Jdou takhle po noΦnφm m∞st∞ t°i d∞vΦata. Inu potkß je chlapec, a co 
nevidφ. Jedna hnßty k°ivΘ, hlas vich°ice podoba. RozcuchanΘ vlasy, no 
prost∞ d∞s. Inu koukne na druhou. Ta je jeÜt∞ horÜφ. A ne₧ staΦφ oΦkem 
zamφ°it na t°etφ, ozve se: "Jß sem taky matfyzaΦka."

Matka °φkß synovi, kter² p°inesl ÜpatnΘ vysv∞dΦenφ:
- PoΦkej, otec ti dß, jen co vyst°φzlivφ!

Medici trΘnovali prßci s mikroskopem a m∞li hled∞t na baktΘrie ve 
slinßch. N∞kte°φ se domluvili a vpaÜovali spolu₧aΦce na sklφΦko kapku 
spermatu. Ka₧d² ΦuΦel do svΘho okulßru, potom koleg∙m navzßjem a 
dotyΦnß zaΦala nadÜen∞ vyk°ikovat "Vy tam mßte jen n∞jak² sliz, ale jß 
mßm ty baktΘrie k sv∞tu, ty jsou!" 
A p°iÜel k tomu profesor, chvφli na to koukß a pak povφdß:
"SleΦno, ₧e si rßno neΦistφte zuby je vaÜe v∞c, ale prosφm vßs, 
ud∞lejte mi to k v∙li, p°φÜt∞ si aspo≥ vyplßchn∞te ·sta..."

MediΦka na zkouÜce, a nic neznß, tak ji ten docent dß zßchrannou 
otßzku:
"Tak nßm aspo≥ °ekn∞te, jak byste amputovala penis?"
"Mno, nejd°φv bych skalpelem na°φzla k∙₧i a vazivo, podvßzala cΘvy,
a potom pilkou p°e°φzla kost."
"SleΦno, vaÜe znalosti anatomie jsou mizernΘ, ale musφm uznat, ₧e
v lßsce jste m∞la sakra kliku."

Na prochßzce vid∞l PepφΦek kon∞ se ztopo°en²m ·dem a ptal se uΦitelky, 
co to mß to zvφ°e pod b°φÜkem.
"┴le to nic nenφ, toho si nevÜφmej."
PepφΦek se uznale podφval na uΦitelku a znalecky doplnil:
"No, to bych cht∞l v∞d∞t, na jakΘho jste zvyklß vy!"

P-pßn p-prof-fesor, m-m⌠₧e ÜÜÜÜ-tudent r-robi¥ s-sk·Üku
k-ke∩ je o-opit²?
Nooo, v podstate m⌠₧e...
Ch-chlapci, p-prineste ho!

Panφ uΦitelka s d∞tmi ve Ükole probφrß pohlavnφ orgßny mu₧e a ptß 
se jich, jak by to jeÜt∞ mohlo b²t pojmenovßno.
D∞ti: "┌d, penis, pyj..."
Pak se ozve PepφΦek a °ekne: "Lemrouch!"
Panφ uΦitelka se ho ptß, kde na to slovo p°iÜel. PepφΦek povφdß:
"To jsem si nevymyslel, panφ uΦitelko, to pφÜou v knihßch. ╚etl 
jsem StarΘ pov∞sti ΦeskΘ a tam v pov∞sti o Old°ichovi a Bo₧en∞ 
stojφ: Old°ich se vracφ z projφ₧∩ky, sesedß z kon∞. P°ijde k n∞mu 
Bo₧ena polφbφ mu lem roucha."

PepφΦek p°ijde dom∙ a otec se ho ptß :
"Tak co je novΘho ve Ükole?"
"┴le dostal jsem poznßmku. UΦitelka se ptala, jak bysme nat°eli Ükolu,
tak jsem jφ °ek', aby sme tam jebli hn∞dou."
"Co si debil? To by byla Ükola moc tmavß!"

PepφΦek sedφ na zkouÜce proti uΦiteli a uΦitel se ho ptß: "Kdy₧ dva
lidΘ spolu hovo°φ a jeden z nich je hlupßk, co se stane?".
"Ten druh² neud∞lß zkouÜku," odpovφ PepφΦek.

