Pevn² disk je permanentnφ magnetickΘ zßznamovΘ mΘdium, tzn. takovΘ mΘdium, kterΘ uchovßvß informace i po vypnutφ elektrickΘho proudu. Je souΦßstφ ka₧dΘho poΦφtaΦe (i kdy₧ mohou existovat v²jimky). HDD i disketovß mechanika obsahujφ tyto zßkladnφ Φßsti: mΘdium s daty, magnetickΘ hlavy pro Φtenφ/zßpis, mechaniku pohybujφcφ s hlavami, motorek toΦφcφ diskem, °adiΦ (=elektronick² obvod, kter² °φdφ prßci disku) a rozhranφ zajiÜ¥ujφcφ p°ipojenφ disku k zßkladnφ desce.

Princip zßznamu a Φtenφ, historie

Pevn² disk pracuje na principu obyΦejnΘ audio- nebo videokazety (informace je uchovßna pomocφ zm∞ny elektromagnetickΘho potencißlu mΘdia) s tφm rozdφlem, ₧e nedochßzφ k p°φmΘmu dotyku hlavy s mΘdiem. Magnetickß hlava se pohybuje v minimßlnφ vzdßlenosti (mikrometry) nad povrchem disku (plave na vzduchovΘm polÜtß°i vytvo°enΘm aerodynamick²m vztlakem).

PevnΘ disky majφ za sebou krßtkou, ale bou°livou historii. Jejich sΘriovß v²roba pro komerΦnφ pou₧itφ zaΦala v prvnφ polovin∞ 80. let. Maximßlnφ velikost tehdejÜφch disk∙ byla 5 MB. P°enos dat se uskuteΦ≥oval analogov∞ a disky byly v∞tÜinou velikΘ 5,25". Prvnφm pevn²m disk∙m se obvykle °φkalo Winchester, dnes se mφsto tohoto oznaΦenφ pou₧φvß zkratky HD Φi HDD (Harddisk).

DneÜnφ disky majφ kapacitu a₧ n∞kolik stovek GB . Jejich povrch je tvo°en magnetickou vrstvou, kterß je p°ikryta vrstvou sklen∞nou. P°enos dat z elektromagnetickΘ hlavy je digitßlnφ o rychlosti n∞kolika desφtek MB/s a rychlost rotace pevnΘho disku se zv²Üila z 3600 na 7200 a pak i p°es 10000 otßΦek za minutu (ot./min). Na pevn² disk jako zßznamovΘ mΘdium se m∙₧eme dφvat ze dvou zßkladnφch pohled∙:

Fyzickß struktura pevnΘho disku

Zßkladnφ struktura pevnΘho disku

Mechanika HD (Hard Drive - pevn² disk) se sklßdß z tuh²ch kovov²ch disk∙ (tzv. propojovacφ desky, plotny), kterΘ jsou pota₧eny povlakem oxidu ₧eleza a ulo₧eny na sebe ve vzduchot∞sn∞ uzav°enΘm prostoru. Data se na disku uchovßvajφ podobn∞ jako na kazet∞, tzn. magnetizovßnφm nebo odmagnetizovßnφm oblastφ na desce. Pro ob∞ strany ka₧dΘ desky mß HD elektromagnetickou Φtecφ a zßpisovou hlavu, pod kterou se propojovacφ deska otßΦφ rychlostφ 3 600, 7 200, 10000 i vφce ot./min. Hlav je dvakrßt vφce ne₧ ploten (pro ka₧dou stranu plotny), n∞kdy vÜak nejsou plotny oboustrannΘ a hlav je pak mΘn∞. ╚tenφ dat bylo zalo₧eno na magnetickΘ indukci, dnes u₧ vÜak funguje dokonalejÜφ systΘm - data jsou Φtena jako sled zm∞n odpor∙ vyvolan²ch r∙znou orientacφ magnetickΘho pole (magnetick²ch dip≤l∙). Na ka₧dΘ hlav∞ se vyskytuje zvlßÜ¥ Φßst Φtecφ a Φßst zapisovacφ. ╚tecφ hlaviΦky jsou velmi malΘ. VÜechny hlavy disku jsou napevno p°ipojeny k vystavovacφmu ramΘnku, tak₧e nemohou b²t nastaveny nezßvisle na sob∞ a pohybujφ se souΦasn∞. P°i vypnutφ disku zajistφ mechanika magnetick²ch hlav jejich p°istßnφ do vyhrazenΘ parkovacφ oblasti - hlava se nikdy nesmφ dotknout disku, a poniΦit tak data. Mechanika hlav podstatn∞ ovliv≥uje rychlost a p°esnost hlav; je zalo₧ena na dvou principech:

1. krokovΘm motorku - dnes u₧ zastaral², mΘn∞ spolehliv²; jeden posun motorku -> posun o jednu stopu. Krokovacφ motorek se rychleji opot°ebovßvß a p°i nßhlΘm v²padku proudu je t°eba dalÜφch mechanism∙, aby byl vrßcen do zßkladnφ polohy.
2. vystavovacφ cφvce - cφvka je vychylovßna zm∞nami proudu. HlaviΦka Φte svou polohu z disku a na zßklad∞ tΘto polohy je p°idßvßn nebo ubφrßn proud. N∞kdy slou₧φ jedna prßzdnß strana kotouΦe jako ômapaö, ze kterΘ Φte jedna hlava specißln∞ pouze polohu. P°i nßhlΘm v²padku proudu se hlavy samovoln∞ vracφ do parkovacφ z≤ny.

Velikost HD je stejn∞ jako u disket 5,25" nebo 3,5". PevnΘ disky montovanΘ do p°enosn²ch poΦφtaΦ∙ majφ rozm∞ry jeÜt∞ menÜφ - Φasto velikost ploÜÜφ krabiΦky od zßpalek.

Fyzicky je disk rozd∞len do tzv. sektor∙. Tyto sektory jsou spojeny do soust°edn²ch stop - kru₧nic - na povrchu ka₧dΘ plotny s tφm, ₧e na jednu plotnu p°ipadß 305 a vφce stop. PoΦet sektor∙ na stopu je u HD 17, 26, 34 nebo 52 a vφce. Podle k≤dovßnφ dat d∞lφme HDD na RLL, MFM a PRML disky. Rozd∞l∞nφ na stopy a sektory vznikß p°i fyzickΘm formßtovßnφ disku.

FyzickΘ formßtovßnφ disku

P°i fyzickΘm formßtovßnφ se disk magneticky d∞lφ na stopy a sektory, kterΘ se Φφslujφ. Nultß stopa je na okraji disku. Kapacita ka₧dΘho sektoru je stejnß - 512 b. Ka₧d² sektor mß stobitovou öhlaviΦkuö - zde ulo₧eny informace o tom, co se v danΘm sektoru nachßzφ. u vφcevrstevn²ch disk∙ se m∙₧eme setkat s termφnem cylindr neboli vßlec - stejnΘ stopy na jednotliv²ch discφch teoreticky vytvß°φ po spojenφ vßlec. Formßtovßnφ provßdφ °adiΦ, jeho₧ ploÜn² spoj je umφst∞n na pouzd°e disku. Tento druh formßtovßnφ provßdφ v²hradn∞ v²robce disku.

╚tenφ ze sektoru se provßdφ ve t°ech krocφch:

• Hlava se nejprve p°emφstφ nad po₧adovanou stopu
• Ustßlφ se chv∞nφ hlavy
• Disk se otoΦφ tak, aby pod hlavou byl po₧adovan² sektor.

B∞hem prßce se disk oh°φvß, proto se kontroluje poloha hlaviΦky nad stopou a provßdφ se p°φsluÜnΘ kalibrovßnφ. B∞hem kalibrace dojde ke krßtkodobΘmu p°eruÜenφ prßce disku (to je ne₧ßdoucφ, pokud jsou data nap°. p°epalovßna na CD-R, kterΘ vy₧aduje neustßl² tok dat, a m∙₧e dojφt k znehodnocenφ CD-R). Nov∞jÜφ disky vÜak zvlßdajφ kalibraci provßd∞t za provozu.

