Hlavní stránka
Freeware programyOdkazy a jiné doplňkyTipy pro Windows 9x
Úpravy v DOSuÚpravy registruKlávesové zkratkyČlánkyE-mailICQ
Autorská
práva.
Budeme poslouchat hudbu a sledovat filmy v příšeří sklepení
rodinného domku, aby nás někdo neudal? Jsme všichni zloději?
Bude vláda špehovat v každém počítači? Bude i přesměrování
domén nelegální? Zbláznil se jenom autor, nebo snad úplně všichni?
Ve Švédsku se firmy Adobe, Autodesk, Macromedia a Microsoft
soudně domáhaly povolení k domovní prohlídce u Maximaliana
Andersona, který je správcem serveru http://kickme.to ten umožňuje
používat stálou, snadno zapamatovatelnou webovou adresu bez
ohledu na změnu providera či zrušení domény; prostě zájemce
o dané stránky přesměruje na jinou adresu. Podle BSA je ale
tato služba nelegální a její správce je vinen porušováním
autorských práv, neboť na některých stránkách, kam jsou návštěvníci
přesměrováni, je distribuován nelegální software. Soud však
měl naštěstí na věc odlišný názor a žádost zcela zamítl
(http://ns2.dynamicname.com/court/page1.html). Anderson se dal
poté slyšet, že nechápe, co vlastně chtěla BSA u něj doma
najít a celou záležitost označil za zastrašování a obtěžování.
V Rakousku Microsoft žaloval jistého vídeňského občana za
používání nelicencovaných kopií svých produktů. Pirátské
kopie celkem 10 CD mu daroval jeho bratr. Vše bylo v pořádku až
do doby, kdy se nešťastník nepohodl se svojí družkou a začal
se s ní soudit o dítě. Zhrzená partnerka dala policii tip na
"softwarového piráta" a ten byl odsouzen k pokutě
deset tisíc šilinků alespoň za neoprávněné užívání
software. Tip pro naštvaného milence: rozešli jste se nedávno
s partnerem, a chcete se mu pomstít? Není nic jednoduššího.
;-) Advokátovi se však podařilo zainteresovat do věci Nejvyšší
soud, který jeho mandanta po čtyřech letech zcela osvobodil.
Odůvodnění rozhodnutí zní: "Neoprávněné rozmnožování
počítačových programů není trestné tehdy, pokud slouží výhradně
pro vlastní potřebu." (http://www.pcwelt.de/news/software/21933/3.html)
Ne všude ale má zdravý rozum na růžích ustláno. Američtí
senátoři Fritz Hollings a Tod Stevens hodlají špiclovat přímo
ve vašem počítači, pochopitelně na popud a za bouřlivé
podpory zábavního průmyslu. Jejich orwellovský návrh zákona
Security Systems Standards and Certification Act (SSSCA) směřuje
k tomu, aby se zákazník stal zcela bezprávným rukojmím
kamenických firem, jimž jinak vzhledem k jejich strnulému myšlení
hrozí vážné problémy. Netřeba však měnit myšlení a
obchodní modely, od čeho máme své zákonodárce. Stačí říci:
"Je nezákonné vyrábět, dovážet, nabízet veřejnosti,
poskytovat nebo jinak šířit libovolné digitální interaktivní
zařízení, které neobsahuje a neužívá certifikované bezpečnostní
technologie, jež odpovídají normám pro bezpečnostní systémy."
Vaše MP3 soubory, DVD, elektronické knihy, videoklipy, to všechno
by mohlo být nezákonné. Nainstalujeme na každém počítači
také aplikaci, která nám každé porušení pěkně rychle
zaznamená a nahlásí. A smazat onoho nainstalovaného
policajta?! Takový pokus se rovněž bude trestat až pěti lety
vězení a pokutou do výše půl milionu dolarů. A proč se
spokojit jen se sledováním filmových nebo hudebních fanoušků?
Jak by takový špión v každém počítači usnadnil "boj
proti terorismu." Není ale vše ztraceno, proti je kromě
linuxářů dokonce i Microsoft, Intel nebo IBM.
