátník. Jeho chûze
  p⌐ipomínala svojí  pruæností pohyb  nebezpeçnné ¿elmy  a ostraæitÿ  a p⌐ímÿ
  pohled tmavÿch  oçí dával  tu¿it odvahu a up⌐ímnost. Snêdÿ obliçej, opálenÿ
  mnoha slunci celé galaxie, se roztáhl ¿irokÿm úsmêvem.
    "Dobré ráno Elso. Tak jaká byla noc ?"
  Elsa prudce  odhodila z  tvá⌐e pramen  tmavÿch vlasû a vyskoçila z postele.
  Up⌐ela na  Marka spalující  pohled svÿch  zelenÿch oçí sr¿ících jisk⌐içkami
  smíchu. "Jak  se mûæe¿  takhle ptát.  Nepokou¿ej se  mi namluvit, æe tu byl
  místo tebe celou noc Ray."
    Markovi strnul úsmêv na rtech. Ray byl jeho nejlep¿í kamarád, android, se
  kterÿm se  pravidelnê vydával  na mise  Sluæby. Mark mu bezmeznê dûvê⌐oval,
  protoæe mu  jiæ mnohokrát  zachránil æivot.  P⌐estoæe byl  Ray pravÿm divem
  pozemskÿch technologií,  technici tvrdili,  æe není schopen hlub¿ích citû a
  lidského pohledu na æivot. To v¿ak odporovalo Markovÿm zku¿enostem. Ray jiæ
  mnohokrát prokázal  v prekkérních situacích více citu neæ vêt¿ina ostatních
  lidí. Vrcholem   bylo,  kdyæ minulÿ  tÿden, kdy byl Mark obvinên Komisí pro
  nevmê¿ování z  neuváæeného postupu  na jedné  z primitivních  planet, Ray
  originálním zpûsobem  zmênil rozhodnutí  p⌐edsedkynê komise. Markovi nebylo
  dost dob⌐e jasné, kde si osvojil slovní zásobu zku¿eného svûdce ani v¿echny
  související techniky,  ale pravdou zûstává, æe p⌐edsedkynê v prûbêhu líçení
  dost dlouho  trvala na  tvrzení, æe  Ray p⌐eci nemûæe bÿt android. O dûvodu
  svého p⌐esvêdçení  pak s rozpaky mlçela, çímæ vytvo⌐ila prostor pro Markovu
  svéráznou obhajobu.  Ve¿keré návrhy  na jeho  potrestání byly  po krat¿í
  diskusi zamítnuty a tak mohl vzít Mark tentokrát Raye s sebou na dovolenou.
    Teâ si v¿ak nebyl vûbec jistÿ, jestli udêlal dob⌐e. Na okamæik zav⌐el oçi
  a vyslal telepatickou zprávu. "Rayi, kdes byl minulou noc ?"
     Ray  byl jedním  z mála modelû, kerÿ byl vybaven psychickÿm zesilovaçem,
  umoæñujícím telepatickou  komunikaci. Tato  moænost jiæ  Markovi zachránila
  nêkolikrát æivot.  Protoæe tento  druh domluvy nebyl p⌐íliæ roz¿í⌐en ani na
  Zemi, mêl  Ray skvêlé  p⌐edpoklady dostávat  Marka zcela  p⌐ekvapivê z
  nebezpeçnÿch situací.  Nejnovêj¿í generace  androidû jiæ  nebyla podobnÿm
  za⌐ízením vybavována,  neboƒ málokterÿ  z aspirantû  Sluæby pro  dohled nad
  primitivními civilizacemi  ovládal alespoñ  çásteçnê metapsychickou
  komunikaci. Mark  mêl tu  vÿhodu, æe se na jedné z misí setkal s rostlinnÿm
  spoleçenstvím, které  disponovalo ohromnÿm  potenciálem v oblasti psychické
  komunikace a  pomohlo mu  plnê rozvinout  jeho skryté  schopnosti. Nyní  by
  dokázal Raye  zavolat i  kdyby byl  na druhé stranê planety. To v¿ak nebylo
  t⌐eba.   Druhÿmi dve⌐mi ve¿el do místnosti Ray. Podobnost androidû S.D.P.P.
  s lidmi byla tak⌐ka neuvê⌐itelná. Jeho postava byla je¿tê o nêco mohutnêj¿í
  neæ Markova.  Sympatickÿ vÿraz  ve tvá⌐i  se mu  postupnê mênil  aæ do
  rozpaçitého. Pozornê  up⌐el svûj  hloubkovÿ pohled na Marka. Právê post⌐ehl
  vÿrazné zmêny  na kapitánovê obliçeji v oblasti infraçervené çásti  spektra
  a vydedukoval,  æe Markovy  du¿evní pochody  nejsou v  tuto chvíli  zcela
  korektní.    Ray se na Marka usmál. "Co je ?  Nêkdo vykradl v noci ledniçku
  ?"
     Mark nemêl pro Rayovy vtipy pochopení. "Ne, ledniçku ne! Tak kde jsi byl
  dnes v  noci?"  " Hrál jsem poker s androidem vzadu u brány. Vyhrál jsem na
  nêm dva úplnê nové akumulátory. Mám je venku v ta¿ce." odvêtil Ray.
     Vtom  zasáhla Elsa: "Ale Marku, p⌐eci bys neæárlil. Ty vûbec nemá¿ smysl
  pro humor.""Proç  bych mêl  mít smysl  pro humor,  kdyæ ho  tu mají v¿ichni
  ostatní ?"  u¿klíbl se Mark. Na tyto nejapné vtipy opravdu nemêl náladu. Na
  Else mu  totiæ záleæelo jiæ od chvíle, kdy se poprvé setkali. Tehdy to bylo
  sice za dosti neobvyklÿch okolností a Mark byl nucen zachránit Else æivot i
  çást jejího  bohatství, to  v¿ak pro  nêho nebylo to hlavní. Mark si velice
  cenil skuteçnosti,  æe Elza  je krásná a chytrá mladá dáma a snaæil se plnê
  vychutnat kaædÿ  okamæik, kterÿ  trávili spoleçnê.  Elza mêla  na uæívání
  æivota podobnÿ  názor jako  on a  tak by  byl jejich  vztah ideální,  kdyby
  nedocházelo obças  k podobnÿm  nemístnÿm æertíkûm. Alespoñ Mark stále je¿tê
  vê⌐il, æe jsou to æerty.
     Elza  pomalu pro¿la  místností, ozá⌐enou  ranním sluncem  a podívala  se
  Markovi zp⌐íma  do tvá⌐e.  Její zá⌐ící oçi vÿraznê kontrastovaly se efektní
  koronou paprskû  v tmavÿch  vlasech. Usmála  se a  p⌐istoupila k  Markovi.
  "Vædyƒ ví¿, jak jsme byli vçera unavení. S tím surfováním na vlnách jsme to
  trochu p⌐ehnali  a tak  ani nevím,  jak jsem  se dostala do postele. Ale co
  jsme zaspali,  mûæeme je¿tê dohnat !" svûdnê na¿pulila své rudé rty a mrkla
  na Marka.  Ten s úsmêvem dodal: "Ale nejd⌐íve musím s Rayem opravit rozbité
  bezpeçnostní za⌐ízení. Byl bych dost nerad, kdyby nás tu nêkdo ru¿il."
     "Tak  se do  toho pusƒ,  ale aƒ  jste do  obêda hotovi.  P⌐ichystám vám
  p⌐ekvapení." slíbila Elsa.  Ray dodal :"Já mám v¿e p⌐ipraveno. Mûæeme se do
  toho pustit hned."
     Mark  sundal ze  zdi v  chodbê bra¿nu  s mê⌐ícími  p⌐ístroji, vyzkou¿el
  generátor a  otev⌐el pancé⌐ované  dve⌐e do  dvora. Z  blízké dæugle  se
  rozléhaly nejrûznêj¿í  zvuky a  o nejbliæ¿í  plot, kterÿ  mêl bÿt  nabitÿ
  elekt⌐inou se  zvençí klidnê  opíral línê  vyçkávající tygr.  Ray Marka
  informoval :  "Vçera veçer,  kdyæ p⌐i¿la ta hrozivá bou⌐ka, uhodil blesk do
  energetické sk⌐ínê  laserového ji¿têní. Z⌐ejmê vyhodil hlavní jistiç. Je¿tê
  stále jedeme na záloæní zdroj. "  Mark proklel okamæik, kdy Else navrhl, aƒ
  po¿le správce  a pomocníky  objektu na  tÿden pryç.  Soukromí je sice hezká
  vêc, ale  v tuto  chvíli mu  ukazovalo svoji  stinnou stránku. P⌐istoupil k
  hlavnímu rozvadêçi a opatrnê zaçal testovat jednotlivé okruhy. Tygr u plotu
  byl zatím zcela klidnÿ a vyh⌐íval se na slunci.
    Ray o kousek poodstoupil, protoæe vysoké napêtí pro nêho p⌐edstavovalo aæ
  p⌐íli¿ reálné nebezpeçí. Jakoæto android byl imunní vûçi vêt¿inê záludností
  okolního svêta.  Infekce ani  zemêt⌐esení jej p⌐íliæ nevyvádêly z míry. Ale
  elekt⌐ina, to  bylo nêco  jiného. P⌐estoæe  byl vybaven  dvojitê izolovanÿm
  plá¿têm, nemohl  zaruçit, æe  si v  p⌐ípadê p⌐ímého  zásahu bleskem  udræí
  kontrolu nad  svÿm dezintegrátorem,  umístênÿm v  levém zápêstí.  Jedinÿ
  vÿst⌐el, provedenÿ  v okamæiku  nepozornosti, mûæe mít za následek okamæité
  zmizení celé  budovy a  je¿tê k tomu silnou zbytkovou radiaci. To si nemûæe
  dovolit. Uæ kvûli Markovi ne. A pak jsou tu je¿tê pamêƒové krystaly. Tisíce
  fragmentû vzpomínek  na spoleçné  expedice do nitra barbarskÿch civilizací.
  To v¿e  mûæe zmizet  v prûbêhu jediného záblesku. Nyní byla opatrnost zcela
  na místê.
    Mark se koneçnê propracoval k po¿kozenému obvodu. Vymênil nêkolik desek a
  pak, s  tichÿm cvaknutím,  se mu  poda⌐ilo zaklapnout  aretovanÿ spínaç
  hlavního okruhu.  Poté se událo nêkolik vêcí najednou. Tygr, opírající se o
  plot byl  neznámou silou  se suchÿm  zapraskáním odhozen  kamsi do dæungle.
  Veselÿ povyk  ptactva proƒal  táhlÿ hvizd  generátoru laserového  ji¿têní a
  dvûr se  pono⌐il do  tisícû zábleskû  energetickÿch svazkû,  které velice
  efektivnê proçesávaly  oblohu nad skupinkou budov. Po nêkolika sekundách se
  dvûr pono⌐il  do absolutního  ticha. Laserové  zamê⌐ovaçe, v  okamæiku
  nouzového reæimu  p⌐epnuté na  maximální citlivost, se akusticky zamê⌐ovaly
  na kaædÿ ¿elest a neúprosnê zlikvidovaly jeho p⌐íçinu.
     Mark,  ochromenÿ v  pûli pohybu  u rozvodné  sk⌐ínê, vyslal  k Rayovi
  telepatickou poznámku  : "Taky  jsi mê mohl upozornit na to, jak nebezpeçnÿ
  mûæe tenhle  systém bÿt."  Pokusil se  v¿í silou  vypnout právê  nahozenÿ
  jistiç, ale  marnê. Systém  byl blokován  proti úmyslnému  rozpojení a Mark
  musel konstatovat,  æe zcela  dokonale. Pak dodal: "S nêçím takovÿm jsem se
  je¿tê nesetkal."
     "Já  také ne."  odvêtil android a pak dodal : "Jako bys nevêdêl, æe Elsa
  chce mít doma vædycky to nejlep¿í."
  Mark se  na nêho  podíval "Má¿  pravdu. To  jsou ty nevyzkou¿ené systémy. Z
  laborato⌐e p⌐ímo na dvorek. Ale proç zrovna sem?"
    "Asi se chtêl konstruktér dob⌐e zapsat u vedení firmy."
    "Tak to se mu tedy povedlo !" usmál se Mark "Co teâ ?"
  Ray chvíli  vyhodnocoval p⌐ípadné  technické slabiny  systému a pak vyslal:
  "Musíme se  v absolutní  tichosti dostat  p⌐es dvûr k pancé⌐ovvanÿm dve⌐ím.
  Pouæil bych  antigrav a odnesl tê vzduchem, ale sytém má magnetická çidla a
  energetickÿ tok  v antigravitaaçním  za⌐ízení by mne prozradil. Musíme tedy
  pê¿ky. A na¿lapuj opatrnê!"
     Mark  se modlil,  aby pancé⌐ové  vstupní dve⌐e  nesk⌐ípaly. To je jejich
  jediná nadêje  na p⌐eæití.  Opatrnê na¿lapoval  a s  citem p⌐ekraçoval
  zuhelnatêlé zbytky  pestrobarevného zpêvavého  ptactva. Vtom  se mu v hlavê
  vyno⌐il spásnÿ  nápad. Obrátil se na Raye :" Mám u sebe nouzovÿ komunikátor
  S.D.P.P. Mohu  vyslat kódovÿ  signál a  oni vypnou  proud v celé oblasti."
  Android se  zasekl v  pûli kroku  a vyslal: "Ne, jen to ne. První ignorant,
  kterÿ ¿ifru zachytí, bude chtít akustické potvrzení. Ta krabiçka to na tebe
  zabuçí a  neæ se staçí¿ leknout, bude¿ mít upálenou ruku s komunikátorem aæ
  k lokti. Snaæ se p⌐itom radêji dræet stranou ode mne, aƒ to neschytám taky.
  Nikdy neví¿, kterÿ laser tê zabere."
     Mark se otrávenê otoçil a vydal se pomalu za androidem. Uvêdomil si, jak
  nebezpeçná vêc  svírá jeho zápêstí. Je¿tê æe Sluæba vyuæívá komunikátor jen
  v nouzovÿch  situacích. Pravdêpodobnost,  æe ho  s ním  teâ nêkdo zavolá je
  prakticky nulová.  I kdyæ.... Marka polil studenÿ pot a chvílemi mêl pocit,
  æe má  na ruce  p⌐ipevnênou çasovanou bombu.   Pomalu a velice potichu u¿li
  asi t⌐etinu  cesty, kdyæ tu se náhle ozvalo z okna do dvora hlasité : "Obêd
  !!?....."
     Z  druhého konce  betonového plácku  vy¿lehl oslnivÿ  záblesk a  úzké
  plastexové okno  se zmênilo  v bublající  beztvarou hroudu  odpornê çpící
  hmoty. Mark se zastavil tak pruce, æe se mu z opasku vyhákla mê⌐ící sonda a
  s t⌐esknutím dopadla na kamennou podlahu têsnê vedle ¿piçky jeho levé boty.
  Energetickÿ vÿboj  kdoví odkud  se za⌐ízl  do kamennÿch  dlaædic a  odhodil
  nerozbitnou sondu  o kus  dál spoleçnê  s rozpálenÿmi  úlomky popraskaného
  mramoru.     Ray s  Markem se  tak stali svêdky neuvê⌐itelné podívané, kdyæ
  oslnivé vÿboje  déle neæ minutu p⌐ehazovaly sondu po celém dvo⌐e a pokaædé,
  jakmile s t⌐esknutím dopadla, proƒal ionizovanÿ vzduch dal¿í paprsek, kterÿ
  ji odhodil  o kousek dál. Po minutê a pûl se ukázalo, æe nezniçitelná sonda
  do extrémních  podmínek nebyla  aæ zase  tak úplnê  nezniçitelná. Nêkolik
  st⌐ípkû z  pouzdra sondy se v¿ak p⌐i její explozi bolestivê zaseklo Markovi
  do lÿtka.  Ten zaƒal  zuby a  pomalu se vydal za Rayem na únavnê rozvleklou
  pouƒ smêrem k pancé⌐ovanÿm dve⌐ím.


                                                               2.



     Generál  Khov mêl  jiæ od  rána velmi  ¿patnou náladu.  Tento posaditÿ
  chlapík, kterÿ uæ více neæ dvacet let vedl Sluæbu, mêl dnes v¿eho p⌐esnê aæ
  po krk. Soust⌐edênê procházel po kanceláá⌐i a usilovnê p⌐emÿ¿lel. Jeho holá
  lebka zá⌐ila mnoha odlesky v paprscích zapadajícího slunce, které pronikaly
  do kancelá⌐e ¿irokou prosklenou stênou. Náhle se zastavil a up⌐el své ¿ikmé
  mongolské oçi  do stêny,  za níæ  se rÿsovaly  vznosné dominanty nejvy¿¿ích
  budov newyorské aglomerace.
     "Peggy, okamæitê mi sem p⌐ineste podrobnou analÿzu z té poslední mise na
  Zirdê." zahuçel do zdi.
    Z interkomu skrytého pod vrstvami papírû kdesi na stole se vzápêtí ozvalo
  medové "Hned to bude. " a z chodby zaznêl energickÿ klapot podpatkû.
     Dve⌐e  se prudce  otev⌐ely a  do místnosti  vstoupila generálova  osobní
  sekretá⌐ka. Podala  Khovovi svazek papírû a up⌐ela na nêho skrz tlustá skla
  svÿch brÿlí  malá oçka. Její hubená, kostnatá postava mírnê zakolísala, pak
  v¿ak opêt získala stabilitu a zhluboka se nadechla. " Doufám generále, æe s
  tím p⌐ípadem  na Zirdê nêco udêláte. V¿em je moc líto, co se stalo poruçíku
  Johnosonovi na té hrozné planetê a myslí si, æe byste tam mêl poslat nêkoho
  zku¿enêj¿ího. Nêkoho,  kdo nebude  zbyteçnê uvaæovat  nad pouæitím  mezních
  prost⌐edkû, jako chudák Johnson."
     "Ale  Peggy," konej¿il  ji generál  "vædyƒ ten chlapík p⌐eci není mrtvÿ.
  Je¿tê stále je tu nadêje, æe nám nêco poví."
     Peggy  zalapala po  dechu "Po  tom pekle,  kterÿm pro¿el  se jiæ  nikdy
  nevzpamatuje. A vy to víte, generále !"
     Khov  náhle vypadal, jako by zestárl o deset let "Samoz⌐ejmê, æe to vím.
  Ale pochopte,  æe pro  mne není  vûbec jednoduché  poslat na  smrt nêkoho
  dal¿ího. Ten Johnson alespoñ nevêdêl do çeho jde."
     Peggy  zavzlykala "To tedy nevêdêl. Mluvila jsem s ním je¿tê p⌐ed misí a
  tolik se tê¿il na svji dovolenou, aæ se vrátí. Mêl na Venusii p⌐edplacenÿ i
  pokoj."
     "Tak  tím se  vysvêtluje, proç tolik stál o rizikové p⌐íplatky. Pobyt na
  Venusii není vûbec levnÿ!" odpovêdêl Khov.
     Venusie  pat⌐ila mezi nejlep¿í rekreaçní centra v celé galaxii. Postupnê
  se stala oblíbenÿm sídlem milioná⌐û a nejbohat¿ích vrstev. Ohromné mnoæství
  hazardních heren  a prudce  pulzující noçní  æivot se stovkami podnikû, kde
  mêl solventní  zákazník prakticky  neomezené moænosti,  jí vybudovalo
  fantastickou povêst.  Místní ú⌐ady  byly velice  benevolentní a vycházely z
  p⌐edpokladu, æe  co je  dobré pro  Venusii, to  je dovoleno.  Proto mêla
  galaktická policie s touto planetou obças drobné problémy, které v¿ak nikdy
  nedosáhly takovÿch  rozmêrû, jako vêçné spory s právníky ze Solanu. Ten byl
  totiæ vzhledem  ke své  smí⌐livé politice  k pirátství  trnem v  oku jak
  Galaktické policie,  tak i  Sluæby pro dohled. Nitky vêt¿iny loupeæí z celé
  galaxie vedly  p⌐eváænê právê  na Solan.  P⌐i st⌐etu  s jeho zástupci, v¿ak
  nikdy nedo¿lo  k æádnÿm  vÿraznÿm pokrokûm.  Proto byl  Solan neoficiálnê
  povaæován za centrum v¿ech pirátû.
     "Stejnê  mne ten  mladík p⌐ekvapil  svojí vytrvalostí, kdyæ chtêl dostat
  právê tuto  misi, "  pokraçoval Khov.  "Upozorñoval jsem  ho, æe  tato
  teramorfní planeta  se nachází v têsném sousedství Solanu ale nechtêl o tom
  nic sly¿et.  Chvílemi jsem  mêl pocit,  æe chtêl  tuto misi  schválnê vzít
  kapitánu Stoneovi,  kterÿ byl  na ⌐adê.  Je také  pravda, æe  Stone díky
  podobnÿm riskantním  opracím vede  v S.D.P.P.  v çele  tabulky vyplacenÿch
  honorá⌐û, ale myslím, æe z této mise nebude mít æádnou radost."
    Generál se temnê pousmál :"Ale má smûlu, uæ je zase na ⌐adê."
     Peggy opêt nasadila komisní vÿraz a su¿e Khovovi sdêlila : "Kapitán Mark
  Stone si tento tÿden vybírá svoji rok starou dovolenou."
     "Tak  to je  mi ho líto, bude ji muset p⌐eru¿it." pokrçil rameny generál
  "Máme tady  mimio⌐ádnou situaci a nikdo se Stoneovou kvalifikací právê není
  k dispozici."Peggy  se ost⌐e  podívala   generálovi do  oçí: " Víte do çeho
  toho chlapce posíláte ? T⌐eba se uæ vûbec nevrátí."
     "Cha,  to je  dobrÿ vtip."  zasmál se  generál "Stone  se vrací  stejnê
  spolehlivê jako bumerang. Pokaædé, kdyæ konçí misi, zavolá mi p⌐ímo domû. A
  zatím si vybral skoro vædycky ten nejnevhodnêj¿í okamæik. Kdyæ jdu veçer do
  postele, manæelka  mi pokaædé  ⌐íká, jak  se tê¿í,  aæ nám  zase ten  Stone
  zavolá."
    "Vidím, æe je to v podstatê vá¿ dobrÿ p⌐ítel." utrousila Peggy.
     "Dobrÿ  ? Jeden  z nejlep¿ích.  Je to  jeden z  mála lidí  na které  je
  absolutní spolehnutí.  Bohuæel ve  v¿em. I  v têch  noçních telefonátech."
  dodal Khov.
     Peggy  se na  nêj usmála:  "Takæe tentokrát mu to mûæete vrátit. Sly¿ela
  jsem, æe odjel s Elsou Svensonovou nêkam k pacifiku. Mám mu zavolat ?"
     Generál  otev⌐el tlustÿ  svazek, kterÿ  mêl na  stole a  zamyslel se. Po
  chvilce odpovêdêl  : "Zavolejte  mu, aƒ se do hodiny hlásí i s Rayem zpátky
  do sluæby. K dopravê mûæe pouæít nejbliæ¿ího vojenského letadla. Jedná se o
  stav nejvy¿¿í nouze."
   Peggy  pot⌐ásla hlavou:  "Aha, tak  to tedy  mohu pouæít  p⌐ímo jeho
  komunikátor a  nemusím hledat  æádné telefonní  çíslo." Otoçila se a prudce
  vyrazila z místnosti.
     Generál  si sedl zpátky za stûl, zapálil si doutník a pomalu a dlouze se
  nadechl. Siluety mêsta za prosklenou stênou se pomalu utápêly v houstnoucím
  ¿eru, kterÿm probleskávaly tisíce drobnÿch svêtélek vzdálenÿch transvozide-
  l, proudících po mêstskÿch komunikacích. Khovovi zaçínalo bÿt pomalu jasné,
  æe dnes p⌐ijde domû hodnê pozdê.



                                                              3.



   Elsa  se právê probrala z ¿oku a zaçala se pomalu zvedat ze zemê. To co se
  stalo têsnê p⌐edtím, neæ ji neznámá síla odhodila proti kamenné zdi chodby,
  si vybavovala  jen velice  nejasnê. Kromê çerstvÿch od⌐enin a po¿ramocenÿch
  zad byla  prakticky v  po⌐ádku. Opatrnê vstala a snaæila se rozpomenout, co
  p⌐edcházelo tomuto  podivnému vÿvoji  událostí. Poslední  vêc, kterou  si
  pamatovala, byla  skuteçnost, æe  ¿la nêco  Markovi sdêlit. Ale co to mohlo
  bÿt ?  Pomalu se pootoçila a oçi se jí roz¿í⌐ily údivem. Kde je to nádherné
  okno do  dvora ?  A co  mají znamenat oho⌐elé kamenné desky, které na první
  pohled vyvolávají  iluzi st⌐edovêké  t⌐ílny, jeæ  dostala plnÿ zásah. Co se
  tady vlastnê stalo ?
     Podivné  otázky se  jí honily  hlavou a  Elsa zaçínala  bÿt çím  dál
  zvêdavêj¿í. Opatrnê  p⌐istoupila k  zaçouzenému otvoru a nakoukla do dvora.
  Naskytl se  jí neuvê⌐itelnÿ  pohled. Celÿ  dvûr byl  poset zuhelnatêlÿmi
  mr¿inami zpêvného  ptactva a  uprost⌐ed této  ¿ílené podívané  opatrnnê
  na¿lapovaly dvê  postavy. Mimochodem  si vybavila  humornou scénu z jednoho
  magazínu, ale  velice rychle  ji pustila  z hlavy.  V podez⌐elÿch postavách
  právê poznala Marka s Rayem. Mark na ni zamával a právê kdyæ na nêho chtêla
  zavolat, co  to tam  vlastnê dêlá, p⌐iloæil si prst na ústa. Elza zûstala v
  tichosti, vyklonila se z okna a se zájmem pozorovala, co se bude dít dál.
  "Marku vydræ, uæ budeme u cíle" odvysílal Ray.
     "Vædyƒ  uæ je na çase. Nikdy by mne nenapadlo, æe cesta p⌐es tenhle dvûr
  mûæe trvat pûl hodiny." odpovêdêl mu telepaticky Mark.
     Ray p⌐istoupil ke dve⌐ím a opatrnê stiskl zelené tlaçítko ovládání. Mark
  ti¿e doufal,  æe magnetické  panty nezabzuçí  p⌐íli¿ hlasitê,  protoæe
  detektory laserû  jsou z⌐ejmê  aæ p⌐íli¿  citlivé. Reklamní slogan k tomuto
  druhu dve⌐í  sice hlásal  "Panty, které  vám nikdy nebudou vrzat", ale Mark
  mêl na reklamu svûj vlastní názor. P⌐ikrçil se a ti¿e vyçkával.
    Nestalo se v¿ak vûbec nic.
     "Elektronickÿ  zámek je  ji¿tên zevnit⌐.  Základní zabezpeçovací  okruh
  nedovolí tyto  dve⌐e otev⌐ít  jinak neæ  z druhé strany. " informoval Marka
  android. "Musíme  se domluvit  s Elsou."   Mark  vzápêtí udivil  v¿echny
  p⌐ítomné svÿm  hereckÿm vÿkonem. Snaæil se totiæ pantomimou Elze vysvêtlit,
  æe pot⌐ebuje  odemknout a  to se  mu da⌐ilo  tak dob⌐e,  æe se Elza nemohla
  odtrhnout od  okna, aby  náhodou o  nêco nep⌐i¿la.  Mark, kterÿ  si její
  vyçkávání vykládal  jako nepochopení,  p⌐idával dal¿í  a dal¿í  çísla a
  vÿsledkem bylo  pêtiminutové p⌐edstavení, za které by se nemusel stydêt ani
  velmi zku¿enÿ baviç.
     Kdyæ se Mark unavil, Elsa sebêhla ze schodû a p⌐iloæila prst na detektor
  zámku. Têæké  pancé⌐ové dve⌐e  se s  jemnÿm ¿elestem  zaçaly velmi  pomalu
  otevírat. Ray  se protáhl  roz¿i⌐ující se  ¿kvírou dovnit⌐  a Mark se hrnul
  têsnê za ním.
     Náhle  se Rayûv obliçej zk⌐ivil zdê¿ením a Markovi probêhlo p⌐es neurony
  dêsivé varování.  "Marku, pozor  !   Právê jsem zachytil satelitní vysílání
  pro tvûj komunikátor. Do dvou sekund zaçne pípat. Rychle se ho zbav!"
    Markûv obliçej se protáhl údivem :"Coæe ??"
  Na vysvêtlování  v¿ak uæ  nebyl ças.  Çerná krabiçka  na Markovê  zápêstí
  zacvrlikala vlastním æivotem a Mark si uvvêdomil, æe jestliæe se bude chtít
  protáhnout skrz  dve⌐e, uvnit⌐ uæ bude jenom jako popálená postava bez levé
  ruky a bez komunikátoru. Nemûæe riskovat, æe laserové záblesky urçené jemu,
  poraní Elsu  nebo Raye.  Okamæitê se  rozhodl a  ve chvíli,  kdy se  z
  komunikátoru zaçalo  drát protivné  pípání, uæ  velice sviænê poskakoval po
  dvo⌐e.    Generátory laserového zdroje táhle zavily a vzduch kolem Marka se
  rozæhavil energetickÿmi vÿboji.
     Ray  v návalu  zdê¿ení na  Marka hlasitê  zavolal: "Vydræ, bêæím vypnout
  proud !!",  çímæ si  vykoledoval p⌐ímÿ  zásah do  ocelového rámu  pohyblivé
  konstrukce, zpoza  které vykukoval. Dve⌐e zamrzly v napûl pootev⌐ené poloze
  a nadêje,  æe by  jimi mohl  probêhnout plnê  rozebêhnutÿ Mark  se rapidnê
  blíæila k  nule. Android  prudce vyrazil  do schodû  a zastavil  se aæ  ve
  çtvrtém pat⌐e u sk⌐íñky s ovládáním energetického zdroje. Jeho temné tu¿ení
  se rázem  promênilo v holou skuteçnost. Zámek jistiçe byl na osmimístnÿ kód
  a ten  znal z⌐ejmê  stejnê jenom  správce. Vyklonil  se z  okna a  spat⌐il
  desítky laserovÿch zamê⌐ovaçû po obou stranách betonového plácku, na kterém
  chvatnê poskakoval  Mark s pípajícím p⌐ístrojem na ruce.  Ray se vyklonil z
  okna co  to ¿lo  a zamí⌐il ukazováçkem pravé ruky na nejbliæ¿í zamê⌐ovaç. Z
  prstu mu vytryskl tenkÿ laserovÿ paprsek, kterÿ se v¿ak zachytil na vnit⌐ní
  stranê neviditelné  bubliny silového  pole, které  obklopovalo kaædé  okno
  budovy. Nyní  bylo Rayovi  jasné, jakÿm  zázrakem Elsa p⌐eæila p⌐ímÿ zásah.
  Teâ ale  musí silovou  stênu prorazit  a co  nejrychleji zachránit  Markovi
  æivot. Dal do vÿst⌐elu maximální energii, kterou mêl k dispozici a s hrûzou
  pozoroval, jak  se mu pravÿ ukazováçek zaçíná tavit. Je¿tê pár sekund. Musí
  to vydræet.  Energetickÿ zdroj  budovy p⌐ece  nemûæe bÿt  neomezenÿ. Pak,
  stejnê náhle  jako se  objevila, energetická  bublina praskla. Ze sk⌐íñky s
  jistiçi se ozvalo tiché lupnutí.
    Ray jiæ neváhal ani okamæik a snaæil se mí⌐it co nejp⌐esnêji. Z ukazováku
  mu pravidelnê  tryskal tenkÿ  laserovÿ paprsek a záblesky na dvo⌐e postupnê
  pohasínaly. V  okamæiku, kdy  zhasl poslední  generátor, ukonçil  Mark svûj
  ¿ílenÿ tanec,  zhluboka se nadechl a tupÿm úderem p⌐es komunikátor potvrdil
  p⌐íjem.
    Z krabiçky zakrákoral nep⌐íjemnÿ hlas: "Kapitán Stone ?  Co je s vámi ?"
     "Ahoj  Peggy, trefila  ses trochu nevhod." odpovêdêl Mark "právê jsem si
  vychutnával zaslouæenou dovolenou."
     "Musím  vás bohuæel upozornit, æe va¿e dovolená právê skonçila." sdêlila
  mu Peggy "Do hodiny se máte i s Rayem hlásit u generála Khova."
    "Tak to budou zase p⌐íplatky." zaradoval se Mark, "Uæ se tê¿ím, aæ budu v
  bezpeçí na palubê svého astronefu."
    "Doçkáte se velmi brzy. " odpovêdêla Peggy a hovor utichl.
  Mark posbíral  ná⌐adí, které  se mu  p⌐ed chvílí povedlo rozmetat po dvo⌐e,
  rozlouçil se s Elzou a uæ sedêl i s Rayem v transvozidle za domkem. Zamával
  Else na  rozlouçenou a  odstartoval.    Stroj se  pomalu odlepil  od zemê,
  postupnê nabíral  rychlost a po chvíli se jiæ zbêsile ⌐ítil têsnê nad vodní
  hladinou vst⌐íc  zapadajícímu slunci.  Mark p⌐enechal ⌐ízení Rayovi a zaçal
  se zaobírat  my¿lenkou, co by po nêm asi tak mohl generál Khov chtít. Kdyby
  to bÿval  vêdêl, ani  by se  tolik netê¿il a moæná, æe by si stihl sehnat i
  neschopenku.




                                                                 4.


  Neuplynula více neæ hodina a kapitán Mark Stone vstoupil do moderní vÿ¿kové
  budovy z  oceli a  plastexu, kde  jiæ nêkolik let sídlila Sluæba pro dohled
  nad primitivními  planetami. Z  jedné z  mnoha kapes  své kombinézy vylovil
  svoji identifikaçní  kartu a  navyklÿm pohybem  ji zastrçil  do p⌐íslu¿né
  ¿têrbiny kontrolního  robota. Následovalo  nêkolik sekund napêtí, neæ tento
  metr a pûl vysokÿ ovoid ukonçil ovê⌐ení Stoneovy totoænosti. Ten si mezitím
  vzpomenul na  politováníhodnÿ incident,  kterÿ se  p⌐i podobné p⌐íleæitosti
  p⌐ihodil jeho kolegovi Oliveru Standmanovi.
       Tento  aspirant Sluæby  byl p⌐i  svém p⌐íchodu  do budovy  ovoidem z
  nepochopitelnÿch dûvodû  zadræen a  jeho doklady  se v  prûbêhu nêkolika
  dlouhÿch sekund  promênily v  hromádku drobnê  ⌐ezanÿch prouækû  plastexu,
  kterou mu  ovoid úsluænê  vrátil. P⌐ekvapenÿ  Oliver se nestaçil ani divit,
  kdyæ se  u stropu  p⌐ijímací haly  rozhoukala aæ p⌐íli¿ hlasitá siréna a ze
  v¿ech dve⌐í  zaçali p⌐ekotnê  vybíhat p⌐íslu¿níci  po⌐ádkovÿch jednotek.
  Pozdêji se  mu sice  dostalo omluvy  a vysvêtlení,  æe v centrální databázi
  jakousi podivnou  shodou okolností  figurovalo jeho  jméno pod  kolonkou
  nebezpeçnÿch uprchlíkû  z lágru  vydêdêncû, ale  to jiæ  nemohlo napravit
  Oliverûv zápornÿ postoj k identifikaçním robotûm.
    Markovi se na¿têstí nic takového nestalo a ovoid mu doklad v bez problémû
  vrátil. "V¿echno  je v  po⌐ádku, kapitáne  Stone." zask⌐ehotalo  to nêkde v
  hlubinách robotovÿch  útrob "Kancelá⌐ generála Khova se nachází v nejvy¿¿ím
  poschodí. Vÿtahy  jsou na  konci chodby   vlevo."   "Taky by té bednê ¿rotu
  mohlo jednou  dojít, æe  uæ tu  nejsem poprvé."  zahuçel Mark  a vydal se k
  vÿtahûm.
     Naho⌐e u vÿtahové ¿achty uæ na nêho çekal generál. "Marku, starÿ brachu,
  to jsem rád, æe vás zase vidím." zahlaholil je¿tê ve dve⌐ích."Pojâte dál. "
     Peggy,  trûnící za  baterií poçítaçovÿch  obrazovek se právê probudila a
  kÿvla Stoneovi na pozdrav.
     Generál  zavedl Marka do své pracovny a velice peçlivê zav⌐el dve⌐e. Pak
  pomalu p⌐istoupil  k velké  sk⌐íni uprost⌐ed místnosti a zapnul ventilátor,
  kterÿ se  zaçal velmi  zvolna roztáçet.   "Právê  jsem vy⌐adil  v¿echny
  odposlechy z  místnosti." poznamenal  Khov "Tahle  sk⌐íñ vytvá⌐í  nesmírnê
  intenzivní kolísavé  elektromagnetické pole.  Chci, abyste  vêdêl, æe tento
  hovor je skuteçnê jen mezi námi dvêma."
     Mark se pousmál "Dob⌐e, ale stále mi není jasné, o co vlastnê jde. Stalo
  se snad  nêco va¿í æenê ?  Jestli ano, tak s tím nemám nic spoleçného. Já i
  Ray jsme byli minulé dva dny u Elsy Svensonové na druhé stranê Zemêkoule."
    "Ale ne. "odvêtil generál  "Jedná se o p⌐ísnê tajné záleæitosti Sluæby."
    Mark se zatvá⌐il ustaranê "A myslíte, æe to skuteçnê musím vêdêt ?  Víte,
  já bych  se chtêl  doæít alespoñ  dûchodu a kaædé podobné tajemství mi tuto
  vizi oddaluje. "
     "  Milÿ Stone, niçeho se nemusíte bát. Teâ nás skuteçnê nikdo neusly¿í."
  hájil se  generál.   Peggy v  sousední místnosti právê ztlumila odposlech a
  nasadila si  sluchátka. Uvêdomila  si, æe  musí p⌐í¿tê Khova upozornit, aby
  p⌐i podobnÿch  p⌐íleæitostech nezapomêl  vypnout interkom.     "Jak uæ jsem
  ⌐íkal," pokraçoval  generál komisním  hlasem "je  nutné abyste  znal urçitá
  fakta."   Mark se  pohodlnê usadil v k⌐esle a se zaujetím pozoroval, jak se
  Khov pomalu  utápí v  mlæné clonê  ze svého çerstvê zapáleného doutníku. Po
  chvíli zaçal  mít pociit,  æe zûstal  v místnosti  sám a  za generála mluví
  nêjakÿ monotónní  automat na  jeho stole.  Iluze byla  dokonalá. Mark  si v
  houstnoucím dÿmu nevidêl ani na ¿piçky svÿch bot.
     Khov  v¿ak p⌐emÿ¿lel tak intenzivnê, æe si ani neuvêdomil, jak rychle se
  vzduch kolem  nêho zamlæuje. Kdyby jej teâ vidêl nêkdo z pod⌐ízenÿch, kte⌐í
  mu tento  doutník z  obchodu se  æertovnÿmi p⌐edmêty  p⌐ibalili mezi  jeho
  ku⌐ácké náçiní, urçitê by zajásal.
     "P⌐i  poslední misi na Zirdê se nám vyskytly urçité têækosti." rozvláçnê
  pokraçoval ve  vÿkladu generál  "Jednalo se  ostandartní misi,  která byla
  souçástí dlouhodobého  sledování tamnêj¿í  humanoidní civilizace,  jejíæ
  úroveñ se  podle posledních  údajû pohybovala  kdesi na  hranici na¿eho
  st⌐edovêku. P⌐estoæe  toto obdobbí je souçástí va¿í specializace, zûçastnil
  se mise poruçík Johnson."
     Mark  si mimodêk  vybavil vyçáhlého snaæivce, kterÿ se proslavil tím, æe
  navázal na  jedné ze  svÿch prvních  misí p⌐átelské  vztahy s  domorodÿmi
  pavouky, kte⌐í  mu pak  p⌐es noc  naleptali androida  do té  míry, æe nebyl
  schopen zavolat  ani p⌐istávací modul. Johnsona po pûl roce zachránil právê
  aspirant Standman. Ten je¿tê dlouho po návratu vyprávêl, jak hledal po celé
  planetê tu  nejhor¿í pavuçinu  a v ní pak objevil zapleteného Johnsona, jak
  si hraje  na pavouka a çeká na svou ko⌐ist. Podle vyprávêní se dalo soudit,
  æe to  nebylo nijak  p⌐íjemné. Ale  Johnson byl velice p⌐izpûsobivÿ a od té
  doby se mu ve Sluæbê p⌐ezdívalo Pavouk.
    "Bohuæel Johnson mêl na své misi z⌐ejmê urçité problémy," pokraçoval dále
  Khov "  a proto se vÿsledky této mise rapidnê blíæí nule. Nyní jste na ⌐edê
  vy, Stone a oçekává se, æe opravíte va¿í skupinê její po¿ramocenou povêst z
  minulé mise.  Po pravdê  ⌐eçeno, stále  je¿tê mi  není jasné,  proç jste ty
  barbary vedl  do sebevraæedného  boje proti  civilizované sektê v horách."
  "To uæ  jsem jednou vysvêtloval." odrazil útok Stone "Stráæci sekty mi byli
  prostê nesympatiçtí. A Ray mêl nabitÿ generátor a chtêl si zast⌐ílet."
     Generál  prudce zrudl:  "Marku, jsem  vám vdêçnÿ, æe alespoñ p⌐ed komisí
  jste pouæil jiná slova."
     "Ale  zpêt k  mé misi,  generále." nedal se zastavit Mark "Planeta Zirda
  leæí v têsné blízkosti Solanu. Piráty se to tam jen hemæí. P⌐edpokládám, æe
  to, co se stalo Johnsonovi nebyla jenom jeho chyba, jako obvykle. Je docela
  dob⌐e moæné, æe mu nêkdo i pomohl. Co se tam tedy vlastnê stalo ?"
     "To právê nikdo netu¿í" odvêtil sklesle Khov "Johnsona na¿li polomrtvého
  ve vÿsadkovém  modulu, kdyæ  krouæil kolem  Zirdy. Dle  stavu zásob  se dá
  usuzovat, æe strávil na obêæné dráze asi t⌐i mêsíce. Jeho astronef zmizel a
  æádné nouzové  hlá¿ení jsme nezachytili. Johnson je stále je¿tê v bezvêdomí
  a léka⌐i jsou znaçnê skeptiçtí. Jediné, co jsme u nêho na¿li, byly pamêƒové
  krystaly z  jeho androida. Vkládali jsme do nich znaçné nadêje, ale bohuæel
  zcela zbyteçnê.  Nêkdo je  prohnal tak  silnÿm magnetickÿm  polem, æe by to
  roztavilo i  skelet této  budovy. Na  Johnsonovi jsme  dokonce na¿li  stopy
  radioaktivního ozá⌐ení  a tak  máme dûvod p⌐edpokládat, æe se na Zirdê dêly
  p⌐í¿erné vêci,  které vûbec  nezapadají do  kontextu civilizaçní  úrovnê
  tamních obyvatel.  Proto jsem  vám chtêl  zcela diskrétnê poradit, abyste v
  p⌐ípadê ohroæení  pouæil v¿ech,  opakuji v¿ech  prost⌐edkû, které  máte k
  dispozici."
     "Dêkuji  za radu,  generále" zasmál se Stone "ale nemusíte se obávat, æe
  bych se  dopustil nêjakÿch zbyteçnÿch chyb. Budu pouze chránit svûj æivot a
  ostatní majetek  sluæby."    Khov se naklonil p⌐es stûl a up⌐enê se podíval
  p⌐es mlænou  clonu Markovi  do oçí. "Co se tÿká majetku Sluæby, mám pro vás
  smutnou zprávu. Johnsonûv astronef byl poslední volnÿ provozuschopnÿ stroj,
  kterÿ mêla  sluæba k dispozici. Budu vás muset poprosit, abyste pouæil svûj
  soukromÿ astronef  Merkur. P⌐ípadné  vÿdaje vám  uhradí po  návratu mûj
  finançní asistent."   "Ten  vyd⌐iduch !" pomyslel si Mark, "Nechce riskovat
  stroj ani peníze a jestli to takhle pûjde dál, tak si budu za chvíli platit
  i vÿplatu ze svého."
   Obê  postavy na  sebe chvíli  up⌐enê zíraly  a pak  Stone prohlásil "Dob⌐e
  generále, ale  to je  naposled, co  na akcích  Sluæby riskuji svûj soukromÿ
  majetek."
    "Dêkuji vám Marku." usmál se Khov "Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Uæ jsem
  myslel, æe  si budu  muset pûjçovat  astronef od  galaktické policie. Vædyƒ
  víte, jak  têæko se  s nimi jedná."  "To vím." odtu¿il Stone "Uæ nêkolikrát
  mi nabídli velice dob⌐e placené místo, ale já to zatím nep⌐ijal."
       "Hmm."  zamyslel se generál a snaæil se odboçit hovor jinÿm smêrem "Do
  t⌐iceti minut mûæete odstartovat. Chcete zavolat taxi ?"
     "Ne."  ovêtil Mark  "p⌐ed chvílí jsem se telepaticky domlouval s Rayem a
  právê teâ by jeho transvozidlo mêlo p⌐istávat p⌐ed hlavním vchodem."
     "Tak  hodnê ¿têstí  a dræím vám palce." dodal Khov a tentokrát to myslel
  mimo⌐ádnê up⌐ímnê.     Stone pomalu vy¿el z budovy a zhluboka se nadechl. Z
  této mise nemêl vûbec dobrÿ pocit. Bude si muset dávat opravdu velkÿ pozor,
  aby nedopadl  stejnê jako  smola⌐ Johnson.  Pozornê se  rozhlédl a  spat⌐il
  tiché transvozidlo,  p⌐istavené têsnê  vedle chodníku.  Uvnit⌐ sedêl
  usmívající se Ray, kterÿ se zjevnê tê¿il na novou misi.
     "Za  dvacet minut startujeme, smêr Solan. " sdêlil mu Mark a pohodlnê se
  usadil do p⌐íjemnê tvarované sedaçky. V prûbêhu nêkolika okamæikû se jejich
  transvozidlo vyhouplo  nad nejvy¿¿í  budovy aglomerace,  kterou vzápêtí
  zanechalo kdesi vzadu.
   Generál  Khov pozoroval  p⌐es prosklenou  stênu, jak  se Markûv  dopravní
  prost⌐edek mêní  v nepatrnou  teçku na  obzoru. Po chvíli i ta zamihotala a
  ztratila se  docela. ¢éf  sluæby si nyní up⌐ímnê p⌐ál, aby dne¿ní den nebyl
  poslední, kdy toho p⌐í¿erného Stonea spat⌐il.


                                                                     5.


  Motory astronefu  ti¿e ví⌐ily  a jejich  pacovní teplota  se jiæ  zaçínala
  stabilizovat. Dispeçer  z vêæe ohlásil Rayovi zaçátek odpoçítávání. Zbÿvalo
  pouze pár posledních formalit.
       "Jakÿ  je cíl  va¿eho letu  ?" zahlaholil  p⌐ijímaç a  na obrazovce se
  objevila zvídavá dispeçerova tvá⌐.
     Ray  se usadil  proti komunikaçnímu  za⌐ízení a  s klidem  odpovêdêl :
  "Venusie. "  "Aha." pousmál se z obrazovky dispeçer a nasadil chápavÿ vÿraz
  " Za  dvacet sekund  máte zelenou.  P⌐eji vám  p⌐íjemnou zábavu."  Monitor
  pohasl a  na obraz  ⌐ídícího stanovi¿tê  z vêæe vyst⌐ídala rychle se mênící
  çísla.
     Ray  se obrátil  na Marka.  "Myslím, æe  Venusie jako  cíl cesty  je
  nejbezpeçnêj¿í. Nikdy  nemûæe¿ vêdêt,  kde v¿ude  má Solan  své ¿pehy a rád
  bych nás udræel v anonymitê alespoñ dokud to pûjde."
    Mark kÿvl na souhlas a pohodlnê se usadil do anatomického k⌐esla. Bylo to
  jedno z mnoha vylep¿ení, kterÿmi se astronef Merkur li¿il od bêænÿch strojû
  Sluæby. Mark jej dostal jako dar od myslících bytostí z jiné çásti galaxie.
  Tento unikát  spojoval vysokou  operativnost strojû  S.D.P.P. s  bojovou
  kvalitou stíhaçek  Galaktické policie.  Nejvêt¿í vÿhodou  Merkura byl ov¿em
  jeho civilní  vzhled, kterÿ vytvá⌐el iluzi bezbranného kosmického plavidla.
  Toto zdání  jiæ nêkolikrát  Markovi zachránilo  æivot a  proto si  svého
  astronefu velice cenil.
   Velká  obrazovka na  hlavním panelu  zaplála zelenê  a kabinou se rozlehla
  dlouho oçekávaná vêta  "Start povolen !"
     Ray  se op⌐el o ⌐ídící páku. Motory zakvílely a silné p⌐etíæení zarazilo
  Marka do k⌐esla. V prûbêhu nêkolika okamæikû byli na obêæné dráze.
    "Pono⌐ení do subprostoru za dvê minuty." hlásil Ray.
    "Proç aæ tak pozdê ?" podivil se Mark.
     "Podle  nové vyhlá¿ky  se smí  do subprostoru  pronikat aæ  za Marsem.
  Materializaçní t⌐esk  p⌐i dimenzionálním  p⌐echodu dêlal  nêjaké problémy
  satelitûm a  na stacionární kosmické stanici p⌐ed Marsem uæ z toho prÿ byli
  v¿ichni radisti  nahluchlí." objasñoval  situaci android.   "Tak já to tedy
  rad¿i zaspím. Podej mi ten neuronovÿ induktor, aƒ se ve spánku nauçím jazyk
  humanoidû na Zirdê. " poæádal Mark.
     Ray  se na nêho usmál " Jak to tak sleduji, tak si myslím, æe vystaçí¿ i
  se Solan¿tinou.  A tu  uæ umí¿  velice dob⌐e  ze svÿch d⌐ívêj¿ích setkání s
  piráty."
     " Nestra¿. "odtu¿il kapitán " T⌐eba se Johnsonovi p⌐i p⌐istávání p⌐eh⌐ál
  generátor. Uvolnênÿ  iontovÿ svazek  má pak  za následek  nemoc z  ozá⌐ení,
  astronef mu  vybuchl a  on se dostal na obêænou dráhu ve vÿsadkovém modulu.
  Pak by  to mohla  bÿt mise  jako kaædá jiná."  "Ty si to maluje¿." houkl na
  nêj Ray  "Ani neví¿,  jak bych  si p⌐ál,  abys mêl  pravdu."Android se
  intenzivnê p⌐ehraboval  ve vzdêlávacím  boxu. Po  chvíli vylovil  podivnou
  drátênou síƒku, p⌐ipojil k ní plastovÿ váleçek a podal v¿e Markovi.
      "Doufám, æe ses nespletl jako poslednê. Ví¿, jakÿ to byl ¿ok, kdyæ jsem
  se probudil  a místo  jednoho z  galaktickÿch ná⌐eçí jsem perfektnê ovládal
  znakovou komunikaci  kamennÿch struktur z Xenu." prohodil Mark a navlékl si
  síƒku.
    "Niçeho se neboj." uklidñoval ho Ray " Kazetu z Xenu uæ jsem vy⌐adil."
  Mark pohodlnê  ulehl do  k⌐esla, zlehka stiskl drobnÿ vÿçnêlek na plastovém
  válci a  vzápêtí se  propadl do  ⌐í¿e vzdêlávacích  snû. Proto  jiæ ani
  nezaregistroval, jak  se astronef,  kterÿ jiæ  p⌐ekonal pásmo Marsu, ot⌐ásl
  mohutnÿm vÿbojem a provedl mimoprostorovÿ skok nap⌐íç galaxií.

     Vyno⌐ení  ze subprostoru  probêhlo bez  problémû. Mark s Rayem se velice
  rychle vzpamatovali  z gravitaçního  ¿oku a  zaujali svá  místa u  ⌐ízení.
  Teprve teâ  si mohli po⌐ádnê prohlédnout planetární systém Zirdy. Centrální
  hvêzda se  o své absolutní panství dêlila s bÿvalou vládkyní, která se v¿ak
  jiæ p⌐ed dlouhou dobou gravitaçnê zhroutila a teâ se projevovala pouze jako
  ledovê temnÿ  bod, kterÿ  odsával z  velkého slunce v ohromnÿch vírech jeho
  zá⌐ící hmotu.  Byla to  çerná díra,  jedno z  nejnebezpeçnêj¿ích a nejzáha-
  dnêj¿ích têles  vesmíru. Podle  rychlosti, jakou  odçerpávala masu  z druhé
  hvêzdy se  dalo p⌐edpokládat, æe tento relativnê stabilní stav vydræí je¿tê
  nêkolik miliard let.
     V  bezpeçné vzdálenosti  od têchto  gravitaçních obrû zaçínal planetární
  systém. V¿echny  planety zde  byly pusté a zcela bez æivota. Pouze na ¿esté
  planetê systému,  která mêla  dostateçnou gravitaci,  se kdysi dávno zaæehl
  termonukleární plamen.  Následkem toho se tato obêænice systému promênila v
  prapodivné malé  slunce, kolem  kterého obíhala skupinka mêsícû úctyhodnÿch
  rozmêrû. A  jedním z  têchto mêsícû  byla i Zirda, jediné teramorfní têlaso
  soustavy. Zde se vyvinul humanoidní æivot.
     "Zirda  má v prûmêrru 1,2 velikosti Zemê. Gravitace je taky mírnê vy¿¿í,
  ale alespoñ  budeme mít  po návratu  lep¿í kondiçku."  informoval Marka
  android." Den  zde trvá  27 hodin  a planeta, jestli se jí tak dá ⌐íkat, má
  dva malé  mêsíce. Sloæení  vzduchu je  podobné jako  na Zemi."   "Tak to je
  dob⌐e." zaradoval  se kapitán "Po poslední implantaci kyslíkového p⌐ístroje
  mám je¿tê çerstvé jizvy a nerad bych si to zopakoval zbyteçnê brzy."
     "Civilizace  je zde  soust⌐edêna do  dvou oblastí.  Vÿvojovê dále  je
  velkostrovní ⌐í¿e,  ale slibnê  vypadá i  technická civilizace  na jihu
  nejvêt¿ího kontinentu." dodal Ray.
     Mark  si se  zájmem prohlíæel  pestrou planetu,  která postupnê zaplnila
  celou obrazovku. "Necháme autopilota zaparkovat astronef na obêæné dráze za
  men¿ím mêsícem  a dolû sestoupíme jen s vÿsadkovÿm modulem. Prûzkum zaçneme
  na ostrovní ⌐í¿i. Dolû zami⌐íme po nejstrmêj¿í dráze, kdyby tam byly nêjaké
  radary, tak  aƒ nemají zbyteçné starosti se zamê⌐ováním. Má¿ v¿e p⌐ipraveno
  ?" obrátil se na Raye.
     O  chvilku pozdêji  se od  astronefu oddêlil malÿ modul, kterÿ se prudce
  propadl do  husté atmosféry planety. Na nêkolik okamæikû zazá⌐il jako jasnÿ
  asteroid a  pak beze stopy zmizel v neproniknutelné tmê odvrácené polokoule
  Zirdy.




