Cesta do pekel
Franta čekal ve čtyři hodiny ráno na autobus. Do práce se mu vůbec nechtělo. V hlavě mu ještě bušili permoníci, v držce měl pocit, jako kdyby snědl chcíplýho krtka a marně lovil v paměti, co včera v opičce vyváděl a jak se dostal domů. Podíval se na hodinky a v tu chvíli se mu udělalo špatně. Akorát stačil udělat úskok ke křoví, než se mu s hlasitými zvuky vyprázdnil žaludek. Udělalo se mu trochu lépe, ale i tak by byl raději doma v pelechu až do odpoledne. Kdo jen vymyslel chození do práce? Franta si pro sebe zamumlal pár sprostých slov a vykročil zpět k lavičce. V zabahněném příkopu mu podjely nohy a opilec s sebou pleskl přímo na záda."Sakra," zaklel Franta a začal se škrábat na nohy. Ruce od bahna si otřel do špinavých kalhot a zároveň přemýšlel, jak odpoledne manželce vysvětlí hnědá záda. Ještě, že nemá hnědo v kalhotech, jako minulý týden. Napadlo ho, že svetr vypere v práci a domů přijde "omylem" v modrákách.
Konečně přijel autobus. Jako obvykle byl prázdný a také na zastávce nikdo jiný nebyl. Franta se vymotal po schůdkách k řidiči, položil mu na desku hrst drobných, aniž by je přepočítal, a rozvalil se na zadních sedačkách. V sedě se mu méně točila hlava, ale jak se autobus rozjel, udělalo se mu opět špatně od žaludku. Škytl, chvíli se snažil držet zvratky v ústech, až mu tekly nosem, a když viděl, že se řidič nedívá do zpětného zrcátka, vyplivl vše za sedačky.
Podíval se z okna ven. Venku byla hustá mlha a nebylo vidět na metr před sebe. Autobus jel pomalu a často přibrzďoval. Opilec si lehl, dal si nohy na sedačky a díval se na strop autobusu. Pozoroval, jak se vše hýbe a točí okolo něj. Když vzhlédl ven, viděl jen, jak se v mlze míhají větve stromů. Autobus se příjemně houpal a Frantu to pomalu uspávalo.
Po chvíli ho probral divný pocit. Frantovi došlo, že autobus na křižovatce zahnul na druhou stranu, než měl. Pohledem z okna zjistil, že skutečně nejedou k vesnici, ale opačným směrem k lesu. Že by nastoupil špatně? Ráno přece jiné autobusy nejezdí. Přeběhl mu mráz po zádech. V mlze poznal, že vjeli do lesa. "Hej, kam to jedeš?" křikl na řidiče. Ten nedpověděl. Franta se ohlédl a zadním oknem spatřil, jak mlhou prosvítá rudá záře vycházejícího slunce.
"Zastav," ozval se znovu opilec, ale už neměl tak jistý hlas. Vykročil potácivým krokem k řidiči. Uvědomil si, že páchne pivem a zvratky, ale zároveň usoudil, že řidič alespoň nebude váhat, zda ho má vysadit.
"Spletl jsi si cestu," položil šoférovi ruku na rameno a zacloumal s ním. Řidič se pomalu ohlédl a opilý muž strnul. Stál tváří v tvář práchnivějící lebce vzadu porostlé chomáči šedivých vlasů. Z nosní přepážky pomalu vytékal nechutný hlen a červy vyžrané oči se zlověstně leskly. Frantovi sklouzl pohled na kostnatý pařát držící řadicí páku a pak se opět nevěřícně podíval do tváře děsivému přízraku. Hleděli na sebe několik vteřin a pak se ozval dunivý smích. Opilý muž vyjekl hrůzou a chtěl udělat krok zpět. O něco ale zakopl a spadl na podlahu. Během pádu mu připadalo, že místo mlhou projíždějí hustým černým kouřem a okolo autobusu šlehají vysoké plameny. Začalo mu hučet v uších. Děsivá postava pomalu vstala, aniž by se autobus zastavil, a vykročila směrem k ležícímu muži. Tomu se prudce zatočila hlava a celým tělem mu projel mráz. Ještě, než upadl do bezvědomí, vnímal, jak holé čelisti s chybějícími zuby zlověstně šeptají: "Příště již neunikneš!"
