Surivor Nights

"Kdo jste"promluvil jsem nejistě. Osoba neodpověděla jen vztáhla ruku. Byl jsem ztuhlý strachy ,takže jsem neuhnul což byla osudová chyba. Její dotek mnou rozeslal prudkou bolest ,až ke konečkům prstů.Svalil jsem se na zem. Nic, prostě tma a v dáli zvuk ječících sirén...

Probudil jsem se na veliké louce. Hlava mi snad pukla tou bolestí. Náhle se za mnou ozval hlas:
"Hej ty, co tu děláš, nevíš ,že tohle je soukromej pozemek ?". Otočil sem se. Byl tlustý malý chlápek,asi kolem padesáti. Měl šedivé krátké vlasy a výhružný výraz. Odpověděl sem :
"No víte já nevěděl že, je to váš pozemek. Já se tady...".
"Tak se odtud klid´ ty cházko nenažraná !!!" rozeřval se tak jak bych to do něj neřek."Takový jako ty moc dobře znám !!!".
"Ok, už se klidim,ale mohl byste mi jako říct kde to sem. Jako já ?"řekl sem.
"Seš v královstí Tringisu." řekl přívětivě. "Kde že jako?" zněla má odpověd.
"V TRINGISU !!! Ty to tu neznáš?" promluvil."Samozřejmě ,že ne když se vás na to ptám".

"Hele odkudty seš??" řekl a podezíravě si mě prohlídl."No, z Irska". Sedlák vykulil oči a otcovsky mi řek ,že vše mi vypoví doma. Cestou mi řekl svoje jméno Herper Dlock i já jemu svoje Pay Picard´s.

K jeho statku jsme došli před soumrakem. Pohostil mně velmi dobře. začal mi vypravovat...

"Tringis je velký stát v Severomoří světa Hecku. Celé zemi kraluje král Trirs avšak ten má hodně starostí s Černým Drakem který trápí celý Heck. A zrovna mezi těmito padesátidvou zemí v Hecku se usadil tady !!! Slavný magik Jeron předpověděl příchod muže z jiného světa ,který zabije draka. což nemůže být nikdo jiný než ty chlapče !!!" zakončil Herper vypravování.
"Cože !! Já ,že mám zabít nějakýho plaza? Určitě většího než tendle barák ."zněla má nevěřícná odpověd´ .
"Ano ty. A myslíš ,že tydle hadry se tu normálně nosí ???".zavrčel Herper.
"Todle nejsou žádný hadry!!!" zařval sem
" Jsou to značkový džíny a triko!!!"dokončil sem proslov k oblečení.
"Dobře,dobře. Ale bejt tebou tak s tím tady nechodím. Na vem si to"
a hodil mi košili a kalhoty z pytloviny. Po oblečení mi představil svojí rodinu: svojí ženu Christu starou paní kolem čtyřiceti, syny Figuse a Rinxe tak ve dvacetidvou jako mě. Figus měl světlé vlasy ošuntělý oblek a optimistickou povahu,podle otce byl zdařilý v lučišnictví. Rinx měl vlasy hnědé, ohavně střižené do patičky ,prý je byl dobrý v boji s mečem. Ještě mi dal několik dobrých rad na cestu přes bílým moře, pak mě Christa uložila do seníku. Usnul jsem s pocitem nejistoty.

Ráno mě probudil zvuk vozu. Byl to Herper. řekl ,že bych měl jet za Jeronem do hor Zlyků.
"Bude to lepší ,když pudeš nejdřív za ním než za kralem. Moji chlapci ti na cestě pomohou " zdůvodnil to.
"Hodně štěstí !!!" Slyšel jsem ještě jeho slova...