Kvalita disku je urΦena kapacitou, rychlostφ (otßΦky, k≤dovßnφ dat), p°enosovou rychlostφ (PIO m≤dy), spolehlivostφ (MTBF) a typem °adiΦe:

Rychlost HD posuzujeme podle p°φstupovΘ doby (tj. doba trvßnφ vyhledßnφ dat). P°φstupovß doba se sklßdß z doby vystavenφ (=doba vyhledßvßnφ, Track-to-Track Seek) a doby Φekßnφ (celkem kolem 10 ms, disk je tedy asi o dva °ßdy pomalejÜφ ne₧ operaΦnφ pam∞¥.). Doba vystavenφ je v²robcem definovßna jako 1/3 doby pot°ebnΘ pro pohyb hlavy p°es cel² disk. M∞la by b²t co nejkratÜφ, hlavy je nejlepÜφ p°esouvat jen minimßln∞, a proto Φtenφ nebo zßpis probφhß po cylindrech (0. stopa 1. povrchu, 0. stopa 2. povrchu atd.) Doba Φekßnφ udßvß dobu, ne₧ se pod hlavu dotoΦφ p°φsluÜn² sektor, a zßvisφ tedy vφcemΘn∞ na nßhod∞. Technicky je uva₧ovßna jako jedna polovina otßΦky disku. OtßΦky disku se v pr∙b∞hu let m∞nily z 3600, 4500 na 7200 a dnes p°esahujφ i 10000 ot/min. Rychlost se dßle posuzuje podle rychlosti p°enosu dat (doba p°eΦtenφ dat v MB/s).

Prvnφ poΦφtaΦe IBM-XT v∙bec disky nem∞ly, postupn∞ se zaΦaly objevovat disky s kapacitou 10 MB, stovky MB a dnes dosahuje kapacita stovek GB. Kapacita se zvyÜuje nov²mi v²robnφmi technologiemi, takΘ se vÜak ôsni₧ujeö rozpφnav∞jÜφmi programy a bezpeΦnostnφmi opat°enφmi.

Hustota zßznamu: Cφlem je vytvß°et stßle jemn∞jÜφ a p°itom stabilnφ magnetickΘ struktury s mo₧nostφ vyÜÜφ hustoty zßpisu dat. (-> miniaturnφ dip≤ly uchovßvajφcφ bitovou hodnotu 0/1). D°φve se na kotouΦe disku nanßÜela slabß vrstva oxid∙, ta byla vÜak nahrazena vrstvou tenkΘho filmu. ôV²Üka letuö hlavy nad povrchem disku se tak stßle zmenÜuje, k uchovßnφ dat je pot°eba stßle menÜφ magnetickΘ pole.

K≤dovßnφ dat: P°i Φtenφ dat se ôΦteö zm∞na nap∞tφ, kterß je vyvolßna pouze zm∞nami magnetickΘho toku (zm∞nou hodnoty na 0 nebo 1). Pokud vÜak hlava Φte stejnΘ dip≤ly za sebou, nenφ schopna rozliÜit jejich poΦet. Proto byly vyvinuty metody k≤dovßnφ dat: MFM, RLL, PRML:

• MFM (Modified Frequency Modulation) - 1 datovΘmu signßlu je vymezena p°esnß dΘlka. Podle Φasu stejnΘho magnetickΘho toku rozpoznß °adiΦ poΦet stejn²ch bit∙ - dnes pou₧φvßno jen u disket.
• RLL (Run Length Limited) - °adiΦ si p°epoΦφtßvß uklßdanou posloupnost na novou kombinaci 0 a 1. UklßdanΘ Φφslo je p°em∞n∞no tak, aby se v n∞m nevyskytovaly neΦitelnΘ sledy 0 nebo 1.
• PRML (Partial Response Maximum Likehood) - hodnoty se zpracovßvajφ digitßlnφm signßlov²m procesorem (DSP). Ten hust∞ le₧φcφ dip≤ly p°epoΦφtß a dokß₧e dopoΦφtat i chyb∞jφcφ ·daj. PRML rozeznß vφce dip≤l∙ na malΘ ploÜe -> nav²Üenφ kapacity disku.

Prekompenzace disku (CPZ): Vn∞jÜφ stopy (0. stopa na okraji) jsou podstatn∞ delÜφ ne₧ stopy u st°edu disku, p°esto nesou stejnΘ mno₧stvφ dat, i kdy₧ jsou sektory ve vn∞jÜφ oblasti delÜφ. Ve vnit°nφ oblasti m∙₧e dφky t∞snΘmu nahlouΦenφ dip≤l∙ (vlastn∞ mal²ch magnet∙) snadno dojφt nap°φklad ke sluΦovßnφ bitov²ch informacφ a prßv∞ tomu zabra≥uje prekompenzace. ╪adiΦ poΦφtß s pohybem dip≤l∙ a data uklßdß tak, aby byla po vzßjemnΘm p∙sobenφ magnetick²ch sil sprßvn∞ ulo₧ena.

Zone bit recording (ZBR) - plocha disku je rozd∞lena na z≤ny, v jednΘ z≤n∞ b²vß zpravidla vφce stop. Ka₧dß z≤na mß jin² poΦet sektor∙ - v dlouh²ch stopßch je jich vφce a v kratÜφch mΘn∞. Pou₧φvßnφ ZBR zvyÜuje kapacitu disku, je vÜak nßroΦn∞jÜφ na mechaniku °adiΦe. Z≤nov² zßpis dnes pou₧φvß velkß v∞tÜina disk∙.

St°ednφ doba mezi chybami (MTBF - Mean Time Between Failures)

- doba mezi poruchami disku - je vypoΦφtßvßna p°i simulaci stßrnutφ disku. V²sledkem jsou statisφce a₧ mili≤ny hodin bez poruchy (= p°ibli₧n∞ p°es sto let)

Jednß se o fyzickou Φßst poΦφtaΦe, kterß funguje jako zprost°edkovatel mezi zßkladnφ deskou a pevn²m diskem. ô╪φdφcφ centrumö diskovΘ jednotky. Zodpovφdß za sprßvnΘ vystavenφ hlav. Diskovou plochu si °adiΦ d∞lφ na stopy a sektory, p°es sb∞rnici zajiÜ¥uje komunikaci disku s mikroprocesorem.

Prvnφm d∙le₧it²m kritΘriem °adiΦe je metoda p°φstupu do pam∞ti poΦφtaΦe p°i zßpisu dat z disku. Jednß se o p°φm² p°φstup (DMA) do hlavnφ pam∞ti a o p°φstup p°es p°eruÜenφ s tφm, ₧e ob∞ metody jsou nekompatibilnφ. V prvnφm zp∙sobu °adiΦ zapisuje data p°φmo do pam∞ti, v druhΘm °adiΦ naplnφ vyrovnßvacφ pam∞¥ cache (L2) o 512 bytech a potΘ vyÜle signßl procesoru. Ten p°eΦte data a uklßdß je do pam∞ti.

K≤dovßnφ °adiΦe m∙₧e ovlivnit jednak velikost prostoru na disku a jednak zrychlit Φtenφ z disku. Bylo by mo₧nΘ zv∞tÜit nap°φklad hustotu stop na disku Φi hustotu sektor∙ na stopu, ale za cenu ztrßty spolehlivosti p°i p°enosu dat. Proto je t°eba hledat kompromis mezi velikostφ a bezpeΦnostφ. Pro tyto ·Φely bylo vyvinuto n∞kolik schΘmat na k≤dovßnφ dat: (FM), MFM, RLL, PRML.

DalÜφm kritΘriem je hardwarovΘ rozhranφ pevnΘho disku. Dß se p°irovnat k "jazyku", kter²m se domlouvajφ °adiΦ a pevn² disk. RozliÜujeme op∞t n∞kolik typ∙:

• Prvnφm rozhranφm je ST506. Je instalovßno na stran∞ °adiΦe i pevnΘho disku. Toto rozhranφ je dnes ji₧ velmi zastaralΘ. Pro minimalizaci ztrßty dat je snaha v²robc∙ o co nejkratÜφ dΘlku p°enosn²ch kabel∙.

