|
Co letos chystá pan Matsushita?
Pojďme se i v tomto textu poohlédnout za letošním Cebitem a přiblížit si plány jednoho z největších světových elektronických koncernů. Firma Matsushita-Panasonic měla, jak jinak, jeden z největších stánků. Vcelku logicky, dosadíme-li si význam jednoho z největších gigantů světové elektroniky s jeho obrovským potenciálem sorimentu i know-how. Tento příspěvek nechť je souhrnem většiny věcí, které mě jako poučeného laika v oboru kamer a foťáků zujaly.
 Matsushita uvedla „SD Digicam pro video, foto a zvuk“ a jmenuje se to SV-AV10. Svými rozměry a výbavou vás skoro vyděsí: bez baterie a SD pouze 98g (!) lehké a rozměry tintítko (28x50x87mm) s 2“ výklopným LCD-monitorem (112.000 pixel). Umí fotit s maximem 640x480, nahrávat video v kompresi MPEG-4 a současně je i audio přehrávač pro formáty AAC a MP3 (a diktafon), a to vše prosím na SD-card nebo MMC. „Střeva“ této multifunkční mašinky tvoří mimo jiné ¼“ velký obrazový senzor C-MOS, jehož rozlišení nám neprozradil Panasonic ani v jednom z prospektů (zkusím si odvodit z foto-rozlišení něco přes 300.000 pixelů) a objektiv má tyto údaje: F3,6/Focal length 3,88 mm (žádný Zoom jsem nenašel), minimální osvětlení 120 lux. Na přiloženou SD-kartu (8MB) se toho tedy moc nevejde (2 minuty videa v režimu Fine 320x240 nebo 45 fotek ve stejně označeném rozlišení), ale k největší kapacitě SD, tj. 512 MB, se už vážou zcela jiné údaje: 160 minut videa Fine (a dokonce 11hod 20min v režimu Economy2 /176x144) nebo neuvěřitelných 3.520 snímků Fine a dokonce 14.080 v režimu Economy (rozlišení asi už bude použitelné pouze pro Internet, ale od toho přístroj nakonec je). Ještě kapacita digi-diktafonu: od 25 min. na „Esdéčko“ 8 MB až po 35 hodin pro SD 512 MB. Malý, praktický a spíš styl „007“ než schopno profivýsledků…
 A plynule k digitálním fotoaparátům. Na CeBitu jsem obdivoval řadu Lumix a v německy psaném katalogu jsem našel 4 modely. Jmenují se (označení DMC se zde opakuje u všech) DMC-F7, LC20, LC40 a LC5 a rozhodující uživatelské odlišnosti najdeme určitě v rozlišení a schopnostech přiblížit. Zatímco nejmenší model řady F7 je velmi kompaktní jako třeba konkurenční IXUS (2,1 Mega, 2x zoom), větší modely jsou elegantní zcela jinak  a mají všechny 3-násobný optický Zoom a 2,1 (LC20) nebo 4 megapixely na CCD-čipech. Nejvyšší model LC5 je navíc osazen i největším LCD-monitorem (2,5 palce). Celá řada má schopnost seriových fotek (4, resp.5 snímků za vteřinu), ukládá na (jak jinak) SD-karty a jejich objektivy nesou jméno firmy Leica. Zatím si dovoluji tvrdit, že až tak veliká konkurence v segmentu digitálfoťáků od Panasonicu touto řadou zatím nehrozí. Nicméně jsou zde a počítat se s nimi bude muset, Panasonic má trvale velmi značkové jméno i zázemí…
A videokamery? Tady budu trochu riskovat, protože katalog německy mluvících zemí se od českého často výrazně liší (například Sony má pro západ Evropy už jen dva analogové modely, pro nás ale snad pět) a já zrovna nemám českou verzi k dispozici, ale snad to nebude zbytečné nebo hloupé. Analogy nezadržitelně uvolňují místo digitálům, takže systém VHS-C zastupují především modely RZ-15 a VZ-15 (tedy nijak moc inovovaná „Céčka“ bez nebo „s“ výklopným LCD-monitorem, objektiv s 18-násobnou optikou a 700-diginásobkem, s nočním viděním, pohybovým senzorem a digitálními efekty i při přehrávání). Kamery hezké, stříbrné a cenově předpokládám RZ-ku kus pod patnáct a VZ-ku hodně pod dvacet tisíc. Svým rozlišením kolem 250 řádků má ale analog v podstatě už odzvoněno.
