3. díl: Teletext

Název teletext nebo zkráceně text je zažit ve většině zemí (anglicky mluvící státy, ČR, Slovensko, Švédsko, Norsko, Maďarsko, Rumunsko). Některé státy si název vylepšily (Německo - Videotext, Itálie - Televideo, Polsko - Telegazeta), jiné upravily jazyku svému (Francie - Texte, Finsko - Teksti-TV, Španělsko a Portugalsko - (Tele)texto, Dánsko a Holandsko - (Tele)tekst, ...).

Nebudu zde popisovat úplné základy teletextu, to musí znát snad každý, kdo ví, co je televize. Spíše se podíváme pod pokličku tohoto média. Snažil jsem se to psát s ohledem spíše na TV karty, než na normální TV přijímače.

Trocha historie...
Vše začalo v říjnu roku 1972 ve Velké Británii, kdy státní TV společnost BBC ohlásila ideu teletextu. V září roku 1974 začalo experimentální vysílání, v září roku 1976 ustavily společnosti BBC, IBA a BREMA standard WST úrovně 1, oficiální vysílání vypuklo ještě v roce 1976 (BBC pod názvem Ceefax a krátce poté komerční TV společnost IBA pod názvem Oracle). Vysílalo se pouze asi 30 stran s pakety 0-23, využito bylo jen na pár řádků z VBI. Standard WST úrovně 1 se v základu dodnes nezměnil, přibylo však mnoho rozšíření. Teletext se stal populární a začal se v Evropě rozšiřovat, v Americe se moc nechytl.

Dříve jsem si myslel, že v analogovém vysílání existuje pouze 1 specifikace přenosu teletextu. Nakonec jsem jich našel 7 základních - systémy A, B, C, D pro 625-řádkové TV systémy a systémy B, C, D pro 525-řádkové TV systémy, které se v základu liší rychlostí přenosu dat, úrovní signálu logické 1 a počtem bytů na řádek. Tyto specifikace jsou definovány v ITU-R BT.653 (světové teletextové standardy), ETSI ETS 300 706 a EIA-516, dále se rozdělují do úrovní. Nejvyšší rychlost přenosu dat a počet bytů na řádek má systém B pro 625-řádkové TV systémy, který je specifikován v ETS 300 706, Britové tento nejrozšířenější systém nazvali WST (World System Teletext nebo World Standard of Teletext). V USA se používá specifikace teletextu dle EIA-516, která se nazývá spíše NABTS (North American Basic Teletext Specification nebo Standard, nebo North American Broadcast Teletext Specification), je rozšířením systému C pro 525-řádkové TV systémy. Ještě pro zajímavost, ve specifikaci WTS se jednomu teletextovému řádku říká paket (packet), v NABTS rekord (record).

Pozn.: Záměrně uvádím, že specifikace jsou pro 625- nebo 525-řádkové TV systémy a ne pro PAL a NTSC, protože v Brazílii se vysílá normou PAL-M, která má 525 řádků při 60 půlsnímcích, no a dále existuje ještě SECAM.

Pokud si vezmeme, že existuje 7 základních specifikací přenosu teletextu, kolik asi existuje specifikací pro přenos obecných dat v TV signálu? Není jich mnoho, většina jich používá právě principu přenosu teletextu, a to z důvodu, že přenos teletextu je odzkoušen a hlavně certifikován pro vysílání v mnoha zemích (jinak řečeno, nová přenosová technika vyžaduje certifikaci).

V dalším povídání se zaměříme na Evropu.

Velmi stručné specifikace současných úrovní teletextu WST

Teletext úrovně 1 a 1.5 se nazývá základní teletext (Basic Teletext), úrovně 2.5 a 3.5 rozšířený teletext (Enhanced Teletext). Teletext úrovně 1 a 1.5 může využívat VBI o velikosti 32 řádky na snímek, teletext úrovně 2.5 a 3.5 a datové přenosy mohou využívat až 35 řádků.

