12.8.1887 - 4.1.1961
Rakouský fyzik Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger se narodil jako jedináček 12. srpna 1887 v Erdbergu (Vídeň).
Otec Erwina Schrödingera Rudolf provozoval malou továrnu na linoleum. Matka, Emily Bauerová, byla napůl Angličanka a napůl Rakušanka. Erwin Schrödinger velmi dobře hovořil anglicky a německy. Nechodil do základní školy - měl svého soukromého vychovatele až do 10 let. Na podzim roku 1898 nastoupil na Akademisches Gymnasium, které dokončil v roce 1906. Studoval univerzitu ve Vídni (ovlivnily ho přednášky z teoretické fyziky Fritze Hasenöhrla).
20. května 1910 - doktorát za doktorskou disertační práci "O vedení elektřiny po povrchu izolantu ve vlhkém vzduchu". Po návratu z armády získal místo asistenta ve Vídni v experimentální fyzice, což je ovlivnilo v jeho pozdější teoretické práci.
1. září 1914 - habilitace.
1914 - Schrödinger publikoval první důležitý článek, ve kterém rozvíjel Boltzmannovy myšlenky. Na začátku 1. světové války byl povolán na frontu (důstojník u dělostřelectva), ale pokračoval ve vědeckém publikování.
V letech 1918 až 1920 přispěl k teorii barevného vidění. Schrödinger se ve Vídni zabýval radioaktivitou a zkoumal statistickou povahu radioaktivního rozpadu. V kinetické teorii pevných těles zkoumal dynamiku krystalických mřížek.
1921 - místo na katedře teoretické fyziky na Univerzitě v Zürichu. Věnoval se mj. fyziologické optice a pokračoval ve své práci na teorii barevného vidění.
1921 - od tohoto roku Schrödinger studoval strukturu atomu.
1924 - Schrödinger ovlivněn de Brogliem se začal zabývat kvantovou statistikou.
1925 - Schrödinger sestavil svoji vlnovou rovnici.
1926 - v 6 článcích publikoval Schrödinger revoluční práci o vlnové mechanice a obecné teorii relativity. Vlnová mechanika, kterou vytvořil, byla druhou formulací kvantové mechaniky. První formulací byla Heisenbergova maticová mechanika. Vzájemnou souvislost mezi vlnovou a maticovou mechanikou objasnil Schrödinger v jedné ze svých prací, kde napsal: "Každé funkci souřadnic polohy a momentu hybnosti ve vlnové mechanice odpovídá matice. Tyto matice v každém případě vyhovují formálním početním pravidlům Borna a Heisenberga. Řešení problému okrajových podmínek v diferenciální rovnici vlnové mechaniky plně odpovídá řešení Heisenbergova algebraického problému.".
1926 - na pozvání Schrödinger přednášel na Univerzitě ve Wisconsinu. Do Madisonu dorazil v prosinci 1926 a v lednu a únoru 1927 přednášel.
1927 - v Berlíně se stal Einsteinovým spolupracovníkem.
1933 - v době nástupu nacismu v Německu odjel do Oxfordu. Schrödinger získal místo v Magdalen College. Jeho práce ve vlnové mechanice byla oceněna Nobelovou cenou za fyziku.
1934 - pozván přednášet do Princetonu - bylo mu zde nabídnuto stálé místo (nabídku nepřijal).
1935 - Schrödinger publikoval práci o třech částích "The present situation in quantum mechanics" ("Současná situace v kvantové mechanice"), ve které se poprvé objevil paradox Schrödingerovy kočky. Do zapečetěné schránky je umístěna kočka a puška, která na kočku míří a vystřelí, když se rozpadne radioaktivní jádro. Pravděpodobnost, že se tak stane je 0,5 (podle kvantové teorie nelze tento jev předpovědět jiným způsobem, než pomocí teorie pravděpodobnosti). Jak připomíná Stephen Hawking, dnes by si nikdo nedovolil navrhnout tento pokus ani jako myšlenkový, ale ve Schrödingerových časech nebyla ještě ochrana zvířat na dnešní úrovni. Když se schránka otevře, najdeme kočku buď živou nebo mrtvou. Před otevřením schránky je však kvantový stav kočky směsí stavu mrtvé kočky a stavu živé kočky. Tento názor mnozí filozofové považují za zcela nepřijatelný, protože kočka nemůže být napůl zastřelená a napůl nezastřelená. Jejich námitky pramení z toho, že používají klasickou představu reality, podle které má objekt jednoznačnou historii (světočáru). Podle kvantové mechaniky je třeba se na realitu dívat tak, že objekt nemá jedinou historii, ale různě pravděpodobné historie. Ve většině případů se pravděpodobnosti určité skupiny historií vzájemně zruší, ale v některých případech se naopak pravděpodobnosti některých sousedních historií zesilují. V případě Schrödingerovy kočky jsou dvě historie, které jsou zesíleny. V jedné historii je kočka mrtvá, ve druhé živá. Podle kvantové teorie mohou obě historie existovat paralelně vedle sebe. Na tomto případě je typické, že neurčitost původně omezená na atomovou úroveň je přenesena na makroskopickou úroveň, kde ji lze řešit přímým pozorováním. Víme, že superpozice možných výsledků musí na mikroskopické úrovni existovat simultánně, protože pozorujeme jevy jejich interferencí. Také víme (alespoň většina z nás), že kočka ve schránce může být buď mrtvá nebo živá, ale nemůže být v nějakém přechodném stavu mezi těmito možnostmi. Jak se model mnoha stavů v mikroskopické úrovni projevuje na makroskopické úrovni? Jeví se reálný svět jako "rozmazaný" obraz? Schrödingerova kočka je jednoduchým a elegantním příkladem problému měření v kvantové mechanice.
1936 - 1938 - Schrödinger dostal nabídku z Univerzity v Grazu a odstěhoval se do Rakouska. Nacistická vláda, kvůli níž Schrödinger odešel z Německa, ho znovu dostihla v Rakousku. Odjel do Říma. Z Říma se vrátil do Oxfordu, kde pak přijal místo na Univerzitě v Gentu.
1939 - přešel do Dublinu. Studoval zde teorii elektromagnetického pole a teorii relativity a začal se zabývat sjednocenou teorií pole. Jeho první práce na toto téma byla publikována v roce 1943. V roce 1946 obnovil korespondenci s Einsteinem na toto téma. V lednu 1947 věřil, že se mu podařil velký průlom. Ale komentáře Alberta Einsteina k jeho sjednocené teorii pole nebyly příznivé. Einstein Schrödingerovi napsal, že odmítá další korespondenci na téma sjednocené teorie pole.
1956 - vrátil se do Vídně.
Během posledních let svého života se Schrödinger zabýval matematickou fyzikou a pokračoval ve studiu obecné teorie relativity, sjednocené teorie pole a fyziky mezonů.
Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger zemřel po dlouhé 4. ledna 1961 ve Vídni.
Upraveno podle článku Jiřího Svrška s použitím materiálů serveru Nobel e-Mueum
