2.     Význam drobného a středního podnikání

     Zaměření práce je cíleno na subjekty drobného a středního podnikání. Dále uvedená transformace se může samozřejmě týkat i jiných subjektů: velkých podniků, neziskových organizací apod. Zásadní kroky transformace v podmínkách elektronické komerce jsou stejné ve všech oblastech, ale odlišnost v některých krocích by mohla tvořit mylný dojem univerzálního řešení bez uvážení velikosti subjektu (velké organizace si mohou dovolit mnohem rozsáhlejší řešení, neziskové organizace budou muset volit úspornější varianty). Zásadní důvody volby těchto subjektů vycházejí z charakteristik drobného a středního podnikání a jejich problémů.

 2.1 Charakteristika a specifika drobného podnikání

Úloha drobných a středních podniků je v každé tržní ekonomice nezastupitelná. Jsou významným protipólem k monopolním tržním subjektům a tendencím. Malý podnik působí jako konkurent, neboť je většinou rychlejší a pohotovější v reakci na změny poptávky. Škála nabídky je rozmanitější a lépe reaguje na subjektivní přání při uspokojování potřeb. Malé a střední podniky svojí přizpůsobivostí podněcují k inovacím a rychlejším změnám výrobních i obchodních struktur. Tato přizpůsobivost společně s určitou flexibilitou vedou ve svém celkovém souhrnu k odolnosti ekonomiky proti konjunkturálním vlivům a zajišťují vysoký podíl zaměstnanosti, což je důležité i z pohledu regionálního. Jejich rychlejší i snadnější vznik dokáže pružněji řešit napětí na trhu práce. Zároveň představují velký přínos do příjmové stránky veřejných rozpočtů, zejména měst a obcí.

Z jiného pohledu, v komparaci s velkými podniky, mají malé a střední podniky některé nevýhody. Při nevyužívání kapacitních možností může být růst výrobních nákladů bariérou dalšího rozvoje, v horším případě může vést k zániku firmy. Menší lokální trhy, kam se tyto podniky orientují, mají svá úskalí. Podniky hůře pronikají nad jejich rámec např. na zahraniční odbytiště apod. Často se jim nedostává prostředků na výzkum, vývoj, výchovu a vzdělání.[1]

Při přesné specifikaci se nejčastěji používají kvantitativní hlediska. Kam patří zejména: počet zaměstnanců, obrat, výše kapitálu. V ČR můžeme označit za nejčastější hodnotící faktor počet zaměstnanců. Zákon o státní podpoře malého a středního podnikání specifikuje maximální hranici 250 zaměstnanců. U Českomoravské záruční rozvojové banky, jakožto jednoho z hlavních nositelů podpůrných programů, jsou malé podniky považovány do 50 zaměstnanců a střední opět do 250. Jiné členění vykazuje Svaz průmyslu ČR.  Problém při vyčíslení také nastává při konfrontaci údajů statistických úřadů ČR, které vykazují jako malé podniky ty, které mají do 20 zaměstnanců, střední do 100 pracovníků.[2]

V Evropské unii se využívá kombinovaného třídění, kde střední podniky jsou definovány s méně než 250 zaměstnanci a dále jestliže nepřekračují obrat 40 miliónů ECU nebo celkovou roční bilanční sumu 27 mil. ECU a není více než 25 % kapitálu a hlasovacích práv ve vlastnictví jiného subjektu. Malé podniky jsou definovány jako podniky, které mají méně než 50 zaměstnanců a roční obrat nepřekračující 7 miliónů ECU nebo celkovou roční bilanční sumu nepřekračující 5 miliónů ECU a opět splňují kritérium nezávislosti, které je shodné s podniky středními. Z hlediska vykazování je tedy zřejmé, že ve sjednocení s EU máme ještě velké nedostatky a bylo by velmi dobré ujednotit tyto skupiny pro potřeby analýz a vykazování.[3]

Význam drobného a středního podnikání v ekonomice lze vyjádřit jeho podílem na tvorbě HDP. V příloze číslo 1 uvádím podíly na tvorbě HDP v ČR a v zahraniční. Tato část produkce činní od 31 % - 57 %, což jsou velmi významné podíly.

