VYHO╪EL╔ PALIVO

V palivu jadern²ch elektrßren Üt∞pnou reakcφ vznikß °ada prvk∙, dß se °φci, ₧e skoro celß Mend∞lejevova tabulka. Vyho°elΘ palivo b²vß pova₧ovßno za odpad, ale ji₧ dnes je jasnΘ, ₧e tento odpad se brzy m∙₧e stßt cenn²m zdrojem surovin nebo palivem pro jin² typ elektrßrny. ╚ßst vyho°elΘho paliva se p°epracovßvß zp∞t na klasickΘ jadernΘ palivo. Vysokoaktivnφ odpady, kterΘ zbudou po p°epracovßnφ vyho°elΘho jadernΘho paliva, nebo samotnΘ vyho°elΘ palivo, kterΘ se (zatφm) nebude nijak zpracovßvat, se ulo₧φ hluboko pod zem. Je to nejbezpeΦn∞jÜφ zp∙sob, jak s nφm nalo₧it. Ve sv∞t∞ se hlubinnß ·lo₧iÜt∞ ji₧ budujφ a existujφ projekty na novΘ zajφmavΘ metody. P°ed ·nikem radioaktivnφch lßtek do biosfΘry chrßnφ n∞kolikanßsobnΘ d∙myslnΘ bariΘry. Sama p°φroda nßm vÜak podßvß d∙kaz, ₧e zcela postaΦuje ta nejp°irozen∞jÜφ z nich - hornina.

Co obsahuje vyho°elΘ palivo

Vyho°elΘ palivo z jadern²ch reaktor∙ tvo°φ mΘn∞ ne₧ 1 % objemu vÜech jadern²ch odpad∙ na sv∞t∞, avÜak obsahuje p°es 90 % veÜkerΘ radioaktivity. Jeden reaktor s v²konem kolem 1000 MW produkuje roΦn∞ kolem 30 tun vyho°elΘho paliva. Proto₧e palivo mß vysokou hustotu, p°edstavuje to objem jen asi 1,5 m³. Palivo vy≥atΘ z reaktoru obsahuje stßle jeÜt∞ 95 % nespot°ebovanΘho uranu, z toho 1 % Üt∞pitelnΘho ²³⁵U a 1 % Üt∞pitelnΘho izotopu plutonia ²³⁹Pu. Ostatnφ Üt∞pnΘ produkty, kterΘ dnes pova₧ujeme za odpad, tedy p°edstavujφ jen asi 1 200 kg. Hlavnφ podφl radioaktivity nesou mezi t∞mito Üt∞pn²mi produkty cesium ¹³⁷Cs a stroncium ⁹⁰Sr, oba s poloΦasem rozpadu kolem 30 let. V d∙sledku radioaktivnφho rozpadu vyho°elΘ palivo postupn∞ ztrßcφ radioaktivitu a ΦetnΘ radioizotopy p°echßzejφ na neaktivnφ prvky, jejich₧ odd∞lenφ z odpadu by v budoucnu mohlo b²t zajφmavΘ. Je to nap°. platina, ruthenium, rhodium, paladium, st°φbro, prvky vzßcn²ch zemin atd.

Jak se zm∞nφ jadernΘ palivo po "vyho°enφ" v reaktoru.

Jak se s nφm zachßzφ

PalivovΘ Φlßnky pro tlakovodnφ reaktory jsou pokryty obalem z vysoce odolnΘ slitiny zirkonia, kterß je mnohem odoln∞jÜφ ne₧ nap°φklad nerezav∞jφcφ ocel. PalivovΘ Φlßnky v reaktoru musely vydr₧et teploty kolem 300 ░ C a tlak p°es 12 MPa, snadno tedy odolajφ mnohem mφrn∞jÜφm podmφnkßm p°i skladovßnφ a dalÜφ manipulaci. Vyho°elΘ Φlßnky se z reaktoru vyjmou a pod hladinou vody kanßlem p°evezou do bazΘnu vyho°elΘho paliva, kter² je v reaktorovΘ hale vedle reaktoru. Tam jsou pod vodou ulo₧eny asi 3 a₧ 4 roky. Voda je neustßle chladφ, proto₧e radioaktivnφm rozpadem se v nich stßle vyvφjφ teplo. Jejich radioaktivita klesne mezitφm asi na 50 % p∙vodnφ hodnoty. Vyho°elΘ Φlßnky se pak vlo₧φ do specißlnφch kontejner∙ a odvezou do meziskladu vyho°elΘho paliva. Zde se skladujφ °ßdov∞ n∞kolik desφtek let.

Mokr² mezisklad vyho°elΘho jadernΘho paliva.

Co s vyho°el²m palivem

Zatφm jedinou mo₧nostφ, jak odstranit dlouhodobΘ radionuklidy, je poΦkat, a₧ se rozpadnou na neradioaktivnφ nuklidy. Toto Φekßnφ bude trvat statisφce let a po celou tuto dobu musφme zajistit, aby se nemohly dostat do biosfΘry. Metody, kter²mi toho lze dosßhnout, byly nßroΦn²m v²zkumem objeveny,jsou znßmΘ a proveditelnΘ. Po₧adavku na odd∞lenφ radioaktivnφch odpad∙ od biosfΘry nejlΘpe vyhovuje jejich znehybn∞nφ v r∙zn²ch druzφch skla, keramick²ch materißl∙ nebo bitumenu a jejich trvalΘ ulo₧enφ ve specißlnφm hlubinnΘm ·lo₧iÜti s °adou ochrann²ch bariΘr. Druhou mo₧nostφ, jak s odpady nalo₧it, je jejich p°epracovßnφ.