Franta se probral a otevřel oči. Ležel uprostřed louky a slunce mu pražilo do zad. Muselo být již pozdní odpoledne a Franta si uvědomil, že v noci musel usnout cestou z hospody domů. Nevěděl, kolik toho vypil, ale zablácené kalhoty a páchnoucí zvratky na svetru napovídaly, že večer byl vydařený. Postavil se a nejistým krokem vyrazil k lesu. Pak si vzpomněl na cestu do práce a na děsivý zážitek v autobusu. Zarazil se a začal přemýšlet, jak se mohl ocitnout uprostřed louky. Odvezl ho sem děsivý přízrak? Nebo to byla jen halucinace?
"Budu muset omezit pití," řekl si pro sebe polohlasem Franta. "V pátek se naposledy ožeru a pak s chlastem skončím," rozhodl se náhle.
"Nazdar ty staré prase," ozval se za ním hlas.
Franta se ohlédl. Za ním šli dva dřevorubci se sekyrami na rameni, kámoši z hospody, a smáli se tomu, jak Franta vypadá.
"Čau chlapi," odpověděl unaveným hlasem Franta.
"Kolik je vůbec hodin?" zeptal se zmateně.
"Máme po šichtě," rozesmál se druhý z mužů, "koukám, že jsi dneska celou práci prochrápal."
"No jo, taky na to včera vypadal, ale že ani nedojde domů, to bych do něj neřekl."
Franta mlčel.
"Půdeš s námi? Stavíme se na chvíli na pivo."
"Víte, já dnes nějak nemám chuť, kdyby jste viděli, co se mi přihodilo," řekl Franta a začal kamarádům vyprávět ranní cestu do práce a příšerný zážitek. Dřevorubci se dusili smíchy.
"Ty už opravdu raději na pivo nechoď, ožralo jeden," chechtal se první z nich na celý les a druhý mu přikyvoval.
"Kdyby jsi se včera viděl, tak by ses nedivil, že se ti zjevují čerti," poplácal Frantu po zádech, "akorát jsi zakopl a už jsi se nezvedl, měli jsme tě raději odvést, aby jsi se v lese neudusil zvratky."
Frantovi se ulevilo. Jak mohl být tak hloupý a zabývat se takovou hloupostí, jakou jsou nějaké vidiny po pivu? Poprvé od procitnutí se zasmál a zeptal se svých kamarádů, co obvykle říkají ženě, když prochrápou celou noc v příkopě u silnice místo toho, aby šli z hospody spát domů. Všichni tři se vesele bavili a Franta dostal zase chuť na pivo. Musí přece něčím spláchnout nakyslou chuť zvratků v ústech. Prošli lesní cestou a po silnici pokračovali k vesnici. Okolo projíždějící auto zatroubilo a z okénka se vyklonila vousatá tvář.
"Ahoj Pepíku," zvolal Franta na kolegu z práce, "vzal bys nás prosím k hospodě?"
"Jasně, jen si naskočte," pobídl trojici Pepa.
"Jak to, že jsi nepřišel do práce?" zeptal se Franty, "šéf se po tobě sháněl."
"To víš, včera byl chlastat a cestou z hospody usnul u lesa," zasmál se jeden z dřevorubců.
"U lesa?" podivil se Pepa a podíval se na Frantu, "vždyť jsem tě odvezl autem až domů. Tvá žena z tebe zrovna nadšená nebyla. Říkala, že si to s tebou dneska pěkně vyřídí."
Frantu přepadla divná předtucha. Teprve teď se mu vybavilo, jak se v noci válí u dveří svého domu, nad ním stojí manželka, zavírá za Pepou a povídá: "Ten chlast tě jednou přivede do pekel."
Frantovi se zatočila hlava. Požádal Pepu, aby mu zastavil. Do hospody s chlapama nepůjde a s pitím jednou pro vždy skoncuje.
Jen v pátek to ještě naposledy zapije.