Po zßv∞reΦnΘm vysv∞dΦenφ se sejdou t°i ₧ßci, kte°φ propadli z biologie 
a nadßvajφ na uΦitelku. Pak p°ejdou k tomu, ₧e by ji mohli n∞co ud∞lat.
Prvnφ °φkß: "Jß ji vylßkßm do lesa."
Druh² °φkß: "Jß ji povalφm na zem."
T°etφ °φkß: "A jß ji nakopu do koulφ."

Povφdajφ si Sn∞hurka a je₧ibaba, kam jφt na vysokou Ükolu.
Sn∞hurka: "Jß p∙jdu na ekonomku, sice tam nebudu nejhezΦφ, ale budu 
tam nejchyt°ejÜφ."
Je₧ibaba: "Jß p∙jdu na matfyz. Sice tam nebudu nejchyt°ejÜφ, ale 
budu tam nejhezΦφ!"

P°ijde malß AniΦka dom∙ ze Ükoly a tatφnek se ptß:
"Co bylo ve Ükole?"
"Ale nic, jen jsem dostala 4 ze zem∞pisu."
"A proΦ prosφm t∞?"
"Ale nemohla jsem najφt aljaÜku."
"...a nenechala sis ji v pokojφΦku?"

P°ijde PepφΦek ze Ükoly a °φkß:
Mami, dneska jsem se jedin² z celΘ t°φdy p°ihlßsil!"
"No to je p∞knΘ," °φkß maminka, "a na co se t∞ panφ uΦitelka ptala?"
"Kdo rozbil okno na chodb∞."

"SleΦno, znßte Ludolfovo Φφslo?"
"Ano, ano, vzpomφnßm si, ale te∩ si prßv∞ nevybavuju, jak jsou p°i 
tom nohy..."

"SlyÜela jsem, ₧e VßÜ syn studuje na univerzit∞. Co z n∞ho bude, a₧ 
skonΦφ?"
"Obßvßm se, ₧e d∙chodce."

To takhle byla jedna adeptka na zkouÜce z anatomie, ale proto₧e
byla troÜiΦku dutß, tak jφ hrozila Φty°ka, jen₧e onen zkouÜejφcφ m∞l
pochopenφ pro studenty a tak jφ dal zachra≥ujφcφ otßzku: 
"Z jakΘho svalstva jsou stydkΘ pysky?"

Ona dφvΦina se zamyslela a nesm∞le pφpla: "Z p°φΦn∞ pruhovanΘho?"

A zkouÜejφcφmu nezbylo ne₧ jφ °φci: "Tak si s nima zatleskejte a
p°ij∩te p°φÜt∞!"

U vchodu do domu stojφ mal² PepφΦek a sna₧φ se dosßhnout na zvonek. 
Jde kolem panφ uΦitelka.
"PepφΦku, poΦkej, jß ti pomohu," a zazvonφ.
PepφΦek vyk°ikne:
"Honem, panφ uΦitelko, honem utφkejte, nebo nßs chytφ domovnice!"

UΦitel hraje s d∞tmi kreslicφ hru, kdy ka₧d² nakreslφ Φßst na tabuli.
P∙vodn∞ cht∞l, aby zaΦal PepφΦek, ale pak ho napadlo, ₧e by PepφΦek
urΦit∞ zase nakreslil n∞co nesluÜnΘho, tak₧e jako prvnφ vyvolß AniΦku.

AniΦka: Toto je nßÜ d∙m.

        /\
       /  \
      /    \
     /      \
     |      |
     |      |
     |      |
     |      |


UΦitel ji pochvßlφ a vyvolß Petra.

Petr:  "Tohle jsou naÜe vstupnφ dve°e."

        /\
       /  \
      /    \
     /      \
     |      |
     |  _   |
     | | |  |
     | |_|  |


"V²born∞ Pet°e", chvßlφ uΦitel, a vyvolß Richarda.

Richard: "Toto je naÜe st°echa."

        /\
       /UU\
      /    \
     /      \
     |      |
     |  _   |
     | | |  |
     | |_|  |


"Velmi dob°e, Richarde", °φkß uΦitel a vyvolß MaruÜku.

MaruÜka: "A tady je slunφΦko."

        \|/
        -O-
        /|\
        /\
       /UU\
      /    \
     /      \
     |      |
     |  _   |
     | | |  |
     | |_|  |


"V²born∞ MaruÜko", chvßlφ uΦitel a zdß se mu, ₧e te∩ u₧ PepφΦek
nem∙₧e nic moc pokazit a tak ho takΘ vyvolß k tabuli.