                                                                  6.
  Hustá atmosféra  zaplála ohnivou  stopou a  keramickÿ povrch  p⌐istávacího
  modulu se  rozæhavil do  bêla. Ray provedl nêkolik obratnÿch manévrû, které
  vyrazily Markovi  slzy z  oçí. P⌐etíæení  bylo témê⌐  nesnesitelné, ale
  bezpeçnost mise  a její  utajení bylo  na prvním místê. Pravdêpodobnost, æe
  takto prudce  sestupující stroj zachytí nêjakÿ radar byla prakticky mizivá.
  Ale p⌐esto tu nêjaká byla.
     Právê  kdyæ Ray  odpoçítával poslední  sekundy p⌐ed  provedením prudkého
  p⌐istávacího manévru,  zat⌐ásla modulem  dutá detonace,  která se  sice v
  kvílivÿch vibracích  brzdících trysek  témê⌐ ztratila,  ale p⌐esto  mêla
  zásadní vliv na dal¿í sled událostí.
     "Teâ  !" prohlásil  Ray a energicky zabral za páku spínaçe plného vÿkonu
  brzdících trysek. Nestalo se v¿ak vûbec nic a st⌐emhlavÿ let proti pevninê,
  pomalu prosvítající ⌐ídkÿmi mraky pokraçoval s dêsivou neodvratností.
     Ray vyk⌐ikl : "Marku, je zle. Neumím si to vysvêtlit, ale brzdící okruhy
  nefungují."   "Ouhhhoooouuuu." odpovêdêl  mu kapitán,  kkterÿ mêl  v tuto
  chvíli dost problémû sám se sebou. Nesnesitelné p⌐etíæení jej zalisovalo do
  popruhû a  právê teâ  mêl pocit, æe mu na plicích leæí dvêstêkilové závaæí.
  Nemohl se  nadechnout, oçi ho pálily a v u¿ích mu uæ nêkolik sekund podivnê
  pískalo. Jediná my¿lenka, která se mu honila hlavou, byla nadêje, æe takové
  utrpení nemûæe  trvat vêçnê. Aæ se vrátí s Rayem na Zemi, nechá mu provê⌐it
  nêkteré jistící  obvody, protoæe  android chce  teâ z⌐ejmê  spáchat
  sebbevraædu. Ale proç mu to ne⌐ekl p⌐edem !   A bylo hû⌐. Ray provedl dal¿í
  prudkou zmênu  smêru a  Markovo vêdomí  se rozt⌐í¿tilo  na tisíce  kouskû a
  pokraçovvalo samo  nêkam dál  v pûvodním  smêru. Kapitán  zûstal bezvládnê
  leæet v  anatomickém k⌐esle a moæná, æe to tak bylo pro nêho lep¿í. Dokonce
  i android  pociƒoval chvilkové  motorické vÿpadky  a to byl projektován pro
  extrémnê nároçné mise.
     Za prûhlednou çelní stênou se rozprchly zbytky mrakû a Rayovi se otev⌐el
  perfektní vÿhled  na skupinku  sedmi hnêdozelenÿch  ostrûvkû v  temnê modré
  t⌐pytivé plo¿e planetárního oceánu. Na obzoru zvolna zapadalo slunce a celá
  plocha se pomalu no⌐ila do temného stínu. Pohled to byl tak úchvatnÿ, æe by
  jej dobrÿ  malí⌐ vydræel  sledovat mnoho  desítek hodin.  Android ale tolik
  çasu nêmêl.  Nejbliæ¿í z  ostrûvkû se  zaçal prudce  zvêt¿ovat a  v prûbêhu
  nêkolika sekund  zabral skoro  celÿ vÿhled.  Ray se zoufale pokou¿el brzdit
  silovÿm polem  o okolní  rozpálenÿ vzduch,  ale marnê. Rychlost byla p⌐íli¿
  vysoká.
     Proto alespoñ zmírnil úhel sestupu a bez ohledu na pravidla o absolutním
  utajení zamí⌐il  k⌐íæem p⌐es pevninu. Náhle se na horiizontu objevil mlhavÿ
  odlesk vodní  hladiny. Android  provedl bleskurychlÿ  vÿpoçet a okamæitê se
  rozhodl. Rozæhavenÿ  modul s hlasitÿm kvílením zamí⌐il k vodní hladinê, nad
  kterou se  elegentnê prohánêli  nic netu¿ící ptáci, velmi podobní pozemskÿm
  rackûm. Ti  byli vzápêtí  rozpla¿eni syçivÿm  vÿbuchem, kdyæ se stroj dotkl
  vodní plochy.  Modul se  odrazil od  hladiny jako æabka a pokraçoval ve své
  zbêsilé dráze.  Aæ po  nêkolika skocích  koneçnê vyçerpal svoji energii a s
  posledním æbluñknutím se zabo⌐il hluboko do bahna dal¿ího z ostrûvkû.
    Za mihotavého sviitu hvêzd vyprostil android Marka z têsnÿch popruhû jeho
  k⌐esla a táhl ho hustÿm bahnem a podivnou vegetací ke b⌐ehu. V¿ude kolem to
  æbluñkalo, kuñkalo  a jakoukoliv  zvukovou orientaci  neesmírnê ztêæovala
  kulisa neúnavného  cvrlikání bahenních  obyvatel. Ray  se v¿ak  dokázal
  orientovat i  v naprosté  tmmê a  tak prudce  zrychlil, kdyæ  uvidêl dva
  podez⌐elé plazy, kte⌐í se nehluçnê odlepili od b⌐ehu zamí⌐ili p⌐ímo k obêma
  náv¿têvníkûm. Vy¿lo  to jen  taktak a zadÿchanÿ Ray uloæil Marka do vlhkého
  písku. Sám  vylezl na  nejbliæ¿í strom  a pozornê  se rozhlédl  po okolní
  krajinê. Podél  pob⌐eæí byl  absolutní klid,  nikde æádné  lodê ani  nic
  podobného. Ale  ve vnitrozemí  ostrova plápolaly  desítky velikÿch  ohñû a
  androidovy sennzory pomalu zalévaly jednotlivé vlny parapsychickkÿch proudû
  jakéhosi náboæenského  transu. Hlub¿í  analÿzou se  nezabÿval a spokojen se
  zaji¿têním nouzového  p⌐istání se  vrátil na  pob⌐eæí ke  svému p⌐íteli.
  Pohodlnê se  op⌐el o  nejbliæ¿í plochÿ  kámen a  trpêlivê vyçkával vzdálenÿ
  vÿchod slunce.
     Kdyæ  se Mark  ráno probral,  nevê⌐il svÿm  oçím. V¿ude  kolem nêho byla
  spousta zelenê, drobnÿch tvorû, hmyzu a bahna. V blízkém leæícím kusu bláta
  rozeznal dokonce i Raye, ale stále nemohl najít p⌐istávací modul.
    Otoçil se na androida s tichou vÿçitkou "Taky jsi mohl p⌐i p⌐istání dávat
  trochu pozor."  Ray se prudce zvedl "P⌐istával jsem bezchybnê jako vædycky,
  ale selhaly kompletnê v¿echny p⌐istávací trysky."
     "To  není moæné,  jsou tam  je¿tê dvê záloæní. A tento druh poruchy není
  normálnê bez  vnêj¿ího po¿kození  moænÿ. Celÿ  mechanismus je  umístên pod
  pancé⌐ovanÿm plá¿têm  na boku  stroje." odvêtil  Mark a  pokusil se  vstát.
  Krutá bolest  zad i  v¿ech konçetin mu v¿ak okamæitê p⌐ipomenula intenzivní
  záæitky p⌐ede¿lého dne.
     Ray  se nasupil "Já vím také, æe to není  moæné, ale prostê se to stalo.
  T⌐eba jsme se potkali s meteoritem."
       "Tak  to je  opravdu hodnê  pravdêpodobné." ironicky ukonçil neplodnou
  diskusi kapitán  a znovu se pokusil vstát. Android mu pomohl a tak se mu to
  tentokrát poda⌐ilo.  Pomalu se  od¿oural do p⌐íjemného stínu blízkého lesa,
  protoæe zdej¿í  slunce zaçínalo  bÿt opravdu  æhavé.   "Tva⌐ se  trochu
  dûstojnê, zapínám  nahrávání. Aƒ  mûæeme komisi  po návratu ukázat, æe jsme
  tady vûbec byli." prohlásil Ray.
    Mark se upravil, nasadil optimistickÿ úsmêv kosmického veterána a mávl na
  androida, kterÿ  zbyteçnê neváhal  a zaçal  podávat v¿echny  p⌐edpisové
  informace :  " Po  pravdêpodobné kolizi  a následné  poru¿e motoru probêhlo
  nouzové p⌐istání úspê¿nê. Modul je ztracen v baæinê, ale stále máme spojení
  s na¿ím  astronefem. P⌐i  p⌐istání nebyly zji¿têny ve vzduchu æádné toxické
  látky. Nejbliæ¿í vÿspa civilizace leæí asi sedm kilometrû na sever."
     "Dob⌐e.  Zatím prozkoumáme  nejbliæ¿í okolí a pak se pokusíme proniknout
  mezi místní  domorodce. P⌐edpokládám, æe jsi z modulu zachránil na¿i vÿbavu
  vyrobenou podle dostupnÿch informací ." odpovêdêl komisnê kapitán.
     Ray se mírnê pousmál "Samoz⌐ejmê. Máme p⌐ipraveno obleçení podle padesát
  let staré  módy a  tady má¿  svûj ochrannÿ  pás." a podal Markovi st⌐íb⌐itÿ
  opasek ve kterém rudê zá⌐il velikÿ syntetickÿ krystal.
     Byla  to jedna  z modifikací  energetického opasku, kterÿ nosili v¿ichni
  agenti S.D.P.P.  na primitivních  planetách. Miniaturní  generátor v p⌐ezce
  vytvá⌐el intenzivní  silové pole,  které chránilo  svého majitele  p⌐ed
  neçekanÿm útokem.  Ov¿em ochrana  nebyla aæ  zas tak  dokonalá. P⌐i  zásahu
  laseru nebo ocelové ¿ipky nepocítil agent ani ¿krábnutí, ale po ránê palicí
  nebo sekyrou  byl zlikvidován  stejnê spolehlivê,  jako kdyby  æádnÿ silovÿ
  ¿tít nemêl.  ùdery têækÿch  p⌐edmêtû silové pole pouze tlumilo, ale zároveñ
  se pod  nimi deformovalo,  coæ mêlo  za následek, æe nejprimitvnêj¿í zbranê
  byly vlastnê  nejnebezpeçnêj¿í. Na¿têstí  se na  opasku dal regulovat vÿkon
  generátoru, kterÿ  byl p⌐i  plném vybuzení  schopen jednorázovê  pohltit i
  nêkolik p⌐ímÿch  útokû. Pak  mohl ov¿em  agent tento  vybitÿ opasek  rovnou
  zahodit a proto nouzovÿ obrannÿ reæim nikdo nepouæíval.
     Mark  si oblékl  ¿edivou tuniku,  p⌐ipjal plastexovÿ  meç a v¿e p⌐epásal
  energetickÿm opaskem.  Teprve nyní  byl android  spokojen. Po  dohodnutém
  znamení ukonçil  nahrávání a  vesele na  Marka zahlaholil  "Moæná, æe to tu
  bude klidnêj¿í  neæ na¿e  pozemská dovolená."  "To doufám." utrousil Mark a
  vzpomêl si  na hrûzné scény na Elsinê letním sídle.  Ray vyndal z ocelového
  pouzdra nêkolik  vÿæivnÿch tabletek  a podal  je kapitánovi.  Ten je  zapil
  nêkolika hrstmi  vody z  blízkého pramene  a pak spoleçnê vyrazili smêrem k
  nejbliæ¿í vesnici.
     Ode¿li  právê vças,  aby nezaslechli  tichÿ svist  vrtulníku, kterÿ  se
  vzápêtí vyhoupl  nad les a pomalu se p⌐esunul nad baæinu, kde zûstal viset,
  jakoby nêco  hledal. Æhavé  slunce jiæ  dorazilo k  horizontu a  neúnavnê
  praæilo do  pob⌐eæního písku,  ze kterého  zaçali postupnê  vylézat drobní
  çlenovci na  svûj denní  lov. Pláæ  se hemæila  drobnÿm æivotem  a pouze
  vzdálenÿ klapot  vrtulí p⌐ipomínal,  æe tato planeta není tak pustá, jak se
  na první pohled zdá.



  Nejmlad¿í knêæka ⌐ádu sluæebnic svatého paprsku mêla dnes velmi ¿patnÿ den.
  P⌐estoæe mêla  stejnou zlatou  çelenku, jako  v¿echny její  druæky, stal se
  tento prost⌐edek  splynutí s  bohem dûvodem  jejího vnit⌐ního  utrpení.
  Nechápala to.  Vædyƒ s  bohem vædycky  vycházela tak dob⌐e. Nikdy jí ne⌐ekl
  k⌐ivého slova. Vædycky ji nazval jejím dívçím jménem a instrukce byly jasné
  a p⌐ehledné.  A teâ  najednou samé  "Rayi sem,  Rayi tam, v¿echno vpo⌐ádku,
  postupujeme vp⌐ed.". Co to má znamenat ?
     Zaçalo to çasnê zrána. V prûbêhu ranní bohosluæby, kdy upnula svoji mysl
  ke stráæci  slunce a ve zlaté çelence, která jí dávala právo hovo⌐it s bohy
  a vládnout  poddanÿm, nêco  náhle podivnê  zasyçelo. V  mysli se  jí místo
  zá⌐ící tvá⌐e s koronou duhovÿch paprskû splÿvajících v boæské zjevení náhle
  objevila ost⌐e  ⌐ezaná muæská  tvá⌐, která  jí vyjevila  dêsivou   pravdu :
  "Kdyæ to takhle pûjde dál, je s námi ámen. A nepokou¿ej se o spojení, je to
  marnÿ !".   Subtilní  dívka se   rozplakala.  Tak dêsivou  vê¿tbu se  ani
  neodvaæovala znovu  vyslovit. Copak upadl celÿ klá¿ter v nemilost ? Proç uæ
  nemohou mluvit  s bohem  ? A   kdo je  ten novÿ bûh ? A proç dêlají v¿echny
  ostatní knêæky,  æe   nic nesly¿í ? Proç je právê ona tou vyvolenou ?  Kdyæ
  si vzpomêla  na vzteklou sta⌐enu, ke které chodil kaædÿ, kdo dostal od bohû
  nêjakou ¿patnou  zvêst, rozhodla se, æe bude své zjevení tajit. Bohové jsou
  moud⌐í. Tak  jim to snad dojde, p⌐estanou jí komplikovat æivot a vyjeví své
  pravdy nêkomu  jinému. T⌐eba  zrovna ta sta⌐ena by na to byla vhodná. Ta uæ
  se s tím nêjak urçtê vyrovná.
     Ale  çelenka byla  neûnavná. Bûh  se jiæ  sice nezjevoval, ale o to více
  mluvil. Jenæe mluvil nêjak divnê. Copak se mûæe bûh nekoho obávat ? A co je
  to to  SDPP ?  A modul  ? Snad  nêjaká tajemná formule. Ani  nevêdêla jak a
  ocitla se  v knihovnê.  S mokrÿm  hadrem na  çele zaçala  zbêsile hledat ve
  svaté knize zjevení.


  Ray spustil svûj pohled  z oblohy  a obrátil se zpêt k Markovi.
  "Já si  nemyslím, æe  by to  bylo marnÿ."  zakroutil hlavoou "Modul se sice
  neozÿvá, ale  chaotickÿ ¿um  na nouzové  frekvenci vypadá, jako by ji nêkdo
  pro komunikaci stále pouæíval." "To není moæné. Jsme na primitivní planetê."
     "Mê je to také divné, ale vypadá to na p⌐ímou nervovou modulaci." hlásil
  android "Budu  tam vysílat  nesouvislé útræky  na¿ich rozhovorû  a t⌐eba se
  nêkdo çasem ozve."
     "No,  moc chytré  ⌐e¿ení to sice není, ale jinou moænost stejnê nemáme."
  zhodnotil Rayûv plán Mark.
     "A teâ kup⌐edu. K civilizaci to máme je¿tê hodnê  daleko."
       " To jo. Je¿tê nêjakÿch tisíc let klidného a niçím neru¿eného vÿvoje."
  doplnil android.Laserová  maçeta zasvi¿têla  a v  bujné vegetaci  se zaçala
  rÿsovat úzká  pê¿inka, kterou se  oba pozem¿ƒané vzápêtí pono⌐ili do hlubin
  lesa.


  ùzká ¿lachovitá  solanská tvá⌐  velitele helikoptéry  se sev⌐ela  v krutém
  ú¿klebku. Jeho  cynickÿ pohled  spoçinul na  vraku modulu SDPP, kterÿ právê
  vypro¿ƒovali dva potápêçi ze zmêti lián, mr¿in a mazlavého bahna.
  " Mêli  smûlu, ho¿i.  Na¿e ⌐ízené  st⌐ely jsou  jedny z  nejlep¿ích. Uæ jen
  proto, æe jsou p⌐ímo z arzenálu kosmické policie."
  Z komunikátoru  u stropu ⌐ídící kabiny se ozvalo vzteklé zachrçení : " Xer,
  hlaste se. Uæ jste nêco na¿lli ?"
   " Zatím jen modul, ale nemûæou bÿt daleko." odpovêdêl solañan.
   "  Tak najít a zlikvidovat !  Nezapomeñte, æe kousek odtud máme transmisní
  centrum pro  severní galaktickou  oblast. Je  to p⌐ísnê  tajná pozemská
  technologiie a nesmíme dopustit, aby se tam dostali. Alespoñ ne æiví !"
    " Toho bych se nebál." prohlásil Xer " Na¿e knêæky jsou dob⌐e vycviçené a
  kdyæ jim nêco dob⌐e vyjevíte, tak v okolí klá¿tera nep⌐eæije ani my¿."
   "  Dík za  radu, ale  chci, abyste  je dostali  je¿tê v lese. Nesmíme na¿e
  vê⌐ící p⌐íli¿ znepokojovat. Dávám ti to na starost !"
     Hlas  z komunikátoru  utichl a Xer se zaçal potit. Taková smûla. Proç se
  nedokáæe nikdy  ovládnout a vædycky nad⌐ízenÿm poradí, co mají dêlat. Uæ se
  vidêl, jak  letí s  modulem na  základnu a  teâ aby  honil po  lese nêjaké
  pozem¿ƒany. On,  zkrachovalÿ filozof,  kterÿ hledal  na Solanu  práci a
  agentura mu  dohodila skvêlé  místo za  nadstandartní plat.  Místo práce  v
  knihovnê teâ lítá s vrtulníkem a nyní bude je¿tê lovit nêjaké ne¿ƒastníky v
  té odporné,  husté, lepkavé,  tmavé a  nebezpeçné dæungli.  Proç to vlastnê
  dêlá. Z  p⌐ízpêvku v  nezamêstnanosti si  mohl æít  cellkem v klidu, doma a
  moæná æe  by si i vyæebral víc, neæ mu dávají tihle vyd⌐idu¿i. A ty vÿçitky
  svêdomí a  dêsivé noçní   mûry. Stále se vracející p⌐edtuchy, kdy osamocená
  kosmická loâ  pod tlakem  pêti navádênÿch  st⌐el naráz  exploduje, ocelové
  pláty pomalu  pukají a  do vesmíru  se zlovêstnÿm syçením utíká æivotodárnÿ
  kyslík. A  on, Xer,  nevê⌐ícnê zírá na monitor, kde mu ten pozemskÿ zabiják
  Stone stálle  je¿tê   slibuje, æe nevyst⌐elí  jako první. A pak tma. Konec.
  Dêsivé probuzení a dal¿í pracovní den ve sluæbách solanské tajné sluæby.
  "Konec prûzkumu ! Zpêt na b⌐eh, jdeme hledat troseçníky !" zachrchlal Xer z
  helikoptéry na  své t⌐i  muæe. Pozornê  pohlédl na  infrazamê⌐ovaç, kde  se
  mlhavê chvêly dvê narûæovêlé stopy, mizící v husté zeleni lesa.
     "Postupujte  v rojnici  vp⌐ed smêrem k severozápadu a v p⌐ipadê kontaktu
  protivníka okamæitê zlikvidujte ! "
     V¿ichni  potápêçi zmizeli  na chvíli  v druhé  helikopté⌐e a  o nêkolik
  okamæikû pozdêji  vystoupili jako  opancé⌐ovaná monstra,  vybavená nejtêæ¿í
  kosmickou technikou.  Po zkou¿ce arzenálu, kdy vypálili polovinu baæiny, se
  jejich plamenomety  za⌐ízly do  husté vegetace.  S azbestovÿmi  obleky
  postupovali mnohem rychleji neæli prchající pozemská dvojice a têækotonáæní
  ovoid s  dezintegrátory, ƒapkající za nimi, jenom dokresloval dílo zkázy.
  "To je  ale hrûza,"  povzdychl si  Xer "  A to  jsem byl  za mlada aktivním
  çlenem Greenpece za ochranu p⌐írody."
       Pohled  z vrtulníku  byl skuteçnê úchvatnÿ. Celÿ pruh pralesa v jednom
  ohni kolem sebe  ¿í⌐il husté a temné mraky ¿tiplavého dÿmu.
       "Zvy¿uji  vÿ¿ku a  ztrácím s vámi vizuální kontakt, buâte na p⌐íjmu na
  frekvenci 47."  chrmlal Xer  do tlampaçe  a prchal  i se  svÿm strojem  do
  p⌐íznivêj¿ích podmínek. P⌐esto, æe na Solanu je relativnê ménê kyslíku, neæ
  zde, zhor¿ené  rozptylové podmínky  mu rozhodnê nedêlaly dob⌐e.  Na planinê
  pod ním  se mezitím  rozpoutalo pravé  peklo. Bojovÿ  ovoid, jehoæ  radar
  nefungoval v hustém dÿmu pálící se dæungle zrovna nejlépe, zmatenê pálil po
  drobnÿch tvorech  ⌐inoucích se  z pekelné  vÿhnê a pouæíval k tomu laserové
  dêlo, které  po kaædém  vÿst⌐elu zanechávalo  v krajinê  nêkolikametrové
  krátery. Nakonec  ztratil spojení  se vzdalující  se rojnicí  s plamenomety
  úplnê a  zûstal uvêznên  v bludném kruhu vysokÿch hromad popela, do kterÿch
  systematicky provrtával nové a nové ¿kva⌐ící se díry.


  "Rayi, cítím  nêjakÿ kou⌐  " prohlásil  Mark a  op⌐el se o nejbliæ¿í palmu,
  která na  nêj zlovêstnê zasyçela a had se rychle odvinul dolû s kmene kamsi
  do chvêjící se zelenê.
  "O analyzátory  pachû jsem  p⌐i¿el kdyæ  jsme p⌐istávali, takæe ti mûæu teâ
  jenom vê⌐it." odpovêdêl android a pozornê na svého p⌐ítele pohlédl.
  "Vidím na tobê znaçné známky únavy, mêl by sis vzít vÿæivnou tabletu."
  " To  je dobrÿ,  stejnê tam  snad uæ  brzy budem,  ne ?  " odpovêdêl Mark a
  zahledêl se  na mítinku,  kde se  jako zázrakem pásl dobytek. Hned za ní se
  rÿsovala neuvê⌐itelná  stavba. Pêt  vêæí, tyçících  se hrdê k obloze dávalo
  tu¿it, æe  stavitel urçitê  nemusel s  niçím ¿et⌐it.  Opevnêní i  st⌐ílny
  dodávaly stavbê  vêrohodnÿ dojem  nedobytného sídla.  Ale çillÿ  ruch kolem
  prozrazoval, æe právê dnes nikdo æádnÿ útok neçeká. Hradní most byl spu¿tên
  a hustÿ  proud obchodníkû   a  trhovcû p⌐etékal  p⌐es chatrné  zábradlí
  p⌐ístupové cesty.
     "Pojâ,  budeme se  vydávat za místní." za¿eptal Mark "Já jsem hluchonêmÿ
  æebrák a tobê vy⌐ízli jazyk p⌐i loupeæném p⌐epadení v lese."
     "No to mám radost, æe tê napadne vædycky nêco originálního." odtu¿il Ray
  a zaçal  si vy¿roubovávat  z nitra lebky jazyk. Kdyæ byl hotov uschoval jej
  do tajného  pouzdra   na   náhradní díly  v levém  stehnê, kde  nosil také
  lékárniçku a záloæní akumulátor.  "Huuu...hu!" sdêlil Markovi.
  Mark si nasadil kapuci více do çela, sundal brÿle proti slunci a polil sebe
  i Raye  odpornê páchnoucí  tekutinou, aby  nebyli mezi vesniçany podez⌐elí.
  Bohuæel to tentokrát trochu p⌐ehnal.
  "Jdeme."
  Uæ dvacet   krokû p⌐ed mostem se jim lidé zaçali vyhÿbat a nebÿt obchodníka
  s dobytkem,  ke kterému  se nakonec  p⌐idali, nikdy  by se  p⌐es stráæe
  nedostali. Takhle  v¿ak získali  nového spojence, p⌐estoæe Stone pozdêji na
  Zemi v protokolu uvedl, æe onen muæ páchl tak nesnesitelnê, æe nebylo moæné
  se s ním na rozumnou vzdálenost ani domluvit. Rayovi to v¿ak tolik problémû
   nedêlalo a tak brzy zjistil, kde je zde nejbliæ¿í hostinec.
     Vÿvêsní  ¿tít sice  nevypadal, æe  dêlá çest  nêjakému prosperujícímu
  podniku, ale  zase tak  stra¿nê, jako  ta chalupa,  kde chytl  Mark toho
  dotêrného parazita ze zkaæené polévky, to také nevypadalo.
    "Riskneme to, ne ?" prohlásil Ray.
    "No, já nevím. Je to nutné ?" Markovy vnit⌐nosti se p⌐i pohledu na svêtle
  zelenÿ lektvar v mastnÿch miskách na ¿pinavÿch stolech podivnê sev⌐ely.
     "Samoz⌐ejmê. Musíme navázat spontánní kontakt. Jedu záznam." Ray nasadil
  optimistickÿ vÿraz  a Mark ho chtê nechtê následoval. V SDPP se totiæ têæko
  vysvêtluje, proç se na primitrivní planetê tvá⌐íte stejnê kysele jako doma.
  Je¿tê jednou  a máte  dûtku za reprezentaci a uæ vás po¿lou akorát tak mezi
  delfíny. A tam zase nesmíte myslet na æádnÿ o¿klivÿ vtip o rybách. Na Grahu
  jsou totiæ  v¿ichni stra¿nê  zvêdaví, ale  také hroznê  vztahovaçní. Jak
  ⌐eknete ryba jako ryba, tak jsou schopni vyhlásit vám válku. Stone, kterÿ o
  tom velmi dob⌐e vêdêl, nasadil oslnivÿ úsmêv a vstoupil do lokálu.
    "Máño, vyveâ to ho dementa !" za⌐val nêkdo z hostû " Tvá⌐í se jak pitomec
  a smrdí jako  tcho⌐."
     Následovala  salva hromového  smíchu na  adresu novê  p⌐íchozích, kdy se
  nesmálli pouze ti, co stáli nejblíæe a to jen proto, æe se dusili.
     "Nêco  jim na  nás asi  vadí ."obrátil  se Mark  na Raye  "Nemohl bys je
  nenápadnê vypa⌐it dezintegrátorem, dnes se mi prát nêjak nechce."
     "  To asi  nepûjde. Je  to proti p⌐edpisûm. Vyber si  toho vlevo. Ten je
  opilÿ. Jedna rána  staçí."Mark se rozhlédl a vyrazil.
    "Ale ne !  Toho vedle !!" vyk⌐ikl  Ray , ale pozdê.
  Stone pomalu  p⌐istoupil k  nejvêt¿ímu svalovci  a pomalu  mu pohlédl  do
  skelnÿch oçí. Ten si odhodil slepené vlasy z çela, které mu svírala ocelová
  çelenka. Sehnul se k Markovi a bouchl do stolu.
    "Nemám tê zabíjet, kdyæ pûjde¿ hodnê rychle se mnou."
  Mark nic  nechápal. Proç  se s  ním nikdo nepral ? Proç mu Ray nepomohl ? A
  kam ho to, ksakru,  ten obr právê teâ vleçe ?
     Têæká  dubová vrata druhÿch vnit⌐ích hradeb se se sk⌐ípotem otev⌐ela a k
  pozem¿ƒanovi p⌐istoupila  dlouhovlasá dívka  se zlatou  çelenkou. Kolem
  prstenu na  levé ruce  jí slabê  sr¿ela namodralá  zá⌐e. Pozvedla  hlavu a
  zp⌐íma se zahledêla Markovi do oçí.
     "Ha, hlobková mentální sonda." pomyslel si v duchu a snaæil se rozptÿlit
  pronikavÿ a  drtivÿ pohled  temnÿch oçí  knêæky. Nezvládl to. Jeho narychlo
  vystavená psychická  bariéra se  sesula jak domek z karet a mentální pohled
  proçesával nitro  bou⌐ící se  mysli. Nejzajímavêj¿í  na tom bylo, æe z⌐ejmê
  stále nic nenacházel. To, æe Marka chtêli kvûli chaotickému zpûsobu my¿lení
  vyhodit uæ z prvního kola p⌐ijímacích zkou¿ek SDPP, se ukázalo nakonec jako
  vÿhoda. Jenom ¿koda, æe peníze, které rozdal Stoneûcv strÿçek na úplatcích,
  mu jiæ nikdo nevrátí. Co se dá dêlat.
     Knêæka se otoçila a p⌐istoupila k hromotlukovi. Opatrnê p⌐iloæila prsten
  k jeho çelence aæ se ozvalo suché zapraskání. Primitivní obliçej umolousané
  postavy se  rozá⌐il blahem a obr se sesul k zemi v nezvladatelnÿch k⌐eçích.
  Zpoza sloupû u vchodu se vyno⌐ily stráæe.
    " Ráno ho vyhoâte na ulici." otoçila se na Marka "A vy pojâte se mnou."
  P⌐ed kapitánem se otev⌐ely têæké kamenné dve⌐e a knêæka jej vyzvala, aby do
  nich vstoupil  jako první.  Dlouhé toçté schodi¿tê se nêkolikrát zalomilo a
  pak vyústilo  v úzkou dlouhou chodbu. Mihotavé louçe na stênách osvêtlovaly
  zatuchlé prostory  jen velmi  slabê, ale  i tak  si Mark  v¿iml nenápadnÿch
  orientaçních znaçek,  vytesanÿch v kamennÿch stênách chodeb. U jedné z nich
  náhle knêæka  zastavila a  pono⌐ila své  ¿tíhlé prsty  do pêti  nenápadnÿch
  prohlubní pod  zvlá¿tními znaky.  Mark mêl  co dêlat, aby nevyk⌐ikl údivem.
  Ne, nemohl  se mÿlit. Ty znaky byly skuteçnê solanské. Ale tady ? Proç ? Æe
  by se  snad agenerál  Khov se  svÿmi podezíravÿmi  domênkami koneçnê jednou
  trefil do  çerného ?  To je  ale nepravdêpodobné.  Na generálovy  úsudky je
  p⌐eci spolehnutí, je¿tê nikdy se totiæ netrefil. Alespoñ ne p⌐esnê.  "Jdête
  dovnit⌐." p⌐eru¿ila  Stoneovy zbêsilé  úvahy knêæka  a ukázala na nepatrnou
  ¿kvíru ve zdi, která se z rachotem pomalu roz¿i⌐ovala.
     "Je¿tê,  æe nejsem  ku⌐ák." pomyslel  si kapitán "Teâ by mi totiæ údivem
  urçitê vypadla  cigareta z  pusy a  propálil bych  si syntetickÿ  oblek."
  Vzpomínka na  neúspê¿né kou⌐ení  dÿmky míru  na jedné primitivní planetê se
  Markovi vybavovalo  pomêrnê çasto. Tehdy  to  vypadalo velmi slibnê. I kdyæ
  mêl Ray  poruchu a  indiáni na  nêho navr¿ili  mohylu, Stoneovi se poda⌐ilo
  p⌐eæít a  p⌐esvêdçit celÿ  kmen o  své nadp⌐irozené  moci. Tak têæké to zas
  nebylo. V  podstatê mimodêk  skolil místního ¿amana, kdyæ si mezi ostatními
  zajatci nervóznê  pohrával s  laserovou pistolí.  Poslepu za¿átral  ve svém
  batohu, pak  to v  nêm zasyçelo  a uæ  ho⌐el. Kdyæ  Mark zadupal plameny do
  zemê, çímæ  si zniçil vêt¿inu vÿbavy vçetnê nouzové vysílaçky, uvêdomil si,
  æe ten  obtíænÿ sta⌐ec,  kterÿ kolem  nêho stále p⌐e¿lapoval, nêkam zmizel.
  Popálenÿ kouzelník zmatenê prchal k lesu a hlasitê proklínal zajatce i celÿ
  svûj kmen.  To se  mu stalo  osudnÿm a  tak mohl  Mark   nastoupit  do jeho
  funkce. Ov¿em  dÿmka míru  pat⌐ila k nezbytnÿm ceremoniím, kterÿmi se musel
  prokousat. A  kdyæ mu  p⌐i kou⌐ení  chytla od ¿patnê nasypaného prskajícího
  tabáku vesta,  zahodil dÿmku  a v  ohnivém démonickém  tanci p⌐ivodil
  náçelníkovi kmene  infarkt. Na  místní pomêry udêlal neuvê⌐itelnou kariéru,
  ov¿em æivot v indiánském leæení nebyl ani tak æádnÿ med. Mark mêl velmi rád
  zví⌐ata a  docela mu vadilo, kdyæ jednoho dne dostal svého nejoblíbenêj¿ího
  psa k  obêdu. A  pak ty  ob⌐ady. Jako  ¿aman a  náçelník v  jedné osobê byl
  pracovnê vytíæen  od rána  do veçera.  P⌐ivolávat d鿃,  vyhánêt zlé duchy,
  plánovat války  se sousedními  kmeny, aby  se bojovníci nenudili a neustále
  uspokojovat svÿch sedm æen. Je¿tê ¿têstí, æe p⌐i¿el ten velkÿ lesní poæár a
  Markovi se  poda⌐ilo nepozorovanê  zmizet, opravit Raye a nakonec zavolat i
  záchrannÿ modul. P⌐edstava, æe by tam byl je¿tê dnes, byla  dêsivá.  "Jdête
  dovnit⌐ !" obrátila se na kapitána knêæka ponêkud drsnêj¿ím tónem.
    "Pojâte dál, Marku. Jste vítán." ozvalo se z tajemné místnosti.
  Stone se nenechal dvakrát pobízet a zvêdavê vstoupil. Hlas, kterÿ ho vyzval
  mu byl  velmi povêdomÿ.  Co by  tu ale,  proboha, dêlala  manæelka generála
  Khova. Není  to snad p⌐íli¿ velké riziko, cestovat za trochou dobrodruæství
  a erotiky  aæ na  druhÿ konec galaxie ? A æe by na to generál nep⌐i¿el ? Je
  to skuteçnê ona ?
    Mark se zvêdavê rozhlédl po místnosti. Pravidelné mramorové stêny zdobily
  desítky holografickÿch  obrazû a z hadích hlav u fantasticky vyornamentova-
  ného stropu  se linula  h⌐ejivá zá⌐e,  která splÿvala s tichÿmi tóny jakési
  líbivé varhanní  skladby. Dlaædice  v hale vytvá⌐ely magické obrazce, které
  chtê nechtê  nutily oko pozorovatele sledovat jedno jediné místo. Tím bodem
  byl ¿irokÿ majestátnÿ trûn, na nêmæ hrdê sedêla tmavovlasá dívka s boæskÿmi
  rysy. Její  svêtlá tunika  splÿvala v  bohatÿch záhybech  aæ k  podlaze a
  zajímavÿ st⌐ih ¿atû odhaloval vêt¿inu vnad dívçiny krásné postavy.
     "Pojâ  bllíæ." pohodila hlavou a dlouhé havraní vlasy, které se svezly s
  çela, odkryly zlatou çelenku, jakoby p⌐irostlou ke spánkûm sedící knêæky.
    "Odkud znáte mé jméno ?" vzpamatoval se Stone.
    "Od tebe." usmála se dívka "A víme toho o tobbê mnohem více. P⌐i¿el jsi z
  hvêzd. Zná¿  vêci, které  nikoho z nás nikdy ani nenapadly a p⌐esto po⌐ádnê
  neví¿, co  tady vlastnê  dêlá¿. Radily  jsme se  o tobê  a teâ ti mûæu ⌐íct
  pravdu, kdo skuteçnê jsi."
     "Tak   to jsem zvêdavej." pomyslel si Mark "Doufám, æe si alespoñ splete
  moji hodnost u SDPP, vædyƒ uæ jsem mêl bÿt dvakrát povÿ¿en."
     Knêæka nasadila váænÿ vÿraz a ukázala na Stonnea chvêjící se rukou " Jsi
  bûh. Vím  to."   Mark se mírnê pousmál "S  tím  jasnovidectvím to tu nebude
  aæ zas tak slavné."  Knêæka v¿ak nemínila p⌐estat : "Tak dokaæ, æe jsi bûh.
  Teâ kdyæ o tom ví¿, uæ ti nic nebrání, abys splnil prastarou legendu."
     P⌐i  pohledu na  nechápavÿ Markûv  vÿraz sice  trochu zaváhala,  ale pak
  pokraçovala :  "Celé generace  çekáme na  tvûj p⌐íchod.  Mêl ses  nejd⌐íve
  zjevit v  na¿ich myslích a pak p⌐ijít do klá¿tera p⌐estrojen za venkovského
  obchodníka. My  víme kdo  jsi. Jedna  mladá knêæka  tê poznala  jiæ   p⌐i
  vçerej¿ím zjevení.  A teâ  nade¿el ças,  kdy potvrdí¿  i ty,  æe vyvolená z
  knêæek mûæe stát po tvém boku a vládnout svému lidu pod boæí ochranou."
    Mark nevycházel z údivu.
  " Neumí¿  si p⌐edstavit, jak dlouho na tebe çekáme. A zprávy, které jsi nám
  celou dobu  posílal, byly tak jednoduché, tak p⌐ímoçaré, nebyl v nich æádnÿ
  rozmar ani  boæská proroctví. Aæ dnes ráno, kdy jsme nad tvÿmi slovy musely
  skuteçnê dlouho  p⌐emÿ¿let, pochpopily jsme, æe jsi setoupil a p⌐ijde¿ mezi
  nás."
    Podala Markovi çelenku zá⌐ící diamanty.
    "Jsem bûh." prohlásil zpitomêlÿ  Stone a nasadil si çelenku.
     Byl  to ¿ok.  Tisíce pocitû  v¿eho druhu.  Pohledy. Zvêdavé, nestoudné i
  hrûzné. Byl  naráz v  desítkách myslí,  které se  k nêmu  hlásily o  radu a
  povzbuzení. Mezi nimi zachytil i slabou mentální vÿzvu od Raye, kterÿ právê
  drtil zoufalému stráæci vnit⌐ní brány klá¿tera vaz.  "Pojâ ke mê a splyneme
  v jednu bytost." nedala si pokoj knêæka.
  Mark pocítil, æe z çelenky sálá je¿tê nêco jiného. Vá¿eñ a síla. Moc, které
  se nemohl  bránit. Musel.  Musel se  jí poddat a skoçit do rozbou⌐enÿch vln
  emocí a  neskuteçné vá¿nê.  Nemohl jinak.  Çelenka, jakoby  se náhle  stala
  souçástí jeho  mozku, podílela  se na  kaædém jeho  pohybu. Jako  námêsíçnÿ
  p⌐istoupil ke  knêæce a  pak skuteçnê  splynuli v  jednu bytost.  A nejen
  fyzicky. Kaædá  my¿lenka, i  ten nejslab¿í  pocit, byl  pro oba  spoleçnÿ.
  Nemohl si  bÿt vûbec  jist, ve  které hlavê  se zrodil.  Na dlouhé  minuty
  splynuli   v jednu  jedinou du¿i  a poté si Mark s hrûzou uvêdomil, æe tato
  knêæka je  jedinÿm tvorem  ve vesmíru,  p⌐ed kterÿm  nemá æádné  tajemství.
  Krásné i  dêsivé zároveñ.  Ale síla toho pocitu byla fantastická. Mêl by to
  tak nêkdy vyzkou¿et i s Elsou. Ale dají se ty çelenky nêkde koupit ?
     "To  byla nádhera." vydechla knêæka, odpoçívající vedle Marka na ¿irokém
  trûnu.   "To teda  jo." potvrdil  Stone a pokou¿el se strhnout si çelenku z
  hlavy, protoæe ho nêjakÿ  pastevec právê obtêæoval s h⌐íchy, na které vûbec
  nemêl chuƒ. Kapitán se vzep⌐el v¿í silou o masivní opêradlo trûnu a çelenka
  s dusivÿm  lupnutím náhle povolila. Mark vyjevenê zíral na drobné jehliçky,
  které z çelenky za tu krátkou dobu vyra¿ily a zaçaly  si navrtávat cestu do
  jeho spánkû  a pak  moæná i  dál, nêkam  do nitra jeho lebky. Temné struæky
  krve, které  kapitánovi vyra¿ily na lících a pomalu odkapávaly snící knêæce
  na její  bílÿ ¿at, svêdçily o tom, æe se mu to skuteçnê nezdá.
    "Do háje !"zavrçel Mark "Tak tohle Else nabízet nebudu."
  P⌐i p⌐edstavê,  æe by  se musel  i s  çelenkou potácet celÿ zbytek æivota a
  poslouchat problémy, které nejsou jeho, se mu udêlalo nevolno.
    "Rayi, kde jsi ?" posteskl si Mark.
     "Tady  jsem !"  do dve⌐í  sálu vpadl  udÿchanÿ Ray  a za ním celÿ zástup
  zu⌐ivÿch knêæek.Mark  ztuhnul jako opa⌐enÿ a rozhlédl se po stênách. Jediné
  dve⌐e   v této místnosti byly ty, kterÿmi právê p⌐i¿el jeho vêrnÿ android i
  s doprovodem. O nêjakém útêku nemohlo bÿt ani ⌐eçi. Ray mezitím dobêhl aæ k
  trûnu a p⌐isedl si k Markovi a vyjevené knêæce, která vypadala, æe se právê
  probudila do zlého snu.
     "Ty......Ty sis sundal boæskou çelenku. Ty jsi âábel." blábolila zmatenê
  a Stone  jí radêji  nic ani  nevysvêtloval. V  tuto chvíli  by to  bylo asi
  stejnê zbyteçné.  Zniçil jim  tady takovou  krásnou çelenku,  po¿pinil çest
  knêæky zaslíbené  bohu a  teâ si je¿tê Ray sedl na ten divnÿ trûn ve kterém
  náhle zaçalo podez⌐ele praskat. To nevypadá dob⌐e.
    Knêæky pomalu obestoupily celou místnost podél stên. Pak jejich velitelka
  s odhodlanÿm  vÿrazem vyndala  spoza pasu  nebezpeçnê vypadající  dÿku a
  nap⌐áhla se k ránê. Ostatní knêæky ji bleskurychle napodobily.
     "To  se na  nás vrhnou,  nebo budou têmi noæíky házet ?" zeptal se Mark,
  kterÿ mêl odjaæiva smysl pro detaily.
    "Budou házet. To je konec !" zajeçela knêæka na  trûnê a  p⌐ikrçila se za
  Raye.  "Nastav si energetickÿ opasek na maximální vÿkon a já tê budu krÿt."
  zvolal Ray  na svého  spoleçníka a víc uæ nestaçil. Desítky noæû zasvi¿têly
  naráz vzduchem  a zpûsobily  pravé divy.  Nêkteré knêæky  nebyly v  házení
  p⌐íli¿ dobré  a jejich  ostré dÿky  p⌐eletêly svûj  cíl a na¿ly si náhradní
  cíle mezi  knêækami na  druhé stranê  mítnosti. Jedna  z útoçnic se dokonce
  po⌐ezala sama a druhou zranil její vlastní nûæ, kterÿ se po odrazu od trûnu
  vrátil.
       Ale  p⌐esto çást  ostrÿch a  záke⌐nÿch zbraní  na¿la svûj  cíl mezi
  pozem¿ƒany, se kterÿmi to teâ nevypadalo vûbec dob⌐e.


  Ve chvíli,  kdy generátory  energetickÿch opaskû obou astronautû kvílely na
  maximální vÿkon a silové krystaly v p⌐ezkách se rozæhavily do bêla, zajeçel
  v nedaleko  poletující helikopté⌐e  elektronickÿ alarm  komunikátoru, kterÿ
  vytrhl zdeptaného  solañana z  jeho chmurnÿch úvah.  " Xer na p⌐íjmu, co se
  dêje ?", zachraplal do mikrofonu.
     "  Stav nejvy¿¿í  pohotovosti. Zapnête skupinovÿ p⌐íjem. V¿ichni çlenové
  jednotky musí bÿt informováni o krizové situaci."
    " Moment..." zavrçel velitel a marnê p⌐emÿ¿lel, jak zdûvodní, æe se svÿmi
  lidmi uæ p⌐ed pûl hodinou ztratil spojení. Rozhodl se lhát.
    " Spojení provedeno. Nastaven ¿ifrovací kód 52.", hlásil Xer a rachotil s
  vysílaçkou.   " P⌐ed  deseti minutami jsme zcela ztratili mentální kontrolu
  nad knêækami  z klá¿tera  slunce. V  klá¿te⌐e do¿lo  ke vzpou⌐e.  Podle
  posledních zpráv  mají nového  boha, kterÿm  je podle  v¿eho pozem¿ƒan Mark
  Stone. Je  to jeden  z nejnebezpeçnêj¿ích  agentû SDPP a vesmírné policie a
  nyní pronikl  do na¿í  nejp⌐ísnêji st⌐eæené  zóny. V¿ichni  víte, æe  zde
  chráníme jeden z nejvêt¿ích a nejtajnêj¿ích vynálezû s jehoæ pomocí jednoho
  dne  dobudeme  vesmír.
     Teâ  máte v¿ichni  jeden jedinÿ  úkol. Ve  jménu budoucnosti.  Zabijte
  pozem¿ƒany s  vyuæitím jakÿchkoliv  prost⌐edkû i  za cenu  zniçení na¿í
  transgalaktické základny. Na¿e technologie nesmí bÿt vyzrazena.
     Tímto  povoluji samostatné  akce v  plném rozsahu bez ohledu na ztráty a
  ¿kody na  za⌐ízení. "   "Potvrzuji   p⌐íjem. Zahajuji akci.", vy¿têkl Xer a
  uvêdomil si,  æe kromê  pilota vrtulníku  uæ nemá  æádné dal¿í  bojeschopné
  muæe. Ti ¿ílenci v azbestu, kte⌐í se propalují zelení nêkde hluboko pod ním
  jsou nyní nepouæitelní a to znamená pro velitele jedinou stra¿nou vêc. Kdyæ
  do akce  nikoho nepo¿le,  tak definitivnê  skonçil. Nad  místem akce je teâ
  sám. Co  se dá  dêlat ?  "Ten Stone...." huçel si pro sebe solañan, "Já mám
  prostê stra¿nou smûlu."
  O nêkolik  okamæikû pozdêji  se nad  klá¿terem objevila  burácející
  helikoptéra, ze  které se  na pruæném  lanê bleskurychle  spustila drobná
  postava po zuby ozbrojeného Xera.
     Pruænÿ dopad. Rychle vstát a dop⌐edu. Teâ ke stranê. Rychleji, rychleji.
  Víc p⌐i  zdi. Zatracená  stará dlaæba.  Solañanûv mozek  pracoval na  plné
  obrátky. Teâ jde o v¿echnno. Je tu sám a musí bÿt p⌐esnÿ.
     Mlhavê si vybavil instruktáæní mapku sítê podzemních chodeb, spojujících
  tajné laborato⌐e  s klá¿terním  sklepením. Ze  v¿ech sil  vyrazil, jak
  nejrychleji umêl, p⌐es nekoneçnê dluhÿ dvûr. Çekal odpor a nêjaké problémy,
  ale tady  nebyla ani  hlídka, dokonce  ani jediná  knêæka.    " Tím  líp. "
  pomyslel si  Xer. " Alespoñ nebudu muset zabít nikoho nevinného."P⌐ibêhl ke
  klá¿terní studni.  D⌐evênÿ rummpál se je¿tê kÿval a plné vêdro stálo kousek
  vedle.   "Skvêlé." dlouho  se nerozmÿ¿lel  a skoçil.  Na poslední chvíli. O
  nêkolik minut  pozdêji uæ  byla studna  prázdná,   p⌐esnê v  souladu   s
  nouzovÿmi pokyny pro p⌐ípad ohroæení solanské základny.



  "Dostal jsem  to." sípal  Mark a  mêl pravdu.  Lesklá ocelová dÿka pronikla
  silovÿm polem  a bolestivê  mu p⌐ibodla   plastexovou  ko¿ili k  trûnu tak
  ¿ikovnê, æe se zaçal dusit.  " Poçkej !" Ray propadl panice. Kdyæ vidêl jak
  se jeho  p⌐ítel dusí,  odhodil knêæku,  která se  ho dræela,  stranou a v¿í
  silou ude⌐il  do základní  desky trûnu.  V temnê  mahagonovém materiálu se
  objevila podivnê nazelenalá prasklina.
     Tím  se Mark  trochu uvolnil, ale stále je¿tê se nemohl hÿbat. V¿í silou
  viklal s dÿkou, doufaje, æe ji snad p⌐eci jen povolí. A povedlo se.
     "Koneçnê." Mark vydechl a otoçil se. Uæasle sledoval zbêsilé knêæky, jak
  se hrnou  p⌐es sál  p⌐ímo na  nêj a  na jeho  masívní trûn.  Ten se  jeæil
  zabodanÿmi noæi, jako nêjaké bodlinaté zví⌐e. Pozem¿ƒan povstal.
    " Jsem vá¿ bûh. Odhoâte zbranê a modlete se !" zah⌐ímal hromovÿm hlasem.
  Mezi knêækami  se objevila  nejednotnost. Nêkteré  poslechly a  jiné ho  s
  pochybami pozorovaly.   Této  chvíle v¿ak  vyuæila i  nejmocnêj¿í z knêæek,
  která se právê mátoænê zvedala  z trûnu a uvêdomila si, æe musí získat zpêt
  svou autoritu.
    " Nevê⌐te mu. Je to âábel. Posedne va¿e du¿e a zniçí vás v pekelném ohni.
  Zabte ho."  ⌐vala zajíkavÿm  hlasem a  marnê se pokou¿ela vytrhnout z trûnu
  nejbliæ¿í dÿku, aby mohla demonstrovat, æe svûj çin myslí skuteçnê váænê.
     Mark  mezitím sklesle  meditoval nad  p⌐íçinami svÿch  neúspêchû u
  p⌐íleæitostnÿch partnerek.  Nebylo to poprvé, co se ho nêkterá snaæí zabít.
  Ale proç  ? Vædyƒ si tak dob⌐e rozumêli. A není to tak dlouho. Otoçil se na
  Raye.
    "Co to dêlá¿ ?"
     "  Moje detektory  zaregistrovaly v trûnu nêjaké energetické za⌐ízení. A
  celÿ tenhle  sál vypadá  v rentgenovém  spektru jako  nêjaká tavící  pec.
  Nejenom, æe  je to  tu nezdravé,  ale je  tu na  mûj vkus  aæ p⌐íli¿  mnoho
  radiace." Ray se na okamæik zamyslel a nap⌐áhl se k ránê. " Snad jako kdyby
  bylo pod  trûnem nêjaké  ¿ílené za⌐ízení."  prohlásil a  zaçal systematicky
  demolovat desky trûnu, p⌐içemæ odkrÿval útroby çehosi neznámého.
   "  Jak ¿ílené  za⌐ízení ?"  podivil se  Mark a s obavami sledoval váhající
  knêæky.   " Ná¿  astronef Merkur  je proti  tomu dêtská   hraçka. Ale nevím
  p⌐esnnê o  co jde."  ucedil android  a pono⌐il  ruku do  zeleného slizu
  proudícího mezi krychliçkami pod deskou trûnu.   Odstrçená knêæka se nedala
  odbÿt :  " Tak  na co çekáte. Roztrhejte je. Jsou to âáblové."  V tu chvíli
  android nahmátl  v útrobách  trûnu nêjakÿ  vÿstupek a  ozvalo se  hlasité
  cvaknutí.  " A sakra." Ray zbledl.
  Na vzdálenÿch  stênách se  zajisk⌐ilo a  s temnÿm vytím fiçel ¿kvírami mezi
  kamennÿmi bloky do sálu zatuchlÿ vzduch z podzemí. Knêæky padly na kolena.
     "  Co je  ?" otoçil  se Mark,  kterÿ dosud  zvêdavê pozoroval nerozhodné
  knêæky.   " Probudilo se to k çinnosti. Celá místnost se aktivovala. Nastav
  si radiaçní spektrum ¿títu na maximum. Trûn pod námi se asi za chvíli zaçne
  ttavit.", pronesl android hysterickÿm hlasem.   A nemÿlil se. Trûn se zaçal
  nebezpeçnê rozæhavovat a celou místnost zachvátily podivné vibrace. V¿echny
  knêæky padly  hlavami k  podlaze. Jejich druæka seskoçila z trûnu a opatrnê
  se p⌐ikrçila mezi nê, oçekávajíc hnêv bohû.
    "Marku dræ se, uæ tu¿ím, co se stane." zajeçel Ray.
     Astronaut na androida tázavê pohlédl, ale zeptat uæ se nestaçil. Hlubokÿ
  hvizd z  útrob klá¿tera  ohlu¿il v¿echny jeho smysly a místnost se pono⌐ila
  do namodralé  mlhy. Setmêlo  se. Mráz  pronikall aæ do morku kostí a dêsivá
  síla zalisovala  Marka do  trûnu. Obrazce  na podlaze  v sále  nêkolikrát
  zazá⌐ily a  pak zmizely  zároveñ s celou realitou. Oba pozem¿ƒany obklopila
  mrazivá tma.



