4. Přehrávání a funkce

Přiznávám se zcela otevřeně k tomu, že to co mě na přístroji Kiss nejvíce zajímalo, a také hlavním důvodem mé snahy půjčit si tento přehrávač na testování, byla jeho deklarovaná schopnost zpracovávat video soubory ve formátu MPEG4, včetně DivX a XviD. Proto také mé první zkoušení probíhalo v přehrávání mnou vytvořených avi souborů z různých zdrojů signálu. Připravil jsem si pár filmů na DVD-RW, na DVD+RW, na různých CD-R i CD-RW nosičích i na HDD mého počítače. Na DVD si můžeme vypálit řadu filmů a uložit je do různých adresářů, přehrávač pak umí těmito složkami procházet a zobrazovat názvy souborů. Po najetí kurzorem na požadovaný soubor a tisknutím enter na dálkovém ovladači spustíme přehrávání.

Pokud přehrávač narazí na film, kde jsou použity 1/4 pixely (tzv. Q-pely) či GMC (Global Motion Compensation), zahlásí na obrazovce TV konkrétní chyby. Trochu jsem se obával, jak DP-508 "provětrá" mou sbírku filmů, ale po pár dnech experimentování musím konstatovat, že dobrých 85% nosičů CD-R přečte a filmy korektně přehrává. A věřte tomu,že mám za těch pár let, co se "hraní" s avi soubory věnuji, pěknou řádku nahrávek.

Pokud to nastavíme při inicializačním setupu (a defaultně to nastaveno je), přehrávání filmů se děje v režimu "fullscreen". Moje obava, že bude okolo obrazu nějaký černý rám, či naopak, že bude film v celoobrazovkovém režimu nějak po stranách oříznutý, se nepotvrdila. Jako uživatel si mohu zvolit zvětšení (Zoom) 125%, 150%, 175%, 200%, 300%, 400% a zpět 100%. Zvětšenou výsečí obrazu lze pomocí kurzorových kláves pohybovat do stran (týká se i prohlížení obrázků, fotografií).

Filmy jsem sledoval na TV spojené pomocí kabelu SCART s přehrávačem Kiss. Znám kvalitu svých vytvořených avi souborů a jsem spokojen při jejich přehrávání na PC a 19" monitoru. Z obrazu na TV, kde jinak sleduji filmy z PC v poměrně vysoké kvalitě filmy díky "Dual Head" výstupu grafické karty Matrox G400, jsem měl trochu obavu. Ani nevím přesně jakou ... Kvalita přehrávání mě vlastně skoro zaskočila, ale rychle jsem si zvykl. (A děti doma ještě rychleji, ani se jim jistě nebude chtít po dvou týdnech s přístrojem rozloučit, ... nad VHS ohrnují nos už dlouho). Pro běžné sledování z několika metrů je obraz na TV (55 i 63 cm) subjektivně identický jako z DVD. Samozřejmě, pokud je kvalitně udělán film ve formátu SVCD, kvalita je rovněž srovnatelná, ale film na SVCD je na dvou, často na třech CD-R. Přitom lze film, pokud to umíme, udělat ve formátu XviD (DivX) tak, aby se i třeba dvouhodinový film vměstnal na jedno CD-R a jeho obraz bude na TV shodný jako ony 2-3 CD-R s filmem ve formátu SVCD. Popularitě VCD i SVCD přidává to, že naprostá většina současných DVD přehrávačů je dokáže přehrát. Přehrávače s podporou DivX či dokonce XviD jsou zatím velice ojedinělé.

V rychlosti jsem při prvním "testování" projížděl média a pomocí síťového rozhraní i sdílené adresáře na pevném disku mého PC, kde jsem měl připraveny desítky krátkých ukázek avi souborů zpracovaných různými technikami, především však za pomoci mého oblíbeného XviD kodeku. Nejvíce mě přirozeně zajímalo, jak přehrávač uspěje u ukázek vytvořených pomocí poslední vrze, XviD 1.0 RC1, a od 7.2.2004 také verze RC2 (od Koepiho).