• IDE bylo zavedeno firmou Western Digital v roce 1986. Typ pou₧φvß technologii ST506 s tφm, ₧e neodd∞luje disk a °adiΦ, ale dßvß °adiΦ p°φmo do disku (je integrovßn na mechanice disku), Φφm₧ minimalizuje ztrßtu dat p°i p°enosu mezi diskem a °adiΦem. Proto je mo₧nΘ umφs¥ovat vφce sektor∙ na stopu. StarÜφ typy °adiΦ∙ ST506 zφskßvaly data z disku, p°eformßtovaly je a p°edaly sb∞rnici (ta by jim bez p°eformßtovßnφ "nerozum∞la"). Oproti tomu data z disku IDE jsou ji₧ p°edem zformßtovßna. Jedin²m problΘmem je nφzko·rov≥ovΘ formßtovßnφ disku. IDE se dßle zdokonalilo na standardy EIDE, FastATA a UltraFastATA. Spojenφ se zßkladnφ deskou je zajiÜt∞no pomocφ interface (rozhranφ), to je realizovßno rozÜi°ujφcφ kartou v ISA slotu. Mezi kartou a diskem proudφ data 40₧ilov²m kabelem. IDE se p∙vodn∞ oznaΦovalo jako ATA, proto se m∙₧eme s tφmto nßzvem u disk∙ IDE takΘ setkat. IDE je spravovßno vlastnφm ROM BIOSem, IDE disk je tedy t°eba nastavit v BIOSu zßkladnφm (na zßkladnφ desce). Disky IDE pou₧φvajφ k≤dovßnφ RLL nebo i PRML. Simulovan²m p°epoΦφtßvßnφm sektor∙, hlav a cylindr∙ lze pou₧φvat i ZBR, p°i takovΘmto um∞lΘm rozd∞lenφ disku se vÜak nem∙₧e nap°. provßd∞t nφzko·rov≥ovΘ formßtovßnφ disku. Proklßdßnφ IDE disk∙ je u₧ 1:1. P∙vodnφ IDE pou₧φvß k adresovßnφ dat na disku metodu CHS (cylinder/head/sector) - kapacita disku m∙₧e b²t jen 504 MB (d∙sledek star²ch BIOS∙). P°i transportu dat p°es sb∞rnici je zat∞₧ovßn p°φkazy mikroprocesor, rychlost p°enßÜenφ dat je v praxi 2-3 MB/s. I u pevn²ch disk∙ se pou₧φvß pam∞¥ cache, kterß je souΦßstφ ka₧dΘho °adiΦe (asi 64-512 KB, u jin²ch disk∙ °ßdov∞ i v MB). K rozhranφ IDE je mo₧nΘ p°ipojit dv∞ diskovΘ jednotky (jedna musφ b²t nastavena jako MASTER (bootovacφ), jedna jako SLAVE). Ne v₧dy vÜak spolu jednotky IDE sprßvn∞ spolupracujφ.

• EiDE (Enhanced IDE) definuje oproti p∙vodnφmu standardu jeÜt∞ dalÜφ kanßl, tak₧e je mo₧nΘ u disku p°ekonat kapacitnφ hranici 504 MB. Tato hranice vznikla jako d∙sledek BIOSu, kter² neum∞l adresovat v∞tÜφ diskov² prostor a dlouho omezoval disky na nφzkΘ kapacity. DalÜφm standardem, kter² je implementovßn do EIDE, je ATAPI (Attachment Packet lnterface), co₧ je specifikace pro mechaniky CD-ROM a dalÜφ blokovß za°φzenφ, kterß byla p°ijata SFF (Small Form Factor Comitee - sdru₧enφ, kterΘ rozpracovßvß a ustanovuje standardy). K °adiΦi EIDE tedy mohou b²t p°ipojeny i CD disky. Ve skuteΦnosti jsou k n∞mu p°ipojovßny i disketovΘ mechaniky, rozhranφ obsahuje i konektory pro za°φzenφ p°ipojenß na LPT a COM porty.
  EIDE definuje rychlejÜφ p°enosovΘ re₧imy, je kompatibilnφ s IDE, umo₧≥uje pou₧itφ a₧ Φty° diskov²ch jednotek. Rozhranφ EIDE je ji₧ integrovßno do zßkladnφ desky (bez jakΘkoliv p°φdavnΘ karty).
  Kapacita disk∙ EiDE byla nav²Üena pomocφ nov²ch systΘm∙ adresovßnφ dat - pomocφ LBA (logical block) - disk je rozd∞len na LBA bloky a ROM BIOSu je upraven; XCHS (eXtended Cylinder Head Sector) - rozÜφ°enφ metody CHS. Pro novΘ disky byly takΘ upravovßny BIOSy -> novΘ verze BIOSu. Nastavovßnφ EIDE disku v BIOSu je vÜak stßle obtφ₧nΘ - musφ se nastavit systΘm, pomocφ kterΘho je kapacita nav²Üena.
  Data se u EIDE disk∙ p°enßÜφ pomocφ PIO m≤d∙, byly p°idßny dalÜφ re₧imy pro komunikaci pomocφ DMA (Multiword DMA). Data jsou p°enßÜena i v burst re₧imu. V souvislosti s r∙zn²mi p°enosov²mi re₧imy (urΦitΘ PIO a DMA m≤dy) jsou EIDE disky oznaΦovßny takΘ jako Fast ATA nebo jeÜt∞ lepÜφ Fast ATA 2. FastATA je takΘ spravovßna SFF. Hlavnφmi silami v tomto sdru₧enφ jsou firmy Quantum a Seagate. P∙vodnφ standard ATA definoval p°enosovΘ rychlosti 4,1 a 8,3 MB/s. Standard FastATA definuje p°enosovΘ rychlosti 11,1 13,3 MB/s (rychlosti vyÜÜφ). Standard FastATA-2 dovoluje p°enosovΘ rychlosti a₧ 16,6 MB/s.

• N∞kterΘ disky souΦasnosti pou₧φvajφ rozhranφ ESDI (Enhanced Small Device Interface). Funkce odd∞lovßnφ dat se zde p°esunuje z °adiΦe na disk. èumy p°i p°enosu tedy neovlivnφ odd∞lenφ dat, co₧ urychlφ p°enos dat.

• DalÜφm modern∞jÜφm rozhranφm je SCSI (Small Computer Systems Interface, [skazi]). Vyu₧φvß se hojn∞ u firmy Macintosh. IBM toto rozhranφ p°ijalo se sv²m typem PS/2 z roku 1990. Dßle se tohoto rozhranφ u₧φvß u v²m∞nn²ch disk∙ Bernoulli, u CD-ROM, optick²ch disk∙ a dalÜφch periferiφ. P°edpoklßdanß rychlost p°enosu dat pro toto rozhranφ je a₧ 100 Mb/s. ProblΘmem SCSI je jeho prßce s MS-DOSem. Oba pracujφ s logick²m Φφslovßnφm sektor∙, tedy ne trojrozm∞rn∞ (hlava, vßlec, sektor), ale jen s po°adov²m Φφslem sektoru. MS-DOS ovÜem pro pot°ebu p°edchozφch disk∙ tuto jednorozm∞rnou strukturu p°evßdφ na trojrozm∞rnou a SCSI si ji tedy musφ p°evßd∞t zp∞t, co₧ zdr₧uje cel² proces. Pokud instalujeme pevn² disk s rozhranφm SCSI, pak BIOSu poΦφtaΦe neuvßdφme ₧ßdnß data (jakoby disk neexistoval), rozhranφ samo informuje poΦφtaΦ. Fyzicky je rozhranφ realizovßno pomocφ p°φdavnΘ karty - tzv. host adaptΘru. Od nφ je pak veden datov² kabel, kter² spojuje jednotlivΘ perifΘrie SCSI. Ka₧dß z t∞chto perifΘriφ mß k dispozici vlastnφ °adiΦ, tak₧e nevznikajφ konflikty za°φzenφ. K rozhranφ je mo₧nΘ p°ipojovat internφ i externφ komponenty. P°ipojit lze pevnΘ disky, CD-ROM mechaniky, streamery, scannery, tiskßrny, p°enosovß mΘdia à Kapacita jednotek u₧ nenφ nijak omezovßna, p°enos dat je °φzen adaptΘrem (kartou) => nezat∞₧uje mikroprocesor. Ka₧dß SCSI perifΘrie je jednoznaΦn∞ identifikovßna pomocφ ID nastaviteln²m propojkami nebo p°epφnaΦem, sb∞rnice pro p°enos dat musφ b²t zakonΦena (i na stran∞ za°φzenφ) terminßtory (= specißlnφ odpory). S mikroprocesorem komunikuje host adaptΘr (pomocφ IRQ, DMA, sb∞rnice). SCSI se doΦkalo °ady rozÜφ°enφ - nap°. Fast SCSI, Fast+Ultra Wide ad.