PepφΦek: "Toto je m∙j otec, kdy₧ se sna₧φ sebrat m²dlo, kterΘ mu
spadlo p°i sprchovßnφ."

      ______
     /      \
    /   \|/  \
   /    -O-   \
   |    /|\   |
   |    /\    |
   |   /UU\   |
   |  /    \  |
   | /      \ |
   | |      | |
   | |  _   | |
  _| | | |  | |_
 (___| |_|  |___)

UΦitelka napsala ₧ßkovi do ₧ßkovskΘ knφ₧ky:
"Smrdφ, um²vat!"
Otec odepsal :
"UΦit, neΦuchat!"

V prvnφ t°φd∞ se v zß°φ ptß panφ uΦitelka d∞tφ:
"Kdo vi, kolik je 1+2?"
Nikdo se nahlßsφ.
"Opravdu to nikdo nevφ?"
Pak se vzadu nesm∞le p°ihlßsφ jedna holΦiΦka:
"Jß teda nevφm, kolik je 1+2, ale urΦit∞ je to to samΘ, jako 2+1, 
proto₧e operace sΦφtßnφ je na t∞lese reßln²ch Φφsel komutativnφ!"

Ve Ükole:
"PepφΦku, kdo ti pomßhal s domßcφm ·kolem?"
"Nikdo, panφ uΦitelko."
"PepφΦku, nel₧i! Kdo ti pomßhal s domßcφm ·kolem?"
"Tatφnek."
"Tak mu vy°i∩, ₧e Wolker byl Ji°φ a ne Johnnie."

Vφte co mß spoleΦnΘho uΦitelka s ₧umpou?
Bu∩ je nasranß nebo vyΦerpanß.

/ ze Ükoly / akademickΘ

"Dobr² den, pane profesore."
"Dobr² den, vß₧en² pane profesore."
"P°edstavte si, vΦera po lahodnΘm ob∞d∞ potkal jsem alternativn∞ 
mentßln∞ zalo₧enΘho spoluobΦana."
"Ale jak jste to, vß₧en² pane kolego, poznal?"
"Mo₧na tomu lze t∞₧ko uv∞°it, pane profesore, ale mφsto
'obßvßm se, ₧e vaÜe v∞ta nenφ ·pln∞ p°esnß' °φkal 'hovno', pane 
profesore."

Jak postupuje matematik, kdy₧ mß prßzdnou konvici a mß si ud∞lat Φaj?
Vezme konvici, naplnφ ji vodou, postavφ na va°iΦ, pak si p°ipravφ Φaj 
do hrnφΦku a kdy₧ se voda zaΦne va°it, zalije Φaj va°φcφ vodou.

A jak postupuje matematik, kdy₧ si mß ud∞lat Φaj a mß konvici 
plnou va°φcφ vody?
Vylije vodu a tφm p°evede °eÜenφ na p°edchozφ p°φpad.

Jak se rozliÜφ kvantov² mechanik od normßlnφho mechanika?
Kvantov² mechanik umφ zaparkovat sv∙j automobil do garß₧e, 
ani₧ by p°i tom musel otev°φt dve°e.

Jarnφ podveΦer na Pet°φn∞, na laviΦce se objφmß mladß dvojice 
matfyzßk∙... D∞vΦe se ptß chlapce:
"MyslφÜ na to na co jß?"
"To vφÜ, ₧e ano milßΦku."
"A kolik ti to vyÜlo?"

Jde po most∞ skupina holomorfnφch funkci a vesele si
prozp∞vuje.
Potkß je starß, hnusnß, svraÜt∞lß derivace a k°ikne:
"Poj∩te sem, jß vßs vÜechny zderivuju!"
Funkce se leknou a rozprchnou se po ÜirokΘm okolφ.
Jen jedna jde dßle a vesele si prozp∞vuje: "Jß jsem e na
x-tou, jß jsem e na x-tou..."
Starß svraÜt∞lß derivace se zasm∞je a zderivuje ji podle Y.

              (Ale urΦit∞ to bylo vÜechno troÜku jinak...)

Je provßd∞n v∞deck² v²zkum na pavoukovi.
V∞dec tleskne a pavouk vyskoΦφ.
V∞dec mu utrhne nohu, tleskne a pavouk vyskoΦφ.
V∞dec mu utrhne druhou nohu, tleskne a pavouk vyskoΦφ.
V∞dec mu utrhne t°etφ nohu, tleskne a pavouk st∞₧φ, ale op∞t vyskoΦφ.
V∞dec mu utrhne Φtvrtou nohu, tleskne a pavouk se ani nehne.
V²slednß zprßva znφ takto:
Kdy₧ pavoukovi utrhnete Φty°i nohy, ohluchne.