     Xer  putoval sklepením pomaleji neæ p⌐edpokládal. Ob⌐í pavouci, které tu
  p⌐ed nêkolika lety vysadili, se tu cítili jako doma a  útoçili na v¿e æivé.
  Zuhelnatêlé zbytky odpornÿch potvor svêdçily o nerovném, ale vyçerpávajícím
  boji, kterÿ  tu p⌐ed  chvílí probêhl.  Solañan celÿ  zpocenÿ prchal  z této
  çásti labyrintu  o to  rychleji, æe  stêny, roztavené  laserem je¿tê sálaly
  horkem a  pavuçiny u stropu právê doho⌐ívaly. Xer p⌐idal a nervóznê pohlédl
  na energetické  ukazatele svÿch  zbraní. Paprskomet  uæ mêl  akumulátor z
  poloviny vybitÿ a to solañan neurazil je¿tê ani dvê  t⌐etiny cesty.
       Podíval  se do  elektronické mapky.  Pseudointeligentní ukazatel  mu
  bleskurychle na¿el pozici. Pod energetickÿm generátorem.
   "To  není dobré.  " ucedil  solañan a  zamyslel se.  Olovêné desky  sice
  zadræují vêt¿inu zá⌐ení, ale ionizovanÿ vzduch a podivné ¿elesty ve stênách
  dávají tu¿it,  æe systém  je stále  v chodu.  Je t⌐eba  co nejrychleji
  absolvovat tutu  çást trasy a dostat se zezadu do  korunního sálu.  Xer  se
  otoçil a  vyst⌐elil nad sebe magnetickou skobu od které se  pomalu odvíjelo
  dlouhé ocelové  llano. V¿í  silou zabral  a zaçal sse pomalu sunout vzhûru.
  Protáhl se  poklopem a  pokraçoval stále vÿ¿ a vÿ¿e. Jeho pohledu se zaçala
  odkrÿvat gigantická  podzemní stavba,  která jako  ohromnÿ monument  v
  pravidelné struktu⌐e  obsahovala prvky  snad v¿ech  existujících stavebních
  slohû. Ne  to nebyla  stavba. Byl  to hlavní  generátor a nad ním jako malá
  teçka se  sunul solañan  k velkÿm  olovênÿm dve⌐ím s dvojitÿm elektronickÿm
  ji¿têním. Sáhl  rukou k  pasu a  aktivoval bbezpeçnostní  program svého
  sektoru, doufaje,  æe nebudou  æádné problémy.   Nebyly. Ocitl se v jedné z
  boçních   chodeb a  opatrnê nakoukl  pootev⌐enÿmi dve⌐mi  do sálu.  Oba
  pozem¿ƒané kutili  na trûnu  cosii podez⌐elého  a knêæky  stály v  uctivé
  vzdálenosti kolem.   "  Jsem bûh."  ozvalo se  ze sálu,  právê, kdyæ si Xer
  p⌐ipravoval zamê⌐ovaç.
     " Doufám, æe ne." ucedil solañan a vloæil do své odst⌐elovaçské varianty
  pêchotní zbranê  vÿbu¿nou st⌐elu  s nervovÿm  plynem. Ale  nêco se mu stále
  nezdálo. Otoçil  se. P⌐ímo  za ním  se pomalu  blíæil po  vyle¿tênÿch
  kolejnicích v mramorové podlaze nízkÿ hranol s ¿irokou trubicí vp⌐edu.
     Xer  ztuhl. Vzápêtí uskoçil a p⌐itiskl se ke stênê. Hranol se têsnê p⌐ed
  ním zastavil   a  pak se nic nedêlo. Napoçítal do desíti, pomalu se odlepil
  od chladné kamenné zdi a zblízka si to podivné za⌐ízení prohlédl. Do oka mu
  padl ¿títek s náppisem : Tajná technologie pozemské unie - zákaz exportu.
     "Ale  ne." pomyslel  si " Je¿tê, æe se odsud teâ uæ nelítá. Jinak by mne
  mohl nêjakÿ dobrák vyslat ve svém paprsku nêkam do vesmíru a sloæili by mne
  t⌐eba aæ  na druhém  konci galaxie.  A   tahle hraçka  by p⌐i  tom urçitê
  pomohla."
     Uklidnil se a poklekl ke dve⌐ím. Dalekohled se pomalu zaost⌐il a solañan
  zamí⌐il. Jeho cílem byla sehnutá postava pozem¿ƒana, lovícího z útrob trûnu
  nêjakou odpornou  æelatinu. St⌐ed  zámêrného k⌐íæe  se nehybnê  promítal na
  krçní tepnu. Xer pomalu vydechl a zesíllil tlak na spou¿ti. Obêti uæ nebylo
  pomoci. Dokonce  i solañan,  jakkoliv mêl  dobrÿ vÿcvik,  pocítil náznak
  lítosti nad  tímto rychlÿm koncem. Ale úkol je úkol. V následující okamæiku
  absolutního klidu a soust⌐edêní zah⌐mêl vÿst⌐el.
       Do  Xera nêco zezadu lehce ƒuklo. Otoçil se a vydê¿enê zíral na zá⌐ivÿ
  objekt na  rozæhavenÿch kolejnicích. To, co bylo je¿tê p⌐ed chvílí chladnÿm
  a temnÿm  kusem kovu,  teâ osvêtlovalu svou energetickou zá⌐í celou chodbu.
  Solañan ucítil spáleninu a pohlédl na své boty. Pak zavyl.
       Tím  pro nêho  pobyt na této planetê skonçil. Energetickÿ vír hlavního
  generátoru prorazil  strop p⌐íçné  chodby a  s hlasitÿm  lomozem ho vrhl do
  sálu, kde  se právê  rozkládala realita  do hustÿch  sítí informaçních dat.
  Knêæky uæ  byly dávno  pryç a tak nikdo nevidêl, jak se vydê¿enÿ Xer taví v
  chuchvalcích umêlé  mlhy, která rozkládala kaædÿ atom jeho æivé tkánê. Nêmÿ
  vÿk⌐ik byl  mr¿tên neuvê⌐itelnou  energií systémem  podzemních zá⌐içû pryç,
  daleko, daleko, ke hvêzdám, aæ na druhÿ konec známého vesmíru.


     Na  solanské kolonii  v systému  Delta çty⌐i byl stejnê v¿ední den, jako
  kaædÿ jinÿ.  Operátor u  transgalaktického p⌐ijímaçe právê dojedl svaçinu a
  tê¿il se  na brzskÿ  konec své nudné ¿estadvacetihodinové sluæby. A  pak se
  to stalo.
     Alarm  u ⌐ídícího panelu nemohl nechat nikoho na pochybách. Systém právê
  absorboval data z planety, která nebyla nikdy v seznamu aktivních vysílaçû.
  To vypadalo na prû¿vih. Titulek "Maximální utajení " to potvrzoval.
     " To vypadá na stav nouze." Prohlásil druhÿ operátor, kdyæ zvedl zrak od
  sloupcû dat z obrazovky.
     "  Data nejsou  kompletní a  budeme je muset doplñovat umêle. Navíc jsme
  nezachytili   kompletní signál  a poslední  sekvence nám  utekla o  t⌐icet
  stupñû mimo."
    " Takæe ten t⌐etí má smûlu ?"
     " Ale ne. Za pûl roku  ho zachytí na¿e stanice na asteroidu Vega 5 a tam
  ho zmrazí. Çasem si pro nêho nêkdo urçitê p⌐iletí."
    " No, to urçitê. Ví¿, jak je to daleko? Ten nás nejspí¿ v¿echny p⌐eæije."
     "  To je  dost dob⌐e  moæné " , potvrdil operátor a up⌐el zrak do mlhy v
  kondenzaçní komo⌐e. " Za chvíli je tu máme."
     Nejd⌐íve  se zhmotnil  Mark, hned  po nêm  Ray a  nakonec i  vÿbu¿ná
  paralyzující st⌐ela,  která vykrystalizovala  nêkolik centimetrû  od
  androidovy hlavy  a upadla  ne¿kodnê na  zem." Materializace  ukonçena. "
  zahara¿il syntetickÿ  zvuk z kabiny. Mezitím ventilátory s hlasitÿm lomozem
  rozhánêly zbytky  mlhy do rohû místnosti, kde se vsakovaly drobnÿmi kanálky
  kamsi pod podlahu.
     Oba  pozem¿ƒané opatrnê  otev⌐eli ooçi  a nevê⌐ícnê  zíraly na postavy v
  solanskÿch uniformách za pancé⌐ovanÿÿm sklem. Ventilátory náhle ztichly.
    " Kdo jste ? " ozvala  se energicky men¿í z obou uniformovanÿch postav.
    Mark se pokusil vydat nêjakÿ zvuk, ale neda⌐ilo se mu. Snaæil se dál.
     "  Uûûûû.........ûûûûû........úçastníci zku¿ební  mise." koneçnê pronesl
  nacviçenou vêtu.  " Çeho ?"
    " Mise s tajnÿm posláním."
    " Jaká  je  va¿e identifikace ? "
   Android  se koneçnnê   probral  a prohlásil : " Ray Zerg. Kapitán solanské
  tajné sluæby.  A toto  je Mark Lork, krycí vojenskÿ dûstojník. Oba jsme  se
  podrobili plastické  operaci pro  akce na  planetách pozemské unie. Bohuæel
  jsme se dostali do nep⌐ehledné situace v prûbêhu vêdeckého experimentu, kdy
  do¿lo k  destrukci za⌐ízení.  Kupodivu jsme  to p⌐eæili."     Oba  solañané
  chvíli pozorovali  monitory, kde  se p⌐elévaly  dlouhé ⌐ady  çísel a  pak,
  z⌐ejmê uspokojeni vÿsledky se obrátili k pozem¿ƒanûm.
     " Tak  vás vítáme na solanské rekreaçní koloni. " ozval se  vy¿¿í z obou
  solanskÿch dûstojníkû  " Dokud  se  nespojíme s centrem a neovê⌐íme si va¿i
  totoænost, zûstañte   v  na¿em komplexu.  Pozdêji budete mít volnou moænost
  pohybu po celé planetê a p⌐í¿tí  tÿden vás paprskneme zpêt na Solan. "
   Muæ  v uniformê  rozdal obêma  kosmonautûm jejich  nové provizorní
  identifikaçní karty  a vzápêtí  se pono⌐il  zpêt, mezi  desítky ovládacích
  panelû aby  p⌐ipraviil hlá¿ení  pro evidençní centum. P⌐ed obêma pozem¿ƒany
  se s  tichÿm ¿elestem  odsunula jedna  z boçníích  stên místnosti.  Vzápêtí
  vstoupili doo  ¿iroké chodby,  která smê⌐ovala  k jedné  z dopravních tepen
  podzemní dráhy.
     "No  nazdar." povzdychl si Mark. "Na Solanu uæ nám moæná právê teâ nêkdo
  kope pêkné hrobeçky. Ty jejich vÿslechy nemûæeme nikdy p⌐eæít. Známe jejich
  metody."
     "Klid."  ucedil android  "Nemusí¿ si  s tím  lámat hlavu.  Na¿e mozkové
  implantáty nám  p⌐i hlub¿ích  impulsech vÿslech  urçitê zkrátí.  Krátce to
  cukne a  konec. Prÿ  to ani  nebolí."   "Ha, ha."  kapitán nasadil  cynickÿ
  úsmêv. "  Snad mê  nechce¿ p⌐esvêdçovat,  abych têm  felçarûm z SDPP vê⌐il.
  Johnsona taky  urçitê vyslÿchali, vymyli mu mozek a p⌐esto se vrátil æiv  a
  zdráv."
   " Podle léka⌐ské zprávy moc zdráv nebyl."
   "  Podle mê  nebyl zdráv  ani p⌐edtím, neæ letêl na misi." prohlásil Mark,
  kdyæ míjeli vchod do podzemní dráhy. " Druhÿho takovÿho snaæivce jsem nikdy
  nevidêl. Ten si ty maléry snad vyrábí opravdu sám."
     "  No, uvidíme."  zasmál se  Ray a  p⌐itiskl svoji  novou solanskou
  identifikaçní kartu  k senzoru  u dve⌐í  podzemní dráhy,  která se právê se
  sk⌐ípotem zastavila.  Çidlo krátce  písklo, rozsvítila  se zelená  a oba
  pozem¿ƒané vstoupili do útrob soupravy, která se  vzápêtí dala do pohybu.
  Mark si  tu p⌐ipadal  jako na Zemi. Velkoplo¿né projektory na obou stranách
  vagónu vytvá⌐ely  fantastickÿ vÿhled na otev⌐enou krajinu, kterou se ⌐ítili
  úchvatnou rychlostí.  Nêkteré z  boçních oken  zûstaly kou⌐ovê  çerné, jiné
  dokreslovaly panoramatickÿ  vÿhled na  vzdalující se  stádo pobíhajících
  zeber, v  dáli zapadající  rudé africké  slunce a  nádherné temné  dravce,
  vzná¿ející se vysoko na obloze.
     "  Nechcete çervené  kredity, dnes mám velmi dobrÿ kurz. " p⌐itoçil se k
  Markovi podez⌐ele  vypadající star¿í  muæ, zatímco  nejbliæ¿í cestující  se
  otoçili na druhou stranu a dêlali, æe nic nevidí ani nesly¿í.
    " Za kolik ? " zeptal se p⌐ekvapenÿ  pozem¿ƒan, kterÿ absolutnê netu¿il o
  çem je ⌐eç, ale snaæil se nebÿt v æádném p⌐ípadê nápadnÿ.
    " Sedmdesát çervenÿch za jeden ælutÿ. "
  Mark se  zasmál. Smlouvání  byla jeho  silná stránka  jiæ od  dob, kdy jako
  aspirant vstupoval  do sluæeb  SDPP a  po dvouhodinové  diskusi s generálem
  Khovem dostal  takovÿ plat,  æe si  o nêm  mohli nechat  zdát i velmi sta⌐í
  veteráni této  instituce. Poslední  dobou byl  v¿ak v akci tak çasto, æe ze
  svého platu  stejnê æádnÿ  vÿraznêj¿í uæitek  nemêl. A  pak tu  byla Elsa.
  Milioná⌐ka Elsa, která sponzorovala jejich spoleçné dovolené. Elsa. Jak rád
  by teâ  byl nêkde  hodnê daleko  odsud. Nêkde  na pláæi,  kousek od  jejich
  letního sídla  a díval  se do modravé nádhery pênících vln. Na její pruænou
  postavu, t⌐pytící  se tisíci  záblesky   drobnÿch kapek.  Na zá⌐ivÿ úsmêv a
  jisk⌐ivé svûdnê  zelené oçi,  ve kterÿch  si mohl  p⌐eçíst i ta nejtajnêj¿í
  p⌐ání.   " Osmdesát  çervenÿch." vytrhl  kapitána ze  zamy¿lení ten podivnÿ
  chlápek.
     "  Ne. To  je málo.  Po sto nejdu." prohlásil Mark a up⌐el na to podivné
  individuum svûj zdrcující pohled.
     "  Devadesát pêt. A  víc uæ opravdu nemûæu, têch zbÿvajících pêt je moje
  provize."   " Mêl  bys to  vzít." radil  Ray " Ten chlápek je na dnê. Je¿tê
  chvíli ho  bude¿ deptat  a máme  ho na  svêdomí. Zkus  z nêj  dostat nêjaké
  informace."
     "  Tak jo.  Beru." ⌐ekl Mark a podal chlápkovi svou identifikaçní kartu.
  Ten ji  p⌐iloæil k  çidlu nejbliæ¿ího  penêæního automatu, zamrkal a zûstal
  zírat na mihotavÿ displej.
    " Co je ?" zeptal se Ray " æe by ten automat probíjel ?"
     "  Ne....." blekotal  chlápek "  Ale vy... Proç chcete çervené krediity,
  kdyæ z  nich stejnê  nemûæete nic  mít ?  Máte tu  spoustu ælutÿch,  které
  fungují v  luxusních podnicích, ale taky tu máte omezení, podle kterého vás
  okamæitê zatknou,  jakmile opustíte  oblast vojenského sektoru. Takæe svoje
  peníze v podstatê nemáte za co utratit. " zalapal po dechu, "Kdo jste a kde
  jste ty karty  vzali ?"
     " Ztratili jsme ty svoje a tak nám dali nové. Bohuæel máme zatím omezení
  pohybu, neæ se to vy¿et⌐í. " vychrlil pohotovê Ray.
     "  Tak to se máte na co tê¿it." ¿klebil se podivnÿ cestující. "Za ztrátu
  karty a  její   zneuæitíí tu  byly loni  çty⌐i tresty  smrti. No,  to víte.
  Chránêná technologie  a kdo ji chce rozlu¿tit, ten si za dûsledky mûæe sám.
  Doufám, æe uæ se neuvidíme.."
    Chlápek se zasmál a vydal se rychle nap⌐íç vagónem pryç.
    " Poçkejte." zvolal Mark.
    " Co je ? Chcete si je¿tê nêco vymênit ?"
     "  Ne, ale  chceme ty  çervené nêkde utratit. Copak tu opravdu nikde nic
  není ?" rozçiloval se Ray.
     "  Bohuæel. Nejbliæ¿í   je disco club v p⌐esp⌐í¿tí stanici, ale to uæ je
  mimo va¿e  povolené pásmo. P⌐i vstupu do budovy karty vy¿lou své impulsy do
  sítê a v p⌐í¿tích pêti minutách jste zatçeni. Bÿt vámi, vystoupil bych."
     Souprava  s huçením  zastavila a  mírné p⌐etíæení  p⌐itisklo Raye  k
  projekçnímu plátnu.  Uvêdomil si to p⌐íliæ pozdê a tak nyní zíral na çernou
  trhlinu ve  fiktivním oknê do nedotçené zelené p⌐írody. Podivnÿ chlápek p⌐i
  pohledu na  zniçenou scenérii  zakroutil hlavou  a vyrazil do jiného vagónu
  hledat dal¿í klienty pro svoji pokoutní obchodní çinnost.
    " Nevystoupíme ? " zeptal se stále je¿tê vyjevenÿ Ray.
    " Ne." zasmál se Mark " P⌐i tro¿e ¿têstí nás v disco baru hned nenajdou a
  pak je  tu urçitá  nadêje, æe se u nêkoho schováme nebo tak nêco. V  kaædém
  p⌐ípadê je  to lep¿í,  neæ çekat  v klidu  na p⌐epravu  na Solan  a pak  na
  popravu.

  Ve stejném  okamæiku se  v p⌐ijímací  intergalaktické centrále  solanského
  velitelství rozdrnçel  poplachovÿ signál.  Centrála ze  Solanu potvrdila
  totoænost obou  pozem¿ƒanû a  vydala p⌐íkaz  k jejich  okamæiitému zatçení,
  vÿslechu a  likvidaci. V¿echny sekce na planetê obdræely jejich identifika-
  çní kódy  a fotografie  a vzápêtí  zaçala vy¿et⌐ovací  akce úctyhodnÿch
  rozmêrû, která na této pomêrnê klidné a tolerantní rekreaçní planetê nemêla
  obdoby a p⌐edznamenávala brzskÿ konec klidného æivota v této çásti vesmíru.
  Vêçnÿ bêh dêjin se v¿ak nedá zastavit a v¿echno má svûj ças. A ças vymê⌐enÿ
  nêkolika obyvatelûm  této planety  se právê  nachÿlil bez  ohledu na jejich
  vinu çi  nevinu. To  jim v¿ak nebrání, aby si poslední okamæiky své svobody
  je¿tê v klidu uæili.



   V  disco baru  bylo plno.  Mark s  Rayem ve¿li  postranním vchodem  a
  bleskurychle se zamíchali mezi chaotické skupinky tançících postav.
   "To  bylo jen  taktak." ucedil  Mark a  s obavami  se podíval  smêram ke
  hlavnímu vchodu,  kterÿm právê vstoupili p⌐íslu¿níci po⌐ádkovÿch jednotek a
  zaçali systematicky proçesávat sál z druhé strany.
   "Musíme  pryç !"  otoçil se  na Raye, kterÿ nepatrnê kÿvl hlavou, çímæ dal
  Markovi na  vêdomí, æe  i kdyæ  je v  sále takovÿ  rámus, æe  není sly¿et
  vlastního ⌐evu,  sloæité obvody  v androidovê  u¿ních boltcích jsou schopny
  vykonávat pravé  zázraky. Na  to, aby  Mark v  duchu podêkoval  ¿ikovnÿm
  technikûm z SDPP v¿ak uæ nemêl ças.
   Jak  se Ray  pomalu proplétal  sálem, dostal  se pod  intenzivní k⌐emíkovÿ
  zá⌐iç, kterÿ rozsvêcel na parketu a odêvech taneçníkû neuvê⌐itelné grafické
  struktury a na androidovê syntetické tkáni dokázal pravé zázraky.
   "  Kouknête na  nêj !   Svítí mu holá kûæe. " Zak⌐içel jeden z taneçníkû a
  ukázal na  Raye. Ten  s údivem  zíral na  vlastní têlo,  které nepoznával a
  reflexní obvody nouzovÿch reakcí prudce ¿kubaly jednotlivÿmi konçetinami ve
  snaze zbavit  se toho  svítícího dêsu,  ale marnê. Ray se pomalu, ale jistê
  stával st⌐edem  pozornosti. Dav  vytvo⌐il kolem ¿ílícího taneçníka jásající
  kruh a Mark mêl co dêlat, aby ho povykující nad¿enci neu¿lapali.
   "Rayi,  vzpamatuj se ! Nad tebou je zá⌐iç. Dêlej jako by nic a zamíchej se
  do davu,  musíme pryç."  Vyslal telepaticky  Mark a  s hrûzou  se ohlíæel k
  blíæícím se  p⌐íslu¿níkûm po⌐ádkovÿch  jednotek. Ti  aæ nápadnê  çasto
  kontrolovali taneçníky,  kte⌐í se  vÿ¿kou a vzhledem podobali Markovi. Têch
  tu v¿ak  na¿têstí bylo  dost a  tak kontrolo⌐i  zatím je¿tê  postávali v
  bezpeçné vzdálenosti.
     Ray se uklidnil, vypadl z rytmu dunivé hudby a ustoupil nêkolik krokû do
  stínu od  jasného kuæelu  k⌐emíkového svêtla,  jeæ zelenê  opalizovalo v
  ¿edavém dÿmu,  kterÿ mezitím  odkudsi zaplnil  sál. S  odlehçením sledoval
  svojí znovu  získanou normální  kûæi a opatrnê se rozhlíæel sálem, kde jsou
  dal¿í k⌐emíkové  zá⌐içe. A  nebylo jich  málo. Solañané  na svÿch zábavních
  podnicích rozhodnê  ne¿et⌐ili a  podobná centra  vybavovali nejlep¿ími
  technickÿmi novinkami p⌐ímo ze Zemê.
     Mark  si pomalu  razil cestu  nap⌐íç sálem,  p⌐içemæ vÿraznê podupával v
  rytmu komíhavé  hudby tak, jak ho to uçili p⌐i vÿcviku pro p⌐ípad, æe by se
  na p⌐echodnou  dobu musel  stát ¿amanem  nêjakého primitivního  domorodého
  kmene. Na svoji dûslednost v¿ak v zápêtí doplatil. V reproduktorech po obou
  stranách sálu zaznêly dûrazné bubny a halou se rozeznêl hukot psychedelické
  hudby t⌐í¿tící  se v  chaosu têækÿch  kopyt bizoních  stád. Silné  laserové
  reflektory jakoby  zázrakem oæivly  a zasypaly  taneçníky dlouhou  sérií
  mihotavÿch zábleskû,  ve kterÿch  se realita rozpadala v trhavÿ a zpomalenÿ
  film. Markova  souseda popadl  amok a  s pênou  u úst  p⌐edvádêl na podlaze
  fantastické taneçní  kreace. Jeho spolutaneçníci na nêho zírali s posvátnou
  úctou jako  na zjevení  a sborovê zavili, kdyæ si nepozornÿ Mark p⌐idupl do
  rytmu a  omylem rozdrtil  pancé⌐ovou podráækou  své plastexové  boty
  ne¿ƒastníkovo levé zápêstí. Následovalo dêsivé zavití svíjející se postavy,
  která znásobila  svûj jiæ  tak nároçnÿ  taneçní vÿkon,  p⌐içemæ opisovala
  soust⌐edné kruænice v dêsivê rychlÿch obrátkách.
    Mark pocíítil, æe jej nêkdo dost drsnê uchopil za rameno.
   "Situace  je kritická  a vyæaduje nouzová ⌐e¿ení." zahuçel si pro sebe. Na
  okaæik ztuhl  na místê,  aby v  zápêtí dotêrného obtêæováka pro tento veçer
  zcela umlçel prudkÿm úderem za kterÿ by se nemusel stydêt ani nêkolikanáso-
  bnÿ mistr  karate, ke  kterému Mark  chodil dlouhá  léta na soukromé hodiny
  je¿tê jako student akademie SDPP.
     "Marku,  jdu k  tobê. "  zaslechl Rayovu telepatickou vÿzvu a po⌐ádnê se
  rozhlédl. Nêkolik  krokû od nêho se vyno⌐il z davu vyjevenÿ Ray. Nebyl v¿ak
  sám. Kolem  nêho totiæ  vesele poskakovaly v rytmu ví⌐ivé hudby dvê nad¿ené
  dívenky, které  jásaly ¿têstím,  æe právê  na¿ly svého vyvoleného taneçníka
  pro dne¿ní den.
    " Tak to nepûjde. Têch se musíme rychle zbavit !" Zavrçel Mark v jednom z
  galaktickÿch ná⌐eçí a Rayovi ztuhnul jeho optimistickÿ úsmêv.
    " Ale proç, vædyƒ nás mohou docela dob⌐e krÿt. Stejnê tu nikoho neznáme a
  mûæeme se od nich dozvêdêt  nêco o místních zvyklostech."
     "  To se  dozvíme asi  stejnê co  nevidêt." prohlásil Mark a znepokojenê
  sledoval, jak  se obê  krásné dívky  bezvadnê sehrané  v rytmickém  tanci k
  Rayovi mají.  Ten zcela  v souladu se svÿmi programy jiæ od dêvçat odkoukal
  základní taneçní  sestavy a  teâ z  nich byla  na parketê  trojice radost
  pohledêt. Mark  mezi nimi  trapnê podupával  a vysílal  k Rayovi  vyçítavé
  pohledy.   " Jak  si tohle  zdûvodníme p⌐ed komisí ? Vædyƒ jim moæná nebylo
  je¿tê ani  patnáct. "  zaúpêl.  " Ale bylo !" zasmál se na nêj android." Uæ
  jsem se  od nich  dozvêdêl, æe  podle místního  zvyku musí  den po  svÿch
  patnáctÿch narozeninách  protancovat celou  noc a  najít si  partnera pro
  následující rok. "
     " Ale ne !" vyt⌐e¿til se Mark. " To je tady chce¿ celÿ rok tahat sebou ?
  Stejnê nevydræí¿  tancovat celou  noc. Vybijou  se ti  baterie a já tê budu
  muset zase  táhnout pryç."   " Neboj, za chvíli pûjdem. S tím tancováním uæ
  to tu neberou aæ zas tak váænê. Vybrali si a pûjdeme pryç."
       "  Rayi.. Mám  dojem, æe to p⌐ehání¿. Ví¿ co je to za p⌐ítêæ, utíkat a
  je¿tê tady s têmi...." Mark se soucitnê podíval do usmêvavÿch dívçích tvá⌐í
  a s hrûzou si uvêdomil, æe p⌐i pohledu na sviæná opálená têla, p⌐edvádêjící
  svou mladou  krásu a  pûvab ladnÿch  pohybû jej  zaçínají napadat my¿lenky,
  které jsou  zcela v  rozporu s  kodexem pravidel  kontaktu s  domorodÿmi
  obyvateli.
    " No tak, Marku, vædyƒ na tobê vidím na co myslí¿." zazubil se Ray.
     " Tak schválnê, na co myslím ?" up⌐el Stone svûj zlostnÿ pohled do tvá⌐e
  tançícího androida  a p⌐itom  se pomalu  dostával do  rytmu zu⌐ivê  tançící
  trojice.
     Ray se pomalu rozhlédl po sále a v obliçeji se mu zraçilo napêtí "Rychle
  se rozhodni.  Buâ pûjde¿  s námi  a nebo  bude¿ muset  utíkat sám  s tou
  blondÿnkou co  uæ chvíli  kolem tebe tançí. "  Mark s sebou trhl a uvêdomil
  si, æe  Ray má  na mysli   to  divoké individuum,  které mu  kaædou chvíli
  zastínilo vÿhled.
    " Tak jo, jdu s vámi. Ale jak to vysvêtlím Else ....."
    "Nemusí¿ nic vysvêtlovat. Vypnul jsem nahrávání." ucedil android.
     "Paráda."  Mark se zbavil vÿçitek svêdomí a uæ ho jen trochu tíæil fakt,
  æe Ray  p⌐evzal ve¿kerou  iniciativu a  on, ¿éf  vÿpravy, se  tu potácí jak
  nesvéprávnÿ.
     "Alespoñ  nêjaká zmêna."  pomyslil   si "stejnê  mê ta  zodpovêdnost a
  p⌐íkladnost ¿la poslední dobou uæ dost na nervy. Kdyæ se nêco stane, odnese
  si to  Ray a  pak to  stejnê svedeme  na techniky z SDPP." Markovy my¿lenky
  v¿ak náhle  p⌐eru¿il podez⌐elÿ  pohled, kterÿ se mu naskytl, kdyæ nejbliæ¿í
  dvojice taneçníkû  náhle o kus ustoupila a têsnê za nimi stáli uniformovaní
  stráæci po⌐ádku.
  " Rychle pryç. Mizíme ! " vy¿têkl na Raye a oba se v rytmu veselého tance v
  doprovodu ¿evelících dêvçat vydali k vÿchodu.
    "Mêli jsme veliké ¿têstí. " oddychl si venku Ray a vzal do náruçí smêjící
  se dívku se st⌐íbrnou çelenkou, kterou si evidentnê pro dne¿ek vybral.
     Mark,  p⌐estoæe znal  androidovy sklony  k prozkoumávání v¿eho moæného i
  nemoæného vçetnê k⌐ehkÿch mezilidskÿch vztahû se nestaçil divit.
  " Za  rohem mám zaparkovanÿ modul." ozvala se rozpaçitê druhá dívka. Dlouhé
  havraní vlasy  jí jemnê splÿvaly s p⌐iléhavÿmi ¿aty a mnohoznaçnÿ úsmêv ani
  jisk⌐içky v  oçích nenechávaly Marka na pochybách o dal¿ím prûbêhu vÿpravy.
  Mimochodem si  vybavil slova knêze, kterÿ mu p⌐ed kaædou vÿpravou na Elsinu
  prosbu zvlá¿tê  kladl na  srdce nêkteré  poloæky z  desatera, které  se teâ
  právê chystal  poru¿it. Ale  co, alespoñ  dá jednou  zapravdu té  dêsivé
  povêsti, kterou  o nêm  rozná¿í Ray po v¿ech stopatnácti patrech úst⌐edního
  sídla SDPP.  Tomu, æe  není sukniçká⌐  uæ nevê⌐ila  ani upjatá  sekretá⌐ka
  nejvy¿¿ího ¿éfa  generála Khova  a jeho  odmê⌐ená manæelka  mu dokonce  p⌐i
  poslední náv¿têvê  uçinila takovou  nabídku, æe zçervenal i teâ, kdyæ si na
  to vzpomêl.
  " Koukám, æe  se ti vrací barva do tvá⌐í. "zahlaholil Ray a opatrnê nasedal
  do modulu, aby nep⌐ilehl dívku, kterou dræel v náruçí.
  " Hmmmm...."  zahuçel Mark,  políbil svojí  novou spolujezdkyni  a se¿lápl
  pedál akscelerace.  " Kde  jste se  nauçil tak  skvêle ⌐ídit  ?" zeptala se
  u¿têpaçnê dívka,  kdyæ v¿ichni  celí zelení  tápavê vysedali p⌐ed nádhernou
  vilou z transvozidla.
   Mark p⌐emohl nutkání zvracet a s ledovÿm klidem odpovêdêl " Ani nevím. Asi
  nejsem dnes  ve své kûæi."
  " Ale  to se  dá spravit  " zasmál  se Ray  a p⌐átelsky  poplácal kolegu po
  zádech. Nechybêlo mnoho a ono poplácání mohlo mít osudné následky. Na¿têstí
  se kapitán ovládl a p⌐emohl svoji nevolnost.
   O  chvíli pozdêji  jiæ sedêl  Mark o  samotê se svojí novou dívkou a oba s
  rozpaky poslouchali ze sousední místnosti tlumené vzdechy.
     Mark se p⌐istihl, æe si nêkdy p⌐eje, aby se v androidovi nêco porouchalo
  a aby  se alespoñ  chvíli nemusel snaæit dohánêt Rayovy kaskadérské vÿkony,
  které ho nêkdy dohánêly k ¿íllenství. Vædyƒ tu dívku proti sobê ani neznal.
  P⌐ipadala mu  tak mladá,  krásná, nezku¿ená.....   A ten pitomec Ray si tam
  vedle bez  jakÿchkoliv skrupulí  uæívá jako   by se nechumelilo. Ne, to ne.
  Bude   muset technikûm v servisu domluvit, aby dali Rayoivi nêjaká omezení.
  I kdyæ.....   Pak  uæ by  Markovi nikdo  nepomohl, kdyby  se stalo  nêco
  podobného, jako kdyæ se p⌐ed pûl rokem ukrÿval v královském harému na jedné
  primitivní planetê  a nebÿt  Rayovÿch schopností, tak by to tam nep⌐eæil. I
  tak se  z toho  léçil je¿tê dva mêsíce a dodnes se necítí úplnê v po⌐ádku.
  Obrátil se  zpêt ke  své partnerce.  Pohlédl jí  up⌐enê do  oçí, ale víc uæ
  nestihl. Celá  jedna stêna  bytu s oslnivÿm zábleskem explodovala a kdyæ se
  Mark rozkoukal,  zíral do dlouhÿch trubic laserovÿch zamê⌐ovaçû p⌐íslu¿níkû
  po⌐ádkovÿch jednotek, kte⌐í se hrnuli do místnosti jako mravenci.
    "Kapitán Stone ?", zaslechl za sebou povêdomÿ hlas.
    "Coo.... Já jsem....."
   "Já  vím. Obchodní  cestující zvedající morálku kolonií náleæících Solanu.
  Pûjdete se mnou. " vy¿têkl mu do tvá⌐e ¿éf p⌐epadové jednotky.
   Je¿tê  kdyæ Mark  nastupoval do  modulu, naposledy  si prohlédl  nádhernou
  budovu obklopenou zelení, ze které ho p⌐ed chvílí vyvedli. Ta, jakoby náhle
  tála p⌐ed oçima, se velmi rychle propadala pod zem.
     "Rayûv  dezintegrátor asi  teâ jede  na maximální  vÿkon." ucedil Mark a
  nemÿlil se.


  Záblesky. Tisíce  zábleskû a  ohnivÿ svist trhající u¿ní bubínky. Tak nêjak
  by mohl  Mark ve  struçnosti líçit  záæitky následujících  nêkolika hodin.
  Psychická sonda  uæ pronikla  hluboko do  podvêdomí a obrazovky kontrolních
  snímaçû zaplnily  útræky vzpomínek z nedávného bujarého veçírku SDPP, kterÿ
  bohatê zasponzorovala Markova p⌐ítelkynê Elsa. Její pûvabná ¿tíhlá postava,
  hÿ⌐ící smyslnÿmi  gesty v  mlhavém svitu  lampiónové zahradní  slavnosti
  p⌐ivádêla operaçní  techniky v  solanské vÿslechové  komo⌐e do vytræení. Ve
  chvíli, kdy  hlahol Markovÿch  kolegû utichl  kdesi v dáli a kolem blízkého
  k⌐oví se  mihla lysá  lebka generála  Khova, kterÿ  z⌐ejmê nêco  hledal,
  zazá⌐ily z monitoru jasnê zelené Elsiny oçi.
    Její nádherná tvá⌐ náhle zváænêla : "Tak mi to ⌐ekni."
    "Zapnête záznam !" za⌐val od monitoru ¿éf smêny.
    "Ale co ?? " divil se Mark.
    "Záznam jede !" potvrdil technik.
    "Nedêlej æe neví¿, co mê tak zajímá !"
    "Nevím. U tebe çlovêk nikdy neví. "
     "Vidêla  jsem ty nahrávky, co Ray zcenzuroval a chtêla jsem se tê zeptat
  jaké to  bylo."   "Ale co  ?   S tou medvêdicí v jeskyni jsem nic nemêl. To
  jenom tak vypadalo..."  "Ty ví¿ co, jen se tak hloupê nevymlouvej."
    "Ví¿ o tom, æe mi na poslední periodické prohlídce doktor na¿el soustavnÿ
  pokles inteligence ?" zkusil Mark odboçit hovor.
    "To mê nezajímá, to s tím nemá co dêlat." zvÿ¿ila hlas Elsa.
    "Já myslím, æe jo. Nic si totiæ nepamatuju." vymlouval se Mark.
    "Jo od toho je tam vædycky Ray, aby to nahrál."
    "Ví¿  co ?" zmênil Mark tón.
    "Co ?"
    "Zkusíme si to zrekonstruovat. T⌐eba si vzpomenu."
    Elsin obliçej se roztáhl do ¿irokého úsmêvu a monitory zahalil rûæovÿ ¿um
  s hlasitÿmi  vzdechy. Elsa  byla tak aktivní, æe se jiæ i technici zaçínali
  potit a  obsluha musela  zapnout automatickou  cenzuru nep⌐etræitého proudu
  citoslovcû.
    Náhle pro⌐ízl syntetické ticho hromovÿ hlas : "Kapitáne Stone !!"
     "Co  je ?  Co... co  tu  dêláte, pane generále ? " zíral Mark do vzteklé
  tvá⌐e generála  Khova posilnêného  alkoholem, kterÿ  nad ním  vztekle
  p⌐e¿lapoval.
     "Celÿ  veçer se kaædého ptám, jestli náhodou nevidêl mé brÿle. Prohledal
  jsem kde  co. A  teâ, kdyæ  jsem dal  data do  centrálního poçítaçe  a on
  analyzoval moji  cestu po  této zahradê a brÿle lokalizoval...... " admirál
  celÿ vzteky  zrudl a Stone mimodêk zalapal po dechu.  " Teâ vás tady najdu,
  Stone, jak  se mi  tu se  svojí p⌐ítelkyní  válíte po  brÿlích. Æe vám není
  hanba. To jste si nemohli lehnout kousek vedle ?"
  Mark sebral  obrouçku i  obê sklíçka  a podával  je zu⌐ícímu  admirálovi.
  "Promiñte, nevidêl jsem je a ani jsem nevêdêl, æe jsou va¿e...."
   Admirál  se u¿klíbl. "Moje nejsou, jsou mé æeny. To je je¿tê hor¿í. Jak jí
  to teâ  vysvêtlím ? "Mark bezradnê pokrçil rameny a Elsa se dusila záchvaty
  smíchu je¿tê  ve chvíli,  kdy se  admirál prodíral  masoæravÿm hou¿tím  na
  druhém konci zahrady.
  "Zítra mu nechám poslat nêco proti opuchlinám, aƒ si ho udob⌐íme."
  "Tak jo."  ⌐ekl Mark  a s  obavami sledoval  potácející se  postavu svého
  nad⌐ízeného.Zdáli zaznêlo tlumené volání o pomoc.
  "To je  zase dneska párty. Je¿tê æe jsem poslala sluæebnou pryç, aby jí tví
  kolegové neznásilnili jako poslednê."
  "Coæe? "  divil se Mark "Ona mêla bÿt pryç ? P⌐ed chvílí jsem mêl pocit, æe
  jí támhle  vidím."   "T⌐eba je  to nêkdo  jinÿ. Dnes  veçer se  mêla p⌐ijít
  podívat na  mou zahradu  p⌐edsedkynê komise  pro evidenci  majetku." dodala
  Elsa.
     "Tak to si p⌐edsedkynê vybrala dost ¿patnou chvíli." ucedil Mark.
  "Pomoc !" zaznêlo znovu z druhého konce zahrady.
  "Je¿tê, æe  tu není Ray, ten by zase zachrañoval, aæ by hlavy lítaly a SDPP
  by pak musela dêlat novÿ nábor agentû." oddychl si Mark.
  "To má¿  pravdu." povzdechla si Elsa "Raye uæ na party nikdy nepozvu. Vædyƒ
  dêlal jenom  ostudu a  nepo⌐ádek. Já  nevím, jak s ním mûæe¿ na têch misích
  vûbec vydræet."
    Mark chtêl nêco ⌐íct, ale jeho slova zanikla v mohutném hromobití bleskû,
  které ozá⌐ily celé luxusní sídlo.
    "Kterÿ idiot objednal bou⌐ku ?" divil se Mark.
     "To je urçitê dárek od Raye. Asi se urazil, æe jsme ho nepozvali." mávla
  rukou Elsa.   "Kdo to tu o mne tak ¿patnê mluví." ozvalo se z oblohy, odkud
  se za pomoci antigravu právê sná¿el usmêvavÿ Ray.
     "Uæ  to nevydræím  ani minutu  !" za⌐val  Solañan u  ⌐ídícího monitoru.
  "Spusƒte hloubkovou sondu úroveñ bé ¿est. !!"
     "Bé  ¿est ?" divil se technik, "Ale podle tabulek má teâ p⌐ijít á çty⌐i.
  Jinak by mohlo dojít ke spálení nervovÿch tkání."
     "Vy  mi nebudete radit nebo dostanete bé ¿estku taky a hned !!" rozlítil
  se ¿éf.  "Tak jedem. Bé ¿est."
  V¿echny obrazovky pohasly.
    "Co se dêje ?"
    "Nevíme."
    "Proç svítí jenom nouzová svêtla ?"
    "Spusƒte poplach. Nêkdo se nám dostal do systému !"
  Místnost zahalilo ticho.
    "Dejte vyslÿchanému paralyzující injekci, aƒ  nám neuteçe."
     "Kde  je ?  Teâ tu byl ." ozval se vydê¿enÿ hlas z vÿslechové komory " A
  co je tohle ?"V popelavém svitu právê probuzeného nouzového osvêtlení zíral
  solanskÿ technik na dva malé odji¿têné termické granáty.


  Ale stihli  jsme to  o fous.  Pochvaloval si  úspê¿nou akci  Ray, zatímco v
  pozadí s  velmi efektními  erupcemi odhazovala  do vÿ¿ky  jednotlivá patra
  centrální budova  po⌐ádkové správy  tohoto sektoru.  Kdyæ explodovalo  i
  p⌐ízemí, Markovi se koneçnê vrátil hlas.
    "Máme je¿tê nêjaké termické granáty ?"
    "Ne. To bylo posledních padesát, co jsem mêl sebou."
     "Kaædou misi ti musím znovu a znovu p⌐ipomínat, æe s nimi musí¿ ¿et⌐it."
  rozçílil se  kapitán, kterÿ  se uæ  vidêl doma,  jak mu  çást vyplÿtvaného
  arzenálu strhnou z platu.
    "Kdyæ  tê zachrañuji, tak s niçím ¿et⌐it nebudu." zaprotestoval Ray.
     "Tak  ti dík."  usmál se  Mark a  pozornê se podíval na svûj lokalizaçní
  displej, o  kterÿ p⌐ed  chvílí dvakrát  málem zakopl.  Malá sk⌐íñka  hÿ⌐ila
  v¿emi barvami a p⌐estoæe kapitán absolvoval mnoho speciálních kurzû, jak ji
  pouæívat, nemohl  se stále  rozpomenout, co  by mohly  ty pípající  teçky
  znamenat.
     "Je¿tê dvakrát mi vymyjí mozek a mûæu jít rovnoou do dûchodu.",  zahuçel
  Stone.   "Já myslím,  æe bys  mêl jít  do dûchodu  hned." p⌐esvêdçoval  ho
  android.
  Marka zaplavily  stísnêné pocity,  jak se k smrti nudí v nêkterém pozemském
  luxusním sídle své p⌐ítelkynê a jediné dobrodruæství, které  ho mûæe potkat
  je, æe  se jim  rozbije sekaçka  a bude ji opravovat pod proudem, coæ se mu
  konec koncû  uæ stejnê  jednou stalo.  Na¿têstí   tentokrát posbíral  Ray
  amputované prsty vças. Chvála bohu technikûm z SDPP.
     "Kam  to vlastnê jdeme ? " , zeptal se kapitán, kdyæ p⌐ekraçoval jeden z
  mêlkÿch hrobû, kterÿch tady bylo v¿ude plno.
     "Za  h⌐bitovem je  kontrolní zóna  a pod  ní jsem lokalizoval transmisní
  stanici. Musíme  se tam  dostat a  nechat se  paprsknout zase  zpêt na na¿i
  oblíbenou primitivní  planetu. "  "Kdyæ to  tak hezky  vypráví¿," zasmál se
  Mark a zastínil si oçi p⌐ed ostrÿm svitem zapadajícího solanského slunce, "
  skoro bych vê⌐il, æe se nám to i povede."



     Ostnaté  dráty byly  nep⌐íjemnê ostré  a kdyby  je Ray  neuzemnil vças,
  jisk⌐ily by  je¿tê teâ, kdyæ p⌐es nê s vypêtím v¿ech sil p⌐elézal unavenÿ a
  narkotiky otupêlÿ  Mark. V  postupu mu  bránily i  nízké ke⌐íky  a spousta
  bodavého hmyzu.  Kaædÿ krok  byl provázen  nesmírnou námahou  a terén  byl
  neskuteçnê strmÿ.  Nakonec to  v¿ak p⌐eci  jenom dokázali.  Otev⌐el se  jim
  vÿhled na  kosmickou základnu,  která nijak  nezapadala do struktury tohoto
  relativnê klidného  a dûmyslnê  vybudovaného turistického centra. O to v¿ak
  byla impozantnêj¿í  a dêsivêj¿í  s desítkami podivnÿch strojû zaparkovanÿch
  po stranách  od startovních  ramp a  ohromnÿm bojovÿm  monstrem kosmického
  k⌐iæníku, pevnê  zaklesnutÿm v  hlavní rampê. Tlumené vibrace zpod leti¿tní
  plochy dávaly  tu¿it, æe  se antigravitaçní  motory tohoto vÿkonného stroje
  roztáçejí na plné obrátky.
    Ve chvíli, kdy kapitán vylezl na h⌐bet svahu, se náhle stalo nêkolik vêcí
  najednou. Z  ke⌐íku za  Markovou hlavou se zasyçením vyrazily zubaté jazyky
  plamenû, které se rychle roz¿i⌐ovaly v¿ude kolem tak, jak automatickÿ laser
  ze stráæní  vêæe propaloval  okolí obou  pozem¿ƒanû. Zároveñ  se odnêkud  z
  nitra nejvêt¿í  budovy rozeznêl  tichÿ hvizd  pola¿né sirény.   Ray  hodil
  Markovi svûj  laser a  prudce vyrazil  vp⌐ed. Dezorientovanÿ  Mark chvíli
  zíral, jak  mu po silovém poli generovaném jeho opaskem, sjíædêjí namodralé
  stuhy prskajících  laserovÿch vÿbojû.  Pak generátor v p⌐ezce náhle hlasitê
  zabzuçel a  kapitán si  s hrûzou uvêdomil, æe energetická rezerva opasku je
  pryç a  kaædÿ dal¿í  zásah uæ  bude smrtelnÿ.  V¿echna únava jako by z nêho
  naráz spadla.  Rozebêhl se  a skoçil dolû ze svahu právê v okamæiku, kdy na
  leti¿tní plochu  zaçaly vybíhat  ozbrojené stráæe.  Za hlasitého  dupání
  têækÿch solanskÿch  bot se  Mark skulil  do stínu  jednoho z  palivovÿch
  kontejnerû a s obavami sledoval, jak se temné postavy blíæí k çerpadlûm, za
  kterÿmi se  krçil Ray.  Nad celou  základnou se  náhle roze⌐vala  siréna a
  kapitán si  instinktivnê zakryl  u¿i dlanêmi.  "To bude  dnes zase  pekelná
  noc." Pomyslil si a vûbec se nemÿlil.