Metody zefektivn∞nφ prßce disku

• PREKOMPENZACE DISKU
  Pou₧φvß-li disk vßlce s vysok²mi po°adov²mi Φφsly, vznikne problΘm s vßlci u st°edu desky, kter² se °eÜφ jednak prekompenzacφ disku nebo redukovan²m zßznamov²m proudem. U t∞chto st°edov²ch vßlc∙ je hustota sektor∙ znaΦn∞ vyÜÜφ, ne₧ u vßlc∙ okrajov²ch.

• SAMOOPRAVN╔ K╙DY (ECC)
  Data jsou vystavena znehodnocovßnφ v d∙sledku Φasu uplynulΘho od poslednφho zßpisu. MagnetickΘ oblasti se Φasem zaΦnou nßhodn∞ rozd∞lovat, a₧ se data zruÜφ. Existuje metoda, kterß m∙₧e nejen ztrßtu dat odhalit, ale do urΦitΘ doby i opravit. ╪adiΦ toti₧ p°idß tzv. samoopravn² k≤d.

• P╪EKLAD SEKTORU
  Schopnost p°ekladu sektor∙ °eÜφ problΘm s programy, kterΘ p°edpoklßdaly standardn∞ 17 sektor∙ na 1 stopu.

• PROKL┴D┴N═ SEKTORU (INTERLEAVE)
  Specifick²m kritΘriem °adiΦe je optimßlnφ faktor proklßdßnφ. Vychßzφme z p°edpokladu, ₧e jeden soubor je zapsßn ve vφce sektorech. ╪adiΦ Φte po jednom sektoru. Vezm∞me si proces Φtenφ sektoru:
  ò hlava Φte sektor,
  ò p°enese data °adiΦi,
  ò pou₧ije samoopravnΘho k≤du,
  ò provede kontrolu a p°edßnφ dat °adiΦem,
  ò po₧ßdß operaΦnφ systΘm a BIOS o dalÜφ sektor,
  ò po₧ßdß °adiΦ hlavy disku a celΘ znovu.
  Celou dobu se disk stßle toΦφ. RozliÜuje se disk s proklßdßnφm 1:1 a s proklßdßnφm 1:6. V prvnφm p°φpad∞ jsou sektory jednoho souboru uklßdßny postupn∞ ze sebou. Jen₧e pevnΘ disky p°i svΘ rychlosti otßΦenφ nemohou stihnout Φφst sektory nßsledujφcφ t∞sn∞ za sebou jako nap°. disketovß mechanika. Proto pro poΦφtaΦ XT firma IBM vytvo°ila proklßdßnφ 1:6, kde mezi sektory jdoucφmi Φφseln∞ po sob∞ je 5 jin²ch sektor∙. OdpoΦφtßnφ t∞chto sektor∙ dßvß poΦφtaΦi Φas k provedenφ celΘho procesu Φtenφ dat a jeÜt∞ k zachycenφ dalÜφho sektoru. S proklßdßnφm se tedy data neuklßdajφ za sebou, ale nap°φklad do ka₧dΘho 6. sektoru. Nov∞jÜφ disky pou₧φvajφ faktor 1:3 a disky typu ESDI, IDE a SCSI ji₧ faktor proklßdßnφ nepot°ebujφ v∙bec. Nastavit faktor proklßdßnφ v∞tÜinou znamenß nφzko·rov≥ovΘ p°eformßtovßnφ disku se ztrßtou dat. V souΦasnosti vÜak ji₧ byly vytvo°eny programy, kterΘ tento proces provedou bez nutnosti zßlohovßnφ dat.

Zßsady prßce s pevn²m diskem

• chrßnit disk p°ed ot°esy (zabrßn∞nφ styku hlav s povrchem disku)
• vyvarovat se ΦastΘho zapφnßnφ a vypφnßnφ poΦφtaΦe (takΘ kv∙li dotyku hlav)
• nespouÜt∞t poΦφtaΦ hned po prudkΘ zm∞n∞ teploty
• zßlohovat d∙le₧itΘ soubory

Logickß struktura pevnΘho disku

- logickß struktura je vytvo°ena vysoko·rov≥ov²m formßtovßnφm, kterΘ umo₧≥uje ka₧d² operaΦnφ systΘm, je popisovßna soustavou tabulek.

POJMY:

Ve fyzickΘm popisu HD jsme u₧φvali pojem absolutnφ sektor, kter² byl dßn Φφslem vßlce, hlavy a sektoru (CHS metoda). MS-DOS pou₧φvß pro ka₧d² sektor jen jedno Φφslo tzv. Φφslo relativnφho sektoru (Relativnφ sektory MS DOS uspo°ßdßvß tak, ₧e nejprve vezme vßlec O, hlavu 1 a sektor 1. Tφm oΦφsluje relativnφ sektor O (tento sektor je ovÜem MS-DOSu nep°φstupn²). PokraΦuje po sektorech stejnΘ stopy a pak se p°esune k dalÜφ hlav∞ Φφslo 2. Op∞t projde vÜechny sektory a p°ejde na dalÜφ hlavu. Tak p°eΦte vÜechny stopy vßlce O a potΘ posune hlavy na vßlec 1. Postup se opakuje a p°itom MS-DOS postupn∞ Φφsluje relativnφ sektory.)

MS-DOS seskupuje sektory do alokaΦnφch jednotek, co₧ je elementßrnφ prostor, vyΦlen∞n² pro soubor. Soubor, kter² mß menÜφ velikost ne₧ jeden alokaΦnφ blok zabere p°esto na disku cel² alokaΦnφ blok (=> soubor zabφrß na disku vφce mφsta ne₧ ve skuteΦnosti pot°ebuje). To je mo₧nΘ pova₧ovat za velkou slabinu a pl²tvßnφ kapacitou disku. V tomto p°φpad∞ pomßhß disk rozd∞lit do vφce logick²ch oblastφ - alokaΦnφ jednotky jsou pak menÜφ. Velikost alokaΦnφch blok∙, tedy poΦet sektor∙ na jeden alokaΦnφ blok je dßn typem HDD a operaΦnφm systΘmem. ╚φm v∞tÜφ je kapacita disku, tφm vφce sektor∙ je v alokaΦnφ jednotce, tabulka FAT vÜak m∙₧e obhospoda°ovat pouze koneΦnΘ mno₧stvφ alokaΦnφch jednotek. Informace o alokaΦnφch jednotkßch a sektorech m∙₧eme vyΦφst nap°. z v²pisu programu Scandisk. 1 sektor = 512 B (v₧dy); 1 cluster m∙₧e obsahovat nap°. 32 sektor∙.

Oblast DOSu - MBR tabulka rozd∞luje disk na 4 oblasti, v ka₧dΘm oddφlu pak m∙₧e b²t jin² operaΦnφ systΘm. (-> oblast dat pro Windows, MS-DOS). Oddφl DOSu b²vß rozprost°en p°es cel² disk, v oblasti DOSu pak m∙₧e b²t vytvo°eno logick²ch disk∙ vφce. Oblast se d∞lφ na primßrnφ(primary) a rozÜφ°enou (extended). V primßrnφ oblasti jsou ulo₧eny systΘmovΘ soubory - odtud se naΦφtß operaΦnφ systΘm do operaΦnφ pam∞ti (tzv. aktivnφ oddφl). RozÜφ°enß oblast se m∙₧e Φlenit na logickΘ disky (C:, D:, E:, à).

