Jezdφm do èpan∞lska ka₧d² rok a poka₧dΘ odtamtud n∞co rodiΦ∙m p°ivezu. Letos to byl tyfus.
èly kolem dv∞ d∞ti a cht∞ly pochovat, tak jsem je pochoval. pravil hrobnφk.
Mu₧ v noci vstane a zaΦne p°echßzet sem a tam po lo₧nici. Probudφ se jeho ₧ena a ptß se: - Co se d∞je? - Ale, jß jsem ti dostal takovou chu¥ soulo₧it, ₧e v∙bec nem∙₧u spßt. Äena odhrne p°ikr²vku, vytßhne si noΦnφ koÜili a povφdß: - Tak poj∩! Mu₧ se na nφ podφvß a povφdß: - VφÜ co? Jß to rad∞ji rozchodφm.
Sest°iΦka veze d∞du do nemocniΦnφho pokoje, kdy₧ si d∞da vÜimne Φφsla pokoje: - Je₧iÜmarjß, Φtrnßctka, to je ten pokoj, kam dßvßte nevylΘΦitelnΘ p°φpady, je₧iÜmarjß... Sest°iΦka d∞du chlßcholφ: - Ale d∞do, co to povφdßte, tady jsou p°ece samΘ lehkΘ p°φpady, podφvejte, tßmhleto je slepßk, ten jde zφtra dom∙, tohleto jsou ₧luΦovΘ kameny - vφte d∞do, jß bych vßm to nem∞la prozrazovat, ale ty nevylΘΦitelnΘ p°φpady se dßvajφ na Üestnßctku, ne na Φtrnßctku. Vtom p°ijde vrchnφ sestra a povφdß: - D∞dku, kam vßs to Üoupli, vy pat°φte na Üestnßctku!