     Sarga  byl star¿í,  pro¿edivêlÿ muæ  a jen  málokdo by  uhádl, æe  jeho
  ¿lachovitá postava  není vÿsledkem  dlouhodobé a  namáhavé práce  v suchém
  prost⌐edí, ale  dêdictvím po  solanskÿch p⌐edcích.  Obleçen byl  vkusnê a
  p⌐imê⌐enê prost⌐edí. Jeho svêtlé trenÿrky ost⌐e kontrastovaly s çokoládovou
  pletí smyslné mulatky, která mu právê velmi citlivê masírovala záda. Byl na
  zaslouæené dovolené. Mnohaletá a nároçná práce pro solanskou tajnou sluæbu,
  kdy ⌐ídil  a vymÿ¿lel nejrafinovanêj¿í akce v celé galaxii, ho v jeho oboru
  ⌐adila k  absolutní ¿piçce  a tak  si nyní  dle svÿch p⌐edstav uæíval svojí
  odpoçinkovou dovolenou.  Namodralé h⌐ebeny  vln jisk⌐ily sluneçním svitem a
  on se  kochal pohledem  na krásné  opálené postavy  svÿch p⌐echodnÿÿch
  spolupracovnic. Kdyby  tu tak  mohl bÿt déle neæ t⌐i tÿdny. Vê⌐il, æe by se
  koneçnê p⌐iblíæil  nirvánê, tak  jak ji  znal z  jednoho z  pozemskÿch
  náboæenství.
     " Ta prokletá Zemê." pomyslil si. Zemê a celá pozemská unie komplikovaly
  jeho planetê  æivot od  té doby,  co byl na svêtê. Solanská civilizace byla
  postavená p⌐edev¿ím  na naprosto  volném obchodu  s kÿmkoliv aƒ uæ pocházel
  odkudkoliv. A  teâ ty pozemské diktátorské zákony. Zboæí se musí provê⌐ovat
  na náklady  Solanu. Ze  v¿eho se  musí platit  unii danê,  aby z  nich pak
  financovala své  akce v  úplnê jinÿch oblastech galaxie. A je¿tê hû⌐. Sarga
  si s  odporem vzpomêl  na jednu  nechutnou deklaraci,  která mêla  povinnê
  zaji¿ƒovat  kterémukoliv obyvateli unie, aby ve volbách svobodnê rozhodoval
  o vêcech  ve⌐ejnÿch té planety, na které právê je. Tím dosáhli pozem¿ƒané v
  rámci pomoci  jedné planetê  postiæené sopeçnÿmi erupcemi státního p⌐evratu
  pokojnou cestou.  Staçilo, kdyæ  se záchranné  tÿmy a pracovníci podpûrného
  prûmyslu z  jiné planety  zûçastnily místních  voleb a v¿echno bylo naruby.
  Ov¿em bohuæel  zcela legálnê, ke ¿kodê Solanu, kterÿ tím ztratil jednoho ze
  svÿch nejvêt¿ích spojencû. Pak teprve solanská vláda rozhodla, æe neustoupí
  unii ani  o píâ  a tajná sluæba zaçala dostávat na starost nêkteré vyloæenê
  zá¿kodnické akce.  A právê  v té  dobê se  stal velitelem  severního
  galaktickkého sektoru tehdy je¿tê velmi mladÿ Sarga.
     Mêl  ¿têstí a  zatím se mu da⌐ilo udræet velmi labilní situaci, kdy unie
  musí trpêt  obchodní vÿst⌐elky  Solanu s  odvoláním na  hrozbu konfliktu  a
  teroristickÿch akcí.  O ty  akce se  právê Sarga  a nêkte⌐í  piráti vêrní
  solanské vládê  v pravidelnÿch çasovÿch intervalech starali.   Masérka se s
  úsmêvem zvedla  a solañan  se spokojenê  otoçil na  záda. Hlavou mu probêhl
  temnÿ stín  my¿lenky, která  mu   jiæ nêkolik  dní i  p⌐es vynikající snahu
  místního personálu nedala spát. Atentát. Uæ zase ten atentát. Letos mêl bÿt
  proveden atentát na prezidenta pozemské uniie. Byl to krok velice riskantní
  a bylo  t⌐eba, aby  to udêlal  pozem¿ƒan. Nêkdo  dûvêryhodnÿ, kdo  se mûæe
  dostat dostateçnê  blízko. Ale  kdo ?  Solan k  dispozici takového  çlovêka
  nemêl. Byla  to Sargova  starost. Nep⌐íjemná  starost. Ale  co. Vy⌐e¿í  ji
  stejnê obratnê  jako tu akci s tím dotêrnÿm pozem¿ƒanem od SDPP. Jak jen se
  jmenoval ?  Johnson. Agent Johnson. Takovÿ váænÿ a ambiciózní mladík. Aæ mu
  ho bylo  líto, kdyæ mu vymyli mozek, smazali identitu a jako nepopsanÿ list
  papíru ho poslali zpêt na Zemi. A to je¿tê ani nikdo neví, æe ten mladík má
  v sobê  zároodek bakterie,  která zaçne  do pêti  mêsícû napadat  krystaly
  centrálních generátorû  vêt¿iny raketovÿch  motorû pouæívanÿch na planetách
  pozemské unie.  Sarga musel  vzdát svûj dík solanskÿm vêdcûm. Genetika byla
  jejich silnou  stránkou. To  bude p⌐ekvapení  aæ selæe calÿ pozemskÿ systém
  raketové dopravy.  Jedna, dvê  vêt¿í katastrofy a s lítáním je konec. Musel
  se spokojenê usmát. V¿echny solanské raketoplány budou mezitím p⌐edêlány na
  jinou variantu  pohonu vyvinutou  vÿzkumnÿm ústavem,  kterÿ sídlí  na jedom
  menn¿ím asteroidu, nedaleko odtud.
     Zasnênê  se podíval  vzhûru. Cesta k úspêchu nestojí na silné ekonomice,
  ani na  velké armádê,  ale jen  a jen  na vÿkonnÿch mozcích. Têch mêl solan
  díky své  dlouhodobé a promy¿lené politice dost a dost a teâ by mêl koneçnê
  zaçít sklízet  ovoce svÿch snû. První úspêchy uæ by tu byly. Technologie, o
  nichæ se  nikomu ani  nesnilo, jsou právê nyní testovány na pseudointelige-
  ntních autonomních  bojovÿch raketoplánech  na leti¿tích  nêkde na  druhé
  stranê planety.
     Teâ  uæ jen  aby na  solanské zámêry nep⌐i¿el æádnÿ pozemskkÿ ¿pión. Ten
  Johnson byl nebezppeçnê blízko. Nechybêlo mnoho a akce mohla bÿt vyzrazena.
  Ale nyní se stal zbraní ve sluæbách Solanu a ani o tom neví. Jaká smûla.
     Sargûv  obliçej se  roztáhl ve  spokojeném úsmêvu,  kterÿ vyst⌐ídalo
  zklamání, kdyæ  se na  stolku vedle nêj rozdrnçel videofon. Nebyl to takovÿ
  ten levnÿ  plastikovÿ model,  kterÿ si  mûæete koupit  na kaædém  rohu, ale
  peçlivê a  s láskou ve d⌐evê provedená replika sk⌐íñky z jedné z prastarÿch
  solanskÿch bájí  o bohu,  kterÿ touto  sk⌐íñkou hovo⌐il se svÿmi poddanÿmi,
  kdyæ putovali  nap⌐íç velkou solanskou pou¿tí. Nádherná vêc vypadala jako z
  jiného svêta, ale p⌐esto sem pat⌐ila, fungovala a byla stejnê luxusní, jako
  v¿echno ostatní tady.
     Jedna z krásek, ta s mírnê asijskÿmi rysy v pozemskkém stylu se na Sargu
  omluvnê podívala  a podala  mu sluchátko  od p⌐ístroje, kterÿ mezitím znovu
  neodbytnê zavrçel. Sarga se zachmu⌐il a stiskl spínaç. Na malém monitoru se
  objevila vydê¿ená operátorova tvá⌐.
    " Promiñte pane, æe vás ru¿íme tak nevhod. Vím o va¿ich p⌐íkazech..."
     Sargou  cloumala zlost.  Nejenom, æe  ho hloupê  vyru¿ili z  relaxace a
  klidného uvaæování na jehoæ bezchybnosti závisí budoucnost celého severního
  sektoru galaxie,  ale je¿tê  jim neskuteçnê  dlouho trvá,  neæ mu  koneçnê
  ⌐eknou o co jde.
    " O co jde !  Rychle !! "
     "  Na planetê jsou dva pozems¿tí ¿pióni. Kosmonaut a android. Dostali se
  sem paprskem  z na¿í  tajné základny  a právê  napadli leti¿tê s prototypy.
  Tento p⌐ípad má nejvy¿¿í prioritu a proto spadá pouze pod vás."
     Na Sargu ¿ly mrákoty. Dovolená konçí. Moæná, æe by se to obe¿lo v pohodê
  i bez  nêho, ale  jestli nêkdo  nêco zkazí,  pak si  to bude  muset Sarga
  zodpovêdêt. Musí  bÿt u  toho. Asi  jsou to dost prohnaní zabijáci, kdyæ se
  dostali aæ  sem. Kdoví, kolik jich doopravdy je. P⌐es obliçej se mu rozlila
  vlna nevole.  Jeho ¿estÿ  smysl mu  ⌐íkal, æe tato akce neprobêhne lehce. A
  nemÿlil se.   "  Po¿lete mi  vrtulník a  nasaâte do akce speciální komando,
  bojové ovoidy  a infiltraçní  jednotku. P⌐ebírám  velení !"  vy¿têkl do
  mikrofonu a zavêsil.
     "  Budete si  je¿tê nêco  p⌐át ?  " zeptala se ho medovÿm hlasem smyslná
  mulatka, jejíæ  kypré tvary  vynikaly právê nyní, kdyæ se ladnê sehnula nad
  p⌐ístroj, aby ho vypnula do pohotovostního stavu.
     "  Ne. Dnes uæ ne." odpovêdêl smutnê Sarga a obdivnÿm pohledem zhodnotil
  její krásu.  Pak se  zaposlouchal do  klidného p⌐íboje vln a çekal aæ se za
  nízkÿm domkem vyno⌐í ¿evelící rotory vrtulníku. Akce právê zaçala.


    Na leti¿tní plo¿e bylo ru¿no. Solañané se hemæili jako mravenci a peçlivê
  proçesávali kaædÿ stín, kaædÿ vÿklenek budovy, kaædÿ létající stroj.
     Mark  se s  obavami podíval  na Raye. "To nemûæe trvat dlouho. Za chvíli
  jsou u  nás a  pak to  zaçne. Energetickÿ  ¿tít mám skoro na nulové úrovni,
  takæe to stejnê d⌐íve nebo pozdêji schytám."
     Rayova  telepatická odpovêâ  na sebe  nedala dlouiho  çekat. " Niçeho se
  neboj. Odjistil  jsem dezintegrátor  a kdyæ  to bude  pot⌐eba, tak  odpa⌐ím
  pûlku základny.  Hlavnê se  za nêco  p⌐ikrç, aƒ  neschytá¿ v¿echnu radiaci.
  Nemám tady s sebou æádné silnêj¿í léky. "
     Mark se p⌐ikrçil a ti¿e sledoval blíæící se siluety solañanû, kdyæ v tom
  ztichla siréna  a vyst⌐ídal  ji energickÿ  hlas, kterÿ  z tlampaçû  vydal
  nesmyslnÿ p⌐íkaz.
     "  Tady je  generál Sarga,  hlavní velitel akcí v tomto sektoru. V¿echen
  leti¿tní personál  vçetnê bezpeçnostních  sloæek okamæitê opustí p⌐istávací
  plochu. Opakuji."
     Mark  p⌐ekvapenê zíral  na ozbrojené  postavy, jak  se p⌐ekotnê  hrnou k
  podzemním vÿchodûm. Poslední vystoupila posádka bojového k⌐iæníku z rampy a
  zmizela stejnê jako v¿ichni ostatní kdesi v podzemí. Za nêkolik okamæikû uæ
  nebyl na leti¿ti kromê dvou pozem¿ƒanû vûbec nikdo. Rozhostilo se ticho.
     "  Marku, máme  ¿anci." zahlaholil  Ray. "  Ten k⌐iæník na rampê. Musíme
  pryç."   Oba vyrazili  témê⌐ souçasnê.  Ray mírnê  vpravo a  Mark zûstával
  trochu pozadu.  Bêh mu stále je¿tê dêlal problémy a tak s vypêtím v¿ech sil
  hekal a upíral oçi smêrem k dvêstê metrû vzdálenému bojovému k⌐iæníku. Snad
  právê proto  si jako  první v¿iml,  æe nêco na temné obloze není v po⌐ádku.
  Vzápêtí uæ  bylo pozdê. Na leti¿tní plochu mezi oba pozem¿ƒany a startovací
  rampu se s hromovÿm zavytím snesly z oblohy t⌐i létající stroje, ze kterÿch
  se zaçaly  p⌐ekotnê hrnout tmaví ozbrojenci. Ti postupnê zaujali své pozice
  v kaædém vêt¿ím stínu, kde se mohli skrÿt.
      Ray právê dobêhl za servisní vozík, naloæenÿ jakÿmsi objemnÿm za⌐ízením
  a s  obavami sledoval Marka, jak unavenê dobíhá po leti¿tním betonu, je¿ttê
  vlhkém po  veçerním de¿ti.  Sekundy se  neskuteçnê táhly a kapitán klopÿtal
  vyçerpáním. Ray  mu mimodêk  p⌐ipravil jednu  vÿæivnou tabletku  od SDPP,
  kterou si vyndal ze zásobníku v levém stehnê. Byla poslední.  Náhle t⌐eskly
  první vÿst⌐ely  a z  betonu kolem  Marka se  zakou⌐ilo. Uæ  mu chybêlo  jen
  nêkolik metrû, kdyæ zaslechl energickÿ hlas z tlampaçe.
    " Stone. Okamæitê  se zastavte a vzdejte se, jinak konçíte! "
     Mark  zmobilizoval v¿echny  síly a  zrychlil. A  pak se to stalo. T⌐eskl
  pouze jedinÿ  vÿst⌐el a  kapitán mêl  pocit, æe  mu nêkdo utrhl levou nohu.
  Krutá a  palçivá bolest  se rozlila  celÿm têlem  a tak  uæ pouze  ze
  setrvaçnosti dopadl za servisní vozík, kde v Rayovÿch rukou ztratil vêdomí.
  Z roztræené nohy mu prÿ¿tily husté proudy tmavé krve, které si ti¿e bublaly
  po betonu  a ztrácely  se v  úzkém kanálku slouæícím k odvodñování leti¿tní
  plochy.
     Raye  se zmocnila  panika. Zatímco  z Marka  jedinÿm ¿kubnutím  strhl
  kombinézu a  omotával ji kolem ¿iroké rány v marné snaze zastavit krvácení,
  v jeho  syntetickÿch neuronech  probíhala dêsivá  elektronická bou⌐e.
  P⌐edstava, æe  se vrátí  z mise  bez svého  kolegy a velitele byla pro nêho
  nemyslitelná a naprosto nep⌐ijatelná. Byl naprogramován, aby udêlal cokoliv
  pro jeho záchranu a tak to udêlal.
     Vyskoçil  ze stínu  vozíku a aktivoval svûj dezintegrátor na plnÿ vÿkon.
  Salva vÿst⌐elû,  která vzápêtí  zah⌐mêla, mu rozervala kombinézu na hrudi a
  odhalila pancé⌐ové  útroby i   s   drobnÿmi  mikrospínaçi a  podpovrchovÿmi
  senzory. Z Raye se kou⌐ilo, ale zastavit se nedal. Bolest necítil a tak ani
  nepost⌐ehl, jak  mu jedna  ze st⌐el projela plá¿têm lebky a uvízla  kdesi u
  temene.    Aktivovanÿ dezintegrátor  koneçnê zavil  a nad  leti¿tní plochou
  zazá⌐il ví⌐ivÿ  plazmatickÿ vÿboj.  Namodralÿ záblesk  roztavil v  jediném
  okamæiku vêt¿inu  solanské techhniky  a jen  zázrakem se  nedotkl bojového
  k⌐iæníku stojícího  na startovací  rampê. Nêkte⌐í  odst⌐elovaçi se  prostê
  vypa⌐ili, jiní  se s  têækÿmi popáleninami  soukali ze  svÿch skrÿ¿í,  kde
  zanechali do  ruda rozæhavené zbranê. Kou⌐ící leti¿tní beton byl rozbrázdên
  desítkami doutnajících  rÿh a  obnaæené silové  kabely v  zemi zaçaly
  nebezpeçnê jisk⌐it. Znovu se rozhoukala siréna.
     Ray,  kterÿ právê  p⌐i¿el o  vêt¿inu své  energie, vzal opatrnê Marka do
  náruçí a  tápavÿm krokem se vydal k bojovému k⌐iæníku. Cesta to byla dlouhá
  a nároçná  a oba  pozem¿ƒané za sebou zanechávali dlouhou krvavou stopu. Ve
  chvíli, kdy  opatrnê stoupal  po schûdcích do kompresní komory, objevili se
  na doutnající  leti¿tní plo¿e  první odváælivci  od po⌐ádkovÿch jednotek. V
  dálce zarachotily vÿst⌐ely a kolem vstupních dve⌐í zasvi¿têly kulky. Ray se
  opatrnê protáhl  dovnit⌐, p⌐içemæ  strkal Marka p⌐ed sebou. P⌐es pootev⌐ené
  dve⌐e vidêl  rychle se blíæící postavy. Namí⌐il na nê svûj laser a odpálil.
  A nic.
     V  energetickém zdroji  lehce písklo.  Æádná energiie.  Má p⌐ed  sebou
  maximálnê tak  deset minut funkçního æivota. Pak konec. Ne. Nebude to smrt.
  Bude to  jen prázdno.  A aæ  se znovu  probudí, stane se nêkÿm úplnê jinÿm.
  Pamêƒové krystaly  budou vymazány  a v¿echny  p⌐íhody, radosti i strasti ve
  sluæbách SDPP  zmizí navædy  nêkam pryç.  Jako by  nikdy nebyly.     Zvenku
  zah⌐mêla dal¿í  vlna vÿst⌐elû.  Pootev⌐enÿmi dve⌐mi  prosvi¿têla kulka  a k
  Rayovu zdê¿ení  se zavrtala  do ⌐ídícího panelu ovládání vstupních dve⌐í. V
  zápêtí se  na monitoru  rozblikal nápis "Ruçní ovládání vnêj¿ích dve⌐í mimo
  provoz." Ray  opatrnê vykoukl  ze dve⌐í a spat⌐il, jak se skupinky technikû
  spolu s odst⌐elovaçi pomalu blíæí k lodi.
       Neváhal  ani okamæik.  Odhodil Mark na podlahu a rozebêhl se ke druhÿm
  pancé⌐ovanÿm dve⌐ím  kompresní komory. Rozrazil plastex s çervenou páçkou a
  uvolnil zámek.  Kolem otevírajících  se pantû  to zlovêstnê zasyçelo a p⌐ed
  androidem se  otev⌐ela   dlouhá osvêtlená  chodbba do  útrob lodi.  Vyrazil
  vp⌐ed. Podle  koncepce konstrukcí bojovÿch k⌐iæníkû je ⌐ídící kabina p⌐esnê
  v centru  lodi, obklopena  silovÿmi ¿títy, které ji chrání jak proti zásahu
  zvençí, tak  proti explozi  reaktoru. Utíkal chodbou a udÿchanê odpoçítával
  jednotlivé dve⌐e  kabin. Pak  zahnul doprava a zarazil se. P⌐ímo proti nêmu
  stál bojovÿ  ovoid. Raye  polila vlna hrûzy.   Dostal se tak daleko. Kousek
  odsud mu  umírá p⌐ítel  a on tu takhle ostudnê skonçí. To je smûla. Nehybnê
  zíral na  monstrum, vybavené  ostrÿmi univerzálními  ⌐ezaçkami a  paralyzu-
  jícími kle¿têmi. Pak si uvêdomil, æe se nehÿbá.
     "  Není aktivován."  oddechl si.  Nêkdo p⌐i  odchodu omylem  vypnull i
  bezpeçnostní okruhy.  Bleskurychle se  kolem ovoida  protáhl a  vstoupil do
  kabiny. Na  monitorech bezpeçnostních  okruhû spat⌐il,  jak se  postavy   v
  kombinézách hrnou po schûdcích do pootev⌐enÿch dve⌐í, kde leæí Mark.
     Neváhal  ani okamæik  a aktivoval  ovládací pult dvojicí zelenÿch klíçû,
  které trçely  z ⌐ídící  desky. Stovky kontrolek zamihotaly a celá raketa se
  mírnê  zachvêla.
     "  Hlásím poruchu ovládání vstupních dve⌐í. P⌐echázím na nouzovÿ reæim."
  ozvalo se z reproduktoru u stropu a místnost se zalila çervenÿm svêtlem.
    " Aktivuji systém interní obrany. Identifikujte se !!"
  Ray zbledl a nevê⌐ícnê zíral na poblikávající ukazatel na çteçce kódovacích
  karet v  ⌐ídícím pultu. Usly¿el nep⌐íjemné za¿ramocení za dve⌐mi a okamæitê
  se rozhodl.  Vytáhl svoji  novou solanskou  kartu a p⌐iloæil ji k za⌐ízení.
  Zelená kotrolka  potvrdila datovÿ  vstup. Chvíli  bylo ticho  a android
  znepokojenê sledoval  na monitorech  lesklé postavy, jak se dobÿvají dve⌐mi
  dovnit⌐ do  p⌐echodové komory.  V reproduktoru zapraskalo a ozval se mnohem
  nep⌐íjemnêj¿í hlas.
    " Agente Rayi, jste zatçen. Ve vlastním zájmu neklaâte odpor."
    Ray se prudce otoçil a zíral na právê aktivovaného bojového ovoida, kterÿ
  se k  nêmu pomalu  sunul. Android  se mírnnê  sehnul a rozhodl se ke skoku.
  Energetickÿ ukazatel  mu dával  jiæ pouze  3 minuty  æivota. Ale  musí to
  dokázat. Za  ovoidem se  na zadním  ovládacím panelu  centrálního poçítaçe
  leskl velkÿ  nápis. "  Autonomní ⌐ídící  systém. Pamêƒové  çipy."   Ray se
  odrazil, ale  nebyl dost rychlÿ. ₧ezaçka v ovoidovÿch chapadlech zasvi¿têla
  a vysunula mu do cesty svá zubatá ost⌐í.



     Sarga  z vrtulníku  obhlíæel situaci.  Vÿsadkové jednotky   pat⌐ily mezi
  planetární elitu.  Po bezchybnê  provedeném p⌐istání  p⌐evzaly kontrolu nad
  leti¿tní plochou  a teâ  uæ bylo pouze vêcí çasu, kdy si pozem¿ƒané uvêdomí
  svoji situaci.  Rozkaz znêl st⌐ílet, ale nezasáhnout. Ten pozm¿ƒan tam dole
  by mohl bÿt vhodnÿm kandidátem na provedení atentátu. Prÿ má vlivné známé z
  nejvy¿¿ích míst,  ten Stone.  Teâ uæ  jen ho  p⌐esvêdçit, aby  se p⌐edtím
  nenechal hloupê zabít. To bude têæké.
     Solanskÿ  generál se  zamyslel a  vy¿têkl z  tlampaçe vÿzvu.  " Stone,
  okamæitê se  zastavte a  vzdejte se.  Jinak konçíte."  Stone v¿ak vzbuzoval
  dojem hluchého  a natvrdlého  çlovêka. Nedalo se nic dêlat. Odst⌐elovaçi ho
  musí dostat d⌐íve, neæ se dostane za ten prokletÿ vozík. Stiskl tlaçítko na
  komunikátoru, které  povolovalo st⌐elbu  na nohy.  V prûbêhu p⌐í¿tí sekundy
  vy¿têklo souçasnê nêkolik vÿst⌐elû a pozem¿ƒan se skácel do stínu vozíku.
     "Doufám,  æe mu  ten android alespoñ dá první pomoc, jinak jsme p⌐i¿li o
  klíçového çlovêka."  pomyslel si  Sarga a  s uspokojením  sledoval, jak  za
  men¿í leti¿tní  halou p⌐istál  çlun s  p⌐íslu¿níky infiltraçnních jednotek.
  Nebylo jich  mnoho. V¿ech  pêt odst⌐elovaçû  bylo vybaveno  mikroçipovÿmi
  st⌐elami, které  umoæñovaly ovládání  zasaæenÿch robotû a androidû p⌐ímo ze
  stanovi¿tê st⌐elce.  Mêlo to  v¿ak jeden  háçek. St⌐ela se musela dostat do
  kontaktu se  syntetickou nervovou tkání objektu. Jinak za⌐ízení nefungovalo
  a st⌐ela provedla okamæitou samodestrukci malÿm vÿbuchem.
     Koneçnê.  Android se vyno⌐il zpoza vozíku a z levého p⌐edloktí mu vyjela
  hlaveñ dezintegrátoru.
    " Infiltraçní jednotka pal !" vy¿têkl Sarga.
    Mí⌐ili rychle, ale snaæili se. Çty⌐i souçasnê se snaæili provrtat hrudním
  plá¿têm, pátÿ  mí⌐il na  hlavu. Androidovi  explodovala hruâ,  ale nic  se
  nestalo. Zato poslední st⌐ela, která uvízla u telmene Rayova elektronického
  mozku byla  úspê¿ná. Infiltrátor zahájil aktivaci.   " Do dvaceti sekund ho
  máme pod kontrolou. "
     Z androidova p⌐edloktí v¿ak náhle vy¿lehl plazmovÿ vÿboj a Sarga ztratil
  spojení. V  komunikátoru su¿e  praskalo a  p⌐ekvapenÿ generál  s údivem
  sledoval, jak  leti¿tní plochu  dole pod  ním omÿvají  energetické gejzíry,
  které seæehávají v¿echno æivé.
     Sargovi  se udêlalo  zle. Zase jedna ztrátová akce. P⌐ii¿el o dvê elitní
  jednotky a  to je¿tê  na planetê,  která podléhá solanské správê. Z toho se
  bude têæko zodpovídat.
   "  Ale   ten ppozem¿ƒan  mi to  v¿echno zaplatí.  Bude mûj  a ten  atentát
  provede. Nedám  mu ¿anci."  zahuçel si pro sebe a vytoçil çíslo nejbliæ¿ího
  infiltraçního centra,  které sídlilo  na blízkém  asteroidu, hned  vedle
  solanského vÿzkumného ústavu.




  Ray uæ  letêl vzduchem,  kdyæ si  v¿iml, æe  mezi ním  a pamêƒovÿmi  çipy
  centrálního poçítaçe  svi¿tí diamantové  zuby rotující  ⌐ezaçky bojového
  ovoida. Bylo pozdê.
     V¿í  silou vykopl,  çímæ odsunul  ovoidovo chapadlo  kousek stranou  a
  odvrátil tak p⌐ímÿ zásah do hlavy. Svou ruku v¿ak jiæ zachránnit nestihl. V
  místnosti se  zajisk⌐ilo a  Ray nevê⌐ícnê zíral, jak jeho plastexová ruka s
  dezintegrátorem pokraçuje  v letu  zcela samostatnê  jinÿm smêrem.   Ray se
  zcela ochromen  zá¿kuby v  levém rameni  skroutil ke  stênê a  v¿í silou se
  pokou¿el zajistit  poruchové obvody,  které v prûbêhu zrychleného testování
  svíjely celou  jeho postavou  v nezvladatelnÿch  k⌐eçích. Ovoid  se velmi
  pomalu otáçel a chapadlo s ví⌐ící pilou namí⌐il na androidûv krk.
     Je¿tê pár okamæikû a je konec. Ray zmobilizoval ve¿keré úsilí a pokou¿el
  se vstát.  Marnê. Ovoidovo  druhé chapadlo  zachytilo t⌐esoucí  se ruku  a
  nesmírnou silou  ji p⌐imáçklo  k podlaze.  Android jen  nevê⌐ícnê zíral  na
  posla svého  blíæícího se konce. Ten p⌐isouval pilu hypnoticky stále blíæ a
  blíæ a  pak se  rozmáchl v  naprogramovaném gestu  milosrdenství, p⌐ipraven
  jedinÿm ¿vihnutím  ukonçit Rayûv  elektronickÿ æivot.  Android zav⌐el  oçi,
  smí⌐il se s osudem a pak se to stalo.
     Za ovoidem se s tichÿm ¿elestem otev⌐ely dve⌐e a do místnosti vevrávoral
  potácející se krvácející Mark. Za sebou táhl zbytky kombinézy a v oçích mêl
  nep⌐ítomnÿ vÿraz.  Tápavê namí⌐iil  na ovoida  svûj paprskomet  a stiskl
  spou¿ƒ. Z ochranného plastexového krytu robota se zakou⌐ilo, ale nic víc se
  nedêlo. Ovoid  se bleskurychle  ootoçil a  chapadlo s  rotaçní pilou  se
  natoçilo na  Marka. Ten zatápal a podlomila se mu kolena. Jak se hroutil na
  podlahu, je¿tê jednou stiskl spou¿ƒ. Nic se nestalo. Generátor byl prázdnÿ.
  Mark okamæik nevê⌐ícnê zíral na svou neúçinnou zbrañ a pak ztratil vêdomí.
    V kabinê nêco cvaklo a svêtla u stropu zamihotala. Ovoid se otoçil zpêt k
  Rayovi a  ¿vihl chapadlem.  Pozdê. V  tu chvíli  jiæ android pevnê svíral v
  jediné ruce  desku s  pamêƒovÿmi çipy  ⌐ídícího poçítaçe,  kterou vzápêtí
  vytrhl ze  stojanu. ₧ídící pult pohasl a ovoid znehybnêl. V nenadálém tichu
  si android  uvêdomil, æe sly¿í nêjaké tiché a nep⌐íjemné syçení. Vzhlédl na
  monitory u  stropu a zdêsil se. Leti¿tní technici propalovali do lodi svÿmi
  svá⌐ecími automaty dlouhé çerné rÿhy se zjevnÿm úmyslem dostat se dovnitt⌐.
     Ray  se pomalu  nadzvedl, p⌐içemæ se musel p⌐idræovat svou jedinou rukou
  vnit⌐ní konstrukce energetické sítê centrálního poçítaçe, jejíæ víko odkopl
  stranou. Energetická   rezerva  hlásila 30  sekund funkçního provozu, neæli
  upadne do  elektronického komatu.  Bleskurychle odjistil pancé⌐ové kryty na
  prsou a t⌐esoucí se rukou vysunul dvojici drátû. Pak zaçal pozvolna ztrácet
  vêdomí a  orientaci. Z poslednních sil zalovil v jisk⌐ícím silovém vedení a
  namátkovê je  nêkam p⌐ipojil.  Obraz se  znovu rozjasnil  a do androidovÿch
  obvodû se  zaçala vracet  æivotnê dûleæitá energie. Ray se sesul ke stênê a
  usilovnê p⌐emÿ¿lel.
     Kdyæ  má loâ pamêƒové çipy, znamená to, æe musí mít i pseudointeligentní
  ⌐ídící systém.  Androidi mají  také pamêƒové çipy. Nic podobného sice zatím
  nikdy na  æádné lodi  nevidêl, ale  proç by to nemohlo existovat. Teâ, kdyæ
  naru¿il systém  autonomního rozhodování,  je loâ  zcela neovladatelná. Musí
  tam çipy zase vrátit, jinak neodletí. Ale jakmile ty çipy vrátí, probudí se
  v¿ichni bojoví  ovoidi a  postupnê oba  pozem¿ƒany roz⌐eæou na kousky. Kdyæ
  desku dost  rychle nezapojí,  propálí se sem solan¿tí technici a to je také
  konec. Musí  desku zapojit.   Ale p⌐edtím by ji mohl zkusit p⌐eprogramovat.
  T⌐eba p⌐esypat  do ⌐ídících bioçipû svoji vlastní digitalizovanou osobnost.
  Raye tato  my¿lenka pobavila. Velmi opatrnê vsunul pamêƒovou desku do svÿch
  útrob a  zaçal testovat  její funkce. Je kompatibilní. Kdo by  to byl ⌐ekl.
  Nad¿enÿ android desku smazal a v prûbêhu nêkolika dal¿ích sekund ji naplnil
  svÿm druhÿm já. Pak ji spokojenê zasunul zpêt do ⌐ídícího poçítaçe.
     Ovoid za jeho zády se nebezpeçnê pohnul a ⌐ezaçka v jeho chapadle prudce
  zavila. Vzápêtí  ucouvl a  chapadlo v  klidu kleslo  k zemi.  ₧ídící pult
  zamihotal a  na monitorech  naskoçilo hlá¿ení.  " Systém  Ray 2  p⌐evzal
  kontrolu."
    Android se otoçil k pultu a vy¿têkl. "Nahla¿ situaci a p⌐iprav start !"
     V  reproduktoru zachrçelo  a neosobní hlas, kterÿ zaçal dostávat nápadnê
  Rayûv odstín  hlásil :  " Obal  k⌐iæníku mírnê naru¿en leptáním a svá⌐ením.
  Zatím bez  funkçních závad.  Vysílám do  plῃû elektrické  ¿oky. Dal¿í
  naru¿ování zastaveno. Dve⌐e v kompresní komo⌐e uzav⌐eny. Start p⌐ipraven za
  dvê minuty. Posílám k vám sanitárnního a opravá⌐ského robota. "
   Ray  si oddychl.  Uæ aby  byli pryç. Vyçerpáním témê⌐ usnul, kdyæ se znovu
  ozval Ray 2. " Motory p⌐ipraveny na plnÿ záæeh. Mûæete povolit start."
    " START  POVOLEN."
       Ray  se shroutil  na podlahu a uæ ani nezaregistroval, æe p⌐etíæení po
  chvíli pominulo a dvojice ovoidû ho pomalu sune do opravá⌐ského sálu. T⌐etí
  ovoid, kterÿ  ƒapkal za nimi s Rayovou rukou v krátkÿch chapadlech, vypadal
  témê⌐ komicky. O kousek dál druhá dvojice robotû odná¿ela ranêného Marka.
     K⌐iæník  opustil solanskou  kolonii, zapnul umêlou gravitaci a zamí⌐il v
  souladu s  autonomním ⌐ídícím programem ke svému cíli. Tím cílem nebylo nic
  jiného neæli  blízkÿ asteroid,  kde se  nacházely jak  solanskké tajné
  laborato⌐e, tak  i záloæní  infiltraçní jednotka.  Kdyæ se  Ray 2  dostal k
  têmto údajûm,  nestaçil se  divit. Ale  kurz zmênit  nemohl, ten  byl
  naprogramován je¿tê  na leti¿ti a tak mu nezbÿvalo, neæli znudênê çekat, aæ
  se jeho dva æiví kosmonauti a vyno⌐í ze svÿch léçebnÿch blokû.


  Sarga zu⌐il  a nervóznê  p⌐echázel po  konferençní místnosti  sem a  tam. V
  kostnaté ruce stále je¿tê dræel komunikátor a v obliçeji byl rudÿ zlostí.
     "  To je absolutní neschopnost. Dva pozem¿ƒani v na¿em rekreaçním centru
  provádêjí ¿pionáæ a my jim k tomu poskytujeme ty nejdokonalej¿í prost⌐edky.
  Uprchli v nejmodernêj¿ím kosmickém k⌐iæníku a nic jim nestojí v cestê. "
     "  Za   to p⌐ece  nemûæeme. " blekotal zpravodajskÿ dûstojník. " Byla to
  ne¿ƒastná shoda  okolností. Androidi  SDPP v  çinné sluæbê mají mít sníæenÿ
  vÿkon dezintegrátoru na t⌐icet procent."
    " Mê se nezdálo, æe by mêl sníæenÿ vÿkon." ucedil Sarga.
     "  Podle na¿ich  vÿpoçtû to vypadá, æe nêjakÿm záhadnÿm zpûsobem android
  zablokoval svûj  energetickÿ systém  a celÿ  vÿkon p⌐evedl  do zbranê."
  pokraçoval dûstojník.
    " A seæehl celou elitní jednotku a pûlku leti¿tê. To jsem vidêl."
    " Co tedy navrhujete, generále ? "
     "  Nejd⌐íve lokalizovat  a p⌐evzít ovládání lodních robotû, pak zajistit
  toho nebezpeçného androida."
     "  Infiltraçní jednotka  uæ na  tom pracuje.  Podle posledních  zpráv se
  k⌐iæník blíæí  k asteroidu Quark 7. Máme tam vêdecké laborato⌐e a pokou¿íme
  se zamê⌐it ovládací systémy."   Na displeji p⌐ed dûstojníkem zablikala nová
  zpráva. Mladÿ muæ se naklonil nad monitor a usmál se.
     "  Dobré zprávy,  generále. Androida  ani palubní  poçítaç sice  zatím
  neovládáme, ale  poda⌐ilo se  nám zasáhnout  jednoho robota se samostatnÿmi
  funkcemi, kterÿ má volnÿ pohyb po lodi bez jakÿchkoliv omezení. "
    " Co je to za robota ? Snad ne nêkterÿ z têch st⌐epû od uklízecí çety ? "
    " Ne. Je to palubní zuba⌐. "
     "  No tak  to je  úspêch." zavrçel  Sarga a  zhroutil se  do jednoho  z
  hlubokÿch k⌐esel. P⌐es neprûst⌐elné okno pomalu probleskovaly první paprsky
  vycházejícího slunce,  které pro  Solan nevêstily  nic dobrého.  Trvá to uæ
  p⌐íli¿ dlouho  a stojí  to mnoho  solanské krve.  Ti pozem¿ƒané uæ mêli bÿt
  dávno mrví  nebo zajati a ne aby mu takhle komplikovali æivot. Nenávidêl je
  v¿echny i tu jejich planetu. Kvûli nim si bude muset moæná je¿tê dnes zajít
  za svÿm psychoanalytikem a to mêl je¿tê vçera takovou pohádkovou dovolenou.
     Sekretá⌐ka,  jako by tu¿ila jeho chmurné my¿lenkové pochody z niçeho nic
  prohlásila :  " Nemêl  byste si to tak brát. Vædyƒ máte vlastnê dovolenou a
  zatím vám ji nikdo oficiálnê nep⌐eru¿il. Nemám vám zavolat nêkoho z obsluhy
  ?" vÿmluvnê se usmála a vyƒukala cosi na svém terminálu. Na projekçní stênê
  se zaçaly  míhat siluety  odênÿch i  spo⌐eji odênÿch  dívek, které  se
  p⌐edstavovaly v  têch nejvÿmluvnêj¿ích  pozicích. Vpravo  dole se  mênila
  jejich katalogová çísla.
    " Tak vybral jste si ? " zeptala se sekretá⌐ka, kdyæ stêna opêt ztmavla a
  poçítaç vyçerpal seznam v¿ech zamêstnankyñ solanského rekreaçního centra  v
  çinné sluæbê.
     "  Nevybral, ale  bylo to hezkÿ. " odtu¿il Sarga " Nechte mê teâ v klidu
  p⌐emÿ¿let a  já si  nêco vyberu  çasem. Doufám,  æe mezitím  nikdo nebude
  cenzurovat seznamy,  mám dojem,  æe têch  dívek bylo  podstatnê ménê  neæ
  poslednê."
    " Chtêli jsme pro vás jen to nejlep¿í."
     "  Rád bych  vám vê⌐il." usmál se generál " ale s tou korupcí se tu taky
  bude muset çasem nêco udêlat."
     Sekretá⌐ka  na nêj  rozpaçitê zírala  a obávala  se nejhor¿ího.  Byla
  p⌐ipravena nabídnout  generálovi cokoliv,  jen aby  nezaçal vy¿et⌐ovat
  podloudné provize  a úniky tohoto oddêlení. P⌐es její dosud úspê¿nou hvêzdu
  právê p⌐elétl stín a hrozil, æe ji smete. Vædyƒ neudêlala æádnou chybu, tak
  proç je generál dnes tak nesnesitelnê komisní. Dívçino zdê¿ení uvedlo Sargu
  do rozpakû a tak dodal : " Samoz⌐ejmê, æe ne dneska. Moæná nêkdy çasem. Ale
  teâ mûæete  odejít a  aƒ mne  nikdo neru¿í.  Pot⌐ebuji klid  a beru  jenom
  spojení p⌐ímo  s Quarkem  7. Kromê  asteroidu a  toho k⌐iæníku  mne nic
  nezajímá.."
     Dívka  se otoçila  a s  úlevou prchala  z místnosti,  ve které  za sebou
  zanechala zachmu⌐eného  Sargu. Ten  právê p⌐emÿ¿lel  nad dûsledky nouzového
  vysílání z  bojového k⌐iæníku, které p⌐ed ním vyjíædêlo na displeji. Nêjakÿ
  Ray 2 zde osoçoval Solan z útoku na agenty SDPP a vyæadoval okamæitÿ zákrok
  vesmírné policie.  Hlá¿ení mêlo na¿têstí jedinou chybiçku. Ray 2 neznal své
  sou⌐adnice a  tak udával  své poslední  koordináty ze  zcela jiného sektoru
  galaxie. To  mûæe sice  vyvolat nep⌐íjemnosti, ale nakonec se pozemská unie
  bude muset stejnê omluvit a celá situace se uklidní.
    Sarga se otoçil ke komunikátoru. " Kdo je to ten Ray 2 ?"
     "  Podle na¿ich  zpráv ⌐ídí  celÿ provoz  na k⌐iæníku. Ale zatím nevíme,
  jestli se jedná o toho androida nebo o ⌐ídící program."
     " Dob⌐e. Je je¿tê nêco nového ? "
    " Po⌐ád je¿tê nic. Vêdci sice naladili androidovu sondu, kterou si odnesl
  z leti¿tê  v lebce,  ale neda⌐í se nám ji aktivizovat. Podle nich je nutné,
  aby android nebyl od ovladaçe dále, neæ padesát  metrû."
     "  Tak poçkáme."   generál  se zamyslel  " Máte  je¿tê nahranou v na¿ich
  schránkách tu   syntetickou  osobnost agenta Johnsona p⌐ed tím, neæ jsme mu
  vymyli mozek ? "
    " Máme. Je stále je¿tê kompletní a právê vçera ji testovali."
     "  Pohrajte si  s ním u vysílaçe a donuƒte na¿e p⌐átele, aby p⌐istáli na
  asteroidu. Vê⌐ím, æe  se vám to povede." .
    " Rozkaz generále." ozvalo se ze sluchátka a bylo ticho.
    Sarga se s pocitem dob⌐e  vykonané práce opêt pohodlnê rozvalil do k⌐esla
  a spokojenê usnul. Jeho spánek v¿ak nemêl trvat dlouho.



  "Proç jste  mi to  ne⌐ekli." rozçilovala  se Elsa.  " To  je ostuda,  æe mi
  takovou zprávu musí p⌐inést aæ mûj informátor."
     "Uklidnête  se madam."  chlácholil ji  admirál Neumann. " Jiæ léta velím
  galaktické policii  a zatím se nám nikdy nic podobného nestalo. Nevê⌐ím, æe
  by ta  informace byla  pravdivá."   " Mûj  çlovêk tvrdí, æe to bylo nouzové
  volání a spolehlivê identifikoval i smêr, odkud se vysílalo."
     " Ale sleçno Svensonová, usmíval se admirál. " P⌐ed chvílí jsem mluvil s
  generálem Khovem  a podle nêho by mêl bÿt Mark s Rayem na misi SDPP úplnê v
  jiném sektoru galaxie, neæ udává vá¿ informátor."
     Else vstoupila barva do tvá⌐í a bylo na ní jasnê vidêt, æe se velmi brzy
  p⌐estane ovládat.  Admirál, kterÿ  o jejím temperamentu velmi dob⌐e vêdêl z
  nedávnÿch veçírkû SDPP, kam byl také pozván, velice rychle zmênil taktiku.
     "  Samoz⌐ejmê, æe  v¿echno provê⌐íme.  Va¿e postavení  nejbohat¿í æeny
  galaxie vám  dává jisté,  no ,  ⌐eknêmê vÿsady  a tak  se nemusíte  bát, æe
  bychom nêco zanedbali. "
     "  Ne toho se skuteçnê nebojím." u¿klíbla se Elsa " Jenom mi ⌐eknête, co
  opravdu chcete  dêlat."
     "  Vy jste  civilista a  já nemám  pravomoc vyzradit  vojenské zámêry
  jakékoliv civilní osobê." ohradil se Neumann.
     "  V tom  p⌐ípadê si  od armády  Venusie pronajmu  jejich bitevní  loâ a
  poletím tam  sama. Jenom vás upozorñuji, æe jestli vás cestou nêkde potkám,
  máte u mê zamluvenou salvu raket s jadernÿmi hlavicemi."
     " No, to jste hodná. Dnes jsou s vÿzbrojí docela problémy a kaædÿ dar je
  pro nás   vítanÿ."   "  Ne, vy  jste mne nepochopil. Kdyæ vás tak sleduji a
  vidím, jak  jste ochotnÿ nêco udêlat pro jednoho z va¿ich nejlep¿ích lidí."
  pronesla Elsa ironicky. " Mám v úmyslu na vás ty rakety vyst⌐ílet."
     Admirál nevê⌐ícnê na mladou æenu zíral. " Hmmm.. Dob⌐e. Stone sice nebyl
  na¿ím zamêstnancem,  jenom jsme  s ním  obças spolupracovali,  ale budiæ.
  Vy¿leme záchrannou misi do vámi zamê⌐eného systému. Ale v p⌐ípadê neúspêchu
  mise hradíte  polovinu nákladû." Opatrnê za¿átral ve stole, aby se nebodl o
  nûæky jako  vçera a  po chvíli  vytáhl tlusté desky se smlouvami. O nêkolik
  okamæikû pozdêji  jiæ oba  stvrdili svÿm podpisem platnost jedné z nich.  "
  Nevím, jestli  to od  vás bylo  moudré rozhodnutí."  obrátil se  admirál na
  Elsu. " Va¿e koordináty leæí na druhé strañe galaxie, neæ kde byla poslední
  mise kapitána Stonea. Opravdu jste se nespletli ?"
     "  Vlastním továrny  a  laborato⌐e na zamê⌐ovací techniku, kterou od nás
  kupujete kromê  jinÿch i vy. Ne, my jsme se nespletli. Ale bêda vám, jestli
  nêco spletete  vy. Zkazili  jste mê  i Markovi  dovolenou a  teâ mi  nêco
  dluæíte."
     S  têmito slovy  Elsa Svensonová  admirála opustila  a ten  se otoçil  k
  interkomu.  " Poplach pro bitevní k⌐iæník A12. P⌐ipravit pro dálkovÿ let do
  sektoru Gama  9. Jedná se o záchrannou misi. Plná vÿzbroj není nutná, staçí
  základní vybavení  podle nejnovêj¿ích smêrnic."  Neumann se otoçil na svého
  finançního asistenta.
  " Myslím, æe jsem u¿et⌐il galaktické policii nêkolik tisíc dolsû. Obças mám
  sice pocit,  æe  ty nové smêrnice pí¿e nêjakÿ solañan, ale p⌐ece si nevezmu
  na sebe  zodpovêdnost za  poru¿ení platnÿch  ⌐ádû. Nízkovÿkonové  lasery a
  konvençní hlavice  by mêly  na záchrannou misi staçit. " chvíli p⌐emÿ¿lel a
  pak dodal.  " Ale  jestli nebudou,  tak mám po prémiích a vy taky."  " Máme
  více akceschpnÿch  bojovÿch k⌐iæníkû  a tak  mûæeme ná¿ stroj podle pot⌐eby
  podpo⌐it. To se pak vyúçtovává jinak. Jako interní akce."
    " Tak to jste mne uklidnil, ale doufám, æe k æádné interní akci nedojde."
  Admirál se  naklonil k  oknu a  se zaujetím  sledoval, jak  se ¿tíhlá  Elsa
  Svensonová souká  do svého  transvozildla a  s divokou  akscelerací mizí za
  nejbliæ¿ím obytnÿm  blokem.   " Má to ten Stone ale ¿têstí. " pomyslil si "
  kdybych se  na misi  ztratil já v dobê, kdy jsem mêl jeho hodnost, nikdo by
  si toho  ani nev¿iml  a moæná  æe by  nêkte⌐í byli  i rádi."  Vzpomêl si na
  dlouhé zástupy  svÿch nep⌐átel,  které si  çlovêk postupnê vytvá⌐í úspê¿nÿm
  budováním své  pracovní kariéry.  Dnes je  z nêho úspê¿nÿ a vlivnÿ çlovêk s
  neomezenou pravomocí,  ale na  jak dlouho.  Samoz⌐ejmê. Byla tu ta solanská
  nabídka dlouhodobého  postu a hlavnê doæivotního vysokého platu, pokud bude
  spolupracovat a  neohroæovat solanské  zájmy, ale  dá se  tomu vê⌐it  ? Jak
  dlouho by  takovÿ doæivotní  plat bral  ? Ale  moæná by  to p⌐eci jenom mêl
  vzít. Je  to dlouhodobá jistota a pro rodinu by to bylo urçitê dobré. Aæ mu
  to nabídnou  p⌐í¿tê, asi to vezme. V¿ichni jeho zap⌐ísáhlí sokové prÿ budou
  odstranêni a pak bude mít polovinu problémû. Vlastnê nebude mít æádné. Kdyæ
  postupnê utlumí  v¿echny akce  proti solanskÿm  pirátûm, tak bude mít úplnÿ
  klid. Krásná p⌐edstava.
     Admirál v¿ak bohuæel netu¿il, æe právê v tuto chvíli podepisují solan¿tí
  agenti smlouvu  s jedním  z jeho  pod⌐ízenÿch, kterÿ jim vyslovil absolutní
  loajalitu vÿmênou za zmizení svého ¿éfa. To ov¿em Neumannovi nebránilo, aby
  se v  klidu tê¿il  na p⌐í¿tí  p⌐íchod solanskÿch  agentû, kte⌐í  oficiálnê
  p⌐iná¿eli zprávu o efektivitê práce jednotlivÿch oddêlení vesmírné policie,
  zkoumané nezávislou  agenturou. Ve  sloæce vædy  bylo i  nêkolik velmi
  zajímavÿch nabídkovÿch listû. Mêli by p⌐ijít uæ pozít⌐í.


   Systém, kterÿ provádêl opravy Rayovÿch systémû, se dostal p⌐ed ne⌐e¿itelnÿ
  problém. V  temeni androida  byl zaseklÿ  projektil, kterÿ vykazoval známky
  vÿbu¿niny kombinované  s velmi  vyspêlou elektronikou. Za⌐ízení vysunulo do
  Rayova elektronického mozku desítky çidel, která reagovala i na nejjemnêj¿í
  pohyby hmoty  v androidovê lebce. Riziko vÿbuchu bylo p⌐íli¿ veliké. P⌐esto
  k æádnÿm funkçním závadám v Rayovÿch systémech nedocházelo a tak se situace
  dala zhodnotit,  jako komplexní  odstranêní v¿ech  funkçních závad. To také
  automat nakonec  udêlal a  zaçal pomalu  oæivovat androidovy okruhy, ⌐ídící
  jeho samostatnou çinnost.
     Mezitím  se v úplnê jiném podlaæí ohromného prostoru kosmického k⌐iæníku
  probral ze  své elektronické  d⌐ímoty jeden  ze speciálních  zdravotních
  robotû. Pomalu  se vysunul  z antigravitaçního  stojanu a  jeho tiché  pásy
  zabzuçely po  drsné podlaze.  Stroj se  p⌐i svém  líném pohybu  podobal
  pojízdnému k⌐eslu,  nad kterÿm viselo nêkolik ¿tíhlÿch a lesklÿch chapadel,
  zakonçenÿch ostrÿmi  kovovÿmi nástroji.  Byl to  palubní dentista,
  naprogramovanÿ na  opravy zubû i zobákovitÿch chrupû prakticky v¿ech tvorû,
  s nimiæ  by se  mohl k⌐iæník  ve vesmíru setkat, p⌐ípadnê je p⌐ebrat do své
  posádky. V  pamêƒovÿch çipech  stroje se  kdovíproç aktivizovala  banka,
  obsahující seznam  moænÿch zákrokû,  proveditelnÿch na  pozem¿ƒanech. Robot
  v¿ak neobsahoval  æádné funkce,  které by  mu umoænily zabÿvat se p⌐íçinami
  svého probuzení. Jinak to ov¿em bylo s bezpeçnostním systémem, kterÿ mêl na
  starosti Ray  2.   Zubní robot  se pomalu  p⌐isunul ke  vstupním dve⌐ím
  léka⌐ského bloku.
     "  Identifikaci a  oprávnêní." vy¿têkl  zabezpeçovací automat  k ti¿e
  bzuçícímu k⌐eslu na pásech.  " Dentista 2. Pozem¿ƒan Mark utrpêl p⌐i pádu v
  ⌐ídící kabinê po¿kození dvou zubû. Ovládací poçítaç mne aktivizoval."
     " A hele, jak to tady v¿echno funguje. Ten p⌐íkaz byl vydán z⌐ejmê je¿tê
  p⌐ed tím, neæ jsem to tu p⌐evzal." uvaæoval Ray 2.
     "  Vstup do  léka⌐ského bloku povolen." zasyçel interkom nad poloprûhle-
  dnÿmi plastikovÿmi dve⌐mi, které se pomalu odsouvaly do stêny.
       Dentista  2 se  rozjel a  pozvolna se sunul k operaçnímu sálu, zalitém
  intenzivními svêtly  reflektorû, kde pod zakrvácenÿm biologickÿm sarkofágem
  nabíral Mark  novou sílu  a enrgii.     "  ¢ok pacienta  se nám  poda⌐ilo
  p⌐ekonat, zranêní  se jiæ zacelilo a  ztráta krve byla nahrazena preparátem
  z palubního  kontejneru. Subjek  je stále je¿tê pod vlivem narkotik a proto
  doporuçuji provést  doplñkové operace  okamæitê. "  hlásil léka⌐skÿ automat
  p⌐erÿvanê.   Robot se  p⌐isunul k  lûæku a  opatrnê sejmul  jedním lesklÿm
  chapadlem pruænÿ  cíp sarkofágu  z Markovÿch úst. Nepot⌐ebné k⌐eslo odsunul
  stranou a  vysunul nad  nêj stojan  s nástroji.  Druhé chapadlo  s jemnÿmi
  p⌐ísavkami bleskurychle  odebralo z  pozem¿ƒanovÿch úst  vzorky tkánê  k
  p⌐ípravê rychlé  regeneraçní smêsi.  V¿echno probíhalo  zdánlivê zcela
  normálnê, ale pak se to stalo.
     V  okamæiku, kdy vy¿et⌐ovací çidla Dentisty 2 nahlásila k záznamu rozsah
  po¿kození chrupu,  kterÿ byl  zcela nepochopitelnê nulovÿ, jedno z chapadel
  robota provedlo  nêco stra¿ného.  V nêkolika  zlomcích vte⌐iny  nabralo ze
  zásobníku nástrojû  skalpel a  zamí⌐ilo s   ním do Markovÿch úst. Pozem¿ƒan
  mêl ¿têstí,  æe stále  je¿ttê d⌐ímal  v hluboké  narkóze, protoæe  v bdêlém
  stavu by z⌐ejmê hrûzou ze¿ílel. A bylo hû⌐.
     Ostrÿ  b⌐it nástroje  lehce pronikl  Pozem¿ƒanovÿm hrdlem  a zasekl se o
  krçní obratel.  Mezitím uæ  dal¿í chapadlo proƒalo vzduch, kdyæ se nap⌐áhlo
  pro masivní  kovové kle¿tê.  Proudy temné bublající krve pomalu prosakovaly
  operaçním lûækem  a stávaly  se viditelnÿmi  i pro  senzory, registrující
  çistotu v operaçním sále. Robot mlátil do beztvarého pozem¿ƒanova têla jako
  ¿ílenÿ a  jeho snaæení  vyvolávalo nekoneçné  ⌐ady prokázanÿch  funkçních
  pporuch na  nízkém informaçním  panelu, kterÿ stál hned vedle lûæka a právê
  zaçínal çervenê  poblikávat.   " Neçekané  naru¿ení æivotních funkcí. Nutná
  okamæitá operace "



    Ray 2 mezitím zamê⌐il ve¿kerou pozornost na prohlídku asteroidu Quark 7.
  Nedokázal sledovat zdlouhavé operace svého pozemského druha a tak se radêji
  vênovval radiovému  prûzkumu a  intenzivnê se  snaæil nemyslet na to, co se
  dêje na  operaçním sále.  Podle toho,  co mu Mark kdysi vyprávêl o opravách
  zubû, musí  to bÿt  úplnÿ horor. Byl rád, æe je ve svém pûvodním têle pouze
  androidem a podobné vêci nezná. P⌐esto mu soucit s pozemm¿ƒanem znemoæñoval
  i pouhé pozorování operace. Radêji odpojil v¿echna çidla z léka⌐ského bloku
  a p⌐edal  dozor interní  jednotce, p⌐estoæe  o ní  nemêl valné  mínêní. Ta
  operace je  v   podstatê triviální,  ale i p⌐estoæe vêdêl, æe se nemûæe nic
  stát, cítil urçitÿ neklid, skoro nêco jako lidskou p⌐edtuchu.



