STARè═ ╚L┴NKY:
31.12.
Jejφ sestra Hana
(zßznam snu)
30.12.
Destilßt hnusu a hr∙zy
(p°edsilvestrovskß recenze)
29.12.
SmeΦka p°ed doup∞tem
(loveckΘ v²jevy z ΦeskΘ politiky)
28.12.
Globßlnφ trojjmΘno
(amerikanizovan² jezevΦφk)
25.12.
DφvΦφ vßlka III.
(popis kreslenΘho filmu)
24.12.
DφvΦφ vßlka II.
(popis kreslenΘho filmu)
23.12.
DφvΦφ vßlka
(p°ehodnocenφ pov∞sti)
22.12.
Zapφt vφno vφnem
(reportß₧ z privßtnφ ochutnßvky)
21.12.
Hr∙za za obzorem
(p°edvßnoΦnφ recenze)
18.12.
Vyhublφ chrti bßsnφ a vßlek
(psφ - antologie)
17.12.
Duchovnφ pornografie
(recenze)
16.12.
Kerouac ze sekuritky
(zprßva z detektivnφho podsv∞tφ)
15.12.
Pocta reconquist∞
(vzpomφnka na Üpan∞lskΘ hrady)
14.12.
Sßm sob∞ inzerentem
(zrozenφ mimo°ßdnΘ p°φlohy)
11.12.
Malφ strß₧ci Litvy
(kout pro bßse≥ - psφ antologie)
10.12.
Chlßpek s bouchaΦkou
(zprßva z d∞jinnΘho podzemφ)
9.12.
Anarchie v slu₧bßch bankovnictvφ
(recenze)
8.12.
RuskΘ hody
(nostalgickΘ receptury)
7.12.
Rudolf∙v pßd
(zprßva o zvφ°atech na prvnφm sn∞hu)
4.12.
Jakß radost, milΘ d∞ti
(kout pro bßse≥ - psφ antologie)
3.12.
Hra na nudu
(dodatek k proslovu)
2.12.
V²sm∞ÜnΘ t∙tßnφ
(rozpaky nad neteΦn²m poΦφtaΦem)
1.12.
Kon∞ se takΘ st°φlejφ
(zprßva z mravnφho podsv∞tφ)
Materißly 1998 a₧ do konce °φjna 1998
Materißly za rok 1997
|
31.12.1998
Jejφ sestra Hana
(zßznam snu)
Na èt∞pßna nßs po letech navÜtφvil m∙j otec. Jako ka₧d² rok jsem jej pozval na ob∞d, ale tentokrßt skuteΦn∞ p°ijel. NßÜ vztah je dost slo₧it² - traumaty se zaΦal napl≥ovat u₧ v dobßch, kdy mi bylo n∞jak²ch dvanßct t°inßct let. Vysok², Ütφhl², elegantnφ jako v₧dy vyprßv∞l o sv²ch sportovnφch v²konech, kterΘ se v jeho v∞ku - tßhne mu na osmdesßt - zdajφ skoro neuv∞°itelnΘ, a ΦilΘm spoleΦenskΘm ₧ivot∞, toΦφcφm se v∞tÜinou kolem poh°b∙ p°ßtel a znßm²ch. NßvÜt∞va prob∞hla v poklidu a zßbav∞, doprovodil jsem jej na autobus, a kdy₧ odjel, cφtil jsem se lΘpe ne₧ obvykle, jako by se minulost maliΦko zajizvovala.
Za Φty°i dny se mi nad rßnem zdßl zvlßÜtnφ sen. Odehrßval se na tßtov∞ starΘ d°ev∞nΘ chat∞ nad Berounkou, kterß stojφ na malΘ ploÜin∞ pod strm²m svahem p°φle₧itostnΘho lomu, odkud n∞kdy koncem minulΘho stoletφ vyt∞₧ili kßmen na stavbu ₧elezniΦnφho m∙stku p°es potok dole u °eky. Tady jsem trßvil jako dφt∞ v∞tÜinu vφkend∙ a prßzdnin. Dlouho jsem tam nebyl, ale n∞kdy se p°istihnu, ₧e si v zamyÜlenφ bezd∞Φn∞ kreslφm zcela urΦitΘ v²seky tΘ krajiny. ╪ekl bych, ₧e si ji pamatuji dost p°esn∞.
Stojφme s ₧enou a dcerami na verand∞ a otec hrd∞ ukazuje, co kde vylepÜil. PyÜnφ se rozsßhlou novou p°φstavbou, kterß vedle trampskΘ chaloupky vyhlφ₧φ jako luxusnφ parnφk vedle malajskΘ d₧unky. Velk²mi okny vidφme pohodln∞ vybavenou halu s lenoÜkami, krbem, knihovnou a sbφrkou star²ch zbranφ, prost∞ ideßlnφ pokoj postarÜφho gentlemana."Dovnit° vßs zatφm nepozvu," °φkß otec. "Dlouho jsme se nevid∞li a nejd°φv musφm zjistit, jestli se umφte chovat."
