Sherlock Holmes a Dr. Watson vyjeli do p°φrody. VeΦer unaveni ulehli do 
stanu. Holmes se v noci probudil, Ü¥ouchl do Watsona a kdy₧ jej 
vzbudil, povφdß:
"Drah² Watsone, vidφte ty jasnΘ hv∞zdy? VÜiml jste si, jak je jasnΘ 
nebe? Co z toho m∙₧ete vyvodit?"
"Tedy, toto nßm jasn∞ °φkß, ₧e zφtra bude suchΘ a sluneΦnΘ poΦasφ.
"Ne, Watsone, je to mnohem jednoduÜÜφ. Znamenß to pouze, ₧e nßm n∞kdo
ukradl stan."

Sluha John Φekß v p°φstavu na svΘho pßna, kter² se vracφ z cest.
"Co je novΘho, Johne?" tß₧e se lord Edward.
"Celkem nic, VaÜe lordstvo."
"P∙l roku jsem mimo Anglii a tady se zatφm nic nestalo?"
"Snad jen to, ₧e kos, kter² denn∞ zpφval na javoru p°ed vaÜφm oknem 
ji₧ nezpφvß pane."
"Mohl byste mi °φci proΦ nezpφvß?"
"Proto₧e ten javor u₧ neexistuje," odpovφdß John.
"ProΦ neexistuje, Johne?"
"Sho°el, VaÜe lordstvo."
"Proboha, kdy?"
"Ten den kdy sho°el VßÜ zßmek."
"M∙j zßmek sho°el, Johne?"
"Ano, ten den kdy lady Victorie upadla v lo₧nici s ho°φcφm svφcnem 
v ruce."
"A proΦ upadla, Johne?"
"Z°ejm∞ v rozΦilenφ VaÜe lordstvo."
"Ona se rozΦφlila?"
"Ano, kdy₧ se polekala, ₧e ji n∞kdo vid∞l s tφm vousat²m podkonφm."
"Ale to p°ece nenφ nic novΘho, Johne."
"V₧dy¥ jsem °φkal, vaÜe lordstvo, ₧e se nic novΘho nestalo."

Star² lord p°ijde veΦer dom∙, sluha mu pomßhß z kabßtu a 
polohlasem °φkß: "Tak co, ty star² krokod²le, zase jsi byl v 
baru nasßvat a koukat po hezkejch holkßch, co?"
Lord odpovφ: "Nikoliv, Jamesi. Dneska jsem si byl koupit 
naslouchacφ p°φstroj..."

                                   (marekf@bsdi.infima.cz)

Stojφ dva lordi na molu a chytajφ ryby. Jednomu zabere a po dlouhΘ 
nßmaze vytßhne mo°skou pannu. SkuteΦn² exemplß° svΘho druhu. Lord si ji 
dlouze prohlφ₧φ a pak ji se znechucenφm hodφ zpßtky do mo°e.
Ten druh² se ho zeptß: "ProΦ?"
On se otoΦφ a zeptß se: "Jak?"

V jednom Lond²nskΘm pßnskΘm klubu, jdou po tradiΦnφ skleniΦce whisky na 
pßnskou toaletu lord George a lord Winston. Po vykonanΘ malΘ pot°eb∞, 
se oba vracφ nazpßtek do haly. OvÜem lord Winston rovnou, ale lord
George si jeÜt∞ umyje ruce. Potom kdy₧ spolu sedφ u tradiΦnφho Üßlku 
anglickΘho Φaje povφdß lord Gorge lordu Winstonovi:
"VaÜe lordstvo, nechci nijak vyzdvihovat svoje vzd∞lßnφ, ale nßs v 
Oxfordu uΦili, ₧e kdy₧ jdeme z pisoßru, ₧e si mßme um²t ruce."
Nato lord Winston odpovφdß:
"VaÜe lordstvo, to zase nßs v Cambridgi uΦili, jak si ty ruce 
nepoΦ∙rat!"

/ o man₧elstvφ

Adam se nespokojen∞ brouzdß rajskou zahradou a jednoho dne zavolß
na Boha: "Pane, mßm problΘm".

