2. díl: Co je vlastně VBI?

Vysvětlení je provedeno pro normu PAL. V ČR se používá norma PAL D/K (resp. CCIR D/K či OIRT) pro pozemní vysílání a navíc pro kabelové vysílání i PAL B/G (resp. CCIR B/G či CCIR), která se hojně používá v Evropě. Obě normy se liší rozložením kanálů a pásem, odstupem nosné zvuku a šířkou pásma kanálu.

V normě PAL je obraz tvořen pomocí půlsnímků, které jsou zobrazovány frekvencí el. sítě 50 Hz, tzn. 50 půlsnímků/s. Po sobě jdoucí 2 půlsnímky (lichý a sudý) jsou zobrazeny na obrazovce prokládaně, reálným výsledkem je tedy 25 snímků/s. Jeden snímek obsahuje 625 řádků, pro obraz je využito 576 řádků.

Z výše uvedeného vyplývá, že 1 půlsnímek má 312,5 řádku, pro obraz je využito 288 řádků. Rozdílem těchto dvou hodnot nám vychází 24,5 řádku, kterým se říká půlsnímkový zatemňovací interval (Field Blanking Interval). Proč je navíc 24,5 řádku v každém půlsnímku? Doba přenosu těchto řádků odpovídá času, který potřebuje elektronový paprsek pro návrat ze spodku obrazovky na vršek po zobrazení půlsnímku (Vertical Flyback Time), kdy logicky nemůže být zobrazován obraz. Jinak řečeno, je nutné tyto řádky vysílat, a když už se tedy vysílají, je vhodné je využít. Půlsnímkový zatemňovací interval je v prvních 22 a posledních 2.5 řádcích každého půlsnímku, rozděluje se na 8,5 řádku vertikální synchronizace obrazu a 16 řádků VBI. Krátce k vertikální synchronizaci obrazu: slouží k detekování začátku nového půlsnímku, zahrnuje v sobě pulsy snímkové synchronizace (Field Sync Pulses) a vyrovnávací pulsy (Equalising Pulses).

 Pokud si tedy rozebereme 1 snímek, vychází nám:

 Lichý půlsnímek: řádky

• 1 - 6: vertikální synchronizace obrazu (Vertical Sync Sequence či Vertical Synchronization Region)
• 7 - 22: vertikální zatemňovací interval (VBI - Vertical Blanking Interval)
• 23 - 310: obrazová informace
• 311 - 1./2 313: vertikální synchronizace obrazu

 Sudý půlsnímek: řádky

• 2./2 313 - 1./2 319: vertikální synchronizace obrazu
• 2./2 319 - 1./2 335: VBI
• 2./2 335 - 1./2 623: obrazová informace
• 2./2 623 - 625: vertikální synchronizace obrazu

Pozn.: Toto "rozebrání snímku" platí pro ČR, jinak v rozšířené specifikaci teletextu je pro VBI vyhrazeno 35 (17+18) řádků v každém snímku.

Tak, a už jsme se prokousali k VBI. Jak tedy víme, VBI tvoří 16 řádků z každého půlsnímku, které mohou sloužit k přenosu kterýchkoliv dat, aniž by si toho TV divák povšiml (tedy pokud se mu to neplete do obrazu). Pro vysílání dat nemusí být využito všech 16 řádků, většinou tomu tak ale je. Televize vysílá od 30. let 20. století. VBI se dříve vůbec nevyužíval, maximálně k nějakým testovacím signálům, bylo tedy třeba najít uplatnění nevyužité kapacity. Teprve od začátku 70. let začal VBI využívat předchůdce dnešního teletextu. V ČR se začal VBI používat až na konci 80. let (pro teletext).

Určení rychlosti přenosu není jednoznačné, protože existuje více specifikací přenosu dat ve VBI. Udělejme si tedy příklad pro naší republiku. Přenášíme data pomocí standardu teletext System B s využitím celého VBI. Řádková frekvence je 15,625 kHz, přenosová rychlost je 444 × řádková frekvence, tedy 6,9375 Mb/s. Tato rychlost je ale dávková, tzn. je platná při přenosu VBI. Efektivní rychlost je dána poměrem přenosová rychlost × počet řádků ve VBI použitých pro přenos v 1 snímku / počet řádků v 1 snímku = 355,2 kb/s. Reálné množství přenesených dat dále snižují kontrolní bity, jako u všech přenosů.

Tento způsob přenosu se nazývá Line Mode, tedy přenos dat pouze ve VBI. Existuje dále Frame Mode (nazýván také Full Field nebo Full Channel transmission), který lze použít, pokud není přenášen obraz. V tomto módu lze přenášet data ve všech řádkách kromě regionu vertikální synchronizace obrazu, efektivní rychlost přenosu se tedy přibližuje 6,9375 Mb/s.

Nejrozšířenějším využitím VBI je teletext, o něm v příštím dílu.