  Plukovník Parker  nebyl nijak  vÿraznê nad¿enÿ,  æe má  jeho k⌐iæník
  pohotovost. Je¿tê men¿í radost mêl z toho, æe poletí do neprobádané oblasti
  galaxie a  to právê  teâ, kdyæ  si mêl  za   dvê hodiny zaçít vybírat svoji
  dvoutÿdení dovolenou.  V¿echno se  ru¿í. A  kdo za  to mûæe  ? Nêjaká Elsa,
  Markova p⌐ítelkynê.  Marka Stonea  mêl rád  a udêlal  by pro  nêho cokoliv.
  Studovali spolu  na elitní  letecké ¿kole,  je¿tê p⌐ed  tím, neæ  Marka
  vyhodili. Od  té doby se obças vídali p⌐i spoleçnÿch akcích SDPP a vesmírné
  policie, kdy Mark plukovníkovi nêkolikrát zachránil dokonce i æivot. Parker
  z vdêçnosti  zasílal p⌐i  kaædé p⌐íleæitosti  svÿm nad⌐ízenÿm doporuçení na
  p⌐e⌐azení Stonea  do sluæby u vesmírné policie, jejíæ nabídky Mark vytrvale
  odmítal a  generál Khov  od SDPP  Markovi odmênou za jeho vêrnost pokaædé o
  nêco zvÿ¿il jeho uæ tak dost vysokÿ plat. Prostê dokonalá spolupráce. Navíc
  Stone i  ta jeho  p⌐ítelkynê Elsa  plukovníka çasto  zvali na velice bujaré
  veçírky od  SDPP, které kazil pouze Markûv android, jehmuæ nêkdo z technikû
  vloæil do  programu nesmyslné zábrany ve spoleçenské zábavê a tím v¿em dost
  zkomplikoval æivot.  Toho androida,  Ray se  jmenoval, by  Parker s  chutí
  zabil, kdykoliv  si vzpomêl,  jak android  p⌐i posledním  veçírku objednal
  umêlou bou⌐ku, p⌐i které dostal plukovník zásah bleskem.
     Ale  co teâ  ? Rád, nerad, musí vyrazit a zachrañovat. A je¿tê s minimem
  vÿzbroje. Ta   nová  úsporná opat⌐ení uæ mu lezla hodnê na nervy. Je¿tê pár
  let a  vyfasuje akorát  tlampaç a baterky a bude zloçince p⌐esvêdçovat, aby
  se vzdali  po dobrém, jinak nêkoho zavolá. Vidêl to úplnê jasnê. A to je¿tê
  ani netu¿il, jak blízko se ocitl k pravdê.
    " Start p⌐ipraven za dvacet sekund." ozval se jeden z pilotû od ⌐ízení.
     Parker  p⌐elétl pohledem  v¿echny zelené  kontrolky. Na¿têstí  jich byla
  vêt¿ina, coæ znamenalo bezchybnÿ chod, a vydal verdikt.
    " Start povolen."
     O  pêt sekund  pozdêji se s hromovÿm zah⌐mêním monstrum dalo do pohybu a
  Parker si vydê¿enê uvêdomil, æe zapomêl vças odloæit sluchátko komunikátoru
  a to  mu teâ  dêsivou silou  drtí pravé  zápêstí. Po  nêkolika minutách
  p⌐etíæení pominulo  a loâ  se s  dutÿm lupnutím  pono⌐ila do subprostoru. K
  plukovníkovi bleskurychle  p⌐ispêchal jeden  ze   zdravotnickÿch robotû  a
  zaçal mu fixovat zlomenou ruku je¿tê p⌐edtím, neæ se Parker probral z mdlob.
     "  Za dvê  hodiny jsme  nad cílem." hlásil palubní poçítaç nad sténající
  postavou druhého  pilota, kterÿ  se stejnê  jako v¿ichni ostatní, jen velmi
  têæce vzpamatovával z nep⌐íjemného çasoprostorového skoku.




     "  Çeká nás  pêkná náv¿têva.  Ta pozemská  milioná⌐ka nám  sem posílá
  policejní dárek. " æoviálnê hlásil jeden z p⌐idêlencû od informaçní sluæby,
  zatímco popelavÿ Sarga p⌐emÿ¿lel co dál.
    " Dokáæeme sem dostat na¿e bojové k⌐iæníky vças ? " zeptal se generál.
    " Ne, to nedokáæeme. Máme jen malé bojové çluny. Nejbliæ¿í k⌐iæník se sem
  mûæe dostat nejd⌐íve dvê hodiny po vyno⌐ení plavida vesmírné policie."
     "  Tak to  se nedá  nic dêlat.  Okamæitê p⌐emalujte  na na¿ich  strojích
  v¿echny solanské znaky a dejte tam nêjaké pirátské symmboly."
    " Proç ? Generále vædyƒ jsou to na¿e nejlep¿í stroje ."
     "  To jenom pro p⌐ípad, æe by se nám to nepoda⌐ilo. Pak by se pozem¿ƒané
  utkali s nêjakÿmi piráty, kte⌐í nemají se solanem nic spleçného."
    " Ale co na¿i piloti ?"
     "  Vy neznáte  nouzové na⌐ízení  ? Nikdo  se nesmí  dostat do  zajetí.
  Automatická destrukce bude zapnuta a jedové dávky v kombinézách aktivní."
    " Mám o tom piloty informovat ? "
    " Ne. proç ?? " usmál se Sarga.
    Poddûstojníka p⌐e¿el humor a utíkal z místnosti p⌐edat rozkazy osobnê své
  sekci. Na  svou p⌐íslu¿nost u letectva byl vædycky hrdÿ, ale dnes si poprvé
  p⌐ipadal jako bezcennÿ stroj. Taková bezcitnost. Je ten Sarga vûbec solañan
  ?
    A Sarga solañan byl.
     "  Na⌐iâte vêdcûm  na asteroidu,  aƒ p⌐ipraví  holografické i gravitaçní
  projektory na  maximálnní vÿkon.  V datové  bance mají p⌐ipraveny kompletní
  kopie na¿ich  sedmi bojovÿch k⌐iæníkû."  Zpravodaj p⌐edal rozkaz interkomem
  a tázavê se na Sargu podíval.
    " Vy je chcete napadnout holografickÿmi obrazy ?"
     Sarga  se u¿klíbl  a za¿eptal  : "  Na fiktivní k⌐iæníky budou st⌐ílet a
  mezitím je napadnou na¿e bojové çluny. Tak to bude alespoñ trochu vyrovnané
  "
     Bylo  to nepochopitelné,  ale generál se na tento podivnÿ boj tê¿il. Mêl
  riziko rád. A také se chtêl pomstít têm samolibÿm pozem¿ƒanûm. Vidêt jejich
  hrdou loâ  explodovat v  obláçku namodralé páry a vêdêt, æe koneçnê pomstil
  smrt svÿch elitních jednotek. Nemohl se doçkat.


  Ray se zvolna probíral z elektronického spánku. Tichÿ ¿um p⌐e¿el postupnê v
  rûæové bzuçení,  které sílilo  aæ do  nesnesitelného ⌐evu.  S námahou strhl
  sluchátka z hlavy a zaçal se zvedat. Pomalu se posadil na lûæku a projíædêl
  testovacími soubory  v¿echny své têlesné funkce. Dobré. Na to, jak vypadal,
  kdyæ ho  sem roboti odtahovali, to bylo p⌐ímo skvêlé. Dezintegrátor v levém
  zápêstí byl  opêt p⌐ipraven  k plnému  vÿkonu a  po ¿rámech  od diamantové
  ⌐ezaçky stráæního  robota uæ  nebylo na androidovê rameni ani stopy. Prostê
  nádhera.
     Aktivoval svûj pohybovÿ systém. U¿el nêkolik krokû a s radostí vybêhl do
  chodby. Mêl  pocit, jako  by znovu  opustil montáæní  halu. Vzpomêl  si na
  Marka. Mêl  by na tom bÿt podobnê jako on a z⌐ejmê je¿tê stále hluboce spí.
  Ne¿kodilo by  zajít se  za ním  podívat. Alespoñ  pro jistotu. Ray se trohu
  bál, æe  ho kapitán  po probuzení  hned nepozná.  U lidí  je prÿ po hluboké
  narkóze normální,  æe si  na poslední  události vzpomínají  postupnê a
  vzpomínky na  obvzlá¿tê traumatické  záæitky velmi  têæce nesou.  Mêl by  u
  Marka bÿt, aæ se zaçne probouzet.
     Android  zamí⌐il ke  vchodu do  léka⌐ského bloku.  Vstupní propust  se
  automaticky otev⌐ela  a to,  co uvidêl pak, nemohl zapomenout prostê nikdy.
  Ve ztichlé  hale byla  tma, jen  nad operaçním  sálem zá⌐ily  dva silné
  reflektory. V¿echny  monitory pro kontrolu æivotních funkcí svítily çervenê
  a hlásaly  pacientûv kritickÿ  stav. Markovo  têlo leæelo  bezvládnê v
  zakrvácenÿch zbytcích  biologického sarkofágu, kterÿ se p⌐i sníæené têlesné
  teplotê velmi  rychle rozkládal.  Odporné monstrum  s mnoha  chapadly v
  pravidelnÿch çasovÿch  intervalech mlátilo  nêçím têækÿm do bezvládné hmoty
  na operaçním  stole a zbÿvajícími pêti chapadly s ostrÿmi nástroji odhánêlo
  dotêrnê útoçící  malé úklidové  roboty, z  nichæ nêkolik  s pro⌐íznutÿmi
  hadicemi od hydraulickÿch p⌐evodû ti¿e skomíralo u zakrvácené stêny.
     Ray  neváhal ani  vte⌐inu. Dezintegrátor  se mu  automaticky vysunul  za
  zápêstí a ve zlomku sekundy oæehl polovinu operaçního sálu. Jen na poslední
  chvíli dokázal  zdê¿enÿ android  ztrhnout svoji  dêsivou zbrañ stranou, aby
  nezniçil jedinou  nadêji na  Markovu záchranu.  Jednal bleskurychle a témê⌐
  instinktivnê. Uæ  kdyæ se  odráæel ke  skoku, aktivoval  lasery, které mu v
  obou ukazováçcích  ti¿e bzuçely.  Je¿tê v prûbêhu letu odsekl ze zuba⌐ského
  robota nejnebezpeçnêj¿í  chapadla a  po dopadu roztavil zbytek. Ubohÿ robot
  nemêl ani  ças zaregistrovat  Rayovu p⌐ítomnost  a zmênil  se v  hromadu
  rozæhavenÿch na jemno
  naporcovanÿch trosek,  které zaçali  zbylí roboti  z úklidové çety okamæitê
  odnáá¿et do kontejnerû.
     Android  zprudka vydechoval  a t⌐el si rozæhavené dlanê. Z ukazováçkû se
  je¿tê kou⌐ilo.  Opatrnê se nahnul nad operaçní stûl. Mark vypadal p⌐í¿ernê,
  ale p⌐ístroje signalizovaly slabé dÿchání a nepravidelnÿ tep. Náhle v¿echny
  displeje zhasly  , lûæko s pozem¿ƒanem s sebou ¿kublo a závratnou rychlostí
  zmizelo v úzké chodbê do sousedního sálu. Ray byl tak vydê¿enÿ, æe ke svému
  têæce ranênému  p⌐íteli dobêhl  aæ za  nêkolik sekund, kdy mu jiæ roboti ze
  záloæní operaçní çety nasazovali kyslík a dezinfekçní automat s namodralÿmi
  záblesky ionizoval  sterilní vzduch,  kterÿ vhánêl  pod tlakem  do uzav⌐ené
  místnosti. Ray  si uvêdomil,  æe v¿echny  vÿchody byly  právê neprody¿nê
  uzav⌐eny kvûli  desinfekci a aktériím. Nápis " Oæivovací operace zahájeny "
  ho informoval,  æe se  právê teâ  stane nechtênÿm svêdkem jedné z nejnároo-
  çnêj¿ích operací  vûbec. Nejradêji  by utekl.  Ne, na tohle se p⌐ece nemûæe
  dívat. Jeho  nejlep¿í p⌐ítel  zde bojuje  se smrtí  a on  je nucen  neçinnê
  p⌐ihlíæet a trnout hrûzou s kaædÿm dal¿ím za⌐íznutím skalpelu.
     Otoçil  se k  nejbliæ¿ím dve⌐ím  do chodby.  Dva bezpeçnostní  roboti za
  neprûst⌐elnÿm plastikem  nep⌐etræitê hlídkovali  nad p⌐esnÿm  dodræováním
  hygieny na  operaçním sále. To Rayovi aæ zas tolik nevadilo. Daleko více ho
  dêsil nápis   nade dve⌐mi : " Celÿ operaçní sál pracuje v nezávislém reæimu
  ". Takæe  Ray 2  se na  to vyka¿lal. Z⌐ejmê je stejnê p⌐ecitlivêlÿ jako já,
  pomyslel si  android, a  nemohl se  na to dívat. Hrûza. V rohu místnosti se
  náhle cosi  pohnulo.  Od tmavé stêny se odtrhla nízká silueta dezinfekçního
  robota a  pomalu se  sunula k  plastikovÿm dve⌐ím. Android si set⌐el z çela
  syntetickÿ pot.  Robot se náhle prudce rozjel k Rayovi a zamával kolem nêho
  svÿmi detektory.  Kovová tykadla jemnê pleskala po androidovê hrudi, aby ji
  vzápêtí zalila  odpornê páchnoucí  neutralizaçní hmotou.  Ray si  zdrcennê
  sedl. Nedá  se nic  dêlat, musí  to tu  nêjak p⌐eçkat.  Ale jak dlouho mûæe
  taková operace  trvat ? Dvê hodiny ? Pêt ? Moæná, æe i víc. Doufal alespoñ,
  æe bude úspê¿ná.



  Mladÿ solañan,  kterÿ opatrnê vysouval obsah datové banky, se na dne¿ní den
  velice tê¿il. Jako mnohaletÿ student vêt¿iny kybernetickÿch oborû univerzit
  pozemské unie  získal rozsáhlé technické znalosti, ale aæ zde, ve vÿvojovém
  centru solanské  civilizace, mohl  nalézt uplatnêní.   Dnes  uæ nemusí, tak
  jako na  Zemi, trávit  celé dny  nad poçítaçovÿmi projekty, které se ke své
  realizaci nep⌐iblíæí  nikdy o  nic víc,  neæli Solan ke svému slunci. Uæ je
  konec nudné a úmorné práce vêdeckého pracovníka, kterÿ p⌐edává své návrhy a
  nápady desítkám  dal¿ích zaslouæilÿch  vêdcû, kte⌐í  sedí ve  vêdecké
  hierarchii o  pár stupínkû  vÿ¿e, protoæe  jim kdysi  dal nêkdo  ¿anci nebo
  prostê çekali  tak dlouho, æe nêkoho koneçnê nahradili. On ¿anci nemêl. Byl
  solañan. Jeho  samostatné vêdecké  projekty se  na sympóziích rozmêlnily do
  nicne⌐íkajících neovê⌐enÿch  teorií. A ty ostatní práce pro pozemské ústavy
  nesly uæ  teâ jména  desítek lidí, kte⌐í s projekty nemêli nic spoleçného a
  jejich jediná zásluha spoçívala v tom, æe na¿li odvahu, poslat spis o jednu
  kancelá⌐ dál.  P⌐emÿ¿lel nad  tím, co  si od té práce tam vlastnê sliboval.
  Byly to  státní laborato⌐e.  Nízké platy,  dlouhodobé jistoty,  finançní
  podpora zajímavÿch projektû. Plat ho moc nezajímal. Jistoty také ne. Ale od
  podpory projektû  si hodnê sliboval. A to byla chyba.  Projekty pro udêlení
  podpory vybírali  stejní lidé,  kte⌐í je  p⌐edkládali k  posouzení. Ti
  nejvy¿¿í. Byly  to také  vêt¿inou jejich projekty, nebo z nich alespoñ mêli
  slu¿nÿ zisk. A vÿsledky ? Ty nikdo nechtêl. Ti lidé mêli vêdeckou autoritu,
  kterou získali  svou opatrností  v p⌐ijímání çehokoliv nového. Proç by tedy
  riskovali a právê kvûli nêjakému solañanovi.
     Kdyæ  pot⌐etí nepotvrdili  podporu jeho  projektu datového  záznamu
  osobnosti, byl  rozhodnut odejít.  To byl  krok, ke  kterému se  v ústavu
  odhodlal jen  málokdo. Vêt¿ina  vêdcû by  se v soukromém sektoru neuæivila.
  Pravda, mêli obças nêjaké vedlej¿í projekty, t⌐eba pro tu podnikatelku Elsu
  Svensonovou a  její laborato⌐e,  ale to  byly vêt¿inou  jen opisy vêdeckÿch
  prací nováçkû,  kte⌐í mêli  je¿tê nápady  a ty  pak pozemské  soukromé
  laborato⌐e rozpracovávaly do komerçnê pouæitelnÿch za⌐ízení.
       Na ten den, kdy p⌐i¿el ten nenápadnÿ chlápek v tmavém saku, si solañan
  velmi dob⌐e pamatoval. P⌐inesl mu nabídku, i kdyæ to v tu chvíli nevypadalo
  úplnê jasnê.
    ₧ekl : "Jsem analytik z tÿmu pro vÿvoj pamêƒovÿch technologií a právê teâ
  pracujeme na   va¿em  projektu. Je  zapot⌐ebí, abyste na nêm udêlal nêkolik
  zmên."
    " Jak to myslíte ? " divil se solañan " Ten projekt je v po⌐ádku."
     Analytik  se zachmu⌐il. " No právê. V tom je ten problém. Vá¿ projekt se
  na Zemi  musí zamítnout.  Trochu to  zpochybníme, najít  pár nepodloæenÿch
  odhadû nebude  problém, ale  co kdyby  p⌐ece jenom  nêkdo çasem zkusil nêco
  takového postavit  ? Podle modelu v na¿ich poçítaçích to funguje a to je ta
  chyba. Musíte tam nêco p⌐idat."
     "  Ale já jsem rád, æe to funguje. Proç bych tam mêl nêco p⌐idávat ? Ten
  projekt je  ucelenÿ."   " Tak  ho p⌐epracujte.  My uæ  jsme v¿echny  va¿e
  materiály skartovali  a nahradíme  je novÿmi. A aæ s tím skonçíte, máme pro
  vás letenku  na Solan.  Povedete vêdeckÿ  tÿm a  dotáhnete vá¿  nápad k
  dokonalosti, ale ne pro pozemskou unii. Platí ?"
     Analytik se na nêho pátravê zahledêl. Je¿tê dnes, kdyæ si na to vzpomêl,
  mu bêhal  mráz po  ¿lachovitÿch zádech.  Nebyl si  tím jist,  ale v p⌐ípadê
  nesouhlasu by  ho z⌐ejmê okamæitê zabil. Na¿têstí se rozhodl správnê. ùplnê
  správnê. Nikdy  nemohl zapomenout  na to,  jak ho  p⌐ed vedením ústavu jeho
  nad⌐ízení shodili  jak malého  kluka, jen  aby ukázali,  æe v jeho projektu
  dokázali najít  chybu, kterou  jim sám  podstrçil. Têch  dvou dal¿ích uæ si
  nev¿imli.  Pak p⌐i¿la æaloba z ústavu sleçny Svensonové za sabotování práce
  jejího tÿmu a poskytování nepodloæenÿch vêdeckÿch podkladû. Neæli se nadál,
  p⌐i¿el o  místo a  p⌐i povêsti,  kterou stihl  získat, se  s odpovídající
  kvalifikací mohl  v klidu  rozlouçit. Nêkolik çlánkû a polemik ve vêdeckÿch
  çasopisech na  téma jeho  spekulací mu  udêlalo dêsivou  reklamu na vêt¿inê
  planet pozemské  unie. Teâ  se mohl v klidu vydat na Solan a pak sem, p⌐ímo
  do vÿzkumného  ústavu.   Doklapl vÿlisek s bioçipy do vysílacího za⌐ízení a
  oæivil integraçní  okruhy. Nêkolik  minut vybíral  simulované situace  z
  kombinované nabídky,  neæli na¿el  koneçnê tu  pravou. Potvrdil  vstup.
  Elektronickÿ zázrak  se nepatrnê  zachvêl a z mikrofonu se vydral p⌐erÿvanÿ
  muæskÿ hlas.  " Tady agent Johnson. Sly¿íte mê ? "
  Solañan vydechl  úlevou. Podvêdomê  stále je¿tê  nevê⌐il, æe  jeho za⌐ízení
  bude skuteçnê spolehlivê fungovat. Simulované situace nikdy nejsou dokonalé
  a vyvolat  sérií elektronickÿch  impulsû u  biologického média  tu správnou
  odezvu, bylo  vêt¿inou úspê¿né stejnê, jako kdyæ se sází v loterii. ùspêchu
  v elektronicky  simulovanÿch projektech  dosáhli teprve  minulÿ mêsíc, kdyæ
  jim ten  novÿ génius  ze Zemê, o kterém p⌐i¿la hlá¿ka, æe je tajnÿm agentem
  vesmírné policie,  poradil novÿ  postup. I  kdyæ to byl ¿pión, byl skvêlÿ a
  solañan si s ním docela rád povídal. Mêl rád ty jejich pseudorozhovory, kdy
  z nêho  pozem¿ƒan nenápadnê páçil detaily o místním vÿzkumu a solañan mu je
  v bohaté  mí⌐e poskytoval.  Jednou mêsíçnê  pak nasadili  pozemm¿ƒanovi
  pracovníci infiltraçního  sektoru psychosondu  a ve  spánku mu implantovali
  vzpomínku, æe  právê vçera  odvysílal v¿echny  své poznatky a údaje zpêt na
  Zemi. Ten  pak v  klidu pracoval  celÿ dal¿í  mêsíc a  pak se  v¿e znovu
  opakovalo. Ani  neprahnul po  povÿ¿ení a  peníze ho z⌐ejmê také nezajímaly.
  Skvêlÿ pracovník a kromê toho má dokonce i vÿsledky.  " Tady agent Johnson.
  Sly¿í mê proboha nêkdo ? Ozvête se." stísnênÿ hlas nabíral na intenzitê.
     Solañan  p⌐ipravil vysílaç  a zamí⌐il parabolickou anténu smêrem, kde se
  mêl podle  posledních informací  nacházet nep⌐átelskÿ  k⌐iæník. Chvíli  mu
  trvalo, neæli oæivil v¿echny okruhy a z éteru se ozvalo p⌐erÿvané :
     "  Ozvête se.  Pomozte mi. Nenechte mê tady. P⌐ece mê tady nenecháte....
  Jsem Johnson.  Agent Johnson  od SDPP.  To mi opravdu nikdo nepomûæe ? Jsem
  ztracen....." syntetickÿ  hlas ubohého pozem¿ƒana propukl v depresivní pláç
  zlomeného çlovêka, kdyæ se z p⌐ijímaçe ozvalo.
     "  Tady Ray 2. Udejte p⌐esnou pozici, zapnête si zamê⌐ovací vysílaç a my
  vás najdeme."V  éteru zapraskalo  a pak  se rozhostilo  ticho. Solañan
  p⌐emÿ¿lel, jaké  emoce asi  musí cloumat  zlomenou bytostí,  uvêznênou v
  bioçipech kovovê lesklého hranolu.
     "  Vy..., vy  jste tady  ? Skuteçnê  ? Já...já...tomu  nevê⌐ím. Já
  umírám....Pomoc ! .....pom...."Solañan postupnê zeslaboval vÿkon vysílaçe a
  poslední pozem¿ƒanova  slova utichla  v ¿umu.  Nechtêl riskovat,  æe jeho
  vÿtvor ⌐ekne  nêco nemístného,  jako æe  t⌐eba nemûæe  najít zamê⌐ovací
  vysílaç, protoæe nemá æádné têlo nebo nêco podobného.
     Nadefinoval zamê⌐ovací kmitoçet SDPP podle nejnovêj¿ích tabulek a zapnul
  solanskÿ vysílací  automat. O  chvilku pozdêji  dorazily slabé vlny a tiché
  hvizdy i k zamê⌐ovacím detektorûm u kterÿch vyçkával Ray 2.
    " Vydræ a pokus se p⌐eæít. Zamê⌐ili jsme tê a dostaneme tê odtamtud."
       Solañan  závidêl pozem¿ƒanûm  jejich sebedûvêru  a trochu ¿kodolibê se
  tê¿il, aæ  se pokusí domêlého Johnsona skuteçnê zachrañovat. To bude teprve
  legrace. Musí  si dob⌐e naladit odposlechovou vlnu. Specialisté ze zásahové
  jim prÿ p⌐ipravili spoustu p⌐ekvapení. Dokonce uæ se sázeli, jak dlouho kdo
  z nich  vydræí. Vsadil  si nejvíc. Celÿch dvacet minut. Kdyby to vy¿lo, mêl
  by velmi  dobrÿ sázkovÿ pomêr. A jestli ne, alespoñ se pobaví. Kdyby tu tak
  chtêl p⌐istát  nêkdo z pozemského vÿzkumného ústavu. Solañan v¿ak cítil, æe
  se mu toto p⌐ání asi nesplní.



  P⌐edstartovní p⌐ípravy  na odvrácené stranê asteroidu právê vrcholily. Sedm
  lesklÿch bojovÿch strojû pomalu rolovalo k hlavní ranweyi. Byla to nádhera.
  Desítky tun  pancé⌐ované oceli  ve spojení s nejmodernêj¿í technikou dávaly
  údernÿm stíhaçkám solanského letectva impozantní vzhled a neobvyklé letecké
  vlastnosti. Tyto  nové prototypy  zde nechalo  letectvo pouze  p⌐echodnê
  uskladnit, ale  p⌐ed nêkolika  hodinami velení  rozhodlo, æe pûjdou do boje
  hned napoprvé naostro.
    Skupinka pilotû opustila pohotovostní vozidlo a zamí⌐ila ke strojûm.
     "  Henry, to je nádhera, kdyæ za nás ty automaty naparkujou i na start a
  my se  na to  mûæeme klidnê  koukat zvenku." otoçil se vousatÿ pozem¿ƒan ke
  svému solanskému  kolegovi.   " Já  tomu moc  nevê⌐ím. První zkou¿ka a hned
  naostro. Brede,  to je nêjakÿ divnÿ." zasyçel solañan a udivenê nahmatal na
  lÿtku podivnÿ  pol¿tá⌐ek s  kapalinou, za¿itÿ  v kombinéze.  Pozem¿ƒan ho s
  údivem pozoroval.
     " Co je ? Ty si ten chlast musí¿ tahat s sebou i do akce ? "
     " Já nevím, co to je ? Podívej se, jestli to nemá¿ taky. "
  V¿ichni piloti  si s údivem prohmatávali záhyby svÿch kombinéz a objevovali
  to samé.  P⌐ekvapenê na  sebe zírali  a nikdo  nevêdêl, co ⌐íct. Nêkde mezi
  nimi vsklíçilo  temné tu¿ení,  kterému v¿ak  radêji nikdo  nechtêl uvê⌐it.
  Lep¿í klidná  nevêdomost, neæli krutá skuteçnost.   Vÿjimkou byl Henry. Jiæ
  od ¿kolních  let mêl  problémy se  svou zvídavostí,  která açkoliv by podle
  oficiálních instrukcí  mêla bÿt  v solanskÿch  ¿kolách vítaná,  p⌐iná¿ela
  mladému solañanovi  nevraæivost uçitelû,  které svÿmi  dotêrnÿmi otázkami
  p⌐ivádêl aæ na pokraj ¿ílenství. Tehdy si  je¿tê neuvêdomoval, jak neúnosná
  mûæe bÿt  otázka, nad  kterou uçitel  nikdy nep⌐emÿ¿lel  a která je natolik
  sloæitá, æe  ji nedokáæe  p⌐ed çekající t⌐ídou zodpovêdêt. O to hor¿í bylo,
  æe v¿ichni  æáci jako  naschvál dávali  pozor, çímæ  pedagoga uvedli  do
  rozpakû. Ten,  kdyby p⌐iznal, æe neví, ztatil by nad svÿmi studenty p⌐evahu
  i çást  autority. Kdyæ zaçal improvizovat a vykládat bludy, to zvídavé dítê
  ho zesmê¿nilo dal¿ími dotêrnÿmi otázkami.
     Teâ  Henry své  dávné uçitele  zcela chápal  a proto  právê intenzivnê
  p⌐emÿ¿lel, jestli  by svou doplñující otázkou nemohl nêkomu ublíæit. Têæko.
  Kdyæ jim  nêco za¿ili do kombinéz, museli o tom vêdêt. T⌐eba jim to ne⌐ekli
  pouze nedopat⌐ením  a kdyæ  se teâ  zeptá, budou v¿ichni piloti klidnêj¿í a
  celá dnê¿ní  ostrá akce  bude úspê¿nêj¿í.  Myslel to vlastnê v¿echno dob⌐e.
  Stiskl vysílaçku.
    " Æádám spojení s velitelskÿm centrem."
    " Máte minutu do startu. Je to nutné ? " zachraptêl mu do u¿í operátor.
     Ostatní piloti se na Henryho udivenê dívali a æasli nad jeho odvahou. Za
  moæné dûsledky  své zvêdavosti  si teâ uæ mûæe sám, ale v¿ichni se dozvêdí,
  co chtêli  vêdêt. Nêkte⌐í mu byli vdêçni, ale vêt¿ina si právê myslela nêco
  o do nebe volající hlouposti.
    " Je to nutné." odpovêdêl klidnê solañan.
    " Jste p⌐epojen do velitelské místnosti. Mûæete mluvit."
     "  Promiñte, æe  ru¿ím p⌐edletové  p⌐ípravy, ale  objevil jsem  ve svém
  skafandru plastikovou  ampulku s  tekutinou, o  které mne  p⌐ed akcí  nikdo
  neinformoval. Chtêl  bych vêdêt,  jestli se  jedná o nêçí omyl, nebo jestli
  jde o  nêjakÿ zámêr,  pokud to  není tajné."  potil se do mikrofonu Henry a
  kdovíproç mêl  právê teâ  pocit, æe  udêlal velikou  chybu. Kdyby  mu snad
  zbÿvalo více  æivota, neæli  následující dvê  hodiny, mohl  by toho  velmi
  litovat.



  Zesilovaç na Sargovê stole vychrchlal pilotovu zprávu a generál se usmál na
  své dûstojníky.   "  Tak tady  vidíme typyckÿ  dûsledek za⌐azení çlovêka do
  nevhodné funkce."
  Pak si  na monitorech  v¿iml, æe  se o  pilota pokou¿ejí  mrákoty a  vypnul
  mikrofon p⌐ístroje.   " Ten chlapec mêl bÿt u rozvêdky nebo kdekoliv jinde,
  kde je  zapot⌐ebí samostatnê  myslet. Tam  by se  mohl ptát do omrzení. Ale
  tady musí bÿt zticha a poslouchat."
  Leteckÿ dûstojník se nahnul k Sargovi.
     "  Je to  jeden z  na¿ich nejlep¿ích  lidí. Vede  tÿm v akci a má skvêlé
  vÿsledky. "   "  Tak to  je skvêlé,  jestli se toho doæije, tak ho zítra za
  odmênu p⌐e⌐adím  do nêjaké  kancelá⌐ské funkce.  Nemám rád  tyhle dotêrné
  myslitele na  vÿkonnÿch místech.  Jsou nespolehliví.  Pochyby, emoce a zase
  pochyby, d⌐íve  nebo pozdêji  se zaçnou  viklat. Nesmêjí  se p⌐etêæovat,
  protoæe pak  jsou je¿tê  více v¿ímaví.  Takové nepot⌐ebujeme.  Teâ máme  o
  problém navíc, ale já ho ⌐e¿it nebudu !"
     Sarga  se otoçil  ke svému  psychoanalytikovi, kterÿ  postával za  jeho
  k⌐eslem.    " Jste psycholog, máte armádní vÿcvik a také máte omezovat moje
  nervové vypêtí po dobu dovolené. Tak si nêco vymyslete."
     Psycholog byl velmi pohotovÿ a bleskurychle p⌐istoupil k aparátu. Stiskl
  tlaçítko mikrofonu.   " Chytrá otázka." pronesl klidnê a mezitím intenzivnê
  p⌐emÿ¿lel. Byl  jedním z  têch lidí,  jejichæ du¿evní  vypêtí vyvolávalo
  pohybové zmêny  v okolních prostorách. Na Venusii, odkud pocházel, se mu to
  da⌐ilo dost  dlouho tajit,  ale kdyæ  s tím  vydêsil jednoho  svého velmi
  bohatého pacienta,  po¿kodil si povêst tak, æe musel uprchnout aæ na Solan.
  Teprve zde  mu se  vstupem do  armádních sluæeb  zaçala p⌐icházet  skuteçnê
  dobrá klientela. S financemi uæ problémy také nemêl a nêkdy byla jeho práce
  dokonce velmi  vzru¿ující, jako  t⌐eba teâ.  Na jeho  vÿroku závisí du¿evní
  rozpoloæení v¿ech  letcû v akci. Jestli budou s vypêtím v¿ech sil çekat, aæ
  jim jehla s jedem na dálkovÿ pokyn vnikne pod kûæi, nebude to dobré.
    " Nevím, jak je  to moæné, æe vám o dne¿ním speciálním vybavení ne⌐ekli."
  pokraçoval a  uvêdomil si,  æe teâ  uæ bude  muset ⌐íct  nêco opravdu
  konkrétního, aby to pilotûm nebylo podez⌐elé.
     Na  stênê místnosti  se pohnul obraz a v sousední kancelá⌐i vyskoçilo od
  telefonu sluchátko  a s  hlasitÿm ⌐inçením dopadlo mezi kancelá⌐ské pot⌐eby
  generálova zapisovatele.     Psychlog se usmál. Mêl to. Koneçnê æivotascho-
  pná vÿmluva,  za kterou  se nemusí  stydêt. Mezitím,  co zapisovatel sbíral
  rozházené tuæky  a diktafony,  naklonil se  analytik nad  p⌐istroj a  zaçal
  vysvêtlovat.
    " Z⌐ejmê vám to ne⌐ekli, protoæe se jednalo o utajovanou skuteçnost. Mêli
  jste se  to dozvêdêt aæ v kabinê, ale kdyæ to pot⌐ebujete vêdêt uæ teâ, tak
  vám to  ⌐eknu o  nêco d⌐íve."   Nechal  svá slova  doznít a  s uspokojením
  sledoval pohledy,  kterÿmi se ostatní piloti s despektem dívali na Henryho.
  Ten v tuto chvíli uæ jen trpce litoval, æe se kdy na nêco vûbec ptal.
     " Jedná se o akci bojovou, kdy je vá¿ nep⌐ítel vyzbrojen o nêco lépe neæ
  vy. Poçítáme  s t⌐icetiprocentními  ztrátami na  strojích, ale  nechceme
  ztratit nikoho  z vás.  V p⌐ípadê  zásahu vás  stroj automaticky  okamæitê
  katapultuje a  vy se  dostanete do  volného kosmického prostoru. Pokud bude
  mít   nep⌐ítel p⌐evahu,  mûæeme mít problémy se k vám dost rychle dostat. V
  ampulích skafandru  máte kapsle  s nitroæilní vÿæivou, kterou vám bude malé
  za⌐ízení, za¿ité  ve vnit⌐ní  kombinéze, vst⌐ikovat  v pravidelnÿch
  intervalech. Mûæete tak p⌐eæít ve vesmíru bez na¿í pomoci i nêkolik dní. "
     Henrymu  se zdála taková péçe o piloty dost nepravdêpodobná, ale nechtêl
  si je¿tê více komplikovat æivot. Dneska uæ si u¿kodil aæ dost.
    " Dêkuji za informace." odpovêdêl a odpojil vysílaç.
     Nad  budovami se rozsvítila zelená svêtla a stroje se zaçaly t⌐ást. Nové
  solanské energobloky  v reaktivních  motorech pracovaly  naplno a  kotvící
  desky se  prohybaly extrémní  zátêæí. Vzduch se chvêl ionizací a Henrymu se
  pod helmou zjeæily v¿echny vlasy.
    " A  to nám tvrdili, æe p⌐ilba má radiaçní i magnetické stínêní. Houby ! "
       Piloti  se rozebêhli  ke svÿm  strojûm, zatímco odcházející technici s
  p⌐áním dobrého  letu prchali  z leti¿tní plochy. O nêkolik okamæikû pozdêji
  jiæ byli  v¿ichni na svÿch místech a oblaka modré mlhy, která se uvolñovala
  z roztaveného  povrchu plastotitanovÿch  dræákû ⌐voucích  strojû, zakryla
  celou plochu  leti¿tê i  s p⌐ilehlÿmi  budovami. Çistiçe  vzduchu pracovaly
  naplno a v Sargovê ¿tábu byla atmosfééra k zalknutí.
    " Tak jedeme do toho ! " vy¿têkl generál.
   Letouny  se mírnê  zachvêly, a  pak v  okamæiku odpojení  kotvících desek,
  jedinÿm skokem  zmizely naráz  v blankytnê modrém nebi. Ionizace pominula a
  tichÿ vêt⌐ík  pomalu rozfoukával  zbytky nafialovêlého  oparu po p⌐ilehlÿch
  farmách, kde  se drobné  splodiny zvolna  sná¿ely do zrajících lánû ælutÿch
  zrajících klasû.
     " Zase o pár stopovÿch prvkû v potravê víc." u¿klíbl se Sarga a napil se
  pênivého povzbuzujícího nápoje.
     " Kontakt s pozemskÿm k⌐iæníkem za çty⌐i minuty. Holografické projektory
  uæ pracují na plnÿ vÿkon. " hlásil zpravoddajskÿ dûstojník.
     "  Teâ jsou na tahu pozem¿ƒané." pronesl generál " Ale jestli budou hrát
  podle mÿch pravidel, mají smûlu."
    Pozornê se naklonil nad projekçní stûl, kde mu p⌐esnê tak, jak poæadoval,
  právê promítali  struçnÿ rozbor  osobnosti, chyb  a klíçovÿch  zpûsobû
  rozhodování velitele  pozemského k⌐iæníku.  Jakÿsi plukovník  Parker.
  Svêdomitÿ, vytrvalÿ,  p⌐esnÿ, trochu  komisní. Dokonalÿ voják, jeho jedinou
  slabinou byly  ¿patné odhady,  na které  jiæ nêkolikrát  doplatil. Ano. Byl
  povrchní.
     Sarga  se zmítal  ve svém  æivlu. Teâ,  kdyæ znal  svého protivníka  do
  nejmen¿ích detailû,  cítil se  mnohem lépe.  Proti nêmu  nestojí smrtonosnÿ
  nep⌐ítel, ale  pouze çlovêk.  Çlovêk, kterÿ  má svá  slabá místa, o kterÿch
  çasto nevêdí  ani jeho  nad⌐ízení a  vêt¿inou ani  on sám.   Jiæ dvakrát se
  nechal hloupÿm  pirátskÿm trikem,  nebo ¿patnÿm  odhadem palebné  síly i se
  svÿm k⌐iæníkem  sest⌐elit, ale  pokaædé se  mu poda⌐ilo  se katapultovat na
  nêjakou blízkou  primitivní planetu.  Sám by  tam samoz⌐ejmê nikdy nep⌐eæil
  ani dva dny, ale pokaædé ho zachránil kapitán Stone, kterÿ byl náhodou vædy
  nablízku. Pêkná  náhoda. Vædyƒ  Stone je  tu dnes taky. A Parker mu teâ asi
  letí splatit dluh. No tak uvidíme.




  Bojovÿ k⌐iæník galaktické policie se s velmi efektní materializaçní explozí
  vyloupl z  nicoty a  vzápêtí se  pono⌐il do  mrazivého stínu çtvrté planety
  soustavy. Plukovník  Parker mêl  plné ruce  práce a  snaæil se  p⌐edvídat
  v¿echny následující  situace. Celá  posádka ve  stavu maximální  bojové
  pohotovosti zaujala  svá místa  u jednotlivÿch  obrannÿch sekcí a plukovník
  marnê p⌐emÿ¿lel,  jak mohla  prûzkumná sonda  vyst⌐elená z lodi okamæitê po
  vstupu do standartního prostoru, p⌐inést tak ¿okující informace.
     "  Mám na monitorech sedm solanskÿch bojovÿch k⌐iæníkû obklopenÿch rojem
  útoçnÿch strojû. " hlásil velící dûstojník.
    " P⌐ipravte útok." zavelel Parker.
     " Coæe ?? " vyjekl p⌐ekvapenÿ dûstojník. " Vædyƒ to je jasná sebevraæda.
  Nikdy nemûæeme odolávat takové p⌐esile."
     "  V na⌐ízeních  stojí, æe  jsme vyzbrojeni  dostateçnê pro  jakoukoliv
  situaci. Tak si to vyzkou¿íme."
     "  Ale pane,  to p⌐ece  nemûæete myslet  váænê. Vædyƒ  v¿ichni víme,  æe
  admirál Neumann  je zastáncem  p⌐ehnané úsporné politiky a têm jeho odhadûm
  se nedá vê⌐it. Zavoláme posily. Za hodinu jsou tu a mûæeme zaçít akci. "
     "  Poruçíku, vy  pochybujete o  kvalitê na¿í  vÿzbroje ??  Je¿tê jednou
  usly¿ím nêco  podobného a dám to do hlá¿ení. Jsme vybaveni zcela dostateçnê
  k likvidaci v¿ech têch solanskÿch zastaralÿch lodí. "
     " Ale plukovníku. Ty lodê asi vûbec nebudou zastaralé. Kontrolovali jsme
  jejich gravitaçní  i magnetické  obrazy a  nic. Musí  mít kolem  sebe
  neprostupné silové pole. P⌐i p⌐ímém útoku nemáme ¿anci. "
     " Tak je necháme zaútoçit jako první. Budou muset vypnout ¿títy a pak je
  zasypeme mí⌐enÿmi st⌐elami."
     "  Sly¿el jsem dob⌐e ??  ₧íkal jste mí⌐enÿmi st⌐elami ? Proç nepouæijeme
  navádêné hlavice ? " zíral dûstojník na svého nad⌐ízeného.
     "  V dobê  na¿eho startu  byly dvê  t⌐etiny na¿ich  ⌐ízenÿch hlavic  na
  pravidelném se⌐ízení  a nevidím  dûvod, proç  by dálkovê ⌐ízené st⌐ely mêly
  mít niæ¿í  vojenskÿ efekt.  Vÿcvik na  to máte,  tak zaujmête  své místo  u
  ⌐ízení. Prvních pêt st⌐el ⌐ídíte vy. A mi⌐te p⌐esnê ! "  " P⌐esnê na co ? "
     "  To je  snad jasné,  æe na  malé útoçné  stroje. Aæ  kdyæ zachytíte
  gravitaçní obraz  solanskÿch k⌐iæníkû, znamená to, æe vypnuly silové pole a
  pak pouæijeme  na¿ich zbÿvajících  pêt ⌐ízenÿch  st⌐el s  jadernou náloæí.
  Okamæitê po  jejich odpálení  letíme zpêt  za çtvrtou planetu. Nevím, kolik
  toho ná¿  ¿tít dokáæe  vst⌐ebat." plukovník  se na  svého pod⌐ízeného
  povzbudivê usmál  a doufal, æe tím diskuse skonçí. Uæ mu docházela fantazie
  a v  povzbuzování posádky mêl jiæ od prvních letû znaçné problémy. Nikdy mu
  nevê⌐ili, æe  to dopadne  dob⌐e. Nechápal  proç. Je  pravda, æe  vêt¿inou
  ztroskotali a  prohráli co  ¿lo, ale  to uæ  je asi  vêçnÿ údêl  galaktické
  policie. Parker  mêl tuto  práci rád.  Cítil se dûleæitÿ a hlavnê uæiteçnÿ.
  Vædyƒ je  to vlastnê  on, kdo  tvo⌐í dêjiny  pozemské unie  a zbÿvajícího
  vesmíru, kdykoliv  bojuje s  piráty, se  solañanny nabo  s dezertéry  z
  vlastních ⌐ad.  Kdyby tu  nebyl on  a jemu  podobní, tak  by témê⌐ polovina
  pozemskÿch novin  nemêla o  çem psát.  Skuteçnê. Vædyƒ  poslední dobou  uæ
  pravidelnê dostával  od nêkterÿch  redaktorû provize  za záznam  dostateçnê
  dramatickÿch kosmickÿch  soubojû, o  které poslední  dobou nebyla   vûbec
  nouze. Postupnê mu tak vznikl docela slu¿nÿ vedlej¿í p⌐íjem.
     Co  na tom, æe byli ¿patnê vyzbrojeni, æe nemêli odpovídající vybavení a
  æe jich vêt¿inou bylo p⌐íli¿ málo. Plukovník dob⌐e vêdêl, æe kdyæ se stihne
  katapultovat vças, urçitê nêkdo vy¿le záchrannou vÿpravu. Aƒ jiæ d⌐íve nebo
  pozdêji, nakonec  ho nêkdo  najde a  pokud nebude  v prûbêhu nudného çekání
  vylézat z  modulu nebo neudêlá nêjakou jinou hloupost, p⌐i které by ho nêco
  seæralo, seæehlo  nebo beze stopy rozpustilo, na Zemi ho çeká sláva a pocty
  náleæející fanatickému  bojovníkovi za  po⌐ádek, spravedlnost  a práva
  pozemské unie.
      " ₧íkal jste, æe jadernÿch hlavic máme pêt. " ozval se znovu poruçík ."
  Ale solanskÿch k⌐iæníkû je tam p⌐ece sedm. " dodal vyçítavê.
     "  Mi⌐te p⌐esnê  a ono  to nêjak ddopadne. Hájíme tady zájmy unie a celÿ
  civilizovanÿ svêt  se na  nás dívá."  pronesl pateticky  Parker a ode¿el se
  p⌐ipoutat do  sprchového koutu,  kde trávil vêt¿inu podobnÿch útokû. Proudy
  vody mu  p⌐iná¿ely uvolnêní  a antigravitaçní  vybavení hygienickÿch  blokû
  vyrovnávalo nep⌐íjemná  p⌐etíæení lépe,  neæli vêt¿ina   k⌐esel  v pilotní
  kabinê. Bloky  byly dodány  do lodi  pozdêji a  vÿrobce jiæ  mêl z⌐ejmê
  modernêj¿í p⌐ístrojové vybavení.
    Na tento svûj objev byl plukovník hrdÿ, ale nikomu o nêm ne⌐íkal. V¿ichni
  jeho pod⌐ízení si mysleli, æe je stále na p⌐íjmu a pouze striktnê dodræuuje
  fakt, æe  p⌐edal velení  svÿm dûstojníkûm,  p⌐içemæ si zapisuje a analyzuje
  chyby v¿ech  zûçastnênÿch. Bylo  to tak  lep¿í.  V¿ichni se báli mu cokoliv
  ⌐íct a  Parker mêl  úplnÿ klid. Sprchu vêt¿inou opou¿têl aæ v okamæiku, kdy
  se záchrannÿ  modul i  s hygienickÿm  blokem odpoutal  od lodi a vydal se k
  nejbliæ¿í planetê. Ani dnes nep⌐edpokládal, æe by to mohlo dopadnou jinak.
       "  Celÿ svêt  se na  nás dívá ?  Já vidím jen solanské k⌐iæníky, jinak
  nikde nikdo  ! "  remcal velící dûstojník a rychle p⌐ekontrolovával v¿echny
  bojové sekce.  Desítky chvêjících  se dlaní  na ovládacích  mechanismech
  p⌐ipravenÿch a  odji¿tênÿch raket  vyvolávaly v jeho mysli mrazivé nad¿ení.
  Musí zaútoçit  co nejd⌐íve, neæli zaçnou nervózní st⌐elci otupovat. Vzpomêl
  si na  jeden z  cviçnÿch útiokû,  kdy çekali v bojové pozici tak dlouho, aæ
  selhalo v¿ech  patnáct st⌐elcû,  kte⌐í nevydræeli  muka çekání  a nakonec
  vypálili své  rakety nazda⌐bûh,  jen aby odlehçili svÿm vypjatÿm nervûm. To
  byl extrémní p⌐ípad. Nikdo nevydræí çekat çty⌐i hodiny s prstem na spou¿ti.
  Ale teâ  je ta pravá chvíle. Napêtí vrcholí a st⌐elci se svÿch smrtonosnÿch
  svê⌐encû rádi  zbaví. Zásahy  se zaznamenávají  a ti  nejlep¿í získají  po
  návratu na základu od letectva prémie. Musí se snaæit.
    " Za dvacet sekund vyletíme ze stínu planety. Okamæitê se zamê⌐te na cíle
  a palte.  "   Poruçík prudce  vydechl a  sehnul se  nad konzoli  ovládacích
  jednotek. Stiskl çervené tlaçítko a bojovÿ k⌐iæník se dal do pohybu.



  Henry je  uvidêl první.  Ale radost  z toho  nemêl. Okamæitê po zaparkování
  stroje po  boku jednoho z kosmickÿch obrû, ve chvíli, kdy je¿tê celÿ útoçnÿ
  a zamê⌐ovací  systém nebyl  plnê aktivován,  prozá⌐ily bezednou  vesmírnou
  temnotu nafialovêlé  navádêcí paprsky,  které pomalu vycházely zpoza çtvrté
  planety soustavy.  Podle v¿ech  odhadû by  se mêl  v prûbêhu  následujících
  nêkolika sekund vyno⌐it celÿ bojovÿ k⌐iæník vesmírné policie.
     "  Nep⌐ítel lokalizován.  Pozice têsnê  za Alfa çty⌐i. Jedniçka a dvojka
  mají povolení odpálit." vydal Henry svûj verdikt.
  " Rozkaz potvrzen. Odpalujeme první salvu. "
     Od  dvojice bojovÿch  strojû v  çele formace se oddêlilo nêkolik raket a
  zvolna zamí⌐ilo  k vycházející  lesklé kovové konstrukci pozemského stroje.
  Ten se  velmi pomalu  otáçel, aæ  nabral smêr  p⌐ímo na  solanskou flotilu.
  Naprogramované letící  hlavice se  v sev⌐eném ¿iku blíæilly p⌐ímo k hlavním
  motorûm. Nêkolik  po⌐ádnÿch detonací  by mohlo v nêkolika sekundách vy⌐adit
  celÿ generátor  z provozu  a pak by byl osud k⌐iæníku zpeçetên. Silové pole
  nebylo zapnuté  a to  bylo pro  solañany dobré  znamení. Uæ  nezbude ças na
  odvetnou salvu,  kterou armádní  p⌐edpisy povolovaly  aæ po  prvním útoku
  nep⌐ítele. Henry  byl nad¿en. Vypadalo to na çisté vítêzství. A beze ztrát.
  V duchu  dêkoval solanské  tajné sluæbê,  æa p⌐i¿la  na ten  skvêlÿ nápad
  spolupracovat s  nejvy¿¿ími pozemskÿmi  veliteli p⌐i  vytvá⌐ení jejich
  sloæitÿch a  nep⌐ehlednÿch armádních  p⌐edpisû. Leccos se tam ztratilo, ale
  dost vêcí  se tam  poda⌐ilo i  p⌐idat. T⌐eba právê tato poloæka zabrañující
  meziplanetárním incidentûm  a nedorozumêním. Aæ dostanou zásah, bude jasné,
  æe nejde o nedorozumêní. Ale to uæ bude pozdê. Henry se uvolnênê usmál.
     Do  zásahu zbÿvalo  dvacet sekund,  kdyæ v  bojovém çlunu nastal polach.
  Kontrolky na  displeji zá⌐ily jasnê çervenê a solañan nechápal, co se dêje.
  Fale¿nÿ polach  ? Ohroæení  systému ?   Ne, to nebyl omyl. Henry zpozoroval
  úzkÿ laserovÿ  paprsek, kterÿ  spojoval jeho  çlun se  vzdálenÿm pozemskÿm
  strojem. Oza⌐oval kabinu a kaædou chvíli solañana oslnil. Navádêcí paprsek.
  To není  dobré. Snaæil  se p⌐ekonat  mihotavé mæitky  p⌐ed oçima a tápal po
  komunikátoru.   " Volám zástupce velitele roje. Mám tu poplachové hlá¿ení z
  va¿ich strojû. Nede jak jste na tom ?   "
    " Zamê⌐ili nás. V¿ichni jsme pod jejich lasery. Máme vyçkávat v pozici ? "
    " Jak jsou na tom na¿e holovizní k⌐iænníky ? Mí⌐í na nê nêjakÿ paprsek ? "
     "  Ne. V¿echny  jdou na  nás. Já  mám na  sobê dva.  " Relaci  p⌐eru¿ilo
  praskání a lomoz v kabinê. " Nic nevidím, vûbec nic nevidím. Ty bastardi mi
  vypálili oçi. Dostal jsem p⌐ímÿ zásah do obliçeje..."
    Henry se ovládal a snaæil se nepanika⌐it. Se zav⌐enÿma oçima se sout⌐edil
  na vÿvoj  situace. Kaædou  chvíli mêl  p⌐ijít signál  úspê¿ného zásahu
  jadernÿch hlavic,  ale sekundy  se nekoneçnê  táhly. Zvêdavost  ho nutila
  otev⌐ít oçi,  ale æhavÿ  tlak na  víçkách ho  utvrzoval v  p⌐esvêdçení, æe
  pohled, kterÿ se mu naskytne, bude poslední v æivotê.
     Proç  proboha pouæívají navádêcí paprsky ? Kdyby vyslali normální ⌐ízené
  st⌐ely, mêli  by mnohem  vêt¿í ¿anci na úspê¿nÿ zásah. P⌐ece nemohli vêdêt,
  æe piloti  nebudou mít  v p⌐ilbách  ochranné filtry  a jiæ pouze zamê⌐ovací
  paprsek bude  staçit na  to, aby  je zcela  paralyzoval.   Ticho v  kabinê
  prolomil palubní  poçítaç :  " Nep⌐átelská  loâ vyst⌐elila  salvu jedenácti
  raket s  laserovÿm zamê⌐ováním.  Hlavice jsou konvençní. Doba do zásahu pûl
  minuty. "
     Henry  se vzpamatoval  a vyk⌐ikl  : "  Odlet. V¿ichni  ze svÿch  pozic.
  Kliçkujte a  útoçte st⌐emhlav.  Oçi otev⌐ete,  teprve aæ  po dvou manévrech
  naslepo. První manévr v¿ichni doprava a pak nahoru."
     Prudké  p⌐etíæení jej  zalisovalo do  anatomické sedaçky  a solañan  si
  uvêdomil, æe  mu v záhybu kombinézy cosi cuklo. Odji¿têná kapsle nep⌐íjemnê
  studila na holé kûæi a Henryho se zmocnil pocit zoufalství.  Tak tohle jsou
  ty jejich vitamíny a vÿæivné látky. P⌐i prvním náznaku nebezpeçí se odjistí
  a jekmile  se pokusí  se katapultovat,  jehla mu automaticky vpálí do æíly
  svou dávku  smrtelného jedu. Vædyƒ se to proslÿchalo uæ  na  letecké ¿kole,
  i kdyæ  tomu nikdo  z pilotû nevê⌐il. Tolikrát ho cviçili, aby ovládal svou
  pammêƒ a  ani p⌐i  nejhlub¿ích psychickÿch  sondách nic nevyzradil a teâ mu
  evidentnê nevê⌐í.  Radêji ho  zabijí, neæ by riskovali prohru. Ten technik,
  co tvrdil,  æe dnes  nejsou na  strojích vÿsostné  solanské znaky  asi
  nevtipkoval. No  a co. Uæ je stejnê pozdê. Deprese vrcholila a Henry sev⌐el
  ⌐ídící páku  a opatrnê otev⌐el oçi.  Nafialovêlÿ paprsek pronásledoval jeho
  çlun stejnê  tak jako  vêt¿inu ostatních  v têsném  závêsu a  nevêstil nic
  dobrého. Vydê¿ení  piloti spla¿enê  prolétávali solanskÿmmi  k⌐iæníky, çímæ
  pozem¿ƒanûm, kte⌐í v¿e z dálky sledovali, zpûsobovali têæké ¿oky.
    Na obrazovce videorádia zablikala  tvá⌐ pozemského dûstojníka.
    " Solan¿tí piloti, va¿e vlast Vás poslala na smrt, ale my vám dáme ¿anci.
  Pokud se  okamæitê vzdáte,  deaktivujeme na¿e  hlavice a  vezmeme vás  do
  zajetí. "
     Henry  mêl pocit,  æe se  jehla s  jedem v  kombinéze nepatrnê zachvêla.
  Jediné ¿patné  slovo a  skonçil jednou  provædy. Sarga to v¿echno urçitê na
  asteroidu poslouchá.



