Sběrnici si můžeme obecně představit jako skupinu elektrických vodičů spojujících jednotlivě součásti počítače. Přes sběrnice probíhá komunikace mezi mikroprocesorem a periferiemi, přičemž komunikovat s okolím může mikroprocesor třemi způsoby:

1. pomocí sběrnic
2. pomocí hardwarových přerušení (IRQ)
3. kanály přímého přístupu do paměti (DMA)

Sběrnic v počítači existuje hned několik (sběrnice procesoru, přídavných karet ap.). Většina sběrnic je rozdělena na tři podsystémy:

sběrnice datová - přenáší pouze numerické údaje mezi zdrojovým a cílovým zařízením.
sběrnice adresová - přenáší adresy zařízení, které se účastní komunikace.
sběrnice řídící - přenáší signály pro řízení celé komunikace.

Základním požadavkem na sběrnici je rychlost přenosu dat. Ideální by bylo, kdyby jednotlivé komponenty počítače byly mezi sebou propojeny nejrychlejším možným způsobem. To by ale výrazně zvýšilo cenu počítače a zabránilo by standardizaci zařízení. Starší počítače byly konstruovány okolo jedné jediné sběrnice. To sice snížilo jejich cenu, ale také výkon. Na sběrnici mezi sebou mohly komunikovat jen právě dva prvky (vysílající a přijímající). Ostatním částem nebyl přistup na sběrnici v dané chvíli umožněn. Sběrnice musí vyhovovat typu mikroprocesoru, který udává šířku datové i adresové části sběrnice.

Režimy využívané sběrnicemi:

Multimastering - provoz sběrnice řídí některá z přídavných karet, která provádí některé úkoly mikroprocesoru. Procesor se tak nemusí zatěžovat komunikací přes sběrnici a prací některých periférií.
Burst režim - data jsou přenášena po skupinách bez adresy u každého datového bloku -> urychlení.

Lokální sběrnice

Současné počítače jsou postaveny na hierarchické sběrnicové struktuře. Základní je tzv. lokální sběrnice. Po ní musí komunikace probíhat nejrychleji, protože na ni vstupuje procesor, který je nejrychlejší součástí počítače. Pomalá sběrnice by výrazně zpomalovala jeho provoz. Dokonce ani konstrukce dnešních sběrnic není na takové úrovni, aby vyhovovala výkonu procesoru, proto se do taktu procesoru vkládají tzv. čekací cykly. Tyto cykly zajišťují bezchybnou komunikaci procesoru se sběrnicí, ale zároveň snižují jeho výkon.

Rozšiřovací (=systémová) sběrnice

Odděluje mikroprocesor od "okolního světa", je cestou pro připojení dalších komponent (většinou od různých výrobců). Sběrnice vyúsťuje konektory - jednotlivými sloty, do kterých se přídavné karty zasazují. U systémové sběrnice jsou kladeny nejvyšší nároky na rychlost přenosu a na důslednou standardizaci (kompatibilitu) tak, aby do slotů (patle, zástrček) sběrnice mohly být instalovány přídavné karty různých výrobců.

Rozšiřovacích sběrnic je u počítačů IBM PC kompatibilních hned několik druhů, ty se liší především svou propustností (množstvím dat, která projdou přes sběrnici za jednotku času):

• XT BUS - stará osmibitová sběrnice
• osmibitová ISA (lndustry Standard Architecture) - nejstarší varianta sběrnice osobních počítačů PC XT (před 80286). Stará a relativně pomalá sběrnice, která se vyskytuje ve dvou variantách (starší osmibitová a novější šestnáctibitová).
• šestnáctibitová ISA - zdokonalená verze pro počítače PC AT a 80286, má 16bitové rozšíření, počet karet připojených přes sběrnici není už omezen. Slot sběrnice bývá hnědý nebo černý, v BIOSu lze zvýšit její kmitočet, nastavení - pomocí jumperů.
• MCA (MicroChannel Architecture) - sběrnice vyvinutá firmou IBM pro počítače řady PS/2, 80386, není kompatibilní s ISA.
• EISA (Extended ISA) - jak název napovídá, jedná se o zdokonalení dřívějšího standardu ISA - kompatibilní s ISA, stále však nízká frekvence, slot sběrnice je dvoupatrový (vytvořený ze starých ISA slotů), konfiguruje se programově. Nedosáhla velkého rozšíření.
• VL-BUS (Video Local Bus), VESA VL-BUS - standard vytvořený v roce 1991 několika výrobci základních desek. Předchůdce PCI, používala se hlavně u starších mikroprocesorů 80486. Je koncipována jako rozšíření ISA. VL-BUS není klasickou sběrnicí - je jen nástavbou ISA. Nevýhodné je, že s rostoucí frekvencí rychle stoupá zatížení sběrnice - mohlo se použít jen pár slotů, a proto se sběrnice také nerozšířila.
• PCI (Peripheral Component Interconnect) - sběrnice definovaná v roce 1993 firmou Intel v souvislosti s nástupem Pentií. Vyznačovala se vysokou přenosovou rychlostí (nad 100 MB) a spolehlivostí, nezávislostí na frekvenci procesoru. Sběrnice přinesla také normu PnP (plug-and-play). Kvůli zatížení nemůže být na desce více než 3-4 PCI slotů.
• AGP - 32-bitová, oproti PCI průchodnější pro paměti, podpora grafických akcelerátorů (často se na   ni napojují videokarty).

Další sběrnice

V počítači IBM PC kompatibilním jsou používány i jiné sběrnice (např. SCSI, IDE nebo Centronics), které však plní rozdílné úkoly.

Při koupi jakékoliv nové karty musíme brát v úvahu typ sběrnice našeho počítače, protože nová karta by nemusela odpovídat slotům na našem motherboardu. Na základní desce je většinou několik slotů PCI, AGP (2-3) + starší ISA sloty.