Jedou atomovφ fyzici vlakem, a vtom jeden °ekne: "3"
a vÜichni se zaΦnou °ehtat. Pak se uklidnφ, a jin² °ekne: "5"
a zase se vÜichni slo₧φ smφchy. Vzßp∞tφ dalÜφ °ekne: "11"
a vypadß to ₧e smφchy prasknou. Pßnovi co sedφ naproti je to
divnΘ, tak se jich ptß: "Prosφm vßs, Φemu se to sm∞jete ?"
"No my znßme n∞kterΘ vtipy tak dob°e, ₧e jsme si je oΦφslovali,
a u₧ je nevyklßdßme celΘ, °ekneme jen Φφslo vtipu a to staΦφ."
"Aha, a m∙₧u si to taky zkusit?"
"Jasn∞..."
Tak pßn se nadechne a povφdß: "14" ...nic, ani ·sm∞v.
Tak si °ekne, ten asi nebyl dobr², zkusφme jin²: "9"
... zase nic, koukajφ se ne n∞j divn∞. Tak vsadφ na tutovku
a povφdß: "3"
... kamennΘ ksichty. Tak se ptß:
"V₧dy¥ jsem nakonec °φkal i vtip kter² se vßm p°edtφm lφbil,
proΦ jste se nesmßli?"
"No kdy₧ vy to neumφte tak podat!"

Jist² pßn se chce nauΦit japonsky. Jde za rodil²m Japoncem a ptß se:
"Za jak dlouho se m∙₧u nauΦit dob°e japonsky?"
"NejmΘn∞ za dvacet let."

Jde za nejlepÜφm Φesk²m uΦitelem japonÜtiny:
"Za jak dlouho se nauΦφm dob°e japonsky?"
"Nejd°φv za p∞t let."

Pak potkß studenty Vè a zase se ptß:
"Za jak dlouho se m∙₧u nauΦit japonsky?"
"Mßte na to skripta?"
"Ano."
"Tak na to staΦφ dva dny."

Letφ dva odvß₧nφ chlapφci v bal≤nu. Stalo, ₧e je vφtr odvßl n∞kam 
do mrak∙ a oni ztratili p°ehled o tom, kde jsou. Nevid∞li nic ne₧ 
mlhu kolem sebe. èt∞stφ je vÜak neopustilo, v mracφch se na chvφli 
objevila pr∙rva,kterou zahlΘdli dole na zemi Φlov∞ka.
"Halooooo, paneee, kdeee jsmeee?"
Äßdnß odpov∞∩.
"Halooooo, paneee, kdeee jsmeee?"
╚lovφΦek zvedl hlavu, ale nic ne°φkal, jen se na bal≤n smutn∞ dφval.
"Halooooo, paneee, kdeee jsmeee?", volali zoufalci z bal≤nu.
A tu koneΦn∞ tßzan² odpov∞d∞l: "V bal≤≤≤≤≤≤nuuuuu!"

Pak se mraky zatßhly, a cestovatelΘ op∞t osi°eli, uzav°eli se do sebe 
a p°em²Üleli, co si o tom vlastn∞ majφ myslet. A₧ to jeden rozlouskl.
"VφÜ," povφdß, "ten Φlov∞k dole, to byl urΦit∞ matematik."
"???"
"No za prvΘ mu to strßßßÜn∞ dlouho trvalo, za druhΘ m∞l pravdu, a 
za t°etφ je nßm to stejn∞ na nic."

Novinß°, matematik a fyzik jedou spolu vlakem Arizonou. Novinß° se 
dφvß z okna a po chvφli prohodφ: "Jak tak koukßm, vÜechny krßvy 
v Arizon∞ jsou ΦernΘ".
Fyzik jej poopravφ: "Pane kolego, to jste °ekl velmi nep°esn∞. Aby 
to bylo p°esnΘ, musφte °φci: VÜechny krßvy v Arizon∞, kterΘ jsme 
vid∞li, jsou ΦernΘ".
Matematik zvedne hlavu od Φtenφ a pravφ: "Ale ani vy jste to 
ne°ekl sprßvn∞, pane kolego. Sprßvn∞ musφte °φci: VÜechny krßvy 
v Arizon∞, kterΘ jsme vid∞li, jsou alespo≥ z jednΘ strany ΦernΘ".

