3.     Nové informační technologie, Internet

     Současná dynamika, kterou se oblasti informačních technologií rozvíjejí je velmi rychlá. Svou dostupností a jednoduchostí začínají tyto technologie oslovovat téměř všechny skupiny obyvatelstva i podnikatelských subjektů. Využívání nových nástrojů se stává otázkou každodenního života. Tedy i drobný a střední podnikatel stojí před otázkou, jakým způsobem využít nových skutečností k rozvoji svého podnikání. Nemyslím tím oblast výroby, kde jsou kapacity mnohdy poměrně veliké a nebývají 100 % využity. Hlavní přínosy jsou např. v prvcích komunikace, řízení, odbytu, zásobování a marketingu.

Základem celého procesu rozvoje informačních technologií byl velký pokrok v oblasti výroby a využívání počítačů. Změna velikosti a výkonu přispěla k rozšiřování těchto strojů nejprve do největších podniků a bohatších domácností. Byl to zejména přesun výroby hlavních komponentů do levnějších oblastí (Taiwan apod.), který umožnil vyrábět výkonné stroje za dostupné prostředky. Dnes tento trend výrazně pokračuje. Můžeme říci, že v průběhu tržních bojů několika hlavních výrobců se vytvořil standard, který využívá dnes celý svět. V současné době nenarážíme na žádné objektivní překážky, které by nám kladly zásadní bariéry ve využívání počítačů v podnikání. A to jak z hlediska technologické konstrukce, tak výkonu.

S rozvojem hardwaru velmi úzce souvisel vývoj softwarového vybavení. Od počátečních pouze výpočtových aplikací se postupně přecházelo k uživatelsky příjemným rozhraním. Nyní je veškerý vývoj směřován k oslovení uživatele a to především na základě jeho potřeb: ekonomického využití – evidence, analýzy, komunikace, plánování;  a dále osobního využití: zábava, cestování apod. To vše v kompletně provázaných aplikacích.

Zdroj: Gates B., Byznys rychlostí myšlenky, Praha, Management Press, 2000

     Předcházející graf naznačuje rychlost rozšíření Internetu a počítačů oproti dosavadním významným vynálezům. Letopočty uvedené u jednotlivých vynálezů vyjadřují rok uvedení na trh pro veřejnost.

     Na otázku „co dál“ dnes odpovídají hlavní výrobci poměrně rázně. Do budoucna (vzhledem k intenzitě se o budoucnu nehovoří s výhledem desítek let, ale rámcově 5 roků) je možné očekávat vývoj opět směrem k přiblížení uživatelům. Z jednoúčelových strojů se budou stávat univerzální přístroje. Začne se ztrácet hranice mezi druhy výrobků (počítač, herní konzole, diář atd.). Mnohé z těchto zařízení jsou již dnes volně na trhu (počítače do dlaně, univerzální konzole, multifunkční audio systémy atd.).

      Rozvoj v technické oblasti je markantní a nepopiratelný. Rovněž jeho trend narůstá geometrickou řadou (viz. současné zákony ve výpočetní technice). Z tohoto lze velmi dobře usuzovat vývoj v následujících 5 letech. A to nejen ve výrobě či úrovni technologie, ale i v procentu penetrace – využití obyvatelstvem a jednotlivými subjekty. Vše spěje k propojování a hromadné integraci dat a komunikace. Zde se vytváří nové, velice dobré podmínky pro využití v obchodu a podnikání, a to nejen v nových oborech, ale ve velkém podílu v klasických formách podnikatelských aktivit. Obdobně jako při výrazných ekonomických změnách, při zavádění elektrické energie, nebyl hlavní přínos na straně výrobců energie a správců, ale u subjektů, které tento objev využily pro rozvoj jiných oblastí a ty zaznamenaly mnohem větší úspěch.

3.1  Internet – nový komunikační nástroj, podnikatelské médium

      Výsledkem propojování a integrace počítačových sítí se v současné době stala právě síť Internet. V základním principu nejde o název či druh sítě, ale možnost volného pohybu mezi všemi jejími  částmi. Pro lepší pochopení následujícího textu vysvětluji používané odborné pojmy v příloze číslo 2.

Pro správný přístup podnikatele uvádím základní charakteristiky a vlastnosti tohoto média. Zdaleka není nutné pochopit technické parametry přenosů a spojení. Důležité je vidět tyto cesty z pohledu komerčního. K tomu musíme mít alespoň základní znalosti o internetových funkcích a jejich základu.

3.1.1  Charakter a význam Internetu

      Pod názvem „Internet“ se dnes velmi často chápe především jeho nejrozšířenější aplikace, World Wide Web (dále jen WWW) a v běžných situacích se Internet s touto službou dokonce volně zaměňuje. Není dobré si představovat, že za několik let budou Internetu dominovat služby jak je známe dnes. Při ekonomické (manažerské) kvalifikaci je dobré si toto zhmotnění odmyslet a zkusit nahlížet na Internet v širším pojetí.