"Jak² problΘm mßÜ, Adame?", ptß se B∙h z nebes.

"Pane, vφm ₧e jsi mne stvo°il a ₧e jsi stvo°il pro mne tuto nßdhernou
zahradu se vÜemi t∞mi krßsn²mi zvφ°aty tady, ale jß nejsem Ü¥astn²".

"A proΦ ne, Adame?", ptß se B∙h.

"Cφtφm se osam∞l²", °φkß smutn∞ Adam.

"Adame, na to mßm v²bornΘ °eÜenφ", °φkß B∙h. "Jß pro tebe stvo°φm
₧enu."

"Co je to ₧ena?" ptß se Adam.

"Ta ₧ena bude nejinteligentn∞jÜφ, nejcitliv∞jÜφ, nejstarostliv∞jÜφ
a nejkrßsn∞jÜφ stvo°enφ, jakΘ jsem kdy ud∞lal. Bude tak inteligentnφ,
₧e bude sama v∞d∞t co chceÜ jeÜt∞ d°φve, ne₧ si to sßm uv∞domφÜ. Bude
tak citlivß a starostlivß, ₧e vycφtφ ka₧dou tvoji nßladu a bude v∞d∞t,
jak t∞ uΦinit Ü¥astn²m. Jejφ krßsa bude nadpozemskß. Splnφ ka₧dou tvoji
touhu a pot°ebu. Bude Ti v²born²m druhem", °φkß B∙h.

"To znφ skv∞le!", °φkß Adam.

"Ale bude t∞ to n∞co stßt, Adame", °φkß B∙h.

"A co m∞ ta ₧ena bude stßt, pane?", ptß se Adam.

"Bude t∞ stßt tvou pravou ruku, pravou nohu, pravΘ oko, pravΘ ucho
a pravΘ varle", sd∞lφ B∙h.

Adam o tom dlouho p°em²Ülφ a pak se zeptß: "Ehm.. a co bych tak mohl
dostat za jedno ₧ebro?"

(a zbytek je u₧ znßmß historie).

Autohavßrie. Dva p°ßtelΘ stoupajφ k nebi a Svat² Petr se ptß toho 
prvnφho:
"Tak co, jak jsi by v∞rn² svΘ ₧en∞?"
"No jß jsem byl ohromn∞ v∞rn², ani jednou jsem MaruÜce nezahnul, 
ani pomyÜlenφ."
"Ano mßm to tady", odpovφ Petr.
"DostaneÜ vilu u mo°e a mercedes".
"A co ty?" otoΦφ se na druhΘho.
Ten vidφ ₧e to asi neobel₧e a tak trochu s rozpaky p°iznß:
"No to vφÜ Svat² Pet°e, sna₧il jsem se, ale v₧dycky to taky 
nebylo mo₧nΘ...."
"Nebylo to ale nejhorÜφ", °φkß Petr. "DostaneÜ Ükodovku a haciendu 
na plß₧i"
A tak si tam ti dva ₧ili, jezdili po nebesk²ch silnicφch a₧ se 
zase jednou skoro srazili. Vyb∞hli z auta a hele... 
"Nazdar kamarßde, jak se mßÜ?" 
"No jß se mßm dob°e, Ükodovka nenφ tak ÜpatnΘ auto a ta hacienda. No 
ale koukßm ty z toho mercedesu nejsi a₧ tak nadÜen²".
"Ale jsem, jsem, ale vΦera jsem potkal svou ₧enu".
"To je ale bßjeΦnΘ ₧e se dostala taky do nebe, a jak se mß?"
"Ale, jela na kole".

Bavφ se dv∞ p°φtelkyn∞: 
"Dφvala jsi se n∞kdy p°i milovßnφ man₧elovi do oΦφ?"
"Jo, dφvala."
"A jak² to bylo?"
"StraÜn² - on stßl ve dve°φch."

"Blahop°eji vßm," povφdß lΘka° Ü¥astnΘmu otci,
"vaÜe man₧elka porodila bez problΘm∙ ÜestΘ dφt∞."
"Snad pßtΘ, ne?"
"Ale ano, to takΘ."