Myslíte, že se to nás v Evropě netýká? Ale kdeže, zábavní
průmysl má dlouhé prsty. Norská prokuratura obvinila Jona
Johansena (http://www.eff.org/IP/Video/DeCSS_prosecutions/Johansen_DeCSS_case/20020110_eff_pr.html) za vytvoření
softwaru zvaného DeCSS; ten napsal v roce 1999 patnáctiletý
mladík s cílem umožnit přehrávání DVD pod Linuxem. Obvinění
je opravdu pikantní měl se tak dopustit trestného činu "násilného
vniknutí do cizího chráněného systému s cílem získat
neoprávněný přístup k datům." Dejte si tedy všichni
pozor, abyste se nepokusili náhodou vniknout neoprávněně do
svého vlastního počítače, mohly by vám totiž hrozit stejně
jako Johansenovi až dva roky vězení...
A až si koupíte předražené hudební CD, jen abyste po vložení
do mechaniky zjistili, že si jej bohužel neposlechnete, zajisté
vás uklidní slova Karla Koláře, ředitele české pobočky
Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI). Ten se
totiž nedávno vyjádřil (http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1020306981&t=it), že prodej
podobných zmetků je "celosvětovým trendem, ke kterému přispěl
neustálý nárůst objemu nelegálních pirátských kopií."
Hned poté se v očích pana ředitele stáváme všichni potenciálními
piráty, protože "zkušenosti pracovníků protipirátského
oddělení [IFPI] jasně svědčí o tom, že ... je plných 80 %
kopií vytvářeno ne z důvodu pořízení si vlastní kopie,
... ale za účelem dalšího nelegálního šíření zvukového
záznamu..." O metodice, jak se ke zjištění dopracovali,
se nedozvíme nic. Že podle autorského zákona máte právo na
vytvoření záložní kopie? Podle pana Koláře se jedná pouze
o "možnost, s tím, že výrobce není povinen umožnit
vlastníkovi originálu tuto kopii vytvořit." A že jste za
její vytvoření zaplatili vlastníkům práv odměnu již v ceně
média, a dokonce i v ceně CDRW mechaniky? "Skutečnost, že
je záznam proti určitému kopírování chráněn, neznamená,
že nenahraný nosič nemůže být použit pro pořízení kopie
jiného záznamu, a dokonce ani to, že CD s ochranným softwarem
bude předmětem kopírování v jiné než PC mechanice."
Vůbec tomu nerozumíte? Nic si z toho nedělejte. Jiný názor
na tento "světový trend" má totiž nejen americký
soud (http://story.news.yahoo.com/news?tmpl=story&u=/zd/20020223/tc_zd/5103674), americký
kongresman Rick Boucher (http://www.wired.com/news/politics/0,1283,
50886,00.html) či firma Philips, která vážně
uvažuje o odebrání loga CD-DA výrobcům chráněných CD kvůli
porušování licence (http://silicongod.com/frame.asp?aid=2548), ale především
česká skupina Tři sestry*, která se k problematice vyjádřila
velmi jednoznačně... (http://www.trisestry.cz)
Tajemná zkratka OEM - Co vše se pod ní skrývá?
OEM je vyjádřením partnerství. Obchodního partnerství mezi
velkými a menšími distributory, ale v podstatě také poněkud
odlišného vztahu mezi prodejcem a jeho zákazníkem.
Podoby
OEM.
OEM má několik odlišných variant. Tou pravděpodobně nejznámější
je programové vybavení, které má za svým názvem koncovku
OEM. OEM software se od běžného, někdy se říká "krabicového"
nebo "plného", softwaru může odlišovat funkčností,
cenou, podporou či některými dalšími parametry.
Začněme například u OEM modelu, který uplatňuje Microsoft.
U operačních systémů či kancelářských balíků
distribuovaných metodou OEM se Microsoft zříká jakékoliv přímé
podpory svých výrobků. Tu nechává zcela v režii prodejce
koncovému zákazníkovi.
