7. Uložení do MPEG

Pokud požadujeme vytvoření VideoCD, budeme ukládat do MPEG. Pro pochopení principu MPEGu a parametrů nastavení Vás odkážu na článek Jak funguje MPEG?

Nejprve si povězme, jaký je pro nás rozdíl mezi formáty MPEG1 a MPEG2. MPEG1 dovoluje kódovat obraz až do velikosti 4096x4096. Existuje ale jedno omezení, tzv. Constrained Parametr Stream, které se týká přehrávání pomocí HW dekodéru (VideoCD přehrávače ap.). Přehrání MPEG1 na těchto dekodérech lze 100% zaručit pouze tehdy, má-li obraz rozlišení max. 352x288 bodů a datový tok max. 1,86 Mbit/s. Při přehrávání na počítači se nás to ale netýká. Některé enkodéry ale z tohoto důvodu neumožňují kompresi do většího rozlišení. MPEG2 navíc přidává především podporu kódování prokládaného obrazu (tj. obrazu složeného ze dvou půlsnímků tak, jak je vysílán v TV) a mírná rozšíření, která dále zvyšují účinnost komprese (cca o 10%). Na co se tedy musíme zaměřit:

• Bitrate - je datový tok a nejvíce určuje kvalitu výsledného videa a samozřejmně i velikost
• IPB snímky - tyto parametry určují, jak často se budou vkládat jednotlivé I, P, B snímky. Lze také zvolit různé sekvence. I-frame only bude vytvářet pouze I snímky (ekvivalentní key frame=1 u AVI+kodek MJPEG), IP bude vynechávat B snímky, výpočet je pak jednodušší a rychlejší než u IPB sekvence. Čím dále jsou od sebe I-snímky (více P a B), tím si můžeme dovolit nižší bitrate, ale u rychlých sekvencí může docházet ke koskatění obrazu.
• Motion estimation - tento parametr zadává, jak do hloubky se budou hledat rozdíli mezi jednotlivými snímky. Čím vyšší nastavení, tím déle bude trvat převod, kvalita ale může rapidně narůstat, takže zde příliš nešetřete.
• Jiné parametry - každý enkoder má ještě nějaká "esa" v rukávu, jde především o různé filtry na odstranění šumu apod.

Existuje několik standardů, v praxi je ale úplně přesně nikdo nedodržuje. Někdy se také v různých doporučeních od sebe liší některé parametry a některé ani nejsou přesně specifikovány. Jen tak pro příklad:

V podstatě pouze potřebujeme vědět, za jakým účelem vše děláme a podle toho zvolit potřebný formát. Výsledek samozřejmně potřebujeme vypálit na CD (nebo 2 CD) a k tomu je potřeba použít program, který podporuje vypalování VideoCD (Ahead Nero, WinOnCD a další) nebo SuperVCD (Ahead Nero 5). Použití těchto programů je nad rámec tohoto článku, ale možná se k nim ještě vrátíme.

Na závěr ještě pár tipů k tvorbě MPEGu:

• pokud video neobsahuje rychlé pohyby a pohyb pozadí, zvětšete počet B snímků, zlepšíte tím kvalitu videa a snížíte nároky na bitrate, nepřekračujte ale počet patnácti snímků v GOPu, jinak nebude kompatibilní s DVD specifikací
• jako vstupní video pokud možno nepoužívejte MJPEG AVI, budete se pak divit nad kostkatěním výsledku, zkuste použít takový kodek, který pracuje na jiném principu (Indeo 5, Huffyuv, Losless MJPEG)
• je možné také kombinovat v jednom MPEG souboru více parametrů. Například rychlejší sekvence převeďte s málo B-snímky a pomalé s více B-snímky a výsledek pak sestříhejte v některém editoru, který pracuje bez rekomprese (PowerVCR II, WebFlixPro). Podobně pracují některé enkodéry při volbě VBR (variable bitrate) s tím rozdílem, že u rychlých scén zvyšují bitrate.
• experimentujte, vyzkoušejte několik různých nastavení na části vašeho videa a ten, který povede k nejlepším výsledkům, pak aplikujte na celé video (nebo pracujte po částech a výsledek pak spojte). Bohužel se někdy stane, že zvýšení bitratu nevede ke zvýšení kvality, ba právě naopak (kdopak ví proč?), tak hodně trpělivosti