|
 |
Procesory na 64 bitech (část 1.)
I mezi domácími uživateli se začínají dostávat procesory pracující v 64 bitech. Podíváme se na hlavní výhody oproti 32 bitovým procesorům.
Proč se vůbec výrobci procesorů pustili do tak složitého ůkolu? Důvodů je hned několik.
Jako první bych možná označil nutnost z hlediska konkurence schopnosti. Z marketingového hlediska je možnost uvést "nabízíme 64 bitový procesor" také velice zajímavá. První začal Intel tím, když vyvinul své Itanium určené do serverů. Loni jej následovalo AMD představením svých serverových a později i desktopových verzí 64 bitového procesoru. Nyní se opět Intel dostává na řadu a čeká se jeho uvedení nových verzí tentokrát také jak serverového tak i desktopového procesoru. O přednostech a nedostatcích řešení obou firem se rozepíšu podrobněji v následujícím díle.
Dalším důvodem je vyšší výkon. Rozdíl mezi 32 a 64 bity není v reálném výkonu tak propastný, jako byl před lety při přechodu z 16 na 32 bitové procesory, ale i tak je znatelný. Ve chvíli použití nativního 64 bitového OS i aplikací předpokládám nárůst při stejné frekvenci okolo 20-30%. Samozřejmě záleží typu prováděných operací. V některých případech bude zrychlení až několikanásobné a v některých téměř žádné.
Posledním a asi nejdůležitějším důvodem je adresovatelnost pamětového prostoru. Z pohledu domácího užitatele se může zdát, že 4GB jsou nedosažitelně daleko, ale již z pohledu serverových aplikací to může být veliký strašák. Ale i grafici se této hranici kvapem přibližují, vždyt 1GB paměti není vzácností. Existují sice způsoby adresace většího množství paměti, řešené většinou přepínáním mezi více bloky, ale z principu vyžadují nějakou další režii procesoru a aplikace musí čekat až se přepne na tu správnou stránku, což snižuje celkový výkon. Přímá adresovatelnost paměti stoupne ze 4GB u 32 bitových procesorů na cca. 16 milionu TB. Pro zajímavost 16 bitový procesor uměl adresovat pouze 64 kb, ale protože byly nároky vyšší řešilo se to náhradními způsoby založenými právě na přepínámí pamětových stránek, kde každá byla omezena těmi 64 kb. Samozřemě toto řešení také snižovalo výkon systému, ale vzhledem k rychlostem tehdejších procesorů to nebyl takový problém.
Pokud budeme brát jakou bernou minci speciální programy pro výpočty, vizualizace nebo složité databázové systémy, tak použití 64 bitových aplikací přinese znatelný přímý nárůst výkonu. U jednoduchých aplikací přímý nárůst sice bude minimální, ale protože se i u nich používají funkce poskytované operačním systémem (rozuměj v tuto chvíli 64 bitovým OS), tak i zde bude nárůst výkonu znatelný. U složitějších aplikací ze stejného důvodu také výkon nepřímo ještě vzroste. Celkově lze tedy říct, že se můžeme jen těšit.
Otázkou je o kolik je návrh a výroba 64 bitových procesorů dražší než nového typu procesoru 32 bitového. Rekl bych, že vývoj dražší samozřejmě bude, ale při výrobě náklady nějak významněji nestoupnou, takže se cena za vývoj rozpustí v počtu prodaných kusů. Tím logicky dojdeme k závěru, že na ceně procesoru se dříve než dřív promítne úspěšnost jiho prodeje. Takže jen za předpokladu, že se prodá veliké množství procesoru budou moci být levné. Touto cestou se vydala zatím společnost ADM, která představila jak serverové tak i desktopové verze. Intel se svým Itaniem a Itaniem 2 zatím osazoval pouze serverové systémy a tím se jeho cena dostala do astronomických výšek.
V příštím díle se podíváme podrobněji na jednotlivé typy 64 bitových procesorů.
|
|
[ rubrika: hardware ] - [ autor: Pavel Beníšek ] - [ uveřejněno: 14.5.2004 12:00 ]
|
|
|