 Základní vlastnosti:

Globálnost

Jednou ze základních vlastností Internetu je globálnost. Při pohledu na ostatní média (televize, rádio) není zdaleka Internet prvním globálním médiem. Hlavní novou vlastností je cena za tuto službu. Už doposud byla globálnost všech tradičních médií draze zaplacena. Internet je oproti tomu médiem, které svoji globálnost nabízí zdarma, jako součást své základní služby. Každý obsah, který na Internet umístíme, je k dispozici na celém Internetu. Umístění globální aplikace nás nestojí o nic víc, než umístění aplikace lokální. Internet je tedy globálním médiem právě v tomto vyšším smyslu. Další nový faktor globálnosti je ve způsobu pohledu. Síť (tedy Internet), kterou vidíme je ze všech částí světa naprosto stejná.

Okamžitost

Vzhledem k tomu, že hovoříme o elektronickém médiu, uvažujeme o veškerých službách a informacích v reálném čase. Veškeré změny jsou viditelné všem stejně a ve stejném čase.

Automatizovatelnost

Třetí hlavní vlastností je schopnost věci automatizovat. Tuto schopnost tvoří právě propojení velikého (neomezeného) počtu počítačů v jedné síti. Člověk jako uživatel při klasickém procházení Internetu tuto možnost v podstatě opomíjí a využívá síť pouze jako prodloužené ruky či nástroje jednodušší komunikace. Pokud ale potřebné požadavky necháme zpracovávat určitou aplikační službou, využíváme rozšířených možností celé sítě. Např.  službu procházení Internetu (vyhledávání) za nás vykonává technika. Rezervy v současnosti jsou v této automatizované oblasti, která je schopná řešit pouze předurčené operace.

 Faktory vývoje:

Důsledky dynamického rozvoje Internetu nalezneme ve dvou hlavních rovinách: ve zvětšování uživatelské základny, díky níž roste masovost média (viz. dále kapitola uživatelé), a ve zkvalitňování používaných technologií, které vyúsťují v nárůst automatizace (konkrétní technologie nejsou předmětem mé analýzy, pouze konstatuji jejich význam a trend).

V současné době se nacházíme na přelomové fázi. Rozšířenost mezi uživateli se dostává na zajímavou úroveň pro komerční využití (více než 15 % obyvatelstva a přibližně   90 % aktivních firem) a technologické možnosti využití jsou na vysoké úrovni. Blíže tuto automatizaci přiblížím hlavně v části věnované elektronickému obchodu a jeho aplikacím v maloobchodně (B2C – business to consumer – obchod cílený na konečné spotřebitele) a velkoobchodu (B2B – business to business – převážně velkoobchodní prostředí typu obchodu mezi podnikateli). 

3.1.2  Historie a vývoj Internetu

 Vše začalo přibližně v šedesátých letech v americké armádě. Ta se snažila najít způsob jak zajistit, aby její počítače rozmístěné po celém území USA spolu mohly komunikovat i během jaderné války. To znamenalo najít princip, aby při zásahu jednoho či několika z nich nebyla narušena komunikace s ostatními. Pracovníci RAND Corporation přišli na tu dobu s unikátním řešením: vybudovat síť bez centrálního uzlu. Tento princip se stal charakteristickým rysem dnešního Internetu.

V srpnu 1969 byla tedy hotova první síť, která zahrnovala čtyři uzly. Postupně se k ní připojovaly další instituce, především univerzity. Ty síť využívaly k výměně vědeckých informací, přístupu ke knihovnám a podobně. V srpnu 1984 se začalo podle dohodnutých protokolů s řízením a využíváním několika superpočítačů na dálku. Vědci mohli využívat velký výpočetní výkon prostřednictví Internetu, aniž by se museli vzdálit ze svých pracoven. V této podobě byl Internet čistě nekomerční záležitostí, kde reklama byla zakázána. Podnikatelé však o něj ani nestáli – nenacházeli způsob, jak jej využít.

V roce 1989 napadlo Tima Berers-leea, že přenosu souborů po síti by se dalo využít k vytváření hypertextových dokumentů – dokumentů, v nichž označená slova odkazují na další dokumenty, jež se nacházejí třeba na jiném kontinentu. Vytvořil interní programový komplet a nazval ho Web – pavučina. Web se díky svým kvalitám rychle rozšířil po celé síti a stal se nedílnou součástí Internetu – dnes WWW (nejviditelnější část Internetu: World Wide Web). V roce 1992 se objevily i grafické prohlížeče WWW, v nichž byly k textu připojeny obrázky. Vzhled dokumentů se stal přirozenějším a umožnil ještě lepší výměnu informací.