Úroveň 1
Jak každý ví, teletext je složen z cyklicky přenášených stránek, kterých může být v 1 cyklu až 800 viditelných (decimální 100 - 899) a další neviditelné (v hexa nA0 - nFF; kde n = 1, 2, .. 8). Jednotlivé stránky mohou být vysílány v libovolném pořadí, mohou být přenášeny i nekompletní stránky (zbytek se na obrazovce vyplní mezerami). Neviditelné stránky, jak z názvu plyne, nejsou zobrazovány, slouží pro rozšiřující funkce teletextu - dekodéry teletextu ve starších TV přijímačích všechny neviditelné stránky nedokáží využít, zde je na tom lépe TV karta, ikdyž softwaru pro tyto účely je zatím poskromnu. Navíc každá stránka může mít až 3199 podstránek (v rozšířené specifikaci teletextu až 8189). Jednotlivé stránky se skládají až z 25 viditelných paketů (obvykle se nazývají řádky): 0. = záhlaví stránky, 1.-23. = řádky textu, 24. = (volitelně) odkazy Fastextu. Dál neviditelné pakety 25-31, v nich jsou zase rozšiřující funkce teletextu. 1 paket odpovídá 1 TV řádku, má velikost 45 B, využito je samozřejmě méně (ubírá synchronizace generátoru hodin, číslo (pod)stránky a řádku, rámcový kód, Hammingovy kódy, parita, CRC). Tak např. v řádcích 1-23 je zobrazeno 40 znaků, resp. většinou 39, protože 1. pozici zabírá neviditelný řídicí znak. Je možné zobrazovat alfanumerické znaky, semigrafiku, vše v 8 barvách. Fungují zde tzv. řídicí znaky, kterými měníme barvu písma/pozadí, transparentnost, přepínání semigrafika/text, spojitá/oddělená semigrafika, skrytí/zviditelnění znaků, blikání znaků, jednoduchá/dvojitá výška znaků. Řídicí znaky jsou součástí paketu, ubírají tedy pozice pro zobrazitelný znak. Zobrazitelné znaky jsou definovány v kódových tabulkách G0, G1 (ISO 6937 - 2. část), v G0 je 13 znaků vyhrazených pro národní varianty znaků. Tabulek G0 existuje více dle použitého typu písma (latinka, cyrilice - 3 varianty, řečtina, arabština, hebrejština). V této úrovni v současnosti vysílají např. Velká Británie, SRN, prostě státy, které nemají mnoho specifických národních znaků.

Úroveň 1.5
Čeština a další jazyky však potřebují pro zobrazení všech národních znaků větší kódovou tabulku, proto byla vyvinuta nadstavba úrovně 1 - úroveň 1.5, kde je přidána ještě kódová tabulka G2 (ISO 6937 - 2. část). Znaky tabulky G2 jsou vysílány pomocí paketů 26, kterých může být až 16 na 1 teletextovou stránku. Zase, tabulek G2 existuje více dle použitého typu písma.
Situace v ČR: U nás do konce roku 1988 probíhalo experimentální vysílání teletextu a od 1.1.1989 se zavedlo na tehdejší ČST pravidelné vysílání. Dodnes se používá WST úrovně 1.5. Je možné využívat neviditelné pakety 26, 27 a 30. Jednotlivé stránky se přenášejí s tímto pořadím paketů: 0, 27, 26 (až 16), 1-23(4), 0, ... a dále přibližně 1× za sekundu paket 30.

Úroveň 2.5
Je rozšířením nikdy nepoužité úrovně 2. Zatím nevím o žádné TV stanici, která by takto teletext vysílala. Oproti úrovni 1 je rozšířen počet znaků (je tedy rozšířena jazyková podpora, ale jiným způsobem, než u úrovně 1.5), počet barev (na 32, z toho 16 definovatelných), počet znaků na řádek (až 56), počet řídicích znaků a jejich lepší řešení (už nevytváří na obrazovce znak mezerníku), zavádí omezený počet předefinovatelných znaků (DRCS = Dynamically Re-definable Character Set - dynamicky předefinovatelné soubory znaků, tzn. pomocí signálu teletextu lze předefinovat některé znaky), ...