ProΦ B∙h nikdy nedostal mφsto na univerzit∞
-------------------------------------------

1/ M∞l jen jednu v²znamnou publikaci.

2/ Navφc byla v hebrejÜtin∞.

3/ TakΘ nem∞la ₧ßdnΘ odkazy na literaturu.

4/ Ke vÜemu nebyla publikovßna ve v²znamnΘm slovnφku.

5/ Jsou i pochyby o tom, ₧e ji napsal sßm.

6/ Mo₧nß, ₧e je pravda, ₧e stvo°il sv∞t, ale co ud∞lal od tΘ doby?

7/ Jeho p°φstup ke spoluprßci je velice svΘrßzn².

8/ V∞deckß komunita stßle m∞la a mß problΘmy s kontrolou jeho
   v²sledk∙.

9/ Nikdy si p°i prßci s lidsk²mi vzorky nevy₧ßdal souhlas V²boru pro
   etiku.

10/ Kdy₧ se jeden experiment nezda°il, tak se sna₧il zahladit stopy
    utopenφm vzork∙.

11/ Kdy₧ se jednotlivΘ vzorky nechovaly podle oΦekßvßnφ, tak je
    odstranil.

12/ Mßlokdy chodil p°ednßÜet, obvykle jen prokßzal Φtenφ Knihy.

13/ Leckde se dokonce °φkß, ₧e za n∞j p°ednßÜel jeho syn.

14/ Prvnφ dva studenty vyhodil za p°φliÜnou touhu po v∞d∞nφ.

15/ AΦkoliv m∞l ke zkouÜce jen deset po₧adavk∙, v∞tÜina student∙ stejn∞
    neusp∞la.

16/ M∞l jen obΦasnΘ konzultaΦnφ hodiny, a navφc jen na vrcholku hory.

P°ed domem stojφ biolog, fyzik a matematik. Do domu vstoupφ Φlov∞k a 
po chvφli vylezou dva lidΘ.
Biolog: "┴, tady to vidφte. Jasn² p°φpad rozmno₧ovßnφ."
Fyzik: "Ale kdepak pane kolego. To byla chyba v m∞°enφ."
Matematik: "M²lφte se. Za chvφli tam vleze jeÜt∞ jeden a nebude 
tam nikdo."      
                                           (SUP)

èpiΦky ve sv²ch oborech dostaly na konferenci zßludn² dotaz:
"Kolik je 2x2?"

Stroja° vytßhl logaritmickΘ pravφtko, chvφli s nφm laboroval a pak 
°φkß: "Je to 3.99."

Fyzik nahlΘdl do tabulek, vlo₧il problΘm do svΘho poΦφtaΦe a po chvφli 
oznamuje: "V²sledek le₧φ mezi 3.98 a 4.02."

Matematik se chvφli soust°edφ a nevnφmß v∙bec nic okolo, a pak pravφ:
"Odpov∞∩ nevφm, ale jsem si jist, ₧e existuje."

Filozof:
"Co tφm myslφte, 2x2?"

Logik:
"Prosφm, definujte 2x2 p°esn∞ji."

Prßvnφk zav°el vÜechna okna a dve°e, opatrn∞ se rozhlΘdl a ptß se:
"Kolik chcete, aby to bylo?"

To se takhle jednou Svat² Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom 
Pra₧Ütφ studenti p°i p°φprav∞ na zkouÜky. Povolß tedy and∞la, a¥ 
zjistφ, co se dole d∞je.

Je jeden m∞sφc p°ed zkouÜkami a and∞l hlßsφ:
- Medici se uΦφ a ekonomovΘ a prßvnφci chlastajφ.

T²den p°ed zkouÜkami:
- Medici si u₧ opakujou, vÜechno um∞jφ, ekonomovΘ zaΦφnajφ Φφst skripta 
  a prßvnφci chlastajφ.

VeΦer p°ed zkouÜkami:
- Medici jsou u₧ nauΦen², um∞j to pozpßtku, ekonomovΘ doΦetli taktak 
  Samuelsna a prßvnφci se modlejφ.
Svat² Petr povφdß:
- Modlejφ °φkßÜ? No tak to jim pom∙₧eme...