"Co jsem ₧enat², vÜechno je mi zakßzßno. Kou°it nesmφm, pφt nesmφm a
do hospody taky nesmφm," °φkß Franta p°φteli. 
"No a proΦ neprotestujeÜ?"
"Protestovat taky nesmφm."

"╚lov∞k, kter² nedokß₧e mluvit tak, aby mu ostatnφ rozum∞li, je 
idiot. ChßpeÜ m∞ milßΦku?"
"Ne drahß!"

"Dcera se mi p°iznala, ₧e se chcete vzφt. Dohodli jste u₧ takΘ den 
svatby?" ptß se otec budoucφho zet∞.
"Tento problΘm jsem p°enechal jφ."
"A s≥atek bude cφrkevnφ nebo civilnφ?"
"O tom rozhodne jejφ matka."
"A z Φeho budete ₧φt?"
"To, prosφm, zßle₧φ na Vßs!"

Do tramvaje nastoupφ chlapφk, kter² mß trochu upito, visφ na 
dr₧adle, ukß₧e rukou vlevo a povφdß:
"Tady v t² °ad∞ sedφ samφ volovΘ...!"
Potom ukß₧e do prava a povφdß:
"...a tady v t² °ad∞ sedφ samφ parohßΦi!"

V pravΘ °ad∞ se zvedne starÜφ pßn a rozΦilen∞ na n∞j vyjede:
"No dovolte! Moje ₧ena mi nebyla nikdy nev∞rnß!"
Chlapφk ho p°ejede pohledem a klidn∞ pronese:
"Tak si raΦte p°esednout..."

 - Drahß, p°iÜij mi, prosφm t∞, knoflφk na koÜili.
 - A kter²? Chybφ ti tam dva...

Dva mu₧i jdou po chodnφku, kdy₧ jeden se zastavφ a vyhrkne:
"Proboha, tßmhle stojφ mß ₧ena a bavφ se s mojφ milenkou!"
"A sakra", pravφ ten druh², "prßv∞ jsem cht∞l °φci totΘ₧!"

HolΦiΦka se dφvß na svou maminku, jak si oblΘkß nov² ko₧ich.
"Mami, uv∞domujeÜ si, ₧e aby sis tohle mohla oblΘknout, muselo
to ubohΘ zvφ°e hrozn∞ trp∞t?", ptß se holΦiΦka.

Mßma se podφvß p°φsn∞ na holΦiΦku: "Co si to dovolujeÜ takhle mluvit
o tvΘm otci?"

Chlßpek nßhle zem°el a nem∞l sepsanou poslednφ v∙li. VyΦerpanß vdova 
sedφ u prßvnφka a ₧ßdß radu. Prßvnφk povφdß:
"Tak₧e, vßÜ man₧el zem°el a nenapsal zßv∞¥. ╪ekl n∞co p°ed tφm, ne₧ 
zem°el?"
"Jo. ╪φkal tohle: 'Marie, polo₧ tu puÜku, stejn∞ s nφ netrefφÜ ÜirÜφ 
stranu stodoly.'"

"Jak je to mo₧nΘ, moje drahß, ₧e mi schßzφ u kabßtu t°i knoflφky?"
"To nevφm, ale pokud se pamatuji, tak u₧ tam nebyly, kdy₧ jsme se 
brali."

Jakß zvφ°ata majφ ₧eny nejrad∞ji?

 - liÜku za krkem
 - Jagußra v garß₧i
 - tygra v posteli
 - vola na slu₧ebnφ cest∞

Jak² by byl sv∞t bez mu₧∙?
Bez zloΦinu a pln² tlust²ch, Ü¥astn²ch ₧en.
                                                   (Nicole Hollanderovß)

Jaky je rozdφl mezi novinß°em a man₧elem?
Novinß° svΘ spolupracovnφky znß, man₧el ne.

Jde bßba s d∞dkem po louce, obloha je zata₧enß a zaΦφnß prÜet. 
Znenadßnφ uhodφ blesk t∞sn∞ vedle bßby a d∞dek °φkß:
"No co to?"
A za chvφli uhodφ vedle bßby a d∞dek znovu °φkß:
"No co to?"
Pak se blesk trefφ p°φmo do bßby a d∞dek:
"No proto!"