Jedna z nejdůležitějších funkcí drobného podnikání je oblast inovací. Tyto podniky jsou podstatným zdrojem technologických změn. Jsou velice flexibilní z hlediska variability produkce, forem propagace a způsobu využívání marketingu. Musí totiž inovovat, aby přežily. Vlastníci malé firmy jsou daleko více zainteresováni na realizaci inovací. Výzkumní pracovníci v malých firmách musí být univerzálnější a z této skutečnosti mnohdy vyplývá nalezení originálnějšího řešení. Tuto funkci rozvádím v dalších kapitolách jako klíčový nástroj transformace současného podnikání. 

2.2 Úskalí drobného a středního podnikání

     Přes výhody těchto forem podnikání, které jsou velmi důležité pro národní hospodářství se vyskytují řady problémů, se kterými se tito podnikatelé dnes a denně potýkají.

Jedním z hlavních problémů je oblast odbytu, jelikož menší lokální trh a omezený počet odběratelů zhoršují možnost konkurenceschopnosti. V řadě případů je nutno udržovat osobní kontakty se zákazníky. Malé podniky také mohou vynakládat jenom omezené množství prostředků na reklamu. S výjimkou specializovaných výrob musí brát malé a střední podniky v cenové oblasti ohled na ceny rozhodujících velkých podniků. Ty jsou schopny držet relativně dlouhou dobu cenu výrobku na velmi nízké úrovni. Rovněž ztížené možnosti jsou v oblasti ovlivňování poptávky.

Další samostatnou skupinou problémů bývá označována personální oblast. Ta souvisí s vysokou intenzitou práce a vyžadování spíše univerzálnější pracovní síly. Z personálního faktoru se odvíjí způsob řízení podniku, protože vlastník je velmi často i vrcholovým řídícím pracovníkem. Pokud tento podnikatel není univerzálně vybaven je možné, že při jeho zaměření mohou být opomíjeny oblasti ve kterých není odborníkem.

Specificky lze ilustrovat problémy drobného a středního podnikání na průzkumu společnosti Eurostat. Vybral jsem pouze oblasti, které lze ovlivnit vlastní transformací s využitím elektronické komerce a inovacemi. Opomíjím překážky primárně neovlivnitelné jakými jsou: vysoké daně, právní rámec, úroveň úrokových sazeb apod. Rozdělení podniků s problémy pociťovanými na straně poptávky uvádím v příloze číslo 1.

Z přílohy jsou zřejmé pociťované nedostatky, které lze v obecné rovině ovlivňovat firemními strategiemi. V následujících kapitolách nastiňuji nové formy, kterými jde bez vynaložení výraznějších investic značně ovlivnit jednotlivé prvky. Vážné rezervy podnikatelů v ČR jsou zřejmé v nedostatku marketingových schopností. S tím plně souvisí pocit velké konkurence a nedostatku povědomí o firmě.

Poměrně velké možnosti se bohatě inovativním českým výrobkům naskýtají na zahraničních trzích. Podnikání zde ovšem naráží na převážně informační bariéry. Rozdělení nejdůležitějších vývozních překážek a problémů při vývozních aktivitách uvádím opět v příloze číslo 1. Za hlavní bariéry obou druhů podniků můžeme označit: neznalost legislativy, jazykové bariéry a nedostatek zájmu o produkty. Tyto tři oblasti jsou hlavně věcí strategického řešení ve společnosti. A opět jsou to nové formy řešení těchto problémů, které

Drobné a střední podnikání má v hospodářství velmi významnou úlohu. Podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu v průměru 40 %. Přičemž se jedná o skupinu velice flexibilní a inovativní. Využití forem elektronické komerce v této oblasti je velmi široké a vzhledem k univerzalitě pracovníků a velikosti realizace této skupině i dostupné. Mezi současné hlavní problémy v oblasti drobného a středního podnikání vstupují faktory, které jsou řešitelné nástroji a novými pohledy elektronické komerce. A to jak na domácích tak zahraničních trzích.