Dalším omezením tohoto modelu je také to, že k OEM softwaru
lze legálně přijít pouze současně s novým počítačem,
kde bude software již nainstalován. Je samozřejmé, že v
drtivé většině případů však v krabici u počítače
nebude chybět instalační CD příslušného programu.
Co však z tohoto systému má zákazník? Především ušetří.
Například operační systém Windows 98 v krabicové verzi stojí
bezmála o 4 000 Kč víc než jeho OEM varianta, což je téměř
dvojnásobná cena za produkt, který se funkčností neliší.
Jinými variantami OEM softwaru jsou například OEM distribuce
antivirových programů. V tomto případě je OEM model naplňován
hlavně značně sníženou cenou. Nízká cena však není dosažena
na úkor zákazníků, ale prostřednictvím výhodných smluv
mezi výrobcem či velkým distributorem programu a výrobcem počítače.
Na podobném principu jako OEM software bývá někdy distribuován
také hardware. Omezením pro koncového uživatele bývá opět
nemožnost získat takový produkt jinou cestou než v novém počítači.
Vzhledem k tomu, že je velmi obtížně dohledatelné, který
kus hardwaru byl zakoupen v sestavě a který ne, se od tohoto
modelu postupně upouští. Místo něj se v oblasti hardwaru používají
spíše obchodní modely "bulk" a "retail".
Velkou skupinou, jež však reprezentuje OEM spíše jako vztah
mezi jednotlivými výrobci, jsou OEM produkty. OEM produkty v
tomto pojetí vycházejí z myšlenky, že "když někdo
vyrobí něco kvalitního, nemusím se snažit vyrobit něco ještě
kvalitnějšího, ale můžu to od něj koupit a prodávat to pod
svojí značkou". OEM produkty tedy mají někde na trhu u
jiného výrobce svého bratra, který umí úplně to samé, často
vypadá dokonce úplně stejně a má jen třeba trochu odlišnou
cenu, než produkt původní.
Skutečně mistrovskými produkty pro OEM varianty jsou především
CD-RW mechaniky, tiskárny a notebooky. Někdy je součástí OEM
smlouvy možnost dokonce změnit i design krytu či čelního
panelu, a potom je věru těžké jednotlivé odpovídající
produkty k sobě přiřadit. Navíc lze často provádět také
úpravy ve firmwaru, čímž může výrobek dosáhnout i trochu
jiných vlastností.
Rozdíly mezi jednotlivými OEM variantami však mohou být někdy
tak malé, že fungují i originální ovladače, případně je
dokonce produkt operačním systémem rozeznán jako původní
OEM předloha. V každém případě je však OEM zajímavým způsobem,
jak přijít k velmi kvalitnímu výrobku za o něco nižší
cenu, než se běžně prodává.
Pozoruhodným dopadem je naopak to, že řada zákazníků se může
cítit OEM modelem podvedená. Může se totiž stát, že ačkoliv
změní značku a typ barevné tiskárny, vybalí z krabice zařízení,
které je navlas podobné tomu starému. A to zamrzí obzvlášť
v případě, že důvodem opuštění zařízení jiného výrobce
byla nespokojenost s výkony, parametry či kvalitou výstupu.
Něco
na té krabici je...
"Bulk"
a "Retail" balení hardwaru.
Existují dva základní typy balení hardwaru, které se liší
především tím, pro koho jsou určeny. Bulkové balení směřuje
výrobce komponenty pro assemblery počítačů či zkušené uživatele.
Proto je v bulk balení minimum věcí navíc. U grafických
karet tedy bulk nejčastěji obsahuje pouze samotnou kartu, CD s
ovladači a krátký manuál. Vše bývá uloženo často pouze v
antistatickém sáčku.
Naproti tomu retailové balení si kupují běžní zákazníci.
U grafických karet, které jsou v tomto směru snad tím nejtypičtějším
příkladem, bude obsahovat grafickou kartu, CD s ovladači, další
CD s utilitami, demonstračními programy nebo dokonce plnou
hrou, rozsáhlou dokumentaci a mnoho dalších drobností. Celý
produkt bude zabalen v sexy krabici, nebudou zřejmě chybět ani
upoutávky na další produkty od výrobce karty.