 A v digitálních kamerách (Panasonic si oproti například konkurenci od Sony nekomplikuje sortiment žádným jiným systémem než je MiniDV) zůstává většina rozhodujících kladů i záporů při starém. Nejvyšší „amatérský“ model, tříčipová novinka (3x570.000 bodů) s označením NV-MX350 má (bohužel) stále vestavěné mikrofony, výrazně prodloužené tělo a stále (jen) 12-násobný optický Zoom, objektiv Leica a statickou fotografii s udávaným rozlišením až 1600x1200 (ale když to sprostě vynásobím, vyjde mi 1,920.000 bodů a Panasonic udává 1,8 milionu, takže nevím, nedělá-li Panasonic digifoto z téhle kamery plnohodnotné k dvoumegovému foťáku trochu falešně – už brzo to vyzkouším. Cenou se nechejme snad s modelem 2002 příjemně překvapit, zatím je náznak dost pod 100tisíc.
 Dalším v pořadí (v katalogu i cenově) je jakýsi experiment NV-EX21, což je vlastně digitální fotoaparát, respektive objektivová část s možností nasazení na svou spodní část mechaniku MiniDV. Loňské trochu předražené (a tím i minimálně četné ve statistikách prodejnosti) modely s megapixelovými čipy řady MX jsou pro letošek inovovány jako NV-MX2 a NV-MX8 – oba s velmi podobně prodlouženým tělem jako má tříčipovka a s objektivy Leica s (jen) 10-násobným optickým Zoomem, lišícími se od sebe nejen zcela zprovozněnými AV/DV vstupy a ukládáním fotek na SD, ale také třeba vestavěným výklopným bleskem, velikostí LCD-monitoru 2,5“ s 112.000 body proti 3“ s 200.000 obrazovými body atd. Obě mají pak stejně jako tříčipovka optický stabilizátor obrazu a stejně jako EX-21 zase CCD s 1,020.000 pixelů. Nápadná délka (19,9cm oproti 21,9 u MX350) je pak rysem designu, kterého si všimnete asi nejdříve.
 Novou kategorii pak tvoří řada GS, která jakoby chtěla napravit relativní neúspěšnost modelů DS1 a DS5 z let 1997/8, kterým se dosti podobají. Jsou to sympatické NV-GS1, NV-GS3 a NV-GS5, lišící se postupným zvyšováním výbavy od základní kamery (GS1), přes přístroj se zprovozněným DV vstupem (GS3) až po kameru s ukládáním fota na SD a barevným hledáčkem (GS5). Všechny tři modely pak mají stejný 10-násobný optický Zoom, 2,5“ LCD (112.000 bodů) a snímací čip CCD s 800.000 pixely. Naopak nástupcům velmi úspěšné řady z minulého roku (a to až do dnešních dnů, tj. DS27, 28, 37, 38) se „podařilo“ Panasonicu docela ublížit. Modely roku 2002 NV-DS29 a NV-DS30 mají zase menší rozsah transfokátoru - modely před dvěma roky měly 20x Zoom, výše uvedená právě končící řada má 15x a „pouze“ 10 je číslo optického přiblížení modelů DS29 a 30. Jinak CCD má stále dobrou rezervu pro elektronický stabilizátor (800.000 pixelů) a úhlopříčku ¼“. Hlavní rozdíl je pak ve zprovozněném DV vstupu (DS30), LCD je stejný u obou 2,5“. Hmotností sníženou na 570g a velikostí 7,4x8,9x18,8cm (vidíte zase tu délku?). |
|
[ rubrika: TV/video technika ] - [ autor: Petr Jelínek ] - [ uveřejněno: 3.5.2002 12:01 ]
|
|
|