Úroveň 3.5
Je rozšířením nikdy nepoužité úrovně 3. Zatím nevím o žádné TV stanici, která by takto teletext vysílala. Oproti úrovni 2.5 je rozšířen počet předefinovatelných znaků a módů (rozšíření DRCS - je možné zobrazovat i obrázky), zavádí tučné písmo, kurzívu, proporcionální zobrazení alfanumerických znaků, všech 32 barev lze předefinovat.

Pozn.: V minulosti byly specifikovány ještě úrovně 4 a 5, které snad kvůli složitosti nikdy nebyly použity. V úrovni 4 je pomocí pěti základních povelů zavedeno zobrazení pomocí vektorové grafiky, odstínů barev je více než 250 000, systém byl zkoušen společností IBA na začátku 80. let a v Kanadě. V úrovni 5 jsou stránky přenášeny formou obrázků, vykreslování je (podobně jako u některých grafických PC formátů) provedeno nejprve nahrubo a s přibývajícími daty se obrázek zjemňuje, tento systém se vyvíjel v Japonsku.

Některé rozšiřující funkce teletextu

Fastext a TOPtext
Dříve měly TV přijímače malou paměť na ukládání více stránek teletextu, proto byl pro rychlejší přístup k nejpravděpodobněji požadované stránce vymyšlen a v roce 1987 uveden do provozu Fastext (někdy nazýván FLOF = Full Level One Facilities nebo Full Level One Features). Tato funkce využívá 24. řádek teletextové stránky, kde zobrazuje 4 odkazy na stránky, které nějak souvisejí se zobrazenou stránkou. Tyto stránky jsou uloženy do paměti teletextového dekodéru, takže přístup k nim je okamžitý. Nepleťte si tuto funkci s tzv. List módem (u většiny TV přijímačů se mezi sebou Fastext a List mód přepínají), kdy si sami nedefinujete, které 4 (a více) stránky se mají do paměti ukládat. Později k Fastextu přibyl TOPtext (TOP = Table Of Pages), po jehož aktivaci je na obrazovce zobrazen Index - jakýsi obsah teletextu rozdělený dle kategorií, stránky indexu jsou uloženy do paměti teletextového dekodéru (počet uložených stránek záleží na kapacitě paměti dekodéru). Fastext a TOPtext dnes trochu ztrácejí význam, protože moderní TV přijímače mají paměť mnohdy i na víc než 1000 stránek. U TV karet v PC ani nemluvě, tam je stránková paměť omezena velikostí harddisku. České TV stanice TOPtext nepoužívají a Fastext jen sporadicky, spíše pro testovací účely (ČT1 + ČT2 + nova na straně 899, nova ještě navíc na str. 102). Ze zahraničních stanic jsem našel např. Viva Plus, EuroSport, ProSieben, RTL, RTL II, VOX, ARD, ZDF, DSF, CNN International (pouze Fastext), TV Polonia.

MIP (Magazine Inventory Page) a skryté titulkování
MIP je velmi zajímavá funkce, kterou skoro žádný software pro příjem teletextu nevyužívá. Na stránkách nFD je vysílán jakýsi inventář teletextu, tzn. je tu vysílána informace o počtu stránek a podstránek v rozmezí n00 - nFF a o každé vysílané stránce jsou zde informace, o jakou stránku se jedná, např. že stránka 888 je stránka pro skryté titulkování. Pro skryté titulkování je např. u nás, ve Velké Británii, Francii, Polsku nejčastější strana 888, v Německu 150, v Rakousku, Itálii, Slovensku 777; pro skryté titulkování může být použita kterákoliv teletextová stránka; některé TV stanice využívají i více stránek, např. arte, RAI, TV 5 Europe.

Dále je součástí teletextu VPS/PDC, tato funkce si zasluhuje samostatný díl, takže příště.