Ve svém důsledku je pro zákazníka na první pohled samozřejmě
lepší retailové balení. Bohužel, stojí většinou o pár
stovek více, než stejný produkt balený v bulku. Za rozdíl
ceny mezi bulk a retail balením však nedostáváte více cédéček,
manuálů a krabici navíc. Není výjimkou, že se bulk a retail
produkt liší také v záruce, a často může jít o jiné podmínky
podpory ze strany výrobce.
Rozhodnutí, zda bulk či retail, je tedy jednoduché: pokud si
počítač stavíte sami, či jste zkušenější uživatelé,
zvolte bulk bez zbytečných cetek navíc. Máte-li však zkušeností
méně, vyberte si retail s lepší dokumentací, podporou či zárukou
i za cenu pár stovek navíc. Případná práce servisních
techniků totiž také není nejlevnější.
6
tipů pro odemknutí zapomenutého systémového hesla
Ve srovnání s ochrannými prvky Windows 9x jsou krabice od vloček
nedobytnou pevností. Vaše přihlašovací heslo může kdokoliv
obejít pouhým stiskem Ctrl, Alt, Delete a restartováním počítače v režimu
DOS. Pak může hacker v adresáři Windows smazat soubory s příponou
.PWL, a deaktivace ochranného hesla
je hotova.
1.
Předejděte spiknutí
Pro užší ochranu se musíte spolehnout na hesla v CMOS, která
přicházejí na řadu ještě dříve, než začnou nabíhat
Windows. CMOS je součástí firmwaru vaší základní desky a
uchovává kód BIOSu a různá nastavení. Pokud v setupu CMOS
povolíte ochranu heslem, bude systém toto heslo požadovat hned
při spuštění, tedy ještě dříve, než předá řízení
operačnímu systému.
2.
Nastavte si BIOS podle svého
Existuje spousta různých verzí BIOSu, a proto vám nemůžu
poskytnout přesné instrukce. Každopádně budete muset pomocí
příslušné klávesy na začátku bootování spustit setup
CMOS. Na obrazovce je většinou vypsáno, o kterou klávesu se
jedná často je to Delete
nebo F1. Až se objeví obrazovka setupu
CMOS, vyhledejte v menu volbu user password či podobnou položku.
Počítač vás vyzve, abyste zadali heslo. Při jeho vepisování
dejte dobrý pozor na překlepy. Ať jste sebelepšími písaři,
projednou vám určitě neublíží, když se při vkládání
hesla budete dívat na klávesnici. Varování: pokud toto heslo ztratíte nebo
zapomenete, nebudete moci svůj počítač používat.
3.
Zapomenutá nebo chybně napsaná hesla
V případě tohoto problému bohužel neexistuje žádné rychlé
řešení. Výrobci BIOSů, motherboardů či PC někdy
implementují implicitní heslo, jež bývá známé jako zadní
vrátka. V některých případech může setupový program CMOS
vlastní heslo, které jste před tím nastavili (a zapomněli),
ignorovat a aktivovat heslo implicitní. Za takových okolností
zavolejte výrobci vašeho počítače nebo v případě nutnosti
i výrobci motherboardu či BIOSu a zeptejte se, jestli
neexistuje implicitní heslo.
4.
Více než slova
Vyzkoušejte tato slova: AMI, AWARD SW, password a CMOS. U těchto
hesel většinou záleží na tom, jestli jsou napsaná velkými
nebo malými písmeny, a tak můžete vyzkoušet obě varianty.
Pokud neuspějete, mnohé počítače umožňují fyzické
resetování obsahu paměti CMOS z motherboardu. Podívejte se,
zda byste v manuálu k počítači či k základní desce nenašli
jumper neboli přepínač, který by uměl vymazat aktuální
heslo CMOS. Pokud takový jumper existuje, můžete se po jeho
použití znovu vrátit k práci.
5.
Že systém resetování neumožňuje?