  O Sargu se pokou¿el infarkt. Tolik se na bitvu tê¿il. Ale jeho váleçná lest
  nevy¿la. Jak  to ?  Nebyla sice  úplnê dokonalá,  ale velitel  lodi mêl bÿt
  p⌐eci dost unáhlenÿ çlovêk. Prvdêpodobnost chyby a impulsivního rozhodování
  byla u  plukovníka Parkera  velmi vysoká,  tak jak  je tedy moæné, æe dêlá,
  jako by solanské k⌐iæníky vûbec nevidêl ?
     "  Ani va¿e  k⌐iæníky vám  nepomáhají. "  h⌐mêl z vidoerádia demagogickÿ
  hlas. " Neæ aby  vypnuli své silové pole, radêji se podívají na va¿i zkázu.
  "
     Tak  a je to. Silové pole. Neútoçí na nê prostê proto, æe si netroufnou.
  Proç si  ale myslí, æe mají silové pole ?  Æe by je kontrolovali zblízka ?
  Nebo mají nêjaké nové p⌐ístroje ? To je ale smûla.
    " Za pêt sekund p⌐estanete existovat. Máte poslední ¿anci. "
     Sarga  se vztyçil  a za⌐val  : " Na to nemám nervy. Kaædého, kdo se vzdá
  nebo se  pokusí katapultovat, okamæitê zabíít. " pak ponêkud ti¿eji na⌐ídil
  " Vydejte  p⌐íkaz nejbliæ¿ímu  solanskému k⌐iæníku,  aby okamæitê zamí⌐il k
  na¿emu systému."
    Generál se pomalu posadil a snaæil se nemyslet na to, co se dêje naho⌐e v
  kosmu. Armádní   psycholog se k nêmu nenápadnê natoçil a v prûbêhu nêkolika
  minut odpoutal  Sargovu mysl  od dêsivÿch  galaktickÿch problémû k ¿okující
  vizi p⌐ekvapivé  náv¿têvy generálovy  manæelky. Detaily  jejího moæného
  p⌐íjezdu do  rekreaçního centra  vybaveného pro  generálovu pot⌐ebu  Sargu
  vydêsily natolik,  æe by se nejradêji na celÿ kosmickÿ konflikt  vyka¿lal a
  okamæitê odjel  zahladit stopy své bujaré relaxace, rozpustit tÿm masérek a
  p⌐euspo⌐ádat videotéku.  P⌐edstava, æe  je jeho  manæelka   mimo kontrolu
  p⌐idêlenÿch expertû  sluæby byla dêsivá. Têch nep⌐íjemností a ty zdlouhavé,
  úmorné a nikdy nekonçící hádky. Skoro jako tekrát, kdyæ jí jakÿsi pozemskkÿ
  agent prodal  za nêkolik  tisíc dolsû  rozsáhlé materiály  o generálovÿch
  veçírcích na  Venusii. A to tam je¿tê ani nebylo v¿echno, ale nep⌐íjemnosti
  z toho  mêl p⌐ímo  kosmické. Tehdy se také rozhodl, æe uæ nikdy nepojede na
  æádnou svoji  dovolenou nikam  mimo kolonie  solanu. A dob⌐e udêlal. Zatím.
  Ale kdyby  na nêho  mêlo zase nêco prasknout, pak zodpovêdné osoby nedoæijí
  rána.
     Generál  na chvíli  zapomêl, co  se dêje  v sektoru Alfa çty⌐i a to bylo
  dob⌐e, protoæe  se tam  právê odehrávaly  samé pro  Solan velmi  nep⌐íjemné
  vêci.


  Henry se  v prudkÿch  poryvech p⌐etíæení  potil v pilotním k⌐esle a zdê¿enê
  sledoval oslñující  exploze, ve  kterÿch se  ztrácely stroje  vêt¿iny jeho
  kolegû. Têsnê  za sebou  mêl stále nêkolik navádênÿch st⌐el, které mu velmi
  záke⌐nê nadbíhaly,  aby na  nêho vzápêtí  st⌐emhlav útoçily, netrefily se a
  celÿ vyçerpávající  hon mohl pokraçovat dál. Solañana deptala p⌐edstava, æe
  ten, kdo  ty prokleté st⌐ely ⌐ídí, sedí v klidu za konzolí svého poçítaçe a
  s joystickem  v ruce se oddává dojmu, æe hraje videohru. Ani by se nedivil,
  kdyby na  takové akce armáda pouæívala dêti, které byly co se tÿçe reakcí a
  rychlÿch rozhodnutí  v prûbêhu  hry, mnohonásobnê  rychlej¿í neæli  jejich
  dospêlí kolegové.  Jednou, je¿tê za ¿kolních let, çetl na Solanu studii, ze
  které jasnê  vyplÿvalo, æe  çím ménê  toho ⌐ídící osoba ví, tím rychleji se
  rozhoduje. A  v boji,  kdy na  rychlosti reakcí a momentu p⌐ekvapení záleæí
  çasto více,  neæli na  dalekosáhlÿch strategickÿch  úvahách, to  platí
  dvojnásob.
     Prudce  uhnul doleva  a vydê¿enê  sledoval jednu  ze st⌐el,  která jen o
  nêkolik metrû  minula levé  k⌐ídlo. Ne,  to nevydræí. Z jednotky uæ zbÿvalo
  jen pêt  strojû a  husté mraky  kovovÿch úlomkû,  kterÿmi prolétával,  mu
  p⌐ipomínaly jeho  jiæ neexistující  kolegy, kte⌐í  se rozplynuli v duhovÿch
  zásazích smrtonosnÿch  st⌐el. Netu¿il,  æe t⌐i z pêti solanskÿch strojû jiæ
  letí pouze ze setrvaçnosti, protoæe kapsle s jedem v kombinéze vykonaly své
  poslání v okamæiku, kdy  se piloti pokusili katapultovat.
     Dal¿í  zásah. Oslniivÿ  záblesk Henryho  na okamæik oslepil a kdyæ se mu
  opêt vrátil  zrak, zjistil,  æe jeho  pronásledovatelé zmizeli.  Hlavice
  prolétávaly bezcílnê  prázdnÿm prostorem a nafialovêlé paprsky pro nê marnê
  hledaly vytouæenÿ  cíl. Prémie  nebudou. Mezi  malÿm bojovÿm  strojem a
  pozemskÿm k⌐iæníkem  se jako  dar z  nebes objevil  meteorickÿ roj,  kterÿ
  Henrymu zastínil vÿhled na nep⌐átelskÿ stroj. Opatrnê srovnal rychlost lodi
  s rojem  a nechal  se uná¿et  pryç, daleko  od vraædêní,  utrpení a nemilo-
  srdnÿch jatek  v provedení  odpovídajícím t⌐iadvacátému  století datování
  pozemské unie.
     Henry byl ¿ƒastnÿ. Podle v¿eho byl jedinÿ, kdo z celé letky p⌐eæil. Bylo
  to kruté,  ale solañanovi  to právê  teâ p⌐ipadalo  spravedlivé. V¿echno to
  vyptávání p⌐ed  akcí, nep⌐íjemnosti  a sloæité  vedení operace,  která je
  p⌐edem odsouzena  k neúspêchu.  Vædyƒ by  to bylo  tak kruté,  zahynout
  nevlastní vinou,  bez ¿petky  nadêje, jako  odeçitatelná poloæka  ve
  statistickÿch materiálech.  V duchu  se mu  vybavil hlas  : "  Poçítáme s
  t⌐icetiprocentními ztrátami.  Máte moment  p⌐ekvapení." Ztráty  byly
  devadesátiprocentní a  moment p⌐ekvapení  se nekonal.  Jak byl  naivní ve
  chvílích, kdy  svÿm velitelûm  vê⌐il. Uæ  nikdy, nikdy  nebude bojovat  pod
  cizím velením.  Nést odpovêdnost  za chyby  druhÿch a  pykat za  nê. Ne, uæ
  nikdy. V  Henrym pomalu  dozrávalo æivotní  rozhodnutí. Dezerce. A æivot na
  volné noze.  T⌐eba se dá s pozem¿ƒany mluvit. Prÿ jsou tak zkorumpovaní, æe
  p⌐istoupí na  cokoliv, z  çeho jim  plyne zisk.  A Henry  mêl co nabídnout.
  Perfektní znalost  solanskÿch zamê⌐ovacích systémû ho stavêla mezi leteckou
  elitu v  tomto oboru.  Mêl toho  v hlavê  víc, neæli mohl kdy jakÿ pozemskÿ
  agent nakrást  z p⌐ísnê st⌐eæenÿch solanskÿch archivû. Vyplatí se jim. Snad
  nebudou nevdêçní.
    Rozhodl se. Opatrnê vyndal ze zásuvky tavnÿ nûæ a centimetr po centimetru
  vydolovával jedovou  kapsli ze  své kombinézy. Z lesklé tkaniny se vyno⌐ila
  nejd⌐íve malá  plastická nádobka  se zelenou  tekutinou a hned za ní kovovê
  chladnÿ mechanismus, ze kterého vykukovalo tenké lanko antény, která mizela
  kdesi v útrobách skafandru. V okamæiku, kdy celé za⌐ízení vysunul ze záhybu
  látky, jehla  s sebou  prudce ¿kubla  a post⌐íkala  palubní desku  zelenÿmi
  kuliçkami, které  se drolily,  odráæely, znovu  drolily a  znovu odráæely a
  vytvo⌐ily tak v kabinê jemnou nazelenalou atmosféru.
     Henry se naklonil k ovladaçi odsávání a nastavil çistící reæim. P⌐estoæe
  ho vzduchotêsná p⌐ilba chránila p⌐ed  jedem více neæ dostateçnê, obával se,
  æe se  zelené kuliçky çasem dostanou do kombinézy çerstvê vy⌐ízlÿm otvorem.
  Naklonil se  pro lepicí  pásku a  pak spat⌐il  svûj zlÿ  sen. Jedna   ze
  zbloudilÿch solanskÿch  st⌐el právê  prosvi¿têla kolem lodi a na¿la si svûj
  cíl právê  v nedalekém  meteorickém roji. Záblesk jasnêj¿í neæ tisíc sluncí
  ozá⌐il celÿ  planetární systém  a vypa⌐il  celÿ roj  v nêkolika  desetinách
  sekundy. Pozemské  zzamê⌐ovaçe vzápêtí  na¿ly svûj  cíl a  nêkolik raket
  bleskurychle zamí⌐ilo  k malému stroji. Solañan automaticky zatáhl za ruçní
  katapult a  v následujícím okammæiku jiæ z volného vesmíru sledoval efektní
  vÿbuch své  lodi. Udêlal,  co mohl  a v¿echno  by bylo  v po⌐ádku, kdyby...
  Kdyby mu  pod nafouknutÿ  krunÿ⌐ kombinézy nezaçal pronikat mrazivÿ chlad a
  ruçiçka zásoby  kyslíku neklesala  prudce k  nule. Vyjevenê  zíral na temnÿ
  otvor v  levé nohavici,  kterÿm zprudka  unikal æivotodárnÿ  kyslík a  v
  tisících drobnÿch  krystalcích zmrzlého  plynu se  rozplÿval v  otev⌐eném
  prostoru. Henry  nebyl hlupák. Vêdêl, æe je konec. Æivot mu uæ æádnou dal¿í
  ¿anci nedá.  Smutnê se zahledêl k solanskému asteroidu a  v hrdle mu zamrzl
  nêmÿ vÿk⌐ik beznadêje.




     V  pozemském k⌐iæníku  vládla povznesená nálada. Nêkte⌐í st⌐elci se sice
  mezi sebou  stále je¿tê  hádali, komu  pat⌐í prémie  za poslední  oslnivÿ
  záblesk, kterÿ  pomalu pohasínal  v temnê  rudÿch skvrnách  na monitorech
  vêt¿iny st⌐eleckÿch  kabin, ale  çlenové dûstojnického  sboru byli vyloæenê
  spokojeni.
    " O tom, kdo dostal ten poslední çlun, rozhodne aæ komise na Zemi." vydal
  svûj verdikt  zástupce velícího  dûstojníka. " Zatím se tady moc nehádejte,
  nevíme, co nás je¿tê dneska çeká."  Hluçící muæstvo se pomalu rozcházelo do
  svÿch kójí  a obças  nêkdo hlasitê zanadával. Prémie za ostré bojové zásahy
  byly poslední  dobou jedinÿm  vÿraznÿm p⌐ilep¿ením k jinak æebráckému platu
  ⌐adovÿch p⌐íslu¿níkû  vesmírné policie,  a tak  by kaædÿ  nejradêji sám
  povraædil nejménê polovinu pilotû têch pirátskÿch çlunû.
     Dûstojník  pomalu procházel  poloprázdnÿm sálem,  aæ do¿el  k radarovému
  pultu.   " Máte tam nêco ? "
     "  Ne. Nic, co by zatím bylo jisté..." v operátorovê tvá⌐i se na okamæik
  mihl fale¿nÿ  ú¿klebek, ale  rozplynul se  tak rychle,  æe si  ho nikdo ani
  nestihl v¿imnout.  Tento specialista  byl naverbován  nêkolik dní  p⌐ed
  pohotovostním startem  a ledabylÿ kontrolor si p⌐i jeho registraci nev¿iml,
  æe vêt¿inu ze svÿch odbornÿch vysvêdçení získal na solanskÿch universitách.
  I kdyby  si toho ale bÿval pov¿iml, mohl mu pouze do dokladû zanést razítko
  " ÇASTO
  PROVë₧OVAT ",  coæ by  ale t⌐eba  právê dnes  mohlo odvrátit  osudnou
  katastrofu.    Tento mladík, stejnê jako vêt¿ina dal¿ích, kte⌐í studovali v
  solanském systému,  pociƒoval znaçné  sympatie k  reæimu, kterÿ  si vytyçil
  jako hlavní  cíl vzdêlanost  a vêdu.  K tomu  p⌐ispívalo i to, æe ho poznal
  právê z  té lep¿í  stránky perfektnê  vybavenÿch laborato⌐í  ¿piçkovÿch
  universit.    A tady se mêlo prÿ zasahovat proti tomuto systému. Ne, nebude
  nikomu ¿kodit,  ani nic  sabotovat. Bude jenom naprosto p⌐esnÿ a bude dêlat
  v¿echno p⌐esnê podle p⌐edpisû. To úplnê staçí. Takæe t⌐eba ten stín neznámé
  velké kosmické  lodi, která  se k  nim právê  teâ p⌐ibliæuje  meziprostorem
  nadsvêtelnou rychlostí, radêji nikomu nenahlásí. Je¿tê není jisté, æe se tu
  vyno⌐í.  Její obraz si p⌐ece mohl splést s meteorickÿm rojem, i kdyæ ten by
  asi nevykazoval zápornou gravitaci. Operátor si uvêdomil, æe v¿echna mê⌐ení
  jedou do  záznamu a bleskurychle stáhl gravitaçní sondu z podez⌐elé oblasti
  a zaçal  intenzivnê mê⌐it parametry kovovÿch úlomkû, které zbyly po vÿbuchu
  jednoho z posledních strojû.
    Dûstojník se naklonil nad obrazovku a podíval se technikovi zp⌐íma do oçí.
    " Jak to myslíte, æe nic, co by bylo jisté ? "
     Operátor  se nervóznê podrbal za krkem a znovu up⌐el svûj zrak na ¿iroce
  zá⌐ící pestrobarevné  vzorky na stolním projektoru. Pak zvedl hlavu a zaçal
  svou ⌐eç  : "  Máme tady  tisíce fale¿nÿch  odrazû od  rozt⌐í¿tênÿch zbytkû
  malÿch bojovÿch  çlunû, pak  je tu  nêkolik meteorickÿch rojû a navíc mi tu
  je¿tê ru¿í  obraz ty  veliké holografické  projece bojovÿch  k⌐iæníkû ze
  sousedního asteroidu.  Myslíte, æe  je p⌐es to je¿tê nêco vidêt ? Za odrazy
  nevidím, mûæu jenom odhadovat."
     Dûstojník  se p⌐ísnê  zahledêl do  obrazovky, která  mu sice  ve svém
  mihotavém reji svêtélek docela imponovala, ale smêsice sou⌐adnic v jednom z
  galaktickÿch ná⌐eçí  nedávaly æádnÿ  ucelenÿ vÿznnam.  Hlavou mu  prolétla
  úvaha o  tom, æe  uæ bylo  dávno na  çase uzákonit  desítkovou soustavu pro
  v¿echny planety vesmíru, ale ta se v zápêtí rozplynula v záblesku poznání.
    " Takæe vy ⌐íkáte, æe ty projekce p⌐icházejí z asteroidu ? "
    " Ano."
    " A jste si tím naprosto jistÿ ? "
    " Samoz⌐ejmê. Zamê⌐il jsem projektor."
     Dûstojníkûv  sebevêdomÿ úsmêv çlovêka spokojeného sama se sebou se náhle
  rozplynul a jeho obliçej se zk⌐ivil zlostí.
    " Tak proç jste mi to okamæitê nehlásil ?  To je p⌐ece sabotáæ ."
    Operátor litoval, æe tomu blbovi vûbec nêco ⌐íkal a pokou¿el se hájit.
    " P⌐i¿el jsem na to právê teâ. Aæ kdyæ jste se mne zeptal. "
    Dûstojník se uklidnil." Tak to je v po⌐ádku. Mûæete sledovat dál." Pak se
  naklonil k  interkomu a  vy¿têkl :  " Nastavit kurs na asteroid a p⌐ipravit
  útok na  jejich pozemní  za⌐ízení. Povoluji  pouæití hloubkovÿch  hlavic s
  jadernÿmi náloæemi."
     "  Budeme je  muset p⌐emontovat  z útoçnÿch  st⌐el, které  jsme mêli
  p⌐ipravené na solanské k⌐iæníky." ozval se z reproduktoru ustra¿enÿ hlas.
    " Tak je p⌐emontujte. Máte na to deset minut."
    " Rozkaz."
  Pozemskÿ hvêzdolet  nabral kurs  p⌐ímo na  nedalekÿ asteroid  a zaçal  se
  pozvolna s  hrozivou neodvratností p⌐ibliæovat ke koneçnému cíli své dlouhé
  cesty.



     Sarga  sedêl shroucenÿ v k⌐esle a své okolí evidentnê nevnímal. Vydê¿enÿ
  léka⌐ za  stolkem intenzivnê  míchal povzbuzující  lektvary a  s obavami
  sledoval potícího  se psychologa,  kterÿ se  marnê snaæil  se solanskÿm
  generálem zap⌐íst jakÿkoliv smysluplnÿ rozhovor.
     Velitel akce tupê zíral a nereagoval. Ztrátu svÿch lodí vnímal aæ p⌐íli¿
  bolestnê. Vojenská  disciplína ho  nutila p⌐ijmout  dêsivou skuteçnost jako
  holÿ fakt,  ale jeho lidské já ho sæíralo k nevydræení. Nervy mu povolovaly
  s kaædÿm dal¿ím smrtícím zásahem pozemskÿch st⌐el. Kdyæ jednotlivé monitory
  pilotû zhasínaly  a ukazatele  æivotních funkcí  se mênily v nehybnou çáru,
  vyno⌐ila se  mu v mysli trÿznivá p⌐edstava z doby, kdy slouæil u letectva a
  p⌐i cviçném letu omylem odtrhl konektor biosnímaçû z ⌐ídící desky.
     Stalo se to velice snadno, kdyæ jeden z bezpeçnostních popruhû nevydræel
  extrémní p⌐etíæení  akrobatickÿch kouskû,  které rád p⌐edvádêl nad leti¿tní
  vêæí, a  p⌐etíæení ho  vytrhlo ze  sedaçky a  p⌐irazilo nesmírnou  silou ke
  stênê kabiny.  Nikdy nezapomene,  jak vyjevenê  zíral na  chuchvalce drátû
  mizející v  útrobách lesklého  skafandru a  hlavou mu  prolétávala divoká
  smêsice nadávek ve vêt¿inê soplanskÿch dialektû.
     V  zápêtí automat  p⌐epnul na automatického pilota, kterÿ se zaçal velmi
  zvolna navádêt  na p⌐istání.  Trvalo to  nesnesitelnê dlouho.  Automatickÿ
  detektor æivotních  funkcí byl  bez signálu a tak v souladu se smêrnicí pro
  nouzové stavy  kdesi ve  svém bioçipovém  mozku konstatoval  smrt pilota  a
  vypnul p⌐ívod  kyslíku, aby zbyla vêt¿í rezerva pro st⌐elce, kterÿ se krçil
  v oddêlené  spodní kabinê  stroje. Sarga  se zaçal dusit. Nejd⌐íve pomalu a
  nenápadnê. Vzduch,  kterÿ dÿchal, byl çím dál prázdnêj¿í. Musel dÿchat více
  a hloubêji  a p⌐esto  mêl pocit,  æe se dusí. Panika, k⌐eçe, horeçka, pot a
  ¿iroce rozev⌐ené  oçi v  namodralé tvá⌐i  ujistily vypro¿ƒovací  çetu o
  skuteçném stavu  pilota hned,  jak ho  uvidêli. Dávali mu padesátiprocentní
  ¿anci na  p⌐eæití a tvrdili cosi o celoæivotním po¿kození mozku. Mÿlili se.
  Kdyæ se  tehdy Sarga  probral, byl  to zase on. Svêæí, energickÿ a rozhodnÿ
  velitel. Nic  mu nechybêlo. Snad... Snad jenom drobnost. Ale ta se objevila
  aæ mnohem  pozdêji. Aæ poté, co se stal nejvy¿¿ím velitelem tajné sluæby, a
  p⌐i jedné  z extrémnê nároçnÿch akcí se náhle shroutil. Ne, nebylo to pravé
  nervové shroucení.  Prostê vypnul.  Usnul s  otev⌐enÿma oçima. Zdánlivê bez
  p⌐íçiny, ale  vzbudit se  nedal. Probral  se aæ  po pêti  hodinách a nic si
  nepamatoval.
       Tehdy  to v¿echny  dost vydêsilo  a vzápêtí  mu za⌐ídili  kaædoroçní
  dovolenou na  zotavení, kam  jezdil jiæ  çtvrtÿ rok  právê do  nedalekého
  rekreaçního centra.  Celÿ ostrov  pro sebe,  krásné dívky,  zpêv exotického
  ptactva a ¿umêní vln. Prostê dokonalá relaxace.
     Dokto⌐i  tvrdili, æe maximální riziko opakování podobnÿch stavû je právê
  teâ, v  solanském letním  období, kdy metabolismus pracuje rychleji a emoce
  jsou intenzivnêj¿í. Toto rizikové období by normálnê trávil zcela neru¿en v
  absolutním klidu,  nebÿt têch dvou prokletÿch pozem¿ƒanû. Ten Stone od SDPP
  a jeho záke⌐nÿ android. Za v¿echno mohou jen a pouze oni.

  Mark se  zvolna probíral  z narkózy a první, co uvidêl, byla ustra¿ená tvá⌐
  jeho syntetického p⌐ítele. Pokusil se vstát, ale lokty se mu podlomily.
     "  Je¿tê chvilku leæ, Marku, neæ se probere¿ úplnê." Prolomil Ray tíæivé
  bzuçení ventilace  a desinfekçních  p⌐ístrojû, do  kterÿch právê  çty⌐i
  chirurgiçtí roboti  odkládali zbytky  zakrváceného biologického sarkofágu a
  desítky lesklÿch ostrÿch nástrojû.
     Moderní  medicína se stala kombinací kybernetiky a klasického léka⌐ství,
  p⌐içemæ slepê napodobovala vêt¿inu operací vykonávanÿch lidskÿmi léka⌐i bez
  nêjakÿch vêt¿ích  technickÿch vylep¿ení. Jedním z dûvodû byla i skuteçnost,
  æe unie  pozemskÿch léka⌐û  vydala prohlá¿ení,  které povolovalo  operace
  vykonávané automaty  pouze v  p⌐ípadê, nemûæe-li bÿt p⌐ítomen lidskÿ léka⌐.
  Odvolávala se  p⌐itom na  humální etiku a moænost zneuæití strojû, které se
  podle prohlá¿ení  zabrání tím,  æe stroje  nesmí improvizovat,  ale budou
  vykonávat naprogramované  operace p⌐esnê  v p⌐edepsané  kvalitê, která byla
  nepatrnê niæ¿í, neæ kterou by mohl poskytnou st⌐ednê dobrÿ pozemskÿ léka⌐.
     Mark  byl samá  jizva a  bolelo ho  celé têlo.  Nechápal, co se to s ním
  vlastnê stalo.  Od okamæiku,  kdy spolu  s Rayem  utíkali jako o æivot p⌐es
  vlhkÿ leti¿tní  beton, si uæ vûbec nic nepamatoval. Znovu se pokusil vstát.
  Dalo to  nesmírnou práci  a kaædou  chvilku sykal bolestí. Nakonec se p⌐ece
  jen odlepil  od lûæka  a spustil nohy na podlahu. Promnul si oçi.  " Kde to
  jsem ?? "
     Ray  se pokou¿el  nepanika⌐it a nêjak ohleduplnê svému p⌐íteli vysvêtlit
  souçasnÿ stav  situace.    " Ví¿, Marku, tam na tom leti¿ti tê trefili, pak
  jsi omdlel  v kabinê,  pokusil se  tê zabít  zuba⌐skÿ robot  a mezitím jsme
  uprchli v  solanském bojovém k⌐iæníku, kde jsme je¿tê právê teâ."  Mark jen
  tupê zíral.  Po chvilce  mu do¿lo,  co to  vlastnê android ⌐íkal a udivennê
  zakroutil hlavou. Znovu sykl bolestí a chytl se za zátylek. Çerstvá jizva o
  sobê dala  vêdêt a  bolestivé svrbêní  kûæe se  témê⌐ nedalo  vydræet. V
  diagnostickém automatu  cosi písklo a ke Stoneovi p⌐iƒapkal jeden z men¿ích
  zdravotních robotû  a p⌐est⌐íkl  mu zátylek nêjakÿm chladivÿm sprejem. Mark
  byl od  tohoto okamæiku  celÿ ztuhlÿ  a snaæil se moc nehÿbat. Ptal se v¿ak
  dál. "  Kdo tedy  teâ vlastnê  ⌐ídí tenhle  k⌐iæník ?  Ti roboti  jsou na
  solañany nêjak moc p⌐átel¿tí." usmál se kapitán.
    " Správu lodi p⌐evzal Ray 2, moje softwareová kopie. P⌐ed tvou operací se
  z tohoto  sektoru odpojil,  ale nedivil  bych se,  kdyby nás  uæ zase
  poslouchal."
    Mark se p⌐estal usmívat. " Odkdy ⌐ídí k⌐iæníky samostatné programy ? "
    Ray odpovêdêl. " Od té doby, co si vede Solan svûj vlastní tajnÿ vojenskÿ
  vÿzkum."   " Hmmm....  Tak to bude asi je¿tê veselé." ucedil Mark a obrátil
  ⌐eç jinÿm smêrem. " Kde se tedy právê teâ nacházíme ? "
     Právê  kdyæ se  android chystal  k odpovêdi,  ozval se  z reproduktoru u
  stropu Ray  2.   " Nacházíme  se na stacionární obêæné dráze nad asteroidem
  Alfa çty⌐i.  Pod námi  jsou pravdêpodobnê  solanské vÿzkumné  laborato⌐e a
  z⌐ejmê i  jejich vêznice. V prûbêhu kapitánovy operace jsem provádêl vÿzkum
  v radarovém  spektru a  zjistil jsem, æe z podzemních urychlovaçû asteroidu
  unikají silné neutronové svazky. Podle zbytkové radiace z obletovÿch snímkû
  to vypadá na dvê atomové elektrárny v blízkosti magnetickÿch pólû têlesa."
  Ray se  otoçil ke  stropu a  vyçítavê vyk⌐ikl  : "  To jsi celou dobu jenom
  studoval snímky, zatímco tady Markovi ¿lo o æivot ? "
     V reproduktoru u stropu za¿umnêlo a ozval se o poznání stísnênêj¿í hlas.
  " Vím  co se  stalo. Pro¿el  jsem zrychlené  záznamy. Ale v té dobê jsem se
  zabÿval zamê⌐ováním nouzového radiového volání z asteroidu."
     Místnost zaplnil jednolitÿ ¿um, ze kterého obças vyráæel hysterickÿ hlas
  agenta Jonese.  Zpráva nebyla  ucelená, ale bylo z ní jasné, æe Jones je ve
  váæném nebezpeçí."
    První se vzpamatoval Mark : " Ale vædyƒ Jones se vrátil zpêt na Zemi. Byl
  sice ve ¿patném stavu, ale vrátil se. Co by tedy dêlal teâ a tady ? "
    Ray se zamyslel. " Mê se ten Jonees na Zemi nêjak nezdál. Nedalo se s ním
  mluvit, nevtipkoval, ztratil zájem o kariéru, vædyƒ to snad ani nebyl on."
    " ₧íkalo se, æe mu nêkdo vypláchl mozek." dodal Mark.
     "  A co kdyæ to nebyl vûbec on, ale jeho identická rychlokopie z DNA. Tu
  p⌐eci dokáæeme  vyrobit do mêsíce i na Zemi a jedinÿ problém bÿvá s tím, æe
  má úplnê  prázdnÿ mozek."   "  Ty myslí¿, æe nám poslali zpátky jeho kopii,
  robota s  prázdnÿmi krystaly a opravdového Jonese dræí tady dole pod zámkem
  ? "
    " Vypadá to tak."
     "  Ale to  by musel  bÿt moc dobrej, aby se dokázal dostat k vysílaçce a
  volat pomoc." divil se Mark. " Jones nikdy moc dobrej nebyl. To se mi nêjak
  nezdá."
     " Vypadalo to vêrohodnê." p⌐esvêdçoval Ray. " P⌐ece ho tam nenecháme jen
  tak chcípnout. Ray 2 mu uæ stejnê slíbil pomoc."
     "  Ray 2  si mûæe pro mê za mê slibovat co chce komu chce. ¢éf jsem tady
  já."   Ray p⌐iloæil prst na svá syntetická ústa a podíval se na Marka. " Ne
  tak nahlas, co kdyby se urazil. Nezapomêñ, æe má celou loâ pod kontrolou."
    Mark se zarazil. " Coæe ??"
     Svêtla  u stropu zamihotala a v místnosti vypadl proud. Hlídací androidi
  vstoupili do  dve⌐í a  ztuhli v  pohotovostní pozici. Reproduktory u stropu
  znovu oæivly, tentokrát strohÿm a nep⌐íjemnÿm hlasem.
     "  Marku, urçitê  sis uæ nêkolikrát v¿iml, æe se u mne objevují i lidské
  emoce. V¿iml sis ?"  " No to ví¿, æe jsem si toho v¿iml." ucedil znechucenê
  kapitán a  marnê uvaæoval, jakÿm smêrem to asi kopie androidovy mysli mí⌐í.
  Podle nêj  byl Ray  psychopat, moæná je¿tê o dost nebezpeçnêj¿í neæ on sám.
  Ale mêli  se rádi.  Zachrañovali si  navzájem æivot, kterÿ  pro oba vædycky
  znamenal spoleçné vzpomínky na desítky akcí v mnoha soustavách náleæících k
  pozemské unii.  A pak i v nêkolika, co se k unii p⌐idaly aæ jejich po akci.
  Co to tedy ta Rayova kopie mûæe chtít ?
    " Objevil jsem dal¿í lidskou vlastnost. Je to je¿itnost. Urçitê o ní nêco
  ví¿.."   Mark se  zaçal potit,  ale radêji nic ne⌐íkal. ₧íkali o nêm, æe je
  je¿itnÿ, ale  on to  vædycky povaæoval  za hloupé  ævásty pod⌐adnÿch
  závistivcû, kte⌐í mu chtêli ¿kodit.
     "  Slíbil jsem  agentu Johnsonovi pomoc. Podle kodexu SDPP je povinností
  kaædého androida  chránit agenty  v akcích.  Já vím, æe ty jsi Johnsona rád
  nemêl. Ale to nevadí. Pomoc jsem mu slíbil a své slovo dodræím."
     "  Tak tam  po¿li samonavádêcí  çlun s roboty." p⌐esvêdçoval do tlampaçe
  kapitán.   " Tak  jednoduché to  není. Roboti ho nenajdou, chybí jim lidská
  zku¿enost a úsudek. Pomûæe¿ mu ty."
     " Ale já jsem po operaci. Málem jsem to nep⌐eæil. Mêl bych bÿt v klidu a
  nep⌐etêæovat se."   "  Ale Marku.  Dob⌐e vím  o tvé  skvêlé regeneraçní
  schopnosti, kterou  disponuje¿. Vædyƒ  jsi ji  získal jako  dárek od  cizí
  bytosti na  jedné z  na¿ich prvních akcí. Do pûl hodiny jsi úplnnê fit. Ví¿
  to lépe neæ já. Vÿsadkovÿ modul uæ jsem ti p⌐ipravil."
    " Já  mu nechci pomáhat. On by mi taky nepomohl."
    " Kdyby mêl s sebou androida, tak by musel."
    Mark se otoçil na Raye." Co ty si o tom myslí¿ ?  Není nêjak moc dûslednÿ
  ? "   Ray  si posteskl.  " Promiñ,  pospíchal jsem  a nestihl  jsem provést
  cenzuru na⌐ízení  SDPP. Tohle  je jejich originální verze mého programu. Já
  se ⌐ídím  podle nêçeho  úplnê jiného,  ale bál  jsem se,  æe by to nemuselo
  fungovat a to by byl ná¿ konec."
     "  Hmm... Tak  to je  tedy skvêlé."  Mark se  dlouze zamyslel  s údivem
  pozoroval, æe ho jizva ze krkem p⌐estává bolet. Pokusil se podrbat a nic se
  nedêlo. Skvêlé. Takæe zázraçná uzdravovací schopnost nezmizela.
     Tlampaç  u stropu  znovu spustil." Jste povinni zachránit kaædého agenta
  ohroæeného v  akci. Pokud  do vÿsadkového  modulu nesestoupíte  dobrovolnê,
  budete k  tomu donuceni  násilím."   Oba stráæní  roboti udêlali  nêkolik
  rychlÿch krokû vp⌐ed.
     "  Tak já  to beru.  Zachráním ho." Vyk⌐ikl Mark. " Stejnê mi nic jiného
  nezbÿvá."   Kapitán otrávenê svêsil hlavu a seskoçil z lehátka. P⌐ed chvílí
  se probral,  a uæ znovu do akce. Çert aby to vzal. Pohlédl vyçítavê na Raye
  a pak  oba spoleçnê  vyrazili smêrem k vyçkávajícím stráænÿm robotûm, kte⌐í
  p⌐ed nimi úsluænê pootev⌐eli protáçecí dve⌐e. O nêkolik minut pozdêji se od
  k⌐iæníku odlepil malÿ vÿsadkovÿ modul a zamí⌐il k asteroidu.



     Zatímco têækého Sargu vyná¿eli p⌐ivolaní nosiçi ven z místnosti, ujal se
  jeden ze  star¿ích solanskÿch dûstojníkû velení. Byl to snêdÿ energickÿ muæ
  s vystouplÿmi  lícními kostmi,  typickÿmi pro obyvatele solanské galaktické
  oblasti. Na rozdíl od obçasného Sargova dobromyslnéého vÿrazu, dûstojníkovu
  tvá⌐ pokrÿvala  nemênná se¿klebená maska permanentnê zu⌐ícího hráçe pokeru.
  Otoçil se k ostatním dûstojníkûm a hlasitê pronesl.
     " P⌐i¿li jsme sice o nêkolik bojovÿch çlunû a ná¿ velitel je právê teâ v
  dost ¿patném  stavu, ale  bitva je¿tê nekonçí. Podle nejnovêj¿ích informací
  se do  systému blíæí  nadsvêtelnou rychlostí  jeden z  na¿ich bojovÿch
  k⌐iæníkû. Mêl  by se  vyno⌐it v  prûbêhu p⌐í¿tích nêkolika minut."  Jeden z
  dûstojníkû chvíli  p⌐emÿ¿lel a  pak se zeptal. " Myslíte, æe bude jeden ná¿
  k⌐iæník staçit  ? Pozem¿ƒané mohou bÿt dob⌐e vyzbrojeni a v podstatê mají v
  tuto chvíli v na¿em systému pod kontrolou dva bojeschopné k⌐iæníky."
     " Podle na¿ich informací dob⌐e vyzbrojeni nejsou. Minulÿ mêsíc vstoupila
  v pozemské unii v çinnost úsporná vyhlá¿ka o vybavení a vÿzbroji galaktické
  policie, takæe  právê teâ vyst⌐íleli zhruba polovinu své munice." dûstojník
  se dramaticky  odmlçel a  pak dodal.  " A  co se  tÿká druhého k⌐iæníku, je
  stále je¿tê  ve stínu  za na¿ím asteroidem a vûbec netu¿í, co se tady dêje.
  Navíc z  nêj p⌐ed  okamæikem odstartoval  záchrannÿ modul  pro fiktivního
  agenta Johnsona. Takæe Stone uæ na palubê není. Æádnÿ strach."
     Dûstojník  udêlal nêkolik  krokû ke spojovému technikovi a pokusil se na
  tvá⌐i vykouzlit  ¿kleb vzdálenê  p⌐ipomínající dobráckÿ  úsmêv svého
  p⌐edchûdce.
     "  P⌐ipravte pro  ná¿ k⌐iæník  instrukce k  útoku, jakmile se vyloupne z
  meziprostoru. ùtok  provést æárovou  plazmou, aƒ máme je¿tê nêjaké zajatce.
  Na¿i vêdci  pot⌐ebují dêlat  hodnê pokusû  a dobrovolníkû  je stále  ménê a
  ménê. Ale  jinak aƒ  to vy⌐ídí  co nejrychleji. Uæ by se mêli kaædou chvíli
  vyno⌐it kousek od nich."
     Operátor  p⌐ekotnê datloval instrukce do kódovacího za⌐ízení a dûstojník
  si poodstoupil  od obrazovek a spokojenê se usadil do k⌐esla. Jeho p⌐íkladu
  následoval i  zbytek solanského velícího sboru, takæe to v generálním ¿tábu
  vypadalo v  tuto chvíli  jako v  kinê p⌐ed  premiérou. V¿ichni  upírali své
  zraky do  zá⌐e velkého  projektoru, na  temnou siluetu  pozemského k⌐iæníku
  obletovaného troskami  drobnÿch úlomkû  a z  celého srdce  mu p⌐áli  ten
  nejhor¿í konec. Do akce zbÿvalo pouze nêkolik sekund.



    Plukovník Parker se z posledních sil sunul úzkou chodbou smêrem ke dve⌐ím
  do vÿstupní  ¿achty záchrannÿch modulû. Ot⌐esy byly velmi silné. Krvácení z
  bolestivé ¿iroké  rány na  temeni hlavy  mu kaædou  chvíli zaclonilo vÿhled
  bublajícími temnÿmi skvrnami, které zaplavovaly jeho hrûzou zúæené oçi. Teâ
  p⌐i¿el silnêj¿í  náraz. Zá⌐ivky  u stropu pohasly a na obou stranách chodby
  se rozsvítila  mihotavá nouzová  svêtla. Plukovník  se zapotácel  a ztratil
  rovnováhu. P⌐i svém pádu se pokusil op⌐ít o ¿ikmou zeâ chodby, kde za sebou
  zanechal dlouhou rudou skvrnu.
     Voda z hygienického bloku prÿ¿tila v dal¿ích vlnách z pootev⌐enÿch dve⌐í
  za Parkerovÿmi  zády a  omÿvala jeho zhroucenou postavu chladivÿmi poryvy v
  rytmu neustálÿch ot⌐esû lodi.   " Nouzová situace. Stav nejvy¿¿ího ohroæení
  !! "  chrlil automatickÿ  hlásiç u  stropu uæ  kdovípokolikáté své zbyteçné
  hlá¿ení, které  uæ nikdo  nepot⌐eboval, protoæe  ti, co  je¿tê æili,  dob⌐e
  vêdêli, jak je situace váæná.
     Plukovník  se pod dal¿í spr¿kou vody znovu probral a pokusil se vstát. S
  nejvy¿¿ím vypêtím  sil se  mu to  nakonec poda⌐ilo a tápavÿm krokem zamí⌐il
  dál ke  vzdálenému konci  chodby. P⌐i  kaædém dal¿ím nárazu zavrávoral, ale
  p⌐esto pokraçoval  nejistÿm krokem  stále vp⌐ed, za svÿm cílem. Doufal jen,
  æe mu na palubê nechali alespoñ jeden záchrannÿ modul.
   Nemohl  tu¿it, æe  moduly jsou  na svÿch  místech skoro  v¿echny, protoæe
  ⌐ídící kabina  dostala p⌐ímÿ  zásah a vzápêtí se kosmickÿ k⌐iæník samoçinnê
  rozpojil na  uzav⌐ené men¿í  moduly, které  se od zasaæené çásti vzdalovaly
  maximální rychlostí.  Byla to  p⌐edem naprogramovaná  taktika, p⌐i které se
  mêlo alespoñ  çásti posádky  poda⌐it ve své izolaci p⌐eæít, dokud nep⌐iletí
  záchranné tÿmy.  Zde ov¿em  tato pomoc  nep⌐icházela v  úvahu. Nep⌐átelskÿ
  k⌐iæník vytrvale  pokraçoval v  postupné likvidaci jednotlivÿch válcovitÿch
  segmentû, které  se v kosmické tmê rozpo¿têly do nádhernÿch duhovÿch oblakû
  jeden po druhém.
     O  tom v¿m  nemêl na¿têstí  Parker ani  tu¿ení, protoæe  celou dobu boje
  strávil ve  své oblíbené vanê, chránêné vÿkonnÿm antigravitaçním za⌐ízením.
  Byla to  absolutní pohoda aæ do okamæiku, kdy pozemskÿ k⌐iæník dostal p⌐ímÿ
  zásah. To  nebyl normmální  zásah. Bylo to mnohem hor¿í neæ v¿echno, co kdy
  plukovník zaæil. A æe uæ toho bylo hodnê.
     Jako  první vypadla antigravitaçní ochrana a záloæní zdroje nenaskoçily.
  P⌐i dal¿ím  prudkém nárazu  se utrhl  têækÿ bojler  s vodou,  vyrobenÿ ve
  starodávném stylu  z odlehçeného plastexového stropu kabiny a s rachotem se
  z⌐ítil Parkerovi  na hlavu. V tom okamæiku dostal sousední oddêlenÿ segment
  dal¿í p⌐ímÿ  zásah a  plukovníkova ¿iroká  vana se  promênila v  rozbou⌐enÿ
  oceán. Dusivé  p⌐ívaly v¿udyp⌐ítomné  vody byly nesnesitelné. Zkroucenÿ pod
  têækÿm bojlerem  nebyl schopen  se sám vyprostit a tak musel neteçnê çekat,
  aæ desítky  litrû vzácné vody vyteçou proraæenou boçní stênou ven z nádoby.
  Hladina ve  vanê se  stále zvy¿ovala.  Krev se ⌐inula z rány a o Parkera se
  zaçalo pokou¿et  bezvêdomí. Vysoké  trumpetky v  u¿ích ho  varovaly p⌐ed
  blízkÿm koncem  a svaly zvolna ochably. Naposledy se vzep⌐el a v¿echnu svou
  sílu namí⌐il proti závaæí, které ho pomalu ale jistê lisovalo k zrcadlovému
  dnu vany. Tíha náhle povolila a poloprázdnÿ sud se odvalil stranou. Koneçnê
  mohl polomrtvÿ  plukovník vylézt z vody. Jeho první my¿lenkou byl záchrannÿ
  modul.


    Krutá zima a nedostatek kyslíku. To byly základní dva problémy, nad nimiæ
  právê intenzivnê  p⌐emÿ¿lel radarovÿ  operátor, kterÿ po útoku ve své sekci
  zûstal jako  jediná æivá  bytost. Na  nêkolika zbÿvajících  funkçních
  monitorech zvolna  popraskával nekoneçnÿ  ohñostroj elektrickÿch  vÿbojû v
  jednotlivÿch úsecích.  P⌐eru¿ená vedení  vesele jisk⌐ila  po chodbách  a
  vybíjela svoji p⌐ebyteçnou energii do v¿eho, co jim stálo v cestê.
     Tenkou  ¿kvírou ve  stropê s  hlasitÿm sykotem  unikaly zbytky vzduchu a
  teplota v  místnosti klesala  na operátorûv vkus aæ p⌐íli¿ rychle. Marnê si
  snaæil vzpomenout,  co se  vlastnê stalo.  Bylo to  jen pár  okamæikû a pak
  nastal konec.  Konec v¿ech  jistot, konec  k⌐iæníku i posádky, konec v¿eho.
  Snad mêl  tomu nadutému  dûstojníkovi p⌐eci  jenom ⌐íct  o svÿch soukromÿch
  pozorováních. Ov¿em  teâ uæ se zase nemusel bát, æe by nêkdy nêkdo studoval
  záznamy mê⌐ících  p⌐ístrojû a odhalil tak jeho zradu. Ne. Ta zem⌐e spoleçnê
  s tímto vrakem. Ale to nesmí bÿt uplnÿ konec. My¿lenky na smrt ho p⌐ivádêly
  na pokraj  ¿ílenství. Chce æít. Je mu teprve t⌐icet a nestudoval celÿ æivot
  jen proto, aby tu teâ úplnê zbyteçnê zem⌐el. Vædyƒ se je¿tê na Zemi nestihl
  ani p⌐ipojistit.  Tehdy mu  to nep⌐ipadalo  dûleæité. Ale  teâ ?     Jeho
  pozornost upoutal neobvyklÿ pohyb na jedom z monitorû. Nemohl se mÿlit. Byl
  to çlovêk.  Æivÿ çlovêk.  Tápavá postava  plukovníka Parkera  se pomalu
  protáhla kolem kamery a sunula se dál.
     "  Ten tedy vypadá." ucedil operátor. Nep⌐ekvapilo ho ani tolik, æe jeho
  nad⌐ízenÿ není obleçen, ale nechápal, kde mohl p⌐ijít k tak o¿klivé ránê na
  hlavê. Pravda,  tady sice  byli také v¿ichni mrtví, tedy aæ na nêho, ale za
  to si  mohli sami.  V okamæiku,  kdy se  s jasnÿm  zábleskem vyloupl  z
  meziprostoru solanskÿ  hvêzdolet, vêt¿ina  posádky relaxovala  po snadném
  vítêzství. Pak  uæ bylo  pozdê. V  raketovÿch zásobnících byly pouze st⌐ely
  pro p⌐ímÿ  raketovÿ útok  na pozemské  cíle a  s têmi  si odolnÿ  ¿tít
  nep⌐átelského k⌐iæníku  hravê poradil. Stejnê jich nebylo mnoho. Nebyl ças.
  Pak, zcela  bez varování,  vy¿lehl z  boku k⌐iæníku záblesk a  zcela seæehl
  velitelské ⌐ídící centrum. Okamæitÿ vÿbuch i únik kyslíku nadêlaly stra¿nou
  paseku a  operátor byl z⌐ejmê jedinÿ, kdo nêco podobného oçekával. Toho, æe
  mu nêkolik  okamæikû p⌐ed  touto osudnou  p⌐íhodou p⌐inesl  jeden z  robotû
  azbestovÿ skafandr,  si v¿iml  pouze druhÿ  operátor a  reagoval tím,  æe
  pronesl cosi  o ustra¿enÿch  zbabêlcích. Více  uæ ⌐íct nestaçil. Ve schonu,
  kdy v¿ichni  p⌐ekvapenê zírali  na nep⌐átelskou  loâ, si  operátor stihl
  kombinézu obléct  a pak  se to stalo. Kabina pukla a úzkou ¿kvírou u stropu
  se v⌐ítila  do místnosti  záplava zapálené  plazmy. Ta v nêkolika sekundách
  zmizela jako  by tu  nikdy nebyla  a zanechala za sebou dílo zkázy. Plastex
  vydræel, ale  lidé ne.  Æár vyst⌐ídal mráz, ale proti nêmu nebyl odolnÿ ani
  jeho azbestovÿ  skafandr. Vytápêní bêæelo naplno, ale rezerva staçila sotva
  na çtvrt hodiny. Za chvíli bude konec.
      Technik se zamyslel. Jestli tam nêkde venku Parker mûæe chodit, znamená
  to, æe je tam kyslík a normální teplota. Je¿tê jednou se podíval na monitor
  a z  displeje urçil  chodbu. Musí se tam dostat, d⌐ív neæ bude pozdê. Moæná
  æe je to jediná çást sektoru, která má je¿tê vlastní vzduch a teplo.
     Sehnul se nad spálenÿmi zbytky jednoho z dûstojníkû a odepnul mu od pasu
  laserovou pistoli.  Opatrnê ji  vsunul do  postranního laloku svého odêvu a
  vydal se ke dve⌐ím.


     Parker  vrávoral vyçerpáním.  Nedokáæe to. V¿udyp⌐ítomná únava ze ztráty
  krve mu vzala vêt¿inu sil i p⌐esto, æe se krvácení jiæ témê⌐ zastavilo. Byl
  u konce  svÿch sil,  ale ¿achta  s moduly  se táhla  jiæ za p⌐í¿tím záhybem
  chodby. Zatnul  zuby a  udêlal posledních  pár krokû.  Kdyæ se  mu otev⌐el
  vÿhled na desítky nepouæitÿch a p⌐ipravenÿch strojû, poklesla mu çelist. To
  není moæné.  Vædyƒ s ním na palubê bylo tolik zbabêlcû. Kdyby mohli, urçitê
  by okamæitê uletêli. Takæe... Takæe musí bÿt v¿ichni mrtví.....Mrtví !
     "  To je hrûza ! " zak⌐içel do prázdného hangáru a svêt se mu p⌐ed oçima
  zatoçil. Je¿tê   neæ  ztratil vêdomí, pocítil mrazivÿ chlad a silnÿ záchvat
  nevolnosti z  nedostatku kyslíku.  Poté jiæ  pro nêho  jakékoliv starosti
  p⌐estaly existovat.


     Opreátor  se sklánêl  nad plukovníkovÿm  têlem a snaæil se nahmatat tep.
  Slabé zá¿kuby  v pravém zápêstí svêdçily o Parkerovê tuhém ko⌐ínku. Technik
  se sehnul a p⌐ehodil si svého nad⌐ízeného p⌐es rameno.
     Za  galaktické války,  kterou vedly  mezi sebou  Solan a ¿est sousedních
  planet, by  mu z⌐ejmê  podobnÿ hrdinskÿ  çin vynesl vysoké vyznameání, nebo
  alespoñ doæivotní  úctu v¿ech  spolubojovníkû, ale tady nic podobného çekat
  nemohl. Vlastnê  ani nevêdêl,  proç právê  teâ zachrañuje  æivot nêjakému
  vojákovi, kterého  ani po⌐ádnê  nezná. Ale  to právê  teâ ani  vêdêt
  nepot⌐eboval. Prostê  ho chtêl  zachránit a to staçilo. T⌐eba  uæ je stejnê
  pozdê..   Opatrnê naloæil  Parkera do  modulu a  p⌐iloæil mu na hlavu sondu
  diagnostického programu.  Mêl trochu  vÿçitky svêdomí,  æe svÿm  p⌐íchodem
  naru¿il vzduchotêsnost celého systému a nebyl si ani jist, zda se plukovník
  nezhroutil vinou tepelného ¿oku nebo p⌐echodného nedostatku kyslíku. Teâ uæ
  na tom  nezáleæelo. Automat navlékl Parkerovi speciální kombinézu, ze které
  mu zaçaly  do æil  proudit husté  smêsi vitamínovÿch  koncentrátû a
  povzbuzujících prost⌐edkû.  Jistící popruhy  obepjaly jiæ  tak nehybnoou
  sedící postavu a automat hlásil p⌐ípravu na start.
     Radarovÿ  technik si  utáhl jistící  popruhy a  zkontroloval pojistku
  katapultu. Na  ⌐ídícím panelu nastavil nacviçenÿm pohybem automatickÿ reæim
  a se  zatajenÿm dechem  stiskl tlaçítko  start. V modulu byl zatím poprvé a
  v¿echny testy  absolvoval pouze  na trenaæérech.  S nep⌐íjemnÿm  pocitem si
  uvêdomil, jak  je nervózní.  Nemêl rád  závratê. Zav⌐el  oçi. Svêt se s ním
  trochu zakymácel  a kdyæ  oçi po  chvilce znovu  otev⌐el, spat⌐il pod sebou
  ¿iroké barevné  plochy asteroidu,  na kterÿ  mêl pozemskÿ k⌐iæník zaútoçit.
  Jaká ironie. Zbytky po kdysi hrdém a krásném skvostu pozemskÿch technologií
  zûstaly kdesi  vysoko nad  ním a  on se teâ sná¿el spoleçnê s ranênÿm ¿éfem
  vÿpravy dolû  do neznáma,  vst⌐íc civilizaci,  kterou se  je¿tê p⌐ed chvílí
  chystali zniçit.
     Modul  zaæehl své  raketové motory  a v  ho⌐ících gejzírech tryskajících
  plynû zamí⌐il  vst⌐íc svému  poslednímu cíli,  kterÿ v  temném kosmickém
  prostoru osamêle  zá⌐il desítkami  pestrobarevnÿch odstínû  odraæenÿch
  paprskû, jimiæ ho zalilo místní narûæovêlé slunce.