Pokud jste se teletextem alespoň trochu nezabývali, nejste z toho asi moc chytří, ale opravdu to nelze vyjádřit v pár řádkách, navíc touto stručností vznikají určité nepřesnosti. Proto upozorňuji, že specifikace teletextu je daleko, daleko složitější. Vážným zájemcům doporučuji tyto prameny:

1. ČSN 36 7524 Teletext. Technické požadavky, schválena 16.11.1990, účinnost od 1.3.1992. Zde je specifikace československé verze WST úrovně 1.5. Kdo nechce dát 222 Kč (stav 2003) za tuto normu, tomu postačí zelené Amatérské radio - mikroelektronika, příloha 1989, je zde totéž, ale nazval bych to "betaverzí".
2. ETS 300 706 Enhanced Teletext specification z května 1997 v angličtině. Je to univerzální specifikace teletextu systému B pro 625/50 (řádkové/půlsnímkové) TV systémy úrovně 1, 1.5, 2.5 a 3.5, jsou tu popsány rozšiřující funkce teletextu. Tuto normu si můžete po bezplatné registraci zdarma stáhnout z webu ETSI. Norma byla u nás schválena a zavedena v dubnu 1998 jako ČSN ETS 300 706 ed. 1 Specifikace rozšířeného teletextu. Ale pozor, nenechte se napálit jako já, neshánějte ČSN ETS 300 706 ed. 1 - je to totiž dvoustránkový dokument, ve kterém je pouze oznámení o schválení a další věci s nulovou informační hodnotou - česká verze tedy neexistuje. Stejnou zkušenost mám se všemi ČSN ETS.

Software pro příjem teletextu

Nejdříve zmiňuji výhodu TV karet oproti TV přijímači - při přechodu na jinou úroveň teletextu stačí sehnat jiný software, u TV přijímače se jedná minimálně o výměnu teletextového dekodéru. Nevýhodou softwaru však je, že nikdy není bez chyb, mnoho takových programů se neumí korektně vypořádat se stavem, kdy přepneme na jiný TV program, dále mnohdy není akceptováno, že když se nějaký zobrazitelný paket nevysílá, má se jeho pozice na obrazovce vyplnit mezerami - většinou tam zůstane text z předešlé stránky a nakonec, většina programů neumí zobrazit všechny specifické české znaky. Software pro příjem teletextu je přibalen k většině TV karet, horší je to ale se softwarem pro příjem ostatních služeb ve VBI, zde existuje third-party software většinou pro TV karty s čipem Bt848 a novějším.

Teď už k samotnému softwaru: jediný program podporující všechny specifické znaky úrovně 1.5 je ATV 2000, jediný podporující TOPText je Satellite, jediný využívající MIP pro skryté titulky je K!TV. Další third-party software s dobrou podporou teletextu: DScaler, MultiDec, MoreTV.

P.S.: Pokud nemáte TV kartu a chtěli byste přijímat teletext na PC, podívejte se sem. Je zde zatím nejelegantnější zapojení pro příjem teletextu přes sériový port včetně software i zdrojáků pro Pascal. Toto řešení bylo též uveřejněno v jednom z prázdninových "Amár" 2000. Má výhodu v tom, že obsahuje SAA5254, který automaticky zpracovává teletextová data včetně paketu 26, nevýhodu v tom, že jím nelze přijímat jiné služby ve VBI. No a pokud nechcete ani bastlit, podívejte se na Internet, najdete tu v html formě teletext skoro všech TV stanic, které ho vysílají. Za nejkompletnější databázi odkazů na teletext TV stanic (včetně vyhledávání) považuji LyngSat, tento server je primárně určen pro přehled satelitních programů, najdeme tu však navíc vedle odkazů na www stránky TV stanice a příp. živé vysílání přes Internet i odkazy na teletext, včetně českých, protože téměř všechny české TV stanice vysílají i přes satelit (digitálně a kódovaně).