I tak se ale dovnitř dostanete, a to s pomocí jumperu na
motherboardu vašeho počítače, který vám umožní vymazat
celý obsah paměti CMOS. Zničí se samozřejmě i základní
informace o systému, k nimž patří nastavení pevného disku,
zdroje, data a času. Takže si před započetím pročišťování
CMOS radši opište konfiguraci hard disku a další důležitá
nastavení. A přestože si většina setupových programů CMOS
konfiguraci hard disku automaticky zjistí, určitě nebude na škodu
mít tyto informace po ruce.
6.
A když žádný jumper neexistuje?
Můžete vymazat nastavení BIOSu tak, že z motherboardu vyjmete
baterii CMOS. Typická kulatá kovová baterie spočívá na
motherboardu kousek od přípojky energie. Pro jistotu si to
budete muset ověřit v manuálu. Pokud baterii odstranit lze, je
třeba ji vyndat na několik hodin: bude chvíli trvat, než se
obvody CMOS vybijí.
Na mnoha typech motherboardu je baterie přiletovaná, ale
nenechejte se tím odradit. Pokud má vaše základní deska
konektor pro přidání druhé baterie, můžete starou baterii
pomocí jumperu vyřadit z činnosti, počkat několik hodin, až
se CMOS vyčerpá, a pak připojit novou baterii. Pokud takový
konektor nenajdete, budete muset počítač odnést do obchodu,
kde vám baterii CMOS odstraní. Nezapomeňte technikovi říct,
aby před vložením nové baterie nechal obvody CMOS úplně vybít.
Správné
nastavení monitoru
Běžní uživatelé, kteří si pořídí počítačovou
sestavu, se málokdy starají o správné nastavení monitoru. Většinou
se spokojí s tím, že obraz je čitelný, v dostatečném rozlišení
a barvách, ale blíže jej nezkoumají. Přitom stačí docela málo,
a jednoduchým nastavením několika parametrů lze výrazně
zlepšit kvalitu obrazu. S využitím speciálních obrazců na
kontrolu kvality obrazu to dokáže každý. Zkuste to, určitě
se to vyplatí, protože dlouhodobé sledování nekvalitního
obrazu vám může způsobit zvýšenou únavu, a mnohdy i poškodit
zrak. S ochranou zdraví souvisí také nastavení co nejvyšší
obnovovací frekvence. Zmíněné obrazce na kontrolu kvality
zobrazení monitoru připomínají televizní monoskop a bývají
součástí speciálních testovacích programů, z nichž mnohé
jsou volně použitelné. Na jeden z nich najdete odkaz zde. Použití těchto obrazců je
prosté. Jsou totiž navrženy tak, aby se při jejich zobrazení
projevily chyby v nastavení monitoru, případně nedostatky přístroje.
Základní funkce pro nastavení obrazu mají dnešní monitory
soustředěny do tzv. obrazovkového menu, označovaného OSD (on-screen
display). Nejdůležitější z nastavení jsou geometrie obrazu,
jasu a kontrastu, odstranění moaré a demagnetizace obrazovky.
Velikost
a posun obrazu
Nejdříve je třeba upravit výšku,šířku
a pozici obrazu tak, aby byla využita celá plocha obrazovky a
aby byl obrazec vycentrovmůžete án. Podle kružnic na kontrolním
obrazci kontrolovat správný poměr výšky a šířky obrazu.
Geometrie
S využitím nástrojů pro úpravu soudkovitosti, lichoběžníkového
zkreslení, zkosení a natočení obrazu upravte kontrolní obrázek
tak, aby všechny čáry byly rovné a rovnoběžné s okrajem
obrazovky.
Jas
a kontrast
Chyby v nastavení kontrastu se projeví tak, že na obrazovce
nerozeznáte rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi šedi. Světlé
odstíny splývají s černým pozadím. Testovací obrázek vám
pomůže nastavit monitor tak, aby bylo viditelných co nejvíce
odstínů šedi.
Konvergence:
barevné stíny podél bílých čar
Není-li správně nastavena tzv. konvergence (neboli sbíhavost
barev), jsou monitory při zobrazování bílých linek patrny
barevné okraje. Na testovacím obrázku se špatná konvergence
barev projeví tak, že svislé nebo vodorovné barevné linky na
sebe přesně nenavazují.