Sprßva logick²ch oddφl∙ - pomocφ programu FDISK - p°i logickΘ p°estavb∞ jsou vÜak vymazßna vÜechna data, program je proto nutnΘ spouÜt∞t z diskety. Dnes u₧ existujφ mnohem komfortn∞jÜφ programy ne₧ je FDISK standardn∞ dodßvan² s operaΦnφm systΘmem (Partition Manager ...)

Formßtovßnφ disku (vysoko·rov≥ovΘ) - ve Windows pravΘ tlaΦφtko myÜi na ikon∞ disku + Naformßtovat. Pokud mß b²t jako primßrnφ OS spuÜt∞n MS-DOS, nem∙₧e b²t disk formßtovßn z Windows. V DOSu se formßtovßnφ provßdφ p°φkazem FORMAT C: -> spuÜt∞nφ programu FORMAT:

• formßtovßnφ rychlΘ (vymazßnφ) - je p°episovßna pouze tabulka FAT Φistou tabulkou bez soubor∙, dat na disku si tato metoda nijak nevÜφmß - nelze pou₧φt u mΘdiφ, kterß jeÜt∞ neproÜla vysoko·rov≥ov²m formßtovßnφm.
• ·plnΘ formßtovßnφ - vytvß°φ se zcela novß logickß struktura, FAT je p°epsßna novou verzφ, rovn∞₧ jsou testovßny datovΘ clustery - nejspolehliv∞jÜφ metoda.
• pouze zkopφrovat systΘm - disketa se neformßtuje, pouze se na ni p°enesou soubory OS.

SpouÜt∞cφ disketa - slou₧φ ke spuÜt∞nφ Windows v p°φpad∞, ₧e Windows nelze nastartovat z pevnΘho disku. Jsou na nφ nahrßny i zßkladnφ servisnφ programy (Fdisk, Format) - vytvo°enφ v Ovlßdacφch panelech -> P°idat nebo odebrat programy -> SpouÜt∞cφ disketa (vy₧aduje instalaΦnφ CD Windows - u W95).

MBR obsahuje d∙le₧itou souΦßst programovΘho k≤du, je ulo₧en v 0. relativnφm sektoru na 0. stop∞ disku. Mß dv∞ Φßsti:

1. Zavßd∞cφ zßznam - krßtk² program spouÜt∞n² p°i startu BIOSem. NaΦφtß tabulku oblastφ a hledß aktivnφ oblast, ze kterΘ je spouÜt∞n OS. Zavßd∞cφ zßznam kontroluje schopnost zavedenφ disku, obsahuje dva skrytΘ soubory IO.SYS a MSDOS.SYS. Pokud tyto programy existujφ, poΦφtaΦ je p°i startu naΦte a spustφ je. Navφc zßznam obsahuje tabulku s informacemi o identifikaΦnφ znaΦce disku (jmenovce).
2. Partition table (tabulka oblastφ = segmentovß tabulka) - d∞lφ disk na oblasti. Vytvß°φ se p°φkazem FDISK, v ka₧dΘm oddφlu m∙₧e b²t jin² OS. Tabulka oblastφ je oblφben²m terΦem vir∙, proto antivirovΘ programy umo₧≥ujφ jejφ zßlohovßnφ. Pro mal² diskov² systΘm se poΦφtaΦ ôpodφvßö do segmentovΘ tabulky, aby zjistil, kde se segment (oblast) nachßzφ. Zßznam segmentu poukß₧e k poΦßteΦnφmu sektoru segmentu, kter² obsahuje k≤d k zavedenφ tohoto segmentu. Pro v∞tÜφ poΦet segment∙ MS-DOS zajistφ rozÜφ°en² poΦet disk∙ tak, ₧e vytvo°φ n∞kolik neprav²ch hlavnφch zavßd∞cφch zßznam∙ pro rozÜφ°en² segment a jednu tabulku pro ka₧d² logick² disk v rozÜφ°enΘm segmentu. Na prvnφm fyzickΘm sektoru (vßlec O, hlava O, sektor 1) je ulo₧en zßznam primßrnφho segmentu MS-DOSu, kter² obsahuje zavßd∞cφ zßznam pro prvnφ logick² disk (v∞tÜinou C:). SouΦasn∞ je zde zßznam rozÜφ°enΘho segmentu MS-DOSu, kter² ukazuje na adresu tabulky rozÜφ°enΘho segmentu pro dalÜφ disk. V tΘto tabulce je op∞t zßznam primßrnφho segmentu MS-DOSu, tentokrßt pro dalÜφ disk (nap°. D:) a op∞t zßznam rozÜφ°enΘho segmentu pro dalÜφ disk. Postup se tedy opakuje a₧ po poslednφ disk, kter² ji₧ neobsahuje ₧ßdn² zßznam rozÜφ°enΘho segmentu MS DOSu.

- je zaΦßtkem primßrnφ oblasti DOSu, je vytvo°en p°i logickΘm formßtovßnφ disku, mß dv∞ Φßsti:

1. Program na zavedenφ systΘmov²ch soubor∙ do operaΦnφ pam∞ti.
2. Tabulka BPB (BIOS Parametr Block) - ulo₧enφ ·daj∙ o zßkladnφch parametrech disku. V rozÜφ°enΘ (neaktivnφ) oblasti obsahuje DBR pouze tuto tabulku.

ôfaleÜnΘö MBR umφst∞nΘ v rozÜφ°enΘ oblasti DOSu. Jejφ funkcφ je ukßzat na dalÜφ EPT v rozÜφ°enΘ oblasti a propojit tak jednotlivß odd∞lenφ disku.

Vznikß automaticky p°i formßtovßnφ. Slou₧φ k zßpisu ·daj∙ o programech ulo₧en²ch na disku, jsou zde ulo₧eny veÜkerΘ informace o souboru, kterΘ lze vypsat pomocφ kliknutφ pravΘho tlaΦφtka myÜi na ikon∞ souboru a volby Vlastnosti.

FAT je starÜφ organizace ne₧ VFAT ve Windows, povoluje pouze krßtkß jmΘna soubor∙ a adresß°∙. Ka₧dΘmu souboru nebo adresß°i je v hlavnφm adresß°i vyhrazeno 32 B pro jeho popis. Jeden adresß° m∙₧e obsahovat maximßln∞ 512 soubor∙ => je nutnΘ pou₧φvat Φlen∞nφ na podadresß°e.

• 8 B je vyhrazeno pro jmΘno souboru
• 3 B pro p°φponu souboru
• 1 B nese informaci o atributech souboru - R (read only), H (hidden), S (systΘm), A (archivace). Atribut D oznaΦuje, zda se jednß o soubor, nebo podadresß°, L oznaΦuje jmΘno disku (C:)
• 10 B se vyu₧φvß pro popis data a Φasu vytvo°enφ a poslednφho p°φstupu
• 4 B popisujφ datum a Φas poslednφho zßpisu
• 2 B ukazujφ na 1. cluster FAT tabulky
• 4 B uchovßvajφ dΘlku souboru

Podobnß struktura jako FAT, umo₧≥uje zßpis delÜφho jmΘna - pro zßpis je vyu₧ito vφce polo₧ek adresß°e. VFAT vytvß°φ i nßhradnφ jmΘno souboru/adresß°e, kterΘ bude pou₧ito v DOSu (6 pφsmen ~ po°adovΘ Φφslo). P°i uklßdßnφ dlouh²ch jmen se do jednoho adresß°e nevejde ani v²Üe zmi≥ovan²ch 512 soubor∙.

- jßdro celΘ logickΘ struktury disku (funguje stejn∞ jako FAT i VFAT). P°id∞luje diskov² prostor uklßdan²m soubor∙m - obsahuje informace o ulo₧en²ch souborech a jejich adresß°ovΘ struktu°e; popisuje konkrΘtnφ rozlo₧enφ souboru na mΘdiu (kde a jak se data nachßzejφ); normßln∞ nenφ u₧ivateli p°φstupnß, upravuje se p°i uklßdßnφ dat.