     Rozæhavenÿ  modul se  zaburácením právê  proráæel nejvy¿¿í  vrstvy umêlé
  atmosféry asteroidu.  Ví⌐ivé turbulence  rozechvívaly kaædiçkÿ segment jeho
  sloæité konstrukce  aæ na  hranici únosnosti  a oba  agenti SDPP  se chvêli
  dychtivÿm oçekáváním  ve svÿch vÿsadkovÿch kapslích.  Mark si právê zmatenê
  opakoval dêtskou ⌐íkaçku, kterou mu poradil vÿcvikovÿ psycholog a snaæil se
  zapomenout na  podivnou smêsici  nervozity, napêtí,  rozjit⌐enÿch smyslû  a
  neidentifikovatelného strachu,  která v  bou⌐livÿch poryvech  cloumala jeho
  neurony. Ray  v sousední  kapsli na  tom byl o poznání lépe. I elektronickÿ
  mozek si  byl schopen  uvêdomit hrozící  nebezpeçí, ale  bylo to  nebezpeçí
  p⌐edem naprogramované, neodvratné a prostê k nêmu dojde. Andrid sedêl zcela
  klidnê a  soust⌐edil se  na správné naçasování vÿsadku. Na nêm teâ záviselo
  v¿echno. Pravdêpodobnost zásahu v atmosfé⌐e nep⌐átelské planety byla vysoká
  a bêænÿ  vÿsadkovÿ modul  v takovÿch podmínkách nemêl skoro æádnou ¿anci na
  p⌐eæití. Protiradarová ochrana pracovala jiæ nêkolik sekund na plnÿ vÿkon a
  rozst⌐ikovala do  étheru kolem  vÿsadkového çlunu smêsici vln nejrûznêj¿ích
  kmitoçtû, které  spoleçnê s  doho⌐ívajícími zbytky  vnêj¿ího radiaçního
  krunÿ⌐e, rozprsklého  p⌐ed nêkolika  okamæiky do atmosféry, dávaly ¿anci na
  nêkolikaminutové zmatení  nep⌐ítele. Modul  v¿ak p⌐esto  nebyl bezpeçnÿ.
  Podle interních  smêrnic SDPP  se jednalo  o vojenskou  záchrannou akci  na
  cizím území  a proto musely bÿt pouæity kapsle. Marka to nijak nepotê¿ilo a
  kdyæ zjistil,  æe mu  palubní poçítaç  p⌐ibalil do  vÿbavy i malou p⌐íruçní
  jadernou pumu,  proklel v¿echny  fanatiky, kte⌐í  v teple svÿch kancelá⌐í v
  pohodê vymÿ¿lejí  váleçné smêrnice.  Vædyƒ jdou  jenom zachránit  nêjakého
  agenta, kterého  podle Markova  çistê soukromého  názoru stejnê  není vûbec
  æádná ¿koda. Tak proç, proboha, plÿtvají tolika prost⌐edky a energií. A teâ
  je¿tê ty kapsle.
    " Dvacet sekund do odpálení." hlásil strojovê chladnÿm hlasem Ray.
     Mark  se zaçal  potit. P⌐etíæení dvanáct gé, které ho v p⌐í¿tím okamæiku
  oçekávalo, mu  dêlalo dost  têækou hlavu.  A bude je¿tê têæ¿í. Bude to sice
  jenom okamæik,  kdy speciální  náloæ v  kapsli zmírní  náraz vÿst⌐elu,  ale
  stejnê to  bude stra¿né.  Kapitán proklel v¿echny Solañany, kte⌐í p⌐i¿li na
  ten hloupÿ  nápad, vybavit své k⌐iæníky tímto pozemskÿm váleçnÿm vynálezem.
  Kapsle byly  sice praktické  pro vojenské  akce typu  komandos, kdy jste ze
  stratosfééry vyst⌐íleli  nad kontinent  svou elitní jednotku a pak uæ jen s
  uspokojením sledovali, jak tam v¿echno ho⌐í a doutná, ale na akcích SDPP se
  podobnÿch vymoæeností obvykle nepouæívalo.
     Pravda. Pat⌐ilo to k základnímu vÿcviku. Ale to uæ je dávno a Markovi na
  to zûstaly  jen hrûzné  vzpomínky ve  kterÿch mu  splÿval dês  a utrpení  z
  odpáleného vÿsadku  s bolestmi  hlavy z  levného alkoholu, kterÿm se snaæil
  nabÿt opêt  du¿evní rovnováhy.  A teâ  je to  tu zas.  Zlomyslnÿ poçítaçovÿ
  program Ray  2 pro nêho p⌐ipravil hotové peklo. Dokáæe to p⌐eæít ? Nebyl si
  vûbec jist.
    " T⌐i sekundy do odpálení."
     Samoçinné  popruhy se  za⌐ízly do  svalû. Silnÿ tlak pono⌐il kapitána do
  rosolovité anatomické  vystÿlky. Oba  uzávêry kapsle  souçasnê cvakly  a
  uvolnily pojistky  projektilu. Mark  se zaçal  potit. Musí  myslet na  nêco
  p⌐íjemného. Za nêkolik okamæikû se propadne o desítky kilometrû do hloubky,
  kde bude  muset sám  ⌐ídit svûj  pád. Vzpomêl  si na  Elsu. Vybavila  se mu
  usmêvavá, krásná,  zá⌐ící vitalitou a ¿têstím. Byla p⌐esnê taková, jakou ji
  chtêl právê teâ mít. A pak se to stalo.
     Mohutná  exploze zat⌐ásla realitou a obê kapsle naráz opustily vÿsadkovÿ
  modul, kterÿ  pokraçoval v pozvolném p⌐edem naprogramovaném sestupu. Mark s
  Rayem se  ve svÿch  uzav⌐enÿch elektronickÿch  rakvích bleskurychle
  provrtávali atmosféérou níæ a níæ dolû ke svému cíli.
    Zpênêná krev, prudkÿ tlukot srdce, bolest v celém têle. Kapitán cítil, æe
  se zaçíná  probírat. Nemá  moc çasu.  Kryt v  p⌐ilbê se  s tichÿm  ¿elestem
  pomalu odsouval  a odhaloval  fantatastickÿ vÿhled  na neznámou  krajinu.
  Vysoké tóny  generátoru postupnê  sílily, aæ  donutily Marka  úplnê otev⌐ít
  oçi. Opatrnê  zamrkal a  snaæil se  najít nêjakÿ  orientaçní bod.  V této
  neznámé krajinê to nebyl æádnÿ velkÿ problém. Trojice pyramidovÿch vÿçnêlkû
  nad obzorem  byla jedinÿm  spolehlivÿm ukazatelem  v této nep⌐ehledné zmêti
  zelenê a  horskÿch masívû.  Aniæ si  to uvêdomil,  nasmêroval kapitán svoji
  kapsli tím smêrem.
     "  Cíl identifikován,  vysílaç Johnson  lokalizován t⌐i  kilometry pod
  povrchem severnê od pyramid. " hlásil Ray.
    " A co modul, jak je na tom ? " zeptal se Mark.
     "  Zatím se bez problémû navádí na p⌐istání v dæungli." konstatoval su¿e
  android.   Kapitánem zacloumala  vlna spravedlivého  hnêvu. Takové utrpení,
  spousta bezpeçnostních opat⌐ení a v¿echno zbyteçnê. Taková byrokracie.
    Náhle Markovi zadrnçel v p⌐ilbê vzru¿enÿ Rayûv hlas. " Modul právê dostal
  p⌐ímÿ zásah  jadernou st⌐elou.  Okamæitê p⌐estal  existovat. Od této chvíle
  jsme bez  spojení se  základnou. "   Kapitán pocítil zcela nepatrnÿ záchvêv
  spokojenosti. Alespoñ,  æe to nebylo zbyteçné. Naklonil se ke komunikátoru.
  " A proç ta panika. To se p⌐ece dalo çekat, æe na nás zaútoçí."  Vzápêtí se
  ozval opêt chladnÿ syntetickÿ hlas. " Jenæe oni nezaútoçili."
    " Coæe ?  A kdo tedy ?"
    " St⌐ela p⌐ilétla zvenku. "
     "  Takæe ne  z asteroidu ?  Jak je to moæné ?  Vædyƒ tam nikdo kromê nás
  nebyl."   " No  právê." ucedil  android. " Podle mÿch vÿpoçtû vyslal st⌐elu
  Ray 2 z na¿eho k⌐iæníku, ale nevím proç a nemohu se s ním spojit."
    " Jak dlouho nemá¿ spojení ? "
    " Teprve nêkolik sekund. Od vÿbuchu."
     Mark se zamyslel. " To tedy zaçíná pêknê. Na nep⌐átelském asteroidu, bez
  prost⌐edkû, bez  základny, bez  spojení...." Zaçaly  ho pomalu  p⌐emáhat
  deprese.
     "  Prost⌐edky má¿.  Jsi vybaven  pro p⌐eæití  na tÿden  a na  zádech má¿
  atomovou bombu."  " Jo." ucedil sarkasticky kapitán." Aæ budu chtít spáchat
  sebevraædu, tak kolem sebe alespoñ v¿echno zamo⌐ím."
     " To vy⌐e¿íme. Vênuj se ⌐ízení." pobídl Marka android. "Vchod do podzemí
  má bÿt podle snímkû nêkde mezi pyramidami."
     Obê kapsle vzápêtí zaví⌐ily nad trojicí obrovskÿch kamennÿch jehlanû a o
  chvilku pozdêji dopadly na malÿ vÿçnêlek na boku jedné z nich.



  Duté lupnutí  a v¿ude  bylo plno  svêtla. Po  puklé kapsli  zbyla spousta
  tmavÿch st⌐epû,  které dokonale  absorbovaly energii nárazu. Mark se zhoupl
  do kolen  a okamæitê vyrazil vp⌐ed po mírnê ¿ikmém povrchu rampy nebo co to
  vladtnê bylo.  Koutkem oka stihl je¿tê sledovat Raye, kterÿ o nêkolik metrû
  vlevo dræel  své k⌐ídlo p⌐esnê v souladu se v¿emi p⌐edpisy o útoçné formaci
  a právê  dobíhal s laserovÿm dêlem v ruce k oválnému kamennému sloupu, jenæ
  podpíral klenbu  vstupní bránny  od úzkého vchodu do pyramidy. Napoçítal do
  t⌐í a  hodil p⌐ed  sebe dÿmovnici.  Ta vzápêtí  zakryla celÿ  vchod hustou
  smêsicí ¿edavého  aerosolu, kterÿ  zanechával na  temnê çernÿch kombinézách
  obou astronautû  velké ¿edivé  skvrny. Ray  se neklonil ke vchodu a vysypal
  dovnit⌐ celou energetickou dávku ze své zbranê. Vzápêtí couvl a p⌐itiskl se
  ke stênê.  To byl  ten pravÿ  okamæik pro  Marka. Vyrazil vp⌐ed a v¿í silou
  proskoçil kou⌐ovou  clonou dovnit⌐  s prstem  na spou¿ti  svého akustického
  zá⌐içe. Byl v pohotovosti, p⌐ipraven okamæitê st⌐ílet.
     O  chvilku pozdêji  zaznêlo z  hustého dÿmu  táhlé zavytí a úzkÿ sloupec
  energie odkudsi  z nitra  chodby p⌐eƒal  jeden z  vnêj¿ích sloupû  dræících
  klenbu. Kamenné  ¿têpiny se rozst⌐íkly do okolí a stavba se zaçala hroutit.
  Ray se  na poslední  chvíli odrazil  od stêny  skoçil za  Markem do  útrob
  podivného jehlanu.  Nutno dodat,  æe ani  on nep⌐edpokládal,  æe za  hustou
  clonou dÿmu  se nacházejí dlouhé, prudké kamenné schody, které mizí kdesi v
  podzemí. O  nêkolik okamæikû  pozdêji následoval  svého kolegu  od SDPP,
  ¿kobrtl o  první schod  a pak mu jiæ nebylo pomoci. Gravitace zde byla sice
  podstatnê men¿í  neæ na  Zemi, ale správnê se¿ikmené schodi¿tê dokáæe pravé
  divy. Alespoñ  æe se ovládl a nevyst⌐elil z dezintegrátoru. Mohlo bÿt je¿tê
  o nêco  hû⌐.   Kdyæ se  têæce pomlácenÿ  Mark znovu  postavil a  podpírán
  Androidem váhavÿm  krokem vykroçil  do spletitého  labyrintu chodeb, zaznêl
  odnêkud shora  hromovÿ rachot.   "  Tlaková vlna vÿbuchu çlunu z⌐ejmê právê
  dorazila." hlásil Ray.
    Mark se podivil. " Není to nêjak moc silné ? Co to bylo za bombu ? "
    " To nejsilnêj¿í, co na k⌐iæníku bylo."
    " Asi jsme Raye 2 nêçím dost na¿tvali."
   Android  kroutil zamy¿lenê  hlavou a  pravidelnÿm krokem  táhl svého témê⌐
  bezvládného p⌐ítele pryç, dál temnou chodbou.



  Radarovÿ technik  si prohlíæel terén na ploché obrazovce záchranného modulu
  a se  znepokojením si  uvêdomoval, æe  tento asteroid je aæ p⌐íli¿ æivÿ. Má
  témê⌐ pozemskou atmosféru. ₧ekl by spí¿e, æe solanskou, ale ta vegetace, to
  je neuvê⌐itelné.  Právê pp⌐elétávali  nad rozlehlou  dæunglí a tak sledoval
  dvojici bleskurychlÿch  ¿elem, jak  vytrvale pronásleduje zbêsile prchající
  stádo vydê¿enÿch bÿloæravcû. Nêco se mu na tom nezdálo, ale stále si nemohl
  uvêdomit, co  to je.  Aæ pak  na to  p⌐i¿el. Obraz  divoçiny nêco  takového
  nezná. ¢elmy  nikdy neloví pro zábavu, ale z nutnosti. Tohle v¿ak bylo nêco
  jiného. Za  stádem se  svíjely desítky  umírajících zví⌐at,  ale dravci
  vytrvale hnali  stádo p⌐ed  sebou nêkam  pryç. Kam ? Têæko ⌐íct.  Plukovník
  Parker na vedlej¿ím sedadle se právê zaçal probírat z bezbvêdomí a proto se
  technik, aç  nerad, odpoutal  od sledování  dêsivého dramatu na obrazovce a
  na⌐ídil modulu dal¿í oblet asteroidu.
     Plukovník  zamrkal a  up⌐el na  technika svûj stále je¿tê mírnê zakalenÿ
  zrak.  " Kdo jste ?"
   "  Radarovÿ operátor  ¿est, pane.  Poda⌐ilo se  mi zachránit  modul i vás.
  Právê provádíme t⌐etí oblet nad asteroidem."
    Parker zavzpomínal. V útræcích se mu vybavovala vana, vytékající bojler s
  teplou vodou,  porouchané antigravitaçní  za⌐ízení a  vyçerpávající cesta
  dlouhou chodbou nap⌐íç k⌐iæníkem. A pak nic.
    " Co se stalo s lodí ? "
    " Nevím, pane. Ale je moæné, æe uæ neexistuje."
    " A posádka ?"
     "  Nikdo nep⌐eæil." technik cítil vÿçitky svêdomí, ale uvêdomoval si, æe
  je to  v¿echno uæ  dávno pryç.  T⌐eba tomu ani nemohl zabránit. Velitel byl
  takovÿ natvrdlík,  æe neæ  by mu to do¿lo, p⌐ímÿ zásah by uæ stejnê mezitím
  mêli. Uklidnil se.
     "  Promiñ." plukovník  si jeho  rozpaky vyloæil  jako hluboké  pohnutí a
  litoval ho.  Parker byl  starÿ voják  a o  posádku jiæ  nêkolikrát p⌐i¿el.
  Nebylo to  nic nového.  Bude to  pêkná d⌐ina,  zapamatovat si  jména novÿch
  çlenû posádky,  aæ se  vrátí na  Zemi. Jestli se vrátí. Ale tenhle nováçek,
  kterého ani  neznal, to  z⌐ejmê nesná¿í  nejlépe. Bude nutné rozjet nêjakou
  akci, aby  nemêl ças  podléhat depresím.  Parker si  vzpomêl na  poslední
  proti¿okové ¿kolení,  které absolvoval  krátce p⌐ed  odletem a  zavelel : "
  Jdeme na p⌐istání, aƒ to máme za sebou."  " Ale kam ? " podivil se technik.
  " Uæ jsem to oblétl pot⌐etí a æádné centrum civilizace jsem nena¿el. "
    " Zapni infradetektor. Zjistíme, kde mají energetické zdroje."
     Zelená  barva obrazovek  se p⌐elila v çerveñ, která se hemæila desítkami
  drobnÿch pohyblivÿch bodû."
    " Vypni záznam pohybu, zví⌐ata nás nezajímají."
  Technik p⌐evolil  logiku a  sledoval dlouhé çerné pásy temné krajiny, která
  se pod nimi míhala závratnou rychlostí. Obrazovky zmênily jas.
     " Mám to." vyk⌐ikl operátor a zabrzdil modul. P⌐epnul na normální vidêní
  a neubránil  se vÿk⌐iku  zklamání. P⌐ímo  pod nimi  právê zu⌐il velkÿ lesní
  poæár.
    " No nic." uklidnil ho Parker. " Letíme dál."
     Po  dal¿ích pêti  obletech zmohla  plukovníka d⌐ímota  a tak  p⌐ekvapenê
  vyt⌐e¿til oçi, kdyæ ho p⌐i sedmém obletu technik probudil.
    " Mám to. "
    " Uæ zas ? "
   "  Ne, teâ to doopravdy mám. Klidnÿ energetickÿ zdroj p⌐ímo pod povrchem .
  Teplo, radiace,  prostê super.  Civilizace, jak  má bÿt.  Mám sestoupit ? "
  tázal se  nad¿enÿ technik.   Parker  se zamyslel. Nebude to jednoduché, ale
  moc moæností nemají.
    " Jedem dolû ve spirálách a zkusíme objevit nêjakÿ vchod. Dej mi obraz na
  normální spektrum." Parker se zadíval na obrazovku, kde ho upoutala trojice
  vysokÿch pyramid o nêkolik kilometrû dál, tyçících se hrdê v zelené pustinê.
     "  Nêco vidím.  " prohlásil  technik. "  Boçní otvor ve skalní stênê pod
  námi. " podíval se na monitory, "Jde odtamtud teplo. Musí to vést dolû."
     " Tak aƒ uæ jsme tam." Plukovník se nemohl doçkat. Kdyæ kapitulovat, tak
  co nejrychleji.  Vysoká hodnost  mu zaji¿ƒovala  urçité vÿhody i v zajetí a
  nyní mêl  v úmyslu  jich pro  tentokrát hojnê  vyuæít i  za cenu  vyzrazení
  nêkterÿch závaænÿch vojenskÿch tajemství. Bohuæel netu¿il, æe solañané je v
  tuto chvíli  znají jiæ  z první  ruky p⌐ímo  od novê  jmenovaného velitele
  galaktické policie, kterÿ právê nastoupil do svého ú⌐adu.



  " Admirále,  to je  neslÿchané. Vá¿  k⌐iæník byl zniçen a vy dêláte jako by
  nic." çertila  se Elsa.  " Promoñte madam, ala v tuto chvíli hovo⌐íte pouze
  s civilní  osobou, tak  vás æádám, abyste mi nezdêlovala æádné p⌐ísnê tajné
  informace. " ozvalo se z druhého konce telefonního vedení.  Elsa se snaæila
  obraz na  monitoru vyladit,  aby alespoñ  ropzpoznala tvá⌐,  ale marnê.
  Podpêtí, které  poslední dobou z nepochopitelnÿch dûvodû zachvátilo severní
  b⌐eh atlantiku,  ovlivñovalo i  telefonní spojení.  Vêdci tvrdili  nêco o
  poruchách energetickÿch  generátorû. Æe je prÿ napadla nêjaká bakterie nebo
  co, ale  tomu Elsa  nerozumnêla. Zato  velice dob⌐e  rozumêla svému
  informátorovi, kterÿ  jí p⌐ed hodinou sdêlil, æe zachytil nouzovou zprávu z
  k⌐iæníku vesmírné policie.
    " Hovo⌐ím s admirálem Neumannem ? " otázala se p⌐ík⌐e.
     " Neumann u telefonu, ale p⌐ed deseti minutami jsem byl zbaven hodnosti,
  takæe uæ  vám asi  nikdy nebudu  muset pomáhat.  Zkuste to  s mÿm  novÿm
  nástupcem. Sbohem."
     Ve  sluchátku su¿e  zapraskalo a  Elsa zûstala  vyjevenê zírat  do tmavé
  obrazovky. On zavêsil. To by si normálnê nikdy nemohl dovolit. Elsa vlastní
  polovinu firem,  od kterÿch  bere kosmická  policie za  pau¿ální ceny  své
  vybavení. To tedy znamená, æe ho skuteçnê vyhodili. Ale proç ? Vædyƒ se tak
  snaæil. Byl  na svém  postu jiæ více neæ deset let. Tohle se p⌐ece normálnê
  nikdy nedêlá.
     Elsa  v zamy¿lení  vyƒukala dal¿í  çíslo, pomocí  softwareového klíçe se
  probourala p⌐es pêt kódovÿch blokád, které byly kromê jiného také produktem
  z jejích laborato⌐í a uæ tu bylo spojení.
     "  Åáá, sleçna  Swensonová..." usmál  se z obrazovky telefonu sympatickÿ
  çty⌐icátník se   samolibÿm  úsmêvem v  tvá⌐i. "  To jsem  rád, æe  voláte.
  Myslím, æe mám pro vás dost dûleæitou zprávu..." dramaticky se odmlçel.
     "  Já pro  vás taky."  nevydræela Elsa.  " Máte  o jeden  k⌐iæník ménê a
  generál Neumann mi nêco slíbil."
    Muæ na obrazovce se u¿klíbl a nasadil autoritativní tón. " Sliby bÿvalého
  generála mne  nezajímají. A  ztráty k⌐iæníkû  jsou p⌐i na¿í práci jevem, se
  kterÿm se poçítá. Piráty sledujeme a aæ nás dovedou k cíli, zaútoçíme..."
    " Coæe ???..." nechápala Elsa. " A co záchranná vÿprava ? "
     " Podle na¿ich informací nikdo nep⌐eæil, takæe není koho zachrañovat. Je
  to daleko a i pouhÿ prûzkum by byl p⌐íli¿ nákladnÿ na na¿e moænosti."
    " Ale já to zaplatím." vyjekla Elsa.
     "  To asi  ne." tvrdê  odsekl novÿ  generál. "  Energetické generátory z
  va¿ich laborato⌐í,  které máme  ve vÿbavê,  vykazují poslední  dobou vysoké
  procento selhání. Dáváte desetiletou záruku, nejdel¿í v celé pozemské unii.
  Proto jste  také vyhrála  konkurs. Takæe  teâ chceme  vrátit na¿e  peníze,
  protoæe Solan nám p⌐inesl bezkonkurençní nabídku spolehlivêj¿ích za⌐ízení."
   To  bylo i  na Elsu  moc. Okamæitê  zavêsila a  dal¿í telefonát jiæ pat⌐il
  firemnímu právníkovi.  Mark i  Parker v  sest⌐eleném k⌐iæníku  ¿li stranou,
  protoæe teâ  jde o  v¿echno. Akcie,  prodat, rychle..  V têchto chvílích by
  Elsa mohla  klidnê nahradit  t⌐i spojovatelky naráz v mezinárodní úst⌐ednê.
  Telefonní smr¿ƒ,  kterou vyvolala, doznívala je¿tê dlouho do noci a nazít⌐í
  se burzy s cennÿmi papíry pêknê zprudka ot⌐ásly.


  Modul se nêkolikrát zprudka zachvêl a potom tvrdê dosedl do bujné vegetace,
  která se pod ním rozestoupila aby ho zase vzápêtí dokonale pohltila.
     "  Jestli nás  budou zkou¿et  z obêæné  dráhy hledat,  tak nemají æádnou
  ¿anci." zahlaholil s uspokojením radarovÿ technik.
     "  No, hlavnê,  æe jsme  to p⌐eæili." odtu¿il plukovník Parker " Jen tak
  mimochodem, na jakém trenaæeru jste se, mladíku, uçil létat s modulem ? "
     "  Na trenaæéru  galaktické policie,  dvê hodiny  p⌐ed odletem." odvêtil
  technik." Moc mi to ne¿lo, ale pat⌐í to k vÿcviku."
    " Mêl jsi mê na to upozornit d⌐íve, pilotoval bych já."
    " Byl jste v bezvêdomí, pane."
     "  To nevadí ! ", odsekl Parker." I v bezvêdomí bych pilotoval lépe, neæ
  vy."  " Dob⌐e." ucedil technik " Aæ budete p⌐í¿tê v bezvêdomí ...."
    Nedo⌐ekl. Nebyl zvyklÿ p⌐íli¿ çasto lhát a v tuto chvíli up⌐ímnê litoval,
  æe vûbec  kdy Parkera  do modulu bral. Taková nevdêçnost. Kdyby mêl alespoñ
  ¿petku uznání.  On je p⌐ece radarovÿ specialista, a dobrÿ. To potvrzovala i
  skuteçnost, æe  se p⌐edpokládanÿ solanskÿ k⌐iæník z mezipropstopru skuteçnê
  vyloupl. To  p⌐ece nikdo  jinÿ nep⌐edpokládal. Ale létat s modulem ? Proç ?
  Transvozidlo se  ⌐ídí jinak  a podstatnê  lépe. Míñ  ¿kube a  p⌐istává
  automaticky. Tyhle  zastaralé moduly  stejnê vyhrabali  urçitê odnêkud  z
  p⌐edpotopních skladû.  Nêkdo musel  dostat pêknÿ  úplatek, aby  je policie
  za⌐adila do vÿzbroje.
     Technik  celÿ vzteklÿ  sedêl ztuhle  u ⌐ízení  a p⌐emítal  o nevdêku  a
  p⌐íko⌐ích svêta, zatímco Parker s hlasitÿm ¿átráním hledal spínaç osvêtlení
  kabiny. Tisíce  stonkû rostlin  se nad  kopulí z  prûhledného plastexu opêt
  sepjaly do neproniknutelnÿch snopû a v modulu p⌐estávalo bÿt vidêt.
     Z  palubní desky  náhle za¿umêlo a z komunikátoru zaznêl ohla¿ovací sled
  tónû právê  probuzené nouzové  vysílaçky. Následovala  dutá rána, kdy sebou
  plukovník leknutím  trhl a  temenem prople¿atêlé  lebky koneçnê  zavadil o
  spínaç vnit⌐ního  oosvêtlení. Vedle  sedící technik  se probral  z apatie a
  otoçil se k nad⌐ízenému.
    " Proç jste to udêlal ?  Zamê⌐í nás d⌐íve, neæ se staçíme leknout."
     Parker se svÿm samolibÿm úsmêvem si právê masíroval levou rukou rostoucí
  bouli na  hlavê. Jiæ  nêkolik let  byl ponêkud  nedoslÿchavÿ, ale p⌐ed svÿm
  okolím tuto  závadu dovednê  skrÿval. Dokonce  zjistil, æe  jeho zamy¿lené
  mlçení ve  chvílích kdy  nêkdo vznesl nep⌐íjemnou otázku, bÿvá çasto mnohem
  úspê¿nêj¿í, neæli  vyhÿbavé odpovêdi  kolegû v  dûstojnickém ¿tábu.  Jednou
  dokonce díky  nedoslÿchavosti získal  vyznamenání za  rozvahu, protooæe
  nezpanika⌐il, kdyæ  za ním  nêkdo prohlásil,  æe dochází  vzduch. Získal si
  dûvêru v¿ech  tím, æe  jako jedinÿ  se ani  nehnul a  dêlal, æe nesly¿el tu
  dêsivou zvêst. Ostatní po chvíli ¿ílení následovali jeho p⌐íkladu a v klidu
  vyçkávali vst⌐íc  osudu. Pomoc  p⌐i¿la kupodivu  vças a  Patrker se  aæ
  dodateçnê dozvêdêl,  æe je  vlastnê hrdina. To se mu stávalo poslední dobou
  celkem çasto.  Uæ se  tê¿il, jestli ho Mark zase jako vædycky zachrání, jak
  mu bude admirál Neumann p⌐edávat vyznamenání. Za co ? Ono uæ se nêco najde.
  Kdyæ jsou  ztráty, musí  bÿt projev  v televizi.  A to  je pak  vhodné aby
  promluvil velící dûstojník o odvaze, hrdinství a podobnÿch vêcech. Nêkdo uæ
  p⌐ed lety  zjistil, æe  úplnê nejlépe  vypadá, kdyæ dostanou obêti posmrtné
  vyznamenání. Pak  ale musí nêco dostat i dûstojník, kterÿ p⌐eæil. Tím se mu
  zvedne i  plat a  pak je  to lep¿í  a lep¿í.     Parker  se tê¿il  ze svÿch
  soustavnÿch úspêchû.  Náhle si  v¿ak s  údivem uvêdomil, æe na nêho technik
  nêjak podez⌐ele  zírá. Napadlo ho, æe by mêl asi nêco neutrálního ⌐íct, ale
  to uæ bohuæel nestihl.
     "  Koneçnê, æe jste se ozvali. Tak p⌐ece nêkdo p⌐eæil. Udejte polohu, aƒ
  vás odtamtud  dostanem." ozvala  se znenadání  lámaná galakt¿tina  z
  komunikátoru.
    " Kdo to mûæe bÿt ? " divil se technik.
     "  Nevím ."  ucedil Parker,  kterÿ si  aæ nyní  uvêdomil, æe  musí hodnê
  napínat sluch,  aby technikovi rozumêl. Uæ je to tak. Sluchovÿ implantát se
  z⌐ejmê p⌐i  ot⌐esu po¿kodil  a teâ  asi dodêlává. Je¿tê pár minut ¿elestû a
  pak úplné ticho. Nesnesitelná my¿lenka.
     "  Tady je  posádka druhého záchranného modulu. Poda⌐ilo se nám p⌐istát.
  Udejte svou pozici."
     Technik  se zamyslel.  Æádnÿ jinÿ  modul nevystartoval.  V¿edchny byly v
  boxech. Kdo to tedy mûæe bÿt ?  Má dost solanskÿ p⌐ízvuk.
    " Neznáme svou pozici."
    " Tak udejte nêjakÿ vÿraznÿ bod v krajinê." zchrchlalo to znovu z bedny.
    " No, jsou tu takové t⌐i...." náhle se zarazil. Proç to pot⌐ebují vêdêt ?
  Jestli p⌐istáli  v modulu,  uæ stejnê  nevzlétnou. Záchranné  moduly jsou
  jednoúçelové. P⌐istát  a konec.  A æe  by je hledali pê¿ky ?  P⌐ece nemohou
  znát zdej¿í krajinu.
     "  T⌐i coo  ?..... Pyramidy  ?? "  zah⌐mêl divnÿ  hlas z tlampaçe. Silnÿ
  solanskÿ p⌐ízvuk se jiæ nedal zast⌐ít. Bylo to jasné a zaslechl to i Parker.
    " S kÿm se to baví¿ ? "
     " Nevím ."
    " Coo ?? "
     " ₧íkám, æe nevím." technikovi zaçaly povolovat nervy. Rozhodl se, æe se
  zeptá p⌐ímo.  " Z jaké jste sekce ? "
     Hlas  z komunikátoru okamæitê odpovêdêl, jako by na tuto otázku çekal. "
  Sektor bé çty⌐i."  " A hodnost ? "
    " Já jsem pilot a dal¿í t⌐i se mnou v modulu jsou velící dûstojníci."
    " To není moæné ! " rozzu⌐il se technik. " Vidêl jsem je v¿echny um⌐ít."
     Parker  se prudce  otoçil a  pátravê se na technika zadíval. Tak a je to
  venku. Operátor  trpce litoval  své unáhlenosti  a p⌐emÿ¿lel, jak se z toho
  dostat. Je¿tê  mu nakonec  na Zemi p⌐i¿ijou soud. Tato starost, stejnê jako
  vêt¿ina ostatních  byla zcela  zbyteçná, ale o tom na¿têstí zatím nikdo nic
  netu¿il. Snad  jen majitel  hlasu na  druhé stranê  étheru, kterÿ  se náhle
  zaçal hlasitê smát a blábolit do stanice nêco v solan¿tinê.
     "  Co ⌐íká  ?" obrátil  se technik  k Parkerovi, kterÿ si ho stále je¿tê
  mê⌐il vytrvalÿm podezíravÿm pohledem. Po chvilce ticha plukovníkovi posunky
  naznaçil, aƒ se nakloní k bednê. Pak zesílil p⌐íjem na maximum.
     Parker  zpopelavêl. "  Musíme pryç. Rychle." vyk⌐ikl a vykopl plastexové
  dve⌐e modulu. "Zamê⌐ili nás."
    " Kolik máme çasu ? " zajíkl se technik.
     "  Podle ¿elestû  ve spojení moc blízko nebudou. Tipuju tak t⌐i minuty."
  zajeçel plukovník  a pono⌐il  se do  husté trávy.  Operátor jeho  p⌐íkladu
  bleskurychle následoval  a tak  se za  nêkolik okamæikû  oba energicky
  prodírali zvlnênou trávou se zjevnou snahou dostat se co nejdále od modulu.
     " Au. Co to bylo ? " hekl technik a s úæasem si vytrhl ze zápêstí dlouhÿ
  trn.    " Nev¿ímej si toho, æádné dal¿í trny tu nevidím. Jdeme rychle dál."
  sykl plukovník.     A  pak se  to stalo.  Obêma pozem¿ƒanûm  chybêlo uæ jen
  nêkolik krokû  k okraji  paseky, kdyæ  tráva kolem  nich náhle  zhoustla
  desítkami ostrÿch  trnû, které  v jemnÿch  vibracích çe⌐ily  okraje temnê
  zelené masy dlouhÿch stonkû.
     "  Jak to ? Vædyƒ to tu je¿tê p⌐ed chvílí nebylo. " vztekal se technik a
  opatrnê si vy¿lapával agresivní vegetací úzkou cestiçku vp⌐ed. Plukovník ho
  následoval, ale  nep⌐etræitê ho  nabádal ke  spêchu. Ten  byl také zcela na
  místê. Minuty nemilosrdnê plynuly a velitel právem oçekával v následujících
  okamæicích nêco  stra¿ného. Jenom  doufal, æe  solañané nepouæijí  jaderné
  zbranê. Marnê.
     V  okamæiku, kdy  celí rozdrásaní  koneçnê vstoupili  na volnou  mítinu,
  vyhoupla se nad obzor vzdálená ⌐ízená st⌐ela. Línê za sebou táhla svûj bílÿ
  chvost a  nezadræitelnê se  sunula vst⌐íc  obêma pozem¿ƒanûm.  O chvilku
  pozdêji se z dálky ozvalo slabé zaburácení.
    Byl to souboj çasu. Oba p⌐íslu¿níci vesmírné policie vyrazili p⌐es mítinu
  k úzkému  otvoru ve  skalní stênê  a ani  netu¿ili, æe kromê elektronickÿch
  senzorû blíæící  se st⌐ely  je právê  zaregistrovala i dvojice temnê rudÿch
  oçí krvelaçné  ¿elmy, v  klidu vyçkávající  v k⌐oví vedle zdánlivê poklidné
  mítiny.
     Pak se stalo nêkolik vêcí najednou. ¢elma se mohutnÿm skokem vyno⌐ila ze
  svého úkrytu  a p⌐i  dopadu na  planinu roztrhla  svÿmi ostrÿmi drápy právê
  probíhajícímu Parkerovi titanovou kombinézu na zádech. Technik, kterÿ bêæel
  za ním,  zpanika⌐il a  vytrhl zpoza  pasu p⌐íruçní  plamenomet. Promênil
  v¿echno kolem  sebe vçetnê  bot svého nad⌐ízeného v ho⌐ící spou¿t. Parkr se
  vzápêtí odvallil  stranou a  strhl ze  zad hasící  p⌐ístroj. V  poslením
  okamæiku si  stihl zachránit  zbytky obuvi.  Mezitím skuçící  psovitá ¿elma
  mohutnÿm skokem  zmizela opêt  kdesi v  k⌐oví a  v praskotu  burácejících
  plamenû bylo  sly¿et uæ  jen její  hlasité a  pronikavé kñuçení.   Oba
  pozem¿ƒané setrvaçností spí¿e proletêli, neæli proskoçili otvorem do skalní
  stêny a  propadli se  kamsi do  hlubin skalního  masívu, kterÿ  vzápêtí bez
  problémû absorboval  radiaci jaderné exploze nevídané síly. Nutno dodat, æe
  to nebylo  poprvé, ani  naposled, kdy  dob⌐e naçasovanÿ  sled akcí  dohnal
  troseçníky na  pokraji ¿ílenství  aæ sem,  kde byli  vydáni na  milost a
  nemilost pánûm  z podzemí. Právê dnes odsud vedla pouze jediná chodba. A ta
  se mêla v p⌐í¿tích hodinách stát i jejich osudem.








  Oba agenti  SDPP ¿li jiæ nekolik minut jednou z p⌐íçnÿch podzemních chodeb.
  Syrovÿ zatuchlÿ  vzduch ztêæoval  Markovi dÿchání.  Pozem¿ƒanem zacloumaly
  kaædou chvíli  prudké záchvaty  dusivého ka¿le.  Ray se na kapitána sklesle
  podíval.
   " Dal bych ti nêco pro uklidnêní, ale nejde to."
    Mark p⌐emohl nutkání ke ka¿li a vyjevenê na androida pohlédl.
     "  Proç to nejde? Jindy mê na misích cpe¿ preparáty, æe ani nemusím jíst
  místní stravu  a dneska  to nejde.  Zrovna kdyæ  je mi  doopravdy zle.
  Nezapomeñ, æe jsem po operaci."
     Dal¿í  kapitánova slova  se vzápêtí  ztratila v  explozi dusivého ka¿le,
  kterÿ Ray sledoval s oçividnÿm znepokojením.
   " Ty sis musel p⌐i pádu zpûsobit nêjaké zranêní."
    " To je moæné, vædyƒ jsi na mne spadl i ty a bez antigravu váæí¿ p⌐es sto
  kilo."  Android se zamyslel.
     "  Poçkej Marku, tuhletu hlá¿ku budu muset zcenzurovat, jinak budu mít u
  technikû z SDPP problémy."
     "  A to  ti vûbec nevadí, æe já mám problémy uæ teâ ? " sípal Mark." Jsi
  povinen mi pomáhat, tak mi proboha nêco dej."
    " ùtlumové prost⌐edky zpûsobují otupêlost a proto jsou na bojovÿch akcích
  nep⌐ípustné. Ray 2 mi nedovolil, abych si cokoliv bral s sebou."
     Mark  se zarazil  v pûli  kroku a  vysypal ze  sebe nesrozumitelnÿ proud
  nadávek têækého  kalibru. Pak  se znovu  zaçal dusit.  Kdyæ se  po chvíli
  vzpamatoval, prohlásil :
    " Na to, æe jsme tu jako záchranná mise, jsme v dost ¿patnÿ formê. "
     " Co se dá dêlat. Johnsona odsud dostat musíme. Snad pro nás Ray 2 po¿le
  nêjakÿ modul.  " odpovêdel  android nejistê a naznaçil Markovi, aƒ zastaví.
  Udêlal nêkolik  krokû vp⌐ed  a zahledêl se do dálky. V temném ¿eru mírnê se
  svaæující chodby  se z  dálky ozÿval  ¿elest pravidelnÿch  krokû. Musel tam
  nêkdo bÿt.  A nebyl  jeden. Kroky  nabÿvaly na síle. Teâ uæ je sly¿el zcela
  bezpeçnê. O  tom nemohlo bÿt pochyb. Blíæili se p⌐ímo k nim. Od ¿era chodby
  se odloupla  dvojice tmavÿch  siluet a  s dêsivou  pravidelností bot
  dopadajících na  kamennou dlaæbu  chodby se  p⌐ibliæovala blíæ  a blíæ. Ray
  strhl Marka  k podlaze a zadusil mu v hrdle dal¿í nával dusivého ka¿le. Teâ
  se nesmêli  prozradit. Ray  se zmênil  ve smrtonosnou  ¿elmu. Generátory  v
  hrudi bêæely na maximum a nabíjely syntetické svaly hustÿmi proudy energie,
  pot⌐ebné k  smrtícímu skoku. Android pustil Marka a v okamæiku, kdy jedna z
  postav zastavila a znepokojenê se rozhlédla, skoçil. Zá⌐iç mêl nastavenÿ na
  plnÿ vÿkon.



  Solanskÿ technik  od infiltraçní jednotky pohlédl na displej a nevê⌐il svÿm
  oçím. Tak brzy to je¿tê neçekal. Zajásal.
     "  Máme androida  pod kontrolou.  Dostal se  do dosahu na¿ich tunelovÿch
  vedení."¢éf smêny odmáçkl stopky a su¿e pronesl :
   "  Tak ho¿i,  zaçínáme. Kontakt  se sondou  v jeho  hlavê máme,  teâ si ho
  trochu otestujem. Za chvíli se setkají s druhou dvojicí. Nastavte zabijáckÿ
  mód."
    " Na koho ho mám nasmêrovat ? "
    " T⌐eba na toho men¿ího pozem¿ƒana. Dûstojníka si necháme na potom."
    " Test p⌐ipraven."
    " Aktivujte."
   Monitory  v sále  se probudily  ze svého  klidu a nabízely nudnÿ pohled na
  tichou ¿erou chodbu. O chvilku pozdêji se ze tmy oddêlila dvojice postav.
    " Takæe ten men¿í ? " chtêl se ujistit technik.
    " Jo. Start za ¿est sekund a pak odpojit."
    " Myslíte, æe to dotáhne sám ? "
    " Musí, byl tak naprogramován."
    " Tak jo." dopoçítal technik a stiskl spou¿ƒ injektoru.
   Androidovo  nitro zaplavila  impulsivní my¿lenka.  Odrazil se  ke skoku na
  jistÿ cíll.  Desetiny sekund  ve vzduchu  se v  jeho mysli  protahovaly na
  neuvê⌐itelnê dlouhou  dobu. Je¿tê  v letu  zapnul zá⌐iç  a vyslal  jedinÿ
  smrtící impuls. Okamæik p⌐ekvapení byl stra¿nÿ.


  Plukovník Parker  se t⌐ásl  jako sulc  a pomalu se vzpamatovával ze silného
  ¿oku. Bylo  to jako  ze zlého snu. Je¿tê p⌐ed nêkolika okamæiky tu bloudili
  spoleçnê s  radarovÿm technikem, kdyæ marnê hledali nêjakÿ nouzovÿ vÿchod z
  této nekoneçné  chodby. A  pak, zniçeho  nic, se  od kamené dlaæby odlepila
  zabijácká postava toho nemilosrdného androida a v desetinê sekudy zpeçetila
  jeden lidskÿ osud.
     Oho⌐elé  cáry, které  zbyly z radarového operátora, právê Ray skládal do
  úhledné hromádky  u stêny chodbby. Cítil se dost provinile. Nebylo mu vûbec
  jasné, proç  to udêlal.  Musel. Asi má nêjakou poruchu. Ale jakou, a proç ?
  Moæná z  toho dêsivého  pádu. T⌐eba se zp⌐etrhalo centrální vedení datovÿch
  zpêtnÿch vazeb.  Ale pak  by byl  hodnê nebezpeçnÿ.  V¿em. I  Markovi. A to
  nechtêl. Pojala  ho dêsivá  p⌐edtucha. Je¿tê  jeden takovÿ impuls a musí se
  sám zniçit.  Jinak to nepûjde. Desítky let pamêƒovÿch záznamû u SDPP pûjdou
  k çertu, ale Markovi nesmí ublíæit. Nikdy. NIKDY!
    Mark se jen velmi pomalu vzpamatovával ze silného ¿oku. Nêco podobného se
  snad je¿tê  nikdy nestalo  a podle  v¿ech tvrzení  SDPP se  ani nikdy  stát
  nemêlo. A  p⌐esto to  byla pravda.  Teâ a  tady. Neuplynula  je¿tê ani celá
  minuta od  chvíle, kdy  jeho vêrnÿ  android p⌐evzal ve¿kerou iniciativu. Na
  tom nebylo vcelku nic divného. Dêlával to çasto, kdyæ se nas rûznÿch misích
  dostávali do  sloæitÿch situací,  které Mark  nedokázal okamæitê uspokojivê
  vy⌐e¿it. Ale tohle bylo nêco jiného. Ray v tu chvíli Marka zcela zabo⌐il do
  podlahy a  naprosto automaticky  provedl dokonalou  vraædu nêkoho, koho ani
  neznal. To  bylo divné.  Vædyƒ nemêl  dokonce ani  æádnou záminku. Tohle se
  bude têæko vysvêtlovat komisi pro nevmê¿ování. Ale nejhor¿í na tom bylo, æe
  se Ray  zachoval naprosto  v rozporu  s naprogramovanÿmi  instrukcemi. Ano,
  obças nêco  zcenzuroval, ale  tohle by  si nikdy  nedovolil. A navíc by mêl
  vidêt i  po tmê  naprostro dokonale  a poznad p⌐íslu¿níka vesmírné policie.
  Tak jak se to mohlo stát ?   Markem zat⌐ásl prudkÿ záchvat zimnice. Zase ty
  nervy. Uæ  by mêl  téhle profese  nechat. Bylo to p⌐íli¿ nároçné. Jestli se
  odsud dostane,  tak uæ  toho opravdu  nechá. V pamêti se mu vybavilo stejné
  p⌐edsevzetí, které  si ⌐íkal  pokaædé, kdyæ  se dostal do svízelné situace.
  Jenæe z têch ho obvykle bez problémû dostával jeho vêrnÿ android.
     Ray.  Ten Ray, kterÿ p⌐ed nêkolika okamæiky jen tak mimochodem zpopelnil
  nevinného çlovêka.  T⌐eba nebyl tak úplnê nevinnÿ, ale to Ray stejnê nemohl
  vêdêt. Buâto  má poruchu,  nebo se  z nêho  stal psychopatickÿ zabiják. Ani
  jedna vyhlídka  za nic  nestála. Mark se rozhodl, æe ho bude muset odpojit.
  Pokusí se  je¿tê zachránit  z androidova  nitra mikroçipy  s desítky  let
  spoleçnÿch vzpomínek. Nesmí naráz zkratovat v¿echny okruhy. Ale to se lehce
  ⌐ekne a  hû⌐e provádí.  Hlavnê se  k androidovi  dostat nenápadnê  a pak mu
  odrazyt krytku  od centrálního  rozvodu pod zátylkem. Je naprogramován, aby
  ho poslouchal.  Nemêl by se bránit.  Kapitán se prudce otoçil ke stênê, kde
  se zmítal  v k⌐eçích  z právê prodêlaného ¿oku zvracející plukovník Parker.
  Têsnê vedle  nêj postával  Ray a  tvá⌐il se  dost rozpaçitê. St⌐ídavê zíral
  prázdnÿm pohledem  na Marka  a na  zuhelnatêlou çadící  hromádku hadrû  a
  kdovíçeho o  kousek dál.  Vypadalo to, æe má dost starostí sám se sebou. To
  se Markovi  hodilo. Udêlal  krok vp⌐ed.   " Co to bylo, Rayi ?  Mûæe¿ mi to
  vysvêtlit ? "
     Android  se zakoktával  a opatrnê p⌐ed kapitánem ustupoval. " Já, já, já
  nevím. Nêco se se mnou dêje."
     Mark  uæ neçekal  a vyrazil  vp⌐ed, s  rukou nap⌐aæenou k p⌐esnému úderu
  malíkovou hranou  do syntetického  zátylku androida, kde byl kromê jiného i
  nouzovÿ vypínaç celého Rayova æivotního systému.
     Androidova reakce byla neçekaná. V prvním okamæiku se mu zaleskl v oçích
  záblesk pochopení  a odhodlanê se pootoçil ke kapitánovi bokem. Bylo jasné,
  æe se  nebude bránit.  Vzápêtí mu  v¿ak p⌐es  syntetickÿ obliçej  prolétl
  ¿kubavÿ stín  dêsivého chaosu  a v  posledním okamæiku uckl stranou a strhl
  p⌐ed sebe  dusícího se Parkera, jenæ od Marka poté inkasoval úder, kterÿ by
  porazil i  slona. S  vÿk⌐ikem rozhodil  ruce a  se zadunêním dopadl zády na
  chladnou kamenou  stênu, na  které zústal chvilku jako p⌐ilepenÿ a pak se v
  bezvêdomí shroutil k podlaze.
    Mark se rozzu⌐il a otoçil se od bezvládného plukovníka zpêt k androidovi.
     "  Rayi. Pojâ  ke mê."  Pokusil se  o k⌐eçovitÿ  úsmêv, kterÿ  se mu moc
  neda⌐il a  tak ho  radêji vyst⌐ídal  svÿm klasickÿm autoritativním vÿrazem,
  kterÿ nasazoval  pokaædé, kdyæ  byl vyslÿchán komisí pro nevmê¿ovaní. Zatím
  mu to pokaædé pomohlo. Jenæe tady to bylo nêco jiného. Ray ho znal.
    " Ty mê vypne¿, æe jo ?" zahuhlal android.
    " A co mám s tebou dêlat ? " ptal se popravdê Mark. " Pojâ blíæ a bude to
  pro nás pro oba to nejlep¿í. Nic jiného se dêlat nedá. Ví¿ to sám."
     Ray se klepal, jako by se mêl kaædÿm okamæikem rozpadnout. Mark chvílemi
  pochyboval, jestli  má p⌐ed  sebou skuteçnê  jenom vÿrobek z laborato⌐í své
  p⌐ítelkynê Elsy.  Ach Elsa.  Uæ aby  byl zase  s ní.  Bez Raye  i celého
  dotêrného SDPP  a jeho  misí. Jenæe  teâ je  tady a  musí ⌐e¿it neoçekávané
  problémy. Jeden  stojí právê  teâ p⌐ed  ním a  nechce se nechat vypnout.  "
  Marku, to ti vûbec nezáleæí na na¿ich spoleçnÿch vzpomínkách ?  Ty to chce¿
  opravdu v¿echno vymazat tím, æe mne vypne¿ ? "
    Androidovi p⌐eskakoval hlas a Mark se neubránil pohnutí. Bylo mu ho líto.
     " Musím tê vypnout. Dob⌐e ví¿, æe jsi nebezpeçnÿ." odmlçel se " Tady jsi
  t⌐eba zabil nêkoho na kom vcelku nezáleæelo, ale co kdybys t⌐eba ublíæil mê
  nebo Parkerovi ? "
    " Tobê ublíæit nemohu, mám blokace."
     "  Ty jsi  mêl i  na zabití  kohokoliv, kdo  nebyl v  seznamu justiçního
  poçítaçe. Takæe  vidí¿, æe  nefungujou. Nebo  byl tenhle chlápek, co jsi ho
  usmaæil, v justiçním poçítaçi pod kolonkou vrazi ? "
    " Ví¿ Marku, ...chvíli jsem mêl pocit, æe jo."
    " No jo, pocity. Ty nemá¿ mít æádnÿ pocity."
     "  Ale ty  dob⌐e ví¿,  æe je  mám. A  nikdy ti to nevadilo, kdyæ jsem tê
  chránil."   Mark nemêl  tyhle vÿçitky rád. Rozhodl se, æe to zkrátí. Stejnê
  ta diskuse vûbec nikam nevedla.
     "  Podívej Rayi, pokusím se tvé pamêƒové krystaly zachránit. Slibuji ti,
  æe udêlám v¿echno, co bude v mÿch silách."
     "  Jenæe já  vím, æe  jsi na  ¿kole dvakrát propadl z kybernetiky, takæe
  vûbec nepochybuju o tom, æe to dopadne ¿patnê. "
    " Tak ti je vyndá Parker, koukni, uæ se zaçíná probírat."
     "  Tak to  ne, Parkerovi  bych nedal  opravit ani mixér. Vædyƒ nikdy nic
  rukama nedêlal.  Moæná, æe  umí nosit  papíry, zalepovat obálky a tvá⌐it se
  dûleæitê, ale  na mne  sahat nebude.  To uæ  bych raddêji  mêl je¿tê  jednu
  poruchu."
     O  tom, jakou  poruchu mêl  android na  mysli, se  nedalo ani na okamæik
  pochybovat. Vyplynulo  z toho  více neæ jasnê, æe plukovník by byl tím, kdo
  by ji  nep⌐eæil, takæe  se Mark  ani moc  nedivil, kdyæ  se zraky  právê se
  nadzvedávajícího Parkera opêt obrátily v sloup a plukovník znovu omdlel.
     "  Vidí¿, co  dêlá¿. Aæ  se vrátíme,  tak z   toho urçitê budeme mít oba
  nep⌐íjemnosti."    Mark se opatrnê p⌐ibliæoval k androidovi blíæ a blíæ a v
  okamæiku, kdy uæ si myslel, æe je na dosah, Ray znouvu ucukl a ustoupil dál
  do tmavé chodby.
     "  Ty mne  chce¿ opravdu  vypnout. "  zablekotal android " Tobê vûbec na
  niçem nezáleæí. V¿echny ty roky.....Ty..."
    Mark se ho snaæil uchlácholit a p⌐itom se opêt p⌐itoçil o trochu blíæ.
     " Neboj se, vûbec to nebolí. Je to jenom jako kdyæ zhasnou svêtlo. Ani o
  tom nebude¿ vêdêt. A probudí¿ se jako vymênênÿ a v po⌐ádku."
    Rayovi stuhly rysy.
    " Nenechám se vypnout. Nikdy. A od nikoho. To se rad¿i zniçím sám."
     Prudce  se otoçil  a bleskurychle  vyrazil do  v¿eobjímající tmy  ponuré
  chodby. Kapitán  po nêm  znovu skoçil, ale bylo pozdê. Rayovi nemohl v tuto
  chvíli staçit  nikdo. Sprintoval tmou jako o závod a vzápêtí se pozem¿ƒano-
  vÿm oçím  beznadêjnê ztratil.  Je¿tê dlouhou  chvíli dozníval  klapot
  androidovÿch vÿsadkovÿch  bot a  pak se  i poslední  zbytky jejich  ozvêny
  ztratily za  vzdálenÿm zákoutím  boçní chodby.  Byl pryç.  Ale opravdu
  definitivnê ?  Hrozba stále  zústávala. Mark  se otoçil  zpêt ke  æhnoucím
  zuhelnatêlÿm zbytkûm  çehosi, co  bÿvalo p⌐ed  chvílí p⌐íslu¿níkem vesmírné
  policie. Pak  se znechucenê  sehnul a  energickÿmi fackami  zaçal probírat
  Parkera k vêdomí.