"Jo₧ko, v₧dy¥ ty mßÜ tak holou hlavu jako zadek mojφ ₧eny!"
(Jo₧ka si p°ejede rukou po hlav∞...)
"Opravdu!"

"Kluci v kancelß°i °φkali, ₧e ten nov² poÜ¥ßk svedl vÜechny ₧enskΘ v 
ulici a₧ na jednu," povφdß Harvey svΘ man₧elce. 
Ta okam₧ik p°em²Ülφ, naΦe₧ prohlßsφ: 
"Vsadφm se, ₧e to je ta starß Φ∙za Jenkinsovß."

"KoneΦn∞ jsem p°iÜla na to, jak z mu₧e vytßhnout penφze," chlubφ se
jistß ₧ena p°φtelkyni. "VΦera veΦer jsme se hßdali a jß mu °ekla,
₧e se vracφm k matce. Dal mi na cestu."

Kovboj se rozhodne o₧enit, p°ijede do m∞sta a po krßtk²ch nßmluvßch se
konß svatebnφ ob°ad. Po ob°adu posadφ svou novoman₧elku na svΘho kon∞
a jedou spolu vst°φc prΘrii.
Kdy₧ k∙≥ pod jejich tφhou klop²tne, kovboj p°itßhne ot∞₧e a pravφ:
"Tak to bylo poprvΘ!". Jedou a odpoledne unaven² k∙≥ op∞t klop²tne.
Kovboj mu op∞t p°itßhne ot∞₧e a pravφ "Tak to bylo podruhΘ".
K veΦeru u₧ k∙≥ umdlΘvß ·navou a op∞t klop²tne. Kovboj °ekne: "Tak to
bylo pot°etφ, seskoΦφ ze sedla, sundß man₧elku a kon∞ zast°elφ.

Novoman₧elka dostane hysterick² zßchvat. "Cos to ud∞lal? Jak se te∩
odsud dostaneme?"

Kovboj se na nφ podφvß a pravφ: "Tak to bylo poprvΘ..."

KrejΦφ bere klientovi mφry na oblek.
"Jste ₧enat² nebo svobodn²?", ptß se ho.
"Äenat²". 
"Tak to vßm ud∞lßm v saku tajnou kapsiΦku."

"Maminko, proΦ jste mi ne°ekla, ₧e mß vaÜe dcera zrzavΘ p°irozenφ?"
"A tob∞ to vadφ ze¥ßΦku?"
"Ne, ale kluci ve fabrice se mi sm∞jou!"

Man₧el man₧elce:
"Ty m∞ milujeÜ, jenom kdy₧ pot°ebujeÜ penφze!"
"To nenφ pravda. Jß t∞ miluji po°ßd."
"No prßv∞...  "

Man₧el °φkß ₧en∞:
"Dnes jsem t∞ zahlΘdl na ob∞d∞ s cizφm mu₧em. Chci vysv∞tlenφ a chci 
slyÜet pravdu!"
"Tak si to ujasni, co chceÜ. Vysv∞tlenφ, nebo pravdu?"

Man₧elΘ p°iÜli k lΘka°i a lΘka° povφdß man₧elovi:
"Vφte, ta VaÜe man₧elka se mi v∙bec nelφbφ."
Man₧el na to:
"Ani mn∞ pane doktore."

Man₧elka cht∞la p°ekvapit man₧ela a koupila vestav∞nu sk°φ≥.
Novou sk°φ≥ °emeslnφci p°imontovali do st∞ny. Po Φase jela venku
tramvaj a sk°φ≥ spadla na zem. Man₧elka se lekla a p°imontovala
sk°φ≥ zpßtky do st∞ny. Po Φase jela tramvaj a sk°φ≥ op∞t spadla.
Myslela si, ₧e sk°φ≥ Üpatn∞ p°imontovala, a tak zavolala souseda,
aby jφ sk°φ≥ p°imontoval on. Sk°φ≥ byla p°imontovßna. Po Φase jela
tramvaj a sk°φ≥ spadla... Dali hlavy dohromady a soused °ekl sv∙j
nßpad:

"Vlezu do sk°φn∞ a kdy₧ pojede tramvaj, budu sledovat, kter² Üroub
se uvolnφ a hned budeme v∞d∞t, proΦ sk°φ≥ padß."