A tak jsme s Figusem a Rinxefem vyrazily do hor Zlyků. Ale museli jsme přes Město Griffů známý velkými tržišti. Bylo tam množství lidí i různých tvorů co já neznám. Rinx mi řekl že:" Jsou to Orkové kupující zbraně,Hobité pěkní zlodějíčci a Merafové, postavy podobné lidím. Liší se pouze barvou a čtyřmi prsty na končetinách. Jsou také známí smyslem pro obchod."
"Hlavně s otroky tak si dej na ně pozor Paydo a nechod´ do Merfí ulice. Můžou tě tam chitit a zotročit." poznamenal ještě Figus.Na oběd jsme se stavili "U Mokré Žáby".Chutnalo to hrozně ale aspon´ sem se najedl. po obědě se Rinx vydal do zbrojířství Figus spokojeně podřimoval tak jsem se nepozorovaně vytratil. Nedalo mi to a odplížil jsem se do Merfí ulice.Bylo tam úplně prázdno. Najednou vidím otevřené dveře kouknu se a vstopím. Měl jsem radši zůstat u tý Žáby ! Někdo na mně hodil sít´ zakopnul jsem ,spadl na roh dveří a omdlel. Probuzení bylo až večer v temné místnosti. Na zemi tam leželo několik lidiček a trpaslík. Asi spali. Náhle přišla k zamřížovaným dveřím Merafa (Fuj, ten byl hnusnej a smrděl rybinou) hodil nám tam kousek chleba a džbán vody a odkráčel dál. Řinčení tácu probudilo trpaslíka. Byl malý (to se dalo předpokládat) a měl šedé vousy.
"Ty seš tu novej co"
"Máš štígro hele zrovna tady s kámošema sme jako vykopali tunel. Nemuseli sme si dávat na čas voni totiž žádnýho znás nechtěj."
Vzal si do kabátce jídlo a šel vzbudit své tři kamarády.
Dva z nich se neprobudily. Trpaslík lechce zavzlykal.Pak se zmužil a prolez dírou. Spod zdi jsem slyšel jeho tlumený hlas abych šel. Prolezl jsem v klidu. Chtěl vylézt i poslední ale viděli jsme jenom jeho hlavu Merafové to asi zjistily a vytáhli ho za nohy. Zbyl pouze jeho bolestný výkřik a hluboké zachechtání Merafů. Trpaslík tam smutně stál , nevidal ani hlásku. Musel jsem ho vzít za rameno a odvést pryč. Chtěl jsem ho vzít k Mokré Žábě ,ale ted´ ve tmě to nevypadalo na dobrý nápad. Usídlily jsme se v jedné kůlně. Řekl jsem mu můj příběh. Pořád se však tvářil zasněně.
Řekl mi i jeho. Jmenuje se Riw pochází z Trpasličí Kolonie žijící v jeskynních. Přepadli ho v lese ,když byl na lovu drželi ho pět měsíců. Ti lidi kamarádi byly celý jeho život. Noc byla studená. Ráno jsme se vydali s Riwem za Figusem a Rinxem.
"Ježiš Paydo kdes byl !!! Bejt v noci v Griffidím městě je pomalu sebevražda !!! Nemusels to přežít" vyčetli mi to bratři ráno.
"Ale jak vidíte žiju a sem v pohodě a ani mě nerozházeli Merafové." řekl jsem mistrně.
"Hele ,jenom ,že seš vyvolenej tak tady nemusíš machřit"obořily se na mě
"A radši už pojd´me. Hory Zlyků jsou daleko."
Riw se nabíd ,že půjde s námi a tak i s ním jsme opustily město i Žábu a vyrazily na cestu necestu Jantarovým údolím.