Nástroj k úpravě nastavení konvergace však najdete jen u některých
(dražších) monitorů.
Moaré
Moaré je jev, který vzniká překrýváním různých rastrů.
V obrazu se projeví tím, že místo barevných ploch nebo jemných
vzorků se ukazují obrazce (podobné např. kruhům na vodě),
které do obrazu nepatří. Testovací obrázky jsou tvořeny
drobnými pravidelnými vzorky (např. proužky nebo šachovnicí),
u kterých se tento jev nejvíce projeví.
Demagnetizace
(degauss)
Tuto funkci byste měli použít pokaždé, když monitor přestěhujete.
Při přemístění monitoru se změní vliv zemského magnetismu
na obrazovku, což může mít negativní vliv na kvalitu obrazu.
Funkce degauss se s touto změnou dokáže vypořádat.
Heslo
- jak jej vytvořit a spravovat.
Možná namítnete, že vymyslet heslo není žádné umění. To
je pravda. Jako heslo můžete použít slovíčko, které vás
napadne. Umění je vymyslet heslo, které bude sloužit jen a
jen vám a nikomu jinému. Pokud máte přihlašovací jméno (tzv.
login) jako příjmení a jako heslo používáte své jméno (event.
obráceně), ani se nebudete přít, že heslo lze velmi snadno
uhodnout. Co se bezpečnosti počítačového hesla týká, musíme
se podívat na dvě základní oblasti: jednak je to vytvoření
hesla samého, jednak péče o něj.
Jak
má bezpečné heslo vypadat
V případě vytváření bezpečného hesla se snažte nepoužívat
obecně známá slova. Vystavujete se tak možnosti tzv. slovníkového
útoku - na internetu lze nalézt počítačové programy, které
dokáží během velmi krátké doby vyzkoušet jako heslo všechna
slovíčka, která mají ve svém slovníku. Takovéto slovníky
přitom obsahují desetitisíce slov - programy je pak můžou různě
kombinovat apod. Stejně tak nepoužívejte jako heslo slovo nějak
spojené s vaší 
osobou. Pokud je známo, že jste
velkým příznivcem fotbalové Slavie, nepovolaný zájemce o vaše
data ani nemusí použít slovníkový útok, neboť bude zkoušet
jména klubové jedenáctky. Nejodolnější proti oběma výše
uvedeným útokům je nepoužívat jako heslo slovo, ale pouze směsici
znaků. Něco na způsob tuauldfe, phfvsljr či qklxtkcu. Takováto
slova najdete snad jen ve slovníku spisovné indiánštiny - a
asi i tam těžko. Heslo by mělo být dlouhé alespoň osm znaků
(čím delší, tím složitější na uhádnutí a tím více
kombinací musí případný útočník zkoušet). Zkuste použít
také velká a malá písmena, resp. jejich kombinaci. Nebraňte
se ani číslicím či speciálním znakům - zde ovšem buďte
obezřetní. Třeba v případě hesel k poštovním účtům na
freemailových serverech se budete muset přihlašovat například
v průběhu dovolené z internetové kavárny v Řecku či ve Španělsku
- pokud použijete diakritiku, buďtě si jisti, že odtud se na
účet nepřihlásíte. Pokud je to jen trochu možné, nepoužívejte
v heslech "y" a "z". Vzhledem k tomu, že na
české a americké klávesnici jsou tato písmena přehozena,
mnohdy netušíte, jak je tomu u daného počítače (a mnohdy
ani netušíte, jak klávesnici přepnout). A těžko poznáte,
kdy heslo píšete špatně - zvláště zobrazuje-li se ve tvaru
"********". Pak se jen divíte, že počítač heslo
nezná.
Jak
se o heslo starat
Tolik tedy k vytvoření hesla a nyní pár řádků o péči o něj.