Z k°ovin pod verandou vychßzejφ r∙znφ lidΘ, vesm∞s v hlouΦcφch. Neznßm je. Otec je p°edstavuje jako r∙znΘ vzdßlenΘ p°φbuznΘ, n∞kter²m vyjde vst°φc, s jin²mi mluvφ svrchu, o n∞kom mi zaÜeptß, ₧e je to straÜn² otrapa, kter² po°ßd n∞co chce. Je z°ejmΘ, ₧e mß situaci pln∞ ve sv²ch rukßch, ₧e p°φchozφ t°φdφ podle n∞jakΘ pevn∞ ustßlenΘ hierarchie, s nφ₧ se vÜichni smφ°ili. "P°ijede lokßlkou v Üest," °φkß n∞kter²m a zve je do hospody, kam pr² potom p∙jdou. "Aspo≥ poznßte mΘho syna," dodßvß a plßcß mne po zßdech. Ve snu jsem v∞d∞l, kdo mß p°ijet, byla to vzßcnß nßvÜt∞va, mo₧nß maminka, nevφm, po probuzenφ jsem to zapomn∞l. JinΘ p°φbuznΘ nikam nepozval. V₧dycky na mne mrkl a tiÜe °ekl: "VÜechno by sn∞dli a vypili."
Nßhle jsem si uv∞domil, ₧e musφm jeÜt∞ p°ed p°φjezdem onΘ osoby n∞co napsat. Pustil jsem se do prßce, zatφmco se otec chystal na nßdra₧φ. Ve vzduchu byla nervozita, psanφ mi neÜlo, mo°il jsem se s tφm a nakonec jsem p°φtomnΘ poprosil, aby Üli na nßdra₧φ sami, ₧e pak p∙jdu rovnou do hospody. Otec nespokojen∞ vrt∞l hlavou a opakovan∞ zd∙raz≥oval, ₧e musφm p°ijφt nejpozd∞ji do p∙l sedmΘ, nebo¥ tam p°ece vÜichni budou hlavn∞ kv∙li mn∞, a pak s mojφ rodinou a n∞kolika p°φbuzn²mi, stoupal p°φkrou strßnφ k polnφ cest∞. Osam∞l jsem. Prßce mi Üla od ruky a za chvφli jsem dosp∞l k poslednφ v∞t∞. NedokonΦil jsem ji vÜak, proto₧e z ke°∙ pod chatou vystoupil hlouΦek vzdßlen²ch p°φbuzn²ch veden² jak²msi nazrzl²m vousßΦem v m²ch letech. U₧ tady byli p°edtφm. Pat°ili k t∞m, kter²m otec o hospod∞ ne°ekl.
Po₧ßdali mne o Papin∙v hrnec, kter² pr² mß otec urΦit∞ n∞kde v chat∞. Slo₧it∞ mi vysv∞tlovali, proΦ jej tak nalΘhav∞ pot°ebujφ, moc jsem tomu nerozum∞l, ale vydal jsem se hrnec hledat, proto₧e to byli otcovi p°φbuznφ a cht∞l jsem jim vyhov∞t. Hrnec nebyl na polici, ani ve sk°φni s nßdobφm, marn∞ jsem ho hledal v r∙zn²ch skr²Üφch, je₧ znßm z d∞tstvφ, a p°φbuznφ mi p°itom Ümejdili za zßdy, brali do rukou r∙znΘ otcovy v∞ci a hartusili, ₧e Üpatn∞ hledßm, ₧e tu ten hrnec nutn∞ musφ b²t.
Zrzoun nakonec otev°el dve°e i do zapov∞zenΘ haly v p°φstavb∞. Protestoval jsem, ₧e tam nesmφm vstoupit, ale on se zlobn∞ uchechtl a °ekl, ₧e ji tedy prohledß sßm. Za chvilku se vrßtil. "Nenφ tam," prohlßsil struΦn∞, svolal sv∙j hlouΦek a vÜichni odeÜli. Usedl jsem k papφru, abych dokonΦil poslednφ v∞tu a mohl vyrazit na smluvenou sch∙zku, nebo¥ Φas se nachyloval. P°ed chatou, kam jsem z verandy nevid∞l, se nßhle ozvaly veselΘ hlasy: "Viktore! Jsi tady? Viktore! Viktore!"