• 12-bitovß - starÜφ, dnes pou₧φvanß pouze na disketßch. Umo₧≥uje adresovat 2¹² cluster∙. Mß 6 KB.
• 16-bitovß - pou₧φvanß u pevn²ch disk∙, je schopna obhospoda°ovßvat 2¹⁶ cluster∙, zabφrß 128 KB.
• 32-bitovß - pou₧itφ u disk∙ v 32-bitovΘm OS, adresuje a₧ 2³² cluster∙ - pou₧φvanß u dneÜnφch disk∙ (FAT 32).

FAT je dosti Φasto napadßna viry, po jejφm zniΦenφ nejsou data p°φstupnß, proto je na disku ulo₧ena v₧dy dvakrßt za sebou.

Ka₧dΘmu polφΦku ve FAT tabulce odpovφdß jedna alokaΦnφ jednotka (cluster). Pro Φφslovßnφ cluster∙ se pou₧φvß hexadecimßlnφ soustava (0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, A, B, C, D, E, F; zßpis v ÜestnßctkovΘ soustav∞ konΦφ v₧dy rozliÜovacφm pφsmenem H). V tabulce je zaznamenßno v₧dy jmΘno souboru (+p°φpona) a Φφslo prvnφ alokaΦnφ jednotky, kde je soubor ulo₧en. DalÜφ Φßst souboru je ulo₧ena v alokaΦnφ jednotce, jejφ₧ Φφslo je zaznamenßno ve FAT polφΦku prvnφho clusteru. V polφΦku FAT, kterΘ odpovφdß poslednφmu clusteru souboru, je zapsßno ôFFFFö (hodnota EOF). Je-li cluster nepou₧it², obsahuje polφΦko FAT ô0000ö (hodnota 0), vadn² cluster je oznaΦen ôFFF7ö (hodnota BAD). Na ka₧dΘm disku b²vß v₧dy n∞kolik vadn²ch cluster∙. PolφΦka tabulky vytvß°φ jednosm∞rn² propojen² seznam, nebo¥ lze sledovat alokaΦnφ bloky souboru jdoucφ po sob∞, ale nikoliv bloky p°edchßzejφcφ.

Nalezenφ dat na disku:

1. p°eΦtenφ alokaΦnφ tabulky (FAT tabulky);
2. p°φm² p°esun na mφsto s daty.

FAT spolupracuje spoleΦn∞ s hlavnφm adresß°em p°i umφs¥ovßnφ soubor∙. Adresß° oznamuje nßzvy soubor∙ a FAT °φkß operaΦnφmu systΘmu, kde se nachßzejφ. FAT se nachßzφ na relativnφm sektoru 1, tedy hned za zavßd∞cφm zßznamem MS DOSu. MS DOS v₧dy uklßdß vedle primßrnφ FAT jeÜt∞ jednu zßlo₧nφ kopii, po kterΘ ji₧ nßsleduje hlavnφ adresß° (angl. Root Directory).

Tabulka FAT je nßchylnß k chybßm (p°i nßsilnΘm p°eruÜenφ prßce), pro opravu dat je urΦen program Scandisk.

FAT - pou₧φvanß v DOSu, Windows 3.x, dovoluje pouze krßtkß jmΘna soubor∙, clustery s pevnou velikostφ, u v∞tÜφch disk∙ v∞tÜφ clustery, nßchylnost k fragmentaci, FAT a jejφ kopie jsou ulo₧eny t∞sn∞ za sebou, vy₧aduje pravidelnou ·dr₧bu dat.

VFAT - pou₧itφ ve Windows 95, maximßlnφ dΘlka nßzvu souboru je 255 znak∙, dopln∞nφ o sprßvu dat na CD, k pou₧itφ CD u₧ nepot°ebuje ovladaΦ MSCDEX, zdokonalenφ o vyrovnßvacφ pam∞¥ disku, prßce odklßdacφho souboru, Servis Packy k W95 obsahovaly u₧ VFAT 32 (mo₧nost umφst∞nφ vφce cluster∙, lepÜφ hospoda°enφ s datov²m prostorem disku).

NTFS (New Technology File System) - pou₧itφ ve Windows NT, takΘ dlouhΘ nßzvy soubor∙, 32bitov² systΘm, nezp∙sobuje fragmentaci (do prßzdn²ch oblastφ menÜφch ne₧ soubor nejsou data uklßdßna), v∞tÜφ poΦet atribut∙ pro soubory, prßce s rozsßhl²m diskov²m prostorem, lepÜφ obrana proti chybßm - rekonstrukce poÜkozenΘho souboru, ochrana dat p°i v²padku energie.

HPFS (High Performance File System) - datovß struktura IBM pou₧itß v operaΦnφm systΘmu OS/2, mß podobnΘ vlastnosti jako NTFS.

┌dr₧ba pevnΘho disku

Pro rychl² a sprßvn² provoz poΦφtaΦe je t°eba mφt mj. i spolehliv², velk² a rychl² pevn² disk. Pomocφ n∞kolika utilit m∙₧eme optimalizovat disk tak, jak pot°ebujeme.

• Kapacita disku - pro zv∞tÜenφ kapacity disku se dodßvß program DoubleSpace. Program umo₧≥uje znßsobenφ kapacity disku pomocφ rychlΘ softwarovΘ komprese dat. Dojde tφm k malΘmu zpomalenφ disku, zato vÜak k v²raznΘmu zv∞tÜenφ jeho objemu. Zv∞tÜenφ disku udßvß v²robce dvoj- a₧ trojnßsobnΘ.

• Zrychlenφ pevnΘho disku - rychlost pevnΘho disku je jednφm za zßkladnφch po₧adavk∙ u₧ivatel∙. Pro jejφ zv²Üenφ slou₧φ program Defragmentace disku. Provßdφ tzv. defragmentaci - srovnßvß data za sebou, tak₧e mezi soubory na disku nenφ zbyteΦn∞ volnΘho mφsta a soubor nenφ fyzicky rozeset po disku -> je ulo₧en v sektorech nßsledujφcφch t∞sn∞ za sebou. NebezpeΦφ velkΘ fragmentace soubor∙ nenφ vÜak pouze ve zpomalenφ prßce disku, p°i mo₧n²ch chybßch FAT b²vß poÜkozeno takΘ v∞tÜφ mno₧stvφ soubor∙. Samotnß fragmentace vznikß velmi snadno a nelze ji zabrßnit. Soubory jsou uklßdßny do (n∞kolika) voln²ch souvisl²ch cluster∙, a kdy₧ se tam celΘ nevejdou, jsou ulo₧eny i do dalÜφch cluster∙ nenavazujφcφch a fragmentace je na sv∞t∞ :-). Teoreticky by fragmentace nikdy nenastala, pokud by ₧ßdnß data nebyla mazßna a neuvol≥ovaly se clustery mezi dalÜφmi u₧ zapln∞n²mi. Defragmentaci disku je vhodnΘ provßd∞t asi jednou za m∞sφc (p°i stßlΘ prßci s poΦφtaΦem). Program Defragmentace disku nabφzφ mo₧nost spojovat nebo nespojovat do jednoho celku prßzdnΘ clustery, m∙₧ete tak spojovat pouze soubory, jen prßzdnΘ oblasti nebo ·pln∞ vÜechny clustery. P°ed defragmentacφ je vhodnΘ smazat nepot°ebnΘ soubory z disku (provΘst menÜφ ·dr₧bu) a zkontrolovat povrch disku pomocφ Scandisku. Vlastnφ defragmentace v∞tÜinou trvß i n∞kolik hodin, a proto je vhodnΘ soubory defragmentovat, kdy₧ zrovna nepot°ebujeme pracovat s poΦφtaΦem. Zobrazovßnφ legendy atp. defragmentaci jen zdr₧uje! Defragmentace komprimovanΘho disku (pokud je v∙bec mo₧nß) trvß podstatn∞ dΘle.