Jantarové údolí bylo kousek od Bílého moře a za ním se tyčil cíl naší cesty. Údolí bylo zalesněné a poseto množstvím jeskynní s jantarem. Takže se zde scházelo mnoho hledačů pokladů lidí goblinů a skřetů. Také proto je zde velice nebezpečno. Samo údolí není moc dlouhé tak kilometr ,ale hustý les na konci moc živých tvorů neprošlo. Aspon´ tak to říkal Riw ,který je v jeskynních a lesích jako doma.Cesta probýhala dobře (napadli nás jenom asi tři nebo čtyři goblini) les však tak nevypadal. Byl strašidelný plný zničených stromů. A nad ním byla bílá mlha ,která nepropouštěla světlo. Byla skoro tma. Netopýři létali sem a tam. Náhle se Riw zastavil:
"Cejtim nějaký nebezpečí".
Jakmile to dořekl rozevřela se křoví a vyšlo snad třicet skřetů. Neměli jsme šanci. Já jsem popadl nejbližší klacek a mydlil se o sto šest. Pak mě někdo bouchnul do hlavy a já se svalil na zem v záblesku jsem jen viděl jak nemohou Riw ,Figus a Rinx odolat útoku jak se snaží ochránit mě pak jsem už potřetí padl do bezvědomí...(to mám pech co) Probudil jsem se za tím lesem trnitém křoví. Po těch třech ani vidu ani slechu ,pouze ptáci mi prolétli nad hlavou. Moje rozhodnutí bylo v tu chvíli konečné-vydám se do hor sám a najdu Jerona.

Cesta nyní vedla přes Bílé moře neměl jsem však vor tak jsem se vydal do vesnice Rhiba. Bylo to zapadlé město s malým přístavem plných Mořských Vlkůch. Našel jsem hospodu "U Rejnoka",goblini mi ukradly všechny trivy (tím se tam platilo) proto jsem si musel jídlo vypracovat. Ale nebylo nadarmo umývat v kuchyni nádobí setkání s hezkou servírkou Miko. Přespal jsem v loděnicích. Zrovna nejlíp jsem se nevyspal byl tam snad sraz těch vlků. Mluvily tam snad celou noc ,ale pochitil jsem ,že už o mě ví celý Heck.
Ráno mě strašně bolely záda a sotva jsem se zvednul. Poptal jsem se "U Ryby" jestli někdo nejede k horám Zlyků. Jeli tam hned dvě lodě: Rybáři a obchodní lod´ . Přemýšlel jsem jakou lodí na konec moje rozhodnutí bylo ,že poprosím o svezení rybáře. Ti jedou přímo kdežto obchodní jede nejdřív po řece do Jantarového údolí a tam bych se nerad vracel. Rybáři mě mezi sebe přijmuli ochotně. Cesta probýhala dobře. Rybáři nevěděli kde mě vylodit. Náhle uviděli zátoku, byli nejistí zdali tam mají plout.Ale nakonec pluly. byli jsme skoro u břehu ,když jsem uviděl na ostrůvku kousek od nás postavu...
"ZACPĚTE SI UŠI !!!"stačil jsem zakřičet
,když jsem viděl Sirénu. Snad to rybáři nepochopily ,snad to byl osud ale stalo se to. Byly omámeni hudbou já se držel Herperovi rady aměl zacpané uši a oči a prospěvoval jsem si druhou symfonii od Mozarta. Nevím jestli to na ni zapůsobilo ,ale jak jsem otevřel oči nebyly zde ani rybáři ani Siréna ani býk ,kterého jsem viděl z lodi. Vystoupil sem z lodi na břeh. Najednou co nevidím kouskek od úpatí hor je malý zámeček. Následoval výstup na horu.

Přišel jsem k zámečku až odpoledne. Hluboce sem oddechoval. Nejblišší kámen pak ztěžknul mou váhou. Po půl hodinovém odpočívání bylo mé zat´ukání na dveře odhodlané. Otevřel mladý elf se světlými vlasy a kamennou tváří.
"Jeron už tě čeká,Picardsi" řekl s překvapivě chladným klidem.
Dovedl mě do místnosti s velikým křeslem v něm seděl Jeron. Měl podobný věk jako Herper ,také měl krátké šedé vousy a vlasy a brýle. Četl knihu ,ani od ní nezvedl oči a řekl mi abych si sednul. Konečně odsunul knihu a začal:
"Payi, abys mohl porazit Černého draka, musíš nejdřív zabít jeho slouhu Zotra. To je ten co tě chtěl zabít na začátku dotykem. Málem se mu to podařilo ale stihnul jsem tě přenést sem. Jen ty jsi vyvolen zničit je. Protože ,když ho nezabiješ zničí i celý tvůj svět." následovala odmlka ."I naší redakci zničí?"špitl jsem.
"I redakci"řekl Jeron ."Sám zabít Zotra nemůžeš ,protože ho hlídají podplacení Barbaři,takže musíme zachránit tvé přátele. Vím kde jsou. Pomohuti i můj sluha elf Geph. A ještě něco, potřebuješ ještě nějakou zbran´. Já na zbraně sice nejsem ,ale holou rukou Zotra nezabiješ." dopověděl Jeron.
Já jsem vytáhnul svůj klacek pečlivě obroušený z dlouhé chvíle.
"Tyčová zbran´ Hmmm to stačí. Zotra je v Rudé zemi a tví přátelé u Skřetích jezer. Vyrazíme hned zítra."ukončil řeč.
Poté mě Geph odvedl do místnosti bohatě vyzdobené obrazy. Zalezl jsem do měkké postele. Do noci jsem o tom všem přemýšlel až sem usnul.

S Gephem a Jeronem jsme tedy vyrazily směrem na východ ke Skřetím jezerům. Šli jsme proti ranímu slunci ,které nás ozařoval svitem. Ušli jsme již tři hodiny cesty, stále jsem neviděl ani louži vody. Měli jsme velikou žízen´. I Jeron si nevěděl rady. Kolem nás bylo hodně zeleně ,ale žádný zdroj vody. Docházeli mi síly. Náhle jsem uviděl v dáli obrovské jezero. Chtěl jsem rychle běžet k ní ,ale Jeron mě zastavil v pravou chvíli. Byla tam vesnice skřetů. Již jsem viděl na kůlech přivázané mé tři přátele.
Museli jsme se přplazit až v noci. Osvobodily jsme je bez problémů. Já jsem jim vše o Zotrovi a Barbarech řekl. A tak jsme se ráno vydaly k Rudé zemi
Došli jsme tam až odpoledne. Byla to sluncem vyprahlá poušt´ zbarvená do ruda. "Musíme najít Zotra. Určitě se bude skrývat v podzemí. Nemuseli jsme hledat dlouho. A tak jsem se Já, Jeron, Geph, Riw, Figus a Rinx Dlockovi vydali do hlubin země
Byla tma. Šli jsme hodně dlouho. Náhle Riw uviděl světlo. Rozběhli jsme se tam. Objevili jsme se v kruhové místnosti, ozařované svíčkami. Proti nám stála zády černě oblečená osoba. Poznal jsem ji.
"Zotre !!!"zakřičel jsem.
Postava se otočila
"Ha ty bídný červe"promluvil Zotra klidně.
"Čeká tě smrt a tvé přátele taky" dořekl a lusknul prsty.
V tu chvíli přišlo asi dvacet barbarů ze všech stran. Začal nelítostný boj. Já se pustil do Zotra. Neměl žádnou zbran´jenom holé ruce. Však i ty představovali nebezpečí.
" Nejdůležitější je hlava!!" zakřičel ještě Jeron.
Nevěděl jsem co tím chce říct. Otočil jsem se a Zotra mě kopnul prudkým kopem.
Ležel jsem na zemi a Zotra ke mně vztahoval smrtící ruku. Musel jsem se rychle rozhodnout. Bud´skočím a zaútočím. To však bylo tlumenné strachem. Všechno možné se mi honilo hlavou .Nakonec v desetině vteřiny jsem se rozhodl. Rozpřáhl jsem se a trefil jsem jeho ruku. Ta však byla jako z olova !!! Náhle se mě dotkl a ...
Cítil jsem několikrátrát větší bolest neš na začátku. Najednou vše přestalo. Otevřel jsem oči. Letěl jsem k nebesům. necítil jsem ani ruce ani nohy. Podíval jsem se dolú. Viděl jsem celý sál . Ležel jsem tam na zemi. náhle se zraki všech přátel obrátily k mému tělu. Upustily zbraně. Barbaři toho využily. Slyšel jsem Zotrův pekelný smích. Zklamal jsem.
Ale náhle Jeron z posledních sil řekl
"Drasierat ma Mehmomád Friat Sevanpol !!!"
Začal se se mnou točit svět. Zatmělo se mi před očima. Najednou jsem se objevil znovu ve chvíli kdy jsem před Zotrem ležel na zemi.
Nemusel jsem se již rozhodovat dlouho.
Strach byl pryč vyskočil jsem a z leva jsem tyčí vší silou bouchnul Zotra do očí. On to nečekal a tak spadnul na zem. Jen co se jí dotknul , rozplynul se. Šel jsem pomoct přátelům s Barbary. Brzy jsme byly hotovy
Vylezli jsme z té díry a byla již noc.
"Jerone zachránil jsi mi život" řekl jsem úctyhodně.
"Ne ty jsi zachránil nás."
"Bitvu jsme vyhráli ,ale válka není vyhraná.".
Ráno jsme se vydali k horám Zlyků.
Cesta k horám Zlyků byla po tom velkém boji dlouhá a únavná. Došli jsme do Jeronova domu krátce po setmění. Pozval si nás do pokoje" Picardsi a všichni ostatní, já již s vámi dál jít nemohu.
To kouzlo mě vyčerpalo. Než se však vydáte za Černým Drakem musít získat amulet Serzema ze svatyně v Jantarového údolí. Jo a Payi s klackem draka neporazíš" dopověděla podal mi krásný meč vykládaný diamanty. Ráno jsme se všichni kromě Jerona vydali opět přes bílé moře.

Pluli jsem nečekaně dlouho. konečně jsm po dlouhých mořských nemocech přistál u města Rhiba. Ubytovali jsme se u "U Rejnoka". Měl jsem možnost omrknout okolí lesa. Také jsem to udělal. Avšak nemohl jsem věřit vlastním očím. Vstup do lesa byl hlídán snad tisíci orky. S touto neblahou zpravou jsem běžel říct všem třem přátelům. "Hmm ,toho jsem se bál. Budeme muset přejít západní horu ,abychom se dostali k té svatyni." opáčil na to Rinx.
Po obědě jsme se do hor vydali.
Cesta byla kamenitá a samý hrbol. Není divu ,že tudy nikdo nechodí. Z toho jak sem viděl horu z Rhibi se mi zdálo ,že cesta potrvá chvíli. Opak byl pravdou. Na vrchol jsme došli po setmění. Uviděli jsme tam starou zničenou chatrč. Zrovna to nebyl pětihvězdičkový hotel ,ale aspon´se nám vyhnulo spáti pod širákem.
Ráno jsem se probudil jako první. Podíval jsem se do údolí. Řeknu vám to byli panoramata.
Po chvíli se vzbudili i ostatní. Provedli jsme rychlý sestup. Když jsme byly na konci, vyskočilo pár goblinů. Před námi se tyčila další vysoká hora, na jejíž vršuku byly velké kamenné dveře. Přebrodili jsme řeku a pokračovali jsme ve výstupu. Po tomhle zážitku již nemusím absolvovat horolezecký kurz. Když jsme tam vylezli spočinula na nás únava. Bylo již pozdě odpoledne tak jsme se uchýlili ke spánku.
Sice byl kamemnný blok těžký ,ale odsunuli jsme ho. Vstoupily jsme do bohatě vyzdobené svatyně. Všude byly různé prapodivné symboly. Došli jsme do hlavní místnosti. Byl tam kamenný stolek a na něm něco zakryté zlatou poklicí. Přistoupil jsem k poklici. Nadzvedl jsem ji a tam bylo Nic !!!
Všichni jsme ztrnuly. Nevím jak dlouho to bylo ,ale najednou se za námi ozval chechot. Všichni se ohlídly. Byl to nechutný skřet v rostrhaných šatech.Vytáhl jsem meč. Jakmile uviděl meč přestal se smát a řekl "Hele nemusí bejt hned zle šéfíku"
"Co chceš "řekl jsem tvrdě
"Nic, jenom jsem si myslel ,že budete chtít vědět kde je ten amulet "
"Kde je"
"No víš já mám blbou pamět"řekl a dělal ze sebe nevinátko.
"Kolik chceš"řekl najednou Geph a vytáhl měšec
"500 triv"
S Gephem to ani nepohnulo a hodil skřetovy k nohám měšec. On ho lačně vzal.
"Serzema zde ukradl Vania a je ted ve Landgerrnu"řekl skřet a mlsně počítal peníze Ihned jsme vyrazily. Rinx mi řekl ,že Landgerron je město východně od Gryffidího města. Je to město zlodějů podvodníků a vrahů.
K desíti hodin večer jsme tam došli. Spát tam bylo nebezpečné. Tak jsme si lehly u brany. Ráno jsme šli do města Byly tam špinavé ulice i obludy ,které kolem nás chodily a mlsně se olizovaly. Konečně jsme došli k Vaniovému vetešnictví. Vešel jsem dovnitř s mečem v ruce.
"Kde je Serzem"zahučel sem na jediného týpka u pokladny.
"Cso je furt" řek a ani se neohlédl
"Kde je Serzam !"
"Zsakasníkům informace nedávám"
"Dělej, kde je !!"
"Už sem něco řek"
"Dávám ti poslední šanci !!!"zařval jsem
"Hele polib mi pr..."
Už to nedořek protože jsem ho propích mečem."Udělal jsi dobře"řek Rinx, přišel k Vaniamu, odkopl ho a koukl se na papíry."Áááha ,takže ho má Merafa v Griffidím městě"."Na to mám blbý vzpomínky"řekl Riw a smutně se zakoukal do země.Hned jsme šli.
Opět jsme se tam ubytovali u "Mokré Žáby". Divil jsem se ,že má Geph tolik peněz. Hned druhý den jsme vyrazily do města. Byla zde pouze jedna ulice kde Merafové měli své obchody bez lidí. Řeknu vám, byla to dost krátká ulice. Šli jsme s meči připravenými v ruce. Vešli jsme do jednoho z obchodu.
"Co chcete"řekl tam Merafa
"Serzam"
"2000 triv"
"Na"
"Díky, tady je"
"Tak dík, nazdar"
"Tě pic a přidte zas"
Se Serzamem jsme vyšli z obchodu. Byl to lesklý kámen s divnými znaky uprostřed. Vyrazily jsme za Jeronem k hrám Zlyků.

O 10 dní později

Po deseti dnech strádání jsme dorazily k horám Zlyků. Jeron už nás čekal.
"Tak ukažte" řekl místo přivítání.
"Tu je" řeknul jsem a hodil sem po něm Serzam.
Do noci ho ve své pracovně zaujal ten amulet. Druhý den s ním za mnou přišel.
"Tak jsem to zkoumal a něco jsem objevil"ukázal mi amulet a na straně zmáčkl jednu vyvýšinku ,které jsem si nevšiml. Amulet začal vibrovat. Poté stiskl tři znaky na vrchu amuletu. Otevřel se. Místnost ozářilo světlo. Jakmile jsem si zvykl na to světlo, všimnul jsem si kuličky uvnitř. "Co to je?" zatvářil jsem se rozvážně.
"Klíč ke chrámu draka kde Černý Drak přebývá"
"No tak na co čekáme ? " řekl jsem a šl sem svolávat chlapce.
Za hodinu jsme byly připraveni. Jeron nám řekl ,že máme jít k chrámu draka ,který je nejjižnějš z Tringisu. Což bylo daleko, za hory za doly. Hned jsme vyrazily

O 1 měsíc později

Stanuly jsme u chrámu."Fuj, to byla fuška" oddychl si Riw. Chrám byl obrovský velykými dveřmi. Byla to dost velká dálka takže jsme se před chrámem ubytovali. V noci jsem přemýšlel co bude druhý den.
Probudil jsem se a šel k břehu řeky. Začal jsem do vody házet placáky. Přemýšlel sem, zdali tím ,že pújdu do chrámu jako k popravčímu špalku. Přišel ke mne Geph. Jako by mě četl myšlenky,začal mě povzbuzovat. Po chvíli se všichni probudily a šli jsme k chrámu.
Prohlédli jsme si dveře chrámu. Byly větší než jsme viděli z tábora. Po stranách objevil Figus malou dirku. Otevřel jsem Serzam a vložil kuličku do díru. Pasovala tam jako ulitá. Dveře se pomalu otevřeli. S mečem jsme vstoupily dovnitř šli jsme temnou cestou dovnitř. Došli jsme do veliké místnosti.
Byla hodně rozlehlá. Na konci bylačerná socha draka. Najednou se však hýbla.
"Černý Drak !!!" uvědomil jsem si nahlas
"Konečně už zhyneš, ty parchante malej" zařval
V tu ránu ze zhora přilítlo pět menších draků. Zaútočily jsme. Každý z nás si jednoho vybral jednoho. Byli jsme brzo hotovi.
"Tak a ted ty !!"vrhl jsem se na draka.
Oni to sledovaly z dálky. Drak metal plameny ohně. Jeden plamen byl však pro Rinxe osudný. Padnul černý k zemi. Figus se k jeho mrtvole vrhnul. Já sem jen stěží vyhýbal jeho šlápotám. Drak však po půlhodině udělal chybu: skočil jsem mu na záda a bodal mečem. Byl silnější než sem myslel. Schodil mě ze hřbetu a achtěl mě zašlápnout. Odskočil sem. A největší silou jsem ho mečem seknul do krku.
Zařval bolestí a zapotácel se. Znova jsem ho začal bodat do prsou. Spadnul na zem. nepřestal jsem sekat.
Geph mě musel od něj odtrhnout. Došli jsme ke dveřím síně všichni mě poplácali po zádech. Všichni měli uklizené zbraně jen Figus měl připravený luk a skláněl se před mrtvolou Rinxe. Už jsme chtěli jít, když tu se za námi ozvalo...
"Neújdeš živý !!!"zařval drak a vyplivl plamen. Figus na tu dálku vystřelil šíp a totálně uzemnil draka. Ale plamen letěl dál. "Payi" zařval Geph. Pomalu jsem se otočil. Plamen mě však smetl ukrutnou bolestí. Znova jsem slyšel sirény jako na začátku mého příběhu...

Poté jsem se probudil tady, pane doktore." zakončil jsem svoje vypravování.
"To není možné ,asi se vám něco zdálo. Našli jsme vás ve vašem bytě se zlomenými končetinami, žebry a popáleninamy druhého stupně." vysvětlil doktor můj příběh. "Nu nic, mohl to být kulový blesk. Vše tomu nasvědšuje. Ty vidiny byly kvůly zasažení mozku. Měl jste záchvat. Byl tak divoký ,že jste si v něm zlomil končetiny.".Když doktor vidí můj pohled ještě řekne ,že:"Podle mě je to jediné vysvětlení. Po kómatu jste seprobudil až nyní, po roku. Musíte se ještě léčit."řeknul mi doktora odešel. Přemýšlím nyní ještě víc co se stalo. Byl to snad sen ? Nebo skutečně sem tam byl ? Nevím to ,ale budu na své přátele z Hecku dokonce mého života vzpomínat dál...