Vytvoříte-li sebelepší heslo a poté si jej nalepíte na
monitor (za obzvláště bezpečné místo pro "uložení"
hesla považuje velké množství uživatelů jeho zaznamenání
na spodní stranu klávesnice), dali jste si s výrobou sebelepšího
hesla pouze zbytečnou práci. S počítačovým heslem je to
jako se zubním kartáčkem: nikomu ho nepůjčovat a pokud možno
ho často měnit. Na rozdíl od kartáčku je ovšem heslo zapotřebí
chránit před zraky druhých osob. Heslo je potřeba měnit jen
při pouhém podezření na jeho vyzrazení. Nikomu heslo neříkat
- a pokud by už nebylo zbytí, okamžitě heslo změnit. Raději
ale udělat všechno, co je ve vašich silách, aby k takovýmto
situacím nadocházelo! Snažte se také nepoužívat jedno heslo
ve více aplikacích. Je sice jednoduší pamatovat si jedno
heslo než deset, ale zároveň při prozrazení jednoho dáváte
všanc i svá ostatní data a informace! Nejlepší kombinace pro
zabezpečení dat v počítači je heslo + autentizační předmět
(např. čipová karta). Samotné heslo (pokud je špatně navržené)
je možné prostřelit, samotný autentizační předmět je možné
ztratit či odcizit. Jejich kombinace je tedy považována za
nejbezpečnější, ale zároveň za nejdražší. Pro běžné uživatele
či firmu postačí ochrana nejlevnějším prostředkem - dobrým
heslem (a pokud možno dobrým bezpečnostním nebo šifrovacím
programem). A pamatujte: Absolutně bezpečné heslo neexistuje,
ale přiblížit se k němu lze.
Konec JAZu.
Firma
Iomega, výrobce výměnných paměťových řešení s rotačními
médii, oznámila ve finanční zprávě za 4. čtvrtletí roku
2001 pro někoho možná smutnou zprávu bude ukončena výroba
mechanik JAZ.
Jaz?
Jazz?
Pod pojmem JAZ se rozumí mechanika a paměťové médium (lidově
řečeno disk), patřící do kategorie rotačních zapouzdřených
magnetických paměťových médií. Původní kapacita 1 GB byla
postupem času zdvojnásobena na současnou hodnotu 2 GB.
Kdo
zabil jaz?
Výměnné disky vyvolávají bouřlivé debaty od doby, kdy prvním
uživatelům definitivně nestačila kapacita 3,5" diskety s
1,44 MB. Postupně vznikly diskety 2,88MB, FD32MB (to je jen formát,
který nacpe 32 MB na běžnou disketu), Floptical, LS120 a LS240,
výměnné disky Bernoulli, SyQuest, ZIP, PocketZIP, JAZ, DVD-RAM
a celá řada dalších. Většina z nich má s JAZem mnoho společného
také se nevyrábějí.
Paralelně s rozvíjející se debatou a vývojem další a další
možné náhrady disket se nerušeně až bouřlivě vyvíjel svět
CD disků. Ty se z původních CD-ROM staly nejdříve
zapisovatelnými (tj. CD-R), později i přepisovatelnými (CD-RW).
Klesající ceny prázdných CD médií spolu s poměrně vysokou
kapacitou daly podnět k přemýšlení, zda není lepší data
uložit na CD disk místo nějakého disku typu ZIP, JAZ, LS120
atd. Jedním z nejsilnějších argumentů je asi rozšířenost
čtecích mechanik pro CD disky CD-ROM mechaniku má dnes v počítači
téměř každý, přičemž cena takové mechaniky činí zhruba
dvojnásobek velmi levné disketové mechaniky. Navíc se cena 1,44MB
diskety rovná ceně 650MB CD-R disku.
A
co magnetooptiky?
Kategorií dosud téměř nezmíněnou je svět magnetooptických
disků. Do té patří nejen 3,5" MO disky kapacit od 128 MB
do 2,3 GB, případně 5,25" disky s kapacitou do 10 GB, ale
též již zmíněný DVD-RAM disk. Tento samostatný svět žije
a přežívá díky velmi vysoké stabilitě a spolehlivosti médií.
