::::::::KELT::::::::

KELTSK╔ D╠DICTV═

Keltsk² nßzev Boiohemum p°edchßzel pozd∞jÜφ ·zemnφ oznaΦenφ Bohemia stejn∞, jako keltsk² kmen B≤j∙ ve 4. st. p°. n. l. p°edeÜel ╚echy v pitφ piva. Ji₧ naÜi pohanÜtφ otcovΘ va°ili silnΘ pivo "pro v²₧ivu a posφlenφ bo₧stev" a rozumn² Φlov∞k nepochybuje o tom, ₧e v°el² vztah souΦasnφk∙ k ho°kΘmu moku rovn∞₧ vyv∞rß z pohnutek ryze uÜlechtil²ch. Proto vznikl Kelt. Aby uÜlechtilost d∙vodu sm∞la tkv∞t ji₧ v pivu samotnΘm. Podle unikßtnφ irskΘ receptury, rukama Φesk²ch slßdk∙, jako vzneÜen², historicky podlo₧en², krßsn² prap∙vod.

ArcheologovΘ se dnes shodujφ na tom, ₧e pravlast Kelt∙ se rozklßdala na ·zemφ HercynskΘho lesa, tedy p°ibli₧n∞ na ·zemφ ╚eskΘ kotliny a ji₧nφho N∞mecka. Nezb²vß tedy ne₧ konstatovat, ₧e ╚eÜi jsou potomci Kelt∙ a ·zemφ ╚eskΘ republiky je naÜφ pravlastφ. KeltovΘ naÜi zemi osφdlovali pravd∞podobn∞ nadvakrßt. PoprvΘ v dob∞ halÜtatskΘ (800-400 l. p°. n. l.), v tΘ dob∞ vlastn∞ zhruba na naÜem ·zemφ toto etnikum vzniklo, a pak ve 4. stoletφ p°. n. l., kdy na naÜe ·zemφ p°esφdlilo n∞kolik kmen∙ z v²chodnφ Francie.

Je-li dnes v Evrop∞ nßrod povahou nßm ╚ech∙m nejp°φbuzn∞jÜφ, pak to nejsou sousednφ N∞mci, ani nßm kdysi vnucovanφ JihoslovanΘ, ba ani Slovßci, n²br₧ IrovΘ. stejnφ individualistiΦtφ bu°iΦi, stejn² zamyÜlen∞ zp∞vn² duch, stejn∞ nesvornφ haÜte°ivci, stejn² sklon k nevß₧nosti a ironii, podobnß k cestovatelstvφ a vyst∞hovatelstvφ pudφcφ t∞kavost, podobn∞ bujarß hravost zakr²vajφcφ baladickou hlubinu duÜe. Stejnß nechu¥ b²t n∞komu poddan²m a stejnΘ nenadßnφ vlßdnout sßm sob∞. Ani Φeskß °emesln∞-technickß zdatnost nebude d∞dictvφm prßv∞ slovansk²m, i zde je mo₧no myslet na Kelty, kte°φ vytvo°ili evropskou °emeslnou kulturu vÜude mimo dosah °φmskΘ moci. Pßlφme Φarod∞jnice, na Vßnoce se lφbßme pod jmelφm, bojφme se "pßtku t°inßctΘho", °φkßme, ₧e d∞ti nosφ Φßp a neuv∞domujeme si p°i tom, ₧e tohle vÜechno je d∞dictvφm po tajuplnΘm a po vÜech strßnkßch zajφmavΘm lidu, kter² chodil po stejnΘ zemi, podΘl stejn²ch °ek, vystupoval na stejnΘ kopce.

Vφme o nich, ₧e byli stateΦnφ. Jejich zpoΦßtku bronzovΘ zbran∞ se p°i soubojφch s °φmsk²m ₧elezem oh²baly. Oni je ale nohou o zem narovnßvali a bodali jimi do smφchem se t°esoucφch b°ich ╪φman∙. Jejich ₧eny m∞ly opravdu rovnoprßvnΘ postavenφ, bojovaly po boku mu₧∙ a mohly dokonce d∞dit majetek. Vφme takΘ, ₧e KeltovΘ pili pivo. Na naÜem ·zemφ narazili na n∞kolik pevn²ch hradiÜ¥, kterß osφdlili a postupn∞ vybudovali celou sφ¥ op∞rn²ch pevnostφ, oppid, kterΘ chrßnily kupeckΘ stezky vedoucφ podΘl vodnφch tok∙. Za ·platu keltskΘ dru₧iny doprovßzely kupeckΘ karavany od pevnosti k pevnosti a u₧ tehdy prosluly keltskΘ hospody pohostinnostφ, dobr²m jφdlem a pivem.

Pravd∞podobn∞ nejv∞tÜφm sv∞tsk²m a mo₧nß i duchovnφm st°ediskem Φesk²ch Kelt∙ bylo mohutnΘ hradiÜt∞ Zßvist nad Vltavou u Zbraslavi. KeltovΘ byli nad jinΘ zruΦn²mi °emeslnφky, vynßlezci mnoha druh∙ nß°adφ, kterΘ dodnes tvo°φ vybavenφ domßcφ dφlny: dm²chacφ kovß°skΘ m∞chy, kovadliny, kladiva, pily, n∙₧ky, pilnφky, po°φzy, srpy, kosy, vidle, motyky, lopaty, zßvory, skoby, kramle, à . Vynalezli soustruh a dali st°ednφ Evrop∞ hrnΦφ°sk² kruh. Byli skv∞l²mi kovß°i a kovotepci. Jejich Üperky dodnes uchvacujφ krßsou i zpracovßnφm.

Obchodnφm centrem keltsk²ch ╚ech bylo pravd∞podobn∞ oppidum nad dneÜnφ obcφ Stradonice nad prav²m b°ehem Berounky. Bohu₧el byl v minulΘm stoletφ nalezen poblφ₧ stradonickΘ akropole zlat² keltsk² poklad, kter² vyvolal nefalÜovanou zlatou horeΦku a n∞kolikrßt p°ekopanΘ Stradonice dnes hovo°φ k archeolog∙m jen velmi slab²m hlßskem.

Ob°φ hrad u SuÜice by zase pravd∞podobn∞ mohl b²t mφstem s Φist∞ duchovnφm urΦenφm. ObrovskΘ hradiÜt∞ pravd∞podobn∞ v∙bec neslou₧ilo jako sφdliÜt∞ a jeho dispozice se zdmi obehnanou stezkou stoupajφcφ ke kamennΘmu stolu na vrcholku hory naznaΦuje, ₧e prßv∞ tady mohlo b²t mφsto, kde se schßzeli keltÜtφ duchovnφ, druidovΘ, z rozsßhlΘho ·zemφ ke sv²m v²roΦnφm setkßnφm.

VÜechno, co o nich vφme, jsou rekonstrukce a teorie podlo₧enΘ archeologick²mi nßlezy. Po Keltech se nedochovaly ₧ßdnΘ pφsemnΘ pamßtky, proto₧e keltÜ₧φ kn∞₧φ, druidovΘ zakßzali pou₧φvßnφ pφsma jako nßstroje zl²ch mocnostφ. Legendy, ritußlnφ postupy, ob°adnφ znalosti a sv∞tonßzorovΘ teorie se p°edßvaly v podob∞ verÜovan²ch bßsnφ vyuΦovan²ch nazpam∞¥.
Zßznamy o tomto nßrodu se zachovaly jen dφky °eck²m a °φmsk²m d∞jepisc∙m, z nich₧ nßm nejznßm∞jÜφm je vojev∙dce Julius Caesar.