• Chyby pevnΘho disku - pevn² disk stejn∞ jako disketa m∙₧e mφt po delÜφm pou₧φvßnφ na svΘm disku magnetickΘ chyby. ignorovßnφ t∞chto chyb mß v∞tÜinou za nßsledek ztrßtu dat. Proto existujφ hned dva programy pro detekci a opravu povrchu pevnΘho disku: program CHKDSK pracujφcφ v p°φkazovΘ °ßdce a dokonalejÜφ program ScanDisk v pseudografickΘm re₧imu.
  ZtracenΘ fragmenty soubor∙ - mohou vzniknout, pokud p°i zßpisu dat dojde k chyb∞ - rozlo₧enφ souboru je v∞tÜinou u₧ definovßno ve FAT, v hlavnφm adresß°i vÜak chybφ jmΘno souboru a data jsou tedy poÜkozena. Ztracenß data je mo₧nΘ pomocφ Scandisku ulo₧it do hlavnφho adresß°e (C:\) jako FILExxxx.CHK. Po ulo₧enφ si je jeÜt∞ m∙₧eme prohlΘdnout, v∞tÜinou nßm ale nezbyde nic jinΘho ne₧ je smazat. Scandisk neumφ pracovat s CD a sφ¥ov²mi disky, kterΘ majφ jinou logickou strukturu. Program nabφzφ standardnφ nebo ·plnou kontrolu (ta obsahuje i prov∞°enφ povrchu disku). Zp∙sob ôlΘΦbyö soubor∙ lze podrobn∞ji definovat pomocφ volby Up°esnit.
  P°ek°φ₧enΘ soubory (p°ek°φ₧enΘ clustery) - p°i tΘto chyb∞ m∙₧e jedna alokaΦnφ jednotka nßle₧et vφce soubor∙m, nebo vφce polφΦek tabulky FAT ukazuje na stejn² cluster. ProblΘm lze vy°eÜit pouh²m p°ekopφrovßnφm soubor∙ a smazßnφm soubor∙ poÜkozen²ch. Jeden cluster (ten p°ek°φ₧en²) bude vÜak jednomu souboru chyb∞t (budou chyb∞t n∞kterß data; je mo₧nΘ ₧e p°ek°φ₧en² cluster bude chyb∞t soubor∙m ob∞ma :-)). Opravu p°ek°φ₧en²ch soubor∙ takΘ provßdφ Scandisk.
  Neplatn² podadresß° - chyba ojedin∞lß, zato vÜak velmi zßva₧nß. Podadresß° je v hlavnφm adresß°i zapsßn stejn∞ jako soubor. Pokud se nestaΦφ sprßvn∞ ulo₧it Φφslo prvnφho clusteru podadresß°e, jsou vÜechny soubory v podadresß°i nenßvratn∞ ztraceny. Soubory jsou pak oznaΦeny jako ztracenΘ fragmenty a ulo₧eny do C:\. Nad∞je na jejich sprßvnΘ rozpoznßnφ a obnovenφ je potom velmi malß.

Instalace pevnΘho disku

- p°ipojenφ ke zdroji, datov²m kabelem k zßkladnφ desce/host adaptΘru, u SCSI disk∙ aktivace terminßtoru, nastavenφ MASTER/SLAVE pomocφ jumper∙, detekce disku v SETUPu, definovßnφ logick²ch jednotek pomocφ programu FDISK (nenφ t°eba), zformßtovßnφ programem FORMAT, instalace operaΦnφho systΘmu a dalÜφch program∙.

Diskovß pole

Po₧adavky na kapacitu pam∞¥ov²ch mΘdiφ se exponencißln∞ zvyÜujφ. D∙raz je kladen i na bezpeΦnost ulo₧en²ch dat a na rychlost p°enosu dat z mΘdia do poΦφtaΦe. K tomuto ·Φelu byly vyvinuty tzv. diskovß pole RAID - angl. Redundant Array of Inexpensive Disk (redundantnφ pole levn²ch disk∙). Slo₧it² nßzev neznamenß nic jinΘho ne₧ spojenφ n∞kolika levn²ch pevn²ch disk∙ do jednΘ jednotky. ╚ßst kapacity disk∙ je v∞novßna na zabezpeΦenφ dat ulo₧en²ch v jednotce. Pokud tedy chceme mluvit o diskovΘm poli, pak jeho jednotka musφ obsahovat minimßln∞ dva navzßjem sp°a₧enΘ pevnΘ disky. Celß jednotka, bez ohledu na to, kolik disk∙ obsahuje, se poΦφtaΦi jevφ jako jeden fyzick² disk p°ipojen² p°es standardnφ rozhranφ, nap°. SCSI. Technologie Raid se pou₧φvß u₧ ve verzi 5 nebo 7. V²slednß kapacita diskovΘho pole m∙₧e b²t i n∞kolik TB (terabyte).

P°φstupovß doba a p°enosovß rychlost dat je jednφm z nejd∙le₧it∞jÜφch po₧adavk∙ na diskovΘ pole. U systΘmu RAID 7 se p°φstupovß doba zkracuje ·m∞rn∞ s poΦtem p°ipojen²ch disk∙. StejnΘ je to i s p°enosovou rychlostφ. P°enosovß rychlost je souΦinem poΦtu disk∙ a jejich p°enosov²ch rychlostφ. P°i osazenφ pole 40 disky bude p°enosovß rychlost cca. 7,6 MB/s. Zv²Üenφm poΦtu disk∙ tedy roste v²kon celΘho systΘmu. RAID 7 podporuje i snadnou opravu, nebo¥ umo₧≥uje jednoduchΘ vyjmutφ nebo nahrazenφ jednotliv²ch pevn²ch disk∙ urΦen²ch jako Stand-by.

Externφ pevn² disk

Externφ disk nenφ nic jinΘho ne₧ obyΦejn² pevn² disk p°ipojiteln² k jakΘmukoliv poΦφtaΦi. Externφ disk nebo tΘ₧ transdisk m∙₧e existovat v mnoha provedenφch podle v²robce. M∙₧e se tΘ₧ liÜit zp∙sobem napßjenφ atd. Zapojuje se p°es urΦenΘ rozhranφ - obvykle se jednß o paralelnφ port (pomalejÜφ p°enos dat z poΦφtaΦe, mo₧nΘ pou₧itφ u ka₧dΘho poΦφtaΦe) nebo rozhranφ SCSI (vysokorychlostnφ p°enos dat, nutnost instalovanΘho SCSI adaptΘru). Aby byl disk p°φstupn² pro operaΦnφ systΘm, je nutno nainstalovat p°φsluÜn² ovladaΦ, kter² se dodßvß na disket∞ spolu s externφm diskem.

Zp∙soby prßce s pevn²mi disky

- mo₧nosti zlepÜujφcφ prßci disku, optimalizace spoluprßce HDD a OS:

Vyrovnßvacφ pam∞¥ pevnΘho disku

• Slou₧φ ke skladovßnφ dat mezi diskem a zßkladnφ deskou. Cache je pro disk pot°ebnß, nebo¥ rychlost disku je milisekundovß, kde₧to rychlost prvk∙ zßkladnφ desky nanosekundovß.
• Ve vyrovnßvacφ pam∞ti jsou skladovßna data proudφcφ mezi diskem a motherboardem, cache se sna₧φ p°edpov∞d∞t, kterß data budou naΦφtßna a naΦte je s p°edstihem.
• Cache hardwarovß - cache, kterß je souΦßstφ °adiΦe - v∞tÜinou 128 KB pro EIDE, 256 - 1 MB (i vφce) pro SCSI.
• Cache softwarovß - jako cache se v₧dy vyhradφ i Φßst operaΦnφ pam∞ti - vyhrazena je pam∞¥ nad 1 MB, kterou nepou₧φvajφ DOSovΘ programy. D°φve spravoval softwarovou cache program Smartdrive, naΦφtan² v Autoexec.bat. W95 pracujφ s cache u₧ ·sporn∞ji a ₧ßdn² program ke sprßv∞ cache nepot°ebujφ.

