Tramvaj
Z hospody se mi jako obvykle nechtělo. Dopil jsem svý dvanáctý pivo a od
dalšího mě odradila jenom prázdná peněženka. Sice kdybych obešel stůl, tak
kámoši, co tu se mnou sedí každej den, by se mi určitě na ještě jedno složili,
ale protože už bylo skoro dvanáct a zejtra zas musím do tý zasraný práce, radši
jsem to zabalil a vypadl domů.
Tramvaj jako obvykle nejela, tak jsem byl nasranej a aspoň jsem rozkopal
skleněnou výplň v zastávce. Nějakej páprda s aktovkou se motal u stánku s
pivama a nechtěl pochopit, že už mají zavřeno a že dostane hovno. Asi byl
taky trochu nalitej, protože zpíval ještě hlasitěji než já. Zařval jsem na něj,
ať zavře tu svojí držku, že se mi jinak rozletí hlava jako pokaždý, když
překročím svejch deset kousků. Sice krákat nepřestal, ale aspoň se šel motat
o kus dál. Snažil se jít po koleji, ale moc mu to nešlo. Párkrát s sebou
plesknul a když se zvedal ze země asi popátý, tak konečně jela tramvaj,
a protože se strejc nestihnul odplazit, ujela mu obě nohy.
Vysral jsem se na tramvaj, protože pohled na skuhrajícího páprdu válícího se
po zemi v krvi se nenaskytne každej den. "No vidíš vole, nemáš chlastat",
utěšil jsem ho a snažil se ho odtáhnout za ruce z kolejiště. Moc mi to nešlo,
jednak jsem byl taky vožralej a jednak měl strejc pořádnou vanu a byl těžkej
jako prase. Odšoupl jsem ho asi o metr a půl, nechal ho, ať si křičí
a otevřel jsem jeho aktovku, jestli tam nemá něco pěknýho. Kromě dokladů,
který jsem hodil do křoví, tam měl jenom zapařenej chleba se salámem, co mu
asi nešmakoval v práci, a protože jsem dostal hlad, s chutí jsem se do něj
zakousl. Svazek ožmoulanejch stovek a padesátikorun jsem si strčil do kapsy
a drobný jsem vysypal na štěrk u kolejí, protože s tou vopicí jsem neměl
cit je lovit z brašny.
Když jsem otevíral druhou kapsu, objevila se tramvaj
v protisměru. Došlo mi, že jsem prďolu odtáhnul akorát na druhou kolej, ale
teď pro něj nepolezu, ještě bych skončil pod tramvají sám. Řidič tramvaje
zrovna chlemtal z flašky rumu, a tak neviděl, že mu tam někdo leží, a tramvaj
tomu kriplovi ujela zbytek nohou a kus ruky, protože ten blbec pořád šmátral
po pahýlech. Ozval se řev ještě silnější než předtím a já mu zacpal hubu,
aby tak nevyváděl, protože mě fakt bolela hlava jako pokaždý, když se vožeru.
Koukal jsem, že je všude spousta krve a napadlo mě, že by ten debil mohl
vykrvácet. U nás v práci nám říkali, že když si někdo na dílně uřízne ruku, má
si to něčím seškrtit. Jenže páprdovi toho moc nezbylo, tak nebylo co škrtit.
V jednom filmu jsem viděl, jak někomu useklou nohu připálili žhavým mečem a
krev přestala téct. Zkusil jsem mu do rány típnout cigaretu, ale kromě
strašného výkřiku jsem žádnou změnu nepozoroval. Zkusil jsem mu pahejly trochu
zaškvařit zapalovačem, ale začalo mě to pálit do ruky a navíc ten nevděčnej
hajzl s sebou začal škubat a zadělal mě krví. To teda ne, nasral jsem se.
Popadnul jsem strejce, zatnul svaly, až jsem si málem pustil sračku do kalhot a
zapíchnul ho kostma koukajícíma z pahýlů do nedalekého pískoviště na
dětském hřišti. Písek se sice trochu zbarvil do červena, ale vypadalo to, že
snad ten blbec nevykrvácí. Nacpal jsem mu do huby kus špinavýho hadru, co ležel
vedle kontejneru, a konečně byl pokoj od toho skučení a hýkání.
Vyrazil jsem domů a do oka mi padnul kus stehna, který po něm zůstalo pod
druhou tramvají. Dostal jsem chuť na uzený a řek jsem si, ze bych si mohl ten
kus hnáty vo víkendu na chatě vyudit. Vzal jsem si teda stehno do podpaží,
do druhý ruky jsem popadl páprdovo brašnu, že se do ní kouknu pořádně doma na
světle, a vyrazil k domovu.
Doma jsem si z lednice vytáhnul ještě nějaký piva a ráno když jsem se probudil
poblitej, tak jsem si pamatoval akorát to, že po sedmým pivu v hospodě jsem byl
ještě střízlivej. Příští tejden jsem v botníku narazil na nějakej zapáchající
kus rozkládajícího se masa, tak jsem seřezal našeho Alíka, co to zas přitáhnul,
a vyhodil jsem to do popelnice, ať si pochutná nějakej bezdomovec a přitom jsem
přemejšlel, proč asi sousedka zničeho nic zakázala svejm parchantům chodit
na hřiště, co je kus vod nás.