P°ed chatou stßla hezkß Φernovlasß ₧ena s menÜφm starÜφm pßnem a po strßni se blφ₧ilo n∞kolik dalÜφch postav. To musφ b²t Renata RoubφΦkovß se sv²m tßtou, napadlo mne. Renata pat°ila k m²m platonick²m lßskßm z gymnazißlnφch let a takΘ jejφho otce, znßmΘho sklß°skΘho v²tvarnφka, kter² se po osmaÜedesßtΘm nenechal "znormalizovat", jsem velice ctil. P°ßtelsky jsem se k nim vrhnul, vφtal je, t°ßsl si rukou s dalÜφmi hosty, k nim₧ pat°il i kdosi slavn², k°estnφm jmΘnem Hvezdan, vysok² b∞lovlas² mu₧, jen₧e jsem si za boha nemohl vzpomenout, Φφm se proslavil, p°ichßzeli dalÜφ a dalÜφ lidΘ, vÜichni jaksi pov∞domφ. Odkud ty tvß°e znßm? Z Φasopis∙? Z televize? Ale kdy₧ jsem se obrßtil k RoubφΦkov²m, zjistil jsem s hr∙zou, ₧e to vlastn∞ nejsou oni, ₧e ta ₧enskß i ten chlap se Renat∞ s jejφm tßtou jen trochu podobajφ.
Strß≥ u₧ byla plnß vesel²ch v²letnφk∙ a nßhle jsem zpozoroval, ₧e na nφ couvß zadek obrovitΘho dvoupatrovΘho autobusu, kter² se v mφst∞ spojenΘm "harmonikou" lßme skoro do pravΘho ·hlu. VylΘzali z n∞j dalÜφ neznßmφ pov∞domφ lidΘ a vynßÜeli si spacφ pytle a koÜe s jφdlem. Byla mezi nimi i vÜelijakß neΦekanß stvo°enφ, nap°φklad mlad² b²Φek s raÜφcφmi r∙₧ky. Podφval jsem se na hodinky - t°iΦtvrt∞ na sedm, u₧ dßvno jsem m∞l b²t s otcem.
HostΘ zaΦali proudit i do chaty, usedali na ₧idle, ulΘhali na l∙₧ka, prohlφ₧eli si knφ₧ky, hrßli si se star²mi zbran∞mi. Zaplavili i zapov∞zenou p°φstavbu. Bßl jsem se, ₧e n∞co ukradnou nebo poÜkodφ, ale zßrove≥ jsem necht∞l tak vyt°φbenou spoleΦnost n∞jak urazit. Jen₧e n∞kte°φ, zvlßÜt∞ v²rostci, byli tak drzφ, ₧e jsem je nakonec musel zaΦφt vyhßn∞t - k°iΦel jsem na n∞, ₧e tady nejsou doma, ale oni se jen uÜklφbali. Nepravß Renata a jejφ neprav² tßta kamsi zmizeli. Ostatnφ se z°ejm∞ dob°e znali, spoleΦn∞ si u₧φvali letnφho podveΦera v p°φrod∞ a nevÜφmali si mne. ZaΦali se ura₧en∞ ohlφ₧et, teprve kdy₧ jsem zaΦal °vßt: "Vypadn∞te! Nikdo vßs sem nezval!"
HostΘ pomalu vstßvajφ, pohrdav∞ si mne m∞°φ a cedφ r∙znΘ urß₧ky, pak stoupajφ strßnφ k autobusu, jeho₧ zadek z nφ zvolna vyjφ₧dφ za obzor. Vracφm se do chaty, kde je straÜliv² nepo°ßdek, zmo₧en ulΘhßm na l∙₧ko a zavφrßm oΦi. Zase jsem selhal. Neuchrßnil jsem otc∙v majetek a zanedbal d∙le₧itou sch∙zku. Kdy₧ oΦi znovu otev°u, vstßvß zrovna od stolu poslednφ host, jakßsi nestv∙ra se psφ hlavou, pokrytou mφsto srsti pe°φm v barv∞ ptaΦφch dravc∙. VyskoΦφm s postele. Nestv∙ra pokroΦila do st°edu mφstnosti a jß u₧asle zφrßm na jejφ nesmφrn∞ sv∙dnΘ ₧enskΘ t∞lo v Φern²ch Üatech a na dlouhΘ, nßdhernΘ nohy v tmav²ch punΦochßch.
"A vy jste kdo?" vyhrknu.
"Jejφ sestra Hana," pravφ a odejde.
V tomto okam₧iku skonΦil sen probuzenφm a zanechal ve mn∞ svφrav² pocit hanby a smutku. Mo₧nß vyp∞nil z mΘho podv∞domφ, mo₧nß mi cht∞l naznaΦit n∞co o p°φÜtφm roce a budoucnosti v∙bec, jen₧e jeho skryt² v²znam nedokß₧u rozluÜtit. Vφm jen, ₧e hanby a smutku se sotva n∞kdy zbavφm - ten pßr mne v∞rn∞ provßzφ od takov²ch dvanßcti t°inßcti let.
|