VCACHE - W95 obsahujφ program VCACHE (Virtual Cache). Ten °φdφ velikost vyrovnßvacφ pam∞ti dynamicky. Chovßnφ VCACHE lze v systΘmu nastavit:

1. Tento poΦφtaΦ -> Vlastnosti -> V²kon (obrazovka ukazuje zßkladnφ informace o OS). Pod tlaΦφtkem SystΘm soubor∙ -> karta Disk - 3 mo₧nosti nastavenφ re₧imu prßce VCACHE:
   stolnφ poΦφtaΦ (p°edp.: pam∞ti je dostatek), p°enosn² poΦφtaΦ (pam∞ti je mßlo), sφ¥ov² server (dostatek pam∞ti, nejv∞tÜφ cache pro Φastou prßci s disky).
2. Na kart∞ CD-ROM lze urychlit p°enos dat takΘ u CD-ROMu. Velikost cache lze nastavit posuvnφkem u DodateΦnΘ mezipam∞ti - Φφm rychlejÜφ mechaniku mßme, tφm vφce cache je t°eba nastavit. Hodnotu vÜak nenφ radno zbyteΦn∞ natahovat, proto₧e potom mohou vznikat chyby p°i Φtenφ dat z disku.
3. Pokud nastanou problΘmy s cache, lze je °eÜit na kart∞ Poradce p°i potφ₧φch (apod.) - jen v p°φpad∞ nutnosti je dobrΘ zatrhnout:
   Nepou₧φvat novou sΘmantiku sdφlenφ soubor∙ a zamykßnφ - zaÜkrtnout, pokud nastanou potφ₧e se sdφlenφm aplikace MS-DOSu.
   Nezachovßvat dlouhΘ nßzvy pro starΘ programy - pokud aplikacφm zp∙sobujφ dlouhΘ nßzvy soubor∙ problΘmy.
   Nepou₧φvat chrßn∞n² re₧im zpracovßnφ diskovΘho p°eruÜenφ - pokud dochßzφ k chybßm p°i zpracovßnφ p°eruÜenφ od pevnΘho disku.
   Nepou₧φvat synchronnφ propojovßnφ vyrovnßvacφch pam∞tφ - vypnutφ diskovΘ cache!
   Nepou₧φvat ₧ßdnΘ 32bitovΘ diskovΘ ovladaΦe v chrßn∞nΘm re₧imu - ukonΦenφ prßce 32bitov²ch ovladaΦ∙.
   Nepou₧φvat zpo₧d∞n² zßpis pro ₧ßdnΘ jednotky - zpo₧d∞n² zßpis probφhß tak, ₧e na disk nejsou data zapisovßna okam₧it∞, ale a₧ tehdy, kdy₧ to vyhovuje operaΦnφmu systΘmu.

Odklßdßnφ dat

OperaΦnφ sytΘm si data, s nimi₧ pracuje, doΦasn∞ uklßdß na disk. V²hodou tΘto metody je navyÜovßnφ kapacity operaΦnφ pam∞ti. Pro odklßdßnφ dat se takΘ pou₧φvß termφn swapovßnφ nebo virtußlnφ pam∞¥. Data se uklßdajφ do tzv. Odklßdacφho souboru. Ve Windows 95 a vyÜÜφch se velikost odklßdacφho souboru m∙₧e dynamicky m∞nit. Momentßlnφ velikost souboru je urΦovßna volnou kapacitou disku a vytφ₧enφm operaΦnφ pam∞ti. Velikost odklßdacφho souboru lze takΘ nastavit: SystΘm -> Vlastnosti -> V²kon -> Virtußlnφ pam∞¥. Velikost pam∞ti m∙₧eme nechat °φdit automaticky, nebo ji pevn∞ urΦit. Odklßdßnφ dat zde m∙₧ete i vypnout.

Potφ₧e s odklßdacφm souborem - je mo₧nΘ, ₧e odklßdacφ soubor bude p°φliÜ velk² a kapacita disku nebude dostateΦnß k uklßdßnφ pot°ebn²ch soubor∙. V p°φpad∞ hlßÜenφ, ₧e je disk pln² a nelze na n∞j uklßdat, vysypejte KoÜ, vyma₧te nepot°ebnΘ soubory nebo soubory doΦasnΘ (v adresß°i C:\Windows\Temp). Do AUTOEXECu je takΘ mo₧nΘ p°idat °ßdek DEL C:\Windows\Temp\*.* a vÜechny doΦasnΘ soubory budou pravideln∞ mazßny po ka₧dΘm startu poΦφtaΦe. Soubory lze mazat se stisknutou klßvesou <SHIFT>, tφm se zabrßnφ p°esunu mazan²ch soubor∙ do koÜe a budou hned nenßvratn∞ smazßny :-)

KoÜ

Do koÜe se p°esouvajφ vÜechna data mazanß standardnφm zp∙sobem bez ôSHIFTuö, volbou Obnovit je tato data mo₧nß jeÜt∞ zachrßnit p°ed ·pln²m smazßnφm. Definitivn∞ vymazat vÜechna data v KoÜi m∙₧eme volbou Vysypat KoÜ, Φφm₧ se uvolnφ mφsto na disku, kterΘ soubory zabφraly. Vymazßvat soubory lze takΘ p∞kn∞ po jednom volbou Odstranit. Pod volbou KoÜ -> Vlastnosti se nachßzφ konfigurace KoÜe:
Vlastnosti KoÜe lze nastavit pro ka₧dou diskovou jednotku zvlßÜ¥, nebo souhrnn∞ pro vÜechny jednotky. M∙₧eme urΦit velikost KoÜe v % jednotky, po dosa₧enφ tΘto velikosti se budou soubory hned mazat (do KoÜe se prost∞ u₧ nevejdou, a tak je dobrΘ KoÜ pravideln∞ ôvynßÜetö). K dispozici je i volba ôNep°esouvat soubory do KoÜeö a ôP°i odstra≥ovßnφ zobrazovat potvrzovacφ dialogö.

Komprese (komprimace) dat

- data jsou p°i kompresi Üifrovßna se zßm∞rem zmenÜenφ jejich velikosti -> Komprimovanß data zabφrajφ mΘn∞ mφsta na disku. VÜechna zkomprimovanß data jsou p°i kompresi disku uklßdßna do jednoho souboru. Ve Windows slou₧φ ke kompresi dat program DriveSpace.

DriveSpace komprimuje vÜechna data na disku do souboru Dblspace.xxx (x-Φφslice), kter² mß atributy R, H a S. UrΦitß Φßst disku z∙stßvß vÜak v₧dy nekomprimovanß. Zde jsou ulo₧eny systΘmovΘ soubory a programy pro prßci s komprimovan²mi daty. Velikost zkomprimovanΘ oblasti m∙₧e b²t maximßln∞ 512 MB (u W95). Disk lze rozd∞lovat na vφce odd∞lenφ a ka₧dΘ potom komprimovat zvlßÜ¥. Od W95 Plus packu mß ale DriveSpace limit vφce ne₧ 2 GB. VÜechny dalÜφ systΘmovΘ nßstroje ve Windows umφ s komprimovan²mi daty pracovat. P°i zkomprimovßnφ jednotky se vytvo°φ dv∞ logickΘ jednotky: jedna nezkomprimovanß a druhß se stlaΦen²mi daty (tzv. hostitelskß se souborem komprimovan²ch dat). Ob∞ jednotky disponujφ urΦit²m voln²m mφstem, kterΘ je mo₧nΘ navzßjem p°esouvat. P°ed samotnou kompresφ jste vyzvßni k zßlohovßnφ dat, spouÜtφ se v₧dy takΘ defragmentace disku.

K jednoduchΘ kompresi dat je vÜak lepÜφ vyu₧φt n∞kter² z program∙ WinZip, Arj, RAR ad., kter² vßm nad daty poskytuje plnou kontrolu - funkce program∙ jsou integrovßny pod prav²m tlaΦφtkem myÜi, m∙₧ete snadno balit a rozbalovat jakΘkoliv soubory.