  Odpoçatÿ Sarga  vstoupil do  ⌐ídící místnosti  celé operace  a zá⌐il
  spokojeností. Nêkolik hodin spánku spoleçnê s koñskou dávkuo povzbuzujících
  prost⌐edkû vykonalo své a armádní psycholog také dokázal pravé divy. Prostê
  ten muæ, kterÿ právê vstoupil, nemêl vûbec nic spoleçného s troskou, kterou
  odsud p⌐ed  nêkolika hodinami  odná¿eli na  nosítkách. Snad  jenom tvá⌐  a
  postavu, ale to bylo v tuto chvíli nepodstatné.
    Velící dûstojník ustoupil do pozadí a uctivê veliteli zasalutoval.
     "  Dobrá práce  p⌐átelé. Máme je tam, kde je pot⌐ebujeme mít. Teâ uæ jen
  zajmout toho Stonea."
    Dûstojník se na Sargu vyjevenê podíval. " Coæe ??"
   "  Zatkneme Stonea.  Proto tu  akci p⌐ece  dêláme." zopakoval mu spokojenÿ
  generál trpêlivê  zpûsobem, jakÿm  se opakují  nechápavému dêcku  základní
  pravdy, jako æe nahoru nikdy pr¿et nebude nebo nêco hodnê podobného.
     "  To jste nám ne⌐ekl, æe chcete zatknout Stonea. P⌐ed chvílí jsme o nêj
  málem p⌐i¿li."   "  A p⌐edtím  asi dvakrát  taky. V  podstatê uæ æije jenom
  zázrakem." dodal  druhÿ dûstojník,  kterÿ sly¿el jen poslední vêtu, ale byl
  natolik ambiciózní,  æe se chtêl za kaædou cenu zúçastnit právê probíhající
  diskuse s generálem.
     Na Sargu uæ zase lezly chmury. ùsmêv se mu vytratil kdesi v nenávratnu a
  ost⌐e vy¿têkl :  " Podejte hlá¿ení !!"
     Velící  dûstojník sklapl  podpatky a  spustil : " P⌐ed nêkolika minutami
  jsme nad  androidem opêt získali kontrolu. V rámci otestování spolehlivosti
  tvrzení odborníkû  z infiltraçní  jednotky jsme  se rozhodli  vyzkou¿et
  ovladaç. Nastala  k tomu  vhodná p⌐íleæitost  v okamæiku  setkání s  dojicí
  která se  katapultovala z  rozst⌐íleného k⌐iæníku  galaktické policie. Test
  probêhl úspê¿nê,  ale Stone  se pokusil  androida odpojit.  Byli jsme
  p⌐ipraveni v  p⌐ípadê nutnosti  Stonea okamæitê  p⌐es ovladaç  zabít, ale
  android kupodivu poru¿il v¿echny programové p⌐íkazy od SDPP a utekl chodbou
  pryç."
    " Máte s ním je¿tê stále spojení ? "
     "  Ano." dûstojník  ukázal na  jeden z monitorû, na kterém se bez ustání
  kÿvala hluboká  temná ¿achta.  " Z⌐ejmê  se odhodlává  k sebevraædê.  Chce
  skoçit do  propasti nad  na¿ím pancé⌐ovanÿm  centrem, ale  podle informací
  na¿ich çidel  v jeho  lebce jsou blokády autodestrukce stále aktivní, takæe
  nebezpeçí jeho zniçení nehrozí. Nedokáæe to."

   Ray  v záchvatu  zoufalství nap⌐el  v¿echnu svoji  energii do svého nitra.
  Musí se  zbavit okovû,  které ho  stále svazují  a diktují mu, co má dêlat.
  Chce bÿt  svobodnÿ. Ne  jenom otrok.  Uæ nikdy.  Chce zem⌐ít  jako svobodnÿ
  tvor. Z  vlastní vûle  a nikdo  mu v  tom nazabrání.  P⌐ál si to. Moc si to
  p⌐ál, ale  napêtí, které  ho svíralo,  se témê⌐  nedalo vydræet. Na çele mu
  perlily kapky  syntetického potu a celÿ se chvêl v nezvladatelnÿch k⌐eçích.
  Záblesk. A  náhle klid.  Uvolnêní. Absolutní  klid. Splynutí  s prostorem a
  çasem. Vydechl. Udêlal dva kroky vzad a rozebêhl se vst⌐íc svému konci.

   Na  ovladaçi se  rozzá⌐ila çervená.  V místnosti  zavládl chaos.  Zmatené
  vÿk⌐iky technikû  z infiltraçní  jednotky protínaly  ⌐ízné rozkazy  jejich
  velitelû.
    " Získat zpêt kontrolu."
    " Nemáme ji, poru¿il vêt¿inu okruhû."
    " Nesmysl. To se nedá. Je to jenom stroj."
    " Vy⌐adil nouzové pojistky. ₧ídí se bez omezení."
    " Co chce dêlat ?"
     "  Chce tam  skoçit. Uæ  asi çtvrt  hodiny." ⌐val od monitoru hystericky
  technik." Tak teâ tam skoçí."
    " Kolik máme çasu ? "
    " Snad pár sekund."
     "  Komu   se povede   ho  okamæitê vypnout,  dostane pûl roku dovolené."
  pro⌐ízl chaos  energickÿ Sargûv hlas. " Jinak máte ¿est mêsícû po prémiích.
  V¿ichni. "
     "  Rizikové operace  povoleny !  " k⌐ikl ¿éf smêny a u klávesnic zavládl
  dokonalÿ chaos.  Kaædÿ chtêl  bÿt tím  prvním, kdo androida prost⌐ednictvím
  sondy vypne  a terminály  nep⌐etræitê kvílely  záplavou chybovÿch  hlá¿ení.
  Náhle çervené  svêtlo zhaslo  a v  místnosti se rozhostilo absolutní ticho.
  Dokonce i Sarga se bál zeptat, co se stalo.


   Ray  se naprosto  uvolnil a  chvilku vychutnával  opojnÿ pocit  absolutní
  svobody. Svoboda.  To slovo  v nêm vædycky vzbuzovalo podivné pocity. Mnoho
  lidí prÿ  pro ni umíralo, davy v ní vê⌐ily, ale co to vlastnê je, na tom se
  nikdy nikdo  neshodl. Pro  kaædého to  slovo mêlo  zcela jinÿ  vÿznam. Pro
  spoustu lidí byla svoboda pouhou iluzí. Ale staçila. Kaædÿ je svobodnÿ, ale
  jen do  urçté míry,  neæ mu  nêkdo zaçne stát v cestê. Ale to se androidovi
  nestane.   Pocítil svobodu  absolutní, nehmatatelnou a v¿eobjímající. Nêco,
  co se  nedá vy⌐knout  slovy. Uæ æádné úkoly, na⌐ízení, cíle a taktiky. Mûæe
  si dêlat,  co ho napadne. A teâ ho právê napadla hrozivá vêc. P⌐edtucha, æe
  takovÿ stav  mu urçitê  dlouho nevydræí.  Buâto se  setká s  Markem a je po
  svobodê nebo  ho uloví  nep⌐átelé a  vÿsledek je  stejnÿ. Navíc by se mohla
  znovu dostavit  nêjaká nep⌐íjemná porucha, jako p⌐ed chvílí. Ne. Svoboda je
  opojná, ale  netrvá vêçnê.  Chtêl zem⌐ít svobodnÿ, volnÿ, ¿ƒastnÿ a p⌐i tom
  bÿt sám  sebou. Udêlá  to. Nic  ho nemûæe  zastavit. Je  to jeho  vlastní
  rozhodnutí.
     Android  se plavnÿm  pohybem odlepil  od stêny a udêlal nêkolik rychlÿch
  krokû k okraji propasti. Uæ se mu rozev⌐el vÿhled na její bezednou hloubku,
  vÿhled, kterÿ ho p⌐ed nêkolika minutami tak trÿznil. Teâ nic. Uæ nikdy nic.
  Jeden krok, druhÿ, a pak skok. Uvolnil se a v letu se p⌐ipravil na poslední
  odraz.
     Náhle  se mu  podlomily kolena a v lebce zavládl chaos. Síly ho opustily
  naráz a  jeho têlo ho úplnê zradilo. Sesul se na hranu útesu nad propastí a
  vyhasínajícími zorniçkami uæasle sledoval vzdálenÿ mizící cíl svÿch snû.



   ¢éf  smêny se  nervóznê naklánêl  nad terminálem  a p⌐ekotnê  kontroloval
  rozsah po¿kození  androidovÿch funkcí.  Mezitím se  v pravém  spodním rohu
  obrazovky objevilo jméno autora úspê¿ného destrukçního programu.
    Sarga se koneçnê osmêlil. " Takæe ??"
    Technik se zvedl od monitoru a s ulehçením se usmál.
     "  Mûæeme si  ho jít  sebrat, generále.  Leæí na  p⌐evisu skalní stêny a
  jestli ho  oæivíme do  t⌐iceti minut, bude opêt plnê funkçní, ale tentokrát
  pro nás."
    Generál si oddychl, pot⌐epal nejrychlej¿ímu ¿ƒastlivci rukou a uæ vydával
  instrukce k vyslání záchranného tÿmu.
   Nad¿enÿ  úspê¿nÿ technik  spokojenê odcházel  z místnosti,  pronásledovanÿ
  nenávistnÿmi pohledy  svÿch kolegû,  p⌐içemæ ani  on, ani nikdo z ostatních
  p⌐ítomnÿch, s  vÿjimkou Sargy, netu¿il, æe se právê vydává na dalekou cestu
  do naprosté  izolace a æe bude nej¿ƒastnêj¿ím çlovêkem ze v¿ech lidí, aæ se
  mu po  pûl roce  zase po¿têstí  p⌐ijít zpêt  do práce  mezi normální lidi s
  jejich normálními  problémy. Luxusní  dovolená nakomandovaná tajnou sluæbou
  má tu  nevÿhodu, æe  vás luxusní  androidi obsluhují  a uspokojují ve v¿ech
  smêrech, jsou  ochotní, nápadití, sympatiçtí a p⌐átel¿tí, va¿e partnerka je
  krásná a  svûdná, ale kdyæ si s nêkÿm chcete normálnê popovídat, je to jako
  kdybyste narazili  na zeâ.  Zdvo⌐ilé odmítnutí,  nechápavá gesta nebo zmêna
  témat jsou  spolehlivé metody,  které vás  odradí, pokou¿et  se nap⌐í¿tê
  zap⌐ádat hovory  neæádoucím smêrem.  Smêrem, kterÿm  byste mohli  çasem
  vyzradit t⌐eba i nêco velmi nevhodného. Jen se hezky uvolnête a poddejte se
  p⌐íjemné iluzi,  æe máte v¿echno, co mûæete mít. Ostatní si to o vás urçitê
  myslí taky, tak tomu vê⌐te.
     Zatímco  vêt¿ina technikû,  kte⌐í rozpaçitê  postávali kolem  poblikáva-
  jícíéch terminálû  skrytê a  v nêkterÿch  p⌐ípadech i  otev⌐enê závidêla
  vítêznému ¿ƒastlivci,  Sarga nechal  zformovat pohotovostní  çetu. Skupinka
  vêdcû a  vojákû urychlenê opustila místnost a o nêkolik okamæikû pozdêji se
  i se  svÿm têækÿm  a sloæitÿm  technickÿm vybavením  vydala vzhûru po strmé
  skalní stênê.  Horolezeckÿ vÿcvik byl nezbytnou podmínkou pro sluæbu v této
  oblasti a dnes se koneçnê po letech ukázala opodstatnênost tohoto poæadavku
   jako  oprávnêná. Têæké  technické vybavení  pro p⌐ípad, æe by snad android
  p⌐eci jenom  zmobilizoval v¿echny  své síly  a pokusil  se o  odpor, dávalo
  jednotce po⌐ádnê  zabrat. Ale  i p⌐es nep⌐íjemnou gravitaci, která zde byla
  alespoñ o  poznání men¿í  neæli na  mate⌐ské planetê,  se po  çtvrt hodinê
  usilovné d⌐iny  koneçnê vyhoupl  velitel jednotky  p⌐es ostrÿ skalní okraj,
  nêkolik centimetrû od mírnê krvácející Rayovy bezvládné hlavy.
    " Syntetická krev. To nic neznamená. Po⌐ád platí plná pohotovost !" k⌐ikl
  ¿éf oddílu  ke svÿm  kolegûm, kte⌐í se jeden po druhém odlepovali od skalní
  stêny a p⌐eskakovali na vyvÿ¿enou plo¿inu, kde stál a velel celé akci.
   "Generátor sem !"  Vy¿têkl a otoçil se zpêt k androidovi.
     Skupinka  s têækou  vÿbavou zaçala pomalu smontovávat jakési energetické
  monstrum. P⌐estoæe  pod tíhou  jednotlivÿch segmentû vrávorali z posledních
  sil, za  pár minut  sesadili poslední  díly k  sobê. Zelené  ukazatele na
  palubní desce  generátoru se  rozzá⌐ily do  prostoru, p⌐içemæ  vrhaly ostré
  svêtlo i  na napjaté  vÿrazy technikû,  kte⌐í androida  s têæce  skrÿvanÿm
  strachem stále je¿tê obcházeli ve velkÿch kruzích.
     "  Nami⌐te to  na nêj  a dejte  tam maximum.  My uæ  mu tu jeho osobnost
  vykou⌐íme z  lebky." ucedil  velitel a kysele se usmál do videokomunikátoru
  na p⌐ihlíæejícího Sargu. Ten jeho snahu ocenil mírnÿm kÿvnutím hlavy.
    " Teâ !!"
  Namodralÿ záblesk,  kterÿ zapraskal  ionizovanÿm vzduchem,  byl mnohem
  silnêj¿í, neæ  cokoliv, co  kdo z  p⌐ítomnÿch kdy  vidêl. Síla  vÿboje
  rozechvêla skalní  stênu a  zasáhla naplno  Rayovy energetické  okruhy.
  Plastexová kombinéza  v nêkolika  okamæicích zmizela  a pod  ní zaçaly
  prosvítat rozpálené  pláty oceli  a syntetické  kûæe androida.  V nêkolika
  k⌐eçovitÿch zá¿kubech  se zachvêl  a pak  zûstal zcela  nehybnê leæet.
  Namodralé jazyky  vÿbojû s  neutuchající vytrvalostí rozpalovaly androidovy
  okruhy a  po dvou  minutách sr¿ení  a ¿kví⌐ící  se spáleniny  jiæ nikoho
  nenechávaly na pochybách, æe je skuteçnê a definitivnê po v¿em. Z Raye zbyl
  jen vyhaslÿ  a doçerna  oæehnutÿ skelet,  se kterÿm  v¿ak mêli  solañané do
  budoucna velké plány.  " Dost !!"
     Nep⌐etræitÿ  hluk náhle  ustal a jen vzdálenná ozvêna od çlenitÿch ploch
  okolních skal  vracela je¿tê chvíli dozvuky bou⌐e, která zde právê utichla.
  Rozpálenÿ a  popraskanÿ povrch,  na nêmæ  stále je¿tê  spoçívala kovová
  konstrukce androida,  zniçeho nic  lupnul a  na jeho  rÿhované kresbê  se
  objevila dal¿í puklina.
     " Konçíme. Skliâte v¿echno a dolû." zakonçil akci velitel a sám zaçal se
  sestupem jako první. O chvíli pozdêji byl android, nebo spí¿e to, co z nêho
  zbylo, zabalen  do azbestového  vaku a  opatrnê spu¿tên z útesu dolû. Kromê
  zdevastovanÿch skal  a ¿tiplavého zápachu spáleného plastexu zde nezûstallo
  nic, co  by svêdçilo  o definitivním  konci jednoho  syntetického æivota,
  kterého byly  tyto skály  nêmÿmi svêdky. Se¿plhávající solañané se postupnê
  zmênili v  malé teçky, které se zvolna no⌐ily do stínu p⌐íkrého srázu. Mezi
  skalisky znovu  zavládlo vêçné  mrtvé ticho  a jen vzdálené ¿elesty slabÿch
  hlasû prozrazovaly  pomíjivou p⌐ítomnost  çlovêka. Poté  i ony  odeznêly do
  absolutního ticha  a tato  çást podzemí  se opêt  pono⌐ila do svého vêçného
  klidu.

  Else se  splnil její  nejhor¿í sen. Vædycky se bála toho, æe jednou zûstane
  chudá a opu¿têná a dnes ve çtrnáct nula pêt se tato hrûzná vize promênila v
  holou skuteçnost.  Je¿tê stále  p⌐emÿ¿lela, jak  k tomu  vlastnê mohlo  tak
  rychle dojít,  ale aƒ si lámala hlavu, jak chtêla, p⌐íçina i její ⌐e¿ení se
  jevilo stále  v nedohlednu.  Moæná nêjaká  vadná technologie.  Nebo snad
  sabotáæ ? Doufala, æe uæ se kaædou chvíli probudí ze svého zlého snu, kterÿ
  v¿ak zaçínal mít aæ p⌐íli¿ realistickou podobu.
     Stalo  se toho  nêjak moc  najednou. Mark  byl odvolán na akci a vzápêtí
  prohlá¿en za  nezvêstného. Pak  zachytila ten  signál kódované vÿzvy SDPP o
  pomoc a  informovala admirála  Neumanna. Ten  vyslal záchrannou  misi s
  plukovníkem Parkerem  a ta  vzápêtí zmizela  také. Pak  Neumanna odvolali.
  Potom Else  kosmická policie  vypovêdêla v¿echny  smlouvy na  energetické
  generátory. A  pak se  p⌐idali i  v¿ichni ostatní. Nakonec p⌐i¿el absolutní
  finançní krach, akcie Elsinÿch podnikû spadly prudce dolû a uæ se nezvedly.
  Doufala. Doufala celÿch dvanáct hodin, æe to není pravda. Marnê.
    Dnes, v ¿est hodin ráno, p⌐i¿el p⌐íkaz banky k zabavení ve¿kerého majetku
  a jako  by ani  tohle nestaçilo,  vytáhl na ni tisk tu podlou a zahanbující
  aféru z  její mlhavé  minulosti, kterou  neodkrÿvala ani  Markovi. Taková
  záke⌐nost. Jindy  by takovou  aféru zlikvidovala hned v poçátku a staçil by
  na to  pouhÿ jeden  jedinÿ rychlÿ  telefonát. Ale  teâ ?  Uæ vidí,  jak si
  agentury mezi  sebou za  klesající ceny  prodávají její choulostivé obrázky
  jen proto,  aby je  uve⌐ejnily na  titulních stránkách  svÿch bulvárních
  plátkû. Jakpak  by ne.  Vædyƒ jí  to tam slu¿í. Jen kdyby ty fotky nemêly i
  dal¿í aktéry.  Ano. Zná  ty zábêry.  Jiæ dvakrát  ji s  nimi zkou¿el  nêkdo
  vydírat, ale  nikdy jí nestálo za to, aby je od nêho koupila. Jak on, tak i
  ona vêdêli,  æe takové  snímky nejbohat¿í  æeny galaxie  si nikdo uve⌐ejnit
  nedovolí. Ale  dnes byla  situace jiná. O hodnê jiná. A snímky jiæ mêly své
  kupce.
    Povêst. O tu jí nikdy moc ne¿lo. Byla cílevêdomá a ctiæádostivá. Ve v¿em,
  co dêlala,  chtêla bÿt  nejlep¿í. Nejlep¿í  byla i  tehdy, kdyæ ji kdosi za
  poloprûhlednÿm zrcadlem v noçním podniku nevalné povêsti nafotil. Nestydêla
  se za  sebe. Dokonce  by se dalo ⌐íct, æe na to, jak tam vypadá, byla hrdá.
  To byl  z⌐ejmê také  jeden z dûvodû, proç se nikdy nestarala o to, jak tyto
  fotografie zniçit.  Byl to kus jejího æivota. Byla mladá, stipendium nízké,
  ambice vysoké  a dêdictví  v nedohlednu.  A pak  jí to  také dost  lákalo.
  Myslela si,  æe na to má. Tak proç to nezkusit. Tak to zkusila. Tehdy jí to
  p⌐ipadalo docela zajímavé.
     Ale  dnes ?   Právê  dnes se  to obrátilo proti ní. Samoz⌐ejmê, æe by se
  je¿tê v¿echno  dalo zvrátit.  Moæná, æe ne úplnê v¿echno, ale jistá moænost
  tady byla.  Pûjçit si.  Takovÿch sedmdesát,  osmdesát miliónû  dolsû a
  stabilizovat ceny  akcií.. Zaçít  novÿ vÿzkumnÿ program na odstranêní závad
  generátorû a  rozjet v¿echny  náhradní vÿroby,  které p⌐icházejí  v úvahu.
  Moæná, æe  by tentokrát  byla na  místê i spolupráce se Solanem. Situace je
  opravdu têæká. Jenæe, kde vzít peníze ? Kdo jí dneska pûjçí ?
     Samoz⌐ejmê,  æe má  spoustu vlivnÿch  známÿch a p⌐átel. Jsou sice trochu
  vypoçítaví, ale  jinak docela  p⌐íjemní. Bohuæel uznávají, tak jako vêt¿ina
  boháçû, jednu  zásadu. Nêco  za nêco.  A ona jim dnes nemûæe nic nabídnout.
  Navíc jim  hrozí, æe  se s  ní zkompromitují. Po tom, co si p⌐eçetla dne¿ní
  ranní çlánky,  o tom  jiæ ani  trochu nepochybuje. Ne. Nikdo jí nepûjçí. Je
  sama a  chudá. Bude  muset jít  pracovat. Ale  to jenom  v p⌐ípadê,  jestli
  zûstane na  svobodê. A právê teâ to vypadá, æe bude mít moæná po starostech
  na del¿í dobu.
     "  Jestli nám okamæitê ne⌐eknete, kde se nachází sedmÿ sektor vÿzkumného
  st⌐ediska, které  mêlo bÿt  podle vÿnosu  soudu zabaveno  kompletnê dnes
  ráno...." p⌐edsedkynê  senátu komise  udêlala dlouhou  pauzu. "  Hrozí vám
  dvacet let  vêzení pro  dluæníky. Mûæete  povaæovat za  zázrak, æe  banka
  poæaduje na kompenzaci ztrát v souvislosti s va¿imi nekrytÿmi závazky pouze
  celÿ vá¿  majetek a  vás chce  nechat volnê  odejít. Na  va¿em místê  bych
  podêkovala panu Whitcombovi, kterÿ se vás zastal a zbyteçnê bych neplÿtvala
  trpêlivostí svÿch  vê⌐itelû." Ostrÿ  a jeçivÿ  hlas p⌐edsedkynê  se Else
  zavrtával do mozku jak smrtící çerv. Je¿tê, æe tento druh trestu smrti uæ v
  Pozemské unii  zru¿ili. Jinak by si nikdy nemohla bÿt jista dne ani hodiny,
  kdy se  z nebe p⌐i⌐ítí nêjaká katastrofa, která bude mít je¿tê hor¿í dohru,
  neæ je ta dne¿ní.  P⌐estoæe byla u vÿslechu, snaæila se soust⌐edit. Musí si
  urçiit, co  je nejdûleæitêj¿í  a co  je aæ  druhotné. V  tuto chvíli  je
  nejdûleæitêj¿í nep⌐ijít  úplnê o v¿echno. Alespoñ jeden milión si schovat a
  zaçít znovu  podnikat. Jakmile  p⌐ijde o  v¿echno, jiæ  nikdy se  z toho
  nevybabrá a  ona, její  dêi a jejich dêti, v¿ichni budou æít uæ navædy jako
  chudí. Mimodêk  zapnula p⌐íruçní diá⌐, kterÿ jí zaçal okamæitê vypisovat na
  obrazovku p⌐ekotnê  p⌐icházející vzkazy  a zprávy  posledních hodin.  Jedna
  hor¿í neæ  druhá. Samé dluhy, poæadavky, vÿhrûæky a upomínky. Ale mezi nimi
  se na¿lel  i jeden docela odli¿nÿ vzkaz. Zasmála se. Ne, nezdá se jí to. Je
  to skuteçnê  vzkaz z  noçního klubu  na vÿchodním pob⌐eæí. To p⌐ece nemohou
  myslet váænê. Ale vypadalo to tak. P⌐estala vnímat okolí a çetla :

     Na¿e  spoleçnost Vám  dêkuje za  popularitu, kterou  díky Va¿í  osobê v
  posledních dnech získala a p⌐estoæe pro Vás pravdêpodobnê toto období není,
  alespoñ po  finançní stránce  z⌐ejmê p⌐íznivé, rozhodli jsme se Vám alespoñ
  çásteçnê vykompenzovat  Va¿í souçasnou æivotní situaci na¿í nabídkou. Pokud
  budete mít  zájem, mûæete  u nás  jiæ od  zít⌐ka znovu  nastoupit. Za
  diskrétnost ruçíme  a æádné  incidenty s fotografy se jiæ nebudou opakovat.
  Na¿i zákazníci Vá¿ talent jistê ocení. Blabla bla bla bla........

  Zamyslela se.  Jako p⌐echodné  útoçi¿tê to  rozhodnê není  ¿patné. A  aæ se
  situace uklidní,  tak zaçne  znovu podnikat. Ale p⌐edtím se musí uskrovnit.
  Co tady  není Mark, tak se cítí nêjak divnê. Odjakæiva byla temperamentní a
  v urçitÿch  oblastech dost nezdræenlivá a tato nabídka p⌐i¿la v tuto chvíli
  jako velmi  vítaná kompenzace.  Nebyla si  ani jistá, jestli by ji dokázala
  odmítnout, kdyby  je¿tê mêla tolik penêz, co mêla p⌐ed tÿdnem. Lákalo by jí
  to. Ale  odmítla by.  Nemohla si to dovolit. Ale dnes ? Vædyƒ je to vlastnê
  jediná moænost zamêstnání, kterou jí kdo nabídl. Tak co má dêlat ? A Mark ?
  Ten je  zatím stále  je¿tê nezvêstnÿ a moæná, æe uæ se ani nevrátí. Snad je
  to pro  nê pro  oba takhle  lep¿í. Kdyæ  se poznali,  byla ona  bohatá a on
  úspê¿nÿ. Kdoví, jak by mohlo vypadat takové shledání nyní.













     Zpoza  dve⌐í se  ozvalo enrgické zaklepání a mohutnÿ stín promítanÿ skrz
  matné sklo  vÿplnê lucernou  p⌐ed vchodem  dával tu¿it,  æe ten,  kdo p⌐ede
  dve⌐mi stojí,  má vyloæenê  gorilí postavu.     Elsa  s sebou  cukla. Tyhle
  nenadálé p⌐íchody  klientû jí  nedêlaly vûbec  dob⌐e. Za  têch nêkolik  let
  pohodlného æivota  si zvykla,  æe v¿echno  dêní ve  svém okolí organizovala
  sama, nebo  se na  nêm alespoñ  vÿraznê podílela. Tady to bylo nêco jiného.
  P⌐ipadala si  jako h⌐íçka  v rukou  osudu. I  kdyæ to  bylo obças  docela
  zajímavé.
    "Vstupte." pronesla nejmilej¿ím hlasem, kterého byla schopna a zvêdavê se
  zadívala ke dve⌐ím. Vzápêtí málem omdlela leknutím.
     "Dobrÿ  veçer." do  dve⌐í vstoupil generál Khov. Usmíval se na Elsu a ta
  absolutnê netu¿ila,  jestli sem  p⌐ichází jako starÿ p⌐ítel, jako nad⌐ízenÿ
  jejího milého  Marka a  nebo jako  náruæivÿ zákazník,  kterého zvêdavost
  donutila jít se podívat na novou hvêzdu podniku.
     "Dobrÿ veçer generále. Co si dáte ?" plavnê se natoçila k baru a vytáhla
  generálovu oblíbenou  znaçku, které  dával p⌐ednost  na v¿ech  bujarÿch
  veçírcích, po⌐ádanÿch  za asistence  SDPP.   " Jste bystrá." usmál se Khov,
  kterÿ nikdy netu¿il, æe Elsa v prûbêhu oslav a p⌐ípitkû registruje i to, co
  si kterÿ  z hostû  nalévá. Znovu  si ji  prohlédl od  hlavy aæ  k patê  tak
  dûkladnê, æe  by se  i otrlá zamêstnankynê podobného podniku zaçervenala. S
  Elsou to v¿ak ani nehnulo. Zasmála se.
     " To jsem. Ale jak se tak na vás dívám, nejsem si vûbec jistá, proç jste
  sem p⌐i¿el. Æe by náhodou ?"
      " Ne, to ne. Já sem chodím pravidelnê a tak jsem si ⌐ekl, æe se za vámi
  stavím."   "Hmm..." odtu¿ila  Elsa. "A  to mi  tady slibovali  absolutní
  diskrétnost. To je ale k¿eft."  "Nic si z toho nedêlejte. To vím jen já. "
    " A za chvíli je tady i admirál Neumann, æe jo.."
     "  Ne, ten  nep⌐ijde. Sesadili  ho a teâ uæ na podobné vylomeniny nemá."
  usmál se  Khov.   " Tak  to je  skvêlé. A  co byste  si p⌐ál ?  Máte nêjaké
  zprávy o Markovi ?" obrátila se k nêmu s nadêjí v hlase.
    " Nejsem tu pracovnê. Jsem tu soukromê."
    " Takæe na relaxaci." ucedila Elsa." To bych do vás ne⌐ekla. "
     "  Co je  na tom  ¿patného. Vædycky jste mi byla sympatická, ale pokaædé
  mezi námi byly urçité bariéry." zdûvodñoval generál.
    " A co manæelka, ta o tom ví ?"
    " No, ta má slabost pro Marka a já zase pro vás. Pochopila by to."
     "  Coæe ??"  Elsa zústala  tupê zírat  a jen nevê⌐ícnê sledovala, jak ji
  generál opatrnê stahuje jemnou poloprûhlednou blûzku a odhaluje její krásné
  a opálené mladé têlo.
    " Co kdyæ se to dozví Mark ? Jak mu to vysvêtím ?" blekotala.
     "  Je nezvêstnÿ  a já  mám alibi.  Právê jsem  na poradê  vedení SDPP."
  zachrçel Khov.   "  Tak jo."  Elsa se  zvolna poddala p⌐ívalu sílící vá¿nê,
  která se  z generála  velice rychle p⌐enesla i na ni. Obrovitá postava ¿éfa
  SDPP ji  natolik zaujala,  æe si ani nev¿imla temné postavy, která se mihla
  za pootev⌐enÿm  oknem a  vzápêtí zapadla  do stínu  mezi balkóny. Nesly¿ela
  ani, jak  si sundavá  odst⌐elovaçskou pu¿ku  a jak  nabíjí. V bou⌐i pocitû,
  které ji  zcela oslepily,  dnes jiæ po nêkolikáté, byla natolik otupêlá, æe
  si ani  neuvêdomila, æe  zah⌐mêl vÿst⌐el.  Pouze udivenê  sledovala, jak
  generálova paæe,  kterou mêla  kolem krku,  s sebou  náhle trhla  a pak
  explodovala silnÿmi proudy temné krve do místnosti. Khov se svezl z gauçe a
  dopadl na podlahu, kde v zápêtí ztratil vêdomí.
     Vtom  zahara¿il dal¿í  vÿst⌐el. Tentokrát  explodovala malá  lampiçka na
  noçním stolku, têsnê vedle její hlavy. Probrala se. V¿echny p⌐íjemné pocity
  zûstaly kdesi  daleko v  minulosti a  jí zbyla  pouze chladná  a prázdná
  p⌐ítomnost, bezvládná  postava generála  na podlaze a p⌐edtucha, æe tady se
  svou profesí právê definitivnê skonçila. Neváhala ani okamæik. P⌐ekulila se
  p⌐es hranu gauçe a jedinÿm skokem byla u sk⌐çínê s líbivÿm obleçením, které
  mêlo v¿echny  moæné funkce,  jen ne tu, aby h⌐álo. Rozbitÿm oknem vnikal do
  místnosti chladnÿ  vzduch. Sehnula se a ráznê vytrhla spodní poliçku, která
  jako by  do této  sk⌐ínê ani  nepat⌐ila. Na  podlahu vypadl mastnÿ hadr a z
  nêho vyklouzl tmavÿ sportovní revolver 38 speciál, se kterÿm kdysi s Markem
  soutêæila ve st⌐elbê. Jedinÿ majjetek, kterÿ jí po konfiskaci zbyl. Snad aæ
  na jeden  sektor vÿzkumného  st⌐ediska nêkde  pod zemí,  ale o  tom stejnê
  nevêdêla, kde je a kdyæ to z ní u soudu nedostali ani hloubkovou psychickou
  sondou, nechali  ji jít. Pro ni to neexistovalo. Nemohla to ani pouæít. Ale
  revolver ano.  Vyklopila bubínek.  Nabitÿ ostrÿmi.  Cukla rukou  a chladnÿ
  mechanismus s  cvaknutím zapadl  na své místo. Natáhla kohoutek a p⌐ikrçila
  se k zemi.  Çekala. Dlouho çekala. Æádné dal¿í vÿst⌐ely se neozÿvaly a Elsa
  se jiæ  zaçínala pomalu  rozhodovat, jestli  by nemêla opustit svûj úkryt a
  zaçít oæivovat  ranêného Khova.  Vtom z  dálky zaznêly blíæící se policejní
  sirény a  témê⌐ ve  stejném okamæiku  vpadla do  místnosti s fotoaparátem v
  ruce tmavá  postava, která silnê p⌐ipomínala ninju z levnÿch hongkongkskÿch
  filmû.
     Probêhl  místností tam  a zpátky  a vypadal, jako by nêco hledal. Potom,
  snad ze  zoufalství, do¿el aæ ke dve⌐ím a opatrnê nakoukl do chdby. Elsa se
  pomalu zvedla  ze zemê  a po  ¿piçkách do¿la  aæ k nêmu. V okamæiku, kdy se
  rozhlédl a  chtêl znovu zav⌐ít pootev⌐ené dve⌐e, dopadl její revolver celou
  svou vahou,  kterou do  nêho vloæila,  na jeho zahalenou ¿íji a ninja, nebo
  kdo to vlastnê byl, se shroutil na podlahu vedle Khova s p⌐echodnou ztrátou
  vêdomí. Nêco  chrçel a  oçi mêl  vyt⌐e¿têné, ale  nebylo mu  rozumêt. Elsa
  roztrhla çernÿ  oblek. Hledala  doklady, ale  marnê. Náhle  jí mezi  prsty
  uvízla malá  plastová kartiçka,  kterou se  prokazovali v¿ichni zamêstnanci
  jejích laborato⌐í  p⌐i vstupu  do podniku.  Prûhledná, bez  oznaçení, ale s
  miniaturním çipem.
     Takæe  o tohle  tady ¿lo.  Byl to  nêkdo od ní. Chtêl tedy zabít ji a ne
  Khova. Ten  mêl jenom  tu smûlu,  æe tu  právê teâ  byl. ¢koda.  To bylo
  naposled. Else se honily my¿lenky hlavou jako o závod je¿tê v okamæiku, kdy
  u automatu  v blízké  stanici podzemní  dráhy volala  záchrannou sluæbu. Ta
  byla rychlá  a o  nêkolik chvil pozdêji vyná¿ela generála i neznámého ninju
  na nosítkách z budovy.
     "Co teâ ?" posteskla si. "Uæ nikdy nebudu mít klid. Nikdy to nebude jako
  d⌐ív. Proç  já jsem  vûbec chtêla  bÿt bohatá  ?" zavzlykala  a pozornê  se
  rozhlédla kolem, kde by tuto noc mohla v klidu a bezpeçnê p⌐espat.



  ...... zde chybí si tak 40 stránek napêtí, erotiky a intrik ......
  ...... a následuje závêreçná kapitola za kterou bude moæná i happyend.



  Mark s  Elsou se  pomalu blíæili  k hustému  davu, kterÿ s nad¿enÿm jásotem
  vítal usmêvavého  a vêçnê  optimistického prezidenta  pozemské unie.  Jeho
  obrnêné vozidlo  se na okamæik zastavilo, aby se hned v zápêtí opêt dalo do
  svého klouzavého  pohybu p⌐eplnênou  ulicí. Jedna  z maminek  strhla na
  poslední chvíli  své dêcko  z cesty  a náhle opu¿têné pestrobarevné mávátko
  zústalo jako  nêmÿ svêdek nêkolik okamæikû leæet na rozpáleném asfaltu, neæ
  jej têæká  kola pancé⌐ového  monstra zalisovala do temného povrchu silnice.
  Jásání neutichalo a jelo se dál.  Elsa se na Marka usmála.
    " Mám pro tebe dobrou zprávu. "
   Stone  se skepticky  podíval své  partnerce do oçí. Nemêl rád p⌐ekvapení a
  vêt¿ina p⌐ekvapivÿch  zvêstí od jeho krásné p⌐ítelkynê pro nêho mívala dost
  nep⌐íjemné dûsledky.  Na mysli mu vytanula vzpomínka, jak mu Elsa p⌐ed lety
  jen tak  mimochodem p⌐i  veçe⌐i v  restauraci ⌐ekla,  æe banka, do které si
  devêt let  poctivê ukládal  své úspory  z SDPP,  právê zkrachovala.  Hezká
  zajímavost. A  v novinách to vy¿lo aæ druhÿ den. Elsa prostê vêdêla vædycky
  v¿echno z první ruky. Byl up⌐ímnê zvêdav, co to bude tentokrát.
     Znovu si ji prohlédl. Ne, dítê s ním asi neçeká. To by se tvá⌐ila jinak.
  Na povÿ¿ení to taky nevypadá. Nic slavnostního. Zase ten její svûdnÿ smích.
  Na co tak asi mûæe právê teâ myslet ? Hlavnê aƒ ho nenapíná dlouho. Rozhodl
  se, æe se zeptá.
    " Jakou zprávu ? "
    Elsa se znovu svûdnê usmála. " Skvêlou zprávu. Mêl jsi bÿt dnes odpoledne
  osobnê vyznamenán prezidentem unie, viâ . "
    " To souhlasí. " ucedil Stone.
    " Ale ty jsi o setkání s podobnÿmi osobnostmi nikdy moc nestál, æe jo ."
    " To je pravda, ale prezident....."
   "  Vyznamenání dostane¿ v zastoupení od generála Khova. V novinách to bude
  stejnê a my máme dne¿ní odpoledne volné. No není to nádhera ?? "
     Mark zalapal po dechu.
    " Ale.."
    " Ale co ? Koneçnê budeme mít chvíli çasu pro sebe. V¿echny ty vÿslechy a
  vy¿et⌐ování, co ses vrátil, skonçily. Teâ na to mûæeme spoleçnê zapomenout.
  Ty nemá¿  radost ?" udivenê se na Marka podívala a p⌐es oçi jí p⌐elétl stín
  pochybností.
    " Ale proç ? Vædyƒ mi slíbili, æe prezident..."
     "  Protoæe mé slovo má svou váhu." zaçepÿ⌐ila se Elsa. " Protoæe jsem se
  stavila v  jeho organizaçním  tÿmu a  vysvêtlila jsem  jim, jak moc pro nás
  znamená volnÿ  ças. Mêli  pochopení. Nevê⌐il  bys, ale prezident má podobné
  problémy."
    " Takæe oni mne jen tak ¿krtli ze seznamu ?"
     "  A proç  ne ?  Dêlá¿, jako by tê to mrzelo. Já tê nepoznávám. Snad ses
  nezaçal zajímat o politiku ? "
    Mark usilovnê p⌐emÿ¿lel a bylo to na nêm vidêt.
     " Ale no tak, Marku. Po⌐ádnê si prezidenta prohlédni. Vidí¿ ho naposled.
  P⌐í¿tê snad  moæná v  televizi, protoæe  tohle je prÿ jeho poslední ve⌐ejné
  vystoupení v  tomto období.  Proslÿchá se,  æe rozvêdka  zjistila, æe  ho
  solañané chtêjí  zabít. Takovÿ  nesmysl. Vædyƒ  za kaædÿm druhÿm rohem çeká
  podobnÿ panák na svou æivotní ¿anci a mohli by je, pro mne, za mne, st⌐ílet
  t⌐eba kaædÿ tÿden."
     Elsa  se vlídnê  usmála a  otoçila se  k Markovi,  ale ten  se nesmál.
  Energickÿm pohybem  odstrçil svoji p⌐ekvapenou partnerku stranou a zahledêl
  se p⌐es  davy smêrem k námêstí, kam mí⌐ila prezidentská limuzína. Jeho tvá⌐
  se zk⌐ivila  soust⌐edêním, kdyæ  odhadoval ças  pot⌐ebnÿ ke  zdolání
  nêkolikasetmetrové vzdálenosti.  Vyjde to.  Nic jiného mu nezbÿvá. Z plnÿch
  sil vyrazil  do husté  zmêti têl,  které rozráæel  hlava nehlava.  Zdê¿ené
  vÿk⌐iky nebral na vêdomí a bezohlednê postupoval stále vp⌐ed, jako p⌐írodní
  æivel. Ztrnulá  Elsa jen  beze slova  zírala na  spou¿ƒ, kterou p⌐ed jejíma
  oçima právê  zpûsobil jeden  z nejvêt¿ích  a nejohleduplnêj¿ích gentlemanû,
  jaké kdy  potkala. Byla  v ¿oku.  Desítky ranênÿch a na⌐íkajících postav se
  pomalu trousily  z davu.  Ten v¿ak  paradoxnê nijak  ne⌐ídl. Byly tu tisíce
  lidí a  v¿ichni chtêli  vidêt svého  milovaného prezidenta.  Çlovêka, kterÿ
  reprezentuje v¿echno dobré, co se ve vesmíru za poslední desetileté volební
  období událo.  Çlovêka, kterÿ  dovedl unii  k prosperitê,  kterÿ vÿhodnÿmi
  smlouvami s  jinÿmi civilizacemi  zajistil zásoby  energie pro  p⌐í¿tí
  desetiletí. Çlovêka,  kterÿ snad  ani nebyl çlovêk. Masmédia ho povÿ¿ily na
  boha. Byl  to symbol.  Symbol síly  a úspêchu. Kdo ho uvidí æivého, mûæe se
  tím chlubit do konce æivota. A to právê dnes platilo dvojnásob.
     Mark  uæ skoro  nemohl a  tak spí¿e  tu¿il, neæ  vnímal, jak  mu v  paæi
  implantovaná ampulka vst⌐íkla do æíly roztok se solanskou drogou. Zaváhal a
  p⌐ikrçil se.  To bylo  rychlé. Uæ  to nebyl  Stone. Ten  p⌐emÿ¿livÿ kapitán
  Stone, chladnê  kalkulující a vædy rozvaæující v¿echny své kroky. Stal se z
  nêj stroj  na zabíjení.  P⌐estal se  potit a zrychlil se mu tep. Svêt kolem
  nêho, jako  by se náhle zpomalil. V¿echno, kaædÿ krok, kaædé kÿvnutí hlavou
  lidí v  davu kolem,  v¿echno trvalo  neskuteçnê dlouho.  Necítil uæ  æádnou
  bolest. Nêkdo,  komu ¿lápl  p⌐ed chvílí  na nohu, se po nêm tvrdê ohnal. Na
  kapitánovê líci  se objevil  çerstvÿ krvavÿ ¿rám. Aniæ se otoçil, sekl svou
  pravou rukou smêrem k ne¿ƒastníkovi a s uspokojením zaregistroval dutÿ zvuk
  pukající lebky.     Mark se prudce otoçil k blíæícímu se prezidentovu vozu.
  Taková snobská  po¿etilost. Prezident  se tu  vozil v  pravém pozemském
  automobilu z  p⌐elomu století.  Çernÿ lak  se leskl  ve svitu  zapadajícího
  slunce a  temnê rudé  a æluté vlajky pozemské unie visely schlíple z malÿch
  æerdí na blatnících. Tak jako v têch prastarÿch filmech. Stone se nechal na
  okamæik unést  vzpomínkami na  studentská léta,  která trávil  p⌐eváænê v
  projekçním sále  university, p⌐i  prohlíæení filmû,  o jejichæ  existenci
  nemêla vêt¿ina pozem¿ƒanû uæ nêkolik desetiletí ani tu¿ení.   Droga se v¿ak
  p⌐ipomêla velice rychle. Mark pocítil nêco nového. Nêco neznámého, s çím se
  dosud nikdy  nesetkal. Byl  to hlad  po krvi.  A mêla  to bÿt  krev jednoho
  urçitého çlovêka.  Pocítil nesnesitelné  napêtí, které  se dalo vydræet jen
  velmi têæce.  Musí ho zabít . Musí to udêlat hned nebo snad ze¿ílí. Podíval
  se znovu smêrem k prezidentskému vozu.
     Politik  sedêl na zadním sedadle a zvesela kynul davûm. V obliçeji se mu
  zraçila únava  a do oçí mu zaçal pomalu prosakovat nepatrnÿ náznak pohrdání
  a apatie.  Silové generátory,  umístêné ve  dve⌐ích limuzíny,  generovaly
  extrémí silové pole, které prÿ bylo schopno odolat i jadernému vÿbuchu. Ale
  kdo by  to, proboha,  zkou¿el ?  Æhavÿ vzduch  se ví⌐il  a klokotal  nad
  neviditelnou neprûst⌐elnou  kopulí, která nepropustnê oddêlovala prezidenta
  od jeho  obdivovatelû. Bylo  sly¿et kaædé slovo, kdokoli mu mohl pohlédnout
  zp⌐íma do tvá⌐e, ale pro v¿echny zústával nedotknutelnÿ.
     Pro Marka ne. V pamêti se mu vybavil seznam elektrického rozvodu vozidla
  vçetnê nouzovÿch  okruhû energetickÿch  generátorû. Vÿsledky  práce desítek
  obêtovanÿch solanskÿch  ¿pionû právê  p⌐iná¿ely své  ovoce. Je¿tê  nêkolik
  sekund a prezidentûv ochrannÿ ¿tít se stane vêcí minulosti.
    Stone p⌐iv⌐el oçi a upadl do hlubokého transu. S pênou u úst se vyno⌐il z
  davu a nêkolika bleskurychlÿmi skoky se objevil têsnê vedle çerné limuzíny.
  Na st⌐echách blízkÿch budov padlo nêkolik rozkazû a odst⌐elovaçi se dali do
  práce. V  bdêlém stavu  by kapitán  nemêl nejmen¿í ¿anci. Ale teâ p⌐i svÿch
  ¿kubavÿch a nevyzpytatelnÿch pohybech k⌐eçovitê proskakoval mezi svi¿tícími
  kulkami, které  se v  oslnivÿch záblescích  utápêly v  silovém poli vozidla
  nebo s ¿ustivÿm çvachtáním mizely kdesi ve vydê¿eném davu.
    Mark v prûbêhu nêkolika sekund zp⌐etrhal v¿echny rozvody pod pancé⌐ovanou
  karoserií a  ochrannÿ systém  vozu s kvílením p⌐e¿el na interní generátor v
  prezidentovê zadním  sedadle. Neviditelná  kupole nad  vozem praskla  a
  zakrvácenÿ ⌐idiç  se shroutil k podlaze zasaæen vÿbu¿nou st⌐elou jednoho ze
  vzdálenêj¿ích odst⌐elovaçû.  Hedvábné potahy a çalounêní auta explodovaly v
  desítkách malÿch  vÿbuchû a  prezident jen  vyt⌐e¿tênê zíral,  jak se  jeho
  nádhernÿ muzeální  exponát pod  palbou odst⌐elovaçû  mêní v hromadu plsti a
  zohybaného plechu.   Mezitím  Stone neuvê⌐itelnê  rychle prokliçkovával  v
  krupobití ví⌐ících  st⌐el, které  mu p⌐edev¿ím  sklízely z cesty jednotlivé
  p⌐íslu¿níky prezidentovy  ochranky. Myslel  na jednu  jedinou vêc.  Musí to
  skonçit. Aƒ  uæ to dopadne  jak chce, ten  tlak se prostê nedá vydræet. Mêl
  pocit, æe mu kaædou chvíli pukne hlava. To, æe mu levou rukou právê projela
  rozæhavená vÿbu¿ná  st⌐ela nebylo  nic proti  dêsivÿm vlnám  emocí a
  nesnesitelnÿm tlakûm,  které zaplavovaly  celé jeho nitro. Skonçit. Nêkde v
  skrytu du¿e  si dokonce  p⌐ál, aby mêli odst⌐elovaçi lep¿í mu¿ku a skonçili
  to o  trochu d⌐íve. Ale ne. St⌐elci byli odsud dost daleko, armádní poçítaç
  jim vytypoval  nejpravdêpodobnêj¿í místa  moænÿch atentátû,  a tak vêt¿inou
  marnê ozobávali  fasádu protêj¿í budovy. Jen çást ze st⌐el nalezla své cíle
  v prezidentovvê  nejbliæ¿ím okolí  a to je¿tê vêt¿inou mezi jeho stráæci çi
  obdivovateli.
     Mark  nemohl jinak. Vyskoçil na sedadlo vedle politika a pohlédl na jeho
  generátor. Prezident  dræel své  krystaly pevnê  v rukou  uvnit⌐ ochranného
  pole a  nemínil je  v æádném  p⌐ípadê pustit. Nebyla ¿ance se k nim dostat.
  Stone se  jen letmo  dotkl okraje  silového pole  a energetickÿ  vÿboj ho
  odmr¿til o  pûl metru  zpêt. V  popálené ruce  ¿kubalo mnohem  více neæ  ve
  zbytku kapitánova  têla, které  se pomalu  vyçerpávalo. Cítil  únavu. Jeho
  pohyby uæ  nebyly tak  rychlé a  chápal, æe v prûbêhu p⌐í¿tích minut p⌐ijde
  jeho konec.  Absolutní vyçerpání.  Neodvratné, nevuhnutelné,  definitivní.
  Natáhl se  za jedno  ze zadních sedadel a k prezidentovê velkému p⌐ekvapení
  vylovil malÿ, úhlednÿ kuf⌐ík. Bleskurychle jej otev⌐el.
    Nad st⌐echou sousední budovy se náhle vyhouply dva vrtulníky se záloæními
   odst⌐elovaçi,  kte⌐í zaçali  pálit, jakmile  se jim  otev⌐el vÿhled  na
  vozidlo. Rozhodli  se k  taktice likvidace v¿eho æivého, zatímco prezidenta
  ochrání jeho energetickÿ ¿tít. Krupobití st⌐el bylo husté a Stone jiæ nebyl
  tak rychlÿ  jako d⌐ív.  V jednom  jediném okamæiku  mu explodoval  gejzír
  bolesti v  rûznÿch çástech têla. V posledním záchvêvu agónie otev⌐el kuf⌐ík
  a p⌐ed  vyt⌐e¿tênÿma prezidentovÿma  oçima stiskl  zcela v  rozporu s pudem
  sebezáchovy spou¿ƒ  jaderné náloæe.  V p⌐í¿tím  okamæiku v¿echny  oslepila
  oslnivá zá⌐e.
     Na  závêr je  nutno dodat,  æe vÿrobci  prezidentova energetického ¿títu
  kvalitu svého  vÿrobku ponêkud  p⌐ecenili, coæ se stalo p⌐íçinou pozdêj¿ích
  vytrvalÿch soudních  sporû. Kdyæ  vêt⌐ík rozfoukal  zbytky radioaktivního
  popela, po  aktérech akce  nezbyl ani  pomyslnÿ mastnÿ  flek. Snad  jen pár
  zajímavÿch stínû,  vypálenÿch v betonovÿch blocích stále je¿tê doutnajících
  ruin, které  zûstaly jako  památka po jednom z nejreprezentativnêj¿ích mêst
  pozemské unie.




  PS : Není to dopsané, ale pokud se najde vydavatel za rozumnÿch podmínek,
       tak to moæná i dopí¿u. Çau.

       KONTAKT TEL.: 02 / 961 439 69   záznam nonstop - reakce do 48 hod.