Uvádí se, že záznam vydrží na MO médiu i 100 let bez jakékoli
údržby. To je velkým argumentem při výběru médií pro
datové knihovny či sklady, kde spolehlivost a stálost datového
záznamu se cení nejvýše.
Cesta
k zemi
Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2001 byl příjem firmy Iomega za
sekci JAZ 11,5 milionu dolarů, zatímco za stejné období roku
2000 činil zisk 37,2 milionu USD. Meziroční pokles o 25,7
milionu přesvědčil samotné tvůrce JAZ disku, aby tento
projekt ukončili. Média mají být produkována i po skončení
výroby mechanik.
Skrytý
nepřítel
Rotačním médiím, o kterých tu prozatím byla řeč, dotěrně
konkuruje elektronická paměť. Ta je představována všemi možnými
podobami FLASH ROM paměti (SmartMedia, MemoryStick,
CompactFlash, MMC atd.).
Důkazem jsou digitální fotoaparáty. Původně začaly používat
CompactFlash paměť, ovšem jejich tehdejší cena nutila výrobce
hledat alternativní cesty. Objevily se tak modely používající
běžné 3,5" diskety, nahrazené posléze 8cm CD-R disky. Přesto
se popularita čipových pamětí neustále zvyšuje.
Jak jsou na tom dnes
V
uplynulých letech se vynořila a zase zapadla celá řada ukládacích
médií a zařízení. Zde se můžete dočíst více o osudech těch
známějších ve všech případech se jedná o značkově chráněné
formáty.
Iomega
Zip
Od roku 1994 se podle odhadů firmy Iomega prodalo celkem čtyřicet
milionů těchto mechanik, většina z nich ve 100MB verzi. Přestože
jsou "zipky" cenově srovnatelné s CD-RW mechanikami,
média stojí, vzhledem ke kapacitě, sedmkrát více (250MB zip
disky stojí asi 600 Kč, 100MB asi 440 Kč).
Iomega
Jaz
Tato mechanika, uvedená na trh v roce 1995, používá rychlé
SCSI připojení, což přijde vhod při editování videozáznamů
nebo zálohování dat. Tato technologie však vždy patřila a
stále patří k těm dražším: externí mechanika stojí nepříjemných
17 500 Kč (interní přijde bratru na 13 700 Kč) a za 2GB médium
zaplatíte celých 3 900 Kč. Iomega dnes prodává i IEEE 1394 a
USB adaptéry, nedá se ale očekávat, že by se tato linie vyvíjela
dál.
SuperDisk
(LS-120)
Když se v roce 1997 objevil na trhu tento disk, kladl si za cíl
nahradit klasické třiapůlpalcové diskety s kapacitou 1,44 MB.
Nikdy se však u uživatelů nesetkal s širším zájmem.
Mechaniky LS-120 dokáží číst běžné třiapůlpalcové
diskety i vlastní 120MB disky, což z nich činí přirozenou
alternativu pro notebooky, kde není na další mechaniku místo.
Jejich podíl na trhu však zůstává minimální. V loňském
roce výrobce nicméně představil mechaniky podporující 250MB
média. 120MB disk přijde na 200 Kč, 250MB na 600 Kč.
Castlewood
Orb
V roce 1998 se zdál Orb společnosti Castlewood se svými 2,2GB
disky silnou konkurencí formátu Jaz, pokud jde od kapacitu i
rychlost. Po stížnostech na problémy s mechanikami Orb však
firma Castlewood pozastavila v roce 1999 výrobu, aby závadu
odstranila. Dnes má tato vylepšená technologie podobu interní
2,2GB mechaniky (u nás se tyto mechaniky neprodávají, takže
cenu uvádíme v USD 150 dolarů, disky stojí po 30 dolarech) a
nové 5,7GB mechaniky (za 300 dolarů, disky po 60 dolarech).
Firma Castlewood nedávno také představila externí IEEE 1394 a
USB 2.0 mutace 5,7GB mechaniky.
Hlavní stránkaFreeware programyOdkazy a jiné doplňkyTipy pro Windows 9x
Úpravy v DOSuÚpravy registruKlávesové zkratkyČlánkyE-mailICQ