Existence WWW spolu s prudkým rozvojem telekomunikací přilákala na Internet miliony a miliony nových uživatelů a Internet začal být komerčně zajímavý. Podnikatelské využívání sítě se ve větším měřítku začalo vyvíjet od roku 1994.[1]

Na vývoji Internetu bývá nejvíce vyzdvihována jeho dynamičnost  a rychlost rozvoje. Při porovnání s ostatními druhy médií zjišťujeme, že to, co trvalo televizi několik desetiletí, dosáhl Internet během několika let. Stejnou úroveň rozšíření jako například telefon dosáhl Internet přibližně až 5 krát rychleji (viz. graf u předcházející kapitoly). A současné trendy nasvědčují jeho další rozvoj. Zajímavá situace v takto hektickém tempu nastává nyní s oblasti mobilních telefonů a mobilních zařízení. Nárůsty prodeje jsou obrovské a vše nasvědčuje tomu, že i v této oblasti se dosáhne velmi rychle vysokého rozšíření. Výhoda pro Internet je právě v tom, že nejenom navazuje na tyto nové komunikační kanály, ale že je velmi vhodně doplňuje a rozvíjí (technologie WAP pro mobilní telefony, SMS – systém krátkých zpráv apod.).

Vývoj a výzkum hlavních producentů na těchto trzích ukazuje jasný trend. Přístroje se stávají univerzálními a jejich hlavním principem je propojení se všemi ostatními. V podstatě lze říci, že se vytváří jeden veliký komunikačně mediální kanál, ke kterému budeme mít přístup z různých přístrojů (počítače, diáře, mobilní telefony, informační dotykové automaty apod.) a to jak ke všem světovým informacím, tak k vlastním soukromým datům a aplikacím. 

3.1.3   Vývoj Internetu v ČR

      V ČR byly veškeré integrační aktivity před rokem 1989 vzhledem k politickému uspořádání nemožné. Začátkem roku 1990 se tedy první nadšenci připojují k amatérské síti FIDO s minimálními nároky na technický stav. Stav telekomunikační infrastruktury byl v té době velmi špatný.

V říjnu 1990 se dnešní Výpočetní centrum Českého vysokého učení technického v Praze připojilo přes uzel v Linci k evropské vědecké síti EARN a stalo se jejím národním uzlem pro Československo. Sít EARN sloužila především k přenosu souborů a provozu elektronické pošty. Jako datum připojení ČSFR k Internetu se obvykle uvádí listopad 1991. Ve VC ČVUT tehdy úspěšně proběhly první pokusy s připojením k uzlu Internetu v Linci. Formální připojení ČSFR k Internetu se slavnostně uskutečnilo 13. února 1992. Internet byl tehdy dostupný v Praze na ČVUT, ale po připojení volaly i ostatní vysoké školy z celé ČSFR.

V prosinci 1991 schválilo české ministerstvo školství projekt předložený akademickou obcí a v červnu 1992 uvolnilo 20 milionů korun pro vybudování páteřní sítě spojující univerzitní města. Na slovenskou část projektu podobně přispělo slovenské ministerstvo školství. Pod vlivem politických událostí se federální projekt FESNET brzy rozdělil na CESNET a slovenskou část SANET.

V listopadu 1992 byly pevnou linkou spojeny Praha a Brno, dva hlavní uzly sítě CESNET, z nichž se koncem března 1993 paprskovitě rozbíhaly odbočky už do devíti měst. Celá síť byla přes Prahu připojena k uzlům Internetu v Linci, Vídni, Amsterodamu a Bánské Bystrici. Protože byl CESNET vybudován jako akademická síť, brzy ministerstvo školství umožnilo, aby své služby poskytoval také dalším nevýdělečným organizacím. Zanedlouho, v reakci na stále rostoucí poptávku po Internetu, se CESNET stal komerčním poskytovatelem připojení k Internetu. Již několik let je jedním z mnoha – i to dokumentuje obrovskou dynamiku Internetu.

Lze říci, že díky rychlým a rozumným rozhodnutím státních orgánů, byla Česká republika na počátku devadesátých let v oblasti rozvoje internetu jedničkou v bývalém východním bloku.[2]

 Z hlediska strategického vývoje v ČR můžeme shrnout vývoj do třech fází:

      Přibližně od roku 1999 začíná být český Internet využíván ke komerčním účelům, a to nejen podniky působícími v oblasti informačních technologiích, ale velkým dílem také podniky z klasických oborů neinformačního charakteru.

             Lze očekávat výrazný rozmach celkového množství prezentací, ale převážně jejich zkvalitnění. Z prvopočátku vytvořené internetové služby jsou dnes již zcela zastaralé. Nároky na přinášenou hodnotu a grafické zpracování výrazně vzrostly a uživatel hledá větší přidanou hodnotu.

Markantní posun je zaznamenán v oblasti poskytování aplikačních služeb (využívání různých programů ze vzdáleného přístupu). Již se tedy nejedná pouze o prezentační médium, ale specifický prostor s vlastními službami.