Soused vlezl do sk°φn∞ a Φekal. Sousedka zatφm Üla do kuchyn∞, aby
mu uva°ila kßvu. Na to p°iÜel man₧el dom∙ z prßce a co nevidφ...
V p°edsφni cizφ boty, v kuchyni dv∞ kßvy, v lo₧nici novß sk°φ≥ a v nφ
soused. Chvφli se na sebe koukajφ a soused °φkß:

"RadÜi mi dv∞-t°i vra₧, proto₧e kdy₧ ti °eknu, ₧e tu Φekßm a₧ pojede
tramvaj, urΦit∞ mi neuv∞°φÜ!"

- MilßΦik, keby som spadla do rieky, skoΦil by si po m≥a?
- A ke∩ poviem, ₧e ßno, tak spadneÜ?

"MilßΦku, musφÜ mi na ka₧dou otßzku odpovφdat otßzkou?"
"Opravdu to d∞lßm?"

"MilßΦku, tak jak ti chutnal dneÜnφ ob∞d?"
"MusφÜ si za ka₧dou cenu hledat d∙vod k hßdce?"

"M∙j man₧el mi denn∞ d∞lß p°ednßÜku, jak dob°e um∞la va°it jeho 
matka," st∞₧uje si Marie.
"M∙j man₧el to d∞lal takΘ," mßvne rukou Eva.
"A u₧ to ned∞lß?"
"Ne! ZaΦala jsem mu vyprßv∞t, jak dob°e um∞l m∙j tßta vyd∞lßvat velkΘ 
penφze."

Mu₧ p°ijde dom∙ a °φkß ₧en∞:
"Starß, vyhrßl jsem prvnφ cenu ve sportce, bal kufry!"
"Ano, ano, drah², a kam pojedeme?"
"Jß nikam, ale ty se rychle pakuj!"

Mu₧ se u nevalnΘ snφdan∞ pohßdß se svou ₧enou:
"Ani v posteli nejsi dobrß!" vyk°ikne na nφ, bouchne dve°mi a odejde
do prßce.

O hodinu pozd∞ji se mu to rozle₧φ v hlav∞; usoudφ, ₧e to trochu
p°ehnal a tak zavolß svΘ ₧en∞ dom∙. Po dlouhΘm vyzvßn∞nφ jeho ₧ena
zvedne telefon.
"ProΦ ti trvalo tak dlouho, ne₧ jsi zvedla telefon?", divφ se mu₧.
"Byla jsem v posteli." odpovφdß ₧ena.
"A co d∞lßÜ v tuhle dobu v posteli?", divφ se on.
"Pot°ebovala jsem si zjistit nestrann² nßzor."

Mu₧ volß svΘ ₧en∞ z lßznφ: "Mßm jinou."
Zena se ho ptß: "Mß jinou?"
"Ne, ale mß ji tady."

Ned∞lnφ odpoledne. Rodinka si vyrazφ do ZOO. Toulajφ se a dostanou se 
do pavilonu opic. V nest°e₧enΘm okam₧iku gorilφ samec popadne 
man₧elku, vtßhne ji dovnit° a zaΦne z nφ strhßvat obleΦenφ. Man₧elka 
zoufale k°iΦφ: "Josefe, Josefe, co mßm d∞lat?"
Man₧el: "Zkus to jako doma, °ekni t°eba, ₧e t∞ bolφ hlava..."

On a ona v posteli. Zazvonφ telefon. Ona ho zvedne poslouchß a potom 
°ekne:
"Ano, ano, dob°e," a polo₧φ.
"Kdo to byl" zeptal se partner.
"Ale jen man₧el volal ₧e p°ijde pozd∞ji, proto₧e hraje s tebou karty."