2. Capture

Jako první je třeba dostat video do počítače (grab, capture). K tomu je samozřejmě nutná zachytávací karta, např. TV karta. Budeme nahrávat do formátu AVI, což je nejrozšířenější formát (a není zase tak špatný, jak někdo tvrdí). Podívejme se na jeho přednosti:

• dokáže s ním pracovat téměř každý program
• umožňuje použít kompresi, lze zvolit různé komprese (různé kodeky)
• libovolná velikost obrazu
• zvuk může být také komprimován (např. do MP3)

• AVI 1.0 - umožňuje nahrávat pouze do velikosti 1GB, již se nepoužívá
• AVI 1.1 - rozšířeno nahrávání do velikosti 2GB, což je také limit velikosti souboru ve FAT16, používá se stále ve Windows 95/98, některé programy řeší překonání této bariéry pomocí nahrávání do více souborů
• AVI 2.0 - označuje se také OpenDML, má neomezenou velikost souboru, ale FAT32 omezuje maximální velikost na 4GB, na NTFS je n(téměř) neomezeno (velikost disku)

• Velikost obrazu
  je určeno rozlišením, tedy počtem budů (pixelů) v Xové a Yové souřadnici. Standardně se nastavuje poměr pixelu 1:1, rozlišení je pak v poměru 4:3, což je poměr stran TV vysílání. Standard PAL má 576 viditelných řádek, z toho vypočteme počet bodů horizontálně 576*4/3´768, rozlišení je tak 768x576 a dává maximální kvalitu. Poloviční rozlišení 384x288 přibližně odpovídá kvalitě VHS. Některé programy umožňují nastavit jakékoliv rozlišení (např. VirtualDub, ATV), jiné pouze standardní. Pokud netrváte na zachování poměru stran pixelu 1:1, doporučené rozlišení je 720x576 nebo 360x288, některé ovladače zachytávacích zařízení podporují maximální rozlišení 720x576 (např. ATI All In Wonder).
• Kódování obrazu
  Existuje několik způsobů. Nejčastější je RGB24, při kterém mají všechny tři barevné složky (červená, zelená a modrá) každá přidělen jeden byte, což je dohromady 3x8=24 bitů. Obdobně pro RGB15, RGB16, RGB32. Toto ale nejsou příliš místo spořící formáty, proto se používá kódování YUV (Yellow under Violet). Nepoužívá se už kódování pomocí červené, zelené a modré, ale obsahuje jasovou složku a dvě složky pro definici barvy (většinou jako rozdíl k jasu, nepoužívá se plných osm bitů). Těchto formátů existuje spousta a velikost jednoho bodu je u nich také různá, např. YUY2, UYVY (16 bitů), YUV12, BTYUV (12 bitů) nebo YUV9 (9 bitů).
• Komprese
  Komprese se používá proto, aby se zmenšila velikost souboru na disku a snížil datový tok na disk (pomalejší disky takový tok nemusí zvládnout uložit). Například při nahrávce velikosti 768x576x24bitů bude datový tok 768*576*3*25=31,6MB/s a 1 hodina zabere na disku 110GB! Pokud tedy chceme zmenšit zabrané místo na disku, použijeme kompresi. K tomu se používají kodeky (koder-dekoder), které převedou nekomprimované video (RGB, YUV) do speciálního formátu. Je nutné nastavit kódování obrazu takové, které zvolený kompresor podporuje. Pokud nastavíme špatný formát kódování, kodek se nám v seznamu nezobrazí nebo nepůjde použít. Existuje spousta kodeků, mezi nejpoužívanější patří MJPEG (Motion JPEG - je ekvivalentní formátu MPEG s pouze I frame), Indeo Video, MPEG, Wavelets a další.
• Maximální velikost souboru
  V "dávných" dobách, kdy byly pevné disky ještě malé, šlo podle specifikace FAT16 udělat maximální disk 2GB a z toho také plynula maximální velikost souboru 2GB. Podle specifikace AVI 1.1 šlo udělat maximální soubor také 2GB. S nástupem větších disků a FAT32 vzrostla maximální velikost souboru na 4GB, ale AVI specifikace zůstala stejná a tím i maximální velikost videa 2GB. Systém NTFS umožňuje daleko větší soubory. Toto se stalo omezením a proto byla zavedena specifikace OpenDML, které rozšiřuje možnosti AVI na téměř nekonečnou velikost souboru. Nejnovější programy OpenDML podporují (VirtualDub, ATV2000), jiné ne, proto se občas obchází grabováním do více souborů, které se očíslují - segmentované soubory.
• Nastavení zvuku
  Nastavit můžeme i kvalitu zvuku. Ta je určena samplovací frekvencí, většinou 11000, 22025, 32000, 44100 nebo 48000Hz. Čím vyšší, tím větší kvalita. Dále lze zvolit z mono nebo stereo záznamu (stereo záznam zabere 2x tolik místa), pokud nahráváme stereo pořad, doporučuji zvolit stereo, jinak mono. Některé programy umožňují zvolit i kompresi zvuku, to ale nedoporučuji, zvyšuje to zátěž systému a můžeme mít problémy s nahráváním videa (vypadající snímky apod.).

• Kvalita (Quality)
  Nastavuje se v rozmezí 0-100, čím větší tím větší kvalita, roste ale zatížení systému, vtšinou postačuje nastavit na 90, při extrémních nárocích nastavte 100.
• Key frames
  určuje, kolikátý snímek je vždy key frame. Key frame je snímek, který pro dekompresi nepotřebuje informace z předcházejících snímků, následující snímky jsou od něj odvozeny. Pro další zpracování je nejlepší nastavit na 1, není ale podmínkou. Při vyšších hodnotách klesá velikost výsledného souboru, může ale klesat kvalita, především u videa s rychlými scénami, a růst zátěž systému.
• Data rate
  je velikost výsledného datového toku videa. Čím větší, tím větší kvalita, ale větší velikost souboru.

Malý příklad: Pokud máte procesor 500MHz a výše, doporučuji nastavit velikost obrazu na plný PAL (768x576), kódování YUY2 a kodek PIC Video MJPEG 2.0. Kvalitu nastavte co největší v závislosti na rychlosti vašeho procesoru a disku, zkuste experimentovat.

Ještě jedna malá poznámka k levnějším kartám, např. s čipem BT848 nebo BT878. Ty neumí zároveň zachytávat a zobrazovat náhled na monitoru při počtu řádků větším než polovina PALu (resp. NTSC), tedy 288. Pak je nutné náhled vypnout nebo zapnout duplikaci videa (SmartTee) na